{"id":8163,"date":"2011-07-24T16:30:00","date_gmt":"2011-07-24T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8142"},"modified":"2011-07-24T16:30:00","modified_gmt":"2011-07-24T15:30:00","slug":"kapky-deste-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/24\/kapky-deste-13\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 13."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu v m\u00edrn\u00e9m \u0161oku civ\u011bl na zabouchnut\u00e9 dve\u0159e, za kter\u00fdmi p\u0159ed p\u00e1r minutami zmizel jeho mlad\u0161\u00ed bratr. Snad a\u017e hypnotizoval ten masivn\u00ed kus d\u0159eva se sklen\u011bnou v\u00fdpln\u00ed v marn\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee se nakonec rozlet\u00ed, vpust\u00ed dovnit\u0159 Billa a ten se mu vrhne kolem krku s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee to cel\u00e9 byl jen \u0161patn\u00fd vtip. Sice by za podobn\u00fd humor zaslou\u017eil, ale on by se nezlobil. Odpustil by mu jak\u00fdkoli \u0161patn\u00fd vt\u00edpek, kdyby byl zp\u00e1tky u n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jen\u017ee dlouh\u00e9 duniv\u00e9 vte\u0159iny, kter\u00e9 mu tepaly ve sp\u00e1nc\u00edch, p\u0159ech\u00e1zely ve vlekl\u00e9 minuty, kter\u00e9 se za sebe \u0159adily do dlouh\u00e9ho z\u00e1stupu, jen\u017e nebral konce. Ani nev\u011bd\u011bl kolik jich sta\u010dilo ub\u011bhnout, ne\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se nic nestane. Nevr\u00e1t\u00ed se. Mal\u00e1 k\u0159id\u00e9lka, kter\u00e1 pro t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed narostla jeho srdci, je\u017e j\u00e1salo, \u017ee je op\u011bt s milovanou osobou, se s lupnut\u00edm ulomila a jeho zklaman\u00e9 srdce s bolest\u00ed \u017euchlo na dno hrudn\u00edho ko\u0161e. Bezd\u011b\u010dn\u011b si do t\u011bch m\u00edst p\u0159itla\u010dil dla\u0148 a musel se op\u0159\u00edt o st\u011bnu za sebou. Beztak se mu kolena podlomila a on se svezl na zem. Vnit\u0159n\u011b na\u0159\u00edkal, i kdy\u017e slzy nep\u0159ich\u00e1zely.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S ironi\u00ed se nad sebou u\u0161kl\u00edbl. P\u0159ipadal si jako naivn\u00ed hlup\u00e1k. V\u00fdskal si, \u017ee se mu kone\u010dn\u011b dostalo v\u0161eho, po \u010dem cel\u00fd \u017eivot tou\u017eil, a p\u0159itom d\u0159\u00edve, ne\u017e to sta\u010dil doopravdy z\u00edskat, mu to proteklo mezi prsty. A on nev\u011bd\u011bl, jestli se s t\u00edm tentokr\u00e1t dok\u00e1\u017ee vyrovnat\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159\u00e1sly se mi ruce, kdy\u017e jsem se sna\u017eil vsunout kl\u00ed\u010de do dve\u0159\u00ed od Fabianova bytu. Vlastn\u011b i m\u00e9ho. I kdy\u017e jsem nep\u0159isp\u00edval na n\u00e1jem, st\u00e1le jsem tu m\u011bl v\u0161echny svoje v\u011bci. P\u0159esn\u011bji p\u00e1r svr\u0161k\u016f, CD, DVD a n\u011bjakou kosmetiku. To bylo asi tak v\u0161echno. Majetku se mi