{"id":8229,"date":"2011-07-15T18:00:00","date_gmt":"2011-07-15T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8208"},"modified":"2011-07-15T18:00:00","modified_gmt":"2011-07-15T17:00:00","slug":"kytarove-lekce","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/15\/kytarove-lekce\/","title":{"rendered":"Kytarov\u00e9 lekce"},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm, drah\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159ky! =o)<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee\u2026 k t\u00e9hle pov\u00eddce jsem cht\u011bla \u0159\u00edct jen toto – uv\u011bdomuju si, \u017ee je dost nere\u00e1ln\u00e9, aby Tom m\u011bl jen jednu \u0161pan\u011blku, ale\u2026 Prost\u011b, tohle se mi l\u00edbilo a do d\u011bje se mi to hodilo =o)<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee\u2026 j\u00e1 si odpustim zdlouhav\u00e9 kecy a v\u00e1m p\u0159eji, a\u0165 se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed co mo\u017en\u00e1 nejv\u00edc =o)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno bylo p\u0159ipraveno, nic nebylo ponech\u00e1no n\u00e1hod\u011b. V\u0161echny n\u00e1stroje poh\u00e1n\u011bn\u00e9 elektrikou byly zapojeny a m\u011bly zaji\u0161t\u011bn\u00e9 n\u00e1hradn\u00ed zdroje. Do za\u010d\u00e1tku koncertu zb\u00fdvalo u\u017e jenom p\u00e1r des\u00edtek minut.<\/div>\n
A p\u0159esn\u011b tyto des\u00edtky minut byly absolutn\u011b nejhor\u0161\u00ed. V\u011bt\u0161ina lid\u00ed z t\u00fdmu byla u\u017e naprosto znud\u011bn\u00e1. Nat\u00e1lie si nap\u0159\u00edklad otr\u00e1ven\u011b pilovala nehty. Ale Bill? Adrenalin v krvi mu stoupal. Stejn\u011b jako nervozita.<\/div>\n
„J\u00e1 to nezvl\u00e1dnu,“ chodil sem a tam jako m\u00e1toha. Na o\u010d\u00edch mu bylo vid\u011bt, jak moc se d\u011bs\u00ed n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch okam\u017eik\u016f. „Ned\u00e1m to. Sel\u017eu. Bude to v pr-„<\/div>\n
„Bille!“ Tom otr\u00e1ven\u011b proto\u010dil o\u010di. „Pro\u010d by si to nedal? Absolvovali jsme u\u017e zatracen\u011b hodn\u011b koncert\u016f. A hodn\u011b z nich bylo v\u011bt\u0161\u00edch ne\u017e tenhle. P\u0159en\u00e1\u0161ely se televiz\u00ed, byly online na netu. Tenhle je oproti tomu hra\u010dka.“<\/div>\n
„Jo, ale\u2026 zapomenu text! Jo, jasn\u011b, zapomenu text. Kruci, j\u00e1 si nepamatuju \u00favodn\u00ed p\u00edsni\u010dku! Sakra, sakra, sa-„<\/div>\n
„Uklidni se!“ Tom do n\u011bj str\u010dil tak, \u017ee se Bill posadil do \u017eidle za sebou.<\/p>\n<\/div>\n
Gustav i Georg z n\u011bj u\u017e vypadali otr\u00e1ven\u011b, a aby Tom \u0159ekl pravdu, i jemu u\u017e jeho dvoj\u010de lezlo na nervy. Zhluboka se nadechl a zase vydechl.<\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si na sv\u016fj prvn\u00ed koncert, na kter\u00e9m jsi byl? Mysl\u00edm jako fanou\u0161ek,“ p\u0159istoupil k n\u011bmu o krok bl\u00ed\u017e a pevn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed. Mluvil ti\u0161e. Ne snad, \u017ee by to, o \u010dem se s Billem chystal mluvit, bylo n\u011bjak extra tajn\u00e9. Jen prost\u011b byl rad\u011bji, kdy\u017e jejich soukrom\u00e9 rozhovory nikdo nesly\u0161el. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 prost\u011b jen proto, \u017ee jako mal\u00e9 d\u011bti byli zvykl\u00ed takhle spolu mluvit.<\/div>\n
„Nenin?“ Bill nech\u00e1pav\u011b zamrkal. Jednak nech\u00e1pal, kam t\u00edm Tom m\u00ed\u0159\u00ed, a pak si taky nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, za jak\u00fdch podm\u00ednek by si ho mohl nepamatovat.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b ten,“ Tom p\u0159ik\u00fdvl a klekl si p\u0159ed Billa. D\u00edky tomu se na n\u011bj d\u00edval tro\u0161ku zespodu. Tro\u0161ku v\u00edc. „Pamatuje\u0161 na jej\u00ed t\u0159et\u00ed p\u00edsni\u010dku? Zapomn\u011bla tam nastoupit. \u00dapln\u011b j\u00ed vypadl text. A pak\u2026“<\/div>\n
