{"id":8116,"date":"2011-08-06T15:30:00","date_gmt":"2011-08-06T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8095"},"modified":"2011-08-06T15:30:00","modified_gmt":"2011-08-06T14:30:00","slug":"i-d-have-you-by-my-side-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/06\/i-d-have-you-by-my-side-5\/","title":{"rendered":"I’d have you by my side 5."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Poh\u0159eb<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom se nech\u00e1val un\u00e1\u0161et Andreasov\u00fdmi rty na sv\u00e9m krku. Nech\u00e1pal v\u016fbec, co se d\u011bje, co tak najednou Andrease popadlo, \u017ee za\u010dal d\u011blat tohle, ale nebr\u00e1nil se tomu. Naopak, nab\u00edzel se mu. Nastavoval se ka\u017ed\u00e9mu Andreasovu doteku \u010di polibku. L\u00edbily se mu, nev\u011bnoval v\u016fbec ni\u010demu jin\u00e9mu pozornost, nev\u0161iml si ani chladiv\u00e9, ostr\u00e9, leskl\u00e9 v\u011bci, kterou Andreas opatrn\u011b vyt\u00e1hl z kapsy. U\u0161kl\u00edbnul se proti Tomov\u011b k\u016f\u017ei a vyjel rukou nahoru.<\/div>\n
<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ polkl nasucho Tom, kdy\u017e se mu na krku ocitl ostr\u00fd kapesn\u00ed n\u016f\u017e, co dr\u017eel v ruce Andreas. Jeho ostr\u00e1 hrana ho chladila na rozp\u00e1len\u00e9 k\u016f\u017ei. Nech\u00e1pav\u011b se pod\u00edval do Andreasov\u00fdch zelen\u00fdch o\u010d\u00ed. V\u0161\u00edmal si toho, jak u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 potemn\u011bly. Zachv\u011bl se nad t\u00edm, i kdy\u017e to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, st\u00e1le se vp\u00edjel do jeho pohledu sv\u00fdm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Neptej se, kurva,“ sykl Andreas a u\u0161kl\u00edbl se. Nem\u011bl r\u00e1d zbyte\u010dn\u00e9 ot\u00e1zky, cht\u011bl jednat, a to okam\u017eit\u011b. Pot\u0159eboval vy\u0159\u00eddit jeden nesplacen\u00fd \u00fa\u010det. Nav\u00edc\u2026 Pohled Tomov\u00fdch vyd\u011b\u0161en\u00fdch a nech\u00e1pav\u00fdch o\u010d\u00ed pov\u011bd\u011bl v\u00edc ne\u017e jeho slova. Spokojen\u011b si nad pohledem na n\u011bj ol\u00edzl rty. Za\u0161klebil se, kdy\u017e na nich uc\u00edtil chu\u0165 Tomovy k\u016f\u017ee. Odplivl si k Tomov\u011b bot\u011b, kde byla mal\u00e1 kalu\u017e z de\u0161tiv\u00e9ho r\u00e1na a nezap\u00e1len\u00e1 cigareta. Vyjel ale pohledem zp\u00e1tky na Toma. Samoz\u0159ejm\u011b, necht\u011bl mu hned pod\u0159ezat krk. To necht\u011bl v\u016fbec. Ale sta\u010dil mu za to ten pohled. Aby ho hned na m\u00edst\u011b zabil\u2026?<\/em> Nebyl zase takov\u00e1 svin\u011b, i kdy\u017e by to nejrad\u011bji ud\u011blal. Sta\u010dilo mu d\u00e1t p\u00e1r ran, cht\u011bl ho zml\u00e1tit, cht\u011bl, aby trp\u011bl. Alespo\u0148 fyzicky. Hodn\u011b cht\u011bl a zat\u00edm mu to sta\u010dilo.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvl a su\u0161e polkl. B\u00e1l se, opravdu hodn\u011b, nikdy si nemyslel, \u017ee by ho mohl zrovna Andreas ohro\u017eovat, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 d\u016fvod. I tak\u2026 Je\u0161t\u011b nikdy se neocitl v takov\u00e9 situaci, ani v nic takov\u00e9ho nedoufal, to rozhodn\u011b. V\u016fbec.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si v\u0161iml \u00fa\u0161klebku na Andreasov\u00fdch rtech. Projel mu mr\u00e1z po z\u00e1dech, zachv\u011bl se. Nebyl mu p\u0159\u00edjemn\u00fd jeho pohled, u\u017e v\u016fbec pohled do jeho chladn\u011b zelen\u00fdch o\u010d\u00ed. Je\u0161t\u011b v\u010dera by mohl \u0159\u00edct, \u017ee tyhle o\u010di miloval. Te\u010f na n\u011b nemohl ani pomyslet, nato\u017e tak op\u011btovat jeho hlubok\u00fd pohled. Tro\u0161ku se zachv\u011bl, kdy\u017e Andreas od jeho krku odt\u00e1hl n\u016f\u017e. Nasucho polknul, tro\u0161ku se uvolnil, ale st\u00e1le se ned\u00edval do Andreasov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee sis to posral?