{"id":8212,"date":"2011-07-18T16:00:00","date_gmt":"2011-07-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8191"},"modified":"2011-07-18T16:00:00","modified_gmt":"2011-07-18T15:00:00","slug":"muj-svet-tvuj-svet-nas-svet-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/18\/muj-svet-tvuj-svet-nas-svet-14\/","title":{"rendered":"M\u016fj sv\u011bt, tv\u016fj sv\u011bt, n\u00e1\u0161 sv\u011bt 14."},"content":{"rendered":"
autor: Kiki<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

Tom<\/strong> <\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zastavil jsem a\u017e p\u0159ed domem. No, i u benz\u00ednky, pro pit\u00ed a j\u00eddlo, ale to je jedno. Odepnul jsem se, vylezl z auta, p\u0159e\u0161el na druhou stranu a naklonil se nad sp\u00edc\u00edho Billa. Vypad\u00e1 jak mal\u00e9 miminko. Pousm\u00e1l jsem se, pohladil ho po tv\u00e1\u0159i.
„Billi, vst\u00e1vej\u2026“ \u0161eptl jsem, aby se nevyd\u011bsil. Miluju toto mal\u00e9<\/em> stvo\u0159en\u00ed\u010dko. Pohladil jsem ho. N\u011bco zamumlal a otev\u0159el pomalounku o\u010di.
„Ahoj\u2026“ \u0161eptl ospale. Pousm\u00e1l se.
„Ahoj, nerad t\u011b bud\u00edm, ale mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsme tady.“ Dal jsem mu pusu.
„D\u011bkuju.“ Obmotal kolem m\u00fdch ramen ruce.
„Nen\u00ed za co d\u011bkovat, ale asi bychom m\u011bli j\u00edt.“ Pol\u00edb\u00edm ho. Odepnul jsem mu p\u00e1sy a pomohl ven z auta. Vid\u011bl jsem na n\u011bm, jak se rozespale rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem sebe.<\/div>\n
\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
S Tomovou pomoc\u00ed jsem se vy\u0161kr\u00e1bal ven z auta. Pomalu jsem ve\u0161el do domu. C\u00edtil jsem v\u016fni\u2026 domova. V\u016fni m\u00fdch rodi\u010d\u016f. Zaleskly se mi o\u010di. Nezvl\u00e1d\u00e1m to. Podlomila se mi kolena. Zoe tu nen\u00ed, nemus\u00edm se ni\u010deho b\u00e1t<\/em>. Okam\u017eit\u011b u m\u011b byl Tom.
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ pomohl mi postavit se.
„Jo, jen\u2026 st\u00fdsk\u00e1 se mi. Bydlel jsem s\u00e1m, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee oni jsou n\u011bkolik kilometr\u016f ode m\u011b, \u017ee \u017eij\u00ed, jsou v po\u0159\u00e1dku\u2026 Te\u010f u\u017e nikdy neusly\u0161\u00edm m\u00e1mina slova, neobejme m\u011b, nikomu ne\u0159eknu mami<\/em>\u2026“ sev\u0159u v\u00ed\u010dka k sob\u011b, zpod kter\u00fdch se val\u00ed slzy.
„J\u00e1 to sbal\u00edm\u2026 b\u011b\u017e si prov\u011btrat hlavu nebo tak\u2026“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b obj\u00edm\u00e1. P\u0159esn\u011b tohle te\u010f pot\u0159ebuju.
„Ne.“ Zakrout\u00edm hlavou. „Nen\u00ed toho moc. Sp\u00ed\u0161\u2026 osobn\u00ed v\u011bci chci. \u017d\u00e1dn\u00fd n\u00e1bytek. Nech\u00e1m to na Alexovi.“
„Dob\u0159e.“ P\u0159ik\u00fdvl. „Sbal\u00edm v\u011bci Zoe, ok? Ty si ud\u011blej, co pot\u0159ebuje\u0161. Kde m\u00e1 pokoj?“<\/div>\n
Vysv\u011btl\u00edm mu cestu. Ihned se tam vyd\u00e1. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee m\u011b nech\u00e1 samotn\u00e9ho. Vyt\u00e1hnu n\u011bjak\u00e9 ta\u0161ky a za\u010dnu balit obrazy, r\u016fzn\u00e9 slo\u017eky a podobn\u011b. Mus\u00edm to doma proj\u00edt, abych v\u011bd\u011bl, co m\u016f\u017eu vyhodit a co ne.<\/div>\n
Za hodinu to m\u00e1m snad v\u0161echno. Kdyby n\u011bco, Alex mi to po\u0161le nebo doveze. V\u00edm to. Postav\u00edm se a jdu za Tomem. Ty ta\u0161ky jsou cel\u00e9 pln\u00e9. P\u0159ejdu k n\u011bmu a zezadu ho obejmu kolem krku. Polo\u017e\u00edm si hlavu na jeho rameno.
