{"id":8093,"date":"2011-08-09T15:30:00","date_gmt":"2011-08-09T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8072"},"modified":"2011-08-09T15:30:00","modified_gmt":"2011-08-09T14:30:00","slug":"it-s-a-game-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/09\/it-s-a-game-7\/","title":{"rendered":"It’s a Game 7."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Z\u016fstal jsem st\u00e1t v kuchy\u0148sk\u00fdch dve\u0159\u00edch a mysl\u00edm, \u017ee v t\u00e9 chv\u00edli by se ve mn\u011b krve nedo\u0159ezal. P\u0159\u00edmo p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima chytil Tom Nat\u00e1lii za pas a za\u010dal se s n\u00ed l\u00edbat. Pohled se mi brzy rozmazal z\u00e1kalem slz, kter\u00e9 jsem se rozhodl ignorovat. M\u011bl jsem odej\u00edt a ned\u00edvat se na n\u011b, ale cosi m\u011b nutilo z\u016fstat st\u00e1t na prahu kuchyn\u011b. Vlastn\u00ed j\u00e1 m\u011b cht\u011blo mu\u010dit. Sv\u011bsil jsem hlavu, abych se alespo\u0148 nemusel d\u00edvat, kdy\u017e u\u017e jsem tam musel z\u016fstat d\u00edky vlastn\u00ed v\u016fli st\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptala se Nat\u00e1lie, kdy\u017e si v\u0161imla m\u00e9 osoby ve dve\u0159\u00edch, ale odpov\u011bdi se j\u00ed nedostalo. Nevn\u00edmal jsem jej\u00ed hlas, nevn\u00edmal jsem nic.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co\u2026 Ne! Zatracen\u011b,“ zanad\u00e1val Tom a ude\u0159il dlan\u00ed do linky. Odstr\u010dil Nat\u00e1lii stranou a \u0159\u00edtil se ke mn\u011b. „Bille\u2026 j\u00e1\u2026“ Zvedl jsem k n\u011bmu uplakan\u00e9 o\u010di pln\u00e9 beznad\u011bje.<\/div>\n
<\/div>\n
„To si str\u010d n\u011bkam!“ zavr\u010del jsem. Chytil m\u011b za pa\u017ei, ale j\u00e1 se mu vykroutil a utekl do pokoje. Za mnou se ozvalo pouh\u00e9 cvaknut\u00ed z\u00e1mku.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se dob\u00fdval do pokoje, ale nebylo mu to k ni\u010demu. Kl\u00ed\u010dek jsme m\u011bli jeden spole\u010dn\u00fd a ten te\u010f spo\u010d\u00edval zevnit\u0159 v z\u00e1mku. B\u00e1zliv\u011b jsem zavzlykal z rohu mal\u00e9 p\u0159eds\u00ed\u0148ky. Neb\u00e1l jsem se, \u017ee by se Tom do pokoje dostal, b\u00e1l jsem se, \u017ee by se zase mohl na\u0161tvat a ud\u011blat to znovu. Tak n\u011bjak jsem doufal, \u017ee te\u010f u\u017e bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, \u017ee budu s Tomem kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, ale on m\u011b zase musel zklamat. P\u0159it\u00e1hl jsem si nohy k t\u011blu a kolena objal rukama.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, no tak! Pus\u0165 m\u011b dovnit\u0159, vysv\u011btl\u00edm ti to!“ hul\u00e1kal za dve\u0159mi Tom a bu\u0161il do nich. U\u017e zase jsem nev\u011bd\u011bl, co si o n\u011bm m\u00e1m myslet. R\u00e1d bych mu \u0159ekl, \u017ee si to m\u011bl v\u0161echno rozmyslet d\u0159\u00edv, \u017ee se nenech\u00e1m jen tak vyu\u017e\u00edvat, \u017ee nejsem hra\u010dka\u2026 \u017de jsem mu v\u011b\u0159il, ale p\u0159es vzlyky jsem nedok\u00e1zal vypustit ani sl\u016fvko.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vypadni!“ dostal jsem ze sebe nakonec, ale ne\u0161lo o nic jin\u00e9ho ne\u017e o uboh\u00fd \u0161epot, kter\u00fd Tom ur\u010dit\u011b sly\u0161et nemohl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, je to jen nedorozum\u011bn\u00ed. Pros\u00edm t\u011b, otev\u0159i mi.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne!