{"id":809,"date":"2018-01-08T15:00:00","date_gmt":"2018-01-08T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=803"},"modified":"2018-01-08T15:00:00","modified_gmt":"2018-01-08T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/08\/vampire-sunrise-ii-21\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 21."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nastal konec sv\u011bta a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl pro co \u017e\u00edt. Tak pro\u010d jsem tady po\u0159\u00e1d byl? Pro\u010d jsem d\u00fdchal a m\u00e9 zlomen\u00e9 srdce d\u00e1l tlouklo, kdy\u017e u\u017e nebylo nic, pro co bych \u017eil? Sed\u011bl jsem vedle Tomova l\u016f\u017eka a dr\u017eel ho za studenou ruku. Pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroje, na kter\u00fd byl napojen\u00fd, jsem u\u017e p\u0159estal vn\u00edmat. Nevn\u00edmal jsem nic. Jedin\u00e9, co jsem vid\u011bl, byl bled\u00fd obli\u010dej m\u00e9ho p\u0159\u00edtele strnul\u00fd do mrtvoln\u00e9 masky. Rty m\u011bl \u00fapln\u011b b\u00edl\u00e9, a kdybych na vlastn\u00ed o\u010di nevid\u011bl, jak monitor ukazuje pravideln\u00fd tlukot jeho srdce, nev\u011b\u0159il bych, \u017ee je je\u0161t\u011b v provozu. Jeho tep byl tak slab\u00fd, \u017ee jsem ho sluchem nezachytil.<\/div>\n
Jak dlouho jsem vedle jeho l\u016f\u017eka sed\u011bl? Jak dlouho u\u017e to bylo od rozhovoru se Sonjou o tom, \u017ee u\u017e nevid\u00ed Tomovu budoucnost? Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed. Byly to dny, ale klidn\u011b to mohly b\u00fdt i t\u00fddny.<\/div>\n
\n

„Jak to mysl\u00ed\u0161, \u017ee nevid\u00ed\u0161 jeho budoucnost?“ oto\u010dil jsem se na \u0161vagrovou.<\/p><\/div>\n

„Kdy\u017e se sna\u017e\u00edm pod\u00edvat do jeho budoucnosti, je tam jen tma. Pokou\u0161ela jsem se pod\u00edvat na tvoji, ale nikde ho nevid\u00edm po tv\u00e9m boku,“ p\u0159iznala a jej\u00ed kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159 byla zm\u00e1\u010den\u00e1 slzami.<\/div>\n
„To ne,“ za\u0161eptal jsem a polil m\u011b studen\u00fd pot. C\u00edtil jsem, jak se mi ruce za\u010daly t\u0159\u00e1st a nohy vypov\u00eddaly slu\u017ebu.<\/div>\n
„To p\u0159ece neznamen\u00e1, \u017ee je\u2026“ nedo\u0159ekl Marcus, proto\u017ee necht\u011bl b\u00fdt t\u00edm, kdo jako prvn\u00ed pronese „mrtv\u00fd.“<\/div>\n
\n

Nev\u00edm, co bylo d\u00e1l. Zbytek rozhovoru si nepamatuju, proto\u017ee jsem se sk\u00e1cel na podlahu. Kdy\u017e jsem se probral, bez rozmyslu jsem se rozb\u011bhl do sklepen\u00ed, kam jsem nechal zav\u0159\u00edt Alexise. Ignoroval jsem varov\u00e1n\u00ed v\u0161ech str\u00e1\u017en\u00fdch a p\u0159istoupil a\u017e k m\u0159\u00ed\u017e\u00edm. Gustav se m\u011b pokusil zastavit rukou polo\u017eenou na m\u00e9 rameno, ale set\u0159\u00e1sl jsem ho. Na\u0161el jsem Alexise, jak se povaluje na betonov\u00e9 lavici. Jednou nohu m\u011bl sv\u011b\u0161enou dol\u016f a houpal s n\u00ed do rytmu n\u011bjak\u00e9 melodie, kterou si bezstarostn\u011b p\u00edskal.<\/p><\/div>\n