“ sykl Andreas a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Schoval n\u016f\u017e do kapsy a zatnul p\u011bst. Skoro doslova Toma probodl pohledem. Dred\u00e1\u010d se tro\u0161ku rozklepal. B\u00e1l se, co se chyst\u00e1 jeho blon\u010fat\u00fd kamar\u00e1d ud\u011blat. V\u011bd\u011bl moc dob\u0159e, co Andreas dok\u00e1\u017ee, kdy\u017e m\u00e1 vztek, ale opravdu se s t\u00edmhle potkat necht\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
**<\/div>\n
<\/div>\n
O betonov\u00fd chodn\u00edk se rozt\u0159i\u0161\u0165ovaly de\u0161\u0165ov\u00e9 kapky. Po\u010das\u00ed bylo stejn\u011b uplakan\u00e9 jako obli\u010deje smute\u010dn\u00edch host\u016f p\u0159ed poh\u0159ebn\u00ed s\u00edn\u00ed. Byl p\u00e1tek, shodou okolnost\u00ed t\u0159in\u00e1ct\u00e9ho, a Carrie m\u011bla poh\u0159eb. Lid\u00e9 nebyli t\u00e9m\u011b\u0159 k rozezn\u00e1n\u00ed, ka\u017ed\u00fd byl od\u011bn v \u010dern\u00e9 barv\u011b. A\u010dkoliv bylo slunce zalezl\u00e9 za \u010dern\u00fdmi mraky, \u010d\u00e1st lid\u00ed m\u011bla na obli\u010dej\u00edch slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, kter\u00e9 zakr\u00fdvaly uplakan\u00e9 \u010derven\u00e9 o\u010di. \u017dal byl pln\u011b pochopiteln\u00fd, zvl\u00e1\u0161t\u011b u bli\u017e\u0161\u00edch p\u0159\u00edbuzn\u00fdch. Lid\u00e9 p\u0159i\u0161li o dceru, man\u017eelku, sestru, matku, vnu\u010dku\u2026 A kamar\u00e1dku. Pro v\u0161echny ale byla nepochopiteln\u00e1 stejn\u00e1 v\u011bc, a to ta, \u017ee byla Carrie p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00e1 na smrt. Nikdo nic nevy\u010d\u00edtal l\u00e9ka\u0159\u016fm, v\u011bd\u011bli, \u017ee d\u011blali v\u0161echno, co bylo v jejich sil\u00e1ch\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Dva lid\u00e9 ale post\u00e1vali \u00fapln\u011b jinde. Dva, tak moc rozd\u00edln\u00ed mlad\u00ed mu\u017ei, st\u00e1li pod javorem a spole\u010dn\u011b dr\u017eeli smute\u010dn\u00ed v\u011bnec s b\u00edl\u00fdmi r\u016f\u017eemi a dlouhou \u010dernou stuhou, na kter\u00e9 bylo ozdobn\u00fdm zlat\u00fdm p\u00edsmem naps\u00e1no Nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.<\/em> Billovi i Tomovi p\u0159i\u0161lo p\u0159inejmen\u0161\u00edm hloup\u00e9, aby st\u00e1li v bl\u00edzkosti rodiny. Nebyli jej\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed, byli jen Carryini p\u0159\u00e1tel\u00e9, nic v\u00edc. Jedna v\u011bc tu ale byla, a to malink\u00e1 Rosie. Od smrti ub\u011bhl t\u00fdden, celou dobu byla ale hol\u010di\u010dka v Billov\u011b p\u00e9\u010di. Rodi\u010de Carrie se o malou Rosie necht\u011bli starat, z d\u016fvodu, \u017ee se Carrie vdala proti jejich v\u016fli a Andreas byl ve v\u011bzen\u00ed. Byl propu\u0161t\u011bn jen na dne\u0161ek, a to nav\u00edc jenom kv\u016fli poh\u0159bu. Po skon\u010den\u00ed smute\u010dn\u00edho ob\u0159adu se m\u011bl vr\u00e1tit zp\u00e1tky do sv\u00e9 cely, prozat\u00edm.<\/div>\n
„Bille\u2026?“ hlesnul potichu Tom a t\u00edm prolomil hrobov\u00e9 ticho. Nespokojen\u011b se zavrt\u011bl v na\u017eehlen\u00e9m obleku, takov\u00fd od\u011bv mu byl opravdu nepohodln\u00fd. M\u011bl ho dnes na sob\u011b podruh\u00e9, poprv\u00e9 ho m\u011bl na Andreasov\u011b svatb\u011b, kdy\u017e byl za sv\u011bdka. V ten den doufal, \u017ee oblek z\u016fstane ve sk\u0159\u00edni uschovan\u00fd nejl\u00e9pe nav\u017edy. Nikdy by si nebyl pomyslel, \u017ee si ho oble\u010de takhle\u2026 Brzo. Nav\u00edc, p\u0159i takov\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hm?