{"id":8098,"date":"2011-08-08T18:00:00","date_gmt":"2011-08-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8077"},"modified":"2011-08-08T18:00:00","modified_gmt":"2011-08-08T17:00:00","slug":"kapky-deste-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/08\/kapky-deste-14\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong> <\/div>\n
\"\"<\/p><\/div>\n
M\u011bl jsem loket na stole a hlavu si podp\u00edral dlan\u00ed, skoro jsem u t\u00e9 sn\u00eddan\u011b le\u017eel ne\u017e sed\u011bl, a tup\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe. Druhou rukou jsem setrva\u010dnost\u00ed m\u00edchal u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 vystydl\u00e9 kafe. Bylo mi na nic, ten pocit pr\u00e1zdna byl k nesnesen\u00ed. Marie kolem m\u011b lomozila v kuchyni, nejsp\u00ed\u0161 mi p\u0159ipravovala n\u011bco k j\u00eddlu na cel\u00fd den. Moc toho nenamluvila, jak bylo jej\u00edm zvykem. Kdy\u017e minul\u00fd t\u00fdden p\u0159i\u0161la t\u011bsn\u011b potom, co Bill ode\u0161el, sta\u010dil j\u00ed jeden jedin\u00fd pohled, aby v\u011bd\u011bla, kolik uhodilo. Chv\u00edli m\u011b houpala v t\u00e9 svoj\u00ed medv\u011bd\u00ed n\u00e1ru\u010di a doprovodila to p\u00e1r povzbudiv\u00fdmi slovy. Byl jsem j\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd, i kdy\u017e to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepomohlo. A dnes se je\u0161t\u011b nav\u00edc tv\u00e1\u0159ila podivn\u011b potm\u011b\u0161ile, jako kdyby v\u011bd\u011bla n\u011bco, co j\u00e1 ne. Tohle jsem z lid\u00ed v\u017edycky dok\u00e1zal vyc\u00edtit, stejn\u011b jako le\u017e. P\u0159ede mnou se toho nikdy moc neutajilo. Jen jsem byl natolik pono\u0159en\u00fd do t\u00e9 sv\u00e9 otup\u011blosti, \u017ee jsem v sob\u011b nena\u0161el \u017edibek z\u00e1jmu se vypt\u00e1vat.<\/em> <\/p><\/div>\n
P\u0159ipadal jsem si jako tot\u00e1ln\u00ed slaboch. M\u00edsto toho, abych d\u00e1l o Billa bojoval, tak se tu ut\u00e1p\u00edm v pocitech osam\u011blosti. Moment\u00e1ln\u011b jsem z toho v\u0161eho byl natolik zdrcen\u00fd, \u017ee nov\u00e9 snahy z\u00edskat ho zp\u011bt nebyly v m\u00fdch sil\u00e1ch. Nem\u00ednil jsem to nechat jen tak vy\u0161um\u011bt a sm\u00ed\u0159it se s t\u00edm, \u017ee v m\u00e9m \u017eivot\u011b Bill u\u017e prost\u011b nikdy v\u00edc nebude, jen jsem si pot\u0159eboval d\u00e1t pauzu, nabrat malinko dech, a a\u017e mi to za\u010dne trochu uva\u017eovat, tak vymyslet, co a jak d\u00e1l podniknout, abych ho p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee my dva prost\u011b pat\u0159\u00edme k sob\u011b. A mo\u017en\u00e1 jsem taky ve skrytu du\u0161e doufal, \u017ee kdy\u017e mu poskytnu dost \u010dasu, on s\u00e1m si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee mu sch\u00e1z\u00edm, a vr\u00e1t\u00ed se. I kdy\u017e t\u00e9hle mo\u017enosti jsem mnoho \u0161anc\u00ed na \u00fasp\u011bch ned\u00e1val.<\/em> <\/p><\/div>\n
P\u0159ist\u00e1l p\u0159ede mnou kopec vo\u0148av\u00fdch pala\u010dinek.<\/em><\/div>\n
