{"id":8143,"date":"2011-08-02T18:00:00","date_gmt":"2011-08-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8122"},"modified":"2011-08-02T18:00:00","modified_gmt":"2011-08-02T17:00:00","slug":"nutne-zlo","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/08\/02\/nutne-zlo\/","title":{"rendered":"Nutn\u00e9 zlo"},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nejrad\u011bji by ode\u0161el. V\u0161echny ty v\u011bci, co n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u00ed vid\u00ed nonstop p\u0159ed sebou, mu u\u017e lezou na nervy. V\u0161ude, kam jeho pohled i jen \u010dist\u011b n\u00e1hodou padne, zpozoruje typicky \u017eensk\u00e9 p\u0159edm\u011bty. Poh\u00e1zen\u00e9 rt\u011bnky, o\u010dn\u00ed st\u00edny, kabelky, boty. Ne \u017ee by u\u017e nebyl za t\u011bch p\u00e1r let na takov\u00e9 v\u011bci zvykl\u00fd od Billa, tak\u00e9 je nepo\u0159\u00e1dn\u00fd a nech\u00e1v\u00e1 za sebou spou\u0161\u0165 jako hurik\u00e1n, ale co je moc, to je moc. Tama\u0159inu p\u0159\u00edtomnost nesnese, a u\u017e v\u016fbec ne, kdy\u017e o sob\u011b d\u00e1v\u00e1 v\u011bd\u011bt snad v\u0161ude po cel\u00e9m byt\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Cel\u00fd \u017eivot si myslel o sv\u00e9m bratrovi, \u017ee je gay. Nikdy nem\u011bl p\u0159\u00edtelkyni, maloval se, pe\u010dliv\u011b si upravoval nehty, byl bl\u00e1zen do m\u00f3dy. I kdy\u017e se mu \u010dernovl\u00e1sek nikdy p\u0159\u00edmo nep\u0159iznal, tyto skute\u010dnosti mu nedovolily myslet si cokoliv jin\u00e9ho. O to v\u011bt\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed bylo, kdy\u017e si Bill jednoho dne bez jak\u00e9koliv p\u0159\u00edpravy nebo n\u00e1znaku p\u0159ivedl dom\u016f n\u00e1dhern\u00e9 d\u011bv\u010de a p\u0159edstavil ho jako svou p\u0159\u00edtelkyni. Tehdy mu skoro o\u010di vypadly. Skute\u010dn\u011b vypadali jako p\u00e1r sn\u016f. Nedalo se ani s ur\u010ditost\u00ed \u0159\u00edci, zda je kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, jestli on nebo ona. Oba byli, a tak\u00e9 dosud jsou, dokonal\u00fd p\u00e1r. L\u00e1sku, kr\u00e1su, pen\u00edze, \u017eivot jako z n\u011bjak\u00e9ho p\u0159ehnan\u011b romantick\u00e9ho filmu jim tak trochu… Z\u00e1vid\u011bl? Nem\u011bl se za to r\u00e1d. Vlastn\u011b on nez\u00e1vid\u011bl Billovi. On \u017e\u00e1rlil. V\u017edy, kdy\u017e je uvid\u00ed, ho stoj\u00ed skute\u010dn\u011b hodn\u011b sil, aby na sob\u011b nedal zn\u00e1t sebemen\u0161\u00ed zn\u00e1mku \u017e\u00e1rlivosti, z\u00e1visti, nebo jak\u00e9koli negativn\u00ed emoce. Je a\u017e p\u0159ehnan\u011b mil\u00fd, co\u017e se jeho dvoj\u010deti zd\u00e1lo u\u017e mnohokr\u00e1t p\u0159\u00edmo podez\u0159el\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom by za \u017e\u00e1dnou cenu nep\u0159ipustil, aby se Bill a nedejbo\u017ee Tamara dozv\u011bd\u011bli o jeho mal\u00e9m<\/em> tajemstv\u00ed. Kolikr\u00e1t se chystal \u0159\u00edct mu to? Kolikr\u00e1t mu to pokazila? Nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t. I tak ho mrzel nejv\u00edc ten<\/em> den<\/em>. Den, kdy byl skaln\u011b rozhodnut o tom, \u017ee se Billovi p\u0159izn\u00e1 a bude n\u00e9st za to n\u00e1sledky. N\u00e1por cit\u016f byl k nevydr\u017een\u00ed, doh\u00e1n\u011bl ho k \u0161\u00edlenstv\u00ed. A Tom necht\u011bl b\u00fdt \u0161\u00edlen\u00fd. Cht\u011bl jen \u0159\u00edct sv\u00e9mu dvoj\u010deti, co c\u00edt\u00ed. A v ten den se do jeho \u017eivota vkradla ona a jeho \u0161ance na op\u011btov\u00e1n\u00ed l\u00e1sky byly nadobro zma\u0159eny.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ahoj, co tu d\u011bl\u00e1\u0161 tak s\u00e1m? Poj\u010f k n\u00e1m, voda je \u00fa\u017easn\u00e1!“ mazliv\u00fdm hlasem promluvila k osam\u011bl\u00e9mu Tomovi, sed\u00edc\u00edmu v ob\u00fdv\u00e1ku na k\u0159esle, p\u016fvabn\u00e1 zrzka s perfektn\u00ed postavou. Z jej\u00edho t\u011bla st\u00e1le kanuly drobn\u00e9 kapky, zat\u00edmco si su\u0161ila vlasy b\u00edl\u00fdm ru\u010dn\u00edkem.
„No to je skv\u011bl\u00e9,“ nezaujat\u011b pozvedl jeden koutek rt\u016f, neodhl\u00ed\u017eej\u00edc od k\u00fd\u010dovit\u00e9 v\u00e1zy na stole. Tam, kde je dob\u0159e Tama\u0159e a Billovi, tam nen\u00ed dob\u0159e Tomovi. Je to \u0161patn\u00e1 kombinace na z\u00e1bavu, rozhovor, cokoliv. Proto je rad\u011bji s\u00e1m a opu\u0161t\u011bn\u00fd, a\u0165 se ti dva v\u011bnuj\u00ed sob\u011b.
„Ne, v\u00e1\u017en\u011b! Bill m\u011b u\u017e skoro utopil, m\u00e1m vodu snad v\u0161ude. Te\u010f a\u0165 zkus\u00ed utopit tebe, jdi za n\u00edm. J\u00e1 jdu zat\u00edm do sprchy,“ p\u0159e\u0161la po podlaze sm\u011brem do koupelny, zanech\u00e1vala po sob\u011b mokr\u00e9 stopy nohou.
Toto u\u017e je lep\u0161\u00ed n\u00e1pad. Bill s\u00e1m se chov\u00e1 \u00fapln\u011b jinak ne\u017e Bill s n\u00ed. Mo\u017en\u00e1 si to jen namlouv\u00e1, ale byli si tehdy bli\u017e\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to jen cht\u011bl vid\u011bt.<\/div>\n
Rozhodl se tedy vyu\u017e\u00edt chvilku soukrom\u00ed v Billov\u011b spole\u010dnosti a vy\u0161el ven za n\u00edm. Jeho dvoj\u010de bylo st\u00e1le v baz\u00e9nu, rozvalen\u00e9 na pestr\u00e9 kv\u011btinov\u00e9 nafukova\u010dce, kterou samoz\u0159ejm\u011b vyb\u00edrala jeho \u017eena.<\/em>
„Tamaro? To jsi ty?“ neotev\u0159el Bill o\u010di, jen podle zvuku dve\u0159\u00ed zaregistroval p\u0159\u00edchod n\u011bjak\u00e9 osoby. Toma trochu mrzelo, \u017ee si hned nevzpomn\u011bl pr\u00e1v\u011b na n\u011bj, ale co mohl o\u010dek\u00e1vat? Jsou p\u0159ece zasnouben\u00ed, je jasn\u00e9, \u017ee m\u00e1 Tamaru rad\u011bji.
