{"id":819,"date":"2018-01-02T16:00:00","date_gmt":"2018-01-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=813"},"modified":"2018-01-02T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-02T15:00:00","slug":"jeho-ocima-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/02\/jeho-ocima-20\/","title":{"rendered":"Jeho o\u010dima 20."},"content":{"rendered":"
autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Neobvykle norm\u00e1ln\u00ed<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, m\u00e1m t\u011b r\u00e1da!“ Deklaroval Tom pisklav\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Bill z\u00edral na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n
Tom si odka\u0161lal a zkusil to znovu.<\/div>\n
„Bille,“ zvolal, oh\u00e1n\u011bl se ohnutou obrace\u010dkou, kter\u00e1 b\u00fdvala zn\u00e1m\u00e1 jako Belinda. Mluvil koutkem \u00fast a m\u00e1val obrace\u010dkou tam a zp\u00e1tky, jako by mluvila. „Bille, m\u00e1m t\u011b r\u00e1da! Pro\u010d u\u017e se mnou nemluv\u00ed\u0161? Jsem z toho smutn\u00e1.“ Obrace\u010dka v Tomov\u011b ruce skl\u00ed\u010den\u011b poklesla v p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9m dojmu velmi deprimovan\u00e9ho kuchy\u0148sk\u00e9ho n\u00e1\u010din\u00ed. „Tom neum\u00ed tancovat. Kdo se mnou te\u010f bude tancovat?“<\/div>\n
Ne Bill, zjevn\u011b. Z\u016fst\u00e1val usazen\u00fd u stolu a z\u00edral na sv\u00e9 ruce s mdl\u00fdm nez\u00e1jmem. Tom se jednou oto\u010dil kolem dokola a naklonil se, aby sklonil obrace\u010dku v podivn\u00e9 imitaci tane\u010dn\u00ed kreace. Bill nevzhl\u00e9dl, a Tom si nakonec povzdechl a polo\u017eil Belindu na st\u016fl s posledn\u00edm chl\u00e1choliv\u00fdm pohlazen\u00edm.<\/div>\n
\n

Pot\u00e9, co Bill p\u0159estal mluvit se sv\u00fdmi ne\u017eiv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, Tom za\u010d\u00ednal m\u00edt pocit, \u017ee mus\u00ed on. Bill k nim b\u00fdval tak laskav\u00fd, jeho l\u00e1skyplnost byla naka\u017eliv\u00e1, a nyn\u00ed byli v\u0161ichni opu\u0161t\u011bn\u00ed. Tom byl opu\u0161t\u011bn\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Ty s nik\u00fdm z nich nebude\u0161 mluvit?“ Zeptal se, ve skute\u010dnosti neo\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill nebude, a v\u011bd\u011bl pro\u010d. Jen prost\u011b nev\u011bd\u011bl, jak to napravit, ani\u017e by nevzal zp\u011bt v\u0161echno, co \u0159ekl. Kdyby vzal v\u0161echno zp\u00e1tky, Bill by byl mo\u017en\u00e1 zase \u0161\u0165astn\u00fd – srdce se mu nad tou my\u0161lenkou sev\u0159elo – ale Bill by si taky myslel, \u017ee budou spolu. Tom to nemohl ud\u011blat, jen aby mu to zase v\u0161echno vzal. Tom nemohl b\u00fdt s Billem, proto\u017ee Bill byl… tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale ani necht\u011bl, aby Bill p\u0159estal b\u00fdt zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Tom si nebyl jist\u00fd, jak p\u0159esn\u011b to fungovalo, jak to bude fungovat. V tuto chv\u00edli ne p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. „Ani se mnou, co?“ Tom lehce \u00fap\u011bnliv\u011b kopl do nohy Billovy \u017eidle. Bill se kousl do rtu. Jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd p\u0159eru\u0161il ticho, bylo vysko\u010den\u00ed toustu z toustova\u010de. „Jo,“ \u0159ekl Tom. „To jsem si myslel.“<\/div>\n
Kdy\u017e Tom vyt\u00e1hl sv\u016fj p\u0159ip\u00e1len\u00fd toust, stejn\u011b toustova\u010d pozdravil. Zd\u00e1lo se b\u00fdt divn\u00e9 to neud\u011blat.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