„Pom\u016f\u017eu ti.“ \u0160eptnu.
„Nen\u00ed t\u0159eba. U\u017e to m\u00e1m.“ Pousm\u00e1l se a p\u0159et\u00e1hl si m\u011b p\u0159ed sebe. Sedl jsem si mu na nohy. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m te\u010f d\u011blat. On to vy\u0159e\u0161il.
„Nanos\u00edme to do auta a m\u016f\u017eeme jet zp\u00e1tky, jestli chce\u0161.“
„Ne. Nechci tu u\u017e z\u016fst\u00e1vat\u2026 ty vzpom\u00ednky a v\u0161echno\u2026“
„Dob\u0159e, tak p\u016fjdeme.“ Postavil se i se mnou a postavil m\u011b na nohy. Vzal do ruky dv\u011b ta\u0161ky a j\u00e1 taky dal\u0161\u00ed dv\u011b. Spole\u010dn\u011b jsme v\u0161echno nanosili do auta. To zabralo n\u011bkolik minut.<\/div>\n
„Tomi, stav\u00edme se n\u011bkam, pros\u00edm? M\u00e1m hlad.“ Promluvil jsem ti\u0161e v aut\u011b, kdy\u017e jsme opou\u0161t\u011bli d\u016fm. Zahradu. U\u017e nikdy se sem nechci vr\u00e1tit. Jen za jedn\u00e9 podm\u00ednky. Byli by tu oni<\/em>.
„Jasn\u011b, n\u011bkam nadjedu, nebo kdy\u017e bude n\u011bco po cest\u011b.“ Usm\u00e1l se na m\u011b.
„D\u011bkuju.“<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vyjedu na cestu. Jednou rukou \u0159\u00edd\u00edm, druhou dr\u017e\u00edm Billa za ruku. Je tak studen\u00fd.
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Nen\u00ed ti \u0161patn\u011b? Zima?“ vychrl\u00edm na n\u011bj ot\u00e1zky tak rychle, \u017ee to snad nestihl ani post\u0159ehnout.
„Nen\u00ed mi moc dob\u0159e, ale bude mi fajn\u2026 Jo, je mi i tro\u0161ku zima.“ P\u0159iznal a \u0161lo na n\u011bm vid\u011bt, jak se za\u010dervenal. Nech\u00e1pu, jak mu m\u016f\u017ee b\u00fdt zima. Ale je to jedno. Zapnul jsem topen\u00ed a za chv\u00edli mu zastav\u00edm a d\u00e1m deku, kterou m\u00e1m pro v\u0161echny p\u0159\u00edpady s sebou. Te\u010f se zrovna hod\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Za p\u016fl hodiny u\u017e tu bylo kr\u00e1sn\u011b teplo, a mysl\u00edm, \u017ee Billovi, zachumlan\u00e9mu v dece, taky. Vid\u011bl jsem, jak mu padaly o\u010di. „Spi.“ Prohodil jsem k n\u011bmu. Zakroutil hlavou. Zasm\u00e1l jsem se. Stejn\u011b usne. Znal jsem ho. Sice chv\u00edli, ale jo. To se taky po\u010d\u00edt\u00e1. „Stejn\u011b usne\u0161.“
„Ne, nebudu sp\u00e1t.“ Dohadoval se se mnou. Pokr\u010dil jsem rameny. Nem\u00e1 to cenu.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e jsem se na n\u011bj po p\u011bti minut\u00e1ch oto\u010dil. M\u011bl jsem pravdu. Spinkal tam zachumlan\u00fd v dece. Zastavil jsem u kraje a po\u0159\u00e1dn\u011b ho p\u0159ikryl, proto\u017ee mu deka padala na zem. N\u011bco zamumlal ze span\u00ed. Nerozum\u011bl jsem mu. Popravd\u011b, ani jsem se o to nijak nezaj\u00edmal. Nat\u00e1hl jsem se pro pit\u00ed a napil se. Je to opravdu dlouh\u00e1 cesta. Uva\u017euju, \u017ee bych Zoe nechal u m\u00e1my i p\u0159es noc. Bylo by to fajn. Bill si alespo\u0148 tro\u0161ku odpo\u010dine. Nat\u00e1hnu se pro mobil a u\u017e vyt\u00e1\u010d\u00edm jej\u00ed \u010d\u00edslo.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj mami\u2026 n\u011bco\u2026 bych po tob\u011b pot\u0159eboval.“ Kousnu se do rtu. Nikdy jsem po n\u00ed moc necht\u011bl, jen pen\u00edze a ostatn\u00ed mi bylo jedno. V\u016fbec jsem ani netu\u0161il, kde je, jak se m\u00e1, nic. Ale te\u010f? On m\u011b zm\u011bnil. K lep\u0161\u00edmu. Drogy si u\u017e ani jednou nep\u00edchnu, ale uva\u017eoval jsem, \u017ee bych mohl. Dlouho jsem nem\u011bl. Jo, jak p\u0159ijdu dom\u016f, p\u00edchnu si. U\u017e to pot\u0159ebuju.