prozat\u00edm mnoho posb\u00edrat nepoda\u0159ilo. Te\u010f jen toho co nejv\u00edce poskl\u00e1dat do dvou kufr\u016f, kter\u00e9 jsem m\u011bl k dispozici, zavolat Georgovi a sjednat si ho jako odvoz. V duchu jsem si neust\u00e1le dokola prom\u00edtal, na co v\u0161echno nesm\u00edm zapomenout a \u00fap\u011bnliv\u011b jsem se tak sna\u017eil vyhnout v\u0161em p\u0159\u00edpadn\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m na Toma. Sem tam se ale i p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 voln\u00ed \u00fasil\u00ed n\u011bjak\u00e1 ta zbloudil\u00e1 mr\u0161ka vyno\u0159ila – Tom usrk\u00e1vaj\u00edc\u00ed br\u010dkem m\u00edchan\u00fd n\u00e1poj s po\u017eitk\u00e1\u0159sk\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, v\u00e1\u017en\u00fd Tom ud\u00edlej\u00edc\u00ed rozkazy sv\u00fdm goril\u00e1m v baru, Tom tisknouc\u00ed mi horouc\u00ed polibky, Tom, Tom, Tom\u2026 a dost! Moje snaha se pon\u011bkud vymykala kontrole. \u010c\u00edm v\u00edc jsem se pokou\u0161el uva\u017eovat o posledn\u00edch p\u00e1r dnech s chladnou hlavou, t\u00edm v\u00edc se mi dral na mysl. Vy\u010derp\u00e1valo m\u011b to a hlava nep\u0159est\u00e1vala t\u0159e\u0161tit.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se mi poda\u0159ilo zdolat z\u00e1mek a dostat se do p\u0159eds\u00edn\u011b, na\u0161lapoval jsem potichu po \u0161pi\u010dk\u00e1ch jako my\u0161ka a \u0161picloval u\u0161i, aby se mi pokud mo\u017eno poda\u0159ilo zachytit i ten nejnicotn\u011bj\u0161\u00ed zvuk vych\u00e1zej\u00edc\u00ed zevnit\u0159 bytu. Nic. Fabiana z\u0159ejm\u011b st\u00e1le nepustili z nemocnice, co\u017e jsem docela v\u00edtal. Nem\u011bl jsem s\u00edlu je\u0161t\u011b na st\u0159et s n\u00edm. Takhle jsem m\u011bl alespo\u0148 mo\u017enost nen\u00e1padn\u011b vyklidit sc\u00e9nu.<\/em><\/div>\n
V ob\u00fdv\u00e1ku jsem s \u017euchnut\u00edm dosedl na pohovku a nejd\u0159\u00edve vyhrabal z ta\u0161ky mobil. Vehementn\u011b jsem si mnul lev\u00fd sp\u00e1nek a p\u0159i tom hledal v seznamu po\u017eadovan\u00e9 \u010d\u00edslo. Kupodivu se to povedlo i p\u0159es moje rozost\u0159en\u00e9 vid\u011bn\u00ed, a pak u\u017e jsem poslouchal vyzv\u00e1n\u011bc\u00ed t\u00f3n. Jednou, dvakr\u00e1t a p\u0159i t\u0159et\u00edm se ozvalo:<\/em><\/div>\n
„Hoj, chlape, jak je?“ Usykl jsem a sluch\u00e1tko odd\u00e1lil d\u00e1l od ucha. Bujar\u00fd a hlavn\u011b hlu\u010dn\u00fd hlas m\u00e9ho p\u0159\u00edtele a spolubojovn\u00edka v na\u0161\u00ed ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 kapele nebyl nic pro moji opi\u010dku, kter\u00e1 se mi od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera vytrvale dr\u017eela za krkem. Potvora nem\u011bla r\u00e1da hluk, jinak mi okam\u017eit\u011b za\u0165at\u00fdmi p\u011bstmi za\u010dala bu\u0161it do hlavy.