{"id":8051,"date":"2011-08-14T18:00:00","date_gmt":"2011-08-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8030"},"modified":"2011-08-14T18:00:00","modified_gmt":"2011-08-14T17:00:00","slug":"genesis-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/14\/genesis-15\/","title":{"rendered":"Genesis 15."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule
<\/strong> <\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„T\u00e1k\u017ee… A6,“ pronesl zamy\u0161len\u011b Bill, zat\u00edmco ohryz\u00e1val vsed\u011b na posteli nerv\u00f3zn\u011b oby\u010dejnou tu\u017eku, kterou za\u0161krt\u00e1val na vlastnoru\u010dn\u011b vyroben\u00e9m \u010dtvere\u010dkovan\u00e9m pap\u00ed\u0159e dobyt\u00e1 \u00fazem\u00ed v Tomov\u011b mo\u0159i. Pap\u00edr polo\u017een\u00fd na nejtvrd\u0161\u00edm m\u00f3dn\u00edm \u010dasopise, kter\u00fd tu na\u0161el, si na kolenou \u00fazkostliv\u011b kryl rukou a \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b ramenem p\u0159ed Tomem, sed\u00edc\u00edm vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Z\u00e1sah,“ zklaman\u011b pronesl Tom, proto\u017ee tu\u0161il, \u017ee v tomhle stadiu u\u017e Bill odhal\u00ed jeho posledn\u00ed lo\u010f, a on nejsp\u00ed\u0161 definitivn\u011b prohraje. Nespokojen\u011b si poposedl, u\u017e ho z toho v\u011b\u010dn\u00e9ho poleh\u00e1v\u00e1n\u00ed za\u010d\u00ednala bolet z\u00e1da, pot\u0159eboval by se po\u0159\u00e1dn\u011b prot\u00e1hnout.<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd,“ v\u00edt\u011bzn\u011b si Bill za\u010dm\u00e1ral kosti\u010dku A6, byl r\u00e1d, \u017ee kone\u010dn\u011b odhalil posledn\u00ed z Tomov\u00fdch lod\u00ed, a \u010dekal, a\u017e Tom nahl\u00e1s\u00ed sv\u016fj dal\u0161\u00ed odhad.<\/div>\n
„No\u2026 tak\u017ee\u2026 kde bys tu malou mrchu mohl m\u00edt?“ Dumal polohlasem kytarista. „Co takhle H8, co?“ S nad\u011bj\u00ed vzhl\u00e9dl k Billovi.<\/div>\n
„Sakra!“ ozvalo se vedle skrz za\u0165at\u00e9 zuby a Tom nad\u0161en\u00edm poposko\u010dil, kdy\u017e Bill dodal jen stru\u010dn\u00e9: „Z\u00e1sah.“ V tu chv\u00edli se pro Toma stal tenhle boj znovu aktu\u00e1ln\u00edm, proto\u017ee lo\u010f, kterou m\u011bl dorazit na Billov\u011b \u010dtvere\u010dkovan\u00e9m mo\u0159i, m\u011bla o jednu kosti\u010dku m\u00ed\u0148 ne\u017e ta jeho. Pokud se tref\u00ed, mohl by i vyhr\u00e1t, a kdy\u017e ne, m\u016f\u017ee to b\u00fdt je\u0161t\u011b rem\u00edza. <\/p>\n

