{"id":8109,"date":"2011-08-07T15:30:00","date_gmt":"2011-08-07T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8088"},"modified":"2011-08-07T15:30:00","modified_gmt":"2011-08-07T14:30:00","slug":"ztroskotani-11-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/07\/ztroskotani-11-konec\/","title":{"rendered":"Ztroskot\u00e1n\u00ed 11. (konec)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Ter\u00fd<\/strong> <\/p><\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Bill: <\/p><\/div>\n
J\u00e1 tak nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mus\u00edm chodit pro vodu. Je to stra\u0161n\u011b daleko a akor\u00e1t nam\u00e1h\u00e1m nohy. Cht\u011bl bych b\u00fdt doma. Tam bych si do\u0161el jen ke kohoutku a byl by klid a nemusel bych chodit r\u016fzn\u00fdma cesti\u010dkama v lese. Tady mus\u00edme proj\u00edt cel\u00fdm lesem, a je\u0161t\u011b kousek p\u0159es pl\u00e1\u017e, na kter\u00e9 jsem se tenkr\u00e1t vyno\u0159il. Mus\u00edme p\u0159es cel\u00fd ostrov. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, je to hrozn\u011b dlouh\u00e1 cesta.<\/div>\n
„Bille, no tak poj\u010f,“ postrkuje m\u011b Mike. „Jestli p\u016fjdeme t\u00edmhle tempem, tak zp\u00e1tky dojdeme za tmy, a to bych necht\u011bl, tak\u017ee si posp\u011b\u0161! Nebo t\u011b m\u00e1m snad vz\u00edt na z\u00e1da?“<\/div>\n
„To by bylo nejlep\u0161\u00ed,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Ale no tak poj\u010f…“ vezme m\u011b za ruku a t\u00e1hne m\u011b po pl\u00e1\u017ei dop\u0159edu. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m k mo\u0159i p\u0159ijde mi, jako bych tam n\u011bco vid\u011bl. To-to se mi snad zd\u00e1. <\/p><\/div>\n
„Mikeu?“<\/div>\n
„Hmm…“ oto\u010d\u00ed se.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 to?“ zept\u00e1m se a uk\u00e1\u017eu kamsi do mo\u0159e.<\/div>\n
„Eeee\u2026 Co? Prosimt\u011b, Bille, poj\u010f!“ znovu m\u011b zat\u00e1hne za ruku.<\/div>\n
„Ne po\u010dkej, to je…“ trochu zaost\u0159\u00edm na v\u011bc, kter\u00e1 se p\u0159ibli\u017euje k ostrovu. „…to je lo\u010f. Mikeu… To je lo\u010f!“ zaj\u00e1s\u00e1m.<\/div>\n
„Co\u017ee to je?“ zbyst\u0159\u00ed a pod\u00edv\u00e1 se t\u00edm sam\u00fdm sm\u011brem. „Bille, ut\u00edkej pro ostatn\u00ed… Ale d\u011blej!“ zak\u0159i\u010d\u00ed. Na nic ne\u010dek\u00e1m a rozeb\u011bhnu se sm\u011brem k ostatn\u00edm. <\/p><\/div>\n
„Tome, Tome!!“ k\u0159i\u010d\u00edm u\u017e zd\u00e1lky. Zrovna d\u011bl\u00e1 n\u011bco s na\u0161\u00edm „domkem“.<\/em><\/div>\n
„Bille, te\u010f ne,“ ok\u0159ikne m\u011b. <\/div>\n
„Tome… Je to d\u016fle\u017eit\u00e9!“<\/div>\n
„Bille, te\u010f ne!!“ zak\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b je\u0161t\u011b hlasit\u011bji ne\u017e p\u0159ed t\u00edm.<\/div>\n
„Doprdele, Tome, poslouchej m\u011b! Je to d\u016fle\u017eit\u00fd! Tam vzadu je lo\u010f… bl\u00ed\u017e\u00ed se sem. Tome, to je \u0161ance, jak se dostat dom\u016f!“ Na tato slova Tom zbyst\u0159\u00ed. V\u0161echno, co m\u00e1 v ruce, zahod\u00ed na zem, pob\u00eddne v\u0161echny a v\u0161ichni b\u011b\u017e\u00ed za mnou na druhou stranu. <\/p><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kdy\u017e tam dob\u011bhneme, tak vid\u00edme kousek od ostrova st\u00e1t lo\u010f a u b\u0159ehu malou lodi\u010dku, na kter\u00e9 n\u011bkdo sed\u00ed a Mike stoj\u00ed u n\u011bj a n\u011bco si tam s n\u00edm pov\u00edd\u00e1. Pod\u00edv\u00e1 se na n\u00e1s a pob\u00eddne n\u00e1s, a\u0165 jdeme tam. Pomalu k nim p\u0159istoup\u00edme. Pod\u00edv\u00e1m se na Mikea. Mike se na n\u00e1s usm\u011bje.<\/div>\n
