{"id":8224,"date":"2011-07-16T17:00:00","date_gmt":"2011-07-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8203"},"modified":"2011-07-16T17:00:00","modified_gmt":"2011-07-16T16:00:00","slug":"just-my-boy-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/16\/just-my-boy-17\/","title":{"rendered":"Just my boy 17."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Shackles<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dnes ve\u010der v zrcadlech.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Naposled si p\u0159e\u010detl mal\u00fd vzkaz, n\u011bkolik slov, vzhl\u00e9dnul k velk\u00e9mu domu, jen\u017e byl dnes op\u011bt, ji\u017e pot\u0159et\u00ed, c\u00edlem jeho dlouh\u00e9 cesty. L\u00edstek, jen\u017e odpoledne nalezl ve sv\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce, dr\u017eel po celou dobu v ruce, st\u00e1le si \u010detl slova stoj\u00edc\u00ed na n\u011bm.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f jej pe\u010dliv\u011b slo\u017eil a uschoval do kapsy kalhot, s tich\u00fdm n\u00e1dechem vstoupil do pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e za sebou usly\u0161el jejich zabouchnut\u00ed. Stejn\u011b jako ji\u017e podvakr\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno bylo stejn\u00e9 jako obvykle, nenal\u00e9zalo se zde nic, co by se od jeho posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy zm\u011bnilo. Vystoupil po schodech z k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lu, kr\u00e1\u010del dlouhou chodbou a\u017e k posledn\u00edm dve\u0159\u00edm na jej\u00edm sam\u00e9m konci. L\u00e1kaly jej a v\u00e1bily, samy se p\u0159ed n\u00edm otev\u00edraj\u00edce, nab\u00edzely mu pohled dovnit\u0159. Nechal se jimi vt\u00e1hnout, sta\u010dil jen posledn\u00ed jeho kr\u016f\u010dek vp\u0159ed a on byl na m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tis\u00edc zrcadel mu uk\u00e1zalo jeho tv\u00e1\u0159, p\u0159iv\u00edtalo jej ve sv\u00e9m spole\u010denstv\u00ed hned, jakmile vstoupil. Jeho pohled se p\u00e1trav\u011b rozhl\u00e9dl kolem, m\u00edstnost, v n\u00ed\u017e se nach\u00e1zel, mu nebyla nezn\u00e1mou. Nav\u0161t\u00edvil ji dosud jen jednou, jeho mysl si ji v\u0161ak pamatovala a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, stejn\u011b jako to, co se v n\u00ed stihlo odehr\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno tady bylo stejn\u00e9 jako tenkr\u00e1t\u2026 a\u017e na jednu v\u00fdjimku.<\/p>\n<\/div>\n
Velk\u00e1, kruhov\u00e1 postel s mal\u00fdmi, nad\u00fdchan\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky zde nebyla jedinou. Byla vedle n\u00ed je\u0161t\u011b jedna, o pozn\u00e1n\u00ed men\u0161\u00ed, ji\u017e zde vid\u011bl poprv\u00e9. Pota\u017een\u00e1 drah\u00fdm, rud\u00fdm sat\u00e9nem, nal\u00e9zalo se na n\u00ed n\u011bco, jeho o\u010d\u00edm dosud nezn\u00e1m\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, pohl\u00e9dl na t\u0159i le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159edm\u011bty, sna\u017eil se je rozpoznat, a\u010d je vid\u011bl poprv\u00e9. Dvoje pouta a r\u016f\u017eov\u00e1 v\u011bc, vypadaj\u00edc\u00ed jako\u2026<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Svl\u00e9kni se. D\u011blej!“<\/p>\n<\/div>\n