„Ne, to jsem j\u00e1. Cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee dnes ve\u010der odejdu,“ Tom toto rozhodnut\u00ed nepl\u00e1noval, vlastn\u011b ho napadlo a\u017e v t\u00e9to vte\u0159in\u011b. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je to spr\u00e1vn\u00e9. Nec\u00edt\u00ed se tu dob\u0159e, p\u0159ipad\u00e1 si jako p\u00e1t\u00e9 kolo u vozu a to nem\u011bl r\u00e1d. A byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee j\u00ed ur\u010dit\u011b vad\u00ed. Tak\u017ee nebyl d\u016fvod zde d\u00e1le z\u016fst\u00e1vat, i kdy\u017e ho to mrzelo.
„Co\u017ee?“ vypla\u0161en\u011b sebou Bill trhl, skoro a\u017e spadl zp\u011bt do vody, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co Tom vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1.
„U\u017e? Ne! V\u017edy\u0165 si tu sotva t\u0159i dny! Pro\u010d u\u017e? Nel\u00edb\u00ed se ti v Americe? Z\u016fsta\u0148 tu alespo\u0148 kv\u016fli mn\u011b, pros\u00edm. Ani jsem si t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b neu\u017eil. „
Kdov\u00ed pro\u010d<\/em>. Zt\u011b\u017eka si pomyslel Tom.
„Nevid\u011bli jsme se tak dlouho\u2026 T\u0159i roky. V\u00ed\u0161, jak jsi mi chyb\u011bl? „Bill se sesunul do vody, doplaval a\u017e ke kraji, kde Tom automaticky p\u0159ikro\u010dil k n\u011bmu.
„I ty mn\u011b jsi chyb\u011bl, ale…“
„Ale co?“
„V\u00ed\u0161 co? Zapome\u0148 na to, dob\u0159e? Co takhle ve\u010de\u0159e?“ usm\u00e1l se Tom, nem\u011bl r\u00e1d pohled na sv\u00e9ho bratra, kdy\u017e byl z n\u011b\u010deho rozhozen\u00fd. Zd\u00e1lo se, \u017ee jeho odchod si up\u0159\u00edmn\u011b nep\u0159eje. To Toma hladilo po du\u0161i, m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e se o n\u011bj Bill zaj\u00edm\u00e1.
„Tak fajn,“ usm\u00e1l se,“ Tam…!“ nestihl ani dok\u0159i\u010det jej\u00ed jm\u00e9no, Tom mu okam\u017eit\u011b dal ruku na \u00fasta.
„Jen my dva,“ Bill se na sv\u00e9 dvoj\u010de trochu nech\u00e1pav\u011b zad\u00edval. Z\u016fstal nejist\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a Tom to zpozoroval.
„Pokud tedy chce\u0161.“
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ pousm\u00e1l se, jeden pramen mokr\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f se mu sesunul do tv\u00e1\u0159e, \u010demu\u017e se oba zasm\u00e1li.
„V\u017edy jsi to m\u00edval v o\u010d\u00edch,“ st\u00e1le s \u00fasm\u011bvem nat\u00e1hl Tom ruku a vlasy mu z obli\u010deje odhrnul.
„U\u017e od t\u00e9 doby, co ses dal p\u0159ebarvit.“
„Ano.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom kle\u010del vedle baz\u00e9nu, d\u00edval se p\u0159\u00edmo do Billovy mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1, byla bez make-upu. Ten pohled byl pro n\u011bj vz\u00e1cn\u00fd, nevid\u011bli se t\u0159i roky a p\u0159edt\u00edm chodil Bill namalovan\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 i sp\u00e1t.
N\u011bkolik sekund tam z\u016fstali, vlastn\u011b dokud jim jejich vz\u00e1jemn\u00fd up\u0159en\u00fd pohled nep\u0159ipadal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed …
Takhle se na sebe naposledy d\u00edvali, kdy\u017e Bill odch\u00e1zel. Tehdy se Tomovi zhroutil sv\u011bt, cel\u00e9 dny plakal ve sv\u00e9m pokoji, i kdy\u017e u\u017e mu bylo osmn\u00e1ct. Nech\u00e1pal, jak to Bill mohl ud\u011blat. Odej\u00edt. Sl\u00edbili si, \u017ee budou p\u0159ece nav\u017edy spolu! \u017de si koup\u00ed spole\u010dn\u00fd d\u016fm, nerozd\u011bl\u00ed se. Tom to cht\u011bl dodr\u017eet, ale stra\u0161n\u011b ho mrzelo, \u017ee Bill ne. Ne\u010dekal to, byla to r\u00e1na pod p\u00e1s. Kdyby alespo\u0148 neode\u0161el tak velmi daleko, a\u017e do Ameriky. Ale ne… Zradil ho.
„Tak, j\u00e1 se te-tedy jdu p\u0159evl\u00e9ct,“ s men\u0161\u00edm, jemu sam\u00e9mu nevysv\u011btliteln\u00fdm, kokt\u00e1n\u00edm se Bill vytratil z baz\u00e9nu. Okam\u017eit\u011b ode\u0161el dovnit\u0159, v\u00edce se na Toma ani nepod\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
Oba brat\u0159i byli z t\u00e9 ve\u010de\u0159e nerv\u00f3zn\u00ed. Nev\u011bd\u011bli pro\u010d, ale c\u00edtili, \u017ee se te\u010f n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Zda se v\u00edce usm\u00ed\u0159\u00ed<\/em> nebo poh\u00e1daj\u00ed, nebo se stane je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, \u200b\u200brozhodn\u011b to bude n\u011bco z\u00e1sadn\u00edho. Ani jeden si v\u0161ak netroufl s jistotou \u0159\u00edci, co to bude.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tamaro? Jdeme s Tomem na ve\u010de\u0159i, dob\u0159e?“ zak\u0159i\u010del Bill sm\u011brem ke koupeln\u011b za svou snoubenkou. Ta v tom moment\u011b vy\u0161la a vrhla se mu kolem krku.
„A a\u017e se vr\u00e1t\u00edme, mohli bychom se jeden druh\u00e9mu trochu v\u011bnovat, co mysl\u00ed\u0161?“ ka\u017ed\u00e9 slovo vyslovila velmi pomalu a d\u016fkladn\u011b, sna\u017eila se zn\u00edt vyz\u00fdvav\u011b. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee na to pravd\u011bpodobn\u011b m\u00edt n\u00e1ladu nebude. P\u0159ece nem\u016f\u017ee sp\u00e1t s n\u00ed, kdy\u017e je Tom v dom\u011b. Jist\u011b by to sly\u0161el, koneckonc\u016f nebydl\u00ed v \u017e\u00e1dn\u00e9 vile se sto pokoji. Ale Tama\u0159e necht\u011bl zni\u010dit dobrou n\u00e1ladu. Jedno j\u00ed v\u0161ak sd\u011blit musel.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ehm, no… Na ve\u010de\u0159i jdeme jen my dva. Nezlob\u00ed\u0161 se, \u017ee ne?“ u\u017e dop\u0159edu nahodil ps\u00ed o\u010di, v\u011bd\u011bl, \u017ee by se mo\u017en\u00e1 na\u0161tvala, a to riskovat necht\u011bl. P\u0159ece jen ji m\u00e1 r\u00e1d, i kdy\u017e v t\u00e9to chv\u00edli je mu p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed Tom.<\/div>\n
<\/div>\n
„Aha…“ ruce z Billova krku spustila, \u00fasm\u011bv j\u00ed na chvili\u010dku zamrzl. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho v\u0161ak vr\u00e1tila zp\u011bt,“ ne, kdy\u017e mi to pak vynahrad\u00ed\u0161,“ v\u011bnovala mu n\u011b\u017en\u00fd polibek, nyn\u00ed se vzd\u00e1lila u\u017e \u00fapln\u011b. Bill si v duchu povzdechl. M\u00e1 jinou mo\u017enost, ne\u017e souhlasit? Pro klid v du\u0161i nem\u00e1.
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee si to vynahrad\u00edme. Ale mus\u00edme b\u00fdt potichu!“ p\u0159ilo\u017eil si prst ke rt\u016fm a usm\u00e1l se. U\u017e by cht\u011bl b\u00fdt s Tomem n\u011bkde v restauraci, rad\u011bji se vyhnout pokra\u010dov\u00e1n\u00ed rozhovoru obloukem.