\u010c\u00edm v\u00edce se Bill sna\u017eil o norm\u00e1lnost, t\u00edm podivn\u011bj\u0161\u00ed se zd\u00e1l b\u00fdt. Bill nebyl stvo\u0159en\u00fd k tomu b\u00fdt pr\u016fm\u011brn\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Tom si to ani nedok\u00e1zal p\u0159edstavit. Mo\u017en\u00e1 Bill str\u00e1vil cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot vytv\u00e1\u0159en\u00edm kolem sebe sv\u011bta pln\u00e9ho magie a pot\u011b\u0161en\u00ed jako poh\u00e1dky. Obrazy m\u011bly jm\u00e9na, dokonce i kdy\u017e s nimi Bill nemluvil, st\u011bny byly v\u00edce ne\u017e st\u011bny, dokonce i kdy\u017e to Bill nevyjad\u0159oval nahlas. Bill tyhle v\u011bci nemohl zm\u011bnit. Nemohl zm\u011bnit sebe. Mohl se pouze pokusit to potla\u010dit, schovat pod dusiv\u00e9 vrstvy o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Tom by ho nenechal.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
Bill sed\u011bl u okna v temn\u00e9 m\u00edstnosti, kdy\u017e se Tom usadil vedle n\u011bj, p\u0159itiskl se do Billova prostoru, jako by to byl st\u00e1le jejich prostor, jako by Tom byl st\u00e1le v\u00edtan\u00fd. Bill se ned\u00edval z okna, ale dol\u016f na t\u011b\u017ekou knihu balancuj\u00edc\u00ed na jeho kolenech. Byla to star\u00e1 u\u010debnice historie – Tom to lehce poznal, jeliko\u017e nadpis byl oto\u010den\u00fd spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tu kn\u00ed\u017eku vzh\u016fru nohama,“ pouk\u00e1zal Tom a naklonil se bl\u00ed\u017e. „Jak k tob\u011b m\u016f\u017ee takhle mluvit?“<\/div>\n
Bill ze sebe vydal frustrovan\u00fd zvuk a vypadal, jako by tu kn\u00ed\u017eku cht\u011bl po Tomovi hodit. Opravdu, Tom by nem\u011bl nic proti knize ve sv\u00e9m obli\u010deji, pokud by to znamenalo, \u017ee jej Bill poslouchal. Reakce, jak\u00e1koliv reakce.<\/div>\n
N\u00e1hle Tom vytrhl kn\u00ed\u017eku z Billov\u00fdch prst\u016f. Bill ucukl s vylekan\u00fdma, vykulen\u00fdma o\u010dima, a Tom se na n\u011bj zazubil.<\/div>\n
„Te\u010f ticho,“ instruoval ho, i kdy\u017e Bill ne\u0159ekl a nechystal se \u0159\u00edct v\u016fbec nic. „Budu tuhle kn\u00ed\u017eku p\u0159ed\u010d\u00edtat. J\u00e1 jsem \u00fa\u017easn\u00fd kni\u017en\u00ed p\u0159ed\u010d\u00edta\u010d. Je to jeden z m\u00fdch skryt\u00fdch talent\u016f. Jen poslouchej.“<\/div>\n
V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch obez\u0159etn\u011b zableskl z\u00e1jem a Tom se zazubil, c\u00edtil se odm\u011bn\u011bn. Nebyl si jist\u00fd, jak se to stalo, \u017ee on byl ten, kter\u00fd vyhled\u00e1val pozornost. Nikdy d\u0159\u00edve to tak nebylo. Nikdy p\u0159edt\u00edm nem\u011bl nikoho, od koho by se do\u017eadoval pozornosti.<\/div>\n
\n

Tom se p\u0159isunul o kousek bl\u00ed\u017e a usadil se s kolenem p\u0159itisknut\u00fdm k Billovu. Otev\u0159el si t\u011b\u017ekou knihu na kl\u00edn\u011b a z\u00edral dol\u016f a na \u0159\u00e1dek za \u0159\u00e1dkem drobn\u00e9ho textu. „Tahle kniha je o… stromech.“ Prohl\u00e1sil Tom. „O stromech, kter\u00e9 jsou… No, sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e, o\u010dividn\u011b.“<\/p><\/div>\n