„Jak\u00fdm jedem jsi otr\u00e1vil tu d\u00fdku?“ vyp\u00e1lil jsem bez okolk\u016f. Trvalo v\u011b\u010dnost, ne\u017e se na m\u011b Alexis pod\u00edval a na tv\u00e1\u0159i se mu rozt\u00e1hnul ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Pro\u010d nejde\u0161 za mnou sem dovnit\u0159? Po\u0161ept\u00e1m ti to,“ vystr\u010dil vyz\u00fdvav\u011b bradu.<\/div>\n
„Alexisi, p\u0159esta\u0148 si se mnou zahr\u00e1vat. Nech\u00e1m t\u011b mu\u010dit, jestli mi okam\u017eit\u011b ne\u0159ekne\u0161, jak\u00fdm jedem jsi otr\u00e1vil tu d\u00fdku,“ zkusil jsem to znovu p\u0159\u00edsn\u011bji. Hlas se mi \u0161\u00edlen\u011b t\u0159\u00e1sl, tak\u017ee to dost ub\u00edralo do d\u016fv\u011bryhodnosti m\u00e9ho projevu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ale ne, Billy. N\u00e1\u0161 m\u011bkkosrdcat\u00fd kr\u00e1l by nikdy nenechal nikoho mu\u010dit. Obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e v\u00ed, jak hrozn\u00fdm zp\u016fsobem um\u0159ela jeho drah\u00e1 maminka. Nikdy by \u017e\u00e1dn\u00e9mu tvore\u010dkovi neubl\u00ed\u017eil,“ vysm\u00edval se mi. „Dokonce ani takov\u00e9mu, jako je zlobiv\u00fd Alexis.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee u\u017e m\u011b tak dob\u0159e nezn\u00e1\u0161,“ procedil jsem skrz zatnut\u00e9 zuby.<\/div>\n
„Tak do toho. Mu\u010d m\u011b. Sva\u017e m\u011b. Bij m\u011b a klidn\u011b m\u011b p\u0159edho\u010f slunci. Nebude to nic oproti tomu, co u\u017e jsem za\u017eil,“ zasy\u010del Alexis a v o\u010d\u00edch se mu zablesklo. „Jestli chce\u0161 v\u011bd\u011bt, \u010d\u00edm jsem otr\u00e1vil tv\u00e9ho milovan\u00e9ho mazl\u00ed\u010dka, tak poj\u010f za mnou do cely. Z\u016fsta\u0148 tady se mnou celou noc a j\u00e1 ti za \u00fasvitu po\u0161ept\u00e1m, do jak\u00e9ho jedu jsem d\u00fdku namo\u010dil.“<\/div>\n
„Nejsem tak pitom\u00fd, abych tam za tebou vlezl a ty m\u011b dostal do pasti. Pou\u017eil bys m\u011b jako svoji vstupenku ven,“ prskl jsem na n\u011bj.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010dil rameny a zase se odvr\u00e1til, aby si mohl za\u010d\u00edt p\u00edskat tu debiln\u00ed melodii.<\/div>\n
\n

A tak jsem tady. Sed\u00edm na \u017eidli vedle m\u00e9ho polomrtv\u00e9ho p\u0159\u00edtele a douf\u00e1m, \u017ee se z toho n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem vyhrabe s\u00e1m. Doktor se po p\u00e1r dnech marn\u00fdch pokus\u016f p\u0159estal sna\u017eit. Vyzkou\u0161el v\u0161echno, aby na\u0161el l\u00e9k. Ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. A\u0165 do Tomova t\u011bla pumpoval cokoliv, nezab\u00edralo to. R\u00e1na po\u0159\u00e1d krv\u00e1cela a zbarvovala do ruda dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed obvazy. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee Tom st\u00e1le \u017eije jen kv\u016fli velk\u00fdm d\u00e1vk\u00e1m krve, kterou dost\u00e1val p\u0159\u00edmo do \u017e\u00edly.<\/p><\/div>\n