“ vydechnul Bill, poupravil si slune\u010dn\u00ed br\u00fdle na nose a hodil pohled po Tomovi. Vyt\u00e1hnul obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se mu zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e. P\u0159esto, \u017ee mu t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu obli\u010deje zakr\u00fdvaly ob\u0159\u00ed br\u00fdle, zni\u010denost poznat byla podle grimasy. Nav\u00edc\u2026 Na tohle m\u011bl Bill hodn\u011b dobr\u00e9 c\u00edt\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak je na tom Rosie?“ nic v\u00edc Toma moment\u00e1ln\u011b nezaj\u00edmalo, jen tahle jednoduch\u00e1 ot\u00e1zka. V\u00edc v\u011bd\u011bt necht\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak bys na tom byl ty, kdybys p\u0159i\u0161el o matku, nav\u00edc\u2026 takhle v d\u011btstv\u00ed? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to c\u00edt\u00ed. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc, ne\u017e my v\u0161ichni dohromady,“ vydechnul Bill a uk\u00e1zal na v\u0161echny lidi okolo. „\u2026v\u011bt\u0161ina z nich p\u0159i\u0161la pouze o kamar\u00e1dku<\/em>. Ne o matku jako ona,“ semknul v\u00ed\u010dka a zatnul ruce v p\u011bst. Billovi z toho bylo na nic, ubli\u017eovalo mu to. Necht\u011bl, aby jeho odpov\u011b\u010f vyzn\u011bla takhle nep\u0159\u00edjemn\u011b, ne dneska. Necht\u011bl b\u00fdt sarkastick\u00fd ani ironick\u00fd. C\u00edtil se \u0161patn\u011b z toho, jak s Tomem jednal v nemocnici. S kr\u00e1tk\u00fdm odstupem \u010dasu si uv\u011bdomil, jak hloup\u00e9, ale p\u0159edev\u0161\u00edm d\u011btinsk\u00e9 to bylo. B\u00e1li se o Carrie, ale p\u0159itom si nad\u00e1vali.<\/div>\n
<\/div>\n
„Promi\u0148. Jen jsem se cht\u011bl\u2026 zeptat. Mo\u017en\u00e1 bych ji i r\u00e1d vid\u011bl, pokud bys mi to dovolil,“ pousm\u00e1l se Tom. \u00dasm\u011bv mu v\u0161ak nez\u016fstal na tv\u00e1\u0159i dlouho, kdy\u017e se kolem n\u011bj mihla blon\u010fat\u00e1 hlava, d\u00edvaj\u00edc\u00ed se do zem\u011b. Andreas. \u010clov\u011bk, kter\u00e9ho opravdu vid\u011bt nepot\u0159eboval. D\u011blal, \u017ee si ho nev\u0161iml, bylo u\u017e ale pozd\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Chvilku pros\u00edm\u2026“ pod\u00edval se blon\u010f\u00e1k prosebn\u011b na mu\u017ee, kter\u00fd ho doprov\u00e1zel. M\u011bl na n\u011bj d\u00e1vat pozor, aby Andreas neutekl nebo n\u011bkomu neubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
<\/div>\n
„P\u016fjdu s v\u00e1mi v\u0161ude,“ u\u0161kl\u00edbnul se nesmlouvav\u011b mu\u017e v tmav\u00e9 uniform\u011b. Nem\u011bl r\u00e1d tyhle akce,<\/em> kter\u00e9 musel absolvovat. P\u0159ipadal si na nich naprosto nesv\u016fj, ale hlavn\u011b\u2026 Nev\u00edt\u00e1n. K rodin\u011b nepat\u0159il, ale na poh\u0159bu b\u00fdt musel. V\u017edycky na sob\u011b nen\u00e1vistn\u00e9 pohledy c\u00edtil, nemohl si jich nev\u0161imnout. Vy\u010detl to lidem z o\u010d\u00ed, ale i z gest.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak fajn,“ pokr\u010dil Andreas rameny a oto\u010dil se \u010delem zp\u00e1tky. Sjel pohledem Toma, u\u0161kl\u00edbnul se. Cht\u011bl si s n\u00edm promluvit nebo mu alespo\u0148 n\u011bco \u0159\u00edct. Na Billovi se pohledem nezastavil, d\u011blal, jako by tam v\u016fbec nebyl. Nezaj\u00edmal ho, byl pro n\u011bj jenom jako dopln\u011bk pust\u00e9 krajiny, kde byla jen budova a stromy.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sj\u00ed\u017ed\u011bl b\u00fdval\u00e9ho kamar\u00e1da podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem. N\u011bco se mu nel\u00edbilo. V duchu se u\u0161kl\u00edbnul. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se mu nel\u00edbil Andreas.