Tom v sob\u011b d\u00edky poplachu, kv\u016fli kter\u00e9mu byli u\u017e druh\u00fd den zav\u0159eni v Billov\u011b apartm\u00e1nu, objevil sout\u011b\u017eiv\u00e9ho ducha. Z nudy, kdy u\u017e si v\u00e1\u017en\u011b kousali skoro nehty, za\u010dali hr\u00e1t hry. Nejd\u0159\u00edv si Bill vzpomn\u011bl na slovn\u00ed fotbal. Jen\u017ee finty jako „filozofie“ a „biologie“, kon\u010d\u00edc\u00ed na dv\u011b opravdu nepou\u017eiteln\u00e1 p\u00edsmena, znali oba, tud\u00ed\u017e velice brzy skon\u010dili, p\u0159estalo je to bavit. Pak je napadly pi\u0161kvorky, jen\u017ee p\u0159ek\u00e1\u017eka v podob\u011b \u010dtvere\u010dkovan\u00e9ho pap\u00edru, jen\u017e nebyl po ruce, se jevila jako nep\u0159ekonateln\u00e1. A pak Tom odn\u011bkud z hlubin sv\u00e9 potla\u010den\u00e9 pam\u011bti vylovil Lod\u011b, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b hr\u00e1li, a n\u00e1pad si takov\u00fd pap\u00edr sami nakreslit. Pi\u0161kvorky upadly v zapomn\u011bn\u00ed, a za\u010dala n\u00e1mo\u0159n\u00ed bitva. \u010casu m\u011bli dost, nebylo kam sp\u011bchat, cvi\u010dn\u00fd poplach se zat\u00edm jevil jako jeden z t\u011bch del\u0161\u00edch, tak\u017ee se pustili do pr\u00e1ce. Bill tuhle hru neznal, tud\u00ed\u017e ho Tom nejd\u0159\u00edv nau\u010dil co a jak, ale proto\u017ee pravidla byla jednoduch\u00e1, vypadlo to te\u010f na rem\u00edzu. <\/p>\n

„B6,“ zariskoval Bill polohu Tomovy lodi, m\u011bl pouze dv\u011b mo\u017enosti, kam se vrtnout, tak snad bude tahle spr\u00e1vn\u00e1. Vzhl\u00e9dl k Tomovi, kter\u00fd se mezit\u00edm oto\u010dil na b\u0159icho, zatarasil sv\u016fj pap\u00edr pol\u0161t\u00e1\u0159em, aby mu tam Bill nenakukoval, a \u010dekal, co se zpoza b\u00edl\u00e9 hromady ozve.<\/div>\n

„Vedle jak ta jedle!“ zazp\u00edval si Tom radostn\u011b, jeho \u0161ance na v\u00fdhru v tu r\u00e1nu vzrostla.<\/div>\n
„N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9,“ ozvalo se zklaman\u00e9 zak\u0148u\u010den\u00ed a Tom vykoukl nad b\u00edlou hradbou, aby se pokochal pohledem na t\u00e9m\u011b\u0159 pora\u017een\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka. Oba byli sout\u011b\u017eiv\u00ed, o tom nebylo nejmen\u0161\u00edch pochyb. „Sakra, doprkvan\u010dic, to neplat\u00ed,“ k\u0148u\u010del Bill. „Ale te\u010f se netref\u00ed\u0161, vsad\u00edm boty, \u017ee ne, nesm\u00ed\u0161,“ zakl\u00ednal sv\u00e9ho soupe\u0159e. „Tak st\u0159\u00edlej u\u017e,“ netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, zat\u00edmco Tom si u\u017e v duchu u\u017e\u00edval sv\u00e9 brzk\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed. V\u011b\u0159il, \u017ee vyhraje, mus\u00ed. M\u011bl stejn\u011b t\u011b\u017ekou volbu jako Bill, na kterou ze stran v mo\u0159i se vydat. <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„H9,“ kone\u010dn\u011b vydechl nerv\u00f3zn\u011b, sleduj\u00edc p\u0159itom \u010dernob\u00edlou hlavu za pol\u0161t\u00e1\u0159em.<\/div>\n
„Z\u00e1sah, konec,“ pronesl u\u017e s klidem a rezignovan\u011b pora\u017een\u00fd Bill, te\u010f u\u017e se musel se svou prohrou sm\u00ed\u0159it. Hodil sv\u016fj pap\u00edr i tu\u017ekou zklaman\u011b Tomovi na hlavu a na\u0161tvan\u011b sebou pr\u00e1sknul z\u00e1dy na postel.<\/div>\n
„Hur\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“ vysko\u010dil z lehu Tom a za\u010dal radostn\u011b poskakovat na posteli, div p\u00e9rov\u00e1n\u00ed madrace neshodilo Billa na zem. „Vyhr\u00e1l jsem! V\u00edt\u011bz! Jo!“ Jeho khaki trenky s muchom\u016frkami sk\u00e1kaly Billovi p\u0159ed o\u010dima jako spla\u0161en\u00e9.<\/div>\n
„Aby ses nepotento,“ hudral si Bill pod fousy, p\u0159esto\u017ee se na Toma opravdu nezlobil. „O jednu pitomou kosti\u010dku! A nesk\u00e1kej a ne\u0159vi, v\u00ed\u0161, \u017ee se to nesm\u00ed kv\u016fli vzduchu,“ posadil se, kdy\u017e u\u017e to vypadalo, \u017ee Tom bouchne hlavou o nevysok\u00fd strop.<\/div>\n
„M\u00e1m radost, tak si za\u0159vu, ne? Jednou se to nezbl\u00e1zn\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl zad\u00fdchan\u011b Tom, ale poslechl a se sk\u00e1k\u00e1n\u00edm p\u0159estal, dopadl na muchom\u016frkov\u00fd zadek rovnou vedle Billa. „D\u00e1me si dal\u0161\u00ed?“ S nad\u011bj\u00ed se zeptal na\u0161tvan\u00e9ho Billa.<\/div>\n
„Ne, u\u017e m\u011b to nebav\u00ed,“ odsekl mu zp\u011bv\u00e1k a oto\u010dil se k Tomovi z\u00e1dy.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, nebu\u010f na\u0161tvanej, je to jenom hra,“ chl\u00e1cholil ho kytarista s jasnou p\u0159evahou v\u00edt\u011bze v hlase. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b t\u0159eba vyhraje\u0161 ty,“ poklepal zlehka Billa po rameni, aby si ho usm\u00ed\u0159il. „Kdy\u017e t\u011b nech\u00e1m,“ dodal ov\u0161em potichu, co\u017e zp\u016fsobilo rychl\u00fd obrat v situaci. <\/p>\n

