{"id":8169,"date":"2011-07-23T18:00:00","date_gmt":"2011-07-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8148"},"modified":"2011-07-23T18:00:00","modified_gmt":"2011-07-23T17:00:00","slug":"bezvedomi","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/23\/bezvedomi\/","title":{"rendered":"Bezv\u011bdom\u00ed"},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
L\u00e9to bylo opravdu nesnesiteln\u011b hork\u00e9 a such\u00e9. Ten den se teploty v hork\u00e9m, betonov\u00e9m m\u011bst\u011b vy\u0161plhaly a\u017e nad tropickou t\u0159ic\u00edtku. A Tom t\u00e9m\u011b\u0159, jak se \u0159\u00edk\u00e1, padal na hubu. Opravdu, pro\u010d musej\u00ed pracovat i v takov\u00e9m parnu? Dokonce se zd\u00e1lo, \u017ee ani ta klimatizace nepom\u00e1h\u00e1.<\/div>\n
„Bille?“ \u0161eptnul sm\u011brem k bratrovi, kter\u00fd na tom byl, zd\u00e1 se, je\u0161t\u011b o n\u011bco h\u016f\u0159. Kapi\u010dky potu mu l\u00edn\u011b st\u00e9kaly po sp\u00e1nc\u00edch a jeho o\u010di t\u011bkaly po cel\u00e9 m\u00edstnosti. Tomovi se to nel\u00edbilo. Jeho mal\u00e9 dvoj\u010de bylo v\u017edy pln\u011b zaujato rozhovorem, poka\u017ed\u00e9 se absolutn\u011b naplno v\u011bnoval tomu, co pr\u00e1v\u011b d\u011blal. Kdy\u017e sly\u0161el Tom\u016fv \u0161eptav\u00fd hlas, trhl sebou a sv\u00e9 vypla\u0161en\u00e9 o\u010di oto\u010dil k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Nic,“ po jeho usm\u00edvaj\u00edc\u00edch se rtech stekla kapi\u010dka potu. Rychle zachytil tento n\u00e1znak tekutiny na jazyku. Ud\u011blal to, ani\u017e by o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, tak\u017ee te\u010f nasadil pon\u011bkud rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv. Motala se mu hlava.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“ Tom o tom nebyl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd. Cel\u00fd den byli na nohou. Dopoledne photoshoot, v poledne a \u010d\u00e1st odpoledne p\u0159edt\u00e1\u010den\u00ed jak\u00e9si talkshow a odpoledne dva velmi dlouh\u00e9 rozhovory, z \u010deho\u017e jeden u\u017e m\u011bli, d\u00edkybohu, za sebou. Ten druh\u00fd je \u010dekal. A Tom si jen marn\u011b nam\u00e1hal hlavu s t\u00edm, kdy ten den vid\u011bl Billa j\u00edst nebo, co\u017e je v t\u011bchto tropick\u00fdch dnech mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, p\u00edt. Proto byl te\u010f odhodlan\u00fd nepustit sem \u017e\u00e1dn\u00e9ho redaktora, dokud se Bill nenapije. Ov\u0161em jeho z\u00e1m\u011br se nepovedl. Jeho zorni\u010dky se roz\u0161\u00ed\u0159ily a on si byl jist\u00fd, \u017ee ten okam\u017eik jen tak nezapomene. „Bille!“ vyk\u0159ikl vyd\u011b\u0161en\u011b a rychle se k n\u011bmu je\u0161t\u011b o n\u011bco p\u0159isunul. Billovo t\u011blo se najednou bezvl\u00e1dn\u011b zhroutilo. Vypadal jako neforemn\u00e1 hrom\u00e1dka seskl\u00e1dan\u00e1 na seda\u010dce. „Bille, sakra, \u0159ekni n\u011bco!“ lehce, n\u011b\u017en\u011b ho pleskl po tv\u00e1\u0159i. B\u00e1l se p\u0159itla\u010dit. B\u00e1l se, \u017ee by mu ubl\u00ed\u017eil. „Bille, co ti je?! Bille!“<\/div>\n
\n
***<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bolela ho hlava. Nemohl si vzpomenout, co se stalo. Pamatoval si jenom tmu.<\/div>\n
Musel vyvinout v\u011bdom\u00e9 \u00fasil\u00ed u\u017e jen na otev\u0159en\u00ed o\u010d\u00ed. To bylo zl\u00e9. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale tak n\u011bjak tu\u0161il, \u017ee to nebylo dobr\u00e9 znamen\u00ed.<\/div>\n