<\/em> Byl si jist, \u017ee si nikdy navz\u00e1jem neodpust\u00ed a budou nadosmrti rivalov\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas ud\u011blal je\u0161t\u011b p\u00e1r krok\u016f, ne\u017e se dostal do Tomovy t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti. Mlad\u00ed mu\u017ei se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkali hrudn\u00edky, na tv\u00e1\u0159i mohli c\u00edtit dech toho druh\u00e9ho. M\u011bli kamenn\u00e9 v\u00fdrazy ve tv\u00e1\u0159i, \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1znak n\u011bjak\u00e9ho citu nebyl vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Stejn\u011b t\u011b jednou dostanu,“ syknul do Tomova ucha blond\u00fdn a spokojen s\u00e1m se sebou se u\u0161kl\u00edbnul. Odt\u00e1hnul se a kouknul na mu\u017ee, stoj\u00edc\u00edm za n\u00edm. K\u00fdvnul, \u017ee m\u016f\u017eou j\u00edt a s pohledem sklopen\u00fdm do chodn\u00edku se roze\u0161el ke smute\u010dn\u00ed s\u00edni.<\/div>\n
„Tome, jsi v po\u0159\u00e1dku? D\u011bje se n\u011bco?“ zamrkal nerv\u00f3zn\u011b Bill a sjel si pe\u010dliv\u011b Toma pohledem. V\u00fdraz, kter\u00fd m\u011bl, se mu ani tro\u0161ku nel\u00edbil. Dokonce by p\u0159\u00edsahal, \u017ee sly\u0161\u00ed a\u017e k sob\u011b tepot jeho srdce.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, jsem v pohod\u011b, nic se ned\u011bje,“ zakroutil hlavou Tom a pod\u00edval se na \u010dernovl\u00e1ska, „\u2026poj\u010f, p\u016fjdeme, za chvilku za\u010dne ob\u0159ad,“ vydechnul a pevn\u011bji stisknul v\u011bnec, kter\u00fd dr\u017eel nap\u016fl s Billem.<\/div>\n
<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159itakal \u010dernovl\u00e1sek a upravil si l\u00edmec \u010dern\u00e9ho kab\u00e1tu, foukalo mu na krk a nemoc byla opravdu posledn\u00ed v\u011bc, kterou si nyn\u00ed p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill, s Tomem po boku, a smute\u010dn\u00edm v\u011bncem, kter\u00fd nesli mlad\u00ed mu\u017ei nap\u016fl, ve\u0161li do ob\u0159adn\u00ed s\u00edn\u011b, kter\u00e1 pat\u0159ila ke krematoriu, a vykon\u00e1valy se v n\u00ed smute\u010dn\u00ed ob\u0159ady. Stejn\u011b jako Tom p\u0159ejel zb\u011b\u017en\u011b pohledem po chladn\u00fdch lavic\u00edch z tmav\u00e9ho d\u0159eva. St\u011bny byly pr\u00e1zdn\u00e9, topen\u00ed, a\u010dkoliv topilo, nevyh\u0159\u00edvalo m\u00edstnost natolik, aby v n\u00ed bylo teplo. Nav\u00edc poh\u0159eb Carrie byl za tento den prvn\u00ed, topen\u00ed nebylo pu\u0161t\u011bn\u00e9 zdaleka ani hodinu.<\/div>\n
<\/div>\n
Na p\u0159edn\u00ed st\u011bn\u011b byl jeden mal\u00fd, dlouh\u00fd schod vzh\u016fru na vyv\u00fd\u0161eninu, kter\u00e1 slou\u017eila jako podium. Na lev\u00e9 stran\u011b byl \u010dern\u00fd, vysok\u00fd pult\u00edk pro osobu vedouc\u00ed ob\u0159ad. Po prav\u00e9 stran\u011b byl dlouh\u00fd st\u016fl, na kter\u00e9m poka\u017ed\u00e9 le\u017eela rakev s ostatky zesnul\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek si pohr\u00e1val s ot\u00e1zkou, zda bylo vhodn\u00e9 sed\u011bt v prvn\u00ed \u0159ad\u011b jako rodina. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si tam mohl sednout, kdy\u017e se nyn\u00ed staral o mali\u010dkou Rosie. Jen\u017ee to byla jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 ho s rodinou spojovala. Nic v\u00edc tady nebylo. Bill se d\u00edval do zem\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Na druhou stranu necht\u011bl sed\u011bt vzadu jako kamar\u00e1d\u010dini p\u0159\u00e1tel\u00e9. M\u011bl k n\u00ed \u00factu, jako by byla jeho\u2026 sestra. V\u017edy by pro ni ud\u011blal cokoliv, hlavn\u011b aby byla \u0161\u0165astn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vyc\u00edtil Billovu nejistotu. Nasucho polknul, sto\u010dil k n\u011bmu pohled, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di zabodl do Billovy porcel\u00e1nov\u00e9 tv\u00e1\u0159e, dnes je\u0161t\u011b sv\u011btlej\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. V duchu \u017easnul nad Billovou k\u0159ehkost\u00ed. Byl pro n\u011bj jako mal\u00fd and\u00edlek.