\n

„Bille,“ oslovil m\u011b n\u011bkdo a j\u00e1 zvedl hlavu. Byl jsem tak mimo, \u017ee jsem ani nezaznamenal p\u0159\u00edchod m\u00e9ho otce. N\u011bjakou dobu u\u017e za mnou pos\u00edlal sv\u00e9 nohsledy a vy\u017eadoval, abych se vr\u00e1til na tr\u016fn a ke sv\u00fdm kr\u00e1lovsk\u00fdm povinnostem. Jen\u017ee m\u011b te\u010f nic nezaj\u00edmalo m\u00ed\u0148, ne\u017e n\u011bjak\u00e9 stupidn\u00ed kr\u00e1lovsk\u00e9 probl\u00e9my. Nem\u011bl jsem pro co \u017e\u00edt.<\/p><\/div>\n

„Tohohle u\u017e bylo dost. T\u00edm, \u017ee tady sed\u00ed\u0161, mu nepom\u00e1h\u00e1\u0161,“ pronesl tvrd\u00fdm t\u00f3nem, p\u0159i kter\u00e9m se mi za\u010dala va\u0159it krev v \u017eil\u00e1ch. On byl t\u00edm, kdo by m\u011bl v\u011bd\u011bt nejl\u00edp, jak\u00e9 to je p\u0159ij\u00edt o milovan\u00e9ho. „Mus\u00ed\u0161 se vr\u00e1tit zp\u00e1tky. Kralov\u00e1n\u00ed na tebe nepo\u010dk\u00e1.“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1d\u00e1\u0161 perfektn\u011b i beze m\u011b,“ zamumlal jsem bez v\u011bt\u0161\u00edho z\u00e1jmu.<\/div>\n
„Osud cel\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed je v tv\u00fdch rukou. Klany se necht\u011bj\u00ed setkat se mnou, ale s tebou. P\u0159ijal jsi zodpov\u011bdnost, tak se seber a jdeme,“ p\u0159ik\u00e1zal.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ vyk\u0159ikl jsem, proto\u017ee m\u00e9 sebeovl\u00e1d\u00e1n\u00ed za\u010dalo selh\u00e1vat. „Neodejdu odsud, dokud se Tom neprobud\u00ed.“<\/div>\n
„To m\u016f\u017ee trvat i roky,“ vr\u00e1til mi otec p\u0159\u00edsn\u00fd t\u00f3n. „Tv\u016fj lid t\u011b pot\u0159ebuje hned. Nem\u016f\u017eu t\u011b omlouvat do nekone\u010dna. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e Tom ani nen\u00ed \u010dlenem kr\u00e1lovsk\u00e9 rodiny.“<\/div>\n
\n

