{"id":814,"date":"2018-01-05T16:00:00","date_gmt":"2018-01-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=808"},"modified":"2018-01-05T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-05T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/05\/vampire-sunrise-ii-20\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 20."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„To jsem asi p\u0159ehnal, co?“ kousl jsem se do rtu, kdy\u017e se ode m\u011b Tom vzdaloval a sv\u00fdm ohromn\u00fdm t\u011blem si razil cestu mezi lidmi. „M\u011bl bych j\u00edt za n\u00edm.“<\/div>\n
Pohl\u00e9dl jsem na Sonju, ale ta jen kulila o\u010di a s otev\u0159enou pusou z\u00edrala do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Sonjo?“ oslovil jsem ji a lehce se j\u00ed dotkl na p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t zamrkala, jako bych j\u00ed vytrhl z hlubok\u00e9ho transu. Zorni\u010dky se j\u00ed stahovaly zp\u00e1tky, jak se na m\u011b sna\u017eila zaost\u0159it. „Mus\u00ed\u0161 za n\u00edm.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal jsem se hloup\u011b, jako by jej\u00ed vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz nebyl dostate\u010dn\u00fdm varov\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b. Na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Ka\u0161na. Sn\u00edh. Krev,“ dost\u00e1vala ze sebe nesrozumiteln\u011b. „D\u011bje se to. Je to te\u010f.“<\/div>\n
Nic dal\u0161\u00edho jsem v\u011bd\u011bt nepot\u0159eboval. Tom je o\u010dividn\u011b v nebezpe\u010d\u00ed a Sonja o tom m\u011bla vizi. Propl\u00e9st se masou lid\u00ed mi trvalo snad sto let. Ignoroval jsem pobou\u0159en\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed a vyb\u011bhl ze s\u00e1lu ven. Up\u00ed\u0159\u00ed rychlost\u00ed jsem se hnal chodbami. Dob\u011bhl jsem ke dve\u0159\u00edm na balk\u00f3ny, ze kter\u00fdch byl v\u00fdhled na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, a zb\u011bsile je rozrazil. A tady byl. Tom, \u017eiv\u00fd a zdrav\u00fd si to r\u00e1zoval sn\u011bhem ke ka\u0161n\u011b, kter\u00e1 byla moment\u00e1ln\u011b bez \u017eivota. Z nebe se sn\u00e1\u0161ely obrovsk\u00e9 vlo\u010dky, tak\u017ee mi trochu rozost\u0159ovaly v\u00fdhled, ale nepost\u0159ehl jsem ani zn\u00e1mku toho, \u017ee by bylo n\u011bco \u0161patn\u011b. Sonja dorazila asi minutu po mn\u011b a za n\u00ed v pat\u00e1ch dva str\u00e1\u017eci. Gustav a Jared.<\/div>\n
„Nic mu nen\u00ed,“ uk\u00e1zal jsem na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Nespletla ses?“<\/div>\n
\n

Sonja se nadechovala k odpov\u011bdi, kdy\u017e v tom se jeden ze st\u00edn\u016f u zdi n\u00e1dvo\u0159\u00ed pohnul. Kradl se ti\u0161e jako my\u0161ka, ale byl tak rychl\u00fd, \u017ee jsem nestihl ani mrknout, nato\u017e vyk\u0159iknout. Alexis se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Tomovi zezadu a chystal se ho napadnout. Hr\u016fza m\u011b p\u0159imrazila na m\u00edst\u011b, kdy\u017e se ve sv\u011btle luceren zablesklo rud\u00e9 ost\u0159\u00ed. Nev\u00edm jist\u011b, jestli Tom sly\u0161el, \u017ee se za n\u00edm n\u011bco pohybuje, nebo to byl jen instinkt, ale oto\u010dil se na posledn\u00ed chv\u00edli, aby si v\u0161iml Alexisova \u0161\u00edlen\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a \u010depele, kter\u00e1 pro\u0165ala vzduch. Byl jsem moc daleko. Byl jsem zatracen\u011b daleko na to, abych mu ji dok\u00e1zal vyrvat z ruky a zabodnout do srdce.<\/p><\/div>\n