“ zak\u0159i\u010del jsem d\u0159\u00edv, ne\u017e mi pl\u00e1\u010d znovu zlomil hlas. „Jdi pry\u010d,“ za\u0161eptal jsem znovu, jako by moje vlastn\u00ed hlasivky nenach\u00e1zely s\u00edlu pro dal\u0161\u00ed vzdor. Nepust\u00edm ho dovnit\u0159, nechci, aby tu byl se mnou, nechci, aby se jakkoli obhajoval. Sko\u010dil jsem mu u\u017e na spoustu l\u017e\u00ed. Vlastn\u011b mi lhal po\u0159\u00e1d\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se za v\u0161\u00edm tak zp\u011btn\u011b ohl\u00ed\u017eel, vid\u011bl jsem le\u017e v ka\u017ed\u00e9m slov\u00ed\u010dku. Kdy\u017e mi \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1 na ve\u010der domluveno n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho pro na\u0161i kari\u00e9ru, \u0161el za n\u011bjakou holkou. Kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee nikdy nebude m\u00edt nikoho rad\u0161i ne\u017e m\u011b, lhal. V\u0161echno od n\u011bj byla jen prachsprost\u00e1 le\u017e, kterou jsem d\u0159\u00edv nevid\u011bl, proto\u017ee v m\u00fdch o\u010d\u00edch byl Tom v\u017edycky dokonal\u00fd svatou\u0161ek. \u010casto jsem \u010d\u00edt\u00e1val v \u010dasopisech a na str\u00e1nk\u00e1ch fanynek \u0161p\u00ednu o Tomovi, ale nikdy jsem tomu nev\u011b\u0159il, proto\u017ee jsem naivn\u011b myslel, \u017ee ho nikdo nezn\u00e1 l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1. A\u017e te\u010f, kdy\u017e mi vrazil kudlu do zad, jsem poznal, \u017ee jsem se celou dobu stra\u0161liv\u011b m\u00fdlil.<\/div>\n
<\/div>\n
Zabo\u0159il jsem hlavu mezi kolena, z o\u010d\u00ed se mi spustily nov\u00e9 proudy slz zp\u016fsoben\u00e9 krutou pravdou.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, neplakej a pus\u0165 m\u011b dovnit\u0159, pros\u00edm t\u011b. Nic nen\u00ed tak, jak si mysl\u00ed\u0161, v\u00e1\u017en\u011b. S Nat\u00e1li\u00ed nic nem\u00e1m!“<\/div>\n
<\/div>\n
„A se mnou taky ne,“ zamumlal jsem sp\u00ed\u0161 sv\u00fdm kolen\u016fm ne\u017e Tomovi, proto\u017ee on by to p\u0159es masivn\u00ed dve\u0159e stejn\u011b nesly\u0161el. Tu\u0161il jsem, \u017ee ho to za chv\u00edli p\u0159estane bavit, \u017ee se na\u0161tve a odejde si d\u011blat n\u011bco z\u00e1\u017eivn\u011bj\u0161\u00edho, dokud se neumoud\u0159\u00edm a nep\u0159ijdu s pros\u00edkem. Takov\u00fd byl u\u017e d\u00e1vno zab\u011bhnut\u00fd stereotyp. Za jeho chyby jsem se v\u017edycky omlouval j\u00e1, ale tentokr\u00e1t jsem se rozhodl, \u017ee to nebudu j\u00e1, kdo bude kle\u010det na kolenou s tis\u00edcem mo\u017en\u00fdch omluv.<\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e st\u00e1l u dve\u0159\u00ed n\u011bco p\u0159es hodinu. Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee jsem za\u010dal obdivovat jeho trp\u011blivost. Kone\u010dn\u011b jsem na\u0161el s\u00edlu uklidnit se, kone\u010dn\u011b jsem p\u0159estal bre\u010det. Dokonce jsem se u\u017e ani nechoulil tam v p\u0159eds\u00edni, sed\u011bl jsem na velk\u00e9m okn\u011b v pokoji. Venku se u\u017e d\u00e1vno setm\u011blo a za\u010dalo pr\u0161et, jako by po\u010das\u00ed cht\u011blo podpo\u0159it mou mizernou n\u00e1ladu. A\u017e sem v\u0161ak dol\u00e9haly Tomovy prosby. Kdybych cht\u011bl, klidn\u011b u\u017e tu mohl kle\u010det p\u0159ede mnou a omlouvat se, ale j\u00e1 ho cht\u011bl nechat podusit ve vlastn\u00ed \u0161\u0165\u00e1v\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee si to skute\u010dn\u011b zaslou\u017e\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, sed\u00edm tu u\u017e hodinu, p\u0159emlouv\u00e1m t\u011b, abys m\u011b pustil dovnit\u0159, a ty neum\u00ed\u0161 ani potvrdit, jestli m\u011b poslouch\u00e1\u0161. M\u00e1m o tebe strach! \u0158ekni, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161, nebo n\u011bkoho zavol\u00e1m, aby mi pomohl dostat se k tob\u011b.“ Ml\u010del jsem, nereagoval na jeho zbyte\u010dn\u00e9 prosby. Je\u0161t\u011b hodinu, alespo\u0148 hodinu. D\u0159\u00edv ho sem nepust\u00edm a nic mu ne\u0159eknu. „Bille, sakra, \u0159ekni n\u011bco!“ Sly\u0161el jsem, \u017ee se Tom zvedl. Chystal se pro n\u011bkoho j\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vn\u00edm\u00e1m t\u011b, celou dobu,“ promluvil jsem sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00edky Bohu! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli to vyslovil jako ot\u00e1zku, nebo to bylo pouh\u00e9 konstatov\u00e1n\u00ed, a bylo mi to jedno. Stejn\u011b u\u017e mu na nic odpov\u00eddat nebudu.<\/div>\n
