{"id":8104,"date":"2011-08-07T18:00:00","date_gmt":"2011-08-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8083"},"modified":"2011-08-07T18:00:00","modified_gmt":"2011-08-07T17:00:00","slug":"genesis-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/07\/genesis-14\/","title":{"rendered":"Genesis 14."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj Dave, tady Kat,“ ozvalo se ze sluch\u00e1tka dom\u00e1c\u00edho telefonu, kter\u00fd p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zazvonil na stolku v mana\u017eerov\u011b apartm\u00e1nu.<\/div>\n
„Ahoj, co se d\u011bje?“ zeptal se udiven\u011b David, je\u0161t\u011b se snad nestalo, aby mu Kat volal, tak\u017ee o\u010dek\u00e1val, co po n\u011bm te\u010f, v dob\u011b poplachu, kdy jsou v\u0161ichni uzav\u0159eni ve sv\u00fdch m\u00edstnostech, m\u016f\u017ee cht\u00edt.<\/div>\n
„Ztratil se mi ten tv\u016fj kytarista,“ usly\u0161el z telefonu Kat\u016fv hlas a po jeho slovech mu zatrnulo.<\/div>\n
„Co\u017ee? Tom?“ skoro vyk\u0159ikl. „Jak ztratil? Kam ztratil?“ zn\u011bl najednou zoufale. Jak se mohl dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk v tomhle uzav\u0159en\u00e9m labyrintu jen tak ztratit? Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e byl poplach, to p\u0159ece nemohl nikdo nikam… v\u011bci mu ned\u00e1valy smysl.<\/div>\n
„Nem\u00e1m ho na kamer\u00e1ch, to znamen\u00e1, \u017ee nen\u00ed u sebe v apartm\u00e1nu, a j\u00e1 ho tud\u00ed\u017e nem\u016f\u017eu sledovat. Nem\u00e1\u0161 pon\u011bt\u00ed, kde by mohl b\u00fdt?“ zeptal se Kat, a Davidovi se v tu chv\u00edli ulevilo. U\u017e pochopil, \u010demu \u0159\u00edk\u00e1 Kat ztr\u00e1ta, on u\u017e si p\u0159edstavoval, \u017ee se Tomovi n\u011bjak povedlo obalamutit str\u00e1\u017ee a utekl zp\u00e1tky na povrch. U\u017e se mu p\u00e1r takov\u00fdch hr\u016fzostra\u0161n\u00fdch sn\u016f zd\u00e1lo, v\u011bt\u0161inou se v nich uk\u00e1zalo, \u017ee se Katovi nepoda\u0159ilo potla\u010dit kytaristovu pam\u011b\u0165 a on celou dobu hr\u00e1l jen zda\u0159il\u00e9 divad\u00fdlko a pl\u00e1noval \u00fat\u011bk. Te\u010f se ale musel vzpamatovat a opov\u011bd\u011bt na ot\u00e1zku. <\/div>\n
„No… co v\u00edm, tak spolu byli u Miry na oslav\u011b narozenin Billova mlad\u0161\u00edho bratra, tak\u017ee nejsp\u00ed\u0161 z\u016fstali tam,“ pod\u00edval se na hodinky. Je\u0161t\u011b bylo brzy, tak\u017ee oslava nejsp\u00ed\u0161 neskon\u010dila a oni budou pohromad\u011b s v\u00edce lidmi. Popravd\u011b \u0159e\u010deno, Davidovi se ulevilo. Kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee by ti dva t\u0159eba z\u016fstali spolu sami\u2026 Ani netu\u0161il, jak hluboce se m\u00fdl\u00ed.<\/div>\n
„Jo, tak dob\u0159e. Douf\u00e1m, \u017ee ten poplach nebude trvat moc dlouho, ne\u0159\u00edkal ti n\u011bco \u0161\u00e9f?“ zeptal se Kat, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Noe je jedin\u00fd, kdo zn\u00e1 podrobnosti o poplachu.<\/div>\n