„Ty jeden bastarde nafoukanej,“ \u0161t\u011bkl nap\u016fl v legraci Bill do jeho p\u0159ekvapen\u00fdch o\u010d\u00ed, kdy\u017e provedl ne\u010dekan\u011b rychlou oto\u010dku na druh\u00fd bok, aby sv\u00e9mu soupe\u0159i dal z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed najevo, \u017ee nen\u00ed takov\u00e1 sralbotka, aby ho n\u011bjak\u00fd p\u0159i\u010dmoudl\u00fd p\u0159ivandrovalec musel nechat vyhr\u00e1vat.<\/div>\n

„No sorry, no, ale jak vid\u00ed\u0161, jsem lep\u0161\u00ed,“ zvedl Tom ruce v hran\u011b bezradn\u00e9m gestu a uculil se, pr\u00e1v\u011b v sob\u011b objevil zdatn\u00e9ho provokat\u00e9ra. Bavilo ho to\u010dit Billa do vy\u0161\u0161\u00edch obr\u00e1tek, byla to sranda.<\/div>\n
„Prd se\u0161, ty vejtaho,“ je\u0161t\u011b jednou se pokusil o obranu Bill a \u0161\u0165ouchl Toma svou drobnou p\u011bsti\u010dkou do hrudn\u00edku. Ne\u010dekanost jeho \u00faderu kytaristu skolila do pe\u0159in a zap\u0159\u00ed\u010dinila samoz\u0159ejm\u011b okam\u017eitou odvetu. Za chv\u00edli u\u017e se ti dva ko\u010dkovali jako mal\u00ed kluci. <\/p>\n

„Dost! U\u017e dost!“ vydechl zmo\u017een\u011b Bill, kdy\u017e se ocitl v zajet\u00ed Tomov\u00fdch stehen, kter\u00e1 ho pevn\u011b sv\u00edrala kolem bok\u016f, jak na n\u011bm kytarista sed\u011bl a \u0161imral ho rozpu\u0161t\u011bn\u00fdmi dredy po tv\u00e1\u0159i a krku, kde byl zp\u011bv\u00e1k nejv\u00edc citliv\u00fd. „J\u00e1 se po\u010d\u016fr\u00e1m,“ se sm\u00edchem se sna\u017eil vyhnout Tomov\u00fdm sv\u011btlehn\u011bd\u00fdm oc\u00e1sk\u016fm. „Fakt se po\u010d\u016fr\u00e1m a bude\u0161 m\u00edt mokrou postel,“ dodal v\u00edt\u011bzoslavn\u011b, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee le\u017e\u00ed moment\u00e1ln\u011b na Tomov\u011b p\u016flce.<\/div>\n