„Ne,“ bylo to jedin\u00e9, co jsem ze sebe dostal. Tom provedl \u00fahybn\u00fd man\u00e9vr a poda\u0159ilo se mu p\u0159ed d\u00fdkou usko\u010dit. Na kr\u00e1tkou vte\u0159inu jsem uv\u011b\u0159il, \u017ee to dob\u0159e dopadne. \u017de se Tomovi poda\u0159\u00ed Alexise p\u0159eprat, nebo ho aspo\u0148 zadr\u017eet na tak dlouho, ne\u017e se k n\u011bmu dostanou Gustav a Jared, kte\u0159\u00ed u\u017e b\u011b\u017eeli ke schodi\u0161ti. Jen\u017ee to se nestalo. Alexis byl cvi\u010den\u00fd desetilet\u00ed a zocelen\u00fd v\u011bzen\u00edm. Sta\u010dila mu jedna chytr\u00e1 kli\u010dka a zabodnul d\u00fdku Tomovi z boku mezi \u017eebra. Podobn\u011b, jak to Tom p\u0159ed mnoha m\u011bs\u00edci ud\u011blal mn\u011b. „N\u00e9\u00e9\u00e9,“ zak\u0159i\u010del jsem. Se schodi\u0161t\u011bm jsem se neobt\u011b\u017eoval a p\u0159esko\u010dil z\u00e1bradl\u00ed. Kdy\u017e jsem dopadl, okrajov\u011b jsem vn\u00edmal, \u017ee si Tom d\u00fdku vytrhnul a klesnul na kolena. „Je v po\u0159\u00e1dku. \u017dije. Netrefil srdce,“ opakoval jsem si v hlav\u011b po\u0159\u00e1d dokola, zat\u00edmco jsem se \u0159\u00edtil na Alexise.<\/div>\n
\n
„Bille, l\u00e1sko,“ usm\u00e1l se na m\u011b, a i kdy\u017e m\u011b od n\u011bj d\u011blilo n\u011bkolik metr\u016f, c\u00edtil jsem z dechu pach zka\u017een\u00e9 krve. Lidsk\u00e9 krve.<\/div>\n
„Zabiju t\u011b,“ za\u0159val jsem a v b\u011bhu vyt\u00e1hl dv\u011b skryt\u00e9 d\u00fdky. Celou vahou jsem do n\u011bj vrazil s \u00famyslem povalit jej na zem, jen\u017ee Alexis na to byl p\u0159ipraven\u00fd. Zap\u0159el se nohama a m\u016fj \u00fatok odrazil. Za\u010dali jsme kolem sebe krou\u017eit v bojov\u00e9m postoji. Alexis odn\u011bkud vyt\u00e1hl me\u010d a dr\u017eel jej ob\u011bma rukama.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem to pro tebe. Ud\u011blal jsem to pro n\u00e1s. On pro tebe nen\u00ed dost dobr\u00fd. Nikdy nebude,“ mumlal Alexis a o\u010di se mu fanaticky leskly. Kone\u010dn\u011b jsem to vid\u011bl. To, p\u0159ed \u010d\u00edm m\u011b v\u0161ichni varovali. Alexis byl bl\u00e1zen. Neobt\u011b\u017eoval jsem se s odpov\u011bd\u00ed a provedl dal\u0161\u00ed v\u00fdpad proti n\u011bmu. To u\u017e k n\u00e1m dob\u011bhli Gustav a Jared a postavili se za m\u011b.<\/div>\n
„Nechte ho mn\u011b,“ p\u0159ik\u00e1zal jsem. Gustav zaklel, ale ud\u011blal dva kroky zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ pokra\u010doval Alexis a mn\u011b se zvedal \u017ealudek p\u0159i pohledu na jeho zuby pokryt\u00e9 vrstvou n\u011b\u010deho hn\u011bd\u00e9ho.<\/div>\n
„Zase vra\u017ed\u00ed\u0161 lidi, Alexisi?“ prsknul jsem po n\u011bm.<\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee ne,“ br\u00e1nil se okam\u017eit\u011b a na chvilku se nap\u0159\u00edmil a vypadl tak z bojov\u00e9ho postoje. Na to jsem \u010dekal. Vyrazil jsem proti n\u011bmu a n\u011bkolika p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdmi \u00fadery jsem ho p\u0159ipravil o me\u010d.<\/div>\n
„Billy, j\u00e1 t\u011b miluju. Jsi moje \u017eivotn\u00ed l\u00e1ska. Poj\u010f, na v\u0161echno zapomeneme a budeme zase spolu,“ bl\u00e1bolil Alexis, ale j\u00e1 ho sotva vn\u00edmal. Za\u00fato\u010dil jsem na n\u011bj s nov\u011b nabytou silou. Tasil jsem jednu z d\u00fdk a zabodl mu ji do stehna. Alexis se sklonil, aby si ji vyt\u00e1hl, ale d\u0159\u00edv, ne\u017e to stihl ud\u011blat, jsem ho pra\u0161til p\u011bst\u00ed do brady. A pak znovu do tv\u00e1\u0159e. A je\u0161t\u011b jednou. U\u017e mi nez\u00e1le\u017eelo na tom, kam r\u00e1ny dopadaj\u00ed, hlavn\u011b kdy\u017e zp\u016fsobovaly bolest. Alexis \u0161kobrtnul a upadl na z\u00e1da, a\u017e se kolem n\u011bj zdvihl oblak sn\u011bhu. Nezav\u00e1hal jsem ani na vte\u0159inu a obkro\u010dmo si na n\u011bj sednul. \u010cepel no\u017ee jsem mu p\u0159ilo\u017eil ke zkrvaven\u00e9mu hrdlu.<\/div>\n
„Usmi\u0159 se s Dr\u00e1kulou,“ vycenil jsem na n\u011bj zuby.<\/div>\n
\n