Z\u00e1\u0159iv\u00e9 sv\u011btlo, mnohon\u00e1sobn\u011b odra\u017een\u00e9 od \u010dist\u011b b\u00edl\u00fdch st\u011bn, ho t\u00e9m\u011b\u0159 oslepilo a jeho o\u010di se op\u011bt zav\u0159ely. Pohnul rty, aby ti\u0161e zaklel, ale nepovedlo se mu to. M\u00edsto toho z nich vy\u0161el jen jak\u00fdsi tich\u00fd sk\u0159ek. Zamra\u010dil se a znovu, tentokr\u00e1t s mnohem men\u0161\u00ed vyvinutou n\u00e1mahou otev\u0159el o\u010di. Nyn\u00ed u\u017e byl na proud sv\u011btla p\u0159ipraven\u00fd.<\/div>\n
Nemocnice. Jist\u011b, mohlo mu to doj\u00edt hned, jak uc\u00edtil ten nechutn\u00fd pach dezinfekce. Ale co tu d\u011bl\u00e1? Stalo se mu n\u011bco? A stalo se n\u011bco Tomovi?<\/div>\n
Popla\u0161en\u011b se rozhl\u00e9dl kolem. Vedle postele st\u00e1la nepohodln\u00e1 \u017eidle a na n\u00ed v opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed poloze sed\u011bl Tom. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee a\u017e ho n\u011bco vzbud\u00ed, jeho bratr ur\u010dit\u011b skon\u010d\u00ed rozpl\u00e1cnut\u00fd na zemi. Ale pro te\u010f byl r\u00e1d, \u017ee je Tom v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
To ale st\u00e1le nevysv\u011btlovalo, \u017ee on tu le\u017e\u00ed napojen\u00fd na um\u011blou v\u00fd\u017eivu, jak si v\u0161iml.<\/div>\n
Oto\u010dil hlavu za zvukem. V otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch st\u00e1l mu\u017e v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti a s \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/p>\n<\/div>\n
„\u00c1, pan Ka-„<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161!“ zasy\u010del Bill a k\u00fdvl sm\u011brem ke sv\u00e9mu bratrovi. Ten se jen zavrt\u011bl a m\u00e1lem doopravdy spadl na zem, ale nakonec rovnov\u00e1hu vyv\u00e1\u017eil a spokojen\u011b spal d\u00e1l.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jste se ji\u017e probral,“ pokra\u010doval \u0161eptem doktor, jako by ho Bill ani nep\u0159eru\u0161il. „D\u00e1m v\u00e1m hned\u2026,“ st\u0159elil rychl\u00fdm pohledem po Tomovi. „Jakmile se v\u00e1\u0161 bratr probud\u00ed, zazvo\u0148te si na sest\u0159i\u010dky. V\u00edte, kde m\u00e1te zvonek?“ spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e mu ho Bill jako vzorn\u00fd chlapec uk\u00e1zal. „Dobr\u00e1, ony v\u00e1s u\u017e zbav\u00ed t\u00e9 kapa\u010dky. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jeliko\u017e u\u017e jste p\u0159i v\u011bdom\u00ed, nebudete ji pot\u0159ebovat. Dne\u0161n\u00ed vizitu jste u\u017e prospal, ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee jestli\u017ee n\u00e1m sl\u00edb\u00edte, \u017ee nejbli\u017e\u0161\u00ed minim\u00e1ln\u011b t\u00fdden se budete sna\u017eit b\u00fdt v klidu a i nad\u00e1le se nep\u0159ece\u0148ovat, budete moct j\u00edt.“<\/div>\n
„Co se mi stalo?“ i jeho \u0161epot zn\u011bl sk\u0159ehotav\u011b. Nel\u00edbilo se mu to. Bez sv\u00e9ho hlasu to nebyl on. Jeho hlas byl pro n\u011bj v\u0161echno.<\/div>\n
„Omdlel jste. Z dehydratace. Celkem norm\u00e1ln\u00ed v\u011bc, zvl\u00e1\u0161\u0165 pak v t\u011bchto dnech. Ale p\u0159esto byste si m\u011bl d\u00e1t pozor,“ doktor\u016fv pohled se nyn\u00ed zam\u011b\u0159oval na Toma. „Nech\u00e1m sem dopravit druhou postel. Mysl\u00edm, \u017ee nebudete jedin\u00fd, komu denn\u00ed odpo\u010dinek jen prosp\u011bje.“<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se za n\u00edm zaklaply dve\u0159e, Bill se s obrovskou snahou a nakonec i \u00fasp\u011bchem pokusil posadit. Ov\u0161em zabolela ho ruka, na kterou m\u011bl nap\u00edchnutou um\u011blou v\u00fd\u017eivu. Tentokr\u00e1t u\u017e mu tich\u00e9 zaklen\u00ed ned\u011blalo sebemen\u0161\u00ed pot\u00ed\u017ee. Zhluboka si povzdychl. Tak\u017ee mu asi nezb\u00fdvalo nic na v\u00fdb\u011br.<\/div>\n
