{"id":821,"date":"2018-01-01T16:00:00","date_gmt":"2018-01-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=815"},"modified":"2018-01-01T16:00:00","modified_gmt":"2018-01-01T15:00:00","slug":"zaslepeni-6-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/01\/01\/zaslepeni-6-1-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 6. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
D\u011bl\u00e1n\u00ed chyb<\/strong><\/div>\n
\n

Zp\u011bt v restauraci Bill dumal v boxu v pln\u011b panika\u0159\u00edc\u00edm m\u00f3du. Ten zasran\u00fd kret\u00e9n – objednal si drah\u00e9 pivo, burger, kter\u00e9ho se nedotkl, nab\u00e1dal Billa, aby si koupil steak za 14 dolar\u016f, a pak prchnul v Billov\u011b aut\u011b.<\/p><\/div>\n

Bill se t\u0159\u00e1sl, ale jestli vzteky nebo z \u010dir\u00e9 hr\u016fzy, to si nebyl jist\u00fd. Jeho serv\u00edrka se je\u0161t\u011b nevr\u00e1tila a on je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161el na to, jak zaplat\u00ed. Pen\u011b\u017eenku m\u011bl v batohu v ukraden\u00e9m aut\u011b.<\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ zaklel Bill a vlo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed. „J\u00e1 jsem idiot, kurva, jak se tohle mohlo st\u00e1t…“<\/div>\n
Po n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut Bill nevykon\u00e1val nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee panika\u0159il a nervoval se. Nakonec dostal brilantn\u00ed n\u00e1pad zavolat sv\u00fdm matk\u00e1m, ale jak se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, ani jedna to nezvedala. V tu chv\u00edli u\u017e Bill usoudil, \u017ee se bude plazit serv\u00edrce u nohou a jen se modlit, aby m\u011bla porozum\u011bn\u00ed k jeho prek\u00e9rn\u00ed situaci.<\/div>\n
\n

„Bille?“ Vloupal se pov\u011bdom\u00fd hlas do Billov\u00fdch my\u0161lenek, a Bill zvedl hlavu a jen z\u00edral.<\/p><\/div>\n