„Tak si to vym\u011bn\u00edme,“ za\u0161klebil se Tom, ale uvolnil sev\u0159en\u00ed sv\u00fdch dlan\u00ed, kter\u00fdmi dr\u017eel Billovy ruce naho\u0159e, aby se nemohl br\u00e1nit, a svezl se opatrn\u011b vedle n\u011bho. Z\u016fst\u00e1val ve st\u0159ehu, kdyby na n\u011bj zp\u011bv\u00e1k je\u0161t\u011b za\u00fato\u010dil, ale ten byl o\u010dividn\u011b vy\u010derpan\u00fd z pr\u00e1v\u011b ukon\u010den\u00e9ho boje.<\/div>\n
V m\u00edstnosti nastalo ticho, bylo sly\u0161et jen oddechov\u00e1n\u00ed dvou mlad\u00fdch mu\u017e\u016f. <\/p>\n

„Co budem teda d\u011blat?“ ozvalo se z Tomovy strany do tich\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n

„Nev\u00edm, ale na dal\u0161\u00ed lod\u011b u\u017e nem\u00e1m pap\u00edr, nebudu si rv\u00e1t na kusy sv\u016fj se\u0161it na p\u00edsni\u010dky,“ zd\u016fvodnil Bill, pro\u010d nechce pokra\u010dovat v n\u00e1mo\u0159n\u00ed bitv\u011b. Jin\u00fd zdroj pap\u00edru, ne\u017e jeho se\u0161it, tu nem\u011bli. Na lod\u011b vytrhl posledn\u00ed volnou dvojstranu zprost\u0159edka.<\/div>\n
„Ty v tom m\u00e1\u0161 p\u00edsni\u010dky?“ posadil se Tom p\u0159ekvapen\u011b a pohled zap\u00edchl do \u010dern\u00e9ho se\u0161itu, le\u017e\u00edc\u00edho poklidn\u011b na no\u010dn\u00edm stolku.<\/div>\n
„Jo, p\u00ed\u0161u si do n\u011bj texty, krom jin\u00e9ho,“ potvrdil Bill.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu se pod\u00edvat?“ <\/div>\n
Bill se zatv\u00e1\u0159il ned\u016ftkliv\u011b, nel\u00edbila se mu my\u0161lenka, \u017ee by si mohl Tom p\u0159e\u010d\u00edst n\u011bkter\u00e9 jeho my\u0161lenky, kter\u00e9 si p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b zapisoval. Ale pak si uv\u011bdomil, \u017ee Tom je p\u0159\u00edtel, a \u017ee jestli od n\u011bkoho nehroz\u00ed nebezpe\u010d\u00ed, je to pr\u00e1v\u011b on. Nat\u00e1hl se pro sv\u016fj se\u0161it a podal mu ho. <\/p>\n

Kytarista chvilku listoval se\u0161item a kupodivu zjistil, \u017ee Bill m\u00e1 celkem \u00fahledn\u00fd rukopis, tud\u00ed\u017e mu ned\u011bl\u00e1 pot\u00ed\u017ee ho \u010d\u00edst.<\/div>\n

„Zapomenut\u00e9 d\u011bti?“ zvedl t\u00e1zav\u011b o\u010di k Billovi, kdy\u017e si p\u0159e\u010detl nadpis jednoho z nov\u011bj\u0161\u00edch text\u016f. „Dost ponur\u00fd t\u00e9ma,“ dodal, naklonil se ke kyta\u0159e op\u0159en\u00e9 vedle postele a za\u010dal pomalu vybrnk\u00e1vat melodii, kter\u00e1 ho p\u0159i \u010dten\u00ed slov napadala. Slova byla v\u00e1\u017en\u011b ponur\u00e1. <\/p>\n


