{"id":8207,"date":"2011-07-18T18:30:00","date_gmt":"2011-07-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8186"},"modified":"2011-07-18T18:30:00","modified_gmt":"2011-07-18T17:30:00","slug":"hudbu-slozil-slova-napsal-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/18\/hudbu-slozil-slova-napsal-7\/","title":{"rendered":"Hudbu slo\u017eil, slova napsal 7."},"content":{"rendered":"
autor: Denie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Posledn\u00ed t\u00fdden str\u00e1vil u sebe v pokoji. Nebylo to jen proto, \u017ee m\u011bl dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed, i kdy\u017e to bylo hlavn\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d sv\u00e1 odpoledne netr\u00e1vil s Tomem. Po jejich pond\u011bln\u00edm v\u00fdletu do parku na zmrzlinu a k \u0159ece volala Billova psycholo\u017eka a ozn\u00e1mila jeho nep\u0159\u00edtomnost. Rodi\u010de se na n\u011bj opravdu zlobili, ale kdy\u017e vid\u011bli, jak zvl\u00e1\u0161tn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd se z v\u00fdletu se sv\u00fdm p\u0159\u00edtelem vr\u00e1til, u\u017e jim to ani tolik nevadilo. Ale n\u011bjak\u00fd trest mu d\u00e1t museli. Tohle se nesm\u011blo opakovat.<\/p>\n<\/div>\n
A Bill to sv\u00fdm zp\u016fsobem v\u00edtal. M\u011bl r\u00e1d chv\u00edle, kter\u00e9 spole\u010dn\u011b s Tomem tr\u00e1vil, ale posledn\u00ed dny m\u011bl ze sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele natolik sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity, \u017ee byl snad a\u017e r\u00e1d, kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e jeho pokoje, kde byl na chvilku jen on a jeho my\u0161lenky.<\/div>\n
Byl zmaten\u00fd z toho, co za\u010d\u00ednal k Tomovi c\u00edtit. Od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku c\u00edtil, \u017ee se mu dredat\u00fd kluk l\u00edb\u00ed; jemn\u00e9 rysy v jeho tv\u00e1\u0159i, vysoko posazen\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, dlouh\u00fd, \u00fazk\u00fd nos a o\u010di v barv\u011b o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9ho kakaa, kter\u00e9 lemovaly dlouh\u00e9, hust\u00e9 \u0159asy. Ale co Billa p\u0159itahovalo posledn\u00ed t\u00fdden nejv\u00edce, byly dreda\u0159ovy m\u011bkce vypadaj\u00edc\u00ed, r\u016f\u017eov\u00e9 a pln\u00e9 rty, kter\u00e9 se o jeho tv\u00e1\u0159 jen zlehka ot\u0159ely p\u0159i jejich pond\u011bln\u00edm lou\u010den\u00ed, kdy\u017e Tom odch\u00e1zel ve\u010der dom\u016f. Od t\u00e9 chv\u00edle nedok\u00e1zal Bill myslet na nic jin\u00e9ho. Ka\u017ed\u00fd jeho sen byl od t\u00e9 noci v\u011bnov\u00e1n jeho dredat\u00e9mu kamar\u00e1dovi, a Bill z toho za\u010d\u00ednal bl\u00e1znit.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
S povzdechem se p\u0159esunul na postel, kde zpod pol\u0161t\u00e1\u0159e vyt\u00e1hnul pozn\u00e1mkov\u00fd blok. Chv\u00edli listoval jeho str\u00e1nkami, ne\u017e na\u0161el tu jednu, kde m\u011bl od rohu k rohu, shora dol\u016f na\u010dm\u00e1ran\u00e9 \u00faryvky k p\u00edsni\u010dce, kterou skl\u00e1dal pro Toma. U\u017e te\u010f si byl jist\u00fd, \u017ee Tom se jeho slov\u016fm vysm\u011bje, \u017ee je nebude br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b a jen si z n\u011bj bude utahovat, ale Bill nech\u00e1val v\u00e9st ruku sv\u00fdmi pocity a srdcem. Jeho slova vyjad\u0159ovala p\u0159esn\u011b to, co bylo uvnit\u0159 n\u011bj. Bylo v nich zachyceno n\u011bco, co si on s\u00e1m je\u0161t\u011b st\u00e1le odm\u00edtal p\u0159ipustit.<\/p>\n<\/div>\n