„… uh, pane Kaulitzi…?“ Bill n\u011bkolikr\u00e1t s vykulen\u00fdma o\u010dima zamrkal na sv\u00e9ho u\u010ditele.<\/div>\n
„Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Pan Kaulitz mu polo\u017eil ruku na rameno a Bill pohl\u00e9dl kolem n\u011bj na lidi stoj\u00edc\u00ed za n\u00edm. \u017dena a mu\u017e, kte\u0159\u00ed vypadali tak na pades\u00e1t, a mlad\u00fd mu\u017e asi ve v\u011bku pana Kaulitze. Jeho rodina, p\u0159edpokl\u00e1dal Bill.<\/div>\n
„Wow, ne, to nen\u00ed. Proboha, pro\u010d jste tady?“<\/div>\n
„Ehm…“ Pan Kaulitz se oto\u010dil a ud\u011blal p\u0159es rameno popoh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed gesto, ne\u017e se posadil naproti Billovi. „Pamatuje\u0161, jak jsem se zm\u00ednil, \u017ee dnes budu zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd? Ne? No… Ve skute\u010dnosti jsem nem\u011bl v \u00famyslu p\u0159ij\u00edt do stejn\u00e9 restaurace jako ty, ale m\u00ed rodi\u010de jsou ve m\u011bst\u011b, a m\u016fj bratr a j\u00e1 jsme je vzali ven. Kde je tv\u016fj otec? Jde v\u0161echno dob\u0159e?“ Rozhl\u00e9dl se, jako by se snad J\u00f6rg mohl na m\u00edst\u011b zmaterializovat.<\/div>\n
„Ne, on – uh, on ode\u0161el. P\u0159ed n\u011bjakou dobou. Nejsp\u00ed\u0161 je pry\u010d u\u017e… p\u016fl hodiny…“ Bill zbledl. Mus\u00ed zavolat policii a nahl\u00e1sit kr\u00e1de\u017e auta. Tv\u00e1\u0159 mu znovu p\u0159ist\u00e1la v dlan\u00edch, jak byl zcela zdrcen. „Prost\u011b ode\u0161el a vzal si moje auto, a j\u00e1… jsem bezmocn\u00fd,“ zast\u00e9nal \u017ealostn\u011b.<\/div>\n
„On si vzal tvoje auto…?“ Zopakoval pan Kaulitz nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Bill p\u0159ik\u00fdvl s pohledem up\u0159en\u00fdm na st\u016fl; pronikav\u00e1 v\u016fn\u011b j\u00eddla \u00fato\u010dila na jeho nos a jemu z toho bylo \u0161patn\u011b. Op\u0159el se, p\u0159ilo\u017eil si z\u00e1p\u011bst\u00ed na \u010delo a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Sna\u017eil jsem se p\u0159ij\u00edt na to, kam ode\u0161el, proto\u017ee u\u017e to bylo moc dlouho na n\u00e1v\u0161t\u011bvu z\u00e1chodu… serv\u00edrka \u0159\u00edkala, \u017ee ho vid\u011bla j\u00edt ven, a kdy\u017e jsem se pod\u00edval, moje auto bylo pry\u010d. Moje kl\u00ed\u010de jsou taky pry\u010d. A j\u00e1 nem\u016f\u017eu zaplatit za tenhle pitom\u00fd steak, kter\u00fd m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil si koupit, proto\u017ee pen\u011b\u017eenku m\u00e1m v aut\u011b.“ Bill pora\u017een\u011b zvedl ruce do vzduchu. „Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“<\/div>\n
„Ehm… je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Zasm\u00e1la se rozpa\u010dit\u011b serv\u00edrka, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eila ke stolu.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu mluvit s va\u0161\u00edm mana\u017eerem? M\u00e1me tady men\u0161\u00ed probl\u00e9m,“ promluvil pan Kaulitz, okam\u017eit\u011b tak p\u0159ejal zodpov\u011bdnost a Bill na sv\u00e9 \u017eidli povadl.<\/div>\n
„Jak\u00fd probl\u00e9m?“ Zeptala se se zamra\u010den\u00edm.<\/div>\n
„Z\u016fstal na mn\u011b cel\u00fd \u00fa\u010det, ale osoba, se kterou jsem ob\u011bdval, mi ukradla auto i s pen\u011b\u017eenkou, tak\u017ee nem\u016f\u017eu zaplatit. To je ten probl\u00e9m,“ \u0159ekl Bill jedn\u00edm dechem, kter\u00fd se zjevn\u011b kone\u010dn\u011b vzpamatoval, a zd\u00e1lo se to b\u00fdt tak n\u011bjak o\u010dis\u0165uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Ach, hned p\u0159ivedu mana\u017eerku,“ \u0159ekla serv\u00edrka a ihned zmizela.<\/div>\n
\n

