{"id":8131,"date":"2011-08-04T16:30:00","date_gmt":"2011-08-04T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8110"},"modified":"2011-08-04T16:30:00","modified_gmt":"2011-08-04T15:30:00","slug":"tell-me-something-i-don-t-know-23-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/04\/tell-me-something-i-don-t-know-23-konec\/","title":{"rendered":"Tell me something I don’t know! 23. (konec)"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
Tak\u017ee, ko\u0165\u00e1tka, posledn\u00ed kapitola.<\/em><\/div>\n
Je to takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e dop\u00ed\u0161u n\u011bjakou pov\u00eddku, kterou jsem m\u011bla stra\u0161n\u011b moc r\u00e1da a r\u00e1da jsem j\u00ed psala. Na jednu stranu mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee u\u017e nikdy nic tak hezk\u00e9ho nenap\u00ed\u0161u a na druhou stranu m\u011b napad\u00e1, \u017ee to m\u00e1m kone\u010dn\u011b za sebou, proto\u017ee n\u00e1pady se jenom hrnout :)\u2026<\/em><\/div>\n
Nev\u00edm, co bych asi m\u011bla \u0159\u00edct, snad v\u00e1m jenom pod\u011bkovat za va\u0161e super koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jste psali. Ka\u017ed\u00e1 kritika \u010di chv\u00e1la m\u011b zas posunula o kus d\u00e1l :). Vy jste prost\u011b nejlep\u0161\u00ed a j\u00e1 jenom douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edbila. Nebudu se tu moc rozkec\u00e1vat, pus\u0165te se do \u010dten\u00ed, va\u0161e B. <\/em> <\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
\u2026o p\u016fl roku pozd\u011bji\u2026<\/em> <\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011bt kolem m\u011b za\u010d\u00ednal o\u017e\u00edvat. Vn\u00edmal jsem na k\u016f\u017ei teplotu v m\u00edstnosti. Sly\u0161el jsem tich\u00e9 p\u0159eden\u00ed klimatizace. C\u00edtil jsem n\u011b\u010d\u00ed dotek na h\u0159betu ruky. O\u010di mi po\u0159\u00e1d halila tma. Nedok\u00e1zal jsem se pohnout, c\u00edtil jsem se unaven\u00fd. M\u016fj dech byl m\u011blk\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00fd, ale d\u00fdchal jsem. To bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed. Jsem na\u017eivu.<\/div>\n
Kolik ub\u011bhlo minut? Nebo snad hodin, dn\u016f? Jak dlouho tu le\u017e\u00edm a kde to vlastn\u011b jsem? Dal\u0161\u00ed zvuk, za hlavou jsem sly\u0161el tich\u00e9, rytmick\u00e9 a pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi to nemocnici. Ano, z\u00e1pach desinfekce m\u011b \u0161imr\u00e1 v nose.<\/div>\n
Co se tam vlastn\u011b odehr\u00e1lo? Nejsem si jist\u00fd, vzpom\u00edn\u00e1m si na v\u00fdst\u0159ely, hlasit\u00e9 v\u00fdst\u0159ely. Jeden z nich zas\u00e1hl m\u011b, ale nec\u00edtil jsem bolest. Myslel jsem jen na jedinou v\u011bc, p\u0159\u00e1l jsem si z\u016fstat na\u017eivu. Tak moc jsem si p\u0159\u00e1l p\u0159e\u017e\u00edt, abych mohl je\u0161t\u011b jednou v \u017eivot\u011b spat\u0159it sv\u00e9ho bratra, abych ho mohl obejmout a za\u0161eptat mu, \u017ee je pro m\u011b t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm, co m\u00e1m. Tou\u017eil jsem se mu omluvit za svoje chyby a sl\u00edbit mu, \u017ee u\u017e nic podobn\u00e9ho neud\u011bl\u00e1m. <\/div>\n
<\/div>\n