„Nemluvil jsem s n\u00edm, tak\u017ee nev\u00edm,“ odv\u011btil David. „Ale douf\u00e1m, \u017ee to zkr\u00e1t\u00ed, kdy\u017e jsou lidi na tom basketu. Tam to bude za chv\u00edli smrd\u011bt jak v polep\u0161ovn\u011b, zn\u00e1\u0161 to, kdy\u017e je tolik lid\u00ed pohromad\u011b. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem z\u016fstal u sebe a ne\u0161el tam,“ pochvaloval si spokojen\u011b. „A jak je na tom vlastn\u011b Tom?“ zeptal se, kdy\u017e u\u017e m\u011bl Kata na dr\u00e1t\u011b.<\/div>\n
„No… vcelku dob\u0159e. Ob\u010das se mu v noci zdaj\u00ed dost \u017eiv\u00fd sny, ale prozat\u00edm se neprojevilo, \u017ee by si z nich n\u011bco pamatoval, tak\u017ee se nem\u00e1\u0161 \u010deho b\u00e1t. Tak zhruba za m\u011bs\u00edc, a\u017e trochu v\u00edc zau\u010d\u00edm nov\u00fdho asistenta, pozveme si ho na kontrolu, a kdy\u017e to bude pot\u0159eba, trochu ho po\u0161telujem,“ sd\u011blil mana\u017eerovi, aby ho uklidnil. Prozat\u00edm se mu opravdu Tom zd\u00e1l v po\u0159\u00e1dku, tak\u017ee nebylo kam sp\u011bchat. Pova\u017eoval za vhodn\u00e9 nau\u010dit Paula sv\u00e9 pam\u011b\u0165ov\u00e9 techniky na mlad\u00e9m kytaristovi, kter\u00e9ho, jak p\u0159edpokl\u00e1dal, Paul nebude m\u00edt moc r\u00e1d. Kdo by m\u011bl r\u00e1d \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ho nahradil ve skupin\u011b. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 asistenta?“ podivil se David, tahle novinka se k n\u011bmu je\u0161t\u011b nedonesla, a to si zakl\u00e1dal na tom, \u017ee v\u0161echno, co se ve spole\u010denstv\u00ed \u0161ustne, hned v\u00ed. Jen\u017ee p\u00e1t\u00e9 patro bylo trochu n\u011bco jin\u00e9ho, tomu vl\u00e1dl Kat, a tam u\u017e takov\u00fd p\u0159ehled nem\u011bl.<\/div>\n
„Jojo, m\u00e1m tady toho tv\u00fdho vyhozen\u00fdho kyt\u00e1ristu,“ zahlaholil se sm\u00edchem Kat, dovedl si p\u0159edstavit David\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n
„Paula? V\u00e1\u017en\u011b? J\u00e1 myslel, \u017ee mak\u00e1 v labork\u00e1ch u Lary,“ p\u0159ekvapen\u011b vydechl David, a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee ho tam p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b nevid\u011bl. To byla teda extra novinka.<\/div>\n
„Jo, byl tam chv\u00edli, ale te\u010f je m\u016fj a j\u00e1 z n\u011bj ud\u011bl\u00e1m Kata \u010d\u00edslo dv\u011b,“ pochvaloval si Eb, jak Paul sv\u00e9mu nov\u00e9mu \u0161\u00e9fovi famili\u00e9rn\u011b sm\u011bl \u0159\u00edkat. S\u00e1m se divil tomu, jak rychle si ho Kat obl\u00edbil a jak ho m\u011bl r\u00e1d, zat\u00edmco on jeho pocity moc nesd\u00edlel. Eb mu p\u0159ipadal hodn\u011b divn\u00fd, jeho n\u00e1zory je\u0161t\u011b divn\u011bj\u0161\u00ed, ale vzhledem k tomu, \u017ee s n\u00edm musel tr\u00e1vit skoro cel\u00fd den a pracovat, byl r\u00e1d, \u017ee se m\u00e1 dob\u0159e a nest\u011b\u017eoval si. V\u011bd\u011bl, \u017ee se mus\u00ed p\u0159izp\u016fsobit, a\u0165 u\u017e m\u00e1 n\u00e1zor na sv\u00e9ho \u0161\u00e9fa jak\u00fdkoliv. Kdy\u017e to bylo pot\u0159eba, zahr\u00e1l klidn\u011b i divad\u00fdlko, aby si jeho \u0161\u00e9f myslel, \u017ee jejich sympatie jsou vz\u00e1jemn\u00e9. Nehodlal si slibn\u00fd zbytek sv\u00e9ho \u017eivota nijak zkazit. <\/div>\n