Uvelebil se na b\u0159i\u0161e, mezi rty skousnul konec zdoben\u00e9 propisky se st\u0159\u00edbrnou n\u00e1pln\u00ed a naposledy si p\u0159e\u010detl slova, kter\u00e1 napsal p\u0159ede\u0161l\u00fd ve\u010der. S m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech je za\u010dal p\u0159episovat na \u010dist\u00fd kousek pap\u00edru nejkrasopisn\u011bji, jak dovedl.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b st\u00e1l u lavice, a zat\u00edmco v prstech \u017emoulal konce pap\u00edru, smutn\u00fdm pohledem sledoval Toma v objet\u00ed dvou d\u00edvek z vedlej\u0161\u00ed t\u0159\u00eddy. Sm\u00e1l se s nimi, dr\u017eel je kolem pasu, vypadal s nimi spokojen\u011b. Na rozd\u00edl od Billa, kter\u00fd byl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed. Posledn\u00ed dva dny nebyl ve \u0161kole, proto\u017ee mu nebylo dob\u0159e, a kdy\u017e se vr\u00e1til, zv\u011bdav\u00fd na Tomovu reakci na jeho p\u00edsni\u010dku, na\u0161el sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele takhle. U\u017e deset minut st\u00e1l u jeho lavice a jen jej pozoroval. A Tom ani nevypadal na to, \u017ee by se v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b chystal za \u010dernovlas\u00fdm klukem j\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Zapomn\u011bl na n\u011bj taky rychle? Vym\u011bnil jej za tyhle k\u00e1\u010di, kter\u00e9 se jen p\u0159ihlouple chichotaly? Byly lep\u0161\u00ed ne\u017e Bill? Bylo to proto, \u017ee ony s Tomem mohly norm\u00e1ln\u011b mluvit, odpov\u00eddat mu, sm\u00e1t se s n\u00edm? M\u011bl u\u017e dreda\u0159 dost Billova v\u011b\u010dn\u00e9ho ml\u010den\u00ed a vzkaz\u016f? Nebyl by prvn\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
S povzdechem vlo\u017eil Bill \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00fd pap\u00edr do jednoho z Tomov\u00fdch se\u0161it\u016f a se sklopenou hlavou se usadil do sv\u00e9 lavice. D\u00e1vno mu mohlo b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti jej Tom opust\u00ed stejn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Nikdo s n\u00edm nikdy nevydr\u017eel. Jen Alex.<\/p>\n<\/div>\n
Silou v\u016fle potla\u010dil slzy, kter\u00e9 hrozily, \u017ee se mu ka\u017edou chv\u00edl\u00ed spust\u00ed z o\u010d\u00ed, a rad\u011bji se v\u011bnoval dom\u00e1c\u00edmu \u00fakolu, kter\u00fd p\u0159es dokon\u010dov\u00e1n\u00ed skladby, kter\u00e1 nikdy nebude ocen\u011bna, zapomn\u011bl dod\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille? Jsi tady? No tak, Billy, dej mi n\u011bjak v\u011bd\u011bt, jestli tu jsi. Pros\u00edm, Billy.“<\/p>\n<\/div>\n
Chodil od kabinky ke kabince a na ka\u017edou z nich za\u0165ukal. V\u0161echny byly pr\u00e1zdn\u00e9, a\u017e na jednu. Kdy\u017e si kleknul na zem a jemn\u011b za\u0161kr\u00e1bal na d\u0159evo, zaslechl tich\u00e9 popotahov\u00e1n\u00ed. Byl si jist\u00fd, \u017ee pr\u00e1v\u011b za t\u011bmito dve\u0159mi se skr\u00fdv\u00e1 jeho \u010dernovl\u00e1sek. Usadil se na zem, usyknul nad kamennou tvrdost\u00ed a hlavu si op\u0159el vedle dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Byl u\u017e konec vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, v\u011bt\u0161ina \u017e\u00e1k\u016f \u0161koly u\u017e d\u00e1vno byla na jejich cest\u011b za v\u00edkendem, ale Tom nemohl nikde naj\u00edt sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Cel\u00fd den se mu Bill vyh\u00fdbal, ut\u00edkal mu, kam mohl, a kdy\u017e se za n\u00edm dreda\u0159 po posledn\u00ed hodin\u011b vydal, zmizel mu za rohem v \u00fazk\u00e9 chodb\u011b, kter\u00e1 vedla jen k t\u011blocvi\u010dn\u011b a p\u00e1nsk\u00fdm z\u00e1chodk\u016fm. Tom zvolil z\u00e1chody.<\/p>\n<\/div>\n