To byla ta spr\u00e1vn\u00e1 v\u011bc, kterou m\u011bl \u0159\u00edct. Bill se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e, jeho v\u00fdraz byl jasn\u00fd s chab\u011b potla\u010den\u00fdm z\u00e1jmem. „Opravdu?“ Zeptal se, a jen jeho hlas zp\u016fsobil, \u017ee Tomovo srdce za\u010dalo b\u00edt o mali\u010dko rychleji.<\/div>\n
„Ano, opravdu,“ ujistil ho Tom a oto\u010dil na dal\u0161\u00ed, n\u00e1hodnou str\u00e1nku. „Sna\u017e\u00edm se tady \u010d\u00edst, nebu\u010f tak ukecan\u00fd.“<\/div>\n
Bill zabru\u010del, tvrdohlav\u011b, a usadil se u Toma bl\u00ed\u017e, zat\u00edmco knihu zv\u011bdav\u011b pozoroval. Tom si dramaticky odka\u0161lal.<\/div>\n
„Tak\u017ee jo, stromy se sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fdmi du\u0161eni, a ony d\u011blaj\u00ed hudbu – jsou to ty nejmuzik\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed stromy v lese, a kdy\u017e zafouk\u00e1 v\u00edtr, jejich list\u00ed dohromady \u0161ust\u00ed jako harmonick\u00fd rytmus…“<\/div>\n
Bill zamy\u0161len\u011b zabroukal vedle Tomova ucha, ten zvuk byl rozt\u0159esen\u00fd a fale\u0161n\u00fd, pravd\u011bpodobn\u011b napodobuj\u00edc\u00ed p\u00edse\u0148, o kter\u00e9 si myslel, \u017ee by ji vytv\u00e1\u0159ely stromy.<\/div>\n
Byl to za\u010d\u00e1tek.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Tome.“<\/p><\/div>\n

Tom zvedl ruku, aby si promnul krk, kter\u00fd m\u011bl ztuhl\u00fd od dlouh\u00e9 doby v jedn\u00e9 poloze. Venku nyn\u00ed byla tma a u\u010debnice historie le\u017eela na podlaze vedle jeho nohou, kde ji zanechal p\u0159ed n\u011bkolika hodinami.<\/div>\n
Kdy\u017e Tom vzhl\u00e9dl, Bill st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch, nap\u016fl ve st\u00ednu z temn\u00e9 chodby. Nohou \u0161oupal o podlahu a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval. „Moje bota se ztratila.“<\/div>\n
Tom do tmy n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, jak si jeho o\u010di zvykaly. Jedna t\u011b\u017ek\u00e1 bota visela opu\u0161t\u011bn\u011b z Billov\u00fdch prst\u016f, zat\u00edmco se Bill pohupoval tam a zp\u00e1tky na bos\u00fdch chodidlech.<\/div>\n
Boty byly jedny z prvn\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 spolu \u0161li Tom s Billem nakupovat. Zat\u00edmco Bill vlastnil t\u0159i boty, kdy\u017e se nast\u011bhoval, \u017e\u00e1dn\u00e9 z nich nebyly p\u00e1r. \u017d\u00e1dn\u00e9 dv\u011b z nich k sob\u011b nepasovaly.<\/div>\n
Tom byl zd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
Kde si Tom myslel, \u017ee byla nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitost sladit \u010depici s obuv\u00ed, Bill nem\u011bl dokonce ani p\u00e1r lad\u00edc\u00edch bot. To muselo b\u00fdt okam\u017eit\u011b napraveno. Samoz\u0159ejm\u011b, kdy\u017e \u0161li nakupovat, Bill si vybral ty nejv\u011bt\u0161\u00ed, nejtmav\u0161\u00ed, nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed a nejneprakti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed boty se zv\u00fd\u0161en\u00fdm podpatkem, jak\u00e9 jen byly dostupn\u00e9. A ze kter\u00fdch jedna z nich nyn\u00ed o\u010dividn\u011b chyb\u011bla.<\/div>\n
\n

„Na co pot\u0159ebuje\u0161 boty?“ Zeptal se Tom s obavami. „Snad n\u011bkam nejde\u0161? Je pozd\u011b, je tma, te\u010f nepot\u0159ebuje\u0161 boty. Z\u016fsta\u0148 tady, Bille.“<\/p><\/div>\n