„Koukej to sn\u00edst! D\u0159\u00edv t\u011b nepust\u00edm od stolu.“ Zavelela jako gener\u00e1l Marie. Zvednul jsem k n\u00ed jen na kr\u00e1tko o\u010di, ve kter\u00fdch se jasn\u011b zra\u010dila ot\u00e1zka – v\u00e1\u017en\u011b mus\u00edm? Jen p\u0159ik\u00fdvla, zalo\u017eila si ruce v bok a ty\u010dila se nade mnou jako hroziv\u00e1 socha s p\u0159\u00edsn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Povzdychnul jsem si a tal\u00ed\u0159 si k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. Zvolna jsem ukrajoval kousky t\u011bsta, cpal si je do pusy a bez valn\u00e9ho \u017ev\u00fdk\u00e1n\u00ed jsem je polykal, ani\u017e bych si n\u011bjak v\u00fdrazn\u011bji uv\u011bdomoval chu\u0165. <\/em> <\/p><\/div>\n
Kdy\u017e jsem se prokousal asi p\u016flkou porce, promluvila Marie znovu.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jsi vid\u011bl dne\u0161n\u00ed noviny?“ Ptala se. Norm\u00e1ln\u011b jsem byl zvykl\u00fd je \u010d\u00edst ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no p\u0159i sn\u00eddani, ale dnes, a vlastn\u011b po cel\u00fd uplynul\u00fd t\u00fdden, jsem to je\u0161t\u011b neud\u011blal.<\/em><\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny a s nez\u00e1jmem utrousil: „M\u011bl bych?“<\/em><\/div>\n
„Zkus to,“ op\u00e1\u010dila. „Inzertn\u00ed strana je tentokr\u00e1t dost zaj\u00edmav\u00e1.“ Nech\u00e1pav\u011b jsem na ni vykulil o\u010di. Inzerce? Marie se musela zbl\u00e1znit. Za tu spoustu let, co m\u011b znala, moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, co m\u011b zaj\u00edm\u00e1, tud\u00ed\u017e j\u00ed bylo zn\u00e1mo i jak\u00fdm str\u00e1nk\u00e1m zpravodaje v\u011bnuji svou pozornost, a inzer\u00e1ty byly jednozna\u010dn\u011b a\u017e na posledn\u00edm m\u00edst\u011b.<\/em> <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Vytu\u0161il jsem ale, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohle bude d\u016fvodem pro ty jej\u00ed zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohledy. Otev\u0159el jsem tedy pl\u00e1tek, ani\u017e bych \u010dekal cokoli, co by m\u011b mohlo n\u011bjak ohromit. P\u0159el\u00e9tl jsem str\u00e1nku jen tak ledabyle pohledem.<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1pu.“ Oto\u010dil jsem se ke sv\u00e9 hospodyni.<\/em><\/div>\n
„\u010cti pozorn\u011bji. Co t\u0159eba takov\u00fdch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f vpravo dole.“<\/em><\/div>\n
„Mohli bychom p\u0159estat hr\u00e1t tuhle hru? Nem\u00e1m na to n\u00e1ladu. \u0158ekni mi, o co jde.“ Vr\u010del jsem na ni nevrle.<\/em> <\/p><\/div>\n
Ne\u0159ekla. Jen prot\u00e1hla dlouh\u00e9 „hmm“ a oto\u010dila se k lince z\u00e1dy ke mn\u011b, a za\u010dala kr\u00e1jet n\u011bjakou zeleninu. Po chvilce dodala: „M\u016f\u017eeme po\u010dkat, a\u017e v n\u00e1lad\u011b bude\u0161. To u\u017e bys ale taky mohl, hochu, p\u0159ij\u00edt s k\u0159\u00ed\u017ekem po funuse.“<\/em><\/div>\n
„Fajn!“ Rozhodil jsem rukama a trhnul novinami, a\u017e pap\u00edry za\u0161ustily. „A nejsem \u017e\u00e1dnej hoch,“ brblal jsem si polohlasem a p\u0159i tom hledal text, kter\u00fd mohla m\u00edt Marie na mysli.<\/em> <\/p><\/div>\n
Netrvalo dlouho a zatajil se mi dech. Moje Marie byla jednozna\u010dn\u011b poklad. Neb\u00fdt j\u00ed, kde bych byl\u2026 Okam\u017eit\u011b se mi v hlav\u011b zrodil pl\u00e1n, jak s celou tou informac\u00ed nalo\u017eit. Bylo to geni\u00e1ln\u00ed. J\u00e1 s\u00e1m bych nevymyslel lep\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak se dostat do bratrovy bl\u00edzkosti. Hlavn\u011b to te\u010f cht\u011blo na\u0161lapovat opatrn\u011b. Kdybych m\u011bl te\u010f hned zvednout telefon a ozvat se na ten uveden\u00fd kontakt, nejsp\u00ed\u0161 by to zrovinka nejl\u00e9pe nedopadlo.<\/em> <\/p><\/div>\n