„Jsme za\u010dali zp\u00edvat m\u00edsto n\u00ed,“ Bill se za\u010d\u00ednal usm\u00edvat. „Ona se jen usm\u00e1la a chytila se. Kdy\u017e dozn\u011bl posledn\u00ed akord p\u00edsni\u010dky, rozesm\u00e1la se a pod\u011bkovala n\u00e1m. Bylo to tak stra\u0161n\u011b mil\u00e9 a\u2026“<\/div>\n
„Jasn\u011b, jasn\u011b, j\u00e1 v\u00edm. Byl jsem tam s tebou, pamatuje\u0161?“<\/div>\n
„Jo. A taky jsi zp\u00edval. To nezap\u0159e\u0161!“ zasm\u00e1l se Bill, kdy\u017e Tom u\u017e u\u017e otev\u00edral pusu. Pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Kdybych nezp\u00edval, zakroutil bys mi krkem,“ nam\u00edtl nep\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. „Dobr\u00e1,“ rychle si stoupl, aby Bill nemohl nic nam\u00edtnout. Rozhl\u00eddl se kolem. Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a zase se vr\u00e1til k Billovi. Do kl\u00edna mu vlo\u017eil jeden ze sv\u00fdch nejv\u011bt\u0161\u00edch poklad\u016f. Svou \u010dernou Gibsonku.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to\u2026 Tome?!“ Bill vypadal up\u0159\u00edmn\u011b \u0161okovan\u011b.<\/div>\n
„No vem si j\u00ed,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. „J\u00e1 tady nem\u016f\u017eu takhle st\u00e1t a dr\u017eet ti ji v kl\u00edn\u011b.“<\/div>\n
„Ale\u2026 to je tvoje kytara,“ a Bill, aby byl naprosto up\u0159\u00edmn\u00fd, k nim choval respekt. V\u017edycky v\u011bd\u011bl, jak je Tom na sv\u00e9 poklady h\u00e1kliv\u00fd, jak nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e je v ruce dr\u017e\u00ed kdokoliv jin\u00fd. Nato\u017e aby na n\u011b n\u011bkdo hr\u00e1l. Tom se ov\u0161em jen zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Jak jsi bystr\u00fd!“ povyt\u00e1hl jeden koutek. Bill ura\u017een\u011b st\u00e1hl rty do tenk\u00e9 \u010d\u00e1ry. Tom si jen povzdechl. Vzal jednu Billovu dla\u0148 do t\u011bch sv\u00fdch a polo\u017eil ji na kytaru. „No tak. Nau\u010dim t\u011b na ni hr\u00e1t.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ rychle se oto\u010dil za hlasy. „Ty chce\u0161 Billa nau\u010dit hr\u00e1t na kytaru?“ Georg se t\u00edm n\u00e1padem zd\u00e1l b\u00fdt \u0161okovan\u00fd.<\/div>\n
„A pro\u010d ne?“ Tom zase nech\u00e1pal jeho \u0161ok.<\/div>\n
„Je to Bill. Ten se nenau\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b ani na klav\u00edr.“<\/div>\n
„No a?“ \u010dernovlas\u00fd ura\u017een\u011b vysunul bradu. „Nikdy jsem ve skute\u010dnosti necht\u011bla hr\u00e1t na klav\u00edr.“ Tom se pousm\u00e1l nad p\u00fdchou a tvrdohlavost\u00ed sv\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Tak douf\u00e1m, \u017ee na tu kytaru hr\u00e1t chce\u0161,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a p\u0159isedl si. To u\u017e Bill dr\u017eel kytaru dostate\u010dn\u011b pevn\u011b na to, aby mu nevypadla z rukou. P\u0159esto v\u0161ak z jeho dr\u017een\u00ed bylo patrn\u00e9, \u017ee z n\u00ed m\u00e1 respekt.<\/div>\n
„S jeho nehtama to bude stejn\u011b nemo\u017en\u00e9,“ poznamenal Georg, kdy\u017e ot\u00e1\u010del str\u00e1nku ve sv\u00e9m \u010dasopise.<\/div>\n
„Nemo\u017en\u00e9?“ Bill po n\u011bm \u0161lehl nehezk\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Opatrn\u011b, Georgu. Tohle slovo v Kaulitz slovn\u00edku nenajde\u0161,“ pousm\u00e1l se Gustav.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak,“ Bill se usm\u00e1l. Ve\u0161ker\u00e9 obavy ohledn\u011b koncertu byly okam\u017eit\u011b zapomenuty. Byl odhodlan\u00fd t\u011bm dv\u011bma uk\u00e1zat, \u017ee se dok\u00e1\u017ee nau\u010dit hr\u00e1t na kytaru. „Tak\u017ee\u2026 co m\u00e1m d\u011blat?“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Och bo\u017ee\u2026 J\u00e1 \u0159\u00edkal, \u017ee zapomenu text!“ Bill si nemohl pomoct, musel se sm\u00e1t. Tom se uculoval s n\u00edm.<\/div>\n