„Vst\u00e1vej, Tome, nebo t\u011b nech\u00e1m sest\u0159i\u010dkama polejt studenou vodou,“ nebo rad\u011bji ne. Proto\u017ee pak by ta zajist\u00e9 k\u0159ehk\u00e1, ale tak\u00e9 velmi dot\u011brn\u00e1 stvo\u0159en\u00ed zaru\u010den\u011b neust\u00e1le cukrovala kolem jeho bratra a jemu by z\u016fstala um\u011bl\u00e1 hadi\u010dka v ruce a\u017e do vizity dal\u0161\u00edho dne. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b v\u00fdhru\u017eka zabrala. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 ne tak docela v\u00fdhru\u017eka, jenom jeho hlas. Tom se nepohodln\u011b zavrt\u011bl. A tentokr\u00e1t u\u017e svou rovnov\u00e1hu nevyrovnal. Skon\u010dil p\u0159\u00edmo na zemi.<\/div>\n
„C-co\u2026 to t-tu\u2026,“ zamumlal dezorientovan\u011b a nech\u00e1pav\u011b mrkal.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tome,“ usm\u00e1l se na n\u011bj z postele Bill. Ne\u0161lo to jinak. Jeden z nich v tom p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm nemocni\u010dn\u00edm \u00faboru a hadi\u010dkou v ruce a ten druh\u00fd v zapr\u00e1\u0161en\u00e9m, poma\u010dkan\u00e9m oble\u010den\u00ed, dozajista rozl\u00e1man\u00fd ze span\u00ed v nepohodln\u00e9 pozice na \u017eidli a pr\u00e1v\u011b te\u010f le\u017e\u00edc\u00ed na zemi. Kam to ta slavn\u00e1 Kaulitz dvoj\u010data dopracovala? „Klid. \u017d\u00e1dnej paparazzi t\u011b moment\u00e1ln\u011b nevyfot\u00ed, a dokonce tu nen\u00ed ani m\u00e1ma, kter\u00e1 by ti vynadala za to, \u017ee jsi usnul na \u017eidli,“ je\u0161t\u011b st\u00e1le c\u00edtil, \u017ee jeho hlasivky nejsou tak docela v po\u0159\u00e1dku, ale u\u017e aspo\u0148 mohl mluvit. A toho si v\u00e1\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„Vtipn\u00e9,“ prohodil Tom ironicky. V\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl n\u00e1ladu na vt\u00edpky. Sednul si zp\u00e1tky na \u017eidli a p\u0159isunul ji bl\u00ed\u017e k Billov\u011b posteli. „Jak ti je?“ jemn\u011b stiskl jeho volnou dla\u0148 ve sv\u00fdch.<\/div>\n
„Mot\u00e1 se mi hlava, bol\u00ed m\u011b krom\u011b n\u00ed i ruka a m\u00e1m pocit, \u017ee mi kdosi odrovnal hlasivky. Trochu se t\u0159esu, je mi tro\u0161ku blb\u011b a nec\u00edt\u00edm se je\u0161t\u011b tak docela ve sv\u00fd k\u016f\u017ei,“ nest\u011b\u017eoval si. Kdyby se ho neptal Tom, asi by jednodu\u0161e \u0159ekl, \u017ee se m\u00e1 dob\u0159e. Jenom\u017ee Tomovi to \u0159\u00edct nemohl. C\u00edtil by se stra\u0161n\u011b \u0161patn\u011b. V\u017edycky se tak c\u00edtil, kdy\u017e mu ne\u0159\u00edkal tak docela celou pravdu nebo dokonce lhal. „Ale jinak je mi fajn,“ dodal rychle. To ale Tomovi nezabr\u00e1nilo, aby se mra\u010dil.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee jsi prakticky celej v\u010derej\u0161ek v\u016fbec nepil ani nejedl? Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee se nen\u00ed co divit, \u017ee jsi zkolaboval. A prej si to je\u0161t\u011b v tom vedru vydr\u017eel dost dlouho.“<\/div>\n
„Nebyl \u010das,“ Bill pokr\u010dil rameny pon\u011bkud omluvn\u011b. „V\u0161ak v\u00ed\u0161, celej den jsme n\u011bco d\u011blali, po\u0159\u00e1d jsme m\u011bli n\u011bjak\u00e9 d\u016fle\u017eit\u00e9 povinnosti a-„<\/div>\n
„Nic nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tv\u00e9 zdrav\u00ed, Bille,“ prop\u00e1lil ho p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem Tom. Ten \u0161\u00edlen\u00fd pocit bezmoci, kdy se mu jeho dvoj\u010de slo\u017eilo p\u0159ed o\u010dima, necht\u011bl u\u017e nikdy za\u017e\u00edt. „V\u0161echny, rozhovory, show, moder\u00e1to\u0159i, re\u017eis\u00e9\u0159i, byznys\u2026 To v\u0161echno m\u016f\u017ee po\u010dkat. U\u017e jednou, kdy\u017e jsi m\u011bl probl\u00e9m s hlasivkami, to po\u010dkalo. Pro\u010d by to te\u010f m\u011blo b\u00fdt jinak?“ Bill se provinile kousal do rtu. Ned\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. C\u00edtil v nich v\u00fd\u010ditku a tu by nejsp\u00ed\u0161 nesnesl. M\u00edsto toho z\u00edral na jejich spojen\u00e9 dlan\u011b, propleten\u00e9 prsty, kter\u00e9 p\u0159ekr\u00fdvala Tomova dla\u0148. „Bille?“<\/div>\n