Ostr\u00fd, chladn\u00fd hlas \u0161lehl tichem jako bi\u010d p\u0159\u00edmo za jeho z\u00e1dy, probudil jej z jeho zamy\u0161len\u00ed. Oto\u010dil se, pohled jeho o\u010d\u00ed se t\u00e9m\u011b\u0159 v okam\u017een\u00ed st\u0159etl s t\u00edm, jen\u017e na n\u011bj a\u017e dosud pohl\u00ed\u017eel.<\/p>\n<\/div>\n
Nebyl tu s\u00e1m, ba naopak. Pohled t\u011bch chladn\u00fdch, ledov\u00fdch o\u010d\u00ed jej bedliv\u011b sledoval, prov\u00e1zel jej ji\u017e od okam\u017eiku, kdy vstoupil.<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl na druh\u00e9m konci m\u00edstnosti, obkro\u010dmo na \u017eidli, v tom nejodlehlej\u0161\u00edm z\u00e1kout\u00ed, je\u017e zrcadla nab\u00edzela. Jedna jeho ruka spo\u010d\u00edvala na jej\u00edm m\u011bkk\u00e9m op\u011bradle, v t\u00e9 druh\u00e9 doutnala dlouh\u00e1 cigareta, uv\u011bzn\u011bn\u00e1 mezi b\u00edl\u00fdmi, \u0161t\u00edhl\u00fdmi prsty. Jeho tv\u00e1\u0159 byla jako vytesan\u00e1 z kamene, jej\u00ed nehybn\u00fd, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed v\u00fdraz mu nedok\u00e1zal napov\u011bd\u011bt nic z toho, co se odehr\u00e1valo v jeho mysli. Nic z toho, co jej m\u011blo v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chv\u00edl\u00edch \u010dekat.<\/p>\n<\/div>\n
Hlubok\u00e9, potemn\u011bl\u00e9 o\u010di jen ml\u010dky opakovaly jeho \u017e\u00e1dost, trp\u011bliv\u011b \u010dekaly a pozorovaly, jak bude rozkaz spln\u011bn.<\/p>\n<\/div>\n
Odlo\u017eil batoh stranou, zul si boty a polo\u017eil je vedle n\u011bj. Nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl a pomalu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, jeho rozt\u0159esen\u00e9 prsty si samy na\u0161ly cestu k lemu jeho kalhot. Opatrn\u011b, nemotorn\u011b rozepnul knofl\u00ed\u010dek a zip, nechal l\u00e1tku voln\u011b spadnout dol\u016f. N\u00e1sledoval svr\u0161ek, z\u016fstal le\u017eet na podlaze vedle kalhot.<\/p>\n<\/div>\n
L\u00e1tka, zahaluj\u00edc\u00ed jeho intimn\u00ed partie, byla t\u00edm posledn\u00edm, co na jeho nah\u00e9m t\u011ble z\u016fstalo, skr\u00fdvalo tak \u017e\u00e1dostiv\u00e9mu pohledu o\u010d\u00ed to, co si p\u0159\u00e1l vid\u011bt ji\u017e tak dlouho, od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na. Nevadilo to v\u0161ak. Sta\u010dila ji\u017e jen mal\u00e1 chvilka k tomu, aby se jeho p\u0159\u00e1n\u00ed stalo skute\u010dnost\u00ed, jen jeho prsty m\u011bly b\u00fdt t\u011bmi, kter\u00e9 se dotknou t\u00e9 mal\u00e9 l\u00e1tky i toho, co se pod n\u00ed nal\u00e9zalo. Sta\u010dil jen \u010das a trp\u011blivost. V\u0161echno \u0161lo podle jeho pl\u00e1nu.<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010denliv\u00fd, nehybn\u00fd v\u00fdraz z jeho tv\u00e1\u0159e zmizel, prom\u011bnil se v mal\u00fd, nanejv\u00fd\u0161e spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e vzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu milenci. Poslu\u0161n\u011b st\u00e1l na m\u00edst\u011b, trp\u011bliv\u011b \u010dekal na ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho p\u00e1na.