V\u0161iml jsem si, \u017ee Marie se p\u0159estala v\u011bnovat va\u0159en\u00ed a pozoruje m\u011b. Spokojen\u011b se usm\u00edvala a j\u00e1 nemohl jinak, ne\u017e j\u00ed \u00fasm\u011bv vr\u00e1tit. To byl snad m\u016fj prvn\u00ed od chv\u00edle, kdy se za Billem zabouchly dve\u0159e. Vysko\u010dil jsem na nohy a jedn\u00edm dlouh\u00fdm krokem byl u n\u00ed, abych ji mohl po\u0159\u00e1dn\u011b obejmout.<\/em><\/div>\n
„Jsi \u00fa\u017easn\u00e1. M\u016fj and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd. D\u011bkuju, Marie.“ Mate\u0159sky m\u011b popl\u00e1cala po z\u00e1dech.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkovat nemus\u00ed\u0161. Hlavn\u011b toho koukej po\u0159\u00e1dn\u011b vyu\u017e\u00edt, abych se u\u017e v\u00edc nemusela d\u00edvat na to, jak tu d\u0159ep\u00ed\u0161 jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„To se spolehni. Tentokr\u00e1t u\u017e ho ut\u00e9ct nenech\u00e1m.“ Zazubil jsem se. C\u00edtil jsem, jak se mi do \u017eil vl\u00e9v\u00e1 nov\u00fd optimismus a chu\u0165 znovu zabojovat.<\/em> <\/p><\/div>\n
\u2026 <\/p><\/div>\n
Strach, \u010derno a naprost\u00e9 pusto. Zoufale kolem sebe hmatal, ale mezi prsty mu prot\u00e9kal jenom vzduch. A nejd\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161eho bylo, \u017ee nec\u00edtil ani pevnou zem pod nohama, jako by se vzn\u00e1\u0161el ve vakuu. Cht\u011bl k\u0159i\u010det, ale z hrdla se mu nevydral ani hl\u00e1sek. Pokou\u0161el se zrakem zachytit cokoli ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti, ale jeho o\u010di v t\u00e9 neproniknuteln\u00e9 tm\u011b z\u016fst\u00e1valy slep\u00e9. Prostoupila j\u00edm panika a pocit stra\u0161liv\u00e9ho osam\u011bn\u00ed. Plakal. Poznal to podle toho, \u017ee jeho tv\u00e1\u0159e byly mokr\u00e9. Uv\u011bzn\u011bn\u00fd v t\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016f\u0159e, kter\u00e1 ho d\u011bsila i p\u0159esto, jak dob\u0159e ji znal, se sna\u017eil za ka\u017edou cenu probrat, ale neda\u0159ilo se. Jako kdyby na t\u00e9 re\u00e1ln\u00e9 stran\u011b jeho byt\u00ed m\u011bl v\u00ed\u010dka t\u011b\u017ek\u00e1 jako z olova. A pak se stalo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, nov\u00e9ho. Usly\u0161el hlas. Ti\u0161e volal jeho jm\u00e9no. Nap\u00ednal u\u0161i, ten hlas byl zn\u00e1m\u00fd, uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, p\u0159esto nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, komu by mohl pat\u0159it. L\u00e1kal ho k sob\u011b. M\u011bl by ho poslechnout? Chytil se za loket, kdy\u017e j\u00edm projela ostr\u00e1 bolest. <\/p><\/div>\n