„No, Paul je \u0161ikovn\u00fd kluk, tak ho ode m\u011b pozdravuj,“ \u0159ekl skoro smutn\u011b David. Sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho kytaristu m\u011bl v\u017edycky r\u00e1d, a p\u0159edstava, \u017ee se dostal do dr\u00e1p\u016f Katovi, ho nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nepot\u011b\u0161ila. Doufal, \u017ee se mu bude u star\u00e9ho jezevce Eba alespo\u0148 trochu l\u00edbit, a \u017ee to pro n\u011bj nebude sp\u00ed\u0161 trest ne\u017e kari\u00e9ra. M\u00edsto v laborato\u0159i za\u0159\u00eddil pro Paula on, p\u0159emluvil Laru, aby si k sob\u011b jeho b\u00fdval\u00e9ho sv\u011b\u0159ence vzala, jinak by musel j\u00edt pom\u00e1hat n\u011bkam do technick\u00e9ho provozu, p\u0159ed \u010d\u00edm\u017e ho cht\u011bl zachr\u00e1nit. Jak je vid\u011bt, nepovedlo se. Nem\u011bl odd\u011blen\u00ed p\u0159ev\u00fdchovy r\u00e1d, chodil tam jen v nejkrajn\u011bj\u0161\u00ed nouzi, mnohem rad\u0161i by um\u00fdval k\u00e1dinky v laborato\u0159i, kdyby si m\u011bl vyb\u00edrat, ale nebylo u\u017e v jeho moci Paulovi jakkoliv pomoc, tak\u017ee mu nezb\u00fdvalo, ne\u017e ho pozdravovat. <\/div>\n
Rozlou\u010dil se s Katem, nat\u00e1hl se na postel a zapnul DVD s nejnov\u011bj\u0161\u00edm filmem o konci sv\u011bta, kter\u00fd si koupil na povrchu, kdy\u017e byl La\u0159e kupovat r\u016f\u017ee. Musel sledovat, co je naho\u0159e nov\u00e9ho, a z \u010deho by se daly sest\u0159\u00edhat ty nejlep\u0161\u00ed z\u00e1b\u011bry do „dokument\u016f“, kter\u00e9 pou\u0161t\u011bli zdej\u0161\u00edm obyvatel\u016fm. V tomhle byl pro \u0161\u00e9fa prav\u00e1 ruka, tak se musel sna\u017eit a doufat, \u017ee p\u0159i t\u00e9 sl\u00e1tanin\u011b neusne jako minule. <\/p><\/div>\n
~*~ <\/p><\/div>\n
„Tak\u017ee ty jsi tady nedobrovoln\u011b?“ \u0161eptal Bill vyd\u011b\u0161en\u011b a d\u00edval se p\u0159itom Tomovi do o\u010d\u00ed. Le\u017eeli vedle sebe na posteli a kytarista mu pr\u00e1v\u011b sv\u011b\u0159il sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, asi,“ pokr\u010dil rameny Tom, s\u00e1m p\u0159esn\u011b nev\u011bd\u011bl, co si o sv\u00e9m pobytu tady myslet, po\u0159\u00e1d o tom musel p\u0159em\u00fd\u0161let, ale hradbu sv\u00e9 pam\u011bti dosud nep\u0159ekonal. „Pamatuju si jako prvn\u00ed a\u017e tu \u010dernou kobku a bolest, p\u0159edt\u00edm v\u016fbec nic. M\u00e1m jen ty sny a z t\u011bch usuzuju, \u017ee p\u0159edt\u00edm n\u011bco b\u00fdt muselo. Rozhodn\u011b m\u00e1m ale p\u0159\u00edsn\u00fd z\u00e1kaz o tom s k\u00fdmkoliv ze spole\u010denstv\u00ed mluvit. Ten chl\u00e1pek, co m\u011b dole mu\u010dil, mi