<\/em><\/div>\n

Opu\u0161t\u011bn\u00e9 a ztracen\u00e9,<\/em><\/div>\n
p\u0159i narozen\u00ed neviditeln\u00e9,<\/em><\/div>\n
p\u0159i prvn\u00edm v\u00fdk\u0159iku zamrzl\u00e9,<\/em><\/div>\n
zapomenut\u00e9 d\u011bti.<\/em><\/div>\n
Jm\u00e9no nezn\u00e1m\u00e9,<\/em><\/div>\n
nekone\u010dn\u011b unikaj\u00edc\u00ed,<\/em><\/div>\n
ze sv\u011bta vypuzen\u00e9,<\/em><\/div>\n
zapomenut\u00e9 d\u011bti\u2026<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em>„Jak t\u011b to napadlo?“ zeptal se Tom do ticha pokoje.<\/div>\n

„N\u011bkdy se tak c\u00edt\u00edm,“ za\u0161eptal Bill smutn\u011b. „Ta melodie je kr\u00e1sn\u00e1,“ usm\u00e1l se na Toma. „M\u00e1\u0161 talent,“ dodal.<\/div>\n
„D\u00edky, ty taky,“ k\u00fdvl Tom sm\u011brem k textu p\u00edsni\u010dky. „D\u00e1me ji dohromady? Mysl\u00edm, \u017ee by to mohl b\u00fdt hit.“ Bill jen souhlasn\u011b p\u0159itakal, byl r\u00e1d, \u017ee se jeho textu ujme zrovna Tom. Oby\u010dejn\u011b hr\u00e1l hlavn\u00ed roli Paul, co se t\u00fdkalo vym\u00fd\u0161len\u00ed melodi\u00ed, n\u011bkdy se k n\u011bmu p\u0159idal i Georg nebo David, ob\u010das u\u017e m\u011bl Bill melodii vymy\u0161lenou, kdy\u017e skl\u00e1dal text. Tohle byla ale stokr\u00e1t lep\u0161\u00ed varianta. <\/p>\n

Sed\u011bli spolu dlouho, nevn\u00edmali \u010das, vym\u00fd\u0161leli nov\u00e9 a nov\u00e9 varianty smutn\u00e9 melodie, dokud se jim nezd\u00e1la perfektn\u00ed. Ani jeden z chlapc\u016f neum\u011bl noty, proto museli spol\u00e9hat na svou pam\u011b\u0165, a\u017e budou \u017e\u00e1dat Davida o d\u011btsk\u00fd sbor, kter\u00fd jim prost\u011b mus\u00ed nazp\u00edvat vok\u00e1ly. Zn\u011blo jim to ob\u011bma v hlav\u011b, a pevn\u011b doufali, \u017ee to vyjde. <\/p>\n

Kdy\u017e ob\u011bma kluk\u016fm za\u010dalo kru\u010det v b\u0159i\u0161e, zjistili, \u017ee jsou pomalu dv\u011b odpoledne. Byl \u010das se naj\u00edst, od r\u00e1na na to nevzpomn\u011bli. Tom op\u011bt vylezl na stolek, te\u010f u\u017e bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed sundal bezpe\u010dnostn\u00ed bal\u00ed\u010dek, a chvilku se zv\u011bdavou hlavou vra\u017eenou ve strop\u011b zji\u0161\u0165oval, jak asi funguje jejich distribuce. Ne, \u017ee by na to p\u0159i\u0161el. Rozd\u011blili se spravedliv\u011b na p\u016fl a dali se do j\u00eddla. Nebylo to nic moc, stejn\u011b jako v\u010dera, jak Tom konstatoval, ale j\u00edst se to dalo, a to bylo nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

Po ob\u011bd\u011b se vedle sebe nat\u00e1hli, z\u00edrali unaven\u011b do stropu a p\u0159em\u00fd\u0161leli. <\/p>\n