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Tom po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161lel. Cht\u011bl Billa obejmout, pohladit, schovat ho ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Cht\u011bl mu d\u00e1t najevo, \u017ee je tady s n\u00edm<\/em>. Zar\u00e1\u017eelo ho, jak zm\u011bnil sv\u00e9 postoje v\u016f\u010di Billovi. Kdy\u017e ho vid\u011bl poprv\u00e9 v nemocnici, rozm\u00fd\u0161lel o n\u011bm jako o nafoukan\u00e9m sobci, ale te\u010f ho cht\u011bl ochr\u00e1nit p\u0159ed zbytkem sv\u011bta, d\u00e1t na n\u011bj pozor. My\u0161lenka pro\u010d, ho neust\u00e1le hlodala. Nikdy nic takov\u00e9ho v\u016f\u010di nikomu nec\u00edtil, a\u017e te\u010f k Billovi. Nejv\u00edce ho zneklid\u0148ovalo, \u017ee vnit\u0159n\u00ed pocit byl siln\u011bj\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159\u00e1l si, aby to Bill c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Utekla minuta, dv\u011b, mo\u017en\u00e1 t\u0159i. Nikdo v m\u00edstnosti to ale nepo\u010d\u00edtal. Byl to jen hloup\u00fd \u010das, nic v\u00edc.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Asi bychom se m\u011bli j\u00edt posadit. Za chv\u00edli za\u010dne ob\u0159ad,“ vydechnul zhrzen\u011b Bill. V\u0161echno si vy\u010d\u00edtal. P\u0159\u00e1l si, aby mohl vr\u00e1tit \u010das. Zajel by do obchodu on s\u00e1m, Carrie by byla v po\u0159\u00e1dku. Pokud by zem\u0159el on, nenechal by po sob\u011b d\u00edt\u011b\u2026 Tu\u0161il, \u017ee by to byla pro v\u0161echny mnohon\u00e1sobn\u011b m\u00ed\u0148 bolestiv\u011bj\u0161\u00ed zpr\u00e1va.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jo, to je dobr\u00fd n\u00e1pad. P\u016fjdeme\u2026 Do prvn\u00ed \u0159ady?“ polo\u017eil ot\u00e1zku Tom a nasucho polknul. Netu\u0161il, zda je to spr\u00e1vn\u00e9, ale m\u011bl pot\u0159ebu ud\u011blat to. Stoupnul si bl\u00ed\u017e k Billovi, p\u0159echytil v\u011bnec do druh\u00e9 ruky a pohladil Billa po pa\u017ei. „\u2026pus\u0165 ten v\u011bnec, vezmu ho,“ \u0161eptnul do \u010dernovl\u00e1skova ucha. Spokojen\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e se zachv\u011bl a v\u011bnec pustil. Posadil si ho na rameno a opatrn\u011b s Billem propletl prsty. Pohladil ho palcem po h\u0159betu dlan\u011b, ruku tro\u0161ku stisknul. P\u0159iv\u0159el o\u010di. Uvnit\u0159 t\u011bla m\u011bl tak moc siln\u00fd pocit, kter\u00fd si p\u0159\u00e1l ventilovat ven. Dr\u017eel Billa pouze za ruku, ale t\u011blo mu ho\u0159elo vzru\u0161en\u00edm, kroutily se mu snad i palce u nohou.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nic nenam\u00edtal. Byl natolik konsternov\u00e1n okam\u017eikem, \u017ee jenom n\u011bm\u011b k\u00fdvnul. Nepou\u0161t\u011bl ale Tomovu dla\u0148 ze sv\u00e9; dotek mu byl p\u0159\u00edjemn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 a\u017e moc\u2026<\/div>\n
„P\u016fjdeme,“ p\u0159itakal \u010dernovl\u00e1sek na p\u016fvodn\u011b kladenou ot\u00e1zku a pomalu se roze\u0161el ruku v ruce s Tomem do vnitra s\u00edn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Tom nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval u Billova auta. U\u017e n\u011bjakou minutu bylo ticho a oba to znerv\u00f3z\u0148ovalo. Ani jeden nev\u011bd\u011bli, co \u0159\u00edct, ale necht\u011bli se ani rozlou\u010dit. Bill se zhluboka nadechl, cht\u011bl p\u0159eru\u0161it hrobov\u00e9 ticho, kter\u00e9 panovalo, ale\u2026 Nenapadala ho \u017e\u00e1dn\u00e1 rozumn\u00e1 v\u011bc. Jen zt\u011b\u017eka vydechl a pod\u00edval se do zem\u011b. My\u0161lenky ho t\u00ed\u017eily, nev\u011bd\u011bl, na co myslet d\u0159\u00edv. Na Toma? Nebo na to, \u017ee jde z poh\u0159bu nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dky? Zachv\u011bla se mu v\u00fdrazn\u011b nal\u00ed\u010den\u00e1 v\u00ed\u010dka, leknut\u00edm tro\u0161ku nasko\u010dil. Tom\u016fv hlas prolomil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ob\u011bd?