„Kdyby za tebe Tom nezasko\u010dil\u2026.“<\/div>\n
„\u2026zp\u00edvaly by fanynky,“ dokon\u010dila za Georga dvoj\u010data a u\u0161kl\u00edbla se na sebe. „Ale mus\u00ed\u0161 uznat, \u017ee jakmile jsem za\u010dal zp\u00edvat j\u00e1, za\u010daly je\u010det v\u00edc ne\u017e p\u0159ed t\u00edm,“ nasadil Tom sv\u016fj frajesrskej \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„No jo, asi se stejn\u011b jako j\u00e1 divily, \u017ee opravdu um\u00ed\u0161 zp\u00edvat,“ \u0161\u0165ouchnul do n\u011bho loktem Bill. „A dokonce i \u010dist\u011b a tak, \u017ee ti to ladilo,“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ale v\u00edte, jak by bylo efektivn\u00ed, kdybyste si vym\u011bnili role?“ nadhodil Gustav. „V\u0161ak v\u00edte, a\u017e se Bill nau\u010d\u00ed hr\u00e1t na kytaru,“ na jeho rtech se usadil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„To ale nen\u00ed marnej n\u00e1pad,“ usm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Jo, za deset let mo\u017en\u00e1,“ u\u0161kl\u00edbl se Georg. „V\u017edy\u0165 dneska se st\u011b\u017e\u00ed nau\u010dil jeden akord!“<\/div>\n
„A kolik ses toho nau\u010dil ty za prvn\u00ed hodinu?“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148te se h\u00e1dat!“ ve\u0161el za nimi David. „Bille, jak jsi mohl zapomenout text?!“<\/div>\n
„Jsem jenom \u010dlov\u011bk. A nejsem neomylnej. Ka\u017ed\u00fdmu se to p\u00e1rkr\u00e1t stane,“ pokr\u010dil Bill rameny. Jak p\u0159ed koncertem vyv\u00e1d\u011bl, te\u010f u\u017e byl v klidu.<\/div>\n
„Jist\u011b, ka\u017ed\u00fdmu se to jednou za \u010das stane. Ale ty jsi profesion\u00e1l, Bille, profesion\u00e1l! Nem\u011blo by se ti to st\u00e1t v\u016fbec.“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, o co ti jde?“ Bill proto\u010dil o\u010di a zvysoka dopadl na pohovku. „Koncert je odehranej, fanynky spokojen\u00fd. Dokonce si mysl\u00edm, \u017ee byly nad\u0161en\u00e9, \u017ee to zazp\u00edval Tom. Tak pro\u010d to tak moc \u0159e\u0161\u00ed\u0161?“<\/div>\n
David se zamra\u010dil. Nel\u00edbil se mu Bill\u016fv laxn\u00ed postoj. Na druhou stranu, Tom se spokojen\u011b usm\u00edval. Tohle bylo jeho dvoj\u010de, ne ta vystresovan\u00e1 kreatura, co tu pob\u00edhala p\u0159ed koncertem.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edky tomu se staly jejich kytarov\u00e9 lekce tradic\u00ed. Stejn\u011b jako vykro\u010den\u00ed pravou nohou z tourbusu, stejn\u011b jako jejich prvn\u00ed p\u00edsni\u010dka na gener\u00e1lce, stejn\u011b jako Georgovo \u010dten\u00ed si \u010dasopisu pro uklidn\u011bn\u00ed nerv\u016f. Pomal\u00e9 a \u010dasto i nespr\u00e1vn\u011b zahran\u00e9 akordy se staly dal\u0161\u00ed p\u0159edkoncertn\u00ed tradic\u00ed.<\/div>\n
Bill mnohokr\u00e1t cht\u011bl celou svou snahu vzd\u00e1t. C\u00edtil se neschopn\u00fd. Nedok\u00e1zal sv\u00e9 prsty um\u00edstit dostate\u010dn\u011b p\u0159esn\u011b a ani si nepamatoval, kam jednotliv\u00e9 prsty p\u0159i tom \u010di onom akordu pat\u0159\u00ed. S\u00e1m za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it tomu, \u017ee jeho snaha je a bude bezv\u00fdsledn\u00e1, \u017ee nem\u00e1 cenu se o n\u011bco pokou\u0161et. \u010castokr\u00e1t cht\u011bl Tomovi, kter\u00fd k n\u011bmu chodil spolu s kytarou, \u0159\u00edct, \u017ee o dal\u0161\u00ed jeho lekce nestoj\u00ed, \u017ee si nechce dr\u00e1sat nervy ani pl\u00fdtvat \u010das na n\u011bco, co beztak nep\u0159inese \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdsledek.<\/p>\n<\/div>\n