„M\u00e1m pocit, \u017ee t\u011b zn\u00e1m odjak\u017eiva,“ pronesl najednou do ticha Tom to, na co pr\u00e1v\u011b myslel. „Nev\u00edm pro\u010d, ale je to tak. Se\u0161 fajn,“ dodal je\u0161t\u011b, ne\u017e se usm\u00e1l na Billa vedle sebe. Ten mu \u00fasm\u011bv oplatil a pooto\u010dil se na bok, aby na Toma l\u00edp vid\u011bl.<\/div>\n

„T\u0159eba je to t\u00edm, \u017ee jsme tu tak dlouho zav\u0159en\u00ed,“ zauva\u017eoval Bill, taky mu bylo s Tomem skv\u011ble. On k n\u011bmu c\u00edtil l\u00e1sku hned od za\u010d\u00e1tku, nemusel nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 slo\u017eit\u011b \u0159e\u0161it svou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1klonnost k nov\u00e9mu \u010dlenovi kapely jako Tom. Ten se se sv\u00fdmi nov\u00fdmi emocemi pral po\u0159\u00e1d.<\/div>\n
„N\u011bkdy m\u00e1m stra\u0161n\u011b siln\u00fd pocit, \u017ee t\u011b mus\u00edm chr\u00e1nit,“ sv\u011b\u0159il Billovi.<\/div>\n
„A j\u00e1 se s tebou c\u00edt\u00edm bezpe\u010dn\u011b,“ usm\u00e1l se Bill. „Nejv\u00edc, kdy\u017e m\u011b obj\u00edm\u00e1\u0161,“ dodal a trochu mu z\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e. V \u0161eru, kter\u00e9 je obklopovalo, to na\u0161t\u011bst\u00ed pro n\u011bj nebylo moc vid\u011bt.<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d obj\u00edm\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl zcela v\u00e1\u017en\u011b Tom. Uv\u011bdomil si, \u017ee pocit, kdy\u017e Billa sv\u00edr\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed, je pro n\u011bj \u00fa\u017easn\u00fd. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed situace. <\/p>\n

Chv\u00edli bylo ticho, ne\u017e se Bill odv\u00e1\u017eil p\u0159i\u0161oupnout k Tomovi o kousek bl\u00ed\u017e. D\u00edvali se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed, kdy\u017e se ve stejnou chv\u00edli usm\u00e1li.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu?“ zeptal se s obavami Bill, ale touha po objet\u00ed byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. Tom chvilku v\u00e1hal, p\u0159ece jen, nebylo to a\u017e tak \u00fapln\u011b b\u011b\u017en\u00e9, aby se dva kluci jen tak obj\u00edmali, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e le\u017eeli v posteli, ale pak nad t\u00edm v duchu m\u00e1vl rukou. Nikdo je nemohl vid\u011bt, byli kamar\u00e1di, Bill to z\u0159ejm\u011b pot\u0159eboval, tak jen p\u0159ik\u00fdvl a nato\u010dil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Tak jo, no\u2026 poj\u010f ke mn\u011b, primadono,“ nab\u00eddl mu svou n\u00e1ru\u010d s \u00fasm\u011bvem a Bill se do n\u00ed bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed stulil jako kot\u011b.<\/div>\n
„Jsem tak r\u00e1d, \u017ee se\u0161 tady,“ za\u0161eptal mu Bill do hrudn\u00edku, na kter\u00e9m m\u011bl polo\u017eenou hlavu, rukou Toma obj\u00edmal kolem pasu. „Bez tebe bych tady um\u0159el,“ pokra\u010doval d\u00e1l. „Ani\u017e bych o tom v\u011bd\u011bl, celou dobu jsem na tebe \u010dekal, Tome,“ oto\u010dil hlavu, aby mu vid\u011bl do tv\u00e1\u0159e. Doufal, \u017ee Tomovi nedojde, \u017ee on je ta l\u00e1ska, na kterou \u010dek\u00e1, anebo mo\u017en\u00e1 naopak doufal, \u017ee to Tom pochop\u00ed, s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co vlastn\u011b chce. Hov\u011bl si u Toma, prsty nev\u011bdomky tahal za sv\u00e9 drah\u00e9 tri\u010dko od Armaniho, kter\u00e9 m\u011bl Tom st\u00e1le na sob\u011b, a u\u017e\u00edval si ten pocit, b\u00fdt v jeho n\u00e1ru\u010di. <\/p>\n

