{"id":8228,"date":"2011-07-15T18:30:00","date_gmt":"2011-07-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8207"},"modified":"2011-07-15T18:30:00","modified_gmt":"2011-07-15T17:30:00","slug":"a-mess-it-grows-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/15\/a-mess-it-grows-24\/","title":{"rendered":"A mess it grows 24."},"content":{"rendered":"
autor: Tokio Terri<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Neubl\u00ed\u017e\u00ed ti to<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„On se st\u011bhuje?!“ zaje\u010del Bill a zblednul, kdy\u017e slova opustila jeho \u00fasta.<\/p>\n

„To \u0159\u00edkal Georg. Pom\u00e1hal mu s balen\u00edm v\u011bc\u00ed do krabic.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav a narovnal si br\u00fdle.<\/p>\n

Bill tam jen ohromen\u011b sed\u011bl, zavrt\u011bl se na sv\u00e9m kole\u010dkov\u00e9m k\u0159esle. „Chce odsud rychle vypadnout.“ Konstatoval potichu.<\/p>\n

Gustav t\u011b\u017ece polknul, sna\u017eil se vymyslet, co \u0159\u00edct. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee to Billa \u017eere. „U\u017e ses s n\u00edm pokou\u0161el mluvit?“<\/p>\n

Bill vzhl\u00e9dl. „Doufal jsem, \u017ee na absolutoriu, ale neuk\u00e1zal se. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych m\u011bl?“ o\u010dima sjel k mobilu, kter\u00fd le\u017eel na posteli vedle Gustava.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee ti to neubl\u00ed\u017e\u00ed.“ Pokr\u010dil rameny Gustav.<\/p>\n

Bill p\u0159ik\u00fdvl, nat\u00e1hl se pro sv\u016fj mobil a p\u0159ehodil si ho z ruky do ruky. Po p\u00e1r minut\u00e1ch kone\u010dn\u011b napsal kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu.<\/p>\n

M\u016f\u017eeme si promluvit?<\/em><\/p>\n

Jeho nehty \u0165ukaly o displej, nebyly ochotn\u00e9 zm\u00e1\u010dknout tla\u010d\u00edtko Odeslat. Najednou mu Gustav vytrhl mobil z rukou, zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko a pod\u00edval se na Billa s nevinn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem.<\/p>\n

Bill na n\u011bj sko\u010dil, popadl telefon a zamra\u010dil se, kdy\u017e uvid\u011bl \u00b4zpr\u00e1va odesl\u00e1na\u00b4 z\u00e1\u0159it p\u0159es cel\u00fd displej. „Gustave, ty hovado!“ zak\u0159i\u010del, kdy\u017e se mu \u010derven\u00e1 barva rozlila po tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

\n
\n

„P\u0159esta\u0148 b\u00fdt hysterka.“ Gustav zakoulel o\u010dima. „Jen jsem ti u\u0161et\u0159il dal\u0161\u00edch p\u011bt minut promarn\u011bn\u00e9ho \u010dasu rozhodov\u00e1n\u00edm. Oba v\u00edme, \u017ee bys to d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji odeslal. J\u00e1 jsem to jen ud\u011blal d\u0159\u00edv.“ Usm\u00e1l se znovu.<\/p>\n

Bill se jen zamra\u010dil a zano\u0159il se do seda\u010dky. Jeho mobil se ozval jen o p\u00e1r minut pozd\u011bji, Bill vysko\u010dil na nohy a zalovil na posteli, kam ho zahodil ke Gustavovi.<\/p>\n

Jeho obli\u010dej zaz\u00e1\u0159il, kdy\u017e uvid\u011bl Tomovo jm\u00e9no na obrazovce. Zm\u00e1\u010dknul zobrazen\u00ed a jak rychle se mu \u00fasm\u011bv objevil na tv\u00e1\u0159i, tak rychle taky zmizel a nahradilo ho zklam\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Co \u0159\u00edk\u00e1?“ \u0159ekl Gustav a nakoukl mu p\u0159es rameno.<\/p>\n

Bill mu uk\u00e1zal mobil, skoro ned\u00fdchal.<\/p>\n

Ne.<\/em> Bylo v\u0161echno, co zpr\u00e1va \u0159\u00edkala.<\/p>\n

„\u017de mi to neubl\u00ed\u017e\u00ed?“ p\u00edpnul Bill. „\u0160patn\u011b. Ubl\u00ed\u017eilo.“ Odhodil mobil a ode\u0161el do koupelny, zav\u0159el za sebou dve\u0159e.<\/p>\n