„Hej, jsi v po\u0159\u00e1dku? Bille,“ zvolal pan Kaulitz jemn\u011b, jak se sna\u017eil zachytit Billovu pozornost, ale Bill se cht\u011bl na m\u00edst\u011b propadnout do zem\u011b a um\u0159\u00edt.<\/p><\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Tohle je nejhor\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota,“ zabrblal a zatahal se za vlasy.<\/div>\n
„Zkou\u0161el jsi volat sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm?“<\/div>\n
„Ano, nezvedaj\u00ed to.“<\/div>\n
„No… pod\u00edvej, u\u017e jde mana\u017eerka. J\u00e1 s n\u00ed promluv\u00edm, pro\u010d zat\u00edm nezavol\u00e1\u0161 policii?“<\/div>\n
„Jasn\u011b. U\u017e jdu na to.“<\/div>\n
Cel\u00fd dychtiv\u00fd po v\u00fdmluv\u011b k \u00faniku Bill popadl sv\u016fj telefon a zam\u00ed\u0159il k nejbli\u017e\u0161\u00edmu v\u00fdchodu. Nahl\u00e1sil kr\u00e1de\u017e sv\u00e9ho auta, popsal sv\u016fj uboh\u00fd star\u00fd sedan a nadiktoval pozn\u00e1vac\u00ed zna\u010dku. Dal jim tak\u00e9 popis sv\u00e9ho otce, ne\u017e zav\u011bsil a vr\u00e1til se do restaurace, kde pan Kaulitz mluvil s mana\u017eerkou.<\/div>\n
„To je on?“ Oto\u010dila se k n\u011bmu mana\u017eerka, \u017eena ve st\u0159edn\u00edch letech. Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Jo, ehm, j\u00e1 se za tohle opravdu omlouv\u00e1m…“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Nebude ti nic \u00fa\u010dtov\u00e1no. Jen… ob\u011bdvej v lep\u0161\u00ed spole\u010dnosti, ano?“ Mrkla na n\u011bj, ale Bill se d\u00edky tomu c\u00edtil je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. „A kontaktoval jsi polici?“<\/div>\n
„Ehm, jo, te\u010f je to v jejich ruk\u00e1ch. D\u011bkuju v\u00e1m…“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. P\u0159eji hezk\u00fd den,“ pop\u0159\u00e1la jim a ode\u0161la. Bill schl\u00edpnul.<\/div>\n
\n

„Hej, odvezu t\u011b dom\u016f,“ nab\u00eddl pan Kaulitz, dotkl se Billova loktu, a Bill pot\u0159eboval t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00edce pevn\u00e9 v\u016fle, ne\u017e aktu\u00e1ln\u011b m\u011bl, aby mu nepadl do n\u00e1ru\u010de a nep\u0159itiskl se mu k hrudi jako kl\u00ed\u0161t\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ale… va\u0161i rodi\u010de…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Po\u010dkej tady, nech m\u011b si s nimi promluvit.“<\/div>\n
Po\u010dkat tady? Pomyslel si Bill nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. „Budu venku,“ zavolal a opustil restauraci. Venku se posadil na lavi\u010dku. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch pan Kaulitz vy\u0161el ven a na\u0161el ho.<\/div>\n
„Po\u010dkaj\u00ed na m\u011b s objedn\u00e1vkou, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm,“ \u0159ekl. „Tak\u017ee si poj\u010fme posp\u00ed\u0161it. Kde bydl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Oh, to je od nich hezk\u00e9,“ poznamenal Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b, zat\u00edmco vstal. „Bydl\u00edm asi deset minut j\u00edzdy odsud… trochu daleko,“ \u0159ekl omluvn\u011b, ale pan Kaulitz mu jen poslal uklid\u0148uj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv a stiskl mu rameno, v ruce u\u017e m\u011bl kl\u00ed\u010de od auta.<\/div>\n
„To v\u016fbec nen\u00ed daleko. Jdeme.“ Vedl Billa parkovi\u0161t\u011bm ke sv\u00e9mu st\u0159\u00edbrn\u00e9mu hybridu. Bill nastoupil dovnit\u0159 a p\u0159esunul ta\u0161ku sv\u00e9ho u\u010ditele dozadu, aby m\u011bl m\u00edsto.<\/div>\n
\n

Mezi nimi bylo ticho, kdy\u017e pan Kaulitz vyjel z parkovi\u0161t\u011b. Bill se pokou\u0161el uvolnit, c\u00edtil se emo\u010dn\u011b vy\u010derpan\u00fd, ale p\u0159esto tak d\u016fv\u011brn\u00e9 uspo\u0159\u00e1d\u00e1n\u00ed s panem Kaulitzem mu op\u011bt pouze p\u0159ipomn\u011blo ten polibek. Kdy\u017e ne jedna v\u011bc, pak druh\u00e1 – zd\u00e1lo se, \u017ee tomu Bill nedok\u00e1\u017ee nijak uniknout.<\/p><\/div>\n