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ilo\u017eil zap\u00e1lenou ty\u010dinku ke rt\u016fm a lehce pot\u00e1hl, vychutn\u00e1val si jej\u00ed chu\u0165, stejn\u011b jako pohled na plach\u00e9ho kolou\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b, jen poj\u010f, my\u0161\u00e1\u010dku, neboj se, poj\u010f k p\u00e1novi,“ l\u00e1kal jej, v\u00e1bil sladk\u00fdmi sl\u016fvky, \u00fasm\u011bv na jeho rtech s\u00edlil, rostl s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm kr\u016f\u010dkem, jej\u017e k n\u011bmu mlad\u00edk ud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu k n\u011bmu kr\u00e1\u010del, sna\u017eil se nevn\u00edmat podlahu pod sv\u00fdmi kroky, je\u017e byla jako vytes\u00e1na z ledu. Je\u0161t\u011b chladn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e ji na sv\u00fdch bos\u00fdch nohou poc\u00edtil poprv\u00e9, nep\u0159\u00edjemn\u011b jej studila do nah\u00e9 k\u016f\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se j\u00ed dotkl.<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u00e1l se, zmu\u010den\u00fd v\u00fdraz v mlad\u00edkov\u011b tv\u00e1\u0159i mu d\u011blal nadm\u00edru dob\u0159e. Naposled pot\u00e1hl z cigarety, jeho ruka jen voln\u011b sklouzla dol\u016f z op\u011bradla. Jeho nahota se sama odhalila chlapcov\u00fdm o\u010d\u00edm, jakmile vstal, voln\u00fdm krokem pomalu p\u0159istoupil k n\u011bmu. Vzt\u00e1hnul dla\u0148, nechal ji spo\u010dinout na mu\u017en\u00e9, zlatav\u011b op\u00e1len\u00e9 hrudi, lehk\u00fdm gestem nazna\u010dil, aby ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f vzad. Zastavil je a\u017e u velk\u00e9, kruhov\u00e9 postele, jeho dla\u0148 lehce zatla\u010dila na jeho hru\u010f, nazna\u010dila mu tak, aby se na ni posadil.<\/p>\n<\/div>\n
„Lehni si, ud\u011blej si pohodl\u00ed,“ pousm\u00e1l se, urovnal pol\u0161t\u00e1\u0159ky pod jeho hlavou d\u0159\u00edv, ne\u017e se do nich chlapec polo\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
Uvelebil se v m\u011bkk\u00e9, p\u0159\u00edjemn\u011b chladiv\u00e9 l\u00e1tce, bedliv\u011b pozoroval postavu sv\u00e9ho p\u00e1na, je\u017e se nyn\u00ed vzd\u00e1lila k t\u00e9 druh\u00e9, men\u0161\u00ed posteli, oto\u010dila se z\u00e1dy k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
Dnes byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jin\u00fd ne\u017e kdy jindy, jin\u00fd ne\u017e ten, koho dosud znal. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b mil\u00fd a p\u0159\u00edtuln\u00fd, s \u00fasm\u011bvem na rtech. Ve\u010der a n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chv\u00edle mohly prob\u011bhnout v klidu, dnes m\u011bl jist\u011b velmi dobrou n\u00e1ladu, nehrozilo nic zl\u00e9ho a neobvykl\u00e9ho, nic z toho, \u010deho se za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat, jakmile poprv\u00e9 usly\u0161el jeho rozkaz, ten p\u0159\u00edsn\u00fd hlas, jen\u017e byl te\u010f ji\u017e dlouho pry\u010d.<\/div>\n
Nebo tu snad bylo n\u011bco, \u010deho by se m\u011bl b\u00e1t?<\/p>\n<\/div>\n
Pouta. Dva p\u00e1ry t\u011b\u017ek\u00fdch, kovov\u00fdch pout, nehybn\u011b le\u017e\u00edc\u00edch na rud\u00e9m sat\u00e9nu. Pomalu je vzal do rukou a s \u00fasm\u011bvem se oto\u010dil k le\u017e\u00edc\u00edmu milenci, posadil se na okraj postele, prsty lehce pomalu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po pevn\u00fdch okovech.<\/p>\n<\/div>\n