<\/div>\n
Slezl jsem z okna, rovnou do postele. V\u0161echen ten pl\u00e1\u010d byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed a mn\u011b se pomalu za\u010daly kl\u00ed\u017eit o\u010di. P\u0159i\u0161el \u010das j\u00edt sp\u00e1t. Ignoroval jsem Toma za dve\u0159mi, a\u0165 si sp\u00ed t\u0159eba u Nat\u00e1lie\u2026<\/div>\n
Zmo\u017een\u011b jsem zav\u0159el o\u010di a schoval hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159, abych kone\u010dn\u011b utlumil Tomovy zoufal\u00e9 prosby, abych ho pustil do pokoje. Netrvalo dlouho a m\u016fj mozek zoufale tou\u017e\u00edc\u00ed po sp\u00e1nku kone\u010dn\u011b vypnul. Jen\u017ee ani sp\u00e1t jsem nemohl dostate\u010dn\u011b dlouho.<\/div>\n
<\/div>\n
Vzbudila m\u011b dut\u00e1 r\u00e1na. Nestihl jsem se ani rozkoukat a n\u011bkdo mnou t\u0159\u00e1sl. Zam\u017eoural jsem do prudk\u00e9ho sv\u011btla, kter\u00e9 se rozlehlo po pokoji. N\u011bkdo m\u011b strhl do sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Podle v\u016fn\u011b jsem poznal Toma.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ach bo\u017ee, Bille, pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161? V\u00ed\u0161, jak stra\u0161n\u011b moc jsem se b\u00e1l?“<\/div>\n
<\/div>\n
„P-Pro\u010d ses b\u00e1l?“ zakoktal jsem, naprosto zmaten\u00fd. Nech\u00e1pal jsem, co m\u00e1 tohle v\u0161echno znamenat. U dve\u0159\u00ed st\u00e1la ochranka. Tedy, st\u00e1la by u dve\u0159\u00ed, kdyby tam n\u011bjak\u00e9 dve\u0159e v\u016fbec byly.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne\u0159ekl jsi, \u017ee jde\u0161 sp\u00e1t a neodpov\u00eddal jsi na moje prosby, aby ses mi ozval. J\u00e1\u2026m\u011bl jsem strach, \u017ee sis n\u011bco ud\u011blal,“ zamumlal mi Tom do vlas\u016f, do kter\u00fdch pevn\u011b tiskl obli\u010dej.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? U\u017e je to v po\u0159\u00e1dku? M\u016f\u017eeme j\u00edt? Za\u0159\u00edd\u00edme v\u00e1m nov\u00e9 dve\u0159e,“ zeptal se jeden z mu\u017e\u016f z ochranky, kter\u00e1 n\u00e1m byla p\u0159id\u011blen\u00e1 pro pobyt zde.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jist\u011b, b\u011b\u017ete, d\u011bkuji v\u00e1m a omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem spustil povyk,“ nap\u0159\u00edmil se Tom, aby mu mohl odpov\u011bd\u011bt. Je\u0161t\u011b nikdy jsem u n\u011bj nevid\u011bl tak provinil\u00fd v\u00fdraz a p\u0159i\u0161lo mi to stra\u0161n\u011b vtipn\u00e9. I kdy\u017e v moment\u011b, kdy ochranka opustila pokoj, zadusil Tom m\u016fj tich\u00fd sm\u00edch vlastn\u00edmi rty.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Z\u016fstal jsem st\u00e1t v kuchy\u0148sk\u00fdch dve\u0159\u00edch a mysl\u00edm, \u017ee v t\u00e9 chv\u00edli by se ve mn\u011b krve nedo\u0159ezal. P\u0159\u00edmo p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima chytil Tom Nat\u00e1lii za pas a za\u010dal se s n\u00ed l\u00edbat. Pohled se mi brzy rozmazal z\u00e1kalem slz,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[448],"tags":[],"class_list":["post-8093","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-it-s-a-game"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8093","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8093"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8093\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8093"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8093"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8093"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}