„Bille,“ zvolala Sonja a v jej\u00edm hlase bylo tolik bolesti, \u017ee jsem cht\u011b necht\u011b musel vzhl\u00e9dnout. Tom le\u017eel tv\u00e1\u0159\u00ed k zemi a kolem n\u011bj se rozl\u00e9vala kalu\u017e krve.<\/p><\/div>\n

„Ale to p\u0159ece\u2026“ za\u0161eptal jsem. Nebylo to mo\u017en\u00e9. Vid\u011bl jsem, jak si tu d\u00fdku z boku vyrval. Te\u010f u\u017e by m\u011bl b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku zahojen\u00fd. To nebylo mo\u017en\u00e9.<\/div>\n
„Gustave,“ vyk\u0159ikl jsem a m\u016fj guardian byl okam\u017eit\u011b u m\u011b, aby m\u011b nahradil. Spole\u010dn\u011b s Jaredem a dal\u0161\u00edmi str\u00e1\u017en\u00fdmi popadli Alexise a postavili ho na nohy. Tv\u00e1\u0159 m\u011bl celou oteklou a z rozsekl\u00e9ho rtu mu tekla krev. Te\u010f u\u017e m\u011b ale v\u00edc nezaj\u00edmal. Rozb\u011bhl jsem se k Tomovu bezvl\u00e1dn\u00e9mu t\u011blu a klekl si vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Po\u0161lete pro l\u00e9\u010ditele,“ vyk\u0159ikl jsem.<\/div>\n
„U\u017e jsem pro n\u011bj poslala,“ vzlykala Sonja a hladila Toma po tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 te\u010f byla bled\u0161\u00ed ne\u017e okoln\u00ed sn\u00edh.<\/div>\n
„Co se to d\u011bje? Tu d\u00fdku vyt\u00e1hl. Vid\u011bl jsem to. Nezas\u00e1hl srdce,“ chrlil jsem na ni, jako by to snad byla jej\u00ed vinna, \u017ee se Tom nezved\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. J\u00e1 nev\u00edm,“ plakala Sonja a nep\u0159est\u00e1vala Toma hladit, jako by na tom z\u00e1visel jej\u00ed \u017eivot.<\/div>\n
„Hrozn\u011b krv\u00e1c\u00ed. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee tolik krv\u00e1c\u00ed?“ ptal jsem se, ale odpov\u011bdi nep\u0159ich\u00e1zely.<\/div>\n
„Uhn\u011bte mi z cesty,“ p\u0159ik\u00e1zal star\u0161\u00ed mu\u017e s \u010dern\u00fdm kuf\u0159\u00edkem. Je\u0161t\u011b jsem nem\u011bl mo\u017enost se s n\u00edm setkat, ale nepochyboval jsem o tom, \u017ee je to l\u00e9\u010ditel. Za n\u00edm klop\u00fdtala jak\u00e1si d\u00edvenka, kter\u00e1 vlekla dal\u0161\u00ed ta\u0161ku. „Pomozte mi ho obr\u00e1tit,“ uk\u00e1zal na jednoho ze str\u00e1\u017en\u00fdch a ten okam\u017eit\u011b poslechl. Doktor roztrhl Tomovi ko\u0161ili v m\u00edst\u011b, kde prosakovala krev, a n\u011bco si pro sebe mumlal.<\/div>\n
„Kde je n\u016f\u017e, co mu to zp\u016fsobil?“ ot\u00e1zal se a n\u011bkdo dal\u0161\u00ed mu podal kr\u00e1tkou d\u00fdku. U\u017e d\u0159\u00edv jsem si v\u0161iml, \u017ee je ost\u0159\u00ed rud\u00e9, a to je\u0161t\u011b nebylo pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e9 krv\u00ed. Mu\u017e k n\u00ed p\u0159i\u010dichl a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„Je otr\u00e1ven\u00e1. Jed br\u00e1n\u00ed r\u00e1n\u011b, aby se zacelila,“ vysv\u011btlil. Krev v \u017eil\u00e1ch mi za\u010dala v\u0159\u00edt, kdy\u017e se do ticha ozval sm\u00edch. Nejd\u0159\u00edv jen tich\u00fd a bublav\u00fd, ale pak nabral na s\u00edle a odr\u00e1\u017eel se od st\u011bn. Alexis se chechtal z pln\u00fdch plic. Vstal jsem a pohl\u00e9dl do jeho \u0161\u00edlen\u00e9ho obli\u010deje. „\u0160ach, mat,“ zask\u0159ehotal a pak se znovu rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ty hajzle,“ rozb\u011bhl jsem se proti n\u011bmu, ale dva mu\u017ei m\u011b zastavili. Nepochybn\u011b je na m\u011b poslala Sonja.<\/div>\n
„Ned\u011blej to,“ zamumlala mi do ucha. „Tom t\u011b te\u010f pot\u0159ebuje v\u00edc a tohle m\u016f\u017ee po\u010dkat.<\/div>\n
\n