Nadechoval jsem se k odpov\u011bdi, jen\u017ee se stalo n\u011bco podivn\u00e9ho. Tom stiskl ruku, za kterou jsem ho je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017eel. Ne n\u011bjak slab\u011b, \u017ee bych si to mohl jen p\u0159edstavovat, ale opravdu siln\u011b, a\u017e to zabolelo. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jeho t\u011blo za\u010dalo t\u0159\u00e1st a p\u0159\u00edstroj zv\u00fd\u0161il frekvenci p\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ p\u0159ib\u011bhl okam\u017eit\u011b l\u00e9\u010ditel z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Najednou se za\u010dal t\u0159\u00e1st,“ couvnul jsem, aby k n\u011bmu mohl p\u0159istoupit. Za\u010dal kontrolovat p\u0159\u00edstroje a pak otev\u0159el Tomovi jedno oko, aby mu mohl zkontrolovat zorni\u010dky. Je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl ud\u011blat n\u011bco dal\u0161\u00edho, se Tom postupn\u011b vr\u00e1til zp\u00e1tky do sv\u00e9ho strnul\u00e9ho stavu, jako by se ta mal\u00e1 p\u0159\u00edhoda nestala.<\/div>\n
„To je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed,“ zahuhlal si doktor sp\u00ed\u0161 pro sebe a mra\u010dil se na p\u0159\u00edstroje. „Pokud byste zaznamenal cokoliv neobvykl\u00e9ho, okam\u017eit\u011b mi dejte v\u011bd\u011bt, va\u0161e v\u00fdsosti.“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ povzdechl jsem si a znovu se posadil se. Nedok\u00e1zal jsem v tom vid\u011bt, cokoliv nad\u011bjn\u00e9ho. Byl to prost\u011b jen n\u011bjak\u00fd z\u00e1\u0161kub. Mo\u017en\u00e1, \u017ee u\u017e jeho t\u011blo za\u010dalo vypov\u00eddat slu\u017ebu a tohle byla prvn\u00ed p\u0159edzv\u011bst konce. Bude chladnout, a\u017e z n\u011bj nezbyde nic ne\u017e sko\u0159\u00e1pka. Rychle jsem tu p\u0159edstavu vypudil z mysli, proto\u017ee n\u011bco takov\u00e9ho bych nedok\u00e1zal un\u00e9st.<\/div>\n
„Tak\u017ee?“ zalo\u017eil si otec ruce na hrudn\u00edku a znovu si m\u011b m\u011b\u0159il p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Do prdele s t\u00edm,“ zasup\u011bl jsem a vstal. Zlostn\u011b jsem produpal kolem otce a vy\u0161el na chodbu. Tak tak, \u017ee se mnou zvl\u00e1dal dr\u017eet krok.<\/div>\n
„Tak\u017ee se vrac\u00ed\u0161 k vl\u00e1dnut\u00ed?“ sondoval.<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m n\u011bco, co jsem m\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno,“ \u0161t\u011bkl jsem po n\u011bm a ignoroval ho. Prohnal jsem se hradem jako v\u00edtr a rozrazil dve\u0159e do hlavn\u00ed s\u00edn\u011b. V\u0161ichni sed\u011bli u poradn\u00edho stolu a popla\u0161n\u011b vzhl\u00e9dli.<\/div>\n
„Mus\u00edm s v\u00e1mi mluvit,“ ozn\u00e1mil jsem jim p\u0159\u00edk\u0159e, a kdy\u017e na m\u011b h\u00e1zeli pov\u00fd\u0161en\u00e9 pohledy, nev\u011bnoval jsem tomu pozornost. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 Marrion se tv\u00e1\u0159ila, jako by kousla do kysel\u00e9ho jablka.<\/div>\n
\n

„Co chce\u0161 \u0159e\u0161it? M\u00e1me spousty d\u016fle\u017eit\u00fdch v\u011bc\u00ed na pr\u00e1ci,“ mra\u010dil se otec, kdy\u017e si sedal na sv\u00e9 m\u00edsto. Vzal jsem do ruky korunu, ale nenasadil jsem si ji a ani jsem se neposadil na tr\u016fn.<\/p><\/div>\n