Bill. Kde je vlastn\u011b te\u010f Bill? Zlob\u00ed se na m\u011b po\u0159\u00e1d? Nezapomn\u011bl na m\u011b? Ne, to ur\u010dit\u011b ne. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by m\u011b tolik nen\u00e1vid\u011bl, aby m\u011b zavrhl. Bill m\u011b miluje, stejn\u011b jako j\u00e1 miluju jeho. Jsme jako dv\u011b du\u0161e a jedno t\u011blo, vz\u00e1jemn\u011b pot\u0159ebujeme c\u00edtit bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. Bill by m\u011b nemohl opustit.<\/div>\n
Moje my\u0161lenky p\u0159eru\u0161ilo tich\u00e9 zavrz\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed. Jemn\u011b pohyby prst\u016f, kter\u00e9 hladily mou ruku, ustaly. A pak se m\u00edstnost\u00ed rozlehly dva tich\u00e9 hlasy. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak to s n\u00edm vypad\u00e1, doktore?“ Ten hlas mi byl bl\u00edzk\u00fd, pov\u011bdom\u00fd, zkreslen\u00fd n\u011bkolika hodinami pl\u00e1\u010de, p\u0159i\u0161krcen\u00fd a zoufal\u00fd.<\/div>\n
Chv\u00edli bylo ticho, sly\u0161el jsem \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edr\u016f o sebe a pak promluvil druh\u00fd mu\u017e, doktor. Moje p\u0159edchoz\u00ed m\u00edn\u011bn\u00ed o nemocnici bylo spr\u00e1vn\u00e9.<\/div>\n
„Stabilizuje se a bude v po\u0159\u00e1dku. Te\u010f \u010dek\u00e1me jen na to, a\u017e se probere.“<\/div>\n
„Ale na to u\u017e \u010dek\u00e1me p\u016fl roku!“ Zoufal\u00fd hlas ne\u010dekan\u011b zes\u00edlil.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale pro organismus je takov\u00fdhle z\u00e1sah \u0161ok. Nen\u00ed divu, \u017ee pot\u0159ebuje v\u011bt\u0161\u00ed d\u00e1vku sp\u00e1nku a regenerace.“<\/div>\n
Prvn\u00ed hlas se zm\u011bnil ze zoufal\u00e9ho na vztekl\u00fd. „Ale on nesp\u00ed, je v k\u00f3matu!“<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, a\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd, probere se. Jen mu dejte \u010das a v\u011b\u0159te mi, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. Kulka nepo\u0161kodila mozek, ani jin\u00e9 org\u00e1ny. A\u017e se v\u00e1\u0161 bratr vzbud\u00ed, v\u0161echno bude jako d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
Kroky, vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a dal\u0161\u00ed minuty dlouh\u00e9ho a neru\u0161en\u00e9ho ticha. <\/div>\n
<\/div>\n
Znovu jsem se pono\u0159il do vlastn\u00edch my\u0161lenek. Ty doteky, kter\u00e9 jsem c\u00edtil, ten rozja\u0159en\u00fd hlas, v\u0161echno to pat\u0159ilo Billovi. Je tu se mnou, nezapomn\u011bl na m\u011b a po\u0159\u00e1d o m\u011b m\u00e1 strach. Ale my\u0161lenky na Billa najednou p\u0159el\u00e9tly k n\u011b\u010demu jin\u00e9mu. K ud\u00e1losti, kter\u00e1 mi m\u011bla zm\u011bnit, nebo ukon\u010dit \u017eivot.<\/div>\n
J\u00fcrgen zabil Mathiase. A cht\u011bl zab\u00edt i m\u011b, ale nepoda\u0159ilo se mu to, proto\u017ee j\u00e1 jsem po\u0159\u00e1d tady. Tak kde se stala chyba? A kde v\u016fbec je J\u00fcrgenovi a jeho part\u011b konec? Douf\u00e1m, \u017ee skon\u010dili na tom spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b, tam, kde skon\u010d\u00ed v\u0161ichni takov\u00ed, jako jsou oni. A taky douf\u00e1m, \u017ee se jim to v\u0161echno vr\u00e1t\u00ed. A\u0165 v tom v\u011bzen\u00ed shnij\u00ed. <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome.“ Billova dla\u0148 se dotkla moj\u00ed tv\u00e1\u0159e a p\u0159eru\u0161ila dal\u0161\u00ed tok m\u00fdch my\u0161lenek, vr\u00e1tila m\u011b do krut\u00e9 a drsn\u00e9 reality, kter\u00e1 se dala zvl\u00e1dnout jen s n\u00edm. K\u016f\u017ee mu doslova ho\u0159ela, c\u00edtil jsem, jak m\u011b p\u00e1l\u00ed, ale ten samotn\u00fd dotyk byl tak p\u0159\u00edjemn\u00fd a dokonal\u00fd. Cht\u011bl jsem ho c\u00edtit u\u017e po\u0159\u00e1d, p\u0159\u00e1l jsem si, aby m\u011b nikdy nep\u0159estal hladit.<\/div>\n
„Tome, vzbu\u010f se, u\u017e je \u010das,“ \u0161eptal mi bl\u00edzko ucha, jeho dech m\u011b hladil. „J\u00e1 u\u017e tu nechci b\u00fdt s\u00e1m, tak se prober, pot\u0159ebuju t\u011b.“<\/div>\n
Taky t\u011b pot\u0159ebuju, napadlo m\u011b. M\u011bl pravdu, je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das na to, abych se probral. Pot\u0159ebuju vid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159, chci, aby se na m\u011b d\u00edval a abych se mohl j\u00e1 d\u00edvat na n\u011bho. Chci, aby m\u011b hladil a l\u00edbal, laskal a \u0161eptal mi, \u017ee jsem pro n\u011bho d\u016fle\u017eit\u00fd. A j\u00e1 mu to chci v\u0161echno opl\u00e1cet se stejnou l\u00e1skou s jakou jsem se pro n\u011bj dok\u00e1zal ob\u011btovat a p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome,“ zavrn\u011bl n\u011b\u017en\u011b a op\u0159el mi hlavu o hrudn\u00edk. <\/div>\n
<\/div>\n
Dok\u00e1zal jsem si dokonale p\u0159edstavit jeho jemnou and\u011blskou tv\u00e1\u0159, jeho obrovsk\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di p\u0159et\u00e9kaj\u00edc\u00ed l\u00e1skou, jeho dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty, kter\u00e9 m\u011b neust\u00e1le hladily, jeho rty, kter\u00e9 \u0161eptaly ta slova. Dok\u00e1zal jsem si ho p\u0159edstavit jako nikoho v \u017eivot\u011b. Bill byl prost\u011b tou polovinou, kter\u00e1 ve mn\u011b chyb\u011bla a kterou jsem pot\u0159eboval.<\/div>\n
Sebral jsem ve\u0161ker\u00e9 s\u00edly a z posledn\u00ed v\u016fle jsem se donutil pokusit se otev\u0159\u00edt o\u010di. Bylo to nam\u00e1hav\u00e9 a \u00fanavn\u00e9, ale kv\u016fli Billovi bych se p\u0159etrhl. Nav\u00edc jsem ho nevid\u011bl tak dlouho. St\u00fdsk\u00e1 se mi po jeho dokonalosti a nevinnosti, kter\u00e1 se zra\u010dila v jeho tv\u00e1\u0159i, ale byla jen na povrchu. Uvnit\u0159 byl Bill divok\u00fd, \u017ehav\u00fd a v\u00e1\u0161niv\u00fd. Pro m\u011b stvo\u0159en\u00fd.<\/div>\n
Tak dlouh\u00e1 doba. P\u016fl roku jsem netu\u0161il, \u017ee kolem m\u011b existuje sv\u011bt. Myslel jsem si, \u017ee jsem mrtv\u00fd, v\u0161echno kolem tomu nazna\u010dovalo. Tma. Neproniknuteln\u00e1, sametov\u00e1 a slibuj\u00edc\u00ed v\u011b\u010dnost bez bolesti a utrp\u011bn\u00ed. A bez Billa. To bylo n\u011bco, co jsem nedok\u00e1zal p\u0159ijmout. Zatnul jsem zuby, a kone\u010dn\u011b se mi poda\u0159ilo otev\u0159\u00edt o\u010di. <\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011bt kolem m\u011b byl jedna velk\u00e1 b\u00edl\u00e1 skvrna. N\u011bkolikr\u00e1t jsem zamrkal, ale nic se nezm\u011bnilo. Na p\u00e1r vte\u0159in jsem o\u010di zase zav\u0159el