Tamara s \u00fasm\u011bvem zopakovala Billovo gesto a p\u0159e\u0161la k velk\u00e9 vestav\u011bn\u00e9 sk\u0159\u00edni, kde m\u011bla celou spousty v\u011bc\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
To u\u017e Billa nezaj\u00edmalo. V rychlosti na sebe n\u011bco nah\u00e1zel, s make-upem se neobt\u011b\u017eoval. I tak by se mu v tom teple zbyte\u010dn\u011b roztekl.
„Tome? M\u016f\u017eeme?“ zak\u0159i\u010del sm\u011brem k pokoji pro hosty, kdy\u017e p\u0159i\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee Tom u\u017e d\u00e1vno stoj\u00ed u dve\u0159\u00ed, oble\u010den\u00fd v b\u00edl\u00fdch lehk\u00fdch kalhot\u00e1ch a b\u00edl\u00e9 ko\u0161ili. Billovi se a\u017e zaml\u017eilo p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e ho uvid\u011bl. Musel si to p\u0159iznat, velmi mu to slu\u0161elo. Vypadal tak… Kr\u00e1sn\u011b.
„Wou, slu\u0161\u00ed ti to,“ netajil se sv\u00fdm sm\u00fd\u0161len\u00edm. Zd\u00e1lo se mu to ne\u0161kodn\u00e9.
„St\u00e1le nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, jak jsi… Zmu\u017en\u011bl,“ zasm\u00e1l se nad t\u00edm slovem, ale bylo to to spr\u00e1vn\u00e9.
„D\u00edk, i tob\u011b to slu\u0161\u00ed a… Ty jsi st\u00e1le stejn\u00fd,“ Tom se zasm\u00e1l, ale nemyslel to \u0161patn\u011b. Cht\u011bl t\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee je Bill st\u00e1le stejn\u011b d\u011btsk\u00fd a roztomil\u00fd. A\u2026 p\u0159ita\u017eliv\u00fd.
„D\u011bkuji, hah, ale zm\u011bnil jsem \u00fa\u010des! V\u0161iml sis v\u016fbec?“
„Jasn\u011b, \u017ee ano. U\u017e nejsi m\u016fj mal\u00fd bratr lv\u00ed\u010de. U\u017e jsi m\u016fj bratr… Hmm… Co je tohle za zv\u00ed\u0159\u00e1tko?“
„Tomi, p\u0159esta\u0148,“ Bill ho zlehka pra\u0161til do ramene, Toma to nutilo pousm\u00e1t se. Ani ne nad tou \u017e\u00e1dnou<\/em> ranou, ale nad t\u00edm osloven\u00edm.
„Tak jsi mi \u0159ekl naposledy, kdy\u017e n\u00e1m bylo patn\u00e1ct a\u2026“
„Nepokra\u010duj,“ okam\u017eit\u011b Toma zastavil. Necht\u011bl znovu vzpom\u00ednat na to, kdy\u017e si ten ve\u010der projevovali svou n\u00e1klonnost<\/em> v\u00edce, ne\u017e je tomu u dvoj\u010dat obvykl\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bli v baz\u00e9nu, rodi\u010de, ani nikdo nebyl doma. Jen oni dva, ticho a tma. Vl\u00e1dlo mezi nimi jak\u00e9si nap\u011bt\u00ed, ani jeden z chlapc\u016f si nedok\u00e1zal pomoci. Tou\u017eili po sob\u011b a to je d\u011bsilo v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho na tomto sv\u011bt\u011b. V\u011bd\u011bli, \u017ee je to \u0161patn\u00e9. Ale nedok\u00e1zali si pomoci. Nech\u00e1vali se un\u00e1\u0161et sv\u00fdmi pocity, byli u sebe tak bl\u00edzko. Tom byl skoro a\u017e p\u0159ilepen\u00fd na t\u011ble sv\u00e9ho bratra. Nejen\u017ee ho to vzru\u0161ovalo, ale nemohl zastavit svou touhu. Jednodu\u0161e se naklonil nad Billa a pol\u00edbil ho. Nikdy nelitoval, \u017ee to ud\u011blal. Jeho rty si tak moc p\u0159\u00e1ly c\u00edtit ty Billovy, \u017ee si nedok\u00e1zal \u0159\u00edct ne. P\u0159emohla ho touha.
Dohodli se, \u017ee o tom v \u017eivot\u011b nebudou mluvit, nikomu to ne\u0159eknou a v\u0161echno bude jako p\u0159edt\u00edm. Prost\u011b na to zapomenou. Jen\u017ee zat\u00edmco Bill na to zapomn\u011bl<\/em> u\u017e za p\u00e1r minut, Tom si to v mysli p\u0159ehr\u00e1v\u00e1 a\u017e dosud. Byla to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle v jeho \u017eivot\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rad\u011bji po-poj\u010fme,“ op\u011bt se dostavilo Billovo kokt\u00e1n\u00ed. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to d\u011bl\u00e1, jen kdy\u017e je nerv\u00f3zn\u00ed, to v n\u011bm nech\u00e1valo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. Ot\u00e1zka zn\u00ed: Pro\u010d je Bill nerv\u00f3zn\u00ed?
<\/em> „M\u00e1\u0161 pravdu, jdeme,“ kr\u00e1tkou cestou nasedli do Billovy Audiny, rozjeli se k restauraci.<\/div>\n
<\/div>\n
Po cest\u011b se bavili o sam\u00fdch nesmyslech, jen aby nemuseli nav\u00e1zat na to t\u00e9ma, kter\u00e9 je pro n\u011b tabu. A\u017e pot\u00e9, co si sedli do rohu restaurace a objednali si j\u00eddlo, se nedopat\u0159en\u00edm op\u011bt vr\u00e1tili tam, kde byli.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b stra\u0161n\u011b r\u00e1d, Bille. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jak jsi mi ten \u010das chyb\u011bl,“ nat\u00e1hl se Tom po Billov\u011b ruce na stole, opatrn\u011b se j\u00ed dotkl. Necht\u011bl Billa vypla\u0161it, ale pot\u0159eboval ho c\u00edtit. Alespo\u0148 tro\u0161ku. Ur\u010dit\u011b si to bude v noci vy\u010d\u00edtat, jako cel\u00fd tenhle pobyt, ale musel .Necht\u011bl, aby se jeho dvoj\u010de vypla\u0161ilo, ale po ruce za\u010dal jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt.<\/div>\n
„I mn\u011b jsi chyb\u011bl. Jsi m\u016fj bratr, je to samoz\u0159ejm\u00e9.“
„Chyb\u011bl jsem ti jen proto, \u017ee je to samoz\u0159ejm\u00e9?“
„Ne, j\u00e1, nemyslel jsem to tak. V\u00ed\u0161, co jsem t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct.“
„Ne nev\u00edm.“
„No tak, nebu\u010f jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.“
„Cht\u011bl bych j\u00edm b\u00fdt. Tehdy bylo v\u0161echno jednodu\u0161\u0161\u00ed. Cht\u011bl bych m\u00edt \u010dtrn\u00e1ct.“
„Pro\u010d \u010dtrn\u00e1ct?“
„Proto\u017ee tehdy jsem t\u011b m\u011bl jen r\u00e1d<\/em>.“
„Tome…“ Bill si t\u011b\u017eko povzdechl. Pomalu mu za\u010d\u00ednalo doch\u00e1zet, o \u010dem jeho bratr mluv\u00ed. I kdy\u017e se proti tomu br\u00e1nil zuby nehty, nemohl si to tajit.
„Promi\u0148 mi to,“ Tom rychle st\u00e1hl ruce zp\u011bt, uv\u011bdomoval si, \u017ee toto je u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd tlak na jeho dvoj\u010de.
„Ne, to ty mi promi\u0148. Nem\u011bl jsem se pt\u00e1t,“ nerv\u00f3zn\u011b Bill sklopil pohled, ruce tak\u00e9 st\u00e1hl zp\u011bt, c\u00edtil se divn\u011b. Tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b napjat\u011b, tv\u00e1\u0159 mu ho\u0159ela. Styd\u011bl se, ani nev\u011bd\u011bl \u010deho.