Bill zavrt\u011bl hlavou a nap\u0159\u00edmil se s tvrdohlavost\u00ed, kterou Tom pozn\u00e1val. Okam\u017eit\u011b mu v hrudi vytryskla l\u00e1skyplnost k tomu odhodlan\u00e9mu, n\u00e1ro\u010dn\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se v posledn\u00ed dob\u011b schov\u00e1valo pod Billovou k\u016f\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Ne, ne,“ nal\u00e9hal Bill. „Moje bota je ztracen\u00e1. Moje bota postr\u00e1d\u00e1 mou druhou botu.“<\/div>\n
„Tvoje boty se postr\u00e1daj\u00ed navz\u00e1jem,“ zopakoval Tom, c\u00edtil se hloup\u011b nad\u011bjn\u011b.<\/div>\n
„Moje bota ztratila svou druhou.“ Bill\u016fv hlas se zachv\u011bl. „Jenom jedna bota – byly tady dv\u011b, a te\u010f je tady jenom jedna. Tomi…“<\/div>\n
Tom se vy\u0161kr\u00e1bal na nohy a neohraban\u011b se p\u0159esunul nap\u0159\u00ed\u010d m\u00edstnost\u00ed k Billovi. To byla ta nejbillov\u0161t\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kterou Bill \u0159ekl za dlouhou dobu, divn\u00e1 a d\u011btinsk\u00e1, a n\u011bjak, v podivn\u00e9 alternativn\u00ed realit\u011b, kterou byl jejich sv\u011bt, to byla dobr\u00e1 v\u011bc. Bill mluv\u00edc\u00ed ve zmaten\u00fdch kruz\u00edch byl \u00fa\u017easn\u00fd, dokonal\u00fd.<\/div>\n
„Okay,“ \u0159ekl Tom, nem\u011bl ani tu slu\u0161nost c\u00edtit se rozpa\u010dit\u011b, kdy\u017e jeho hlas vy\u0161el ven rozt\u0159esen\u011b. P\u0159ekryl Billovu ruku st\u00e1le sv\u00edraj\u00edc\u00ed botu sv\u00fdmi vlastn\u00edmi mozolnat\u00fdmi prsty. Billova ruka sebou \u0161kubla, byla chladn\u00e1 pod Tomovou, ale neodt\u00e1hl ji. „Okay, p\u016fjdeme se pod\u00edvat po druh\u00e9 polovi\u010dce tv\u00e9 boty. N\u011bkde tady je, neztratila se.“<\/div>\n
\n

Bill se za n\u00edm neochotn\u011b vydal, v tichosti a nejsp\u00ed\u0161 trucovit\u011b, jak jej Tom vedl chodbou. „Kde jsi ji vid\u011bl naposledy?“ Zeptal se Tom, kdy\u017e vstoupil do pokoje pro hosty, kam se Bill nazp\u011bt uch\u00fdlil, kdy\u017e u\u017e nebyl v\u00edtan\u00fd v tom Tomov\u011b.<\/p><\/div>\n

Postel byla neustlan\u00e1, p\u0159ikr\u00fdvka pokr\u010den\u00e1 a pol\u0161t\u00e1\u0159 lehce prom\u00e1\u010dkl\u00fd v m\u00edst\u011b, kde le\u017eela Billova hlava. Tom t\u011b\u017ece polkl a nerv\u00f3zn\u011b odvr\u00e1til pohled. Nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod d\u011blat si starosti s t\u00edm, \u017ee Bill spal o samot\u011b, s\u00e1m, proto\u017ee Tom tam nebyl. \u017d\u00e1dn\u00fd d\u016fvod.<\/div>\n
Bill ti\u0161e zak\u0148oural, zatahal za svou ruku, a Tom Billovy prsty okam\u017eit\u011b pustil, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak pevn\u00e9 jeho sev\u0159en\u00ed bylo. „Promi\u0148. Ta bota, ehm…“<\/div>\n
„Ztratila se,“ zak\u0148u\u010del Bill.<\/div>\n
„Ne, je jen, ehm…“ Tom si vlastn\u011b nebyl jist\u00fd. Bill m\u011bl tendence umis\u0165ovat v\u011bci na podivn\u00e1 m\u00edsta, na kter\u00fdch si myslel, \u017ee budou mnohem \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e na jejich p\u016fvodn\u00edch m\u00edstech. Mo\u017en\u00e1 byly \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed – \u017e\u00e1dn\u00e1 z jeho \u010depic Tomovi nikdy nevyj\u00e1d\u0159ila sv\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed jako o\u010dividn\u011b Billovi ano.<\/div>\n
\u00b4Cht\u011bla cestovat,\u00b4 informoval Bill Toma jednoho dne, kdy\u017e Tom otev\u0159el mraz\u00e1k a na\u0161el tam svou \u010depici Red Sox. \u00b4Na Antarktidu, na konec sv\u011bta…\u00b4<\/div>\n
Bill zasn\u011bn\u011b odkr\u00e1\u010del se solni\u010dkou v ruce, kterou u\u017e Tom pot\u00e9 nikdy znovu nevid\u011bl, a Tom byl zanech\u00e1n v kuchyni, z\u00edraj\u00edc\u00ed do mraz\u00e1ku na svou \u010depici, nevinn\u011b sed\u00edc\u00ed na vr\u0161ku mra\u017een\u00e9 ve\u010de\u0159e.<\/div>\n
Pokr\u010dil rameny a mraz\u00e1k zase zav\u0159el. Mo\u017en\u00e1 ta \u010depice pat\u0159ila do mraz\u00e1ku. Tom to nemohl v\u011bd\u011bt. Bill mohl.<\/div>\n
\n