Ale nemohl to ud\u011blat. Ne kv\u016fli touze uk\u00e1zat v\u0161em, \u017ee to zvl\u00e1dne. Nemohl to ud\u011blat kv\u016fli Tomovi. Proto\u017ee on byl v t\u011bch chv\u00edl\u00edch opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Trp\u011bliv\u011b mu donekone\u010dna opakoval, co d\u011bl\u00e1 \u0161patn\u011b a jak by to m\u011bl d\u011blat, a naopak ho vychvaloval a\u017e do nebes, kdy\u017e se mu p\u00e1rkr\u00e1t n\u011bco povedlo. A pr\u00e1v\u011b d\u00edky t\u011bmto chv\u00edl\u00edm byl Bill nakonec r\u00e1d, \u017ee se rozhodl neskon\u010dit s t\u00edm.<\/div>\n
Postupn\u011b zji\u0161\u0165oval, \u017ee ho Tom chv\u00e1l\u00ed \u010dast\u011bji a \u010dast\u011bji. Georg se star\u0161\u00edmu dvoj\u010deti sice sm\u00e1l, \u017ee Billa chv\u00e1l\u00ed za ka\u017edou prkotinu, ale \u010dernovlas\u00fd za to byl r\u00e1d. V\u017edycky ho toti\u017e zalil pocit naprost\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. A kdy\u017e vzhl\u00e9dl a uvid\u011bl Tomovy jisk\u0159iv\u00e9 o\u010di, v\u011bd\u011bl, \u017ee v t\u011bch chv\u00edl\u00edch jsou \u0161\u0165astn\u00ed oba. Proto\u017ee tu byla dal\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 je spojovala.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161,“ Tom se na Billa usm\u00e1l. \u010cernovl\u00e1skovi z\u00e1\u0159ily o\u010di jako dv\u011b hv\u011bzdy. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Zahr\u00e1l p\u00edsni\u010dku. Byla to sice jen oby\u010dejn\u00e1 lidovka, kterou ve \u0161kole v\u017edycky nesn\u00e1\u0161el, ale zahr\u00e1l ji. S\u00e1m ji zahr\u00e1l na Tomovu kytaru. Tom si dok\u00e1zal p\u0159edstavit, co v\u0161echno to pro Billa znamen\u00e1. „Te\u010f u\u017e m\u016f\u017ee\u0161 hr\u00e1t. Opravdu hr\u00e1t.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Bill nejd\u0159\u00edv nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b pohl\u00e9dl na Toma a potom i na kytaru ve sv\u00fdch rukou. Tom nakonec vym\u011bnil svou \u010dernou Gibsonku za oby\u010dejnou \u0161pan\u011blku. „I n\u011bkterou z na\u0161ich p\u00edsni\u010dek?“ Tom se zasm\u00e1l. Mohlo mu to b\u00fdt jasn\u00e9.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl neur\u010dit\u011b. Vzal si od Billa svou vlastn\u00ed kytaru a za\u010dal na ni pomalu vybrnk\u00e1vat Billovi nyn\u00ed ji\u017e dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 akordy. „Mo\u017en\u00e1, \u017ee tuhle bys u\u017e dok\u00e1zal zahr\u00e1t s\u00e1m.“<\/div>\n
Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il.<\/div>\n
Jejich p\u00edsni\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 se na to\u2026!“ Bill zhnusen\u011b odstr\u010dil kytaru. Probodl ji zlobn\u00fdm pohledem. Tom se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ale no tak, Bille. Chovej se k tomu n\u00e1stroji s jist\u00fdm respektem,“ Tom si ji opatrn\u011b p\u0159ivinul k sob\u011b na kl\u00edn. Bill se za\u010dervenal. Bylo to poprv\u00e9, co se k Tomov\u011b kyta\u0159e nezachoval tak docela s respektem. Najednou za to poc\u00edtil vinu. Ale pak za\u010dal Tom hr\u00e1t p\u0159esn\u011b to, co jemu tak stra\u0161n\u011b ne\u0161lo.<\/div>\n
S \u00fa\u017easem sledoval Tomovy prsty, jak klou\u017eou po kyta\u0159e a d\u011blaj\u00ed p\u0159esn\u011b to, co od nich jejich majitel chce. V\u017edy obdivoval, jak Tomovy prsty tan\u010d\u00ed po jeho kyta\u0159e, jak um\u011b s nimi pohybuje. Ale te\u010f, kdy\u017e s\u00e1m poznal, jak je to t\u011b\u017ek\u00e9, se jeho obdiv je\u0161t\u011b zn\u00e1sobil.<\/div>\n