Zn\u011blo to rozumn\u011b. Opravdu ano, jen\u017ee j\u00e1 jsem te\u010f c\u00edtil takov\u00fd vztek, \u017ee bych Alexise nejrad\u011bji zadusil hol\u00fdma rukama. Pokou\u0161el jsem se str\u00e1\u017e\u00edm vytrhnout, ale bylo to marn\u00e9. Byla to a\u017e Sonjina magick\u00e1 s\u00edla, kter\u00fd m\u011b zklidnila, tak\u017ee jsem se za p\u00e1r vte\u0159in dok\u00e1zal vzpamatovat a za\u010d\u00edt se trochu ovl\u00e1dat.<\/p><\/div>\n

„Odve\u010fte ho do sklepen\u00ed a zav\u0159ete. V cele nebude nic. Ani jedin\u00fd kousek sl\u00e1my a na str\u00e1\u017ei budou \u010dty\u0159i mu\u017ei, kte\u0159\u00ed se budou st\u0159\u00eddat ka\u017ed\u00e9 dv\u011b hodiny. Nikdo s n\u00edm nebude mluvit a ani se k n\u011bmu nep\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed. Pokud ute\u010de, d\u00e1m v\u00e1m v\u0161em setnout hlavy,“ rozd\u00e1val jsem rozkazy a nikdo nebyl tak hloup\u00fd, aby m\u011b neposlechl.<\/div>\n
Gustav se ujal veden\u00ed a v\u0161echny organizoval. Nejen\u017ee vybral mu\u017ee, kte\u0159\u00ed Alexise odvedou, ale dal do kupy i ostatn\u00ed. N\u011bkolik mu\u017e\u016f vyslal hl\u00eddat dve\u0159e, aby se sem nezatoulal n\u011bjak\u00fd \u010dumil, a p\u00e1r dal\u0161\u00edch nasm\u011broval do velk\u00e9ho s\u00e1lu pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by m\u011bl Alexis spojence a cht\u011bl za\u00fato\u010dit i na n\u011bkoho dal\u0161\u00edho.<\/div>\n
\n

Vr\u00e1til jsem se k Tomovi, kter\u00fd nevypadal ani trochu l\u00e9pe. V\u00ed\u010dka m\u011bl pevn\u011b semknut\u00e1 a tak n\u011bjak sebou \u0161kubal. Zuby mu drkotaly o sebe. Netu\u0161il jsem, jestli to je zimou, nebo jedem, kter\u00fd mu koloval v \u017eil\u00e1ch. L\u00e9\u010ditel prohmat\u00e1val okol\u00ed r\u00e1ny a po\u0159\u00e1d se hrozn\u011b mra\u010dil. Jeho v\u00fdraz se mi ani trochu nezamlouval.<\/p><\/div>\n