„Na\u0161el jsem tvoj\u00ed p\u00edsni\u010dku,“ mluvil Tom potichu. Byl si jist\u00fd, \u017ee ho Bill poslouch\u00e1, i kdy\u017e mu nem\u016f\u017ee odpov\u011bd\u011bt. „Pro\u010d si mi j\u00ed str\u010dil do se\u0161itu? Ne\u010detl jsem j\u00ed, v\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli bylo naprost\u00e9 ticho, jen kapky odkap\u00e1vaj\u00edc\u00ed z kohoutku naru\u0161ovaly zvoniv\u00fd klid. Po p\u00e1r minut\u00e1ch bylo sly\u0161et \u0161ust\u011bn\u00ed, jak se osoba za dve\u0159mi kabinky sehnula ke sv\u00e9 ta\u0161ce, n\u011bco chv\u00edli hledala a pak pod dve\u0159mi ruka s \u010dern\u011b nalakovan\u00fdmi nehty podstr\u010dila pap\u00edr se vzkazem. Tom se pousm\u00e1l, chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e si zvyknul na Billovu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed image, ale te\u010f se mu na Billovi l\u00edbila ka\u017ed\u00e1 mali\u010dk\u00e1 odli\u0161nost.<\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee si po\u010dk\u00e1m, a\u017e mi j\u00ed jednou zazp\u00edv\u00e1\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt zavl\u00e1dlo naprost\u00e9 ticho, snad ani kapky vody nebyly sly\u0161et, jak dredat\u00fd kluk \u010dekal na reakci, kter\u00e1 teprve m\u011bla p\u0159ij\u00edt. Se zatajen\u00fdm dechem po\u010d\u00edtal do deseti. Dve\u0159e kabinky se pomalu pootev\u0159ely a ve \u0161kv\u00ed\u0159e mezi nimi se objevila tmav\u00e1 k\u0161tice. Tom jen nepatrn\u011b zaklonil hlavu a v\u011bnoval obli\u010deji nad sebou \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
Na nose mu p\u0159ist\u00e1l kousek pap\u00edru.<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu zp\u00edvat<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale m\u016f\u017ee\u0161. Jednou jsi mohl, bude\u0161 moct zase, Bille.“<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed \u00fatr\u017eek kosti\u010dkovan\u00e9ho pap\u00edru, Nem\u016f\u017eu<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Lhal jsem ti, v\u00ed\u0161?“ zamumlal Tom a za ruku st\u00e1hnul Billa na zem k sob\u011b. Ani jednomu z nich nevadilo, \u017ee sed\u011bli na tvrd\u00e9, studen\u00e9 zemi chlapeck\u00fdch z\u00e1chod\u016f, kdy\u017e venku za okny h\u0159\u00e1lo jarn\u00ed odpoledne. Tohle jim vyhovovalo, tady m\u011bli sv\u00e9 vlastn\u00ed soukrom\u00ed. „\u010cetl jsem si jeden \u00faryvek,“ p\u0159iznal Tom s jemn\u00fdm rum\u011bncem ve tv\u00e1\u0159\u00edch. Nemohl odolat; kdy\u017e na\u0161el slo\u017een\u00fd pap\u00edr ve sv\u00e9m se\u0161it\u011b popsan\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fdm inkoustem, a o kter\u00e9m si byl jist\u00fd, \u017ee tam r\u00e1no nebyl, nedok\u00e1zal jej pln\u011b ignorovat. Ale ne\u017e se stihl dostat ve \u010dten\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 daleko, vzpomn\u011bl si na slib, kter\u00fd s\u00e1m sob\u011b dal. Po\u010dk\u00e1 si na zn\u011bn\u00ed p\u00edsn\u011b a\u017e z Billov\u00fdch \u00fast. I kdyby m\u011bl \u010dekat l\u00e9ta.<\/p>\n<\/div>\n
Bill jen p\u0159ik\u00fdvnul a nepatrn\u011b sklopil hlavu. Styd\u011bl se, p\u0159ipadal si hloup\u011b a v\u011b\u0159il, \u017ee u\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159ijde chv\u00edle, kdy se mu Tom vysm\u011bje za jeho bl\u00e1hovost. Ale to se nestalo. M\u00edsto slov v\u00fdsm\u011bchu a ur\u00e1\u017eek se ocitnul v pevn\u00e9m objet\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159ede mnou dnes cel\u00fd den ut\u00edkal?“<\/p>\n<\/div>\n
Jako odpov\u011b\u010f \u010dernovl\u00e1sek jen pokr\u010dil rameny. Tom se pousm\u00e1l, kdy\u017e mu mlad\u0161\u00ed z dvojice v\u00e1hav\u011b omotal pa\u017ee kolem pasu a polo\u017eil si hlavu na jeho rameno. Pramen voln\u00fdch, \u010dern\u00fdch vlas\u016f odhrnul Billovi z \u010dela a zastr\u010dil mu jej za ucho. Zhluboka se nadechnul jeho v\u016fn\u011b a je\u0161t\u011b o mali\u010dko pevn\u011bji k sob\u011b mlad\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele p\u0159itisknul. Uc\u00edtil za sebou \u0161m\u00e1tr\u00e1n\u00ed a pousm\u00e1l se, kdy\u017e si v\u0161imnul, \u017ee jeho Bill u\u017e zase v rychlosti p\u00ed\u0161e dal\u0161\u00ed vzkaz.<\/p>\n<\/div>\n