„Bude to jen kr\u00e1tk\u00e9,“ ujistil jsem ho. „Chci Toma prohl\u00e1sit ofici\u00e1ln\u00edm partnerem.“<\/div>\n
„Te\u010f, kdy\u017e je v k\u00f3matu, ho chce\u0161 prohl\u00e1sit ofici\u00e1ln\u00edm partnerem? Nev\u00ed\u0161, jestli se probud\u00ed,“ zabru\u010del otec rozmrzele.<\/div>\n
„A\u017e se Tom probud\u00ed,“ \u0159ekl jsem d\u016frazn\u011b, „uspo\u0159\u00e1d\u00e1me po\u0159\u00e1dnou oslavu, ale prohl\u00e1sit za ofici\u00e1ln\u00edho partnera ho m\u016f\u017eu hned.“<\/div>\n
„To nem\u016f\u017ee\u0161. Mus\u00ed\u0161 k tomu m\u00edt duchovn\u00edho, aby ti po\u017eehnal, a pak by taky bylo vhodn\u00e9, aby byl p\u0159\u00edtomn\u00fd i druh\u00fd z dvojice,“ vzdoroval mi otec a jeho \u010delist se zat\u00ednala.<\/div>\n
„P\u0159i Dr\u00e1kulov\u011b krvi, kter\u00e1 koluje v m\u00fdch \u017eil\u00e1ch, a p\u0159i korun\u011b, kter\u00e1 mi pr\u00e1vem n\u00e1le\u017e\u00ed, prohla\u0161uji Toma Trumpera za sv\u00e9ho<\/a> ofici\u00e1ln\u00edho partnera.“ St\u0159\u00edlel jsem jen tak od boku. Netu\u0161il jsem, jestli to bude ve skute\u010dnosti fungovat, ale za pokus to st\u00e1lo. To, \u017ee jsem usp\u011bl, mi prok\u00e1zal sykot, kter\u00fd se mi oz\u00fdval za z\u00e1dy. Z gobel\u00ednu, na kter\u00e9m byla vyobrazena Dr\u00e1kulova krevn\u00ed linie, a tedy i moje, se za\u010dalo kou\u0159it a od m\u00e9ho jm\u00e9na se t\u00e1hla ohniv\u00e1 linka a hned za n\u00ed se tvo\u0159ila ozdobn\u00fdm p\u00edsmenem slova. A ne jen tak oby\u010dejn\u00e1 slova. Bylo to Tomovo jm\u00e9no.<\/div>\n
„No, jak je vid\u011bt, duchovn\u00edho k tomu nepot\u0159ebujeme. Tom je od te\u010f m\u016fj ofici\u00e1ln\u00ed partner,“ oto\u010dil jsem se zp\u00e1tky ke shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm a aspo\u0148 na okam\u017eik mi bylo na srdci lehko. Otec byl ve tv\u00e1\u0159i popelav\u011b \u0161ed\u00fd a tisknul k sob\u011b \u010delist tak pevn\u011b, a\u017e jsem m\u011bl strach, \u017ee si vyl\u00e1me zuby.<\/div>\n
\n