„Vzt\u00e1hni ruce. Nad hlavu,“ vyzval jej, p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e k le\u017e\u00edc\u00edmu t\u011blu, a\u017e k jeho hlav\u011b. Prvn\u00edm p\u00e1rem spoutal jeho ruce, dvakr\u00e1t oto\u010dil mal\u00fdm kl\u00ed\u010dkem v men\u0161\u00edm, t\u00e9m\u011b\u0159 neviditeln\u00e9m z\u00e1mku.<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1hnul po druh\u00fdch poutech, do jednoho z okov\u016f uv\u011bznil \u0159et\u011bz mezi chlapcov\u00fdmi z\u00e1p\u011bst\u00edmi, druh\u00fdm jej p\u0159ipoutal k mal\u00e9mu, kovov\u00e9mu oblouku nad jeho hlavou. Podvakr\u00e1t oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v z\u00e1mku, spokojen\u011b jej sev\u0159el v prstech. Mohl pou\u017e\u00edt jen jedna pouta, av\u0161ak neud\u011blal to. Prvn\u00ed m\u011bla zajistit chlapcovu nehybnost, ta druh\u00e1, p\u0159ipoutan\u00e1 k oblouku na posteli, m\u011bla zabr\u00e1nit jeho \u00faniku.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esn\u011b tak, jak si to p\u0159\u00e1l. M\u011bl jej tam, kde cht\u011bl. Spoutan\u00e9ho, bezmocn\u00e9ho, pat\u0159\u00edc\u00edho jen jemu.<\/p>\n<\/div>\n
Odtrhl pohled od mal\u00e9ho zlat\u00e9ho kl\u00ed\u010dku v jeho prstech, popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dnul k ruk\u00e1m, vis\u00edc\u00edm nad jeho hlavou. Trhl s nimi, zacloumal, odezva v\u0161ak byla mnohem hor\u0161\u00ed, ne\u017e ji o\u010dek\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
Pouta se jen tvrd\u011b zaryla do k\u016f\u017ee na z\u00e1p\u011bst\u00ed, hrub\u011b jej tak potrestala za jeho opov\u00e1\u017elivost jen pomyslet na \u00fat\u011bk. Jeho tv\u00e1\u0159 se zk\u0159ivila bolest\u00ed, ze rt\u016f uniklo tich\u00e9, bolestiv\u00e9 zasy\u010den\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e jej mohl ovl\u00e1dnout. Nevydr\u017eel ten siln\u00fd n\u00e1por, jeho t\u011blo se naposled vys\u00edlen\u011b napnulo, ne\u017e se svezlo dol\u016f, do mo\u0159e nad\u00fdchan\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Bol\u00ed to?“<\/p>\n<\/div>\n
Mal\u00fd, nep\u011bkn\u00fd \u00fasm\u011bv pohr\u00e1val na jeho rtech, s\u00edlil s ka\u017ed\u00fdm jeho dal\u0161\u00edm pokusem o \u00fanik, s ka\u017ed\u00fdm bolestiv\u00fdm vzdechem, jen\u017e jeho u\u0161\u00edm zn\u011bl jako nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed rajsk\u00e1 hudba. Odpov\u011b\u010f, je\u017e se mu dostavila, v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
„Co jsem ud\u011blal?“<\/p>\n<\/div>\n
Bolestiv\u00fd, siln\u00fd \u00fader dlan\u011b dopadl na jeho tv\u00e1\u0159, zp\u016fsobil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 \u0161t\u00edp\u00e1n\u00ed a rud\u00fd otlak prst\u016f na jeho prav\u00e9 l\u00edci.<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ot\u00e1zky,“ odv\u011btil klidn\u011b, ani\u017e by se obt\u011b\u017eoval s odpov\u011bd\u00ed. T\u00edpl doutnaj\u00edc\u00ed nedopalek do popeln\u00edku na mal\u00e9m stolku a vstal, obkro\u010dmo se posadil na t\u011blo spoutan\u00e9ho chlapce, t\u011bsn\u011b nad jeho kl\u00edn.<\/p>\n<\/div>\n
