{"id":806,"date":"2018-01-09T16:00:00","date_gmt":"2018-01-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=800"},"modified":"2018-01-09T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-09T15:00:00","slug":"jeho-ocima-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/09\/jeho-ocima-22\/","title":{"rendered":"Jeho o\u010dima 22."},"content":{"rendered":"
autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zprost\u0159edkovan\u00e9 ot\u00e1zky<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sly\u0161et Bill\u016fv hlas bylo c\u00edtit se jako doma. Kdy\u017e zp\u00edval spolu s Tomovou kytarou, kdy\u017e Tom hr\u00e1l spolu s Billov\u00fdmi slovy, bylo to jako svoboda. Kdy\u017e Bill k Tomovi mluvil slovy, kter\u00e1 ned\u00e1vala smysl, nebo kter\u00e1 d\u00e1vala smysl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, bylo to pohodln\u00e9 a uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. Bill si broukal, kdy\u017e byl \u0161\u0165astn\u00fd, a otr\u00e1ven\u011b cosi mumlal, kdy\u017e byl na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
Pot\u00e9, co byl Bill n\u011bkolik dn\u00ed tak tich\u00fd, pot\u00e9, co naprosto odm\u00edtal mluvit, jen sly\u0161et jeho hlas p\u0159in\u00e1\u0161elo Tomovi pocit, \u017ee v\u0161echno na sv\u011bt\u011b je v po\u0159\u00e1dku. Tom m\u011bl r\u00e1d Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
\n

Tom se probudil za zvuku Billova hlasu.<\/p><\/div>\n

Le\u017eel v posteli, o\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9, nap\u016fl sp\u00edc\u00ed, a jen poslouchal. Zved\u00e1n\u00ed a kles\u00e1n\u00ed t\u00f3nu Billova hlasu, odmlky a prota\u017een\u00e9 zvuky, zamy\u0161len\u00e9 brouk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Ty zvuky nebyly jako to \u0161ept\u00e1n\u00ed do Tomova ucha, kdy\u017e spolu sd\u00edleli postel. Nebylo to tak melodick\u00e9, jako kdy\u017e se Bill pustil do n\u011bjak\u00e9 p\u00edsn\u011b. \u010c\u00edm d\u00e9le Tom poslouchal, t\u00edm v\u00edce si uv\u011bdomoval, \u017ee to ani nebyl ten zn\u00e1m\u00fd t\u00f3n, kter\u00fd Bill pou\u017e\u00edval, kdy\u017e mluvil s obrazy.<\/div>\n
S prudk\u00fdm otev\u0159en\u00edm o\u010d\u00ed se Tom na posteli n\u00e1hle posadil. P\u0159es dve\u0159e od lo\u017enice, p\u0159es mezeru, o kterou nebyly dov\u0159en\u00e9, Tom mohl sly\u0161et Billa mluvit. Nerozezn\u00e1val slova, ale n\u011bco na Billov\u011b t\u00f3nu nebylo \u00fapln\u011b spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
„Bille?“ Zavolal a u\u017e vyl\u00e9zal z postele. Bill nezavolal nazp\u011bt, neuk\u00e1zal se s \u00fasm\u011bvem u Tomov\u00fdch dve\u0159\u00ed, a Tom se rychle obl\u00e9kl a \u0161el ho naj\u00edt.<\/div>\n
K Tomov\u011b \u00falev\u011b Bill nepozval do domu \u017e\u00e1dn\u00e9ho ciz\u00edho \u010dlov\u011bka. Sed\u011bl v kuchyni s\u00e1m, vlasy u\u017e m\u011bl vy\u010desan\u00e9 do lv\u00ed h\u0159\u00edvy a kolem krku m\u011bl tlust\u00fd \u0159et\u011bz.<\/div>\n
Mluvil do telefonu.<\/div>\n
\n

„Ano,“ \u0159\u00edkal Bill. „Abych vyp\u011bstoval kytary, samoz\u0159ejm\u011b. Tam, kde bydl\u00edte, nemaj\u00ed stromy? To mus\u00ed b\u00fdt moc smutn\u00e9.“<\/p><\/div>\n