„Uhm.“
„A jak se m\u00e1 m\u00e1ma? V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Bill rychle prohodil t\u00e9ma, doufal, \u017ee alespo\u0148 takto mu ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit vizu\u00e1ln\u011b zmiz\u00ed z tv\u00e1\u0159e.
„Ale ano, chyb\u00ed\u0161 j\u00ed. Cht\u011bla p\u0159ij\u00edt i ona, jako p\u0159ekvapen\u00ed, ale na posledn\u00ed chvilku si to rozmyslela. Gordon ji vzal na n\u011bjak\u00e9 romantick\u00e9 m\u00edsto. V\u00ed\u0161, jak\u00e1 byla \u0161\u0165astn\u00e1? V posledn\u00ed dob\u011b je to na ni trochu moc,“ Tom se trochu zhoupnul na \u017eidli, zakousl se do rtu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom i p\u0159es Billovy protesty zaplatil \u00fa\u010det a dostali se zp\u011bt do auta, ne dlouhou cestou a\u017e k domu. Bill vypnul motor auta, ale v moment\u011b, kdy cht\u011bl vystoupit, ho Tom chytil za p\u0159edlokt\u00ed, ne siln\u011b, ale Bill sebou i tak p\u0159ekvapen\u011b trhnul.
„Po\u010dkej. Je\u0161t\u011b chvili\u010dku tu z\u016fsta\u0148me. Pros\u00edm,“ v\u011bnoval Tom Billovi spaluj\u00edc\u00ed pohled. Bill byl nejist\u00fd, c\u00edtil se divn\u011b v jeho sev\u0159en\u00ed. Netroufal si h\u00e1dat, pro\u010d to Tom ud\u011blal.
„Pro\u010d?“
„Chci,“ star\u0161\u00ed z chlapc\u016f jednodu\u0161e odpov\u011bd\u011bl, Billa pustil. Ruce si polo\u017eil na kolena, zaklonil hlavu a zav\u0159el o\u010di. Pot\u0159eboval chvilku nemyslet na nic. Neznal prav\u00fd d\u016fvod, pro\u010d si p\u0159\u00e1l, aby tu s n\u00edm Bill z\u016fstal. Prost\u011b to pot\u0159eboval.
„Tome, m\u011bli bychom j\u00edt. Tamara bude vystra\u0161en\u00e1, kde se tak dlouho fl\u00e1k\u00e1me,“ prohodil Bill, ve skute\u010dnosti m\u011bl jen strach z toho, co by se mohlo st\u00e1t.
Nebu\u010f paranoidn\u00ed, Bille, nebu\u010f paranoidn\u00ed!<\/em> Neust\u00e1le si v duchu opakoval.
„Tak za n\u00ed jdi, j\u00e1 tu je\u0161t\u011b z\u016fstanu.“
„Ne, nenech\u00e1m t\u011b tady samotn\u00e9ho.“
„Tak tady z\u016fsta\u0148 se mnou,“ Tom otev\u0159el o\u010di, op\u011bt se hluboce zad\u00edval do t\u011bch jeho hn\u011bd\u00fdch. L\u00e9pe se na sedadle usadil. Nic netu\u0161\u00edc\u00edmu Billovi po tm\u011b na\u0161el ruku, p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b na svou stranu auta.
„Pro\u010d jsi ode\u0161el tak daleko? A\u017e sem? M\u011bl jsem depresi skoro rok, ne\u017e jsem se nau\u010dil \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee t\u011b uvid\u00edm u\u017e jen p\u00e1rkr\u00e1t,“ Tom se rozhodl, \u017ee dnes Billovi \u0159ekne, jak se v ten den c\u00edtil. Nev\u011bd\u011bl, co ho p\u0159im\u011blo k tomu rozhodnut\u00ed, \u017ee to chce ud\u011blat pr\u00e1v\u011b te\u010f, ale pokl\u00e1dal to za nejspr\u00e1vn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou dnes mohl ud\u011blat. Mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nebude m\u00edt mo\u017enost.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm,“ t\u011b\u017ece si Bill povzdechl, vyu\u017eil chvilky, kdy se Tom ned\u00edval a pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Jako by se t\u00edm pohybem sna\u017eil zatla\u010dit vinu zp\u011bt do pozad\u00ed.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1… Chci ti to \u0159\u00edct. Nev\u00edm pro\u010d, ale chci.“
„\u0158ekni mi to.“
„Tehdy… Kdy\u017e si dom\u016f p\u0159ivedl Tamaru, puklo mi srdce. Jak jsi to mohl ud\u011blat a nic mi p\u0159edt\u00edm ne\u0159\u00edct? Ani nenazna\u010dit? Musel jsi v\u011bd\u011bt, \u017ee…“ Tom se odml\u010del. N\u011bkter\u00e1 slova st\u00e1le nen\u00ed p\u0159ipraven \u0159\u00edci nahlas. I kdy\u017e by si to moc p\u0159\u00e1l, c\u00edtil by se… \u0161patn\u00fd. Uvoln\u011bn\u00fd, ale \u0161patn\u00fd.
„Nem\u016f\u017eu ti to \u0159\u00edct.“
„Nem\u016f\u017ee\u0161?“
„S\u00e1m to nev\u00edm.“
„Ach…“
„Cht\u011bl bych vr\u00e1tit \u010das, ani nev\u00ed\u0161 jak moc,“ Tom\u016fv pohled sm\u011b\u0159oval na Billovy leskl\u00e9 o\u010di, ty jedin\u00e9 se odr\u00e1\u017eely od tlumen\u00e9ho sv\u011btla pouli\u010dn\u00ed lampy.
„Lesknou se ti o\u010di,“ za\u0161eptal do ticha.
„V\u00edm, c\u00edt\u00edm to.“
Bill se c\u00edtil \u00fapln\u011b mizern\u011b. U\u017e te\u010f litoval, \u017ee s Tomem v\u016fbec za\u0161el na ve\u010de\u0159i. Necht\u011bl toto sly\u0161et. Je mu tak \u0161patn\u011b, srdce ho bol\u00ed, o\u010di ho od slz p\u00e1l\u00ed, nav\u00edc se p\u0159ed Tomem styd\u011bl. Styd\u011bl se za vlastn\u00ed pocity, neum\u011bl je ani rozeznat. Co je skute\u010dn\u00e9, a o \u010dem se jen p\u0159esv\u011bd\u010duje.<\/div>\n
„Nem\u011bl bys kv\u016fli mn\u011b bre\u010det.“
„Ne,“ doplnil ho Bill. Uv\u011bdomoval si v\u00fdznam t\u00e9to situace, nav\u00edc v n\u011bm Tom probudil znovu to, p\u0159ed \u010d\u00edm se sna\u017eil cel\u00fdch \u0161est let ut\u00e9ct, d\u011bsilo ho to, sv\u00edralo mu to \u017ealudek.
„Je to \u0161\u00edlen\u00e9, \u017ee se to d\u011bje pr\u00e1v\u011b mn\u011b. Nen\u00e1vid\u00edm se za to.“
„To ne\u0159\u00edkej,“ ruku polo\u017eil na tu Tomovu, jemn\u011b mu stiskl prsty. Cht\u011bl ho p\u0159esv\u011bd\u010dit o tom, \u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9, \u017ee se nem\u016f\u017ee nen\u00e1vid\u011bt, i kdy\u017e v sob\u011b z\u00e1pasil se stejn\u00fdm probl\u00e9mem a tak\u00e9 m\u011bl na m\u00e1le.
„Je to pravda. \u0158ekni mi, vid\u011bl jsi u\u017e n\u011bkdy \u010dlov\u011bka, co m\u00e1 sv\u00e9 dvoj\u010de r\u00e1d v\u00edce, ne\u017e je to norm-„
„J\u00e1 jsem t\u00edm \u010dlov\u011bkem, Tomi,“ p\u0159eru\u0161il Toma d\u0159\u00edve, ne\u017e stihl do\u0159\u00edct my\u0161lenku. Za\u010d\u00ednalo se to v n\u011bm m\u00edchat v\u00edce, ne\u017e m\u011bl pocit, \u017ee dok\u00e1\u017ee un\u00e9st.