„Asi\u2026 asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159iznal neochotn\u011b. Nebylo to tak, \u017ee by necht\u011bl uznat Tomovu pravdu. Sp\u00ed\u0161 naopak. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee si za ten probl\u00e9m m\u016f\u017ee s\u00e1m. Ale z Tomova hlasu sly\u0161el bolest. A jeho stra\u0161n\u011b mrzelo, kdy\u017e n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil nebo zklamal Toma. A jedno z toho se ur\u010dit\u011b stalo.<\/div>\n
„Bille,“ povzdechl si Tom. Pak se nadzvedl na sv\u00e9 \u017eidli a Billa objal. Bill si ti\u0161e oddechl. Bylo to za nima. T\u00edmhle ta situace kon\u010dila. Oba si z n\u00ed vezmou ponau\u010den\u00ed, postaraj\u00ed se, aby se v\u00edckr\u00e1t neopakovala, a nebudou se k n\u00ed vracet. I kdy\u017e\u2026<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Ale Tome! J\u00e1 mus\u00edm n\u011bco d\u011blat!“ Bill si dupl nohou a na\u0161pulil rty. Ruce zalo\u017eil bojovn\u011b v bok a jeden vystr\u010dil do strany. Ov\u0161em Tom naproti n\u011bmu st\u00e1l ve stejn\u011b bojovn\u00e9m postaven\u00ed. Ruce zalo\u017een\u00e9 na nah\u00fdch prsou a brada vysunut\u00e1.<\/div>\n
„Tak n\u011bco d\u011blej! Maluj si ty svoje n\u00e1kresy, poslouchej muziku, koukej na filmy, cokoliv. Ale na pr\u00e1ci prost\u011b nes\u00e1hne\u0161,“ trval na sv\u00e9m. David jim dal dva t\u00fddny volna a on hodlal dohl\u00eddnout na to, aby se Bill opravdu vzpamatoval a nau\u010dil se, \u017ee i jeho t\u011blo pot\u0159ebuje jistou pozornost. Nap\u0159\u00edklad \u017ee pravideln\u00fd pitn\u00fd re\u017eim je opravdu u\u017eite\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 chci ps\u00e1t,“ dobr\u00e1, tentokr\u00e1t bylo to dupnut\u00ed u\u017e vylo\u017een\u011b d\u011btinsk\u00e9.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nechci, aby ses jakkoliv v\u011bnoval pr\u00e1ci. M\u00e1me dovolenou, Bille, dovolenou! To je doba, kdy nemus\u00ed\u0161 d\u011blat nic spojen\u00fdho s t\u00edm, co ti vyd\u011bl\u00e1v\u00e1. M\u016f\u017ee\u0161 si t\u0159eba \u010d\u00edst,“ probl\u00e9m byl ale mo\u017en\u00e1 ten, \u017ee hudba nen\u00ed jenom jejich pr\u00e1ce. Hudba je v\u0161echno, \u010d\u00edm \u017eij\u00ed, prov\u00e1z\u00ed je na ka\u017ed\u00e9m kroku. I te\u010f jim cosi z hi-fi v\u011b\u017ee hr\u00e1lo.<\/div>\n
„Ale\u2026 v\u017edy\u0165 tu p\u00edsni\u010dku ani nemus\u00edme d\u00e1vat na album!“ trval na sv\u00e9m Bill. „J\u00e1 ji chci napsat, v\u00e1\u017en\u011b! Chci si prost\u011b jen sednout a zase jednou sepsat, co c\u00edt\u00edm. To je sv\u00fdm zp\u016fsobem taky forma relaxace, ne?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy jsi naposledy pil?“ zeptal se najednou zcela mimo m\u00edsu Tom.<\/div>\n
„Co to s t\u00edm m\u00e1 spole\u010dn\u00e9ho?“ zamra\u010dil se na n\u011bj Bill. „Bu\u010f tak laskav a neodb\u00edhej od-„<\/div>\n
„Kdy si se naposledy napil, Williame?“ zeptal se Tom p\u0159\u00edsn\u011b. Bill zmlkl. Odpustil si pozn\u00e1mku, \u017ee se tak nejmenuje. Tom samoz\u0159ejm\u011b v\u00ed, jak se jmenuje. Ale Bill zase v\u00ed, \u017ee Tom mu takhle \u0159\u00edk\u00e1 poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e chce, aby mu odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zku nebo se nad jeho slovy zamyslel. A on to ud\u011blal poka\u017ed\u00e9. I te\u010f.<\/div>\n
„No\u2026 n\u011bkdy p\u0159ed\u2026 dv\u011bma\u2026 t\u0159ema hodinama?“ nem\u011blo cenu lh\u00e1t. Proto\u017ee Tom mnohem l\u00edp v\u011bd\u011bl, kdy pil.<\/div>\n