Tom zalapal po dechu.<\/div>\n
Billovi se okam\u017eit\u011b rozjasnila tv\u00e1\u0159, kdy\u017e Toma uvid\u011bl. „Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tomi!“ \u0158ekl p\u0159\u00edmo do telefonu. Tom st\u00e1l, neschopen slova, a sledoval, jak Bill odpov\u00edd\u00e1 na n\u011bco, co mu bylo \u0159e\u010deno. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a vypadal trochu ztracen\u011b.<\/div>\n
Po chv\u00edli nat\u00e1hl ruku a nab\u00eddl telefon Tomovi. „Ten telefon s tebou chce mluvit.“<\/div>\n
Tom telefon z Billovy ruky pomalu p\u0159evzal. Na displeji bylo jm\u00e9no jeho matky.<\/div>\n
„Tome!“ Mohl sly\u0161et Donnin hlas, ani\u017e by si dal telefon k uchu. „Co to s t\u00edm klukem je!“<\/div>\n
Tom zav\u011bsil.<\/div>\n
„Ten telefon by se m\u011bl starat s\u00e1m o sebe,“ \u0159ekl Tom na Bill\u016fv zv\u011bdav\u00fd pohled. „Obt\u011b\u017eovala t\u011b?“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Donna za posledn\u00ed t\u00fdden volala a\u017e otravn\u011b \u010dasto pot\u00e9, co se setkala s Billem. Vypadalo to, \u017ee vol\u00e1 jen proto, aby se ptala na n\u011bj, na to, co s n\u00edm Tom \u00b4d\u011bl\u00e1\u00b4, jako by snad Tom m\u011bl n\u011bjakou kontrolu nad t\u00edm, co si Bill vybral, \u017ee bude d\u011blat.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1da,“ \u0159ekl Bill. Jeho t\u00f3n byl ostra\u017eit\u00fd, nezn\u011bl nijak ubl\u00ed\u017een\u011b. Tom se naje\u017eil.<\/div>\n
Jeho matka Billa r\u00e1da nem\u011bla, ne \u017ee by na to snad m\u011bla n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1vo. Po\u0159\u00e1d se ptala, co je s Billem \u0161patn\u011b, ptala se, kdo Bill je, ptala se, pro\u010d je takov\u00fd, jak\u00fd je, ptala se a ptala.<\/div>\n
Tom nem\u011bl odpov\u011bdi. Dokonce ani nerozum\u011bl ot\u00e1zk\u00e1m, opravdu.<\/div>\n
Odkud Bill p\u0159i\u0161el, jak se tam dostal, zd\u00e1lo se, \u017ee si Donna myslela, \u017ee oni – ona – mus\u00ed v\u011bd\u011bt v\u0161echno. Tom nem\u011bl pot\u0159ebu n\u011bco z toho v\u011bd\u011bt. On jen pot\u0159eboval, aby se tam Bill dostal a aby tam byl po\u0159\u00e1d.<\/div>\n
Donna dokonce mluvila o hled\u00e1n\u00ed v nahl\u00e1\u0161en\u00fdch poh\u0159e\u0161ovan\u00fdch osob\u00e1ch.<\/div>\n
\n

Tom se zachv\u011bl, nat\u00e1hl ruku, aby Billa pohladil po hlav\u011b. Ten n\u00e1pad se mu nel\u00edbil. Pokud by Bill byl hledan\u00e1 osoba, znamenalo by to, \u017ee n\u011bkomu chyb\u011bl. Pokud n\u011bkomu chyb\u011bl, tak ho n\u011bkdo hledal a cht\u011bl ho zp\u00e1tky. Bill byl pro Toma a Tom necht\u011bl, aby Billa kdokoliv jin\u00fd dostal zp\u00e1tky. Tom ho pot\u0159eboval. Bill \u0159ekl, \u017ee je Tom\u016fv, a tak to bylo jenom f\u00e9r. Omluvn\u011b p\u0159ejel prsty po Billov\u011b krku. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee je takov\u00e1. V\u017edycky je takov\u00e1. M\u011bla by t\u011b m\u00edt r\u00e1da – jsi \u00fa\u017easn\u00fd.“<\/p><\/div>\n

„A kr\u00e1sn\u00fd,“ souhlasil Bill, z\u00edral do stropu s p\u0159edst\u00edran\u00fdm nez\u00e1jmem. Tomovy rty se zkroutily nahoru. Nemohl nesouhlasit.<\/div>\n
Bill ud\u011blal sn\u00eddani. Na kuchy\u0148sk\u00e9m stole st\u00e1ly dv\u011b misky s cere\u00e1liemi. Kdy\u017e to Tom zkontroloval, ko\u010dky, kter\u00e9 obvykle \u010dekaly na terase, byly tak\u00e9 nakrmen\u00e9, a radostn\u011b se dob\u00fdvaly do cel\u00e9ho desetikilov\u00e9ho pytle ko\u010di\u010d\u00edch granul\u00ed, kter\u00fd jim Bill dal.<\/div>\n
\n

V Tomov\u011b hrudi se zvedla po\u0161etil\u00e1 vlna l\u00e1sky. Posadil se ke stolu a lehce nakopl Bill\u016fv kotn\u00edk, kdy\u017e se Bill zam\u011bstn\u00e1val t\u0159\u00edd\u011bn\u00edm marshmallows ze sv\u00fdch cere\u00e1li\u00ed do skupinek podle barev. Bill cosi zamumlal a \u0161\u0165ouchl do Tomovy nohy svou vlastn\u00ed.<\/p><\/div>\n