„Ale to je \u0161patn\u00e9,“ Tom se zachv\u011bl, kdy\u017e z Billov\u00fdch \u00fast op\u011bt vy\u0161lo to osloven\u00ed. Tomi<\/em>.
„Moc \u0161patn\u00e9. Vr\u00e1tilo se to. Zas…“ Bill si prsty p\u0159ejel po tv\u00e1\u0159i, pod jejich kone\u010dky c\u00edtil vlhko od slz.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom ho pozoroval, okam\u017eit\u011b mu je set\u0159el on. Bolelo ho, \u017ee Bill plakal. Byla to emo\u010dn\u011b tak nabit\u00e1 chv\u00edle, nikdy nic podobn\u00e9ho neza\u017eili. Zbyl\u00fd \u010das se prost\u011b tv\u00e1\u0159ili, \u017ee nic neexistuje, i kdy\u017e ka\u017ed\u00fd z nich v\u011bd\u011bl svou pravdu.
Poprv\u00e9 si city nep\u0159\u00edmo p\u0159iznali, i kdy\u017e nebylo t\u0159eba pou\u017e\u00edt mnoho slov. Pohledy mluvily za v\u0161e. V tento moment dokonce navz\u00e1jem v\u011bd\u011bli, jak se c\u00edt\u00ed. Bylo to stra\u0161n\u00e9.
„Bille, j\u00e1… Promi\u0148 mi to v\u0161echno. Nem\u011bl jsem jezdit. Mrz\u00ed m\u011b to.“
„Ne, pot\u0159ebuju t\u011b tady. Pros\u00edm, te\u010f neodj\u00ed\u017ed\u011bj,“ v Billovi za\u010daly bojovat v\u0161echny jeho touhy a pocity najednou, porazily ty mantinely, kter\u00e9 mu br\u00e1nily p\u0159iznat si to. Otev\u0159en\u011b p\u0159iznat, \u017ee miluje sv\u00e9ho bratra.
Pomalu se p\u0159es sedadlo naklonil k Tomovi, ka\u017ed\u00fd milimetr si pe\u010dliv\u011b rozmyslel, ne\u017e ho zdolal. V\u017edy v\u0161ak vyhr\u00e1lo ano<\/em>. Opatrn\u011b se dotkl jeho tv\u00e1\u0159e, palcem ho hladil po l\u00edci.
Tom se s chut\u00ed op\u0159el do jeho dotyku. Jeho \u017ealudek d\u011blal kotrmelce vzad, v b\u0159i\u0161e c\u00edtil mot\u00fdlky.
Ve chv\u00edli kdy se jejich rty op\u011bt po dlouh\u00fdch letech spojily, city obou chlapc\u016f najednou explodovaly. Cel\u00fdm t\u011blem jim prob\u011bhlo spaluj\u00edc\u00ed teplo a neuv\u011b\u0159iteln\u00fd pocit \u00falevy. V\u017edy po tom tak moc tou\u017eili, dokonce nev\u011b\u0159ili, \u017ee se to jednou st\u00e1t m\u016f\u017ee. A te\u010f? D\u011bje se to.<\/div>\n
Tom opatrn\u011b p\u0159esunul prsty do Billov\u00fdch vlas\u016f, stiskl je v p\u011bst, ne moc siln\u011b. Jeho hlavu si p\u0159it\u00e1hl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, neodk\u00e1zal se polibku naba\u017eit. Mohl by takto z\u016fstat do konce \u017eivota, tak by mu to bylo vz\u00e1cn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill jako prvn\u00ed nesm\u011ble zapochyboval rty, vy\u017e\u00e1dal si v\u00edce. P\u0159i\u0161lo mu to jako zkou\u0161ka, kdo m\u00e1 v\u00edce odvahy prok\u00e1zat l\u00e1sku tomu druh\u00e9mu, v tom cht\u011bl \u010dernovl\u00e1sek za ka\u017edou cenu vyhr\u00e1t.
Tom na to reagoval jen jednoduch\u00fdm zp\u016fsobem, pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty. Bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nechal bratra vplout jazykem dovnit\u0159. Jemn\u011b mu vydechl do pusy od vzru\u0161en\u00ed. P\u0159edstava, \u017ee Bill se ho opravdu dot\u00fdk\u00e1, opravdu ho l\u00edb\u00e1 v\u00e1\u0161niv\u011b na rty, a to zcela dobrovoln\u011b, mu zp\u016fsobovala vlny rozko\u0161e a mr\u00e1z po z\u00e1dech. Je to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, on m\u011b m\u00e1 skute\u010dn\u011b r\u00e1d<\/em>. Pomyslel si Tom, chytil sv\u00e9 dvoj\u010de za z\u00e1tylek a v\u00edce p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b – \u200b\u200bt\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e nemo\u017en\u011b bl\u00edzko.
„Miluji t\u011b,“ vzdychl star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat, ale na tato slova se Bill prudce odtrhl. Rty m\u011bl zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9, t\u0159\u00e1sly se mu. V hlav\u011b mu l\u00e9taly miliony pro a proti<\/em> mo\u017enost\u00ed, srdce znalo jen pro<\/em>. Rozum proti tomu rebeloval, a to ho \u0161tvalo nejv\u00edc.
„To nem\u016f\u017ee\u0161. My nem\u016f\u017eeme… Och, bo\u017ee, co jsem to ud\u011blal,“ hlas mu prudce klesl, prsty si p\u0159ejel po rtech. St\u00e1le na nich c\u00edtil ty Tomovy vytou\u017een\u00e9, sladk\u00e9. Cht\u011blo se mu rozplakat se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, ale musel to ust\u00e1t. Nemohl…
„Bille, j\u00e1 t\u011b miluji, miloval jsem t\u011b po celou tu dobu. V\u017edycky\u2026“
„Bu\u010f zticha, pros\u00edm, dr\u017e hubu,“ na p\u00e1r vte\u0159in Bill stiskl pevn\u011b sv\u00e1 v\u00ed\u010dka, o\u010di ho zase za\u010daly \u0161t\u00edpat. Necht\u011bl v\u00edce plakat, ne p\u0159ed Tomem. „Mus\u00edm j\u00edt,“ zbab\u011ble se co nejrychleji vytratil z auta a b\u011b\u017eel zp\u011bt do domu za svousnoubenkou<\/em>.
Tom se zni\u010den\u011b spustil na sedadlo auta, zalo\u017eil si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.
„Co jsem to ud\u011blal,“ vyjekl, po tv\u00e1\u0159i se mu spustilo n\u011bkolik slz. Byl na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe, pro\u010d to ud\u011blal? Nechal se un\u00e9st sv\u00fdmi city, a to byla chyba. Alespo\u0148 tak si to myslel.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom ten ve\u010der ode\u0161el do hotelu, usoudil, \u017ee asi ani pro jednoho z nich nebude spr\u00e1vn\u011b, pokud se vr\u00e1t\u00ed i on do domu sv\u00e9ho bratra. Ten okam\u017eik byl v jejich \u017eivot\u011b p\u0159\u00edli\u0161 zlomov\u00fd na to, aby se to vy\u0159e\u0161ilo<\/em> tak rychle.
Jen co ze sebe sundal v\u0161echny v\u011bci, se svalil na velkou m\u011bkkou postel a poddal se nucen\u00e9mu sp\u00e1nku. Zb\u00fdvalo mu jen modlit se, aby ho i ve snech nep\u0159epadla vina.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
—<\/div>\n
<\/div>\n
„Och, Bo\u017ee, och Bo\u017ee, Billi,“ vzdychala Tamara sama se houpaj\u00edc\u00ed na Billov\u011b kl\u00edn\u011b. Na jeho tv\u00e1\u0159i se sice r\u00fdsovala grimasa vzru\u0161en\u00ed, ve skute\u010dnosti to ani po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmal. Neu\u017e\u00edval si to, bral to jen jako povinnost. Dr\u017eel ji za boky, o\u010di m\u011bl pevn\u011b semknut\u00e9 k sob\u011b, zhluboka d\u00fdchal. Ob\u010das si nad sebou p\u0159edstavoval sv\u00e9ho bratra, ale tuto my\u0161lenku se sna\u017eil co nejrychleji vypudit z hlavy. P\u0159ipadala mu nechutn\u00e1, ale na druh\u00e9 stran\u011b tak zatracen\u011b kr\u00e1sn\u00e1 a vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.