Nap\u016fl cesty k Billovu domu si pan Kaulitz odka\u0161lal a promluvil. „V\u00ed\u0161, ehm… mohl bych t\u011b vz\u00edt k sob\u011b a ob\u011bd vynechat…“<\/div>\n
„Co\u017ee? Ale va\u0161i rodi\u010de-“ Bill se narovnal zcela vyjeven\u00fd z nab\u00eddky sv\u00e9ho u\u010ditele.<\/div>\n
„Mohl bych jim \u0159\u00edct… \u017ee tady byla nehoda, nebo n\u011bco, a mohli by se naj\u00edst beze m\u011b.“<\/div>\n
„Nab\u00edz\u00edte, \u017ee se vyka\u0161lete na sv\u00e9 rodi\u010de, abyste si do sv\u00e9ho bytu mohl p\u0159iv\u00e9st sv\u00e9ho studenta?“ Zopakoval Bill pro uji\u0161t\u011bn\u00ed, ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. „Ehm…“<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej, nen\u00ed to, jako… jako bychom my oba nev\u011bd\u011bli, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm.“ Klouby na volantu mu zb\u011blaly, jeho hlas zn\u011bl p\u0159i\u0161krcen\u011b.<\/div>\n
„Vlastn\u011b to p\u0159esn\u011b takhle je… Tak n\u011bjak jste m\u011b, ehm, pol\u00edbil, a pak se u\u017e o tom nikdy znovu nezm\u00ednil.“<\/div>\n
Auto zm\u011bnilo sm\u011br a Bill hlasit\u011b zaklel; pan Kaulitz ne\u010dekan\u011b zm\u011bnil silnici t\u011bsn\u011b p\u0159ed k\u0159i\u017eovatkou, a nyn\u00ed odbo\u010doval na parkovi\u0161t\u011b supermarketu. „Je\u017e\u00ed\u0161ikriste, chcete, abych ten zatracen\u00fd steak zase vyzvracel?“<\/div>\n
\n

Pan Kaulitz ne\u0159ekl ani slovo, dokud nezaparkoval na vzd\u00e1len\u00e9m konci parkovi\u0161t\u011b a nevypnul motor. Billovi kr\u00e1tce prol\u00e9tlo mysl\u00ed, aby vystoupil a utekl – i kdy\u017e m\u011bl pana Kaulitze r\u00e1d, opravdu r\u00e1d, nemohl si pomoct, aby nezpochyb\u0148oval jeho motivy. „Promi\u0148,“ \u0159ekl pan Kaulitz ti\u0161e, pak t\u011b\u017ece vydechl a projel si rukou skrz sv\u00e9 neupraven\u00e9 tmav\u00e9 vlasy. Byly polodlouh\u00e9, v cul\u00edku, a v\u017edy tak trochu rozcuchan\u00e9, jako by si je nikdy ne\u010desal. Bill si myslel, \u017ee mu to slu\u0161\u00ed. „Bille, nemysl\u00edm si, \u017ee ti mus\u00edm \u0159\u00edkat, co c\u00edt\u00edm. J\u00e1… pol\u00edbil jsem t\u011b ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu, jako l\u00edb\u00e1\u0161 kohokoliv jin\u00e9ho. A… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m o p\u0159\u00edli\u0161. Velk\u00e9 tajemstv\u00ed k udr\u017een\u00ed. Nen\u00ed to k tob\u011b f\u00e9r, ale… tak to prost\u011b je.“<\/p><\/div>\n