Uprost\u0159ed jejich j\u00eddla za\u010dal telefon znovu zvonit.<\/div>\n
„Sakra,“ zamrmlal Tom. „Nem\u016f\u017ee n\u00e1s nechat na pokoji?“<\/div>\n
Bill se za t\u00edm zvukem nap\u016fl rozru\u0161en\u011b a nap\u016fl zv\u011bdav\u011b ohl\u00e9dl. Tom s povzdechem vstal, aby telefon vypojil ze z\u00e1suvky, a t\u00edm ho uml\u010del. Po\u0159\u00e1d mohl sly\u0161et irituj\u00edc\u00ed zvon\u011bn\u00ed telefon\u016f z ostatn\u00edch m\u00edstnost\u00ed v dom\u011b, ze kter\u00fdch ho svrb\u011bla zadn\u00ed strana krku, otravn\u00e9 a nepohodln\u00e9.<\/div>\n
Bill t\u00edm zvukem vypadal m\u00e9n\u011b rozru\u0161en\u00fd ne\u017e jindy, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee t\u00edm byl v\u00edce rozru\u0161en\u00fd Tom.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d jsi ten telefon p\u0159edt\u00edm zvedl?“ Zeptal se Tom po chv\u00edli. Nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl Billa mluvit do telefonu. Rozhodn\u011b nevypadal, \u017ee by je m\u011bl r\u00e1d.<\/p><\/div>\n

„D\u011blal hluk,“ vysv\u011btlil Bill s plnou pusou modr\u00fdch a r\u016f\u017eov\u00fdch marshmallows. „Ty jsi spal.“<\/div>\n
„Proto\u017ee je brzo. Je moc brzo na to b\u00fdt vzh\u016fru,“ zamra\u010dil se Tom. „Pro\u010d jsi v\u016fbec byl vzh\u016fru?“ Tomovi v hlav\u011b zabrn\u011blo obavami, nejistota, kter\u00e1 se pouze zhor\u0161ovala neust\u00e1l\u00fdm zvon\u011bn\u00edm telefonu s Donnin\u00fdmi ot\u00e1zkami na druh\u00e9m konci. Zavrt\u011bl se na sv\u00e9 \u017eidli a bojoval proti iracion\u00e1ln\u00edmu nutk\u00e1n\u00ed dr\u017eet si Billa tak, jako se Bill d\u0159\u00edve dr\u017eel jeho.<\/div>\n
„Je poledne,“ vysv\u011btlil Bill, cvrnknul p\u0159itom kousek cere\u00e1li\u00ed, kter\u00fd nebyl marshmallow, na Tomovo \u010delo.<\/div>\n
Tom jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl, proto\u017ee zat\u00edmco Bill se v posledn\u00ed dob\u011b dr\u017eel v\u00edce odpov\u00eddaj\u00edc\u00edho denn\u00edho rozvrhu, st\u00e1le m\u011bl volnost rozhodnout se, pokud cht\u011bl, jak\u00fd je den a kolik je hodin. Pokud Bill cht\u011bl, aby bylo poledne, Tom proti tomu nic nem\u011bl.<\/div>\n
Pak se pod\u00edval na hodiny.<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl. „Do prdele. Je poledne.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Tom\u016fv \u0161\u00e9f nebyl pot\u011b\u0161en\u00fd. Opravdu, Tom nev\u011bd\u011bl, pro\u010d od n\u011bj ten mu\u017e o\u010dek\u00e1val v\u00edce.<\/div>\n
Nat\u00e1lie byla je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b pot\u011b\u0161en\u00e1 z toho, \u017ee Tom p\u0159i\u0161el pozd\u011b, hlavn\u011b proto, \u017ee musela skute\u010dn\u011b obslou\u017eit z\u00e1kazn\u00edka.<\/div>\n
„A pak,“ \u0159ekla, zam\u00e1vala prstem Tomov\u00fdm sm\u011brem, ani\u017e by se na n\u011bj skute\u010dn\u011b pod\u00edvala, jak m\u011bla nos st\u00e1le zabo\u0159en\u00fd v \u010dasopise, „pak \u0159ekl, \u017ee si objednal bezkofeinov\u00e9! Bezkofeinov\u00e9. Kdo si n\u011bco takov\u00e9ho objedn\u00e1v\u00e1?“<\/div>\n
„Uh huh,“ \u0159ekl Tom, a z\u00edral z otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed kav\u00e1rny. Obloha dnes byla modr\u00e1 a \u010dist\u00e1. Pokud by Bill dnes \u0161el pron\u00e1sledovat hv\u011bzdy, Tom uva\u017eoval, jak dlouho bude pry\u010d.<\/div>\n
Tom byl nerv\u00f3zn\u00ed bez Billa vedle sebe. Billova p\u0159\u00edtomnost byla v\u017edycky uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. Kdy\u017e tam nebyl, aby ho uklidnil, Tom si d\u011blal starosti. Nikdy p\u0159edt\u00edm ne\u017e potkal Billa, si ned\u011blal takov\u00e9 starosti. Ne\u017e potkal Billa, nem\u011bl nikdy co ztratit.<\/div>\n
Tom nem\u011bl r\u00e1d Billa pry\u010d ze sv\u00e9ho dohledu pro p\u0159\u00edpad, \u017ee u\u017e by se mu Bill nikdy nevr\u00e1til.<\/div>\n
Donnin n\u00e1hl\u00fd vstup do jeho \u017eivota mu nepom\u00e1hal. M\u011bla tolik ot\u00e1zek, dusiv\u00fdch o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a Tom nem\u011bl odpov\u011bdi.<\/div>\n
\n