Trochu zat\u0159\u00e1sl hlavou, cht\u011bl se t\u011bch p\u0159edstav zbavit.
V penisu mu trochu zacukalo, v\u011bd\u011bl, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed konec. Nemohl se toho do\u010dkat.
„U\u017e budu,“ zt\u011b\u017eka polkl a zaklonil hlavu.
„Ano, ano,“ Tamara ne\u0159ekla nic jin\u00e9ho, \u200b\u200bp\u0159ijala Billovo vyvrcholen\u00ed, jej\u00edm t\u011blem se tak\u00e9 rozlil p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit rozko\u0161e. Svalila se na Billa, l\u00edbala ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a vydechla mu na krk hork\u00fd vzduch. Bill ji trochu od sebe odstr\u010dil beze slova se zvedl a ode\u0161el do koupelny.
„Kam jde\u0161?“ zeptala z\u00e1dy k n\u00ed oto\u010den\u00e9 osoby, ale ta ji u\u017e nevn\u00edmala, jen prudce za sebou zav\u0159ela dve\u0159e.<\/div>\n
„Idiot, idiot, idiot,“ \u0161eptal si s\u00e1m pro sebe nen\u00e1vistn\u011b. Hrud\u00ed se mu p\u0159el\u00e9val pocit viny, selhal. Myslel si, \u017ee kdy\u017e si najde d\u00edvku, kterou bude m\u00edt r\u00e1d a odjede daleko, doslova ute\u010de od probl\u00e9m\u016f, \u017ee ho nedostihnou. Ale dostihly a to v t\u00e9 nejhor\u0161\u00ed podob\u011b. Zamilovanosti do sv\u00e9ho vlastn\u00edho bratra.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se ut\u00e1p\u011bl v my\u0161lenk\u00e1ch n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed hodinu. Sprcha nebyla zapnut\u00e1, tak\u017ee to Tama\u0159e muselo b\u00fdt divn\u00e9. Co asi mohl hodinu d\u011blat v koupeln\u011b s\u00e1m? N\u011bco se j\u00ed nezd\u00e1lo.
Popo\u0161la ke dve\u0159\u00edm a opatrn\u011b na n\u011b zaklepala.
„Zlato, jsi v po\u0159\u00e1dku?“
„Nech m\u011b samotn\u00e9ho, \u200b\u200bpros\u00edm,“ Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee to Tamara nenech\u00e1 jen tak, ale nem\u011bl n\u00e1ladu \u0159\u00edct j\u00ed cokoliv jin\u00e9ho.
„D\u011bje se n\u011bco? M\u016f\u017eu ti n\u011bjak pomoci?“ ustaran\u011b se zeptala, trochu si povzdechla. Nemohla p\u0159ij\u00edt na d\u016fvod Billova chov\u00e1n\u00ed, uvnit\u0159 ji to roze\u017e\u00edralo.
„Vlastn\u011b ano.“
„Jak?“
„P\u0159ines mi cigarety.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom se u\u017e t\u0159et\u00ed den sna\u017eil Billovi dovolat, jeho telefon byl ale z\u00e1sadn\u011b proti tomu. Vlastn\u011b za to nemohl on, ale majitel. Zbab\u011blost ho p\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1zala k zemi, neodv\u00e1\u017eil se p\u0159ij\u00edt p\u0159\u00edmo za n\u00edm a pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. Nebyl si jist\u00fd, co by se v t\u00e9 chv\u00edli mohlo st\u00e1t.
Telefon mu musel vyzv\u00e1n\u011bt snad ka\u017edou chvili\u010dku, a p\u0159esto to Bill nikdy nezdvihl. A\u017e jedenou, kdy se Tom okam\u017eit\u011b chopil mo\u017enosti.
„Billi, Billi, pros\u00edm nepokl\u00e1dej to. J\u00e1… Je mi to hrozn\u011b l\u00edto, co se tu noc stalo a\u2026 Chci ti jen \u0159\u00edct, \u017ee toho nelituji. Mrz\u00ed m\u011b to jen kv\u016fli tob\u011b, proto\u017ee se asi c\u00edt\u00ed\u0161 \u0161patn\u011b. Ale… Bille, j\u00e1 odj\u00ed\u017ed\u00edm. Promi\u0148 mi to, cht\u011bl jsem ti to \u0159\u00edct u\u017e p\u0159ed t\u0159emi dny, ale nedal jsi mi mo\u017enost. Ten polibek pro m\u011b hodn\u011b znamenal, je\u0161t\u011b v\u00edc prohloubil m\u00e9 city k tob\u011b a mysl\u00edm, \u017ee to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e9. Nen\u00ed to spravedliv\u00e9 v\u016f\u010di tob\u011b. Jen chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b po\u0159\u00e1d budu milovat a je\u0161t\u011b jednou… Mrz\u00ed m\u011b za tebe ten v\u010derej\u0161ek. Douf\u00e1m, \u017ee na to rychle zapomene\u0161, alespo\u0148 tak, jako p\u0159ed \u0161esti lety. Tak… Sbohem,“ V t\u00e9 chv\u00edli Tomovi zav\u011bsil telefon. Ne\u010dekal to, ale nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee pr\u00e1v\u011b nevedl monolog s Billem, ale s Tamarou.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
–<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ zhrozen\u011b se st\u00e1le d\u00edvala na Bill\u016fv telefon, prsty si promnula sp\u00e1nky. Nemohla uv\u011b\u0159it tomu, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161ela, ale kr\u00e1sn\u011b j\u00ed to v\u0161echno do sebe zapadalo. V tu noc Bill str\u00e1vil v koupeln\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i hodiny, ostatn\u00ed dny, kdykoliv, kdy\u017e se na Toma zeptala, Bill zm\u011bnil t\u00e9ma. Proto to d\u011blal… I on ho miloval, bylo j\u00ed to jasn\u00e9. B\u00e1la se p\u0159iznat si to, ale jej\u00ed druh\u00e9 j\u00e1 to prost\u011b nedok\u00e1zalo odm\u00edtat. Tla\u010dilo se j\u00ed to do hlavy znovu a znovu.
„Panebo\u017ee,“ zopakovala, op\u0159ela se o st\u011bnu lo\u017enice, sesunula se na kolena. „V\u017edy\u0165 to je incest…“ \u0161eptala do ticha m\u00edstnosti. Sp\u00e1nky si v\u00edc p\u0159itla\u010dila, naivn\u011b doufala, \u017ee se j\u00ed to jen zd\u00e1lo. Zoufale si p\u0159\u00e1la, aby nikdy neschv\u00e1lila n\u00e1pad pozvat sem Toma. Dosud by \u017eila v tom, \u017ee to ona je ten prav\u00fd \u010dlov\u011bk pro Billa. \u017dila by ve l\u017ei, ale aspo\u0148 \u0161\u0165astn\u00e1.
„Zlato? Kde m\u00e1me-„
„Volal Tom,“ su\u0161e odpov\u011bd\u011bla, kdy\u017e Bill ve\u0161el do lo\u017enice s \u00famyslem naj\u00edt n\u011bjak\u00e9 tri\u010dko.
„A\u2026 ach. Co cht\u011bl?“ Tamara neum\u011bla s jistotou \u0159\u00edct, zda chce, aby to Bill v\u011bd\u011bl nebo ne. Vid\u011bla na jeho tv\u00e1\u0159i v\u00fdraz, kdy\u017e o n\u011bm za\u010dala mluvit, ten ji dostate\u010dn\u011b utvrdil v domn\u011bnk\u00e1ch.<\/div>\n
„On…“ na posledn\u00ed chvilku se je\u0161t\u011b rozhodovala, co by bylo pro n\u011b to spr\u00e1vn\u00e9. Z\u016fstane s n\u00edm, bude trp\u011bt, \u017ee ji nemiluje, p\u0159i ka\u017ed\u00e9m polibku, doteku, bude v\u011bd\u011bt, \u017ee mysl\u00ed na Toma, nebo jejich vztah nadobro skon\u010d\u00ed a ona d\u00e1 volnost incestn\u00ed l\u00e1sce? Toto rozhodnut\u00ed ji drtilo na mal\u00e9 kousky, ale Bill st\u00e1le \u010dekal na dokon\u010den\u00ed za\u010dat\u00e9 odpov\u011bdi.