<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych od tebe laskavost,“ \u0161el jsem rovnou k v\u011bci. Nehodlal jsem tenhle telefon\u00e1t zbyte\u010dn\u011b protahovat o zdvo\u0159ilostn\u00ed fr\u00e1ze, vzhledem k tomu, \u017ee jsem mlel z posledn\u00edho. Nutno si p\u0159iznat, \u017ee nejen kv\u016fli proh\u00fd\u0159en\u00e9 noci v objet\u00ed alkoholu, ale i d\u00edky emocion\u00e1ln\u00edmu vyp\u011bt\u00ed. I kdy\u017e jsem se toti\u017e sna\u017eil tv\u00e1\u0159it, \u017ee se m\u011b dny pro\u017eit\u00e9 s Tomem nikterak nedotkly, skute\u010dnost takov\u00e1 rozhodn\u011b nebyla. Jen jsem je\u0161t\u011b nedok\u00e1zal to torn\u00e1do emoc\u00ed, ve kter\u00e9m jsem se ocitl, rozk\u00f3dovat. Byla to snad nen\u00e1vist, vztek, opovr\u017een\u00ed, p\u0159ita\u017elivost, stesk, smutek\u2026? T\u011b\u017eko \u0159\u00edct. Takhle vykolejen\u00fd a zmaten\u00fd u\u017e jsem tedy hodn\u011b dlouho nebyl.<\/em><\/div>\n
„Poslouch\u00e1m,“ vyb\u00eddl m\u011b Georg k pokra\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bl bys \u010das m\u011b b\u011bhem dne\u0161ka hodit do Loitsche? Povezu s sebou i v\u0161echny svoje v\u011bci, proto ti vol\u00e1m, jinak bych to pro jednou zvl\u00e1dnul autobusem.“ Na druh\u00e9 stran\u011b bylo p\u00e1r vte\u0159in ticho.<\/em><\/div>\n
„Ty se st\u011bhuje\u0161 zp\u00e1tky k va\u0161im?“ Z jeho hlasu bylo poznat, \u017ee podobn\u00e9 absurdit\u011b se mu ani nechce v\u011b\u0159it. Zm\u00e1\u010dkl jsem si ko\u0159en nosu a hluboce si vzdychnul.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ a rovnou jsem podal i vysv\u011btlen\u00ed, d\u0159\u00edv ne\u017e by m\u011b stihnul zahrnout milionem ot\u00e1zek. „Tentokr\u00e1t nadobro jsem to ukon\u010dil s Fabianem. U n\u011bj z\u016fstat nem\u016f\u017eu a jsem bez pen\u011bz. Tak\u017ee maminka je, zd\u00e1 se, jedin\u00fd mo\u017en\u00fd \u0159e\u0161en\u00ed, jak neskon\u010dit pod mostem.“ Pokusil jsem se to trochu odleh\u010dit, ale nejsp\u00ed\u0161 jsem nebyl zrovna nejlep\u0161\u00ed bavi\u010d, proto\u017ee Geo se na druh\u00e9 stran\u011b zrovinka za b\u0159icho nepopadal. Sp\u00ed\u0161e se m\u011b s naprosto poh\u0159ebn\u00ed n\u00e1ladou zeptal:<\/em><\/div>\n
„A co bude s kapelou?“ Znovu se ode m\u011b ozvalo je\u0161t\u011b del\u0161\u00ed povzdychnut\u00ed s podt\u00f3nem rezignace.<\/em><\/div>\n
„Budu jezdit na zkou\u0161ky. Malinko je okle\u0161t\u00edme, proto\u017ee bez kytaristy stejn\u011b nem\u00e1 cenu jet na plnej plyn, a na ten posledn\u00ed inzer\u00e1t se mi nikdo neozval. Za t\u00fdden vyjde znovu, tak pak uvid\u00edme\u2026 kurva!!!“ Jadrn\u011b jsem zaklel a bouchnul p\u011bst\u00ed vedle sebe do polstrov\u00e1n\u00ed seda\u010dky. „Ani nev\u00ed\u0161, jak r\u00e1d bych se z\u00fa\u010dastnil t\u00e9 sout\u011b\u017ee kapel v klubu „Apollo“. Kone\u010dn\u011b mo\u017enost uk\u00e1zat se skute\u010dn\u00fdm prof\u00edk\u016fm z bran\u017ee, kter\u00fd by n\u00e1s vyt\u00e1hli z gar\u00e1\u017ee, a v\u0161echno se to posere kv\u016fli kytaristovi.“ Georg se mnou nejsp\u00ed\u0161 sd\u00edlel moji frustraci, proto\u017ee i on si te\u010f vzdychnul. I p\u0159esto se m\u011b ale pokusil povzbudit.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b to nevzd\u00e1vej. Do sout\u011b\u017ee zb\u00fdvaj\u00ed skoro dva m\u011bs\u00edce. Do t\u00e9 doby se m\u016f\u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdo objevit.“<\/em><\/div>\n