Ani si nebyl jist\u00fd, co si Bill v posledn\u00ed dob\u011b myslel, to jeho podivn\u00e9 nal\u00e9h\u00e1n\u00ed, aby si Tom na\u0161el jin\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/p><\/div>\n

„Tome,“ \u0159ekla Nat\u00e1lie, jej\u00ed t\u00f3n byl otr\u00e1ven\u00fd. „Musela jsem ud\u011blat dv\u011b k\u00e1vy. Dv\u011b. Pro toho stejn\u00e9ho chlapa!“<\/div>\n
Bill se u\u017e dlouho nikde nepotuloval. Neodch\u00e1zel na del\u0161\u00ed dobu ne\u017e jeden den. M\u011bl postel, m\u011bl domov, svou ko\u010dku schoulenou v ko\u0161i na pr\u00e1dlo, a Toma \u010dekaj\u00edc\u00edho na n\u011bj. St\u00e1le pron\u00e1sledoval hv\u011bzdy, st\u00e1le sed\u00e1val na st\u0159e\u0161e, ale v\u017edy se vr\u00e1til, po\u0159\u00e1d byl Tom\u016fv.<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co by d\u011blal, kdyby se to zm\u011bnilo.<\/div>\n
„Tome!“ \u0158ekla Nat\u00e1lie a pl\u00e1cla ho sv\u00fdm \u010dasopisem. „Nad\u00e1v\u00e1me tady na z\u00e1kazn\u00edky.“<\/div>\n
„Jo.“ Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby z n\u00ed vyhnal v\u0161echny my\u0161lenky. „Z\u00e1kazn\u00edci. Jo. Zhouba m\u00e9 existence. Starbucks je dole v ulici. Ne, nem\u00e1me um\u011bl\u00e9 sladidlo, ale tam v kv\u011btin\u00e1\u010di je hl\u00edna.“<\/div>\n
Nat\u00e1lie nevypadala nijak ohromen\u011b. Uhladila sv\u016fj \u010dasopis po jeho sr\u00e1\u017ece s Tomov\u00fdmi vlasy.
„Co je to s tebou? To ani nebylo dostate\u010dn\u011b ohniv\u00e9.“<\/div>\n
Tom vzdychl a zahled\u011bl se na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n
N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem si to Nat\u00e1lie vylo\u017eila jako pozv\u00e1n\u00ed za\u010d\u00edt konverzaci o jeho osobn\u00edm \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Sakra,“ \u0159ekla se zazuben\u00edm. „Je to n\u011bjak\u00e1 holka, \u017ee?“<\/div>\n
Tom j\u00ed v\u011bnoval neur\u010dit\u00fd pohled. „Ne.“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bla jsem, \u017ee to jednou p\u0159ijde,“ pokra\u010dovala Nat\u00e1lie, jak zjevn\u011b \u00b4ne\u00b4 ve skute\u010dnosti znamenalo \u00b4Ano, zeptej se m\u011b na to!\u00b4. Tom si odfrkl, ale Nat\u00e1lie se nenechala zastra\u0161it. „Ned\u00edvej se na m\u011b tak, j\u00e1 tyhle v\u011bci zn\u00e1m. Krom\u011b toho, tvoje nehty jsou fialov\u00e9, Kaulitzi. Nalakoval sis je s\u00e1m, \u017ee.“<\/div>\n
Tom si prohl\u00e9dl sv\u00e9 ruce. Ta fialov\u00e1 za to st\u00e1la. Bill byl tak nad\u0161en\u00fd.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu,“ zamumlal jen nap\u016fl v\u00e1\u017en\u011b, a palcem se dotkl jednoho hladk\u00e9ho, leskl\u00e9ho nehtu.<\/div>\n
„N\u011bkoho jsi potkal,“ rozesm\u00e1la se Nat\u00e1lie. „Ty. Jen sotva kdy opou\u0161t\u00ed\u0161 d\u016fm. Nejde\u0161 se mnou dokonce ani na ob\u011bd!“<\/div>\n
Tom zabru\u010del, ale ne\u0159ekl nic. Koneckonc\u016f, byla to pravda.<\/div>\n
\n