To ty holky<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom si povzdechnul. Mohlo jej to p\u0159eci napadnout, \u017ee se bude Bill c\u00edtit odstr\u010den\u00fd, necht\u011bn\u00fd, znal jej dost dob\u0159e, a p\u0159esto si to neuv\u011bdomil. „Nevym\u011bnil jsem t\u011b za n\u011b, jen jsem byl p\u0159\u00e1telsk\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
A\u017e moc<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l se Tom a naprosto spont\u00e1nn\u011b dal chlapci p\u0159ed sebou polibek do vlas\u016f, pousm\u00e1l se. „Jedna z nich je moje star\u00e1 zn\u00e1m\u00e1, zn\u00e1m j\u00ed u\u017e od d\u011btstv\u00ed, kdy jsem sem jezdil k babi na pr\u00e1zdniny. A ta druh\u00e1,“ pokr\u010dil rameny, „ani si nepamatuju jej\u00ed jm\u00e9no.“<\/p>\n<\/div>\n
Op\u011bt mezi nimi bylo ticho. Ale u\u017e to nebylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, zvoniv\u00e9 ticho. Naopak atmosf\u00e9ra kolem nich byla uvoln\u011bn\u00e1, klidn\u00e1, a p\u0159esto s n\u00e1dechem zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nap\u011bt\u00ed, nejistoty a vzru\u0161en\u00ed. Tom se zhluboka nadechnul. \u010cetl si kousek z textu, kter\u00fd pro n\u011bj Bill slo\u017eil, a u\u017e i t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f sta\u010dilo k tomu, aby se mu srdce divoce rozbu\u0161ilo a dlan\u011b zpotily. \u0160est \u0159\u00e1dk\u016f sta\u010dilo pro to, aby si uv\u011bdomil, co pro Billa znamen\u00e1. Aby si uv\u011bdomil, \u017ee je to vz\u00e1jemn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Billy?“ za\u0161eptal ti\u0161e, a kdy\u017e jej pod nosem v p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed po\u0161imraly \u010dern\u00e9, jemn\u00e9 vlasy, pousm\u00e1l se. „Pol\u00edbil u\u017e t\u011b n\u011bkdo?“ Odpov\u011b\u010f znal, je\u0161t\u011b ne\u017e ot\u00e1zka opustila jeho rty, ale musel ji polo\u017eit, musel si b\u00fdt jist\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Billovo t\u011blo cel\u00e9 ztuhlo, proti sv\u00e9 hrudi mohl c\u00edtit zb\u011bsil\u00fd tlukot srdce pat\u0159\u00edc\u00ed osob\u011b p\u0159ed n\u00edm. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b, v \u00fastech m\u011bl sucho a v u\u0161\u00edch mu zvonilo. P\u0159esto nejist\u011b p\u0159ik\u00fdvnul a ve chv\u00edli, kdy pozvedl hlavu a pootev\u0159el o\u010di, na sv\u00fdch rtech uc\u00edtil ty jemn\u00e9, nad\u00fdchan\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, o kter\u00fdch po noc\u00edch sn\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
Tom jej pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
If I gave you my world, would you be my boy?<\/em><\/div>\n
What would it take? I’d wait forever<\/em><\/div>\n
Some things are meant to be, you and me<\/em><\/div>\n
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul<\/em><\/div>\n
Look what we’ve got, we fit together<\/em><\/div>\n
I know this much is true I was made for loving you<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/a>autor: Denie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Denie Posledn\u00ed t\u00fdden str\u00e1vil u sebe v pokoji. Nebylo to jen proto, \u017ee m\u011bl dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed, i kdy\u017e to bylo hlavn\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d sv\u00e1 odpoledne netr\u00e1vil s Tomem. Po jejich pond\u011bln\u00edm v\u00fdletu do parku na zmrzlinu a k \u0159ece volala Billova<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[442],"tags":[],"class_list":["post-8207","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hudbu-slozil-slova-napsal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8207","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8207"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8207\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8207"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8207"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8207"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}