„Bude v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal jsem se, proto\u017ee jsem pot\u0159eboval n\u011bjak\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee tohle nen\u00ed konec.<\/div>\n
„Zat\u00edm to nem\u016f\u017eu s jistotou \u0159\u00edct, Va\u0161e v\u00fdsosti,“ povzdychl si mu\u017e a z ko\u017een\u00e9 kabely vyt\u00e1hl jakousi lahvi\u010dku s tekutinou. Pokapal Tomovi r\u00e1nu, ale nic se nestalo. Po\u0159\u00e1d z n\u00ed \u010d\u016frkem vyt\u00e9kala krev.<\/div>\n
„\u0158ekl bych, \u017ee nezas\u00e1hl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fle\u017eit\u00fd org\u00e1n, ale s jistotou to nev\u00edm. Pot\u0159ebuju mu ud\u011blat rentgen vnit\u0159n\u00edch org\u00e1n\u016f. Jen kdyby se mi poda\u0159ilo zastavit to krv\u00e1cen\u00ed,“ posledn\u00ed v\u011btu procedil skrz zatnut\u00e9 zuby. Znovu s\u00e1hnul do ta\u0161ky a vyt\u00e1hl n\u011bco, co smrd\u011blo jako \u010dpavek. Kdy\u017e tekutinu nakapal na Tomovu r\u00e1nu, mocn\u011b se z n\u00ed zakou\u0159ilo.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsem na n\u011bco p\u0159i\u0161el,“ \u0159ekl si sp\u00ed\u0161 pro sebe. „Pot\u0159ebuju ho dostat dovnit\u0159 na o\u0161et\u0159ovnu.“<\/div>\n
N\u011bkolik mu\u017e\u016f se sehnulo a uchopilo Toma za kon\u010detiny. Proud krve neust\u00e1val, ale zd\u00e1l se mi trochu slab\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Jedna v\u011bc mi ale ned\u00e1vala smysl. Pokud jde jen o krv\u00e1cen\u00ed, kter\u00e9 se snad u\u017e brzdy poda\u0159\u00ed zastavit, pro\u010d je Tom v bezv\u011bdom\u00ed?<\/div>\n
\n

O hodinu pozd\u011bji jsem u\u017e p\u0159\u00edmo b\u011bsnil bezmoc\u00ed. L\u00e9\u010ditel m\u011b vyk\u00e1zal za dve\u0159e a j\u00e1 tu te\u010f proch\u00e1zel jako lev v kleci. Ch\u00e1pal jsem, \u017ee pot\u0159ebuje klid na pr\u00e1ci, ale ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina bez Toma pro m\u011b byla utrpen\u00edm. Kdy\u017e moje hysterie dosahovala vrcholu, dorazili k o\u0161et\u0159ovn\u011b otec a Marcus.<\/p><\/div>\n

„Gustav n\u00e1m \u0159ekl, co se stalo,“ vysv\u011btlil Cus s nep\u0159irozen\u011b bledou barvou v obli\u010deji. „Jak mu je?“<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ rozhodil jsem rukama. „U\u017e hodinu tam s n\u00edm n\u011bco d\u011bl\u00e1. Ta r\u00e1na nechce p\u0159estat krv\u00e1cet.“<\/div>\n
„Otr\u00e1vil d\u00fdku,“ za\u0161eptal v\u011bdoucn\u011b otec.<\/div>\n
„Jo, otr\u00e1vil,“ potvrdil jsem.<\/div>\n
„To je zmetek,“ ulevil si Cus a posadil se na lavici p\u0159ira\u017eenou ke zdi. Bratr nikdy nebyl Tomov\u00fdm fanou\u0161kem, tak\u017ee m\u011b jeho chov\u00e1n\u00ed dost p\u0159ekvapilo. \u010cekal bych, \u017ee bude pron\u00e1\u0161et n\u011bjak\u00e9 sarkastick\u00e9 nar\u00e1\u017eky a po\u0161klebovat se. Byl jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee si to tentokr\u00e1t odpustil.<\/div>\n
Otec st\u00e1l bez hnut\u00ed a kr\u010dil obo\u010d\u00ed, jako by o n\u011b\u010dem usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Mus\u00edm j\u00edt zp\u00e1tky na oslavu. Pokus\u00edm se celou tu z\u00e1le\u017eitost n\u011bjak ututlat. Zat\u00edm nikdo nic nev\u00ed.“<\/div>\n
„Jak praktick\u00e9,“ odsekl jsem mu. Otec na to nereagoval a bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed ode\u0161el.<\/div>\n
„Sonja p\u0159ijde za chvilku. Cht\u011bla se ujistit, \u017ee je Matias v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Marcus a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee jen tak pl\u00e1c\u00e1, aby vyplnil to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, kter\u00e9 se chodbou rozp\u00ednalo.<\/div>\n
„Uzdrav\u00ed se,“ dodal, ale bylo zn\u00e1t, \u017ee ani on sv\u00fdm slov\u016fm nev\u011b\u0159\u00ed.<\/a><\/div>\n
\n