„Jak\u00e1 je?“ Zeptala se Nat\u00e1lie, op\u0159ela se bokem o pult a projevovala o Toma v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1jem ne\u017e za cel\u00e1 dva roky, kter\u00e9 spolu pracovali, dohromady. „Kr\u00e1sn\u00e1?“<\/p><\/div>\n

„\u0160\u00edlen\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, myslel p\u0159itom na Billa. Na sezen\u00ed na st\u0159e\u0161e s Billem, na snahu vy\u0161plhat na strom a b\u00fdt mezi listy. Na Billa a jeho \u0161arm, jeho tajuplnost, jeho schopnost b\u00fdt z\u00e1rove\u0148 matouc\u00ed i uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. „Roz\u010diluj\u00edc\u00ed. Matouc\u00ed. Magick\u00e1. Dokonal\u00e1.“<\/div>\n
„Nikdo nen\u00ed dokonal\u00fd,“ nesouhlasila Nat\u00e1lie.<\/div>\n
„Bill je.“<\/div>\n
Nat\u00e1lie pozvedla obo\u010d\u00ed. „Bill? Jako to klu\u010di\u010d\u00ed jm\u00e9no Bill?“<\/div>\n
Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou a potla\u010doval p\u0159itom nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd sm\u00edch. „V\u011b\u0159 mi, to je ten nejmen\u0161\u00ed z m\u00fdch probl\u00e9m\u016f.“<\/div>\n
„Oh.“ Nat\u00e1lie se zamra\u010dila a naklonila hlavu. Vypadala, jako by zva\u017eovala, \u017ee sv\u016fj \u010dasopis odlo\u017e\u00ed, ale neud\u011blala to. „Tak\u017ee co je tedy probl\u00e9m?“<\/div>\n
Nad t\u00edm Tom ob\u010das uva\u017eoval taky.<\/div>\n
„Nen\u00ed to pr\u016fm\u011brn\u00fd, b\u011b\u017en\u00fd kluk.“ Bill byl spousty v\u011bc\u00ed. Pr\u016fm\u011brnost nebyla jednou z nich.<\/div>\n
„Co je s n\u00edm \u0161patn\u011b?“ Zeptala se Nat\u00e1lie.<\/div>\n
Tom si povzdechl.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Donna to \u0159ekla, Nat\u00e1lie taky. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich Billa neznala, ale p\u0159esto, zasadilo to Tomovi do hlavy my\u0161lenku a on se j\u00ed nedok\u00e1zal zbavit. Opravdu bylo s Billem n\u011bco \u0161patn\u011b? Zd\u00e1lo se, \u017ee si to ka\u017ed\u00fd myslel. Bill byl jin\u00fd. Tomovi se jinakost l\u00edbila, nikdy nem\u011bl r\u00e1d norm\u00e1lnost, tak\u017ee to d\u00e1valo smysl. Bill byl speci\u00e1ln\u00ed, myslel nov\u00fdmi zp\u016fsoby a mluvil v podivn\u00fdch rytmech. Nebylo jednoduch\u00e9 mu rozum\u011bt a on s\u00e1m nerozum\u011bl v\u011bcem, kter\u00fdm v\u011bt\u0161ina lid\u00ed ano.<\/p><\/div>\n

Tom Billovi rozum\u011bl. Bill rozum\u011bl jemu. Jen to bylo prost\u011b jin\u00e9.<\/div>\n
Tom nikdy opravdu nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee by bylo s Billem n\u011bco \u0161patn\u011b, ne t\u00edm zp\u016fsobem, jak\u00fdm ta slova \u0159ekla jeho matka. Myslel si, \u017ee Bill je tak trochu bl\u00e1zen, st\u00e1le si to myslel. Ale n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, jako\u017ee by Billovi t\u0159eba n\u011bco chyb\u011blo v hlav\u011b – Tom Billa v\u017edycky vid\u011bl jako by m\u011bl sp\u00ed\u0161e n\u011b\u010deho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, ne\u017e ne dost. Usoudil, \u017ee Bill m\u011bl hlavu plnou tolika my\u0161lenek a n\u00e1pad\u016f a slov a p\u00edsn\u00ed, \u017ee prost\u011b nemohl v\u017edy naj\u00edt ty spr\u00e1vn\u00e9, a pak byl zmaten\u00fd nebo se n\u011b\u010d\u00edm nechal rozpt\u00fdlit. Tom nikdy nezva\u017eoval, \u017ee by tam snad naopak nebyl dostatek my\u0161lenek.<\/div>\n
\n