a znovu otev\u0159el. Barvy a tvary za\u010d\u00ednaly b\u00fdt jasn\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159esn\u011bj\u0161\u00ed. B\u00edl\u00e9 st\u011bny, sv\u011btl\u00e1 podlaha. M\u00edstnost vypadala jako b\u00edl\u00e9 obl\u00e1\u010dky na nebi. A v t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 z\u00e1plav\u011b b\u00edl\u00e9 se vyj\u00edmala jedin\u00e1 havran\u00ed \u010dern\u00e1, nezapomenuteln\u00e1 a nezam\u011bniteln\u00e1. Dotkl jsem se sametov\u011b hebk\u00fdch vlas\u016f. Bill sebou trhl a pokojem se roznesla jeho ko\u0159en\u011bn\u00e1 v\u016fn\u011b. Zhluboka jsem se nadechl.<\/div>\n
Bill mi sko\u010dil kolem krku, a\u017e ve mn\u011b hrklo. Obj\u00edmal m\u011b, tiskl k sob\u011b a l\u00edbal m\u011b na krk a hlasit\u011b vzlykal. Bylo to \u0161t\u011bst\u00edm? Douf\u00e1m, \u017ee ano, proto\u017ee j\u00e1 jsem byl taky \u0161\u0165astn\u00fd. M\u011bl jsem dost d\u016fvod\u016f pro to, abych byl nespokojen\u011bj\u0161\u00ed. Byl jsem na\u017eivu, m\u011bl jsem Billa u sebe a on m\u011b po\u0159\u00e1d miloval. Co v\u00edc jsem mohl cht\u00edt? U\u017e nic. Snad u\u017e jen vr\u00e1tit se dom\u016f. <\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, udus\u00ed\u0161 m\u011b,“ promluvil jsem potichu. Hlas jsem hledal jen t\u011b\u017eko. P\u0159ece jenom – p\u016fl roku bez hlasu, to se pak t\u011b\u017ece hled\u00e1. P\u0159ipadal jsem si jako puber\u0165\u00e1k, co pr\u00e1v\u011b mutuje.<\/div>\n
Pustil m\u011b. „Omlouv\u00e1m se.“ Jeho dlan\u011b mi p\u0159ejely po dlan\u00edch, op\u0159el se \u010delem o moje. „Ty \u017eije\u0161, Tome,“ zavzlykal a n\u011bkolik jeho slz se mi svezlo po tv\u00e1\u0159i. „Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b ztratil,“ zav\u0159el o\u010di a pol\u00edbil m\u011b jemn\u011b na nos.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se. „V\u00ed\u0161, \u017ee bych t\u011b nikdy neopustil.“<\/div>\n
Bill se na m\u011b pod\u00edval a na rtech se mu zvlnil \u00fasm\u011bv. „U\u017e brzo p\u016fjdeme spolu dom\u016f. A tam u\u017e se od tebe nehnu, rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Rozum\u00edm.“ M\u016fj hlas se s ka\u017ed\u00fdm slovem vracel k p\u016fvodn\u00ed zvukov\u00e9 barv\u011b a s\u00edle. U\u017e jsem s\u00e1m sebe nesly\u0161el jako chc\u00edp\u00e1\u010dka, ale zase jako chlapa, a\u010dkoliv jsem si te\u010f p\u0159ipadal maxim\u00e1ln\u011b zraniteln\u00fd a d\u011bkoval jsem za Billa po sv\u00e9m boku. S n\u00edm u\u017e se nebudu muset b\u00e1t, \u017ee provedu dal\u0161\u00ed pitomost, kter\u00e1 by m\u011b zase p\u0159ivedla do hrobu. <\/div>\n
<\/div>\n
Bill m\u011b znovu objal. „Pane bo\u017ee, jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee \u017eije\u0161.“ Znovu se rozplakal.<\/div>\n
N\u011bkolik zbloudil\u00fdch slz jsem mu z tv\u00e1\u0159e set\u0159el palcem. „Bille, nepla\u010d, jsem s tebou. A u\u017e t\u011b neopust\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, v\u011b\u0159\u00edm ti,“ vzlykl potichu.<\/div>\n