Probral jsem se cel\u00fd propocen\u00fd, p\u0159ikr\u00fdvku zkopanou z postele a loket bolel jako \u010dert. Samoz\u0159ejm\u011b zase ta no\u010dn\u00ed m\u016fra, nejsp\u00ed\u0161 jsem se ze span\u00ed musel ml\u00edt v\u00edce ne\u017e obvykle a pra\u0161til jsem se rukou do st\u011bny. Schoval jsem obli\u010dej do dlan\u00ed a sna\u017eil se uklidnit. Tyhle sny mi byly dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9, ocitl jsem se v nich nes\u010detn\u011bkr\u00e1t. Za\u010daly se mi zd\u00e1t, kdy\u017e Tom utekl z domu, a trvalo dost dlouhou dobu, ne\u017e jsem se jich zbavil. A te\u010f byly zp\u00e1tky. Pro\u010d, kruci!? Nevyspal jsem se d\u00edky nim u\u017e p\u00e1r noc\u00ed, a kv\u016fli tomu jsem byl p\u0159es den podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a neschopn\u00fd se soust\u0159edit. M\u00e1ma u\u017e to samoz\u0159ejm\u011b na mn\u011b vypozorovala a neodbytn\u011b dot\u00edrala, co se d\u011bje. Byl jsem ov\u0161em nezdoln\u00fd. Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed pot\u0159ebu se j\u00ed sv\u011b\u0159ovat.<\/em> <\/p><\/div>\n
Zkontroloval jsem mobil. \u017d\u00e1dn\u00fd zme\u0161kan\u00fd hovor. Ne \u017ee bych snad \u010dekal, \u017ee mi n\u011bjak\u00fd \u0161\u00edlenec bude volat uprost\u0159ed noci, ale j\u00e1 u\u017e za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Prozat\u00edm se na inzer\u00e1t ozval jen jedin\u00fd uchaze\u010d, a ten u\u017e po telefonu zn\u011bl naprosto nevhodn\u011b. Bylo to jako bych mluvil s pacientem, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b utekl z psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny. Dost jsem pochyboval o tom, \u017ee ten \u0161\u00edlenec m\u00e1 p\u0159edstavu alespo\u0148 o tom, jak se dr\u017e\u00ed kytara.<\/em> <\/p><\/div>\n
Mal\u00e1tn\u011b jsem se zvedl z postele na nohy a \u0161oupav\u00fdm krokem se doklop\u00fdtal do koupelny. Chrstnul jsem si vodu do obli\u010deje ve snaze se trochu osv\u011b\u017eit. Zhltnul jsem p\u00e1r lok\u016f vody jen tak z dlan\u011b, a jen d\u00edky tomu, \u017ee bylo teprve n\u011bco kolem druh\u00e9 r\u00e1no, jsem se rozhodl, \u017ee tomu sp\u00e1nku je\u0161t\u011b zkus\u00edm d\u00e1t \u0161anci. No\u010dn\u00ed m\u016fry se mi v\u011bt\u0161inou nevracely, tak t\u0159eba se mi povede na p\u00e1r hodinek tvrd\u011b usnout, abych se op\u011bt cel\u00fd den neplou\u017eil po dom\u011b, jako bych se u\u017e skl\u00e1n\u011bl nad hrobem. Vr\u00e1til jsem se z koupelny zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje a padnul znovu na postel.<\/em> <\/p><\/div>\n
\u2026 <\/p><\/div>\n
Pohupoval se na \u017eidli s u\u010debnic\u00ed techniky v kl\u00edn\u011b a marn\u011b se sna\u017eil nutit svoji pozornost, aby ulp\u00edvala na informac\u00edch v textu, ov\u0161em bez valn\u00e9ho \u00fasp\u011bchu. M\u00edsto toho t\u011bkal o\u010dima v\u0161ude kolem. Po nepo\u0159\u00e1dku na jeho psac\u00edm stole – uprost\u0159ed notebook a kolem n\u011bj ledabyle poh\u00e1zen\u00e9 pozn\u00e1mky na\u0161kr\u00e1ban\u00e9 na r\u016fzn\u011b velk\u00fdch pap\u00edrech, tu\u017eky a propisky, p\u00e1r prav\u00edtek, pr\u00e1zdn\u00e1 l\u00e1hev od coly a polopr\u00e1zdn\u00fd s\u00e1\u010dek s bur\u00e1ky. Nat\u00e1hl se pro n\u011bj a p\u00e1r osolen\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161k\u016f si nasypal do pusy. <\/p><\/div>\n