„Lidi, oni n\u00e1s odvezou dom\u016f.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zaj\u00e1s\u00e1m a sko\u010d\u00edm Tomovi do n\u00e1ru\u010de. Samoz\u0159ejm\u011b se neraduji jen j\u00e1. Raduj\u00ed se v\u0161ichni. <\/p><\/div>\n
———- <\/p><\/div>\n
Tom: <\/p><\/div>\n
Tak dlouho jsme tam byli, a te\u010f jedeme kone\u010dn\u011b dom\u016f. Mo\u017en\u00e1 se mi bude i dokonce st\u00fdskat. Ale n\u00e9, to ne. Budu r\u00e1d, \u017ee budu doma. Te\u010f tu stoj\u00edm na p\u0159\u00eddi lodi a d\u00edv\u00e1m se na ten ostrov, kter\u00fd se n\u00e1m \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc vzdaluje. Za pas u sebe dr\u017e\u00edm Billa. V\u0161ichni jsou vevnit\u0159, tak\u017ee to nikdo nevid\u00ed. Docela by m\u011b zaj\u00edmalo, jak budou reagovat rodi\u010de, a\u017e p\u0159ijedeme dom\u016f. Jestli na n\u00e1s je\u0161t\u011b \u010dekaj\u00ed, nebo jestli u\u017e se s m\u00ed\u0159ili s t\u00edm, \u017ee n\u00e1s nikdy neuvid\u00ed. Jestli tam v\u016fbec je\u0161t\u011b bydl\u00ed. Nev\u00edm, co bychom d\u011blali, kdyby ne. Jestli si na n\u00e1s v\u016fbec pamatuj\u00ed, ale to ur\u010dit\u011b ano. Odjeli jsme p\u0159eci p\u0159ed rokem. Je to teprve rok a za tak kr\u00e1tkou dobu by \u017e\u00e1dn\u00fd rodi\u010d na sv\u00e9 d\u00edt\u011b nezapomn\u011bl. Norm\u00e1ln\u011b by t\u00e1ta s m\u00e1mou vyv\u00e1d\u011bli, kde jsme byli, ale mysl\u00edm, \u017ee budou r\u00e1di, \u017ee jsme doma. V\u017edycky jim bylo \u00fapln\u011b jedno, \u017ee jsme dosp\u011bl\u00ed, stejn\u011b se k n\u00e1m chovali jako k d\u011btem. I kdy\u017e jsem si st\u011b\u017eoval, tak mi to nevadilo. Byl jsem v\u017edycky r\u00e1d v objet\u00ed matky. <\/p><\/div>\n
„Tomi? My jedeme dom\u016f,“ usm\u011bje se na m\u011b Bill a pol\u00edb\u00ed m\u011b.<\/div>\n
„Ano, Bill\u00ed, my jedeme dom\u016f,“ polibek mu oplat\u00edm a v\u00edce si ho natisknu na sebe. <\/p><\/div>\n
————- <\/p><\/div>\n
Stoj\u00edme tu u\u017e takovou dobu, a\u017e kone\u010dn\u011b za\u010dneme rozpozn\u00e1vat v d\u00e1lce n\u011bco jin\u00e9ho, n\u011b\u017e je voda.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161?“ ukazuje Bill \u0161\u0165astn\u011b na zemi, ke kter\u00e9 se bl\u00ed\u017e\u00edme. „Tome, my budeme brzo doma,“ zaj\u00e1s\u00e1 Bill a pevn\u011b m\u011b obejme.<\/div>\n
„Ano, Bill\u00ed, budeme doma.“ Ani se mi tomu nechce v\u011b\u0159it, \u017ee po takov\u00e9 dob\u011b budeme zase doma. Doma v teple a u rodi\u010d\u016f. Uvid\u00edm je znovu a Scottyho, ten mi taky stra\u0161n\u011b chyb\u011bl, \u010dum\u00e1\u010dek m\u016fj. I kdy\u017e si te\u010f dom\u016f vezu je\u0161t\u011b jednoho \u010dum\u00e1\u010dka. Usm\u011bju se na Billa. <\/p><\/div>\n
D\u00edv\u00e1me se, jak se zem\u011b p\u0159ibli\u017euje v\u00edc a v\u00edc, a\u017e kone\u010dn\u011b zakotv\u00edme. V\u0161ichni vyl\u00edtneme jak zb\u011bsil\u00ed. P\u0159ed lod\u00ed u\u017e na n\u00e1s \u010dek\u00e1 policie. Kapit\u00e1n lodi ji zavolal, aby si n\u00e1s vyzvedli. V\u0161echny n\u00e1s odvezli na stanici, kde s n\u00e1mi n\u011bco sepsali. Zavolali rodi\u010d\u016fm, a potom n\u00e1m ozn\u00e1mili, \u017ee na n\u00e1s u\u017e \u010dekaj\u00ed. Na policejn\u00ed stanici jsme str\u00e1vili asi dv\u011b hodiny. Te\u010f kone\u010dn\u011b jedeme dom\u016f. T\u011b\u0161\u00edm se tam. A Bill o\u010dividn\u011b taky. Nikdy jsem nev\u011b\u0159il, \u017ee budu tak moc r\u00e1d doma. Nikdy u\u017e na lo\u010f nesednu. Nikdy v \u017eivot\u011b u\u017e lo\u010f nechci vid\u011bt. Tohle byla hodn\u011b velk\u00e1 zku\u0161enost, a mysl\u00edm, \u017ee docela sta\u010dila. <\/p><\/div>\n