„Va\u0161e v\u00fdsosti,“ vzala si slovo Marrion. „Jak nyn\u00ed hodl\u00e1te vy\u0159e\u0161it ot\u00e1zku n\u00e1stupnictv\u00ed? Vy a v\u00e1\u0161 druh nem\u016f\u017eete zplodit potomka.“<\/p><\/div>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se stihl v\u016fbec nadechnout, abych ji poslal do pat\u0159i\u010dn\u00fdch m\u00edst, vstoupila do s\u00e1lu Sonja.<\/div>\n
„S t\u00edm bych pravd\u011bpodobn\u011b mohla pomoct j\u00e1,“ \u0159ekla a plavn\u00fdm krokem do\u0161la a\u017e k n\u00e1m.<\/div>\n
„Jak bys s t\u00edm asi tak cht\u011bla pomoct?“ vy\u0161t\u011bkl na ni otec p\u0159\u00edsn\u011b. To bylo poprv\u00e9, co jsem ho sly\u0161el mluvit s n\u00ed takhle p\u0159\u00edk\u0159e. Otec m\u011bl Sonju v\u017edycky r\u00e1d.<\/div>\n
„Jednodu\u0161e,“ usm\u00e1la se a polo\u017eila si ruku na b\u0159icho. Uteklo n\u011bkolik vte\u0159in, ne\u017e v\u0161em do\u0161lo, co t\u00edm mysl\u00ed.<\/div>\n
„Jsi t\u011bhotn\u00e1?“ vykulil jsem o\u010di, proto\u017ee to bylo to posledn\u00ed, co bych \u010dekal. Rozh\u0159e\u0161en\u00ed m\u00e9ho probl\u00e9mu s n\u00e1stupnictv\u00edm. Marcus odm\u00edtl n\u00e1stupnictv\u00ed pro sebe a pro Matiase, ale na dal\u0161\u00ed jejich d\u011bti se to nevztahuje. Tady le\u017eelo \u0159e\u0161en\u00ed. Sonja jej nosila ve sv\u00e9m l\u016fn\u011b. Pro\u010d m\u011b to nenapadlo d\u0159\u00edv?<\/div>\n
Klekl jsem p\u0159ed n\u00ed a p\u0159ilo\u017eil ucho k jej\u00edmu b\u0159\u00ed\u0161ku. „Sly\u0161\u00edm ho. Sly\u0161\u00edm, jak mu bu\u0161\u00ed srd\u00ed\u010dko,“ ozn\u00e1mil jsem zkoprn\u011bl\u00e9 rad\u011b. „Tady m\u00e1te sv\u00e9ho budouc\u00edho kr\u00e1le,“ uk\u00e1zal jsem na Sonju a znovu vstal.<\/div>\n
„No vlastn\u011b,“ p\u0159eru\u0161ila m\u011b Sonja. „Bude to kr\u00e1lovna.“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed,“ zaradoval jsem se. „Pokud m\u011b te\u010f omluv\u00edte, vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt ke sv\u00e9mu druhovi. Te\u010f, kdy\u017e je u\u017e \u010dlenem kr\u00e1lovsk\u00e9 rodiny, vyhla\u0161uji za n\u011bj ofici\u00e1ln\u00ed smutek. V\u0161echna jedn\u00e1n\u00ed jsou zru\u0161ena do doby, ne\u017e se probere. Nep\u0159ij\u00edm\u00e1m n\u00e1v\u0161t\u011bvy. M\u016f\u017eete rozeslat dopisy a v\u0161em to ozn\u00e1mit.“<\/div>\n
Chystal jsem se vr\u00e1tit ke sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed \u010dinnosti, a to k apatick\u00e9mu z\u00edr\u00e1n\u00ed na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kdy\u017e m\u011b n\u011bco napadlo. P\u0159es mlhu, kter\u00e1 mi v posledn\u00edch dnech zatem\u0148ovala mozek, jsem nedok\u00e1zal myslet dost jasn\u011b. Jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e jsem m\u011bl Sonju p\u0159ed o\u010dima, mi do\u0161la jedna v\u011bc. A i kdy\u017e m\u011b te\u010f pr\u00e1v\u011b zachr\u00e1nila od opravdu velk\u00e9ho probl\u00e9mu, c\u00edtil jsem, jak se m\u011b zmoc\u0148uje vztek, za kter\u00fd mohla pr\u00e1v\u011b ona.<\/div>\n
„Sonjo, chci s tebou mluvit,“ ozn\u00e1mil jsem j\u00ed tak klidn\u011b, jak jen mi to m\u016fj t\u0159esouc\u00ed se hlas dovolil. Sonja jen pora\u017een\u011b k\u00fdvla a n\u00e1sledovala m\u011b ven z velk\u00e9 s\u00edn\u011b. Ur\u010dit\u011b u\u017e tu\u0161ila, o \u010dem s n\u00ed chci mluvit. Tomovu budoucnost mo\u017en\u00e1 nevid\u011bla, ale rozhodn\u011b znala tu moji.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Nastal konec sv\u011bta a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl pro co \u017e\u00edt. Tak pro\u010d jsem tady po\u0159\u00e1d byl? Pro\u010d jsem d\u00fdchal a m\u00e9 zlomen\u00e9 srdce d\u00e1l tlouklo, kdy\u017e u\u017e nebylo nic, pro co bych \u017eil? Sed\u011bl jsem vedle Tomova l\u016f\u017eka a dr\u017eel<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-809","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/809","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=809"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/809\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=809"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=809"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=809"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}