Bota nebyla nikde, kam se Tom pod\u00edval. Bill vys\u00edlal ne\u0161\u0165astn\u011b vlny a on nedok\u00e1zal myslet – nedok\u00e1zal myslet v\u016fbec na nic.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, kde je,“ \u0159ekl Tom zbyte\u010dn\u011b a zav\u0159el dve\u0159e \u0161atn\u00edku.<\/div>\n
Bill ze sebe vydal smutn\u00fd, p\u0159idu\u0161en\u00fd zvuk.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak zl\u00e9,“ sna\u017eil se ho Tom ukonej\u0161it. Bill vypadal naprosto zdrcen\u011b a Tom uva\u017eoval, jestli by objet\u00ed bylo nev\u00edtan\u00e9. Bill obvykle v\u011bd\u011bl, co cht\u011bl, a d\u00e1val to Tomovi okam\u017eit\u011b najevo. Nyn\u00ed ne – nejsp\u00ed\u0161 si Bill myslel, \u017ee by mu Tom nedal to, co cht\u011bl – a Tom si nebyl jist\u00fd, co by m\u011bl d\u011blat.<\/div>\n
S povzdechem se Bill oto\u010dil a vrhl se skl\u00ed\u010den\u011b na postel.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak zl\u00e9,“ zopakoval Tom a op\u0159el se o r\u00e1m postele. Billovi se rozprost\u00edraly vlasy kolem hlavy jako svatoz\u00e1\u0159 a Tom se k nim nat\u00e1hl, ale nakonec sv\u011bsil ruku na matraci. „Tvoje boty budou v pohod\u011b. Najdou jedna druhou, ano?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill smutn\u011b. Ruku m\u011bl p\u0159ehozenou p\u0159es o\u010di a p\u0159ijal tak za svou pozici \u010dlov\u011bka s velk\u00fdm tr\u00e1pen\u00edm. Tom by si d\u011blal starosti, kdyby Bill nebl\u00e1bolil o bot\u00e1ch. „U\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 boty,“ prohl\u00e1sil Bill. „V\u0161echny boty jsou pry\u010d.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d tady jsou boty,“ sliboval Tom, v\u00e1hav\u011b pobaven\u00fd Billovou dramatickou obuvn\u00ed apokalyptickou p\u0159edtuchou. „Je jich tu pln\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148. M\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt dokonce i moje, jestli chce\u0161.“<\/div>\n
Bill si ne\u0161\u0165astn\u011b povzdechl. Zd\u00e1lo se, \u017ee Tomovy boty ni\u010demu nepom\u016f\u017eou.<\/div>\n
\n

Bill se na posteli posunul, nat\u00e1hl si ruce nad hlavu a prsty uchopil jemnou l\u00e1tku pol\u0161t\u00e1\u0159e. Billovy nehty byly st\u00e1le leskle \u010dern\u00e9. Jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed byla st\u00e1le p\u0159\u00edli\u0161 kostnat\u00e1 a jeho lokty ostr\u00e9 a bolestiv\u00e9, kdy\u017e v\u00e1s pra\u0161tily do \u017eeber – to Tom v\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