Uva\u017eoval, \u017ee jestli\u017ee on s\u00e1m vid\u011bl n\u011bco odli\u0161n\u00e9ho, magick\u00e9ho, speci\u00e1ln\u00edho, jestli by n\u011bkdo jin\u00fd prost\u011b vid\u011bl jen cosi men\u0161\u00edho, ne\u017e byl on s\u00e1m, n\u011bco podpr\u016fm\u011brn\u00e9ho. Tom s\u00e1m se c\u00edtil ment\u00e1ln\u011b opo\u017ed\u011bn\u00fd, kdy\u017e Bill rozum\u011bl tolika v\u011bcem, tolika odli\u0161n\u00fdm v\u011bcem, a Tom ne. Hv\u011bzdy k Tomovi nikdy nemluvily, nemohl vid\u011bt stromy rostouc\u00ed na zahrad\u011b. Jak mohlo b\u00fdt s Billem n\u011bco \u0161patn\u011b, kdy\u017e v\u0161ichni ostatn\u00ed vid\u011bli sv\u011bt jako plochou, nev\u00fdraznou \u0161e\u010f, a Bill ho vid\u011bl jako skrz kaleidoskop? Pokud taky s n\u011bk\u00fdm z nich bylo n\u011bco \u0161patn\u011b, pokud n\u011bkomu n\u011bco chyb\u011blo, n\u011bco mal\u00e9ho, Tom si pomyslel, \u017ee to musel b\u00fdt on. Ale Donniny ot\u00e1zky st\u00e1le zn\u011bly Tomovi v hlav\u011b, jej\u00ed pochyby, hlasit\u011bji a hlasit\u011bji. Pro\u010d a kde a jak.<\/p><\/div>\n

Ta my\u0161lenka p\u0159etrv\u00e1vala.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill st\u00e1l pod gar\u00e1\u017eov\u00fdm sv\u011btlem a hled\u011bl vzh\u016fru do jeho \u017elut\u00e9 z\u00e1\u0159e, kdy\u017e Tom p\u0159ijel.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, sv\u011btlo,“ pozdravil, kdy\u017e Tom vystoupil z auta. „Ahoj, hv\u011bzdy. Ahoj, obloho. Ahoj, p\u0159\u00ed\u0161ery a mimozem\u0161\u0165ani a kr\u00e1sn\u00e9 zelen\u00e9 list\u00ed.“ Bill se nat\u00e1hl, aby se dotkl listu b\u0159e\u010d\u0165anu, a Tom se p\u0159esunul za n\u011bj, omotal ruku kolem Billovy pa\u017ee, aby upoutal jeho toulavou pozornost.<\/div>\n
„Ahoj, Bille.“<\/div>\n
Bill zaklonil hlavu. „Ahoj, Tome.“<\/div>\n
Na Tomov\u00fdch rtech se objevil \u00fasm\u011bv, prvn\u00ed od chv\u00edle, kdy Billa vid\u011bl naposledy. Billovy o\u010di byly velk\u00e9 a zv\u011bdav\u00e9 ve sl\u00e1bnouc\u00edm sv\u011btle, tancuj\u00edc\u00ed a \u0161\u0165astn\u00e9. Nevypadal tak vzd\u00e1len\u011b jako obvykle, ne\u017e se \u0161el n\u011bkam toulat. Nevypadal, jako by Toma opou\u0161t\u011bl. Tom si \u00falevn\u011b oddechl.<\/div>\n
„Tys neode\u0161el,“ zamumlal, popadl Billovu ruku a postavil se pod sv\u011btlo s n\u00edm.<\/div>\n
„Pro\u010d bych m\u011bl j\u00edt?“ P\u0159em\u00fd\u0161lel Bill, o\u010di se mu p\u0159esunuly od milovan\u00e9ho listu b\u0159e\u010d\u0165anu k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i. „My n\u011bkam jdeme?“<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d byli \u00b4my\u00b4, ut\u011b\u0161oval se Tom. Mo\u017en\u00e1 Billovo nal\u00e9h\u00e1n\u00ed, aby si ud\u011blal dal\u0161\u00edho kamar\u00e1da, nic nebylo, jen n\u011bjak\u00fd rozmar.<\/div>\n
\n

Bill se na n\u011bj nyn\u00ed usm\u00edval s pohledem, kter\u00fd byl ti\u0161e v\u011bdouc\u00ed, a\u010dkoliv si Tom nebyl jist\u00fd, co p\u0159esn\u011b Bill v\u011bd\u011bl. S pohoup\u00e1n\u00edm Tomovy ruky ve sv\u00e9 Bill pouze \u0159ekl: „Neboj se.“<\/p><\/div>\n