„Bille,“ zt\u011b\u017eka vydechla, postavila se ze zem\u011b a vzala jeho ruce do sv\u00fdch.
Bill byl zmaten\u00fd, nedok\u00e1zal si ani troufnout h\u00e1dat, co takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed m\u016f\u017ee v\u016fbec znamenat. \u017daludek se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159evr\u00e1til strachy.
„V\u00edm to.“
„Co, co? Co-v\u00ed\u0161?“ Bill za\u010dal koktat, jasn\u011b t\u00edm d\u00e1val najevo svou nejistotu. V\u00edce mi to u\u017e potvrdit ani nem\u016f\u017ee\u0161<\/em>. \u0158ekla si Tamara v duchu, pokra\u010dovala ve sv\u00fdch slovech d\u00e1l, i kdy\u017e ji to bolelo. Myslela si, \u017ee to bude jednodu\u0161\u0161\u00ed, ale jeho milovala p\u0159\u00edli\u0161 na to, aby to tak opravdu bylo.
„Pro\u010d jsi se mnou ztr\u00e1cel \u010das, kdy\u017e m\u011b nemiluje\u0161?“
„Tamaro, proboha, v\u017edy\u0165 j\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d! O \u010dem to mluv\u00ed\u0161? „
„M\u00edt r\u00e1d a milovat je rozd\u00edl, Bille. \u0160koda, \u017ee sis to uv\u011bdomil tak pozd\u011b. M\u011b m\u00e1\u0161 sice r\u00e1d, ale… Toma miluje\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pot\u00e9, co to Tamara vyslovila, Bill\u016fv \u017ealudek sev\u0159ely v bolestiv\u00e9 k\u0159e\u010de a jeho sv\u011bdom\u00ed bylo rozpadl\u00e9 na mal\u00e9 kousky.
Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee to opravdu v\u00ed. A nebyl si jist\u00fd, jestli ho prozradilo jeho chov\u00e1n\u00ed, nebo jej prozradil Tom.
„Panebo\u017ee…“ Bill vydechl, pohledem okam\u017eit\u011b uhnul. Nedok\u00e1zal se j\u00ed d\u00edvat do o\u010d\u00ed, ne po tom, co p\u0159i\u0161la na jeho zvr\u00e1cen\u00e9 city. Mrzelo ho, \u017ee ji cel\u00e9 ty roky tahal za nos a s\u00e1m sob\u011b namlouval, \u017ee ji miluje. Mohlo to b\u00fdt jinak.Jsem sobec!<\/em>
„Jak jen m\u016f\u017ee\u0161? Je to tv\u016fj bratr!“ i kdy\u017e by si velmi p\u0159\u00e1la vztekem zv\u00fd\u0161it hlas, nedok\u00e1zala to. Tato novinka j\u00ed vzala tolik energie, \u017ee nedok\u00e1zala reagovat jinak ne\u017e ti\u0161e.
„Nepochop\u00ed\u0161 to. Nikdo to nikdy nepochop\u00ed,“ Bill zavrt\u011bl hlavou, byl pevn\u011b rozhodnut se k tomuto t\u00e9matu s Tamarou nikdy v\u00edce nevracet. Alespo\u0148 ne s\u00e1m od sebe. Vzal sv\u016fj mobil z no\u010dn\u00edho stolku, dost tvrd\u011b kolem Tamary pro\u0161el. Jednak ji litoval, nev\u011bd\u011bl, co by ud\u011blal na jej\u00edm m\u00edst\u011b, kdyby se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee jeho budouc\u00ed \u017eena miluje vlastn\u00ed sestru. Ale jednak byl na\u0161tvan\u00fd, \u017ee se to dozv\u011bd\u011bla. Kdyby zvedl ten zkurven\u00fd telefon, nic takov\u00e9ho se nemuselo st\u00e1t!<\/div>\n
<\/div>\n
„Je to hrozn\u00e9, je to incest! Uv\u011bdomuje\u0161 si to? P\u0159ece… Nez\u00e1konn\u00e9 a v\u016fbec. Panebo\u017ee, kam jsem se to j\u00e1 dostala… Kam?“ smutn\u011b si zalo\u017eila tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a vzlykla. \u010c\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce byla znechucena, ne\u017e na\u0161tvan\u00e1. Kdy\u017e si p\u0159edstavila posledn\u00ed sex s Billem a on jist\u011b myslel n\u011bj, na sv\u00e9 dvoj\u010de. Bylo j\u00ed z toho na zvracen\u00ed. A ne jen ten posledn\u00ed, ale v\u0161echny.
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to \u0161patn\u00e9. Odpus\u0165 mi to a je mi zcela jasn\u00e9, \u017ee m\u011b u\u017e nikdy nebude\u0161 cht\u00edt vid\u011bt, a je to definitivn\u00ed konec. Ale… pros\u00edm t\u011b, pros\u00edm,“ Bill p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b sn\u00ed\u017eil t\u00f3n hlasu ze zoufalstv\u00ed, Tamaru chytil za ramena, ale ona se automaticky odt\u00e1hla, jeho doteky j\u00ed p\u0159i\u0161ly najednou nep\u0159\u00edjemn\u00e9 a zvrhl\u00e9. I kdy\u017e to s jej\u00ed osobou nem\u011blo nic spole\u010dn\u00e9ho, \u200b\u200bc\u00edtila se \u0161pinav\u00e1 pod jeho rukama.
Billovi do\u0161lo, co se asi d\u011bje. Nebylo mu to p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale ch\u00e1pal ji. Po takov\u00e9m zji\u0161t\u011bn\u00ed je to pochopiteln\u00e9, \u017ee s n\u00edm nic nechce m\u00edt. Trochu ho to mrzelo, ale i tak s t\u00edm u\u017e nemohl nic ud\u011blat. A mo\u017en\u00e1 to tak je lep\u0161\u00ed… Kone\u010dn\u011b nikdo z nich nebude \u017e\u00edt ve l\u017ei tak jako doposud.
„Pros\u00edm, nikomu to ne\u0159\u00edkej. Ud\u011bl\u00e1m cokoliv, jen to nikomu ne\u0159\u00edkej,“ Tamara pochopila, \u017ee je to pro Billa asi opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9, kdy\u017e ji do o\u010d\u00ed ude\u0159ila slza padaj\u00edc\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i. Nerv\u00f3zn\u011b zamrkala, na chvilku odvr\u00e1tila pohled, ale p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ Bill ji cht\u011bl obejmout, ale v moment\u011b si vzpomn\u011bl na jej\u00ed pohrdnut\u00ed dotyky. Rozmyslel si to, rad\u011bji jen sklopil hlavu.
Naposledy se na ni zad\u00edval, ona na Billa v\u0161ak ne. Nem\u011bla tolik odvahy se mu je\u0161t\u011b pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Ne pot\u00e9, co zjistila.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
–<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Pros\u00edm, kde jsi?!“vybafnul na rastu jeho bratr, jakmile sly\u0161el jen n\u00e1znak zvednut\u00ed telefonu.