Neud\u011blal to proto, \u017ee si dovolil polo\u017eit mu ot\u00e1zku, poru\u0161il tak jedno z pravidel. D\u016fvodem byla drzost po tom v\u0161em, co se dnes r\u00e1no stalo, se pt\u00e1t. Facka pro n\u011bj byla ponau\u010den\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Nedal jsem ti svolen\u00ed k tomu, aby ses bavil s t\u00edm zkurvysynem,“ odv\u011btil kr\u00e1tce, jeho pozornost se nyn\u00ed pln\u011b v\u011bnovala p\u011bst\u011bn\u00fdm dr\u00e1pk\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen p\u0159ivezl materi\u00e1l a chvilku jsme si pov\u00eddali, nic se mezi n\u00e1mi\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„To m\u011b ale kurva nezaj\u00edm\u00e1, nezaj\u00edm\u00e1! Pat\u0159\u00ed\u0161 jenom mn\u011b a nikomu jin\u00e9mu! U\u017e nikdy se s n\u00edm nebude\u0161 bavit, u\u017e nikdy, rozum\u00ed\u0161 mi?!“<\/div>\n
Naklonil se k n\u011bmu, tvrd\u011b stiskl jeho \u010delist a nadzvedl jeho tv\u00e1\u0159, donutil jej k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eet. Dr\u017eel jeho tv\u00e1\u0159 a \u010dekal, jeho pevn\u00fd stisk se uvolnil a\u017e v okam\u017eiku, kdy se k jeho u\u0161\u00edm dolinula tich\u00e1, trhan\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Shl\u00e9dl dol\u016f, spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv se us\u00eddlil na jeho tv\u00e1\u0159i, jakmile pohl\u00e9dl do plach\u00e9ho pohledu \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Zaslou\u017e\u00ed\u0161 trest.“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily pozn\u00e1n\u00edm, se strachem, zra\u010d\u00edc\u00edm se v jejich pohledu, vzhl\u00e9dly k mu\u017eov\u011b tv\u00e1\u0159i, na n\u00ed\u017e pohr\u00e1valo prav\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed. Mo\u017en\u00e1 a\u017e te\u010f poznal pravou skute\u010dnost, a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil to, co mu do t\u00e9to chv\u00edle nedoch\u00e1zelo.<\/p>\n<\/div>\n
Byl v pasti. V chyt\u0159e nastra\u017een\u00e9 pasti, do n\u00ed\u017e se s\u00e1m dostal. Ji\u017e nebylo \u00faniku ani cesty zp\u011bt, jen p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na to, aby na n\u011bco takov\u00e9ho sm\u011bl pom\u00fd\u0161let. Ostr\u00e1, pevn\u00e1 pouta sv\u00edrala jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed, nedovolovala mu pohnout se, jen za cenu bolesti, j\u00ed\u017e mu tak r\u00e1da u\u0161t\u011bd\u0159ila. Jeho ruce byly pevn\u011b uv\u011bzn\u011bny a p\u0159ipout\u00e1ny k posteli, jedin\u00e9, co jej mohlo vysvobodit, byl mal\u00fd kl\u00ed\u010dek le\u017e\u00edc\u00ed v dlani jeho p\u00e1na. Ani na okam\u017eik nepomyslel na to, aby mu pouta odemkl, i p\u0159esto, \u017ee se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b zar\u00fdvala do k\u016f\u017ee, zp\u016fsobovala mu bolest. Mo\u017en\u00e1, kdyby o to po\u017e\u00e1dal, bylo by to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ohl\u00e9dl se, pod\u00edval se vp\u0159ed. Vchod, j\u00edm\u017e sem vstoupil, ji\u017e d\u00e1vno neexistoval, nepozorovan\u011b zmizel z pohledu jeho o\u010d\u00ed. Nebyl tu nikdo, nic, co by mu odtud mohlo pomoci. Byl pod jeho nadvl\u00e1dou, jen v jeho moci. N\u00e1le\u017eelo mu jen \u010dekat na sv\u016fj trest, na jeho rozkazy, plnit v\u0161echno, co si bude p\u0159\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Jazykem si lehce p\u0159ejel po sv\u00fdch rtech, s \u00fasm\u011bvem se sklonil k jeho uchu, lehce se naklonil a\u017e k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