„Ah, Tome. Copak?“ zeptala se s \u00fasm\u011bvem. Poznal jsem to z hlasu. Byla n\u011bjak\u00e1 nad\u0161en\u00e1.
„Co\u017ee jsi tak vesel\u00e1?“ pousm\u00e1l jsem se. To by m\u011b zaj\u00edmalo.
„Zoe mi nakreslila obr\u00e1zek. N\u00e1dhern\u011b maluje. Nech\u00e1m si ho snad vystavit.“
„Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my nebo tak?“ ujist\u00edm se. Ne, \u017ee by mi do toho n\u011bco bylo, je to Billova sestra\u2026 Ale i tak.
„Ne, to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. Je to hotov\u00fd and\u00edlek.“ Vychrlila okam\u017eit\u011b ze sebe.
„Ok, to jsem r\u00e1d, \u017ee si rozum\u00edte. Cht\u011bl jsem se zeptat, jestli by tam mohla z\u016fstat p\u0159es noc. V\u00ed\u0161, \u017ee na Billa je toho te\u010fka dost a\u2026“
„Jasn\u011b, kdykoliv Tome, jsem k dispozici. P\u0159ipad\u00e1m si jako babi\u010dka. Moje mal\u00e9 vnou\u010d\u00e1tko.“
„D\u011bkuju moc, mami. Z\u00edtra pro ni p\u0159ijedu. U\u017eijte si to. Ahoj.“ Ne\u010dekal jsem na odpov\u011b\u010f a polo\u017eil to.<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se na Billa, kter\u00fd se tro\u0161ku zakuck\u00e1. Snad nebude nemocn\u00fd. Pol\u00edb\u00edm ho jemn\u011b na \u010delo. Nen\u00ed zrovna studen\u00e9. Pohlad\u00edm ho po vlasech, nastartuju a vyjedu.<\/div>\n
Zastavil jsem a\u017e p\u0159ed jeho domem. Ani jsem nezastavoval na j\u00eddlo, celou cestu prospal. Sp\u00ed vlastn\u011b i te\u010f.<\/div>\n
„Billi, vst\u00e1vej.“ Za\u0161eptal jsem a pohladil ho i s polibkem. Pomalinku za\u010dal otev\u00edrat o\u010di. Zam\u017eoural kolem sebe.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161el jsem, jak n\u011bkdo \u0161ept\u00e1 moje jm\u00e9no. Nespal jsem a\u017e zase tak tvrd\u011b. M\u016fj pohled se zam\u011b\u0159\u00ed na ur\u010ditou osobu. „U\u017e?“ zept\u00e1m se ti\u0161e.
Zpozoruju jen p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed na souhlas. „U\u017e je ti l\u00edp?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b.
Pokr\u010d\u00edm rameny. „Ani moc ne.“ Zaka\u0161lu. Sakra! Nem\u016f\u017eu b\u00fdt nemocn\u00fd! Ne te\u010f! Nejde to!
„To vid\u00edm. Poj\u010f.“ Vyleze z auta. Napodob\u00edm ho, ale jakmile se postav\u00edm na nohy, seknu sebou na zem.<\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikl Tom a okam\u017eit\u011b byl u m\u011b. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Nen\u00ed ti nic?“ pomohl mi. Pevn\u011b jsem se ho chytil. Motala se mi hlava, pro zm\u011bnu mi bylo zase moc horko. Neodpov\u011bd\u011bl jsem. „Kde m\u00e1\u0161 kl\u00ed\u010de?“ zamkl auto. Po\u0159\u00e1d m\u011b dr\u017eel. Zalovil jsem v kapse a podal mu je. „D\u00edky.“ L\u00edbl m\u011b do vlas\u016f a vzal do n\u00e1ru\u010de. Polo\u017eil jsem mu hlavu na rameno. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee nemus\u00edm po sv\u00fdch.<\/div>\n
Polo\u017eil m\u011b do postele, rozsv\u00edtil lampi\u010dku a s\u00e1hl mi na \u010delo. Koukl jsem na n\u011bj. „Co?“ nech\u00e1pu jeho pohled.