Tom se b\u00e1l. B\u00e1l se a uva\u017eoval. Tom uva\u017eoval, \u017ee a\u0165 u\u017e Bill p\u0159i\u0161el odkudkoliv, jestli jednoho dne jednodu\u0161e dostal toulavou n\u00e1ladu, n\u00e1sledoval hv\u011bzdy, a nikdy se nevr\u00e1til.<\/div>\n
Tom uva\u017eoval, jestli n\u011bkde \u010dekal n\u011bkdo jako on s\u00e1m, sed\u011bl ve sv\u00e9m chladn\u00e9m dom\u011b bez Billa a po\u010d\u00edtal vte\u0159iny, po\u010d\u00edtal pavu\u010diny, po\u010d\u00edtal de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky. \u010cekal na Billa.<\/div>\n
\n

„Zaj\u00edmalo by m\u011b, kde jsi byl, v\u00ed\u0161, ne\u017e jsi p\u0159i\u0161el sem,“ \u0159ekl Tom, a zastr\u010dil Billovi vlasy za ucho. Bill naklonil hlavu do Tomova doteku a vyd\u00e1val tich\u00e9 zvuky jako p\u0159edouc\u00ed ko\u010dka. Ne\u0159ekl nic a Tom ani nic ne\u010dekal. Ale kdy\u017e Tom svou ruku odt\u00e1hl, Bill se setkal s jeho o\u010dima.<\/p><\/div>\n

„Byl jsem n\u011bkde jinde,“ \u0159ekl, naklonil se k Tomovi, nejsp\u00ed\u0161 doufal, \u017ee Tom sv\u016fj dotek zase vr\u00e1t\u00ed. „Te\u010f jsem tady.“<\/div>\n
M\u011bla by to b\u00fdt dostate\u010dn\u011b dobr\u00e1 odpov\u011b\u010f. B\u00fdvala. Bill byl tady, s Tomem, a m\u011blo by to tak sta\u010dit. Tomovou hlavou se oz\u00fdvaly Donniny ot\u00e1zky, v\u0161echny ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bci, kter\u00fdm nerozum\u011bl.<\/div>\n
„Tomi,“ Bill mu za\u0165ukal na pa\u017ei, aby upoutal jeho pozornost. D\u00edval se na Toma s up\u0159\u00edmn\u00fdma, otev\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Te\u010f jsem tady.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi,“ \u0159ekl Tom. „J\u00e1 jen nev\u00edm, kde jsi byl p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
Bill vzdychl. Vypadal zcela nezaujat\u00fd Tomem a jeho starostmi. Obr\u00e1til svou pozornost zp\u00e1tky k b\u0159e\u010d\u0165anu a \u0161eptal mu jak\u00e9si konspira\u010dn\u00ed v\u011bci. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee tam n\u011bkde zaslechl svoje jm\u00e9no, pravd\u011bpodobn\u011b doprov\u00e1zen\u00e9 Billov\u00fdm proto\u010den\u00edm o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Se zavrt\u011bn\u00edm hlavy Tom zatahal za Billovu ruku. „Poj\u010fme dovnit\u0159. Kter\u00fd film chce\u0161 vid\u011bt dneska?“<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl Bill, ani\u017e by se odvr\u00e1til od b\u0159e\u010d\u0165anu. „J\u00e1 nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Tom zamrkal. „Nem\u016f\u017ee\u0161 co?“<\/div>\n
„Ano,“ souhlasil Bill.<\/div>\n
To se nezm\u011bnilo, konstatoval v duchu Tom. Bill byl st\u00e1le tak frustruj\u00edc\u00ed, matouc\u00ed a tajupln\u00fd jako v\u017edy. Tom k n\u011bmu v\u0161ak st\u00e1le c\u00edtil bl\u00e1hovou l\u00e1skyplnost, k tomu, jak\u00fd Bill byl, i kdy\u017e mu v hlav\u011b st\u00e1le p\u0159etrv\u00e1valy ot\u00e1zky.<\/div>\n
„Stejn\u011b poj\u010fme dovnit\u0159,“ \u0159ekl, polo\u017eil ruku na Billova z\u00e1da, aby jej odvedl od rostlin, do kter\u00fdch se a\u017e trochu p\u0159\u00edli\u0161 zamiloval.<\/div>\n
\n