„Dv\u011bma a p\u016fl,“ up\u0159esnilo podle o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed jeho dvoj\u010de. „Dv\u011b a p\u016fl hodiny jsi nepil, Bille. A to jsi doma, pod m\u00fdm dohledem. Opravdu p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1\u0161, \u017ee t\u011b nech\u00e1m jet do studia?“ Billovi do\u0161ly ve\u0161ker\u00e9 argumenty. Ruce sv\u011bsil pod\u00e9l bok\u016f. Tom m\u011bl pravdu a Bill ho ch\u00e1pal. P\u0159esto se v\u0161ak zamyslel.<\/div>\n
„Tome, byl bys pros\u00edm tak hodn\u00fd, p\u0159ivezl ze studia svoj\u00ed kytaru, na\u0161e z\u00e1pisky a pomohl bys mi se sestaven\u00edm p\u00edsni\u010dky? Nechci n\u011bjakej song, jenom oby\u010dejnou p\u00edsni\u010dku. Jako kdy\u017e jsme byli mal\u00ed, sed\u011bli jsme po \u0161kole na zahrad\u011b a psali jsme prost\u011b jen proto, \u017ee n\u00e1s to bavilo a napl\u0148ovalo dobr\u00fdm pocitem,“ jeho hlas byl prostoupen\u00fd klidem. Tom se usm\u00e1l.<\/div>\n
„R\u00e1d tam zajedu. Ale a\u017e uvid\u00edm, \u017ee si se napil.“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Tom m\u011bl rychle zabalenou kytaru i sv\u00e9 pozn\u00e1mky. Byl v tom trochu chaos, ale byl to \u0159\u00edzen\u00fd chaos, kter\u00e9mu rozum\u011bl. Trochu t\u011b\u017e\u0161\u00ed to bylo s Billov\u00fdmi pozn\u00e1mkami. M\u011bl pocit, \u017ee jsou jednodu\u0161e v\u0161ude. Na stole, na gau\u010di, na k\u0159esle, na pi\u00e1n\u011b\u2026 Jednodu\u0161e v\u0161ude.<\/div>\n
Sebral posledn\u00ed pap\u00edr, kter\u00fd se mu postavil do cesty, a rozhl\u00eddl se po zku\u0161ebn\u011b. Nikde nic b\u00edl\u00e9ho povaluj\u00edc\u00edho se \u010dehosi, m\u011blo by to b\u00fdt v\u0161echno. Rychle pozn\u00e1mky srovnal. Bezd\u011bky na n\u011b sjel pohledem. Neb\u00fdvalo ve zvyku, \u017ee si jeden z nich p\u0159e\u010dte pozn\u00e1mky toho druh\u00e9ho d\u0159\u00edv, ne\u017e si to v\u016fbec \u0159eknou. Ale tentokr\u00e1t mu o\u010di prakticky automaticky p\u0159e\u010detly p\u00e1r slov.<\/div>\n
„S\u00e1m\u2026 zima\u2026 \u00fader srdce\u2026 c\u00edtit nezn\u00e1m\u00e9, nepochopiteln\u00e9, neuchopiteln\u00e9\u2026 bl\u00ed\u017e\u2026 vzd\u00e1len\u00e9 ticho\u2026 otev\u0159\u00edt o\u010di\u2026 sm\u011bt d\u00fdchat\u2026 du\u0161e na kusy\u2026“<\/div>\n
Ta slova ho zarazila. T\u00e9m\u011b\u0159 zhypnotizovan\u011b na n\u011b z\u00edral. Srdce jako by mu vynechalo jeden \u00fader. Tohle v\u0161echno c\u00edtil, kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm Bill zhroutil. A pak ho n\u011bco napadlo.<\/div>\n
Rychle se p\u0159ehrabal ve sv\u00fdch vlastn\u00edch pozn\u00e1mk\u00e1ch. P\u00e1r takt\u016f, jen n\u00e1znak melodie. Ale naho\u0159e, nad prvn\u00ed osnovou byla pozn\u00e1mka. Pro klav\u00edr<\/em>. Jeho pohled sklouzl kamsi do ztracena.<\/div>\n
Doma nemaj\u00ed ani klav\u00edr, ani kl\u00e1vesy, ani nic podobn\u00e9ho. Jenom\u017ee kdyby to zahr\u00e1l na kytaru, nevyzn\u00ed to tak. Ani zdaleka to tak nevyzn\u00ed. Tak\u017ee\u2026 Kdy\u017e to nejde ud\u011blat jednodu\u0161e, mus\u00ed na to slo\u017eit\u011b.<\/div>\n
Odnesl pozn\u00e1mky i kytaru do auta, ale nenasedl do n\u011bj a neodjel. Vr\u00e1til se zp\u00e1tky do zku\u0161ebny. Pro kl\u00e1vesy.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem zp\u00e1tky!“ houkl Tom do domu. „A pot\u0159ebuju pomoc,“ dodal, ani zdaleka ne tak nad\u0161en\u011b. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e musel p\u0159iznat, \u017ee n\u011bco nezvl\u00e1d\u00e1 s\u00e1m. Ani Billovi n\u011bco takov\u00e9ho nep\u0159izn\u00e1val r\u00e1d.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. A s \u010d\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 asi tak\u2026 Proboha, pro\u010d to s sebou t\u00e1hne\u0161?