“ zamrkal Tom a pod\u00edval se na Billa. Stejn\u011b jako on m\u011bl v my\u0161lenk\u00e1ch zmatek, nev\u011bd\u011bl, o co se zaj\u00edmat d\u0159\u00edv. Dilema.<\/em> P\u0159i\u0161lo mu ale spr\u00e1vn\u00e9, nab\u00eddnout Billovi spole\u010dn\u00fd ob\u011bd. Bylo to ur\u010dit\u011b mnohem lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby se oba zvl\u00e1\u0161\u0165 zamkli ve sv\u00fdch bytech, s my\u0161lenkami zamo\u0159en\u00fdmi smutkem. Jen doufal, \u017ee Bill odsouhlas\u00ed, ticho mezi nimi ho za\u010dalo je\u0161t\u011b v\u00edce znerv\u00f3z\u0148ovat, kdy\u017e Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b nic ne\u0159\u00edkal. Ale\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
K Tomovi se zvednul pohled. Pohled dvou \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, napuchl\u00fdch od nekone\u010dn\u00e9ho pl\u00e1\u010de, a setkal se s jeho pohledem. Necht\u011bl se pokou\u0161et \u010d\u00edst, co by tak snadno mohl v o\u010d\u00edch vy\u010d\u00edst. Respektive\u2026 Byl natolik zaujat jejich kr\u00e1sou, i za takov\u00e9 situace. Zd\u00e1ly se mu opravdu okouzluj\u00edc\u00ed, i kdy\u017e smutn\u00fd pohled tahal za srdce. Skrz ticho na velk\u00e9m parkovi\u0161ti mohl sly\u0161et, jak Bill hlasit\u011b polkl.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ob\u011bd? Ja-\u2026 Jako j\u00e1 a ty?“ zamrkal Bill a kousnul se do rtu, kter\u00fd nab\u00edral po cel\u00fd den sv\u011btlou barvu jeho k\u016f\u017ee. Tom si v\u0161iml, \u017ee nebyl tak sladce nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd jako tehdy v nemocnici. Jen p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Ano, spole\u010dn\u00fd ob\u011bd. Pokud bude\u0161 cht\u00edt, mysl\u00edm\u2026 P\u0159ij\u00edt na lep\u0161\u00ed my\u0161lenky,“ pousm\u00e1l se lehce Tom a pohladil Billa p\u0159\u00e1telsky po rameni. Tro\u0161ku ho p\u0159ekvapilo, kdy\u017e c\u00edtil, jak se Bill zachv\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si znovu skousnul ret, podv\u011bdom\u011b se op\u0159el lehce do Tomova doteku. L\u00edbil se mu pocit, kter\u00fd proj\u00ed\u017ed\u011bl jeho t\u011blem, kdy\u017e st\u00e1le c\u00edtil na sv\u00e9m rameni Tomovu dla\u0148. P\u0159iv\u0159el tro\u0161ku v\u00ed\u010dka, vybavil si, jak se dr\u017eeli za ruce, kdy\u017e \u0161li k lavici. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. A\u017e te\u010f mu do\u0161lo, \u017ee se za ruku dr\u017eeli po celou dobu ob\u0159adu. Jindy by couvnul, ale dneska ne. Nebyl typ, kter\u00fd musel b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm za ka\u017edou cenu. \u010cekal na pravou l\u00e1sku, tu\u0161il, \u017ee uc\u00edt\u00ed, a\u017e to p\u0159ijde. Nech\u00e1pal pocity, kter\u00e9 mu prob\u00edhaly t\u011blem, kdy\u017e byl s dredat\u00fdm p\u0159\u00edtelem. Mohlo to b\u00fdt\u2026 ono? Byl Tom \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho si \u010dernovl\u00e1sek vysnil? Mo\u017en\u00e1\u2026<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. M\u016f\u017eeme j\u00edt na\u2026 spole\u010dn\u00fd ob\u011bd. Bude to fajn,“ vydechnul Bill a sklopil pohled do zem\u011b. C\u00edtil, jak se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed nahrnula nep\u0159\u00edjemn\u00e1 \u010derve\u0148, kter\u00e1 ho p\u00e1lila. P\u0159ipadal si, jako by prob\u00edhal ohn\u011bm, kter\u00fd se ho sna\u017e\u00ed se\u017eehnout. Nevn\u00edmal Toma, kter\u00fd si ho pe\u010dliv\u011b prohl\u00ed\u017eel, nevn\u00edmal ani jeho dla\u0148, kter\u00e1 sj\u00ed\u017ed\u011bla z ramene n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. P\u0159\u00e1l si zmizet nebo se p\u0159estat trapn\u011b \u010dervenat.<\/div>\n