„Ty vole, j\u00e1 u toho u\u017e asi zhebnu. Nesko\u010d\u00edme si na pivko?“ Ptal se jeho spolubydl\u00edc\u00ed, kter\u00fd \u010dist\u011b n\u00e1hodou studoval stejn\u00fd obor, a stejn\u011b jako te\u010f Georg se sna\u017eil do mozku vpravit p\u00e1r v\u011bdomost\u00ed, proto\u017ee zkou\u0161ky se kvapem bl\u00ed\u017eily.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 m\u011b sv\u00e1d\u011bt, chlape. Pot\u0159ebuju s t\u00edm dneska malinko pohnout, jinak to tu m\u016f\u017eu zabalit.“<\/div>\n
„Moc to \u0159e\u0161\u00ed\u0161.“ Odfrkl si spolu\u017e\u00e1k a p\u0159eto\u010dil se na posteli, kde se se sv\u00fdm studijn\u00edm materi\u00e1lem v\u00e1lel. <\/p><\/div>\n
D\u0159\u00edve ne\u017e se ale oba mlad\u00edci sta\u010dili pono\u0159it zp\u011bt do u\u010den\u00ed, ozvalo se klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
„N\u011bkoho \u010dek\u00e1\u0161, Geo?“<\/div>\n
„Ne,“ zabru\u010del dot\u00e1zan\u00fd a ani se neobt\u011b\u017eoval zvednout o\u010di od \u0159\u00e1dk\u016f v knize.<\/div>\n
„Fajn, zjist\u00edm, kdo prud\u00ed.“ Spolubydl\u00edc\u00ed se vy\u0161kr\u00e1bal z postele a zmizel za dve\u0159mi od pokoje, aby mohl otev\u0159\u00edt ty v mal\u00e9 p\u0159eds\u00ed\u0148ce, kter\u00e1 pat\u0159ila ke skromn\u00e9mu j\u00e1dru studentsk\u00fdch kolej\u00ed. Za chv\u00edli byl zp\u011bt.<\/div>\n
„To je pro tebe. N\u011bjakej t\u00fdpek jak vyst\u0159i\u017eenej z hiphopov\u00fdho \u010dasopisu.“<\/div>\n
„Co? Takov\u00fdho \u017e\u00e1dn\u00fdho nezn\u00e1m.“ Poznamenal, ale bez dal\u0161\u00edho vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed se zvedl ze \u017eidle a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. V\u00edc toho zjist\u00ed, kdy\u017e n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka uvid\u00ed s\u00e1m. Stejn\u011b se asi s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed uk\u00e1\u017ee, \u017ee ten \u010dlov\u011bk hled\u00e1 \u00fapln\u011b jin\u00e9ho Georga. <\/p><\/div>\n
„Ty bl\u00e1ho!“ Vydechnul, kdy\u017e i po t\u011bch letech identifikoval p\u0159\u00edchoz\u00edho, a \u010delist mu klesla dol\u016f. Neznal Toma moc dlouho, proto\u017ee p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f po tom, co jeho a Gustava p\u0159izvala dvoj\u010data, aby s nimi hr\u00e1la v kapele, se Tom vypa\u0159il. Na to obdob\u00ed nevzpom\u00ednal moc dob\u0159e. I za tu kr\u00e1tkou dobu si ho docela obl\u00edbil, tak\u017ee mu chyb\u011bl dobr\u00fd p\u0159\u00edtel, a pak pohled na zdrcen\u00e9ho Billa nebyl o nic v\u00edc p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed. <\/p><\/div>\n
„Ahoj, Georgu,“ pozdravil ho Tom, kdy\u017e mezi nimi zavl\u00e1dlo kr\u00e1tk\u00e9 ticho.<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161, kde se tady bere\u0161?“ Dostal ze sebe bas\u00e1k pouze, nam\u00edsto odpov\u011bdi na pozdrav.<\/div>\n
Tom se tomu jen pousm\u00e1l. „Sh\u00e1n\u00edte kytaristu ne?“<\/div>\n
„Jo\u2026 ne\u2026 teda Bill\u2026 nebo vlastn\u011b\u2026“ Koktal nesouvisle, neschopen si tu informaci, v kr\u00e1tk\u00e9 Tomov\u011b ot\u00e1zce obsa\u017eenou, spr\u00e1vn\u011b ut\u0159\u00eddit. „Co? Ne\u0159\u00edkej, \u017ee bys m\u011bl z\u00e1jem?“ Nemohl tomu uv\u011b\u0159it, kdy\u017e kole\u010dka mozkov\u00fdch z\u00e1vit\u016f zapadla do t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edst.<\/div>\n
„\u017de v\u00e1h\u00e1\u0161, tak p\u0159eci jenom jsem zakl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u010dlen, no ne?“<\/div>\n