“ zeptal se Bill, jakmile se objevil ve dve\u0159\u00edch a tud\u00ed\u017e mohl vid\u011bt, jak se Tom lopot\u00ed s kl\u00e1vesami.<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdavej, bude\u0161 brzo starej,“ odsekl jednodu\u0161e. „A poj\u010f mi pomoc,“ k\u00fdvl na auto a roze\u0161el se do ob\u00fdv\u00e1ku. Celkem logicky p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Bill pochop\u00ed, co po n\u011bm Tom chce. A Bill pochopil. Vzal jeho kytaru a p\u0159ehodil si popruh od jej\u00edho futr\u00e1lu p\u0159es rameno. Tom na chvilku poc\u00edtil dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00ed, \u017ee n\u011bkdo ciz\u00ed sah\u00e1 na jeho n\u00e1stroj, ale pak se zase v\u0161echno vr\u00e1tilo do norm\u00e1lu. Ano, kdy\u017e m\u011bl n\u011bkdo ciz\u00ed pe\u010dovat o jeho poklady, byl zatracen\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a v\u017edycky se motal n\u011bkde kolem, aby na doty\u010dn\u00e9 dohl\u00e9dl. Ale bylo v po\u0159\u00e1dku, kdy\u017e je m\u011bl v ruk\u00e1ch Bill. Proto\u017ee Bill ch\u00e1pal, jak jsou pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00e9. Bill vzal do rukou v\u0161echny jejich pozn\u00e1mky, zav\u0159el auto a vydal se za Tomem.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak \u0159ekne\u0161 mi, pro\u010d si poprv\u00e9 v historii k n\u00e1m dom\u016f zavezl kl\u00e1vesy?“ pravda byla takov\u00e1, \u017ee v\u017edycky cht\u011bli dom\u016f klav\u00edr. Jen se nikdy nenaskytla p\u0159\u00edle\u017eitost k jeho koupi.<\/div>\n
„No\u2026,“ dobr\u00e1, tohle byla ta nep\u0159\u00edjemn\u00e1 \u010d\u00e1st. Nedalo se \u0159\u00edct, \u017ee dvoj\u010data mezi sebou maj\u00ed n\u011bjak\u00e9 soukrom\u00ed. Ale dote\u010f se nikdy nestalo, jak u\u017e bylo \u0159e\u010deno, \u017ee by si jeden pro\u010d\u00edtal pozn\u00e1mky toho druh\u00e9ho bez v\u011bdom\u00ed jejich autora. „Kdy\u017e jsem sb\u00edral tv\u00e9 pozn\u00e1mky, narazil jsem na jedny, kter\u00e9 m\u011b opravdu zaujaly,“ vzal Billovi \u0161tos pap\u00edr\u016f z rukou a za\u010dal se t\u00edm nemal\u00fdm mno\u017estv\u00edm pap\u00edru prob\u00edrat. Obvykle sta\u010dil jedin\u00fd letm\u00fd pohled na to, aby zjistil, \u017ee to nen\u00ed ta pozn\u00e1mka, kterou hled\u00e1. „Tady,“ podal mu jedin\u00fd list pap\u00edru zp\u00e1tky. Bill si ho p\u0159evzal a rychle p\u0159el\u00edtl pohledem. Tom si v\u0161iml, \u017ee cel\u00e9 jeho t\u011blo tak n\u011bjak podivn\u011b strnulo. „Kdy jsi to psal?“ zeptal se, zat\u00edmco za\u010dal kl\u00e1vesy vynd\u00e1vat a p\u0159ipravovat na provoz. Bill mal\u00fd moment ml\u010del.<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 na ten ve\u010der, jak jsem z\u016fst\u00e1val s\u00e1m doma, ale ty jsi \u0161el s Gustavem a Georgem kamsi do baru?“ jist\u011b\u017ee pamatoval. Billovi tenkr\u00e1t opravdu nebylo dob\u0159e a on se ho n\u011bkolikr\u00e1t ptal, jestli s n\u00edm p\u0159ece jen nem\u00e1 z\u016fstat. Bill ho ale vyh\u00e1n\u011bl, \u017ee si m\u00e1 u\u017e\u00edt aspo\u0148 on. Cel\u00fd ten ve\u010der st\u00e1l za nic. „Sed\u011bl jsem tady a c\u00edtil jsem se\u2026 s\u00e1m,“ pokr\u010den\u00ed ramen. „A m\u011bl jsem pocit, \u017ee n\u011bkdo n\u00e1m chod\u00ed p\u0159ed domem. V\u00ed\u0161, v t\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 zim\u011b. A j\u00e1 se c\u00edtil podivn\u011b zraniteln\u00fd a\u2026 s\u00e1m. B\u00e1l jsem se. Bylo to\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, v\u0161echno ten ve\u010der bylo divn\u00e9. \u0160el jsem sp\u00e1t brzo,“ uzav\u0159el to rychle. Tom ml\u010del. Jen zapnul kl\u00e1vesy. Po\u010dkal, a\u017e se zcela najedou, cosi na nich