„Ich will da nicht allein sein, lass uns gemeinsam, in die Nacht,“ Bill sebou trhl. Ti\u0161e pootev\u0159el pusu. Tuhle p\u00edsni\u010dku miloval. A kdysi si ji s Tomem zp\u00edvali t\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le. Ale pak\u2026 N\u011bjak se z jejich reperto\u00e1ru vypa\u0159ila. On s\u00e1m si ji ob\u010das zp\u00edv\u00e1val, ale od Toma ji u\u017e dlouho nesly\u0161el. A te\u010f mu z toho hlubok\u00e9ho hlasu, zp\u00edvaj\u00edc\u00edho ta magick\u00e1 slova, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mr\u00e1z po z\u00e1dech. „Irgendwann wird es Zeit sein, lass uns gemeinsam, in die Nacht,“ Tom se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval. Bill byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 om\u00e1men\u00fd magi\u010dnost\u00ed t\u00e9 p\u00edsni\u010dky, magi\u010dnost\u00ed hlubok\u00e9ho hlasu, kter\u00fd ji zp\u00edval. Te\u010f se na Toma jen nejist\u011b usm\u00e1l a p\u0159ipojil se k jeho zp\u011bvu.<\/div>\n
„Ich h\u00f6re wenn du leise schreist, Sp\u00fcre jeden Atemzug von dir und auch wenn das Schicksal uns zerrei\u00dft, egal was danach kommt das teilen wir.“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Bill le\u017eel v posteli a d\u00edval se do stropu. Kone\u010dn\u011b, po n\u011bkolika m\u011bs\u00edc\u00edch, kdy jezdili z jednoho m\u011bsta do druh\u00e9ho a neust\u00e1le koncertovali, le\u017eel ve sv\u00e9 vlastn\u00ed posteli. Jen on, jeho velk\u00e1 postel a\u2026 Tom v pokoji za zd\u00ed, v t\u00e9m\u011b\u0159 naprosto toto\u017en\u00e9 posteli, jako m\u011bl on s\u00e1m. Jenom\u017ee Tom u\u017e ti\u0161e pochrupoval. Ale Bill nemohl usnout.<\/div>\n
S povzdechem vstal. Tro\u0161ku se zat\u0159\u00e1sl zimou. Bylo sice parn\u00e9 l\u00e9to, ale otev\u0159en\u00fdm oknem proudil do domu celkem studen\u00fd v\u00edtr. Povzdechl si a tich\u00fdmi, dlouh\u00fdmi kroky se vydal do ob\u00fdv\u00e1ku. Na stole le\u017eely jeho noty a pozn\u00e1mky, kter\u00e9 k nim Tom p\u0159ipsal. Jejich posledn\u00ed lekce skon\u010dila jen p\u0159ed p\u00e1r hodinami a ani jeden z nich se nem\u011bl do ukl\u00edzen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e natahoval ruku po pap\u00edru, kdy\u017e koutkem oka zahl\u00eddl Tomovo triko. M\u011bl ho na sob\u011b pr\u00e1v\u011b o jejich lekci. Bill si pamatoval, \u017ee hned potom \u0161el Tom do sprchy. Nejsp\u00ed\u0161 ho ze sebe sundal je\u0161t\u011b p\u0159ed odchodem do koupelny, a pak na n\u011bj bu\u010f zapomn\u011bl, nebo byl jednodu\u0161e l\u00ednej ho uklidit. Ale Billovi se to te\u010f hodilo. P\u0159et\u00e1hl si ten kus tmav\u00e9 l\u00e1tky p\u0159es hlavu. Bylo to Tomovo star\u00e9 triko, tak\u017ee mu sahalo a\u017e do p\u016fli stehen. Spokojen\u011b se usm\u00e1l. Zaplavila ho m\u00edrn\u011b ko\u0159en\u011bn\u00e1, tepl\u00e1 v\u016fn\u011b a bavln\u011bn\u00e9 triko bylo p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011bkk\u00e9.<\/div>\n
Nat\u00e1hl se pro pozn\u00e1mky, vzal kytaru a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do sv\u00e9ho pokoje. Sedl si na postel, kytaru si vlo\u017eil do kl\u00edna a noty s pozn\u00e1mkami rozprost\u0159el kolem sebe. Nejd\u0159\u00edv ale zav\u0159el o\u010di a za\u010dal potichu vybrnk\u00e1vat melodii oby\u010dejn\u00e9, jednoduch\u00e9 lidovky. Tom ho nau\u010dil, \u017ee ze v\u0161eho nejd\u0159\u00edv je pot\u0159eba rozpohybovat prsty.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, jsem doma!“ Bill sebou trochu trhl. Prsty mu sjely a kytara vydala podivn\u00fd, fale\u0161n\u00fd zvuk. Zk\u0159ivil rty a rychle ji uml\u010del. Pak se oto\u010dil ke dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdmi tu\u0161il sv\u00e9 dvoj\u010de, a usm\u00e1l se. „A n\u011bco pro tebe m\u00e1m,“ Tom rychle vykoukl ze dve\u0159\u00ed. Ale to jen na takovou chvilku, aby se mohl na Billa usm\u00e1t a zase zmizet z jeho dohledu. Bill si odfrkl.<\/div>\n