O p\u00e1r minut pozd\u011bji k n\u00e1m dob\u011bhla Sonja. Tv\u00e1\u0159 m\u011bla celou zarudlou a na sob\u011b po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b plesov\u00e9 \u0161aty zvlhl\u00e9 rozt\u00e1t\u00fdm sn\u011bhem.<\/p><\/div>\n

„Nemus\u00edte tu b\u00fdt,“ dostal jsem ze sebe p\u0159es sta\u017een\u00e9 hrdlo.<\/div>\n
„Nebl\u00e1zni. Nenech\u00e1me t\u011b tu samotn\u00e9ho,“ zakroutil hlavou Cus, abych o n\u011b\u010dem takov\u00e9m v\u016fbec neuva\u017eoval. Pak pohl\u00e9dl na svou man\u017eelku, jako by se cht\u011bl na n\u011bco zeptat, ale na posledn\u00ed chv\u00edli si to rozmyslel.<\/div>\n
Kdy\u017e vy\u0161el doktor ven, dostal jsem se ve sv\u00e9m psychick\u00e9m zhroucen\u00ed a\u017e na \u00fapln\u00fd okraj.<\/div>\n
„Poj\u010fte d\u00e1l,“ pokynul n\u00e1m.<\/div>\n
Tom le\u017eel na posteli a do ruky m\u011bl zap\u00edchnut\u00e9 n\u011bjak\u00e9 hadi\u010dky. Jedna mu p\u0159iv\u00e1d\u011bla do t\u011bla pr\u016fzra\u010dnou tekutinu a druh\u00e1 krev.<\/div>\n
„Krv\u00e1cen\u00ed se mi poda\u0159ilo utlumit, ale ne zastavit. Mus\u00edme mu tedy krev dod\u00e1vat. Bohu\u017eel taky nemohu p\u0159ij\u00edt na to, jak ho dostat z bezv\u011bdom\u00ed. Mysl\u00edm si, \u017ee se jeho t\u011blo bude muset vypo\u0159\u00e1dat s jedem, aby se probral. Tento roztok ten proces urychluje, proto\u017ee mu \u010dist\u00ed t\u011blo. Je na Tomovi, jak se s t\u00edm vypo\u0159\u00e1d\u00e1. Te\u010f nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e \u010dekat,“ sv\u011bsil l\u00e9\u010ditel ramena a pohl\u00ed\u017eel na n\u00e1s s omluvou v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„To je v\u0161echno?“ vy\u0161t\u011bkl jsem. „To je v\u0161echno, co pro n\u011bj m\u016f\u017eete ud\u011blat, a te\u010f m\u00e1me jen \u010dekat?“<\/div>\n
„Bohu\u017eel, m\u00e1m sv\u00e1zan\u00e9 ruce, kdy\u017e nev\u00edm, jak\u00fd jed tohle zp\u016fsobil,“ \u0159ekl znovu omluvn\u011b.<\/div>\n
„To snad nen\u00ed pravda,“ zakroutil jsem hlavou a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy, jinak bych ho pravd\u011bpodobn\u011b pra\u0161til. Pohled mi padl na Sonju, kter\u00e1 st\u00e1la v koutku a z o\u010d\u00ed j\u00ed kanuly slzy jako hrachy.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ rozb\u011bhl jsem se k n\u00ed a popadl ji za nadlokt\u00ed. „Cos vid\u011bla?“<\/div>\n
„To je pr\u00e1v\u011b to, Bille. J\u00e1 nevid\u011bla nic,“ zavzlykala. „J\u00e1 u\u017e Tomovu budoucnost v\u016fbec nevid\u00edm.“<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „To jsem asi p\u0159ehnal, co?“ kousl jsem se do rtu, kdy\u017e se ode m\u011b Tom vzdaloval a sv\u00fdm ohromn\u00fdm t\u011blem si razil cestu mezi lidmi. „M\u011bl bych j\u00edt za n\u00edm.“ Pohl\u00e9dl jsem na Sonju, ale ta jen kulila o\u010di a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-814","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/814","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=814"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/814\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=814"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=814"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=814"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}