Tomovi nevadilo b\u00fdt ude\u0159en do \u017eeber. Bylo to hezk\u00e9, pomyslel si. Tomovi se l\u00edbilo b\u00fdt ude\u0159en do \u017eeber. Byl to p\u0159\u00edjemn\u00fd druh bolesti, opravdu. Chyb\u011blo mu to.<\/div>\n
Bill mu chyb\u011bl.<\/div>\n
Postel zavrzala, kdy\u017e na ni Tom vylezl. P\u0159isunul se bl\u00ed\u017ee k Billovi a polo\u017eil se na z\u00e1da. Jejich pa\u017ee se \u00fapln\u011b nedot\u00fdkaly, ale Tom si pomyslel, \u017ee mohl c\u00edtit horko Billovy k\u016f\u017ee. Bill ho zv\u011bdav\u011b pozoroval, tv\u00e1\u0159 m\u011bl polo\u017eenou na m\u011bkk\u00e9m povle\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d ti b\u00fdv\u00e1 zima?“ Zeptal se Tom, jak nem\u011bl nic lep\u0161\u00edho, co by mohl \u0159\u00edct.<\/div>\n
Bill se p\u0159eto\u010dil a zabo\u0159il obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„U\u017e zase se mnou nemluv\u00ed\u0161?“ Jeden krok kup\u0159edu a dva kroky zp\u00e1tky – vypadalo to, \u017ee se s Billem nikam nedost\u00e1v\u00e1, a pokud ano, nebylo to dostate\u010dn\u011b rychle. Tom cht\u011bl, aby se Bill zase usm\u00edval se z\u00e1\u0159\u00ed, kterou nikdo jin\u00fd nedok\u00e1zal, zp\u00edval, jako to nikdo jin\u00fd nedok\u00e1zal, aby se d\u00edky n\u011bmu Tom c\u00edtil jako d\u00edky nikomu jin\u00e9mu.<\/div>\n
\n

Bill ne\u0159ekl nic. Le\u017eel tak bez hnut\u00ed, tak ti\u0161e, jako by snad mohl b\u00fdt mrtv\u00fd. Tom ho ani nesly\u0161el d\u00fdchat. Mohl se n\u011bkdo udusit b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in? Pokud ne, mohl to ud\u011blat Bill, jednodu\u0161e proto, \u017ee to byl Bill?<\/p><\/div>\n

Tomovo srdce bu\u0161ilo dvakr\u00e1t tak rychleji nad tou oby\u010dejnou, iracion\u00e1ln\u00ed p\u0159edstavou, jak Bill mo\u017en\u00e1 ned\u00fdch\u00e1. Te\u010f nebo jednoho dne – Tom to nedok\u00e1zal sn\u00e9st.<\/div>\n
„Ned\u011blej to,“ \u0159ekl nevrle a str\u010dil Billa do ramene, aby ho vyburcoval. Bill byl tepl\u00fd a \u017eiv\u00fd a Tom bez hnut\u00ed sledoval, jak se Bill p\u0159eto\u010dil zp\u00e1tky na z\u00e1da a mra\u010dil se na strop.<\/div>\n
„Obloha je ze\u010f,“ \u0159ekl Bill. Rozesm\u00e1l se a byl to tak podivn\u00fd zvuk, takov\u00fd, jak\u00fd Tom nikdy d\u0159\u00edve nesly\u0161el. Zn\u011blo to zlomen\u011b. Tom se c\u00edtil zlomen\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom zoufale. „Ne. Ne, to nen\u00ed. Ze\u010f je obloha. Tys mi to \u0159ekl. Ten strop – pod\u00edvej.“ Tom popadl Billovu bradu a jemn\u011b mu zaklonil hlavu, aby Bill vzhl\u00ed\u017eel ke hv\u011bzd\u00e1m, ke dv\u011bma hv\u011bzd\u00e1m namalovan\u00fdm na strop\u011b nad jeho postel\u00ed. „Vid\u00ed\u0161?“ Tom zkroutil i druhou ruku, aby mu hlavu podep\u0159el. „Vid\u00ed\u0161? Strop je obloha. M\u00fdl\u00ed\u0161 se. J\u00e1 vid\u00edm hv\u011bzdy. Ty ne?“<\/div>\n
Bill byl nyn\u00ed tak bl\u00edzko, \u017ee jeho dech byl sly\u0161iteln\u00fd. Bylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, a Tomovo t\u011blo vedle n\u011bj bylo n\u00e1hle hork\u00e9 a unaven\u00e9.<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl Bill. „Ty hv\u011bzdy jsou odsud tak kr\u00e1sn\u00e9…“<\/div>\n
\n