„M\u00e1\u0161 teplotu, Bille. Jsi nemocn\u00fd. Mus\u00edme z\u00edtra k doktorovi.“ Rozhodne.
„Ne!“ vyjeknu okam\u017eit\u011b. „Nechci!“ Prudce se posad\u00edm. „Nem\u016f\u017eu.“
„Pro\u010d ne?“
„Proto\u017ee\u2026 Zoe! Tome! Mus\u00edm pro Zoe!“ uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee tu n\u011bkdo chyb\u00ed.
„To je v po\u0159\u00e1dku. Jsem domluven\u00fd s m\u00e1mou. Z\u00edtra pro ni zajedu a postar\u00e1m se o v\u00e1s, hm?“
„O v\u00e1s?“ opt\u00e1m se znova. Asi jsem \u0161patn\u011b rozum\u011bl.
„Yeah. Neboj, v\u0161echno bude fajn. M\u00e1\u0161 tu n\u011bco na hore\u010dku?“
Zamysl\u00edm se. „Mysl\u00edm, \u017ee dole v kuchyni n\u011bco bude.“
„Dob\u0159e,“ zvedl se. „Nic nevyv\u00e1d\u011bj a nikam necho\u010f.“<\/p>\n<\/div>\n
Ode\u0161el dol\u016f. Aspo\u0148 mysl\u00edm. Jak nic nevyv\u00e1d\u011bj? Jak bych mohl, kdy\u017e se pomalu nem\u016f\u017eu postavit. Zakrout\u00edm nad t\u00edm hlavou. St\u00e1hnu ze sebe kalhoty a hod\u00edm na sebe voln\u011bj\u0161\u00ed triko, kter\u00e9 jsem vyt\u00e1hl ze sk\u0159\u00edn\u011b. Je kousek od postele, tak\u017ee nebyl n\u011bjak\u00fd v\u011bt\u0161\u00ed probl\u00e9m.<\/div>\n
„Bille.“ Usly\u0161el jsem sv\u00e9 jm\u00e9no. Oto\u010dil jsem se po hlase a vid\u011bl Toma, jak nese pit\u00ed a v ruce nejsp\u00ed\u0161 tabletku. „N\u011bco jsem ti \u0159\u00edkal.“ Polo\u017eil to na no\u010dn\u00ed stolek a pomohl mi do postele.
„J\u00e1 v\u00edm, ale nebudu tam le\u017eet v t\u011bch v\u011bcech. Tohle je lep\u0161\u00ed.“ Nech\u00e1m se p\u0159ikr\u00fdt.
„M\u011bl jsi mi to \u0159\u00edct, podal bych ti to.“ Dal mi do ruky tabletku a n\u00e1sledn\u011b d\u017eus.
„D\u00edky.“ P\u0159ijal jsem to a zapil. Pak mu skleni\u010dku vr\u00e1til. „To je jedno. Zvl\u00e1dl jsem to.“ Pousm\u011bju se. „P\u016fjde\u0161 ke mn\u011b? Jestli ti nevad\u00ed, \u017ee jsem nemocn\u00fd.“
Okam\u017eit\u011b se svl\u00edkl a vlezl ke mn\u011b. „Nevad\u00ed.“ P\u0159ikryl n\u00e1s oba a p\u0159itiskl si m\u011b k sob\u011b. „Z\u00edtra r\u00e1no zajedeme k tomu doktorovi a pak pro Zoe, ok?“
„Ne, Tome, nenu\u0165 m\u011b tam\u2026“ zak\u0148u\u010d\u00edm.
„Budu tam s tebou. Spinkej, a\u0165 ti to ute\u010de a m\u00e1\u0161 to za sebou.“ Pol\u00edbil m\u011b na rty. Nat\u00e1hl se a zhasnul. Te\u010f tu byla jen\u2026 tma\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Kiki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Kiki Tom Zastavil jsem a\u017e p\u0159ed domem. No, i u benz\u00ednky, pro pit\u00ed a j\u00eddlo, ale to je jedno. Odepnul jsem se, vylezl z auta, p\u0159e\u0161el na druhou stranu a naklonil se nad sp\u00edc\u00edho Billa. Vypad\u00e1 jak mal\u00e9 miminko. Pousm\u00e1l jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[439],"tags":[],"class_list":["post-8212","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-svet-tvuj-svet-nas-svet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8212","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8212"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8212\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8212"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8212"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8212"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}