„Mohl bych si na tob\u011b u\u017e\u00edt tak dlouho, dokud bych nem\u011bl dost. Mohl bych t\u011b zbi\u010dovat a ztrestat za to, co sis dovolil. Mohl bych ti pustit video, kde kolou\u0161ky, jako jsi ty, nechaj\u00ed spoutat a strkaj\u00ed jim vibr\u00e1tory do zade\u010dku. Ale m\u00e1m pro tebe n\u011bco mnohem lep\u0161\u00edho. Bude se ti to moc l\u00edbit. Bude\u0161 vrn\u011bt jako ko\u0165\u00e1tko,“ pousm\u00e1l se, jazykem horce p\u0159ejel po jeho uchu, ti\u0161e vydechl.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010dil zamyslet nad v\u00fdznamem jeho slov, p\u0159el\u00e9tlo p\u0159ed jeho nosem n\u011bco, co dosud nepoc\u00edtil.<\/p>\n<\/div>\n
V\u016fn\u011b. V\u016fn\u011b, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z n\u011bj. Je\u0161t\u011b nikdy ji na n\u011bm nec\u00edtil. Byla mu ciz\u00ed, nezn\u00e1m\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak jako by k n\u011bmu neodmysliteln\u011b pat\u0159ila, byla jeho sou\u010d\u00e1st\u00ed. Tak v\u00e1\u0161niv\u00e1, smysln\u00e1\u2026 tak dr\u00e1\u017ediv\u00e1. P\u0159il\u00e9tla a\u017e k n\u011bmu, utekla d\u0159\u00edv, ne\u017e se j\u00ed naposled stihl nadechnout.<\/p>\n<\/div>\n
Odklonil se od n\u011bj, jen naposled se vr\u00e1til.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edvej se. Proto\u017ee pokud ne, bude to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed,“ za\u0161eptal a pohodil kl\u00ed\u010dek na jeho hru\u010f, p\u0159esunul se dol\u016f k jeho kl\u00ednu.<\/p>\n<\/div>\n
„Nadzvednout.“<\/p>\n<\/div>\n
Vklouzl prsty pod lem jeho trenek a p\u0159et\u00e1hl je p\u0159es nadzvednut\u00e9 boky, hrub\u011b l\u00e1tku strhl dol\u016f. Odhodil ji za sebe, jeho pohled pohladil je\u0161t\u011b klidn\u00fd, povadl\u00fd penis. Ji\u017e brzy se m\u011bl probudit. Ji\u017e brzy m\u011bl poznat mu\u010divou \u00fazkost jeho zade\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
Vstal, jeho pohled si naposled z\u00e1libn\u011b prohl\u00e9dl trestance, uv\u011bzn\u011bn\u00e9ho na jeho posteli v pevn\u00fdch, t\u011b\u017ek\u00fdch okovech. Op\u011bt byl jen jeho, pat\u0159il mu jako v\u0161echno ostatn\u00ed, po \u010dem kdy tou\u017eil. Takhle to bylo spr\u00e1vn\u00e9. Bylo to tak, jak to m\u011blo b\u00fdt.<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Shackles Dnes ve\u010der v zrcadlech. Naposled si p\u0159e\u010detl mal\u00fd vzkaz, n\u011bkolik slov, vzhl\u00e9dnul k velk\u00e9mu domu, jen\u017e byl dnes op\u011bt, ji\u017e pot\u0159et\u00ed, c\u00edlem jeho dlouh\u00e9 cesty. L\u00edstek, jen\u017e odpoledne nalezl ve sv\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ce, dr\u017eel po celou dobu v ruce, st\u00e1le<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[415],"tags":[],"class_list":["post-8224","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-my-boy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8224","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8224"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8224\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8224"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8224"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8224"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}