„Hmmm,“ prot\u00e1hl jsem jen. Moment\u00e1ln\u011b jsem to tak r\u016f\u017eov\u011b vid\u011bt nedok\u00e1zal.<\/em><\/div>\n
„Tak teda p\u0159ijede\u0161 pro m\u011b?“ Vr\u00e1til jsem se k p\u016fvodn\u00edmu d\u016fvodu pro tenhle telefon\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Dneska m\u00e1m voln\u011bji, nenech\u00e1m t\u011b ve \u0161tychu. Kdy se m\u00e1m uk\u00e1zat?“<\/em><\/div>\n
„Pot\u0159ebuju to tady spakovat. Chvilku mi to zabere. Tak za 2 hodiny.“ Ur\u010dil jsem si \u010das, za kter\u00fd jsem tak tipoval, \u017ee bych to mohl zvl\u00e1dnout. D\u0159\u00edve ur\u010dit\u011b ne, vzhledem k tomu, jak jsem byl m\u00edrn\u011b rozkol\u00edsan\u00fd a pon\u011bkud v\u00edce znaven\u00fd.<\/em><\/div>\n
„OK.“<\/em><\/div>\n
\u2026<\/em><\/div>\n
\u0160patn\u00fd odhad. Trvalo mi p\u0159esn\u011b 3 hodiny a dvacet minut, ne\u017e jsem se s posledn\u00edm kouskem sv\u00e9 bag\u00e1\u017ee zvl\u00e1dl nacpat do Geova auta. Ne \u017ee by se snad uk\u00e1zalo, \u017ee bych toho m\u011bl v\u00edc, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b myslel, ale sp\u00ed\u0161e m\u011b uprost\u0159ed toho v\u0161eho balen\u00ed zachv\u00e1til takov\u00fd men\u0161\u00ed hysterick\u00fd z\u00e1chvat, kdy jsem jen sed\u011bl na koberci uprost\u0159ed lo\u017enice, bre\u010del jako \u017eelva a trousil kolem sebe spoustu zmuchlan\u00fdch pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00edk\u016f. Ani nev\u00edm, co m\u011b to popadlo. Nejsp\u00ed\u0161 mi p\u0159i\u0161lo l\u00edto, \u017ee n\u011bkolikalet\u00e1 zn\u00e1most je fu\u010d a opou\u0161t\u00edm m\u011bsto, kter\u00e9 miluju\u2026<\/em><\/div>\n
Celou cestu autem jsem tup\u011b z\u00edral z ok\u00fdnka na ub\u00edhaj\u00edc\u00ed nudnou krajinu. Geo po prvn\u00edm pohledu na m\u011b pochopil, \u017ee mi nen\u00ed dvakr\u00e1t do \u0159e\u010di, a m\u011bl tolik pochopen\u00ed, \u017ee se nesna\u017eil bl\u00e1bolit o nesmyslech, jen aby se udr\u017eovala alespo\u0148 zdvo\u0159il\u00e1 konverzace. Potichounku si pobrukoval s r\u00e1diem a j\u00e1 mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee na m\u011b nedot\u00edr\u00e1 s ot\u00e1zkami. Neuv\u00e1\u017een\u011b mi toti\u017e uklouzlo, kdy\u017e jsme odn\u00e1\u0161eli m\u00e9 v\u011bci z bytu, \u017ee jsem se vid\u011bl s Tomem. Nejd\u0159\u00edve mu spadla \u010delist a pak se nadechl k dlouh\u00e9mu vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed, ov\u0161em j\u00e1 mu to nedop\u0159\u00e1l. Utnul jsem