„To m\u011b poser!“ Pleskl se Georg do \u010dela a k\u0159enil se od ucha k uchu. „Bill se zm\u00ednil, \u017ee jste se potkali, ale nenapadlo m\u011b, \u017ee jste se domluvili na tom, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161 hr\u00e1t. V\u017edy\u0165 on je\u0161t\u011b ned\u00e1vno\u2026“ Zarazil se. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee s Billem p\u0159ed p\u00e1r dny mluvil, a to si st\u011b\u017eoval, jak se mu nikdo schopn\u00fd na inzer\u00e1t neoz\u00fdv\u00e1. P\u0159ece by d\u00e1l nesh\u00e1n\u011bl, kdyby v\u011bd\u011bl o Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
„Po\u010dkat. Mluvil jsi o tom s Billem?“<\/div>\n
„Ne. A ty mu to taky ne\u0159ekne\u0161.“ Nato Geo vykulil o\u010di a nadechoval se k n\u011bjak\u00e9 reakci. A\u0165 u\u017e cht\u011bl ale zase jen n\u011bco koktnout anebo cosi souvisle nam\u00edtnout, Tom ho nenechal.<\/div>\n
„Pod\u00edvej, Georgu, j\u00e1 nev\u00edm, kolik ti toho Bill \u0159ekl o t\u011bch p\u00e1r dnech, kdy byl se mnou, ale pravda je takov\u00e1, \u017ee jsme se zrovna neroze\u0161li v dobr\u00fdm, tak\u017ee to, \u017ee jsem te\u010f tady, by nebylo moc dobr\u00fd mu rovnou vytroubit. J\u00e1 mu to pov\u00edm s\u00e1m, a\u017e budu m\u00edt pocit, \u017ee je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Ch\u00e1pe\u0161?“<\/div>\n
„Ani trochu.“ Vrt\u011bl bas\u00e1k hlavou a urputn\u011b se mra\u010dil v zamy\u0161len\u00ed. „Pro Billa je kapela na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. Ud\u011blal by cokoli, abychom m\u011bli dobr\u00fdho kytaristu co nejd\u0159\u00edv, proto\u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed sout\u011b\u017e kapel, kde si n\u00e1s m\u016f\u017eou v\u0161imnout lidi, kte\u0159\u00ed by n\u00e1m mohli nato\u010dit profesion\u00e1ln\u00ed desku. A\u0165 u\u017e jste si ud\u011blali cokoli, mysl\u00edm, \u017ee to bude nic ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 zachr\u00e1nit kapelu.“ Vysv\u011btlil Tomovi sv\u016fj n\u00e1zor na v\u011bc. M\u011blo to pochopiteln\u011b svoji logiku. Ale snad nikdo t\u0159et\u00ed by nedok\u00e1zal do pln\u00e9 m\u00edry pochopit slo\u017eitost toho, co bylo mezi t\u011bmihle dv\u011bma dvoj\u010daty. <\/p><\/div>\n
„V tom se pr\u00e1v\u011b plete\u0161,“ smutn\u011b Tom sv\u011bsil ramena. „Mezi n\u00e1mi se toho posralo v\u00edc, ne\u017e si dovede\u0161 p\u0159edstavit. Bude t\u011b\u017ek\u00fd ho v tomhle p\u0159esv\u011bd\u010dit, a\u0165 u\u017e mu na kapele z\u00e1le\u017e\u00ed sebev\u00edc.“<\/div>\n
Oba p\u0159ed sebou n\u011bjakou dobu jen post\u00e1vali, o\u010di up\u00edrali do podlahy, p\u0159e\u0161lapovali z nohy na nohu zahlouban\u00ed ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n
„Tak co tedy pot\u0159ebuje\u0161 ode m\u011b?“ Vzpamatoval se tentokr\u00e1t Georg d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem od tebe noty a texty k va\u0161im song\u016fm, abych to um\u011bl d\u0159\u00edv, ne\u017e za Billem p\u016fjdu. Jedin\u00fd mal\u00fd plus, kter\u00fd m\u016f\u017eu m\u00edt na svoj\u00ed stran\u011b.“<\/div>\n