„Ale… dokonce i kdybych, i kdybych \u0159ekl, \u017ee… c\u00edt\u00edm to stejn\u00e9, co bychom mohli d\u011blat?“ Bill si rukama vystresovan\u011b promnul obli\u010dej. „Omlouv\u00e1m se, prost\u011b se s t\u00edmhle pr\u00e1v\u011b te\u010f nem\u016f\u017eu vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat, pane Kaulitzi…“<\/div>\n
„Bille… pros\u00edm, \u0159\u00edkej mi Tome,“ po\u017e\u00e1dal pan Kaulitz t\u00edm nejti\u0161\u0161\u00edm hlasem a nat\u00e1hl se, aby promnul Billovo rameno. „Jestli chce\u0161,“ dodal a jeho ruka ztuhla, jako by si a\u017e v tu chv\u00edli uv\u011bdomil, jak hroziv\u011b to mohlo b\u00fdt \u0161patn\u011b vylo\u017eeno.<\/div>\n
„Tome,“ zopakoval Bill, a pohl\u00e9dl na n\u011bj. Kdy\u017e se jejich o\u010di setkaly, Billovy obavy a nap\u011bt\u00ed jej kompletn\u011b opustily. Pro jednou nevid\u011bl sv\u00e9ho u\u010ditele, jen up\u0159\u00edmnost Tomov\u00fdch cit\u016f k n\u011bmu. U\u017e to nebylo podivn\u00e9 nebo matouc\u00ed. Oba jeden ke druh\u00e9mu n\u011bco c\u00edtili, a jen to v\u011bdom\u00ed, \u017ee m\u011bl Tomovu podporu, \u017ee byli na t\u00e9 sam\u00e9 stran\u011b, Billovi umo\u017enilo se uvolnit. Naklonil se do Tomova doteku, posunul se na okraj sv\u00e9ho sedadla a c\u00edtil Tom\u016fv palec pohybuj\u00edc\u00ed se na jeho z\u00e1tylku. Bill na Toma pohl\u00e9dl zpod sv\u00fdch \u0159as, a poprv\u00e9 jej hodnotil jako \u010dlov\u011bka, jako mu\u017ee, ne\u017e jako sv\u00e9ho vyu\u010duj\u00edc\u00edho.<\/div>\n
\n

Bylo krut\u00e9, \u017ee ho nemohl m\u00edt, pomyslel si Bill, a rukou vklouzl na sv\u016fj p\u00e1s, odepnul ho a v jedin\u00e9m plynul\u00e9m pohybu se p\u0159esunul na Tomovo sedadlo. Ani\u017e by si vzal chv\u00edli ke zv\u00e1\u017een\u00ed vlastn\u00edch \u010din\u016f, omotal ruku kolem Tomova krku a p\u0159it\u00e1hl si jej k polibku. Tomova pa\u017ee jej objala kolem ramen a druhou rukou chytil Billa za pas, aby si jej p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. Bill polo\u017eil ruce bezpe\u010dn\u011b na Tomova ramena, jak se b\u00e1l nechat je voln\u011b potulovat a d\u00e1t tak s\u00e1m sob\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velkou ochutn\u00e1vku zak\u00e1zan\u00e9ho. Tohle nemohlo trvat v\u011b\u010dn\u011b, to v\u011bd\u011bl, a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy se z polibku odt\u00e1hl.<\/p><\/div>\n

„Bille,“ za\u0161eptal Tom a nat\u00e1hl se, aby Billa pohladil po vlasech.<\/div>\n
A\u0165 u\u017e cht\u011bl jakkoliv moc pokra\u010dovat, Bill se jen omluvn\u011b usm\u00e1l a vklouzl zp\u011bt na sv\u00e9 sedadlo, k\u016f\u017ei m\u011bl horkou a srdce mu rychle bu\u0161ilo. V\u011bd\u011bl, \u017ee ty city, kter\u00e9 c\u00edtil k Tomovi, jsou dlouhodob\u00e9, a necht\u011bl mezi nimi u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed tajemstv\u00ed nebo z\u00e1hady. Nyn\u00ed byly v\u0161echny karty vylo\u017eeny a on se c\u00edtil tak n\u011bjak spokojen\u011b, dokonce i kdy\u017e nemohl m\u00edt to, co opravdu cht\u011bl.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka D\u011bl\u00e1n\u00ed chyb Zp\u011bt v restauraci Bill dumal v boxu v pln\u011b panika\u0159\u00edc\u00edm m\u00f3du. Ten zasran\u00fd kret\u00e9n – objednal si drah\u00e9 pivo, burger, kter\u00e9ho se nedotkl, nab\u00e1dal Billa, aby si koupil steak za 14 dolar\u016f, a pak prchnul v Billov\u011b aut\u011b.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-821","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/821","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=821"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/821\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=821"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=821"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=821"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}