dal jasn\u011b na srozum\u011bnou, \u017ee jestli se nechci k n\u011bmu brzy vr\u00e1tit, m\u00e1m ml\u010det jako hrob,“ \u0161eptal Tom, jako by je mohl n\u011bkdo sly\u0161et. Vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, jestli nen\u00ed cel\u00fd podzemn\u00ed komplex pro\u0161pikovan\u00fd odposlouch\u00e1vac\u00edm za\u0159\u00edzen\u00edm, proto byl rad\u0161i opatrn\u00fd. Kdy\u017e byl na ka\u017ed\u00e9m pokoji m\u00edstn\u00ed rozhlas a dom\u00e1c\u00ed telefon, mohla tu b\u00fdt klidn\u011b i \u0161t\u011bnice. Necht\u011bl riskovat, proto se sna\u017eil mluvit co nejti\u0161eji. <\/p><\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ vzdychl rozru\u0161en\u011b Bill. „Nem\u011bl jsem pon\u011bt\u00ed, \u010d\u00edm sis musel proj\u00edt. Kdybych to v\u011bd\u011bl…“<\/div>\n
„Tak bys v\u016fbec nic neud\u011blal,“ zarazil ho nal\u00e9hav\u00fdm \u0161eptem Tom. „Proto\u017ee o tom nesm\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, jasn\u00fd? Mus\u00ed\u0161 d\u00e1l ml\u010det, jako bych ti nic ne\u0159ekl, nebo se tam vr\u00e1t\u00edm. Bille, slib mi, \u017ee bude\u0161 ml\u010det.“<\/div>\n
„Ale to…“ <\/div>\n
„Slib mi to,“ nal\u00e9hal Tom a chytil Billa za ruku. „P\u0159\u00edsahej, \u017ee nikomu nic ne\u0159ekne\u0161.“ <\/div>\n
„Dob\u0159e, ne\u0159eknu,“ po chvilce ticha za\u0161eptal Bill, „p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ stiskl Tomovu ruku na znamen\u00ed domluvy. „Ale je mi to stra\u0161n\u011b l\u00edto,“ trochu popot\u00e1hl, proto\u017ee se mu tla\u010dily do o\u010d\u00ed slzy. Kdy\u017e si p\u0159edstavil tu bolest, kterou musel Tom za\u017e\u00edt, a o kter\u00e9 mu p\u0159ed chvilkou vypr\u00e1v\u011bl, sv\u00edralo se mu srdce a nejrad\u0161i by kytaristu sev\u0159el do n\u00e1ru\u010de a hladil ho a l\u00edbal, aby zahnal v\u0161echno zl\u00e9, co ho a\u017e dote\u010f potkalo. Jeho rozum se mu sna\u017eil namluvit, \u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00e9, \u017ee mu Tom l\u017ee, proto\u017ee takov\u00e9 v\u011bci se p\u0159ece u nich ve spole\u010denstv\u00ed nem\u016f\u017eou st\u00e1t, v\u0161ichni jsou tu p\u0159ece dobrovoln\u011b, jak jim v\u017edycky \u0159\u00edkali, ale c\u00edtil, \u017ee si kytarista nevym\u00fd\u0161l\u00ed. \u0160patn\u00e1 pov\u011bst p\u00e1t\u00e9ho podzemn\u00edho podla\u017e\u00ed nebyla jen tak. Tomova bolest byla i Billovou bolest\u00ed, a on c\u00edtil, \u017ee to, co se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl, je pravda. Potichu vzlykl, nemohl to v sob\u011b udusit, a\u010dkoliv by hrozn\u011b r\u00e1d, aby si Tom nev\u0161iml jeho slz. <\/p><\/div>\n
„Nebre\u010d,“ za\u0161eptal Tom, kter\u00fd samoz\u0159ejm\u011b jeho vzlyk dob\u0159e sly\u0161el, a jak znal Billa, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se slz\u00e1m neubr\u00e1n\u00ed. „Ty za to p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161,“ dodal, kdy\u017e volnou rukou, kterou nem\u011bl v sev\u0159en\u00ed, hladil Billa po vlasech.<\/div>\n