„Na leti\u0161ti, pro\u010d? Co se d\u011b-“ nenechal Toma do\u0159\u00edct, u\u017e se po pr\u00e1zdn\u00e9 silnici \u0159\u00edtil za n\u00edm na leti\u0161t\u011b. V duchu se modlil, aby Toma je\u0161t\u011b zastihl, aby mu neodlet\u011bl. To by si neodpustil, kdyby mu nestihl \u0159\u00edct, jak moc ho miluje. Nyn\u00ed se Bill u\u017e nem\u011bl p\u0159ed \u010d\u00edm skr\u00fdvat. Pochopil, \u017ee lh\u00e1t s\u00e1m sob\u011b je zcela zbyte\u010dn\u00e9, proto\u017ee ho sv\u011bdom\u00ed i tak do\u017eene.<\/div>\n
<\/div>\n
Rychleji ne\u017e cokoliv na sv\u011bt\u011b Bill zaparkoval sv\u00e9 auto na p\u0159epln\u011bn\u00e9m parkovi\u0161ti hned u leti\u0161t\u011b. Ut\u00edkal dovnit\u0159, co mu nohy sta\u010dily, nem\u011bl kondi\u010dku sportovce, ale pro l\u00e1sku je schopen ud\u011blat cokoliv. Zvl\u00e1\u0161t\u011b pro l\u00e1sku k Tomovi.
Brodil se lidmi post\u00e1vaj\u00edc\u00edmi v hale, jen tak \u010dekaj\u00edc\u00edmi na letadlo. Bylo jich tu p\u0159\u00edli\u0161 mnoho. Hledal Toma v tom chaosu, ale vytou\u017een\u00e9ho pohledu se ne a ne do\u010dkat. Kde je? Je na jin\u00e9m leti\u0161ti? Nestihl ho? Nadobro ode\u0161el? Na n\u011bco tak \u0161patn\u00e9ho necht\u011bl ani myslet, i kdy\u017e se mu to zap\u00edralo jen velmi t\u011b\u017eko.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome!“ marn\u011b zak\u0159i\u010del do davu lid\u00ed, jeho hlas nep\u0159edstavoval ani zlomek zvuku na leti\u0161ti. Srdce mu opanovala panika. Co te\u010f? Nemohl ho nechat jen tak odej\u00edt. Nemohl!
„Tome!“ zak\u0159i\u010del je\u0161t\u011b jednou, st\u00e1le nic. Jeho hlas byl zoufal\u00fd. Dostal se a\u017e k celkem p\u0159edn\u00edm \u0159ad\u00e1m, kde lid\u00e9 ji\u017e nastupovali do letadla, kdy\u017e najednou Toma spat\u0159il st\u00e1t u \u017eeny, co ho pou\u0161t\u011bla \u200b\u200bdovnit\u0159. U\u017e-u\u017e j\u00ed pod\u00e1val letenku, kdy\u017e \u010dernovl\u00e1sek hrub\u011b str\u010dil do v\u0161ech lid\u00ed, nestaral se, zda n\u011bkomu ubl\u00ed\u017e\u00ed nebo se n\u011bkdo na\u0161tve. Bylo mu to fuk. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, aby Toma stihl, aby neode\u0161el.
„Tomi, ne! Neodj\u00ed\u017ed\u011bj! Pros\u00edm, ne! „zak\u0159i\u010del, do\u0161el a\u017e k n\u011bmu a prudce se mu vrhl kolem krku. Myslel si, \u017ee u\u017e ho snad ani nikdy nepust\u00ed, \u017ee takto z\u016fstanou st\u00e1t nav\u017edy. Bill v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.
„Bille, panebo\u017ee, co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Moje nervy,“ Tom byl zcela \u0161okov\u00e1n bratrov\u00fdm objet\u00edm a v\u016fbec jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed. Ne\u010dekal, \u017ee p\u0159ijde, a v\u016fbec ne, \u017ee ho takto p\u0159ijme. Nev\u011b\u0159il vlastn\u00edm o\u010d\u00edm, kdy\u017e ho tu uvid\u011bl.
„Nesm\u00ed\u0161 mi odej\u00edt, pros\u00edm, nesm\u00ed\u0161!“ \u010dernovl\u00e1sek mu vzlykal do ramene, slzy mu padaly na Tomovo tri\u010dko pod n\u00e1valem emoc\u00ed. M\u011bli jen jedno \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee je tu nikdo neznal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pane, jste na \u0159ad\u011b,“ napomenula ho anglicky mluv\u00edc\u00ed \u017eena v uniform\u011b, ale Tom jen nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou a s Billem v objet\u00ed se posunul d\u00e1l mimo frontu. St\u00e1le na n\u011b v\u0161ichni z\u00edrali, ale jim to bylo jedno. U\u017e\u00edvali si, \u017ee jsou zde, spolu.
„Nejezdi,“ za\u0161eptal mu Bill do krku, p\u0159i\u010dem\u017e se od n\u011bj odrazil hork\u00fd vzduch, kter\u00fd nutil Tomovo t\u011blo ot\u0159\u00e1st se, jak mu hus\u00ed k\u016f\u017ee prob\u011bhla po z\u00e1dech.
„Nejedu, nejedu…“ pohladil ho po vlasech, nato\u010dil si tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho dvoj\u010dete k sob\u011b. Tou\u017eil ho pol\u00edbit, dok\u00e1zat mu, jak je \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee si ho na\u0161el. P\u00e1r vte\u0159in si jen n\u011bm\u011b hled\u011bli do o\u010d\u00ed, hledali v nich v\u0161echny pocity, kter\u00e9 se daly tak jasn\u011b vy\u010d\u00edst. A mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee byli<\/em> navlas stejn\u00e9.
„Miluji t\u011b.“
„I j\u00e1 tebe, i j\u00e1 tebe…“ c\u00edtili pot\u0159ebu \u0159\u00edct si to do o\u010d\u00ed. Kone\u010dn\u011b bez ostychu, n\u00e1sledk\u016f a strachu prozrazen\u00ed tajemstv\u00ed. Bylo to jako mal\u00e9 vykoupen\u00ed. By\u0165 jen na velmi kr\u00e1tk\u00fd \u010das, ale polo\u017eili by oba \u017eivot za tuto n\u00e1dhernou chv\u00edli.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billovy ruce se samovoln\u011b dotkly tv\u00e1\u0159e jeho \u0161\u0165astn\u00e9ho dvoj\u010dete. Nyn\u00ed netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, jen po polibku, kter\u00fd mus\u00ed dostat za ka\u017edou cenu.
Drav\u011b se vpil do bratrov\u00fdch rt\u016f, ob\u011bma chlapc\u016fm se po t\u011ble rozlilo teplo. L\u00e1ska je h\u0159\u00e1la na du\u0161i, na srdci, v\u0161ude. Proto\u017ee byla tak nevinn\u00e1 a \u010dist\u00e1, z\u00e1rove\u0148 zak\u00e1zan\u00e1. To jim bylo v t\u00e9to chv\u00edli jedno, nedok\u00e1zali se od sebe odtrhnout. V jejich polibku bylo tolik touhy a bolesti, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak \u0161t\u011bst\u00ed, nedo\u010dkavosti a jin\u00fdch sm\u00ed\u0161en\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 ani slovy nelze vyj\u00e1d\u0159it.
„Jsi m\u016fj \u017eivot,“ vydechl Tom do polibku. Billovi se v hlav\u011b d\u011blaly hv\u011bzdi\u010dky, nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee tuto chvilku opravdu pro\u017e\u00edv\u00e1. Byla re\u00e1ln\u00e1, magick\u00e1. Tak kr\u00e1sn\u00e1, dok\u00e1zal by zde st\u00e1t v\u011b\u010dnost.
„Miluji t\u011b, miluji t\u011b, miluji, milu…“ Bill\u016fv hlas \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edce ochaboval. Ale jen kv\u016fli tomu, \u017ee mu bral dech Tom\u016fv zamilovan\u00fd \u00fasm\u011bv v\u011bnovan\u00fd jemu. Jen jemu.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Nejrad\u011bji by ode\u0161el. V\u0161echny ty v\u011bci, co n\u011bkolik dlouh\u00fdch dn\u00ed vid\u00ed nonstop p\u0159ed sebou, mu u\u017e lezou na nervy. V\u0161ude, kam jeho pohled i jen \u010dist\u011b n\u00e1hodou padne, zpozoruje typicky \u017eensk\u00e9 p\u0159edm\u011bty. Poh\u00e1zen\u00e9 rt\u011bnky, o\u010dn\u00ed st\u00edny, kabelky, boty. Ne \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8143","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8143","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8143"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8143\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8143"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8143"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8143"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}