Zabo\u0159il jsem mu obli\u010dej do vlas\u016f a zhluboka se nadechl jeho v\u016fn\u011b. V\u016fn\u011b, kterou bych rozeznal mezi tis\u00edci. Jedine\u010dn\u00e1 a jen jeho. Jen moje. Jen na\u0161e. Prsty jsem propletl mezi jeho prameny a laskal jsem je s nejvy\u0161\u0161\u00ed jemnost\u00ed. Jeho tv\u00e1\u0159 se n\u011b\u017en\u011b ot\u00edrala o m\u016fj obli\u010dej, Bill spokojen\u011b zavrn\u011bl. Opatrn\u011b si lehl vedle m\u011b a nosem mi p\u0159ejel po linii krku. Vlo\u017eil jsem pod jeho hlavu opatrn\u011b pa\u017ei a palcem jsem ho po\u0161imral na tv\u00e1\u0159i. <\/div>\n
<\/div>\n
„Jak dlouho tu jsi, Bille?“ zeptal jsem se a zav\u0159el jsem o\u010di. Znovu na m\u011b dol\u00e9hala \u00fanava.<\/div>\n
Bill vydechnul. „Nehnul jsem se od tebe od chv\u00edle, kdy jsem zjistil, \u017ee jsi tady.“<\/div>\n
„Spal si v\u016fbec?“<\/div>\n
Zasm\u00e1l se. „Tome, byl jsi v bezv\u011bdom\u00ed p\u016fl roku. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem spal, ale d\u011bsilo m\u011b pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bych se vzbudil a tys tu se mnou u\u017e nebyl.“ V posledn\u00edm slov\u011b se mu zlomil hlas.<\/div>\n
Objal jsem ho tak pevn\u011b, abych mu dok\u00e1zal, \u017ee i j\u00e1 jsem se nejv\u00edc b\u00e1l toho, \u017ee u\u017e bych ho nikdy nevid\u011bl. Ale te\u010f je v\u0161echno jinak. Jsme tu a jsme spolu, oba dva zdrav\u00ed a u\u017e n\u00e1s nic nem\u016f\u017ee rozd\u011blit. My jsme jako jeden, nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Slib mi n\u011bco.“<\/div>\n
„Cokoliv,“ odv\u011btil jsem. Opravdu bych mu splnil cokoliv, bez ohledu na to, jak zt\u0159e\u0161t\u011bn\u00e9 pl\u00e1ny m\u016f\u017ee jeho chytr\u00e1 hlavinka vymyslet.<\/div>\n
Chv\u00edli ml\u010del, jako kdyby p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Jestli je\u0161t\u011b jednou ud\u011bl\u00e1\u0161 takovouhle hloupost a nech\u00e1\u0161 se p\u0159i n\u00ed zmrza\u010dit, dovol\u00ed\u0161 mi, abych t\u011b zabil vlastnoru\u010dn\u011b.“<\/div>\n
Neubr\u00e1nil jsem se zasm\u00e1n\u00ed. „Slibuju, Bille.“<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ vtiskl mi letm\u00fd polibek na hranu \u010delisti.<\/div>\n
„Stejn\u011b jako j\u00e1 tebe,“ pohladil jsem ho a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l. „\u0158ekni mi n\u011bco, co nev\u00edm.“ <\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Tak\u017ee, ko\u0165\u00e1tka, posledn\u00ed kapitola. Je to takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e dop\u00ed\u0161u n\u011bjakou pov\u00eddku, kterou jsem m\u011bla stra\u0161n\u011b moc r\u00e1da a r\u00e1da jsem j\u00ed psala. Na jednu stranu mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee u\u017e nikdy nic tak hezk\u00e9ho nenap\u00ed\u0161u a na druhou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[438],"tags":[],"class_list":["post-8131","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tell-me-something-i-don-t-know"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8131","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8131"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8131\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8131"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8131"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8131"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}