ho, ne\u017e sta\u010dil vyslovit prvn\u00ed ot\u00e1zku. Nepot\u0159eboval jsem se z toho dopodrobna vyzpov\u00eddat, jen jsem c\u00edtil nutkavou pot\u0159ebu mu \u0159\u00edct jen ten hol\u00fd fakt. Mo\u017en\u00e1 mi p\u0159ipadalo, \u017ee kdy\u017e to bude v\u011bd\u011bt je\u0161t\u011b n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, nabude cel\u00fd ten z\u00e1\u017eitek malinko re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edho rozm\u011bru, proto\u017ee v posledn\u00edch p\u00e1r hodin\u00e1ch, kter\u00e9 jsem str\u00e1vil o samot\u011b, se mi to malinko za\u010dalo zast\u00edrat oparem absurdn\u00ed neskute\u010dnosti. St\u00e1vala se z toho jen surrealistick\u00e1 \u0161mouha, n\u011bco jako sen, kter\u00fd jsem si vysnil u\u017e jako mal\u00fd kluk, je\u0161t\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e jsem se dov\u011bd\u011bl, \u017ee je to v\u0161echno \u0161patn\u00e9, tak p\u0159esn\u011b takhle m\u011bl vypadat m\u016fj \u017eivot a vztah s Tomem. Proto se to najednou zd\u00e1lo tak nere\u00e1ln\u00e9, byl to jen d\u011btsk\u00fd sen.<\/em><\/div>\n
Ani\u017e by se tomu br\u00e1nil, pohrou\u017eil se do vzpom\u00ednek. Jak moc byl pro n\u011bj Tom jako velk\u00fd star\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka d\u016fle\u017eit\u00fd. V t\u00e9 dob\u011b si ani neuv\u011bdomoval, \u017ee by se jejich \u017eivoty m\u011bly rozeb\u011bhnout odd\u011blen\u00fdmi cestami. V\u017edy\u0165 nebylo nic p\u0159irozen\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e oni dva spolu. A pak se to stalo, ta ohromn\u00e1 kolize, kdy se surov\u011b vyrval z jeho n\u00e1ru\u010de a opustil ho, zanechal ho samotn\u00e9ho, zran\u011bn\u00e9ho, s nen\u00e1vistn\u00fdmi rodi\u010di, kte\u0159\u00ed o n\u011bm mluvili tak moc \u0161patn\u011b. Zpo\u010d\u00e1tku si s d\u011btskou umanutost\u00ed zakr\u00fdval u\u0161i, kdykoli ta jedovat\u00e1 slova za\u010dali o jeho bratrovi vypou\u0161t\u011bt z \u00fast, ale ten jedin\u00fd protil\u00e9k – s\u00e1m Tom, byl pry\u010d, nevracel se, jak Bill doufal, a p\u0159estalo b\u00fdt \u00faniku. Ten jed se mu pomalu vkradl do \u017eil a on t\u011bm slov\u016fm uv\u011b\u0159il. A mohl jinak? V\u017edy\u0165 on ho zradil. Jak jinak nazvat to, co Tom ud\u011blal, ne\u017e ZRADA. Opustil ho, toho mal\u00e9ho k\u0159ehk\u00e9ho chlapce, kter\u00e9mu v\u017edycky sliboval, \u017ee bude u n\u011bj a ochr\u00e1n\u00ed ho p\u0159ed v\u0161\u00edm a v\u0161emi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdy se nedok\u00e1zal vyrovnat s jeho ztr\u00e1tou, proto ani te\u010f nedok\u00e1zal tak snadno odpustit a zapomenout v\u0161echny ty mu\u010div\u00e9 roky, kdy byl nucen b\u00fdt bez n\u011bj. V\u0161echnu tu bolest nemohlo sm\u00e1znout p\u00e1r hezk\u00fdch chvil, kter\u00e9 s n\u00edm nyn\u00ed pro\u017eil. Ta bolest byla hluboko v n\u011bm, st\u00e1le ko\u0159en\u00edc\u00ed, pu\u010d\u00edc\u00ed. A