nama\u010dkal a za\u010dal hr\u00e1t. Tichou melodii, rozklad akord\u016f, dalo by se \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee tohle by se k tomu\u2026 n\u00e1m\u011btu mohlo hodit,“ nadhodil a tro\u0161ku zm\u011bnil harmonii. Nebylo to n\u00e1siln\u00e9, sp\u00ed\u0161 jen p\u0159\u00edjemn\u00fd doprovod. „Na kyta\u0159e to nevyzn\u00ed. Proto ty kl\u00e1vesy,“ vysv\u011btlil a p\u0159idal i levou ruku. Melodie se stala hutn\u011bj\u0161\u00ed, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le byla velmi p\u0159\u00edjemn\u00e1, ale u\u017e to nebyl doprovod. Byla to \u010d\u00e1st. \u010c\u00e1st n\u011b\u010deho, co je\u0161t\u011b ani nevzniklo.<\/div>\n
„Kdy jsi\u2026?“<\/div>\n
„V ten sam\u00fd ve\u010der,“ Tom odpov\u011bd\u011bl, ani\u017e by Bill dokon\u010dil ot\u00e1zku. „V tom baru jsem str\u00e1vil slabou p\u016flhodinu. Pak jsem ode\u0161el. M\u011bl jsem plnou hlavu starost\u00ed o tebe. V\u00ed\u0161, kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, byl jsi skute\u010dn\u011b bled\u00fd a cel\u00fd si ho\u0159el. Ale z\u00e1rove\u0148 jsem si pamatoval, cos mi \u0159ekl, kdy\u017e jsem doch\u00e1zel,“ Tom se usm\u00e1l. P\u0159i vypr\u00e1v\u011bn\u00ed nep\u0159est\u00e1val hr\u00e1t. Melodie byla m\u00edsty hodn\u011b nal\u00e9hav\u00e1, ale m\u00edsty jen prost\u011b podlo\u017een\u00ed pro zp\u011bv. „\u0158ekl si mi, a\u0165 se nevrac\u00edm moc brzy. Tak jsem \u0161el do zku\u0161ebny. A tam\u2026 n\u011bjak vzniklo tohle,“ Tom vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, jak to vzniklo. V jednu chv\u00edli prost\u011b hr\u00e1l v\u0161emo\u017en\u00e1 cvi\u010den\u00ed na rozpohybov\u00e1n\u00ed prst\u016f a p\u0159em\u00fd\u0161lel o Billovi, v tu druhou u\u017e hr\u00e1l tuto melodii. „A dneska jsem si na to p\u0159i \u010dten\u00ed t\u011bch slov vzpomn\u011bl. A z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu mi p\u0159i\u0161lo, \u017ee by se to k sob\u011b celkem hodilo,“ zazn\u011bl posledn\u00ed akord a melodie celkem znenad\u00e1n\u00ed skon\u010dila. Bill ml\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
„Byl jsi venku,“ \u0159ekl nakonec. „A j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bkdo venku je. J\u00e1\u2026 c\u00edtil jsem to,“ ned\u00e1valo to smysl. „Byl jsi\u2026 s\u00e1m.“<\/div>\n
„Ztratil jsem se v tom davu v baru,“ zavrt\u011bl hlavou Tom. „Alespo\u0148 prvn\u00ed p\u016flhodinu.“<\/div>\n
„Je tam n\u011bkdo venku, kdo chod\u00ed s\u00e1m,“ zamumlal Bill. Tom zahr\u00e1l prvn\u00ed akordy. „Je tam venku n\u011bkdo\u2026,“ za\u010dal znovu, ale jako by ztratil nit, kdy\u017e ho Tom zat\u00e1hl za ruku a posadil vedle sebe. Jejich boky se k sob\u011b tiskly.<\/div>\n
„Venku v t\u00e9 zim\u011b,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„Jeden \u00fader srdce,“ zamumlal Bill. Vzpomn\u011bl si, pro\u010d ho tam tenkr\u00e1t napsal. Ka\u017ed\u00fd jeden \u00fader se zd\u00e1l jako nekone\u010dn\u00e1 doba.<\/div>\n
„Ztracen v davu,“ zamumlal Tom. Vzpomn\u011bl si, jak moc ztracen\u011b si p\u0159ipadal.<\/div>\n
„Je tam n\u011bkdo\u2026,“ Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b nenach\u00e1zel ta spr\u00e1vn\u00e1 slova. Cht\u011bl \u0159\u00edct, jak c\u00edtil Toma. Jak c\u00edtil, \u017ee je tam s\u00e1m a \u017ee chce j\u00edt dovnit\u0159, za n\u00edm.<\/div>\n
„Kdo k\u0159i\u010d\u00ed,“ proto\u017ee p\u0159esn\u011b to cht\u011bl Tom d\u011blat. Nejen tu noc, ale tak\u00e9 p\u0159ed dv\u011bma dny, kdy\u017e Bill omdlel. Cht\u011bl se vyk\u0159i\u010det do sv\u011bta. Ale\u2026 „Co nikdo nem\u016f\u017ee sly\u0161et.“<\/div>\n