Kdy\u017e dojedeme k bar\u00e1ku, oba vysko\u010d\u00edme z auta a b\u011b\u017e\u00edme k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm. Policie jde za n\u00e1mi. Nikdy jsem je nem\u011bl r\u00e1d, ale te\u010f jsem r\u00e1d, \u017ee tam byli. Otev\u0159ely se dve\u0159e a za nimi st\u00e1li oni. Na\u0161i rodi\u010de, po kter\u00fdch se n\u00e1m tak moc st\u00fdskalo. Vpadli jsme jim do n\u00e1ru\u010de. Mamka bre\u010dela, a kdy\u017e jsem se pod\u00edval na t\u00e1tu, vid\u011bl jsem, \u017ee mu tak\u00e9 te\u010dou slzy. To je snad poprv\u00e9, co vid\u00edm t\u00e1tu bre\u010det. Mn\u011b i Billovi se spust\u00ed slzy p\u0159i tomto setk\u00e1n\u00ed. Jsem te\u010f snad ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. Jsem doma. Po tak dlouh\u00fd dob\u011b, jsem opravdu doma. Nikdy jsem si nic v\u00edc nep\u0159\u00e1l, za tu dobu, co jsme tam byli. Policie je\u0161t\u011b n\u011bco pot\u0159ebuje s rodi\u010di vy\u0159\u00eddit, tak\u017ee n\u00e1s poslali dovnit\u0159. Opravdu se k n\u00e1m n\u011bkdy chovaj\u00ed jako k mal\u00fdm, ale jsem r\u00e1d, \u017ee jsem doma. Vevnit\u0159 mi Bill skon\u010d\u00ed v n\u00e1ru\u010di. <\/p><\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it. Tome, my jsme opravdu doma.“<\/div>\n
„Ano, Bille, my jsme doma, opravdu. A slibuji ti, \u017ee u\u017e nikdy nevkro\u010d\u00edme na \u017e\u00e1dnou lo\u010f. Nikdy t\u011b na \u017e\u00e1dnou nepust\u00edm!“<\/div>\n
„D\u011bkuju, Tome, \u017ee jsi se mnou celou dobu byl,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b a j\u00e1 mu polibek op\u011btuji. <\/p><\/div>\n
O p\u00e1r minut pozd\u011bji do m\u00edstnosti p\u0159ijdou rodi\u010de a nastane dal\u0161\u00ed dlouh\u00e9 v\u00edt\u00e1n\u00ed. Byla to hnusn\u00e1 zku\u0161enost, ale opravdu jsem r\u00e1d, \u017ee jsem doma. Nikdy jsem snad nebyl rad\u0161i. Nic mi nen\u00ed cenn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e domov. Tedy vlastn\u011b jedna v\u011bc jo. Bill. Ten mi je cenn\u011bj\u0161\u00ed jak v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Nem\u00edt ho, tak ne\u017eiju. Ale je to na\u0161e tajemstv\u00ed. Tajemstv\u00ed, kter\u00e9 nikdy nikdo nesm\u00ed v\u011bd\u011bt. Jen my dva… <\/p><\/div>\n
KONEC<\/strong> <\/p><\/div>\n
autor: Ter\u00fd<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ter\u00fd Bill: J\u00e1 tak nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mus\u00edm chodit pro vodu. Je to stra\u0161n\u011b daleko a akor\u00e1t nam\u00e1h\u00e1m nohy. Cht\u011bl bych b\u00fdt doma. Tam bych si do\u0161el jen ke kohoutku a byl by klid a nemusel bych chodit r\u016fzn\u00fdma cesti\u010dkama v lese.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[430],"tags":[],"class_list":["post-8109","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ztroskotani"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8109","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8109"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8109\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8109"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8109"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8109"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}