„Ale m\u016f\u017eu, ud\u011blali ti to moji brat\u0159i, lidi, kter\u00fdm jsem v\u011b\u0159il,“ vzlykl Bill ne\u0161\u0165astn\u011b.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, tys mi naopak pomohl, Bille, jsi m\u016fj kamar\u00e1d, jsem r\u00e1d, \u017ee tady nejsem s\u00e1m a \u017ee jsem to m\u011bl komu \u0159\u00edct,“ mluvil Tom potichu, zat\u00edmco si p\u0159itahoval vzlykaj\u00edc\u00edho zp\u011bv\u00e1ka do n\u00e1ru\u010de. C\u00edtil se za jeho \u017eal zodpov\u011bdn\u00fd, kdyby mu b\u00fdval nic ne\u0159ekl, Bill by te\u010f nebre\u010del. Nem\u011bl by \u017e\u00e1dn\u00e9 pochybnosti o tom, v \u010dem cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot \u017eije. To on mu zboural jeho dosavadn\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, a bylo to n\u011bco, s \u010d\u00edm v\u016fbec nepo\u010d\u00edtal. Nenapadlo ho, \u017ee Billovi vlastn\u011b naru\u0161\u00ed jeho poklidn\u00fd \u017eivot, jen sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed cht\u011bl s n\u011bk\u00fdm sd\u00edlet. Te\u010f trochu litoval, \u017ee si to nenechal pro sebe, a\u010dkoliv byl na druhou stranu r\u00e1d, \u017ee v tom u\u017e nen\u00ed s\u00e1m. Pocity pro a proti se v n\u011bm praly, a on nev\u011bd\u011bl, kter\u00fd p\u0159eva\u017euje. Houpal bre\u010d\u00edc\u00edho Billa ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, c\u00edtil jeho slzy na sv\u00e9m krku, kde m\u011bl zp\u011bv\u00e1k zabo\u0159enou hlavu, a a\u010dkoliv to v\u0161echno bylo smutn\u00e9, jemu bylo hezky. Jeho pot\u0159eba Billa chr\u00e1nit se t\u00edmhle spont\u00e1nn\u00edm objet\u00edm kone\u010dn\u011b naplnila, a on mohl poskytnout sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli alespo\u0148 pocit bezpe\u010d\u00ed. <\/p><\/div>\n
Bill se c\u00edtil u Toma v n\u00e1ru\u010di n\u00e1dhern\u011b. V\u016fbec nepo\u010d\u00edtal s t\u00edmhle kr\u00e1sn\u00fdm gestem, kter\u00e9 Tom ud\u011blal, ale te\u010f, kdy\u017e c\u00edtil jeho bij\u00edc\u00ed srdce pod dlan\u00ed, kterou m\u011bl p\u0159itisknutou na Tomov\u011b hrudn\u00edku, bylo mu kr\u00e1sn\u011b. Pomalu p\u0159est\u00e1val bre\u010det, u\u017e\u00edval si v\u016fn\u011b kytaristov\u00fdch vlas\u016f, jeho vody po holen\u00ed, jeho k\u016f\u017ee, a nechal se hladit silnou rukou, obj\u00edmat kolem ramen a kol\u00edbat.<\/div>\n
Po chv\u00edli, kdy\u017e se \u00fapln\u011b uklidnil, zvedl hlavu a vyhledal Tom\u016fv pohled. Pohladil ho po tv\u00e1\u0159i a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, ale jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1d, \u017ee jsi tady,“ \u0159ekl potichu. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, jsi m\u016fj p\u0159\u00edtel, a j\u00e1 kone\u010dn\u011b nejsem s\u00e1m. D\u011bkuju, \u017ees mi to \u0159ekl, slibuju, \u017ee budu ml\u010det, nechci, abys musel znovu trp\u011bt,“ potichu mluvil, zat\u00edmco mu Tom d\u00e1val pramen vlas\u016f za ucho.