Bill se nechal poslu\u0161n\u011b v\u00e9st, ale kdy\u017e se dostali ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm, na m\u00edst\u011b se zastavil.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nem\u016f\u017eu b\u00fdt v dom\u011b,“ \u0159ekl Bill, vypadal boj\u00e1cn\u011b. „Telefon bude na\u0161tvan\u00fd.“<\/div>\n
„Telefon,“ zopakoval Tom. „Ty u\u017e jsi zase zvedl telefon?“<\/div>\n
„Budeme kamar\u00e1di,“ \u0159ekl Bill, zn\u011bl si t\u00edm tak jist\u00fd, dokonce i kdy\u017e jej ten telefon o\u010dividn\u011b vykopnul z domu.<\/div>\n
Tomova matka jej vykopla z domu.<\/div>\n
Tom zast\u00e9nal. „Ach bo\u017ee, Bille,“ \u0159ekl a ob\u011bma rukama uchopil Billovu tv\u00e1\u0159. „Mus\u00edme si promluvit o tom, jak po\u0159\u00e1d mluv\u00ed\u0161 s mou matkou, to prost\u011b nen\u00ed dobr\u00e9. Je to \u010darod\u011bjnice, pamatuje\u0161?“<\/div>\n
Kdyby si Tom s\u00e1m mohl pamatovat, \u017ee Donna byla \u010darod\u011bjnice, v\u011bci by byly o hodn\u011b jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Mohla by b\u00fdt hodn\u00e1 \u010darod\u011bjnice,“ trval na sv\u00e9m Bill, st\u00e1le takov\u00fd optimista. P\u0159itulil se k Tomov\u011b dlani na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i a Tom poodstoupil.<\/div>\n
„Nen\u00ed hodn\u00e1,“ \u0159ekl. Ohe\u0148 uvnit\u0159 n\u011bj ti\u0161e doutnal. Nem\u011bl od n\u00ed o\u010dek\u00e1vat n\u011bco v\u00edc, ale p\u0159esto, p\u0159esto Tom nen\u00e1vid\u011bl my\u0161lenku, jak se Donna dost\u00e1v\u00e1 k Billovi, jak se dost\u00e1v\u00e1 do Billovy bl\u00edzkosti.<\/div>\n
\n

Kolem nich zav\u00e1l chladn\u00fd v\u00edtr a Bill se zachv\u011bl. Nem\u011bl boty a v mal\u00e9m, \u010dern\u00e9m t\u00edlku m\u011bl hol\u00e1 ramena. Tom odol\u00e1val nutk\u00e1n\u00ed p\u0159it\u00e1hnout si Billa do h\u0159ejiv\u00e9ho objet\u00ed, a nam\u00edsto toho jej vzal za ruku a znovu jej t\u00e1hl ke dve\u0159\u00edm.<\/p><\/div>\n

Bill vypadal nejist\u011b. „To nen\u00ed m\u016fj d\u016fm. Ten telefon \u0159\u00edkal, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to nen\u00ed… My jsme se ztratili, Tomi?“<\/div>\n
Tomovi se zkroutil \u017ealudek, poc\u00edtil chlad a z\u00e1vra\u0165. Ob\u010das uva\u017eoval, jestli Bill byl ztracen\u00fd.<\/div>\n
Dokonce i kdyby ano, po\u0159\u00e1d byl doma.<\/div>\n
„Tohle je tv\u016fj d\u016fm,“ \u0159ekl mu Tom pevn\u011b a otev\u0159el dve\u0159e. V hale bylo rozsv\u00edcen\u00e9 sv\u011btlo a h\u0159ejiv\u011b je v\u00edtalo jako kontrast k venkovn\u00ed tm\u011b. „Tv\u016fj domov. V\u017edycky bude tv\u016fj, a nikdo nem\u00e1 pr\u00e1vo t\u011b z n\u011bho vykopnout. Pat\u0159\u00ed\u0161 sem, se mnou, okay?“<\/div>\n
A\u0165 u\u017e se Tom o Billa jakkoliv b\u00e1l a p\u0159em\u00fd\u0161lel o n\u011bm, v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle bude v\u017edycky pravda.<\/div>\n
S podivnou v\u00e1havost\u00ed Bill vzal Toma za ruku. Nechal se p\u0159ev\u00e9st p\u0159es pr\u00e1h a Tom mu stiskl prsty s v\u011bdom\u00edm, \u017ee tohle bylo spr\u00e1vn\u00e9, pokud nic jin\u00e9ho. „Nev\u00edm, odkud jsi p\u0159i\u0161el, ale v\u00edm, \u017ee pat\u0159\u00ed\u0161 sem.“<\/p>\n

autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u017delat\u00fdnka Zprost\u0159edkovan\u00e9 ot\u00e1zky Sly\u0161et Bill\u016fv hlas bylo c\u00edtit se jako doma. Kdy\u017e zp\u00edval spolu s Tomovou kytarou, kdy\u017e Tom hr\u00e1l spolu s Billov\u00fdmi slovy, bylo to jako svoboda. Kdy\u017e Bill k Tomovi mluvil slovy, kter\u00e1 ned\u00e1vala smysl, nebo kter\u00e1 d\u00e1vala smysl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[685],"tags":[],"class_list":["post-806","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeho-ocima"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/806","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=806"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/806\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=806"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=806"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=806"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}