„Hmm, to je docela dobr\u00fd n\u00e1pad.“ Uznal Tom\u016fv d\u00e1vn\u00fd kamar\u00e1d. „Samoz\u0159ejm\u011b ti to r\u00e1d p\u016fj\u010d\u00edm. Pokud toti\u017e m\u016f\u017eu mluvit za sebe, tak j\u00e1 osobn\u011b bych z toho byl nad\u0161enej, kdybys s n\u00e1mi znovu hr\u00e1l.“ Tom se usm\u00e1l. Bylo hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo za n\u00edm stoj\u00ed. <\/p><\/div>\n
Georg si odb\u011bhl zp\u011bt do pokoje a za minutku u\u017e se vracel s nadit\u00fdmi deskami, ze kter\u00fdch por\u016fznu tr\u010dely pap\u00edry.<\/div>\n
„Je v tom bordel a je toho kupa. Jsou tam toti\u017e i n\u011bkter\u00fd polotovary a n\u00e1vrhy. P\u016fj\u010d\u00edm ti to v\u0161echno, abys na to mohl mrknout, ale aktivn\u00ed reperto\u00e1r je jen z t\u011bch, kter\u00fd jsou mod\u0159e ozna\u010den\u00fd.“<\/div>\n
„OK, mysl\u00edm, \u017ee to n\u011bjak zvl\u00e1dnu. Moc d\u00edk.“ <\/div>\n
„No nem\u00e1\u0161 za\u010d, chlape. Moc r\u00e1d jsem t\u011b vid\u011bl. Asi t\u011b neukec\u00e1m, aby ses zdr\u017eel a hodili jsme spolu \u0159e\u010d?“ Tom se na n\u011bj jen v\u00fdmluvn\u011b zad\u00edval. „Je mi to jasn\u00fd,“ zvedl Georg ruce v kapitula\u010dn\u00edm gestu. „Vy dva jste oba stejn\u00ed tajn\u016fstk\u00e1\u0159i. Douf\u00e1m, \u017ee za\u010dnete bejt sd\u00edln\u011bj\u0161\u00ed, a\u017e to my \u010dty\u0159i d\u00e1me znovu dohromady a dov\u00edm se tak, co s tebou celou tu dobu bylo.“<\/div>\n
„To ti povypr\u00e1v\u00edm, ale jindy. Je to dlouhej p\u0159\u00edb\u011bh a j\u00e1 m\u00e1m p\u0159ed sebou spoustu u\u010den\u00ed.“ Zam\u00e1val Geovi p\u0159ed nosem notov\u00fdmi deskami, aby mu to p\u0159ipomn\u011bl.<\/div>\n
„Jasn\u011b, j\u00e1 toho m\u00e1m vlastn\u011b taky a\u017e nad hlavu, ale do \u0161koly. To nen\u00ed takov\u00e1 z\u00e1bava.“ Ohrnul Georg doln\u00ed ret. Tom se tomu jen uchechtnul. <\/p><\/div>\n
„Tak fajn, k\u00e1mo. Je\u0161t\u011b jednou d\u00edk. M\u011bj se a ur\u010dit\u011b se uvid\u00edme.“ Mrknul na n\u011bj a oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e u\u017e m\u011bl ruku na klice, vzpomn\u011bl si je\u0161t\u011b na mali\u010dkost. „Jo, a pokud by se Billovi n\u011bkdo p\u0159ihl\u00e1sil a on o n\u011bm uva\u017eoval, koukej mu ho vymluvit. Pochopiteln\u011b nen\u00e1padn\u011b.“ Dodal.<\/div>\n
„To se v\u00ed samo sebou. Zat\u00edm.“ Zvedl ruku na pozdrav, a hned na to se Tomova z\u00e1da ztratila za dve\u0159mi. <\/p>\n

<\/div>\n

autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki M\u011bl jsem loket na stole a hlavu si podp\u00edral dlan\u00ed, skoro jsem u t\u00e9 sn\u00eddan\u011b le\u017eel ne\u017e sed\u011bl, a tup\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe. Druhou rukou jsem setrva\u010dnost\u00ed m\u00edchal u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 vystydl\u00e9 kafe. Bylo mi na nic, ten pocit pr\u00e1zdna byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-8098","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8098","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8098"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8098\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8098"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8098"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8098"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}