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptl jen Tom, „asi se bude\u0161 muset trochu um\u00fdt,“ p\u0159ejel zp\u011bv\u00e1kovi prstem po tv\u00e1\u0159i a uk\u00e1zal mu \u010dernou kapku, kter\u00e1 mu ulp\u011bla na ukazov\u00e1\u010dku. „Nem\u00e1\u0161 tu n\u011bkde kapesn\u00edk?“ zeptal se, a kdy\u017e Bill k\u00fdvl a vyt\u00e1hl zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e b\u00edlou tkaninu, vzal si ji od n\u011bho a za\u010dal mu rozmazan\u00e9 slzy ut\u00edrat z tv\u00e1\u0159e. „Tak, perfekt,“ usm\u00e1l se, kdy\u017e bylo d\u00edlo hotovo a zp\u011bv\u00e1k u\u017e zase vypadal jako p\u0159edt\u00edm. „Takhle ti to slu\u0161\u00ed,“ dodal a Bill, vd\u011b\u010dn\u00fd za p\u0159\u00edtm\u00ed, kter\u00e9 v m\u00edstnosti bylo, se lehce za\u010dervenal. <\/p><\/div>\n
Chv\u00edli jen tak ti\u0161e le\u017eeli jeden druh\u00e9mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161leli, co bude d\u00e1l, a\u017e dokud neza\u0161krundalo Tomovi v b\u0159i\u0161e. Oba se ve stejnou chv\u00edli zasm\u00e1li, v tichu to zn\u011blo opravdu zaj\u00edmav\u011b. Bill, a\u010d nerad, se vymotal z Tomovy n\u00e1ru\u010de, posadil se a za\u010dal pomalu vst\u00e1vat z postele.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ zaslechl za sebou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad, jdu pro j\u00eddlo,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a zvedl se. „M\u00e1me tady nouzov\u00fd bal\u00ed\u010dek pro p\u0159\u00edpad poplachu, ale je naho\u0159e,“ uk\u00e1zal na strop m\u00edstnosti skl\u00e1daj\u00edc\u00ed se z \u010dtvercov\u00fdch desek.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad, to ten dort mi tam d\u011bl\u00e1 paseku,“ usm\u00e1l se Tom. „Chce\u0161 pomoct?“ zeptal se a posadil se, kdy\u017e vid\u011bl, jak si Bill nastavuje stolek a chyst\u00e1 se na n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 vyl\u00e9zt. Necht\u011bl Billa podce\u0148ovat, to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b, ale o jeho t\u011blesn\u00fdch schopnostech u\u017e v\u011bd\u011bl dost, aby si dovedl \u017eiv\u011b p\u0159edstavit padaj\u00edc\u00edho Billa a n\u00e1sledky jeho p\u00e1du. Vzhledem k tomu, \u017ee zdravotn\u00edky sm\u011bli podle hl\u00e1\u0161en\u00ed volat jen v opravdu krajn\u00ed nouzi, musel by tu se zran\u011bn\u00fdm Billem vydr\u017eet s\u00e1m, a to necht\u011bl riskovat.<\/div>\n
„Jestli se ti chce l\u00e9zt po stole, m\u00e1\u0161 mo\u017enost,“ zazubil se na n\u011bj Bill. <\/p>\n

<\/div>\n

Tom vysko\u010dil z postele a b\u011bhem chv\u00edle u\u017e ma\u010dkal p\u0159esn\u011b ur\u010den\u00e9 m\u00edsto v rohu jednoho ze stropn\u00edch \u010dtverc\u016f. Ten se uvolnil a po odkryt\u00ed z otvoru vypadl bal\u00ed\u010dek zav\u011b\u0161en\u00fd na provaze, kter\u00e9ho se Tom tak lekl, \u017ee se m\u00e1lem s\u00e1m z\u0159\u00edtil ze stolu. Na\u0161t\u011bst\u00ed ho Bill p\u0159idr\u017eel, a on tak mohl j\u00eddlo chytit, ani\u017e by se rozpl\u00e1cl jak dlouh\u00fd tak \u0161irok\u00fd na podlaze Billova apartm\u00e1. <\/p><\/div>\n