<\/div>\n
„Budu \u0159\u00eddit,“ vydechl u\u017easle Tom, na v\u00edc slov se nezmohl. Byl tak konsternovan\u00fd t\u00edm, jak m\u011bl Bill r\u016f\u017eov\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V kombinaci s b\u00edle porcel\u00e1novou poko\u017ekou vypadal jako mal\u00e1, porcel\u00e1nov\u00e1 panenka, kter\u00e1 utekla z d\u00edlny sv\u00e9ho tv\u016frce. M\u011bl nutk\u00e1n\u00ed Billa obejmout a stulit si ho do n\u00e1ru\u010de. Cht\u011bl ho ochr\u00e1nit p\u0159ed ostatn\u00edm sv\u011btem.<\/div>\n
„M\u00e1me tady oba auto,“ nam\u00edtnul Bill.<\/div>\n
„Pojedeme tv\u00fdm, pak se vr\u00e1t\u00edme sem a vyzvednu si ho, hm?“ navrhnul Tom. Nep\u0159\u00e1l si, aby jel Bill s\u00e1m, ne v takov\u00e9mhle stavu. Nep\u0159i\u0161lo mu to zrovna jako ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pousm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek a kone\u010dn\u011b zvednul pohled k Tomovi. Zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 ho pohledem hypnotizoval. P\u0159iv\u0159el o\u010di, kdy\u017e uc\u00edtil jemn\u00fd dotek prst\u016f na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pojedeme,“ za\u0161eptal ti\u0161e dred a stoupnul si bl\u00ed\u017e k Billovi. M\u011bkk\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky rt\u016f se zlehka dotknul k\u016f\u017ee na Billov\u011b \u010dele. Bill se lehce zachv\u011bl. Tomovy rty ho donutily p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di a Tom mohl sly\u0161et jeho rozechv\u011bl\u00fd dech. Tro\u0161ku se nad t\u00edm pousm\u00e1l a nechal Billa otev\u0159\u00edt auto.<\/div>\n
<\/div>\n
*<\/div>\n
<\/div>\n
Tom dovedl Billa do jedn\u00e9 nedalek\u00e9 restaurace s t\u00edm, \u017ee \u00fatratu plat\u00ed on, a\u0165 si vybere, na co bude m\u00edt chu\u0165. Bill si ale objednal pro za\u010d\u00e1tek jen sklenici vody a ovocn\u00fd sal\u00e1t za p\u00e1r korun. Ov\u0161em\u2026 Tom tak\u00e9 nem\u011bl velkou chu\u0165 k j\u00eddlu. Objednal si vafle, u pit\u00ed v\u00e1hal. M\u011bl chu\u0165 na alkohol a zap\u00edt dne\u0161n\u00ed den, ten smutek, co v sob\u011b dusil. Ale i p\u0159esto si objednal jen pomeran\u010dov\u00fd d\u017eus. Mo\u017en\u00e1 i z pocitu, \u017ee necht\u011bl p\u00edt p\u0159ed Billem. N\u011bkdy ztr\u00e1cel kontrolu u\u017e po prvn\u00ed skleni\u010dce a cht\u011bl v\u00edc, v\u00edc, v\u00edc\u2026 Dokud se neopil. A to necht\u011bl, pokud to neznamenalo, \u017ee by se m\u011bl op\u00edt i Bill. A p\u0159edstava opil\u00e9ho Billa? Ne, nem\u011bl nad t\u00edmhle p\u0159em\u00fd\u0161let. Zvedl pohled, kdy\u017e ho z my\u0161lenek probralo Billovo odka\u0161l\u00e1n\u00ed si.<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm ticho,“ \u0159ekl Bill slab\u011b a pokr\u010dil rameny. Tom zamrkal. Samoz\u0159ejm\u011b, trapn\u00e9 ticho, ale m\u011bl snad n\u011bjak\u00e9 t\u00e9ma pro \u0159e\u010d? Jestli Bill ano, tak Tom rozhodn\u011b ne. „\u2026Nejsem na ticho zvykl\u00fd. Rosie v\u011bt\u0161inou neb\u00fdv\u00e1 zrovna klidn\u00e1. Pl\u00e1\u010de, nebo si n\u011bco \u017evatl\u00e1. Po\u0159\u00e1d\u2026 U n\u00ed mus\u00edm b\u00fdt,“ pokra\u010doval \u010dernovl\u00e1sek a napil se ze sklenice s vodou. Tom na n\u011bj zaujat\u011b koukal, i kdy\u017e nech\u00e1pal, pro\u010d to \u010dernovl\u00e1sek pov\u00eddal, bylo to fuk. M\u011bl r\u00e1d jeho hlas\u2026 Vlastn\u011b\u2026 Zakroutil nad t\u00edm hlavou. Nemohl m\u00edt r\u00e1d jeho hlas.