Tom ost\u0159e vydechl, zaplavila ho \u00faleva. Bill o hv\u011bzd\u00e1ch nepromluvil ani jednou od chv\u00edle, co jej Tom odstr\u010dil. Mo\u017en\u00e1 to byla podivn\u00e1 v\u011bc k postr\u00e1d\u00e1n\u00ed. Ale Tomovi to stejn\u011b chyb\u011blo.<\/p><\/div>\n

„Jo,“ vydechl Tom. „Jo, jo, hv\u011bzdy a obloha jsou okay, Bille. Boty budou okay, a stromy a j\u00e1 a ty, my budeme okay. V\u0161echno bude okay.“<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, jestli to bude okay, ale cht\u011bl, aby m\u011bl Bill pocit, \u017ee bude. Mo\u017en\u00e1, kdy\u017e si Bill bude myslet, \u017ee to bude okay, tak v\u0161echno opravdu bude? Bill oto\u010dil hlavu a popotahoval do Tomova krku a Tom mu razantn\u011b \u0161eptal sliby, o kter\u00fdch nev\u011bd\u011bl, jestli je m\u016f\u017ee dodr\u017eet, ale cht\u011bl.<\/div>\n
Bylo to lep\u0161\u00ed ne\u017e slib, kter\u00fd stejn\u011b necht\u011bl dodr\u017eet.<\/div>\n
K Tomov\u011b velk\u00e9 \u00falev\u011b se neobjevily \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy a brzy se Billovo popotahov\u00e1n\u00ed zti\u0161ilo do klidn\u00fdch, jemn\u00fdch v\u00fddech\u016f proti Tomov\u011b k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Tohle jsem necht\u011bl,“ za\u0161eptal mu Tom. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel d\u0159\u00edv, ne\u017e promluvil, a mo\u017en\u00e1 to tak bylo lep\u0161\u00ed. „Necht\u011bl jsem t\u011b zm\u011bnit.“<\/div>\n
„Cht\u011bl. \u0158ekl jsi to.“ Bill vzhl\u00e9dl, spodn\u00ed ret m\u011bl uv\u011bzn\u011bn\u00fd mezi zuby, a jeho o\u010di zoufale hledaly n\u011bco – n\u011bco.<\/div>\n
„Byla to chyba,“ p\u0159iznal Tom ochotn\u011b, to uv\u011bdom\u011bn\u00ed se n\u00e1hle prom\u011bnilo v jasnou, konkr\u00e9tn\u00ed v\u011bc, nyn\u00ed, kdy\u017e ta slova opustila jeho rty. „B\u00fdt takov\u00fdhle nen\u00ed lep\u0161\u00ed. J\u00e1 nechci, aby ses m\u011bnil. Nem\u011b\u0148 se.“<\/div>\n
\n

Tomovi brn\u011bla k\u016f\u017ee proti Billovu dechu, a Bill p\u0159ejel prstem dol\u016f po jeho hrudi, p\u0159es l\u00e1tku Tomova tri\u010dka.<\/p><\/div>\n