„Promi\u0148, neupozornil jsem t\u011b,“ omlouval se Bill, zat\u00edmco je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edral v ruk\u00e1ch Tomovy boky v khaki trenk\u00e1ch, za kter\u00e9 ho chytil, kdy\u017e se sna\u017eil ho zachr\u00e1nit od p\u00e1du. „Neuv\u011bdomil jsem si, \u017ee nev\u00ed\u0161, jak to funguje,“ dodal a Toma nepou\u0161t\u011bl, dokud nevr\u00e1til stropn\u00ed desku na sv\u00e9 m\u00edsto. Pak teprve neochotn\u011b ruce odd\u00e1lil, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed nab\u00eddl Tomovi svou dla\u0148, aby mu pomohl ze stolku sesko\u010dit.<\/div>\n
„D\u00edk,“ usm\u00e1l se vd\u011b\u010dn\u011b kytarista, a podal Billovi bal\u00ed\u010dek s j\u00eddlem. Zd\u00e1l se mu celkem mal\u00fd, na to, \u017ee tu mohli b\u00fdt zav\u0159eni i n\u011bkolik dn\u00ed, ale Bill jej ujistil, \u017ee syst\u00e9m z\u00e1sobov\u00e1n\u00ed je automatizovan\u00fd a z\u00edtra r\u00e1no najdou na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b bal\u00ed\u010dek nov\u00fd, pln\u00fd energeticky v\u00fd\u017eivn\u00fdch potravin. Jak to p\u0159esn\u011b fungovalo, Bill nev\u011bd\u011bl, nikdy jej to ani nezaj\u00edmalo. Hlavn\u00ed je, \u017ee neum\u0159ou hlady. <\/p><\/div>\n
\u010cas ub\u00edhal pomalu. Chlapci vedle sebe le\u017eeli na posteli a poslouchali odpoledn\u00ed m\u0161i, kterou pou\u0161t\u011bl ze z\u00e1znamu \u0161\u00e9f rozhlasem, aby jeho ove\u010dky nep\u0159estaly myslet na pravidla spole\u010denstv\u00ed. Neexistovalo, aby kv\u016fli poplachu vynechal svoje pravideln\u00e1 k\u00e1z\u00e1n\u00ed, u\u017e vzhledem k tomu, \u017ee na nich pracoval s Katem tak, aby ovliv\u0148ovala mysl v\u0161ech, kte\u0159\u00ed ho poslouchali. Nau\u010dil se, jak\u00fdm t\u00f3nem nejl\u00e9pe mluvit, v jak\u00e9m rytmu, kdy p\u0159idat na hlase, kdy ubrat, byl to takov\u00fd mal\u00fd hypnotick\u00fd experiment, kter\u00fd se po p\u00e1r letech osv\u011bd\u010dil, a taky proto byl ve spole\u010denstv\u00ed klid a nikdo se pravidl\u016fm nevzp\u00edral. P\u0159ed rozhlasem se ne\u0161lo skr\u00fdt. V \u017e\u00e1dn\u00e9 m\u00edstnosti nechyb\u011bl reproduktor, a\u0165 u\u017e byla jakkoliv malink\u00e1, a nikde nebylo ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm by se dal vypnout nebo alespo\u0148 sn\u00ed\u017eit hlasitost. Proto chlapc\u016fm nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e le\u017eet a poslouchat. <\/p><\/div>\n