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00ed to b\u00fdt starost,“ \u0159ekl Tom jednodu\u0161e a p\u0159ik\u00fdvl. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak\u00e9 je starat se o malou Rosie. Nav\u00edc\u2026 Kv\u016fli tomu, co se stalo Carrie. Sledoval, jak Bill p\u0159ejel prstem s dokonale upraven\u00fdmi nehty po hran\u011b sklenice. D\u011bsilo ho, jak si v\u0161\u00edm\u00e1 ka\u017ed\u00e9ho detailu, co Bill d\u011bl\u00e1. Tu\u0161il, \u017ee jin\u00fd \u010dlov\u011bk by to p\u0159e\u0161el jako tu nejv\u011bt\u0161\u00ed samoz\u0159ejmost, ale on ne. Zaj\u00edmalo ho, jak Bill t\u0159eba dr\u017e\u00ed cel\u00fd p\u0159\u00edbor, m\u011bl jenom vidli\u010dku. Zaj\u00edmaly ho v\u0161echny detaily. T\u0159eba\u2026 Jak m\u00e1 Bill ve sk\u0159\u00edni poskl\u00e1dan\u00e9 kapesn\u00edky. V duchu se u\u017e ale musel ok\u0159iknout. Tohle bylo opravdu absurdn\u00ed. Nemohl ho zaj\u00edmat jenom\u2026 Bill. M\u011bl sv\u016fj \u017eivot, \u017eivot bez Billa. Dote\u010f ho neznal a \u017eil, musel \u017e\u00edt i s t\u00edm, \u017ee ho znal. Pokud by na n\u011bj myslel cel\u00e9 dny, byl si jist\u00fd, \u017ee se d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji zbl\u00e1zn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e jsem si na to zvyknul. Kdybych ji nem\u011bl u sebe m\u00edt, bylo by doma hrozn\u00e9 ticho,“ zakroutil \u010dernovl\u00e1sek hlavou, a\u017e se mu \u010dern\u00e9 prameny vlas\u016f roztomile rozl\u00e9tly do v\u0161ech stran. Musel sundat ruku ze sklenice, aby si neposlu\u0161n\u00e9 prameny vlas\u016f upravil. Byl nerv\u00f3zn\u00ed, cht\u011bl se pod\u00edvat do zrcadla, jestli je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. Rozhodn\u011b ale nebylo rozumn\u00e9, aby si vyndal zrc\u00e1tko z kabelky a upravoval se p\u0159ed Tomem. Mo\u017en\u00e1 si mohl\u2026 odsko\u010dit? Nebylo ale zrovna slu\u0161n\u00e9 odch\u00e1zet uprost\u0159ed konverzace; rozhodl se to tedy nechat b\u00fdt. Spojil \u0161pi\u010dky bot na podlaze, pod\u00edval se do Tomova obli\u010deje.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nikoho nem\u00e1\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
„To je tro\u0161ku osobn\u00ed ot\u00e1zka, Tome\u2026“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vydechl a k\u00fdvnul. Tu\u0161il, \u017ee svoji posledn\u00ed ot\u00e1zku m\u00edrn\u011b\u2026 Hodn\u011b p\u0159ehnal. Vyklouzla mu ale tak n\u011bjak sama. Sklopil pohled do nahn\u011bdl\u00fdch vafl\u00ed polit\u00fdch sirupem, za\u010dal pomalu ukrajovat a j\u00edst sousto po soustu. Obvi\u0148oval se za to, \u017ee zabil v\u0161echnu p\u0159\u00edjemnou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 se mezi mlad\u00fdmi mu\u017ei vytvo\u0159ila. Vy\u010d\u00edtal si to.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Catherine & Sch-Rei<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine & Sch-Rei Poh\u0159eb Tom se nech\u00e1val un\u00e1\u0161et Andreasov\u00fdmi rty na sv\u00e9m krku. Nech\u00e1pal v\u016fbec, co se d\u011bje, co tak najednou Andrease popadlo, \u017ee za\u010dal d\u011blat tohle, ale nebr\u00e1nil se tomu. Naopak, nab\u00edzel se mu. Nastavoval se ka\u017ed\u00e9mu Andreasovu doteku \u010di<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[349],"tags":[],"class_list":["post-8116","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-i-d-have-you-by-my-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8116","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8116"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8116\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8116"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8116"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8116"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}