„Tak mi to ale dej!“ p\u0159ik\u00e1zal rozhodn\u011b s \u00fasm\u011bvem. Opatrn\u011b, se v\u0161\u00ed \u00factou odlo\u017eil kytaru. B\u011bhem t\u011bch m\u011bs\u00edc\u016f se nau\u010dil v\u00edc ne\u017e jen vybrnk\u00e1vat akordy.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161,“ Tom se objevil ve dve\u0159\u00edch. Tentokr\u00e1t v\u0161ak n\u011bco tajupln\u011b dr\u017eel za z\u00e1dy. Bill se zasm\u00e1l. Miloval tyhle jejich hr\u00e1tky, kdy\u017e jeden druh\u00e9mu n\u011bco koupili. Sice si ned\u00e1vali nic k narozenin\u00e1m nebo V\u00e1noc\u016fm nebo takhle k v\u00fdznamn\u00fdm sv\u00e1tk\u016fm, ale v\u011bt\u0161inou si kupovali n\u011bjak\u00e9 drobnosti po cel\u00fd rok. Bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed n\u011bco tomu druh\u00e9mu koupit, kdy\u017e se v\u00e1m to l\u00edb\u00ed, a rovnou mu to d\u00e1t, ne\u017e si v tu dobu \u0159\u00edct, \u017ee do toho \u010di onoho sv\u00e1tku je \u010dasu dost a pak v\u0161echno sh\u00e1n\u011bt na posledn\u00ed chv\u00edli.<\/p>\n<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di,“ Bill c\u00edtil, \u017ee se jeho t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd pocit nap\u011bt\u00ed. Ale tenhle pocit rozdm\u00fdch\u00e1valo cosi nov\u00e9ho. N\u011bjak\u00e9 nov\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. C\u00edtil, jak mu Tom cosi vlo\u017eil do kl\u00edna. A pak uc\u00edtil jeho prst, jak mu n\u011b\u017en\u011b zasouv\u00e1 uvoln\u011bn\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f za ucho. „U\u017e je zase m\u016f\u017ee\u0161 otev\u0159\u00edt,“ Tom\u016fv hlas byl tlumen\u00fd, vlastn\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptav\u00fd. A Bill by ho mo\u017en\u00e1 ani nesly\u0161el, kdyby k n\u011bmu nebyl Tom tak bl\u00edzko, a\u017e c\u00edtil jeho tepl\u00fd dech na sv\u00e9m uchu. Zachv\u011bl se. A pak v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom je pry\u010d. Alespo\u0148 tak pry\u010d, jak je pro n\u011b b\u011b\u017en\u00e9.<\/div>\n
Pomalu otev\u0159el o\u010di. Nebyl si toti\u017e jist\u00fd, \u017ee je chce otev\u0159\u00edt. Ve skute\u010dnosti je cht\u011bl nechat zav\u0159en\u00e9. A cht\u011bl, aby Tom byl d\u00e1l takhle bl\u00edzko. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d si to najednou p\u0159eje, ale jednodu\u0161e si to p\u0159\u00e1l.<\/div>\n
Sklonil hlavu a pod\u00edval se do kl\u00edna. Le\u017eela mu v n\u011bm \u0161pan\u011blka, o\u010dividn\u011b nov\u00e1, kr\u00e1sn\u00e1 a cel\u00e1 \u010dern\u00e1. Ale jemu stejn\u011b srdce vysadilo jeden \u00fader. Proto\u017ee tenhle dar\u2026 Byl to v\u016fbec ten nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd od Toma kdy dostal. Ale z\u00e1rove\u0148 ten nejkrut\u011bj\u0161\u00ed. Tomova kytara pro Billa znamenala hodn\u011b. Ukazovala, \u017ee Tom si ho v\u00e1\u017e\u00ed, \u017ee mu v\u011b\u0159\u00ed. Ale kdy\u017e te\u010f dostal svou vlastn\u00ed\u2026 U\u017e nebude moct hr\u00e1t na tu Tomovu.<\/p>\n

<\/div>\n

„Nel\u00edb\u00ed se ti?“ rychle vzhl\u00e9dl, d\u00edky \u010demu\u017e mohl vid\u011bt, jak Tom\u016fv \u00fasm\u011bv uvad\u00e1. Mrzelo ho to, ale\u2026<\/div>\n
„Ne, je n\u00e1dhern\u00e1,“ chytil si ji o n\u011bco pevn\u011bji. Srovnal prsty do z\u00e1kladn\u00edho akordu a p\u0159ejel p\u0159es struny palcem. Ozval se n\u00e1dhern\u00fd, \u010dist\u00fd zvuk. „A mysl\u00edm, \u017ee se ke mn\u011b i sv\u00fdm zp\u016fsobem hod\u00ed. To jen\u2026,“ pohled mu sklouzl na \u0161pan\u011blku, kterou p\u0159edt\u00edm odlo\u017eil.<\/div>\n
„Jestli se ti opravdu nel\u00edb\u00ed, m\u016f\u017eu si ji vz\u00edt j\u00e1 a ty si m\u016f\u017ee\u0161 nechat tu moj\u00ed starou,“ Tom vypadal opravdu zklaman\u011b. Byl si tak jist\u00fd, \u017ee Billa t\u00edmto d\u00e1rkem nadchne.<\/div>\n