„Je tam n\u011bkdo, kdo se top\u00ed,“ proto\u017ee p\u0159esn\u011b takov\u00fd to byl pocit. Jako by v\u0161ude kolem v\u00e1s n\u011bco bylo. Vy se chcete dostat nahoru, nad v\u0161echno to z\u00e1hadn\u00e9 n\u011bco, ale ono to nejde, hladina se nad v\u00e1mi zav\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„Sta\u017een dol\u016f strachem,“ proto\u017ee strach opravdu je stra\u0161n\u00e1 v\u011bc. Dok\u00e1\u017ee v\u00e1s ovl\u00e1dnout, st\u00e1hnout do takov\u00fdch hloubek, o kter\u00fdch jste nikdy ani nep\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
„Ned\u00edvej se pry\u010d.“<\/div>\n
Tom se zad\u00edval na Billa. Bill jeho pohled vyc\u00edtil a obr\u00e1til se na n\u011bj. Kl\u00e1vesy utichly.<\/div>\n
„Vzal jsem to s sebou, proto\u017ee\u2026 ta slova\u2026 Naprosto p\u0159esn\u011b vystihovala to, co jsem c\u00edtil, na co jsem myslel, kdy\u017e jsi zkolaboval,“ jako by Bill pot\u0159eboval n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Te\u010f u\u017e mu bylo v\u0161echno jedno.<\/p>\n<\/div>\n
„Bl\u00ed\u017e,“ zamumlal.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b bl\u00ed\u017e,“ zaprosil. Tom to nech\u00e1pal. Nech\u00e1pal nic. Ale to, co se mezi nimi stalo\u2026 co se mezi nimi d\u011blo a co mezi nimi bylo pr\u00e1v\u011b te\u010f, bylo a\u017e moc siln\u00e9. Je\u0161t\u011b o n\u011bco p\u0159ibl\u00ed\u017eil sv\u016fj obli\u010dej k tomu Billovu.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 chci k\u0159i\u010det do vzd\u00e1len\u00e9ho ticha,“ nev\u011bd\u011bl, co ten obrat znamen\u00e1. Jen mu prost\u011b vytanul na mysl. Bylo to nepochopiteln\u00e9, proto\u017ee podobn\u00e9 obraty v\u011bt\u0161inou napadaly Billa.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to chce jen\u2026 otev\u0159\u00edt o\u010di,“ za\u0161eptal Bill. Rozt\u0159esen\u011b nat\u00e1hl jednu ruku a polo\u017eil ji na Tomovu tv\u00e1\u0159. Tomova tepl\u00e1 dla\u0148 p\u0159ekryla tu jeho.<\/div>\n
„Bille\u2026 co se to d\u011bje?“ Tom ot\u0159el jejich nosy o sebe.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl bez dechu Bill. A pak to ud\u011blal. Spojil jejich rty v nevinn\u00e9m polibku.<\/div>\n
„Bl\u00ed\u017e,“ zamumlal Tom, kdy\u017e se od n\u011bj Bill odt\u00e1hl, aby se mohl pod\u00edvat, jak na to jeho dvoj\u010de zareaguje. P\u0159it\u00e1hl si ho za pas bl\u00ed\u017e k sob\u011b a znovu o sebe ot\u0159el jejich nosy. Pak otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Ani jeden nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ cht\u011bl za\u010d\u00edt Bill, jako v\u017edy ten netrp\u011bliv\u011bj\u0161\u00ed a nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed z nich. Ale Tom ho p\u0159ilo\u017een\u00edm ukazov\u00e1\u010dku na jeho rty zarazil. Tentokr\u00e1t to byl on, kdo nakr\u00e1tko propojil jejich \u00fasta.<\/div>\n
„A\u0165 u\u017e jsi cht\u011bl \u0159\u00edct cokoliv, \u0159ekni to a\u017e te\u010f,“ stiskl Billovu dla\u0148, kterou si st\u00e1le p\u0159idr\u017eoval na tv\u00e1\u0159i. Bill\u016fv \u00fasm\u011bv proz\u00e1\u0159il celou m\u00edstnost.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e nechci \u0159\u00edct nic,“ zasm\u00e1l se a n\u011b\u017en\u011b kousl Toma do nosu. „Snad jen\u2026 m\u00e1m \u017e\u00edze\u0148.“<\/div>\n
„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm,“ zasm\u00e1l se Tom.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper L\u00e9to bylo opravdu nesnesiteln\u011b hork\u00e9 a such\u00e9. Ten den se teploty v hork\u00e9m, betonov\u00e9m m\u011bst\u011b vy\u0161plhaly a\u017e nad tropickou t\u0159ic\u00edtku. A Tom t\u00e9m\u011b\u0159, jak se \u0159\u00edk\u00e1, padal na hubu. Opravdu, pro\u010d musej\u00ed pracovat i v takov\u00e9m parnu? Dokonce se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}