Kdy\u017e po t\u0159i\u010dtvrt\u011bhodin\u011b rozhlas kone\u010dn\u011b zmlkl, zjistil Bill, \u017ee Tom vedle n\u011bj klidn\u011b oddechuje a sp\u00ed. Pomalu a opatrn\u011b, aby ho nevzbudil, p\u0159es n\u011bj p\u0159et\u00e1hl pe\u0159inu, a \u0161el se do koupelny um\u00fdt. Kdy\u017e si z tv\u00e1\u0159e smyl rozmazan\u00fd make-up, namazal ple\u0165 v\u00fd\u017eivn\u00fdm no\u010dn\u00edm kr\u00e9mem, zad\u00edval se na sebe do zrcadla a usm\u00e1l se. Byl \u0161\u0165astn\u00fd. Uv\u011bdomoval si, \u017ee poprv\u00e9 za tu dobu, co se stal slavn\u00fdm zp\u011bv\u00e1kem, je opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. A m\u016f\u017ee za to Tom. C\u00edtil, \u017ee dne\u0161n\u00edm dnem se jejich vztah stal n\u011b\u010d\u00edm v\u00edc, ne\u017e byl p\u0159edt\u00edm. Z oby\u010dejn\u00e9ho kamar\u00e1dstv\u00ed se stalo p\u0159\u00e1telstv\u00ed s tajemstv\u00edm. M\u011bli n\u011bco, co v\u011bd\u011bli jen oni dva, byli jeden pro druh\u00e9ho d\u016fv\u011bryhodn\u00ed a d\u016fle\u017eit\u00ed. Bill si nemohl p\u0159\u00e1t v\u00edc. Kdy\u017e se k n\u011bmu Tom na za\u010d\u00e1tku choval tak odm\u00edtav\u011b, ani nedoufal, \u017ee by se mohl jejich vztah n\u011bkdy posunout tak daleko, ale dnes se kone\u010dn\u011b do\u010dkal. Usm\u00e1l se na sebe je\u0161t\u011b jednou, zhasl sv\u011btlo v koupeln\u011b a vydal se za Tomem. <\/p><\/div>\n
Pomalinku si lehal a po kous\u00ed\u010dk\u00e1ch se p\u0159ibli\u017eoval k Tomovi, kter\u00fd klidn\u011b oddychoval v poloze na z\u00e1dech. Opatrn\u011b nadzvedl svou pe\u0159inu, j\u00ed\u017e Toma p\u0159edt\u00edm p\u0159ikryl, aby se mohl p\u0159itulit k h\u0159ejiv\u00e9mu t\u011blu sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Kdy\u017e si opatrn\u011b polo\u017eil ruku kolem jeho pasu a hlavu dal na pol\u0161t\u00e1\u0159 t\u011bsn\u011b vedle Tomovy, kytarista se jen zavrt\u011bl, trochu nakr\u010dil nos a pooto\u010dil hlavu sm\u011brem k Billovi, jako by ho vyb\u00edzel k polibku. Jeho rty byly kr\u00e1sn\u011b r\u016f\u017eov\u00e9, tv\u00e1\u0159 ze sp\u00e1nku uvoln\u011bn\u00e1, a Bill v\u00e1hal jen chvilinku, ne\u017e opatrn\u011b zvedl hlavu, a lehounce na n\u011b sv\u00e9 rty p\u0159itiskl. Pak u\u017e za\u0161eptal jen dobrou noc a po chv\u00edli usnul tak\u00e9. <\/p><\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Ahoj Dave, tady Kat,“ ozvalo se ze sluch\u00e1tka dom\u00e1c\u00edho telefonu, kter\u00fd p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zazvonil na stolku v mana\u017eerov\u011b apartm\u00e1nu. „Ahoj, co se d\u011bje?“ zeptal se udiven\u011b David, je\u0161t\u011b se snad nestalo, aby mu Kat volal, tak\u017ee o\u010dek\u00e1val, co po n\u011bm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-8104","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8104","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8104"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8104\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8104"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8104"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8104"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}