****<\/p>\n

Bill si t\u011b\u017ece povzdechl, proch\u00e1zel po vy\u0161lapan\u00e9 p\u011b\u0161in\u011b, sna\u017eil se vyhnout cesti\u010dk\u00e1m u\u017e zarostl\u00fdm travou. D\u00e1val si na \u010das, nad\u00e1val na po\u010das\u00ed, \u017ee bylo tak p\u011bkn\u011b. Nepasovalo k jeho n\u00e1lad\u011b. Jasn\u00e9 slunce a n\u00e1dhern\u011b modr\u00e1 obloha mu jen p\u0159ipom\u00ednaly, \u017ee jeho \u017eivot byl pr\u00e1v\u011b v\u0161echno mo\u017en\u00e9, jen ne jasn\u00fd a n\u00e1dhern\u00fd.<\/p>\n

Pokra\u010doval v ch\u016fzi, dokud nedo\u0161el ke zn\u00e1m\u00e9mu n\u00e1hrobku. V\u0161echno bylo tich\u00e9 a nehybn\u00e9, krom\u011b st\u00e1l\u00e9ho pta\u010d\u00edho cvrlik\u00e1n\u00ed. Bill tam n\u011bkolik minut jen tak st\u00e1l, ne\u017e si p\u0159id\u0159epnul na kolena p\u0159ed n\u00e1hrobek a jemn\u011b na n\u011bj polo\u017eil kv\u011btiny, kter\u00e9 p\u0159inesl.<\/p>\n

„Ahoj, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1…“ za\u010dal po dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut\u00e1ch ticha, sna\u017eil se usm\u00e1t a zadr\u017eet slzy.<\/p><\/div>\n

\n

***<\/p>\n

<\/div>\n

Tom zamy\u0161len\u011b p\u0159e\u0161el kopec, absolutn\u011b v\u0161echno, a z\u00e1rove\u0148 nic se mu honilo hlavou. Dne\u0161ek byl jeden z t\u011bch dn\u016f, jak\u00e9 jeho matka milovala, a jemu p\u0159i\u0161lo spr\u00e1vn\u00e9 ji tedy nav\u0161t\u00edvit. Bylo to naposled na del\u0161\u00ed dobu. Z\u00edtra se st\u011bhoval, v\u0161echno m\u011bl sbalen\u00e9 a p\u0159ipraven\u00e9 opustit \u017eivot tady.<\/p>\n

Nem\u011bl co jin\u00e9ho na pr\u00e1ci. Georg byl n\u011bkde s Gustavem a on nem\u011bl n\u00e1ladu d\u011blat cokoliv s k\u00fdmkoliv jin\u00fdm. Chyb\u011bl mu Bill, co\u017e bolelo v\u00edc, ne\u017e si kdy myslel, \u017ee by mohlo bolet. Pr\u00e1zdnota a dutost ho tr\u00e1pily, i kdy\u017e s nimi u\u017e p\u00e1r t\u00fddn\u016f bojoval.<\/p>\n

M\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 pr\u00e1ce se sledov\u00e1n\u00edm sv\u00fdch krok\u016f a byl ztracen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch, a najednou si uv\u011bdomil, \u017ee tady nen\u00ed s\u00e1m. Jen p\u00e1r metr\u016f p\u0159ed n\u00edm n\u011bkdo kle\u010del u hrobu jeho matky se sklopenou hlavou.<\/p>\n

Tu osobu znal. Tmav\u00e9 vlasy spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed na ramena, \u010dern\u00e9 upnut\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 obj\u00edmalo ka\u017edou sebemen\u0161\u00ed k\u0159ivku na jeho t\u011ble, huben\u00e1 silueta jeho drobn\u00e9 postavy.<\/p>\n

Byl to Bill. Bez pochyb.<\/p>\n

Jedin\u00e1 ot\u00e1zka te\u010f byla, co tady d\u011bl\u00e1?<\/p>\n

St\u00e1l jen p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj, sna\u017eil se sly\u0161et, co \u0159\u00edk\u00e1, srdce mu divoce bu\u0161ilo o hrudn\u00ed ko\u0161, a \u017ealudek se mu nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159evracel. Vnit\u0159n\u011b ho bolelo se na n\u011bj znovu d\u00edvat, tis\u00edce vzpom\u00ednek se mu prom\u00edtlo a p\u0159epadly ho.<\/p>\n

Bojoval s\u00e1m se sebou ve vlastn\u00ed hlav\u011b, nemohl se rozhodnout, jestli tam z\u016fstat, nebo odej\u00edt. Cel\u00e9 jeho srdce mu \u0159\u00edkalo, a\u0165 z\u016fstane, i kdyby spolu nemluvili. Mozek mu na druhou stranu \u0159\u00edkal, a\u0165 odejde, p\u0159ipom\u00ednal mu, co Bill ud\u011blal.<\/p>\n