„Jsi dobr\u00fd takov\u00fd, jak\u00fd jsi,“ \u0159ekl Tom, p\u0159isunul se k Billov\u011b ruce. „Jsi skv\u011bl\u00fd takov\u00fd, jak\u00fd jsi; m\u00e1m t\u011b r\u00e1d takov\u00e9ho, jak\u00fd jsi.“<\/div>\n
„Ale ne dost,“ truchlil Bill, jeho ruka se zastavila a odt\u00e1hla pry\u010d.<\/div>\n
Tom ho popadl za z\u00e1p\u011bst\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e to stihl. „V\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho,“ protestoval. „V\u00edc ne\u017e m\u016fj d\u016fm a v\u00edc ne\u017e mou kytaru a v\u00edc ne\u017e… v\u00edc ne\u017e sebe. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d v\u00edc, ne\u017e m\u00e1m r\u00e1d s\u00e1m sebe. To mus\u00ed b\u00fdt dost. Nem\u016f\u017ee to sta\u010dit?“<\/div>\n
Bill zamrkal a odvr\u00e1til pohled, vlasy si zastr\u010dil za ucho.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee to prost\u011b b\u00fdt takov\u00e9, jak\u00e9 to bylo p\u0159edt\u00edm,“ prosil Tom. „Nebylo to dobr\u00e9? J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to bylo opravdu dobr\u00e9. Lep\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv.“<\/div>\n
„Ale Tome,“ protestoval Bill. Byla to z Billov\u00fdch rt\u016f b\u011b\u017en\u00e1 st\u00ed\u017enost a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude n\u00e1sledovat nic dal\u0161\u00edho.<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ Po\u017e\u00e1dal, popadl Billovu ruku a p\u0159itiskl si ji ke sv\u00e9. „M\u00e1m r\u00e1d to, jak zp\u00edv\u00e1\u0161 a mluv\u00ed\u0161 a tan\u010d\u00ed\u0161 a d\u00fdch\u00e1\u0161-„<\/div>\n
\n

Najednou Billova ruka p\u0159ekryla Tomovy rty. Tom ztichl a Billovy o\u010di se setkaly s jeho, jasn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byly.<\/p><\/div>\n

„Nebu\u010f tak ukecan\u00fd,“ zopakoval mu Bill nazp\u011bt a jednou narazil dlan\u00ed do Tomov\u00fdch rt\u016f, ne\u017e ji p\u0159ilo\u017eil na Tomovu hru\u010f, p\u0159es jeho srdce.<\/div>\n
Tom si ti\u0161e odfrkl a palcem pohladil Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed. Zastavil se, kdy\u017e Bill popadl jeho ruku a nal\u00e9hav\u011b za ni zatahal, aby se ujistil, \u017ee m\u00e1 Tomovu plnou pozornost – jako by ji snad n\u011bkdy nem\u011bl.<\/div>\n
„Ty jsi dost,“ \u0159ekl mu Bill, kdy\u017e se na n\u011bj Tom pod\u00edval. „Ano.“<\/div>\n
„Ano,“ zopakoval Tom p\u0159ihlouple. „Ano?“<\/div>\n
„Ano,“ souhlasil Bill, tak jist\u00fd s\u00e1m sebou, jako v\u017edycky byl, jako v\u017edycky m\u011bl b\u00fdt. „Ale ty uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d si nejsem jist\u00fd, co to znamen\u00e1,“ \u0159ekl Tom, n\u00e1hle Billa popadl kolem ramen a p\u0159it\u00e1hl si jej do pevn\u00e9ho objet\u00ed. Bill si na posteli lehl nap\u016fl na n\u011bj. „A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee mi to ne\u0159ekne\u0161,“ pokra\u010doval, a odt\u00e1hl se jen natolik, aby na n\u011bj pozvedl obo\u010d\u00ed. Bill se nevinn\u011b usm\u00e1l nazp\u011bt a Tomovi se p\u0159eto\u010dil \u017ealudek. P\u0159itiskl dohromady jejich \u010dela a c\u00edtil, jak se k n\u011bmu Bill p\u0159itulil bl\u00ed\u017e. „A\u0165 u\u017e hled\u00e1m cokoliv, slibuju, \u017ee t\u011b vid\u00edm, Bille.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl proti Tomovu \u010delu, jeho o\u010di m\u011bly nerozpoznateln\u00fd odst\u00edn. Kdy\u017e se odt\u00e1hl pry\u010d, nebylo to \u0161patn\u00e9.<\/div>\n
Bylo to dost.<\/p>\n

autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u017delat\u00fdnka Neobvykle norm\u00e1ln\u00ed „Bille, m\u00e1m t\u011b r\u00e1da!“ Deklaroval Tom pisklav\u00fdm hlasem. Bill z\u00edral na sv\u00e9 ruce. Tom si odka\u0161lal a zkusil to znovu. „Bille,“ zvolal, oh\u00e1n\u011bl se ohnutou obrace\u010dkou, kter\u00e1 b\u00fdvala zn\u00e1m\u00e1 jako Belinda. Mluvil koutkem \u00fast a m\u00e1val obrace\u010dkou tam<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[685],"tags":[],"class_list":["post-819","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeho-ocima"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/819","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=819"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/819\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=819"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=819"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=819"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}