kdy\u017e si za t\u011bch p\u00e1r hodin dok\u00e1zal emoce, kter\u00e9 j\u00edm zm\u00edtaly, ut\u0159\u00eddit natolik, \u017ee si u\u017e v tuto chv\u00edli zvl\u00e1dnul s\u00e1m sob\u011b p\u0159iznat, jak a\u017e opojn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e1 byla ta kr\u00e1tk\u00e1 doba, kdy se po tak dlouh\u00e9m \u010dase ocitl zp\u011bt u n\u011bj, nedok\u00e1zal se p\u0159en\u00e9st p\u0159es to dlouh\u00e9 odlou\u010den\u00ed, kter\u00e9 p\u0159edch\u00e1zelo. Bylo jako ho\u0159k\u00e1 \u017elu\u010d, kter\u00e1 se mu usazovala v \u00fastech a nutila ho d\u00e1vit, kdykoli mu p\u0159i\u0161lo na mysl, \u017ee by m\u011bl to ukrutn\u00e9 utrpen\u00ed prost\u011b jen hodit za hlavu a st\u0159emhlav se vrhnout do snu. Nav\u00edc m\u011bl panickou hr\u016fzu z toho, \u017ee by se z n\u011bj jednoho dne probudil. Nejd\u0159\u00edv by si na n\u011bj zvykl, byl op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd, a pak by se to stalo znovu. Tom by byl pry\u010d. Z toho by najisto ze\u0161\u00edlel. Nezvl\u00e1dl by to. Tak pro\u010d si p\u0159id\u011bl\u00e1vat takov\u00e9hle obt\u00ed\u017ee te\u010f, kdy\u017e se nau\u010dil bez n\u011bj p\u0159e\u017e\u00edt.<\/div>\n
<\/div>\n
\u2026<\/em><\/div>\n
T\u00fdden se vlekl pomalu jak rok. Ani se mi necht\u011blo v\u011b\u0159it, \u017ee je to tak kr\u00e1tk\u00e1 doba. P\u0159ipadalo mi jako v\u011b\u010dnost, kdy jsem se vyka\u0161lal na sv\u016fj berl\u00ednsk\u00fd \u017eivot a ocitnul se znovu u rodi\u010d\u016f. P\u0159edev\u0161\u00edm m\u00e1ma m\u011b p\u0159ijala s neskr\u00fdvan\u00fdm nad\u0161en\u00edm. Byla p\u0159e\u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee m\u011b m\u00e1 doma a m\u016f\u017ee mi sn\u00e1\u0161et v\u0161echno, co mi na o\u010d\u00edch vid\u00ed. Pro n\u011bkoho by podobn\u00e9 pohodl\u00ed bylo v\u00edtan\u00e9, mn\u011b t\u00edm ov\u0161em lezla na nervy. U\u017e jsem si p\u0159\u00edli\u0161 zvykl \u017e\u00edt samostatn\u011b, tak\u017ee do role mam\u00e1nka jsem se tak n\u011bjak nedok\u00e1zal v\u017e\u00edt.<\/em><\/div>\n
Za tu dobu jsem m\u011bl nespo\u010det hovor\u016f od Gustava a p\u00e1r od Georga. Dot\u00edrali, kdy \u017ee se hodl\u00e1m alespo\u0148 na skok objevit v na\u0161em hlavn\u00edm m\u011bst\u011b, abychom alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b udr\u017eovali kapelu v b\u011bhu, jen\u017ee j\u00e1 te\u010f na n\u011bjak\u00e9 zkou\u0161en\u00ed nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. Pot\u0159eboval jsem pauzu, malinko si ujasnit, co d\u00e1l. To byl moment\u00e1ln\u011b asi ten nejv\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m – nevid\u011bl jsem p\u0159ed sebou \u017e\u00e1dnou budoucnost. V\u017edycky jsem m\u011bl jasn\u00fd c\u00edl, za kter\u00fdm jsem si vytrvale \u0161el. Kapela byla jednozna\u010dn\u011b na prvn\u00edm m\u00edst\u011b a v\u0161echno se to\u010dilo