Tomova ruka se sto\u010dila do p\u011bsti, sv\u00edral a ma\u010dkal p\u0159ebyte\u010dnou l\u00e1tku sv\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f. Lehce si povzdechl, nechal sv\u016fj mozek vyhr\u00e1t ten boj a oto\u010dil se k odchodu.<\/p>\n

„Ahoj, pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1.“ Sly\u0161el \u0159\u00edkat Billa rozechv\u011bl\u00fdm hlasem. Tom se zastavil uprost\u0159ed kroku. Bylo to tak dlouho, co naposledy sly\u0161el tenhle hlas. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, jeho hlas te\u010f zn\u011bl k\u0159ehce, jako by byl na pokraji pl\u00e1\u010de. Tom se naklonil, oto\u010dil se zp\u00e1tky a potichu p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e k Billovi.<\/p>\n

„Docela jsem zprasil n\u011bkter\u00e9 v\u011bci, a te\u010f nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat.“ Za\u010dal Bill, kolena si t\u0159el dlan\u011bmi. „Doufal jsem, \u017ee byste mi mohla pomoct.“ Zhluboka se nadechl, ne\u017e pokra\u010doval. „V\u00e1\u017en\u011b jsem ubl\u00ed\u017eil va\u0161emu synovi. Ud\u011blal jsem n\u011bco hrozn\u011b blb\u00e9ho a myslel jsem, \u017ee to nic nebude, ale pak to pro m\u011b za\u010dalo hodn\u011b znamenat. Uzav\u0159el jsem hloupou s\u00e1zku, \u017ee ho donut\u00edm se do m\u011b zamilovat, ale nem\u011bl jsem odvahu nebo slu\u0161nost mu o tom \u0159\u00edct, a taky to, \u017ee pak u\u017e to ani s\u00e1zka nebyla. P\u0159i\u0161el na to. Zradil jsem ho a ubl\u00ed\u017eil jsem jedin\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho jsem si kdy pustil k t\u011blu a miloval ho.“<\/p>\n

Tom si okusoval piercing, zt\u011b\u017eka d\u00fdchal nosem, ignoroval hork\u00e9 slzy st\u00e9kaj\u00edc\u00ed mu po tv\u00e1\u0159i. Jeho srdce bylo jako sb\u00edje\u010dka, tlouklo hlasit\u011bji ne\u017e obvykle, ka\u017ed\u00fd sval v jeho t\u011ble byl napjat\u00fd, kdy\u017e poslouchal, jak se Bill sv\u011b\u0159uje jeho matce.<\/p>\n

„J\u00e1 jen douf\u00e1m…“ Bill se odml\u010del, lehce si znovu prot\u0159el kolena. „J\u00e1 jen douf\u00e1m, \u017ee mi m\u016f\u017eete pomoct. Poslat Tomimu znamen\u00ed nebo n\u011bco. Nechci ho kv\u016fli tomu ztratit. Nesm\u00edm ho ztratit! On je ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, co se mi kdy stala\u2026 Nechci n\u00e1\u0161 vztah zni\u010dit kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 s\u00e1zce!“<\/p>\n

Jeho hlas se zlomil a hlava mu poklesla, ramena se mu t\u0159\u00e1sla. „P-pros\u00edm, pomozte mi \u2026 v\u017edy\u0165 j\u00e1 ho miluju.“<\/p>\n

Tom c\u00edtil vlnu horka proch\u00e1zej\u00edc\u00ed jeho t\u011blem, vztek a bolest se z n\u011bj vypa\u0159ily ka\u017ed\u00fdm p\u00f3rem. Hrdlo se mu st\u00e1hlo pod t\u00edhou emoc\u00ed, nemohl ani polknout.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Tom ud\u011blal krok vp\u0159ed, jeho hlas z n\u011bj vy\u0161el jen jako ch\u0159aplav\u00fd \u0161epot.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Tokio Terri<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: GingerBalletGirl<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tokio Terri Neubl\u00ed\u017e\u00ed ti to „On se st\u011bhuje?!“ zaje\u010del Bill a zblednul, kdy\u017e slova opustila jeho \u00fasta. „To \u0159\u00edkal Georg. Pom\u00e1hal mu s balen\u00edm v\u011bc\u00ed do krabic.“ Odpov\u011bd\u011bl Gustav a narovnal si br\u00fdle. Bill tam jen ohromen\u011b sed\u011bl, zavrt\u011bl se na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[403],"tags":[],"class_list":["post-8228","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-mess-it-grows"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8228","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8228"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8228\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8228"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8228"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8228"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}