„Ne! To nen\u00ed o tom. To jenom\u2026,“ Billovi spla\u0161en\u011b bilo srdce. Cht\u011bl Tomovi \u0159\u00edct, co p\u0159esn\u011b si o tom mysl\u00ed. Ale c\u00edtil se tak zraniteln\u00fd, tak lehko napadnuteln\u00fd. To se mu s Tomem je\u0161t\u011b nestalo. „V\u00ed\u0161, to\u2026 Nedovoluje\u0161 na sv\u00e9 kytary hr\u00e1t nikomu. Ani Georgovi. Jen mn\u011b. A j\u00e1 si d\u00edky tomu p\u0159i\u0161el\u2026 speci\u00e1ln\u00ed. Ch\u00e1pe\u0161, \u017ee jsem pro tebe speci\u00e1ln\u00ed, \u017ee jsem n\u011bkdo, s k\u00fdm se neboj\u00ed\u0161 d\u011blit se o sv\u00e9 n\u00e1stroje. A kdy\u017e budeme m\u00edt takhle ka\u017ed\u00fd svou kytaru\u2026,“ z Toma okam\u017eit\u011b opadl smutek a k p\u0159ekvapen\u00ed mlad\u0161\u00edho z dvoj\u010dat se rozesm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale takhle jsem to p\u0159ece v\u016fbec nemyslel,“ zasm\u00e1l se a pocuchal Billovi vlasy. „Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee moje kytary jsou i tvoje kytary. M\u016f\u017ee\u0161 si je d\u00e1l p\u016fj\u010dovat. Tuhle kytaru jsem koupil proto, \u017ee \u0161pan\u011blku jsme m\u011bli dote\u010f jenom jednu. A bylo by fajn, kdybychom si mohli n\u011bkdy zahr\u00e1t spolu, ne?“ mrkl na n\u011bj. Billovi se na tv\u00e1\u0159i okam\u017eit\u011b objevil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„No to by bylo skv\u011bl\u00e9!“ souhlasil nad\u0161en\u011b. „A myslel jsi na n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho?“<\/div>\n
„Myslel,“ mrkl na n\u011bj Tom. „Ale nejd\u0159\u00edv si to mus\u00edm promyslet, dobr\u00e1?“ pohladil ho po tv\u00e1\u0159i a vstal. Bill se koukal do kl\u00edna na kytaru. Ani ne tak docela kv\u016fli samotn\u00e9mu n\u00e1stroji jako kv\u016fli zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu pocitu v okol\u00ed b\u0159icha, kter\u00fd se tam objevil, kdy\u017e ho Tom pohladil.<\/div>\n
V\u0161iml si, \u017ee jeho t\u011blo reaguje na Tomovu p\u0159\u00edtomnost v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Cel\u00e9 to za\u010dalo, kdy\u017e ho Tom za\u010dal u\u010dit na kytaru. Musel b\u00fdt neust\u00e1le v jeho bl\u00edzkosti. Billovi to nevadilo. Jen byl v\u017edycky hodn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed. Ze za\u010d\u00e1tku jen proto, aby v\u0161echno ud\u011blal dob\u0159e a aby Tomovi n\u011bjak neponi\u010dil n\u00e1stroj. Ale \u010d\u00edm d\u00e9le hr\u00e1l, t\u00edm l\u00e9pe samoz\u0159ejm\u011b um\u011bl zach\u00e1zet s kytarou a t\u00edm si byl jist\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee s n\u00ed nic neud\u011bl\u00e1. Ale jeho nervozita nemizela. Naopak se je\u0161t\u011b zv\u011bt\u0161ovala. A on najednou vyu\u017e\u00edval ve\u0161ker\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti, aby mohl b\u00fdt k Tomovi co nejbl\u00ed\u017ee.<\/div>\n
Byl zmaten\u00fd, ale ne natolik, aby si ty p\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity neu\u017e\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Tom se op\u00edral o r\u00e1m dve\u0159\u00ed do jejich ob\u00fdv\u00e1ku a p\u0159itom sledoval sv\u00e9 dvoj\u010de. Zamy\u0161len\u011b si namot\u00e1val jeden cop\u00e1nek na prst.<\/div>\n
U\u017e d\u0159\u00edve o sob\u011b tvrdili, \u017ee jsou posedl\u00ed hudbou. Jenom\u017ee to, co v posledn\u00ed dob\u011b p\u0159edv\u00e1d\u011bl Bill\u2026 Zd\u00e1l se b\u00fdt absolutn\u011b pohlcen\u00fd ve sv\u011bt\u011b hudby. T\u00e9m\u011b\u0159 neust\u00e1le se sna\u017eil nau\u010dit se tu jejich p\u00edsni\u010dku. A kdy\u017e mu Tom \u0159ekl, a\u0165 toho nech\u00e1, \u017ee takhle ji bude m\u00edt moc ohranou a nikdy si ji po\u0159\u00e1dn\u011b nezahraje, tak si alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 akordy vybrnk\u00e1val. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee i on to ob\u010das d\u011blal, ale u Billa mu to d\u011blalo starosti. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, jen z toho nem\u011bl dobr\u00fd pocit.<\/div>\n