jen kolem n\u00ed. Jen\u017ee ta se te\u010f ocitla na mrtv\u00e9m bod\u011b, neschopna se pohnout, d\u00edky absenci kytaristy, kamkoli kup\u0159edu, stejn\u011b tak na tom byl m\u016fj \u017eivot. Dokonce u\u017e m\u011b napadaly i tak \u0161\u00edlen\u00e9 my\u0161lenky, \u017ee bych se m\u011bl hudby vzd\u00e1t a za\u010d\u00edt zva\u017eovat jin\u00e9 alternativy m\u00e9 budoucnosti. Bylo mi z t\u00e9 p\u0159edstavy \u00fazko a cht\u011blo se mi zvracet.<\/em><\/div>\n
„Bille, dorazil berl\u00ednsk\u00fd zpravodaj,“ hul\u00e1kal na m\u011b z p\u0159eds\u00edn\u011b Gordon. „Je tam ten v\u00e1\u0161 inzer\u00e1t, chce\u0161 to vid\u011bt?“<\/em><\/div>\n
„Ne, to je dobr\u00fd. Mrknu na to pozd\u011bji.“ Za\u0159val jsem v odpov\u011b\u010f skrz zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e m\u00e9ho pokoje. Stejn\u011b jsem zn\u011bn\u00ed toho inzer\u00e1tu znal nazpam\u011b\u0165:<\/em><\/div>\n
„Slibn\u00e1 a talentovan\u00e1 kapela hled\u00e1 mezi sv\u00e9 \u010dleny dobr\u00e9ho kreativn\u00edho kytaristu. Miluje\u0161-li hudbu stejn\u011b jako my, p\u0159idej se k n\u00e1m na cest\u011b za hv\u011bzdnou kari\u00e9rou.“<\/em><\/div>\n
Nakonec p\u0159i\u0159azen kontakt na m\u011b. Rozhl\u00e9dl jsem se po mobilu, kter\u00fd by se m\u011bl v\u00e1let n\u011bkde na psac\u00edm stole. Na\u0161el jsem ho pod stohem pap\u00edr\u016f, kde bylo na\u010dm\u00e1ran\u00fdch p\u00e1r n\u00e1pad\u016f na texty, zkontroloval jsem baterii a zapnut\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. Kdy\u017e jsem se ujistil, \u017ee energie m\u00e1 je\u0161t\u011b spoustu a p\u0159\u00edpadn\u00e9ho volaj\u00edc\u00edho mi ozn\u00e1m\u00ed nep\u0159eslechnuteln\u00fdm je\u010d\u00e1kem, vsunul jsem si ho do kapsy kalhot. Tak ho budu m\u00edt alespo\u0148 po\u0159\u00e1d u sebe, aby mi neunikl p\u0159\u00edpadn\u00fd uchaze\u010d, kter\u00fd by reagoval na inzerci. Jo, mo\u017en\u00e1 jsem to s kapelou nevzdal je\u0161t\u011b tak moc, jak by se na prvn\u00ed pohled mohlo zd\u00e1t\u2026<\/em><\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu v m\u00edrn\u00e9m \u0161oku civ\u011bl na zabouchnut\u00e9 dve\u0159e, za kter\u00fdmi p\u0159ed p\u00e1r minutami zmizel jeho mlad\u0161\u00ed bratr. Snad a\u017e hypnotizoval ten masivn\u00ed kus d\u0159eva se sklen\u011bnou v\u00fdpln\u00ed v marn\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee se nakonec rozlet\u00ed, vpust\u00ed dovnit\u0159 Billa<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-8163","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8163","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8163"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8163\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8163"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8163"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8163"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}