„Tu p\u00edsni\u010dku jsi skl\u00e1dal podle sebe?“ zeptal se po chv\u00edli Tom, mimod\u011bk se Billovi prob\u00edral hebk\u00fdmi vlasy. Jeho neklidn\u00e9 prsty byly st\u00e1le zvykl\u00e9 na n\u011bjakou \u010dinnost.<\/div>\n

„Hmm, asi jo,“ p\u0159ipustil Bill. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee se zp\u011bv\u00e1k nenarodil ve spole\u010denstv\u00ed, u\u017e o tom jednou spolu mluvili, ale podrobnosti jeho p\u0159\u00edchodu neznal.<\/div>\n
„Ty si pamatuje\u0161 n\u011bco z doby, ne\u017e jsi sem p\u0159i\u0161el?“ zeptal se.<\/div>\n
„Nev\u00edm, mysl\u00edm, \u017ee ne, byl jsem prcek. V\u00edm jen to, co mi \u0159ekla Mira. Na povrchu bych tak mal\u00fd asi stejn\u011b s\u00e1m nep\u0159e\u017eil, bu\u010f bych um\u0159el hlady, nebo by m\u011b se\u017eralo n\u011bjak\u00e9 divok\u00e9 zv\u00ed\u0159e. \u0158\u00edkali n\u00e1m ve \u0161kole, jak stra\u0161n\u011b se naho\u0159e n\u011bkdy zach\u00e1z\u00ed s mal\u00fdmi d\u011btmi,“ skoro \u0161eptem vypr\u00e1v\u011bl Bill sv\u00e9 domn\u011bnky a p\u0159edstavu o zl\u00e9m sv\u011bt\u011b, kter\u00e9mu jen o vl\u00e1sek unikl. „Po\u0159\u00e1d mi nen\u00ed jasn\u00e9, pro\u010d maj\u00ed lid\u00e9 naho\u0159e d\u011bti, kdy\u017e o n\u011b pak nestoj\u00ed? Nev\u00ed\u0161?“ zvedl o\u010di k Tomovi, a ten jen pokr\u010dil rameny. Nevzpom\u00ednal si na nic, nemohl Billovi vysv\u011btlit, jak to naho\u0159e chod\u00ed, proto\u017ee a\u010dkoliv tam z\u0159ejm\u011b vyrostl, nic si nepamatoval. <\/p>\n

„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed,“ \u0159ekl nakonec, kdy\u017e bylo chv\u00edli ticho, pohladil Billa po hlav\u011b a trochu v\u00edc si ho p\u0159ivinul do n\u00e1ru\u010de. „Zn\u00ed to stra\u0161n\u011b, kdy\u017e to zp\u00edv\u00e1\u0161 v tom textu, jako by sis to cel\u00e9 pamatoval.“ Bill jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Ne, nepamatuju si v\u016fbec nic, nikdy jsem naho\u0159e nebyl. N\u011bkolikr\u00e1t jsem m\u011bl sen, \u017ee jsem na zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, hodn\u011b osv\u011btlen\u00e9m m\u00edst\u011b, byla tam voda, nejsp\u00ed\u0161 mo\u0159e, ale to je v\u0161echno. U\u017e jsem p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, \u017ee bych se nahoru r\u00e1d pod\u00edval, jen na chv\u00edli, ale nejde to.“<\/div>\n
„A pro\u010d v\u00e1s vlastn\u011b nahoru nepust\u00ed?“ zeptal se Tom, s\u00e1m si tu ot\u00e1zku u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t polo\u017eil, ale neodv\u00e1\u017eil se dosud nikoho zeptat. P\u0159ece byli v\u0161ichni v podzem\u00ed dobrovoln\u011b, tak pro\u010d nemohli svobodn\u011b odej\u00edt? <\/p>\n

„Zn\u00e1\u0161 \u0161\u00e9fovy kecy o tom, jak je naho\u0159e nebezpe\u010dno, ne? Opakuje to p\u0159ece p\u0159i ka\u017ed\u00e9 m\u0161i, to je d\u016fvod, pro\u010d tam nesm\u00edme. Ohrozilo by to cel\u00e9 spole\u010denstv\u00ed, t\u0159eba kdyby sem n\u011bkdo z povrchu p\u0159inesl bakterie, kter\u00e9 nezn\u00e1me. Posledn\u00ed l\u00e9ta se pr\u00fd objevila spousta nov\u00fdch nemoc\u00ed, proti kter\u00fdm nejsme imunn\u00ed, a pokud bychom se s nimi setkali, mohly by n\u00e1s zab\u00edt. Cel\u00fd projekt Genesis by to mohlo zni\u010dit. Ka\u017ed\u00fd, kdo chod\u00ed nahoru na povrch, mus\u00ed proj\u00edt dezinfek\u010dn\u00ed komorou, to jsou pravidla. Ale to m\u016f\u017ee jen p\u00e1r vyvolen\u00fdch, ti jsou proti tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b nav\u00edc o\u010dkovan\u00ed, jako t\u0159eba David.“<\/div>\n

„Aha,“ reagoval ti\u0161e Tom, „zn\u00ed to celkem logicky, ale co kdy\u017e v\u00e1m l\u017eou?“<\/div>\n
„Pro\u010d by to d\u011blali?“ reagoval ihned Bill a zvedl hlavu z Tomovy n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„A pro\u010d ne?“ odpov\u011bd\u011bl Tom ot\u00e1zkou. „Kdy\u017e m\u016f\u017eou nutit m\u011b, abych v\u00e1m lhal, nemluvil o p\u00e1t\u00e9m podla\u017e\u00ed, pro\u010d by nemohli lh\u00e1t ve v\u00edc v\u011bcech?“ <\/div>\n
„To je fakt,“ zamyslel se Bill, pro n\u011bj tohle byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u010derstv\u00e1 informace, kterou musel nejd\u0159\u00edv vst\u0159ebat. „M\u016f\u017eu se na to zeptat Davida,“ navrhl, ale pohled, jak\u00fd na n\u011bj vrhnul Tom, mu d\u00e1val jasn\u011b najevo, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 nebude nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad.<\/div>\n
„Vyka\u0161li se na to, stejn\u011b to asi nevy\u0159e\u0161\u00edme,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom, „co kdybychom si trochu zd\u0159\u00edmli, ne\u017e n\u00e1s vzbud\u00ed ta otravn\u00e1 m\u0161e?“ navrhl a p\u0159et\u00e1hl p\u0159es n\u011b spole\u010dnou pe\u0159inu.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu, jsem \u00fapln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00fd,“ z\u00edvl Bill jako na zavolanou a zav\u0159el o\u010di. <\/p>\n

Za chv\u00edli u\u017e oba kluci chrn\u011bli jako zabit\u00ed v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed, je\u017e u\u017e jim ani nep\u0159ipadalo nijak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Na p\u0159\u00edjemn\u00e9 v\u011bci si \u010dlov\u011bk zvyk\u00e1 r\u00e1d a rychle. <\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „T\u00e1k\u017ee… A6,“ pronesl zamy\u0161len\u011b Bill, zat\u00edmco ohryz\u00e1val vsed\u011b na posteli nerv\u00f3zn\u011b oby\u010dejnou tu\u017eku, kterou za\u0161krt\u00e1val na vlastnoru\u010dn\u011b vyroben\u00e9m \u010dtvere\u010dkovan\u00e9m pap\u00ed\u0159e dobyt\u00e1 \u00fazem\u00ed v Tomov\u011b mo\u0159i. Pap\u00edr polo\u017een\u00fd na nejtvrd\u0161\u00edm m\u00f3dn\u00edm \u010dasopise, kter\u00fd tu na\u0161el, si na kolenou \u00fazkostliv\u011b kryl rukou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-8051","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8051","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8051"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8051\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8051"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8051"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8051"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}