A byl smutn\u00fd. Bill je\u0161t\u011b nehr\u00e1l na tu kytaru, kterou mu koupil. Tom nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b byl to on, kdo na ni hr\u00e1l. Bill ne. Ten se st\u00e1le dr\u017eel jeho star\u00e9 \u0161pan\u011blky. A Tom si p\u0159itom byl tak jist\u00fd, \u017ee se mu nov\u00e1 kytara bude l\u00edbit!<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Tom sebou tro\u0161ku trhl. Nev\u0161iml si, kdy akordy odezn\u011bly, ale te\u010f se Bill d\u00edval na n\u011bj. Tom spustil ruku, na kterou m\u011bl zrovna namotan\u00e9 dva sv\u00e9 copy, pod\u00e9l t\u011bla. Neodpov\u011bd\u011bl. Kdo v\u00ed, pro\u010d neodpov\u011bd\u011bl. Nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. A to byla dal\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 se mu nel\u00edbila. Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Tom si povzdychl.<\/div>\n
„Ne, nic se ned\u011bje,“ oto\u010dil se a cht\u011bl odej\u00edt.<\/div>\n
„Tomi,“ Bill\u016fv hlas ho zastavil, ov\u0161em neoto\u010dil se. Bylo to od n\u011bj nehezk\u00e9 a zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zp\u016fsobem se za to styd\u011bl. Ale on se oto\u010dit jednodu\u0161e nedok\u00e1zal. „Co se to s n\u00e1mi d\u011bje?“ Bill byl stejn\u011b p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd, stejn\u011b zran\u011bn\u00fd jako Tom. Ale ani jeden z nich nev\u011bd\u011bl, co je vlastn\u011b zranilo.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille,“ z Toma ta v\u011bta vy\u0161la jen nedobrovoln\u011b. Tak nerad p\u0159izn\u00e1val svoji neschopnost, byl v\u017edycky tak ne\u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e Billovi nemohl d\u00e1t dokonal\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra. Ale on nyn\u00ed nev\u011bd\u011bl, co pro dokonal\u00e9ho bratra m\u00e1 ud\u011blat. C\u00edtil, jak d\u00edky h\u0159e na kytaru jejich spole\u010dn\u00e9 pouto je\u0161t\u011b zes\u00edlilo. Ale pak Bill tu kytaru odm\u00edtl. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to byla malichernost. Nejsp\u00ed\u0161 je Bill jednodu\u0161e zvykl\u00fd na tu jeho starou a nechce p\u0159esed\u00e1vat na novou. I jemu v\u017edy trv\u00e1, ne\u017e si na novou zvykne. Ale i tak ho to bolelo. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc, ne\u017e by m\u011blo. Pevn\u011b sev\u0159el mezi prsty r\u00e1m dve\u0159\u00ed a sv\u011bsil hlavu. „J\u00e1 nevim.“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Bill se p\u0159evalil ze zad na b\u0159icho. Rozt\u00e1hl nohy a do rukou pevn\u011b uchopil pol\u0161t\u00e1\u0159. Pak si povzdychl a p\u0159evalil se na bok. Byl tu znova ten pocit, kter\u00fd se objevoval n\u011bkolik posledn\u00edch noc\u00ed. Pocit, d\u00edky kter\u00e9mu se b\u00e1l chodit sp\u00e1t. Pocit osam\u011blosti.<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom je jen o st\u011bnu d\u00e1l, c\u00edtil se nekone\u010dn\u011b s\u00e1m. Cht\u011bl jen, aby si k n\u011bmu n\u011bkdo p\u0159ilehnul, aby ho objal a on mohl us\u00ednat v n\u011b\u010d\u00ed n\u00e1ru\u010di. Aby mu n\u011bkdo pop\u0159\u00e1l dobrou noc t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e mu klesnou v\u00ed\u010dka. Cht\u011bl c\u00edtit n\u011b\u010d\u00ed teplo a dech hned vedle toho sv\u00e9ho. A v posledn\u00ed dob\u011b se ta neur\u010dit\u00e1 osoba m\u011bnila na ur\u010dit\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
Zhluboka si povzdechl a zase se p\u0159evalil na z\u00e1da. U\u017e p\u0159inejmen\u0161\u00edm dv\u011b hodiny tady takhle le\u017eel. V\u011bd\u011bl, \u017ee jakmile usne, m\u00e1 vystar\u00e1no. Zase do dal\u0161\u00edho ve\u010dera. Ale on jednodu\u0161e nemohl jenom zav\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka a usnout. Ne\u0161lo to. Ti\u0161e zanad\u00e1val a ude\u0159il p\u011bst\u00ed do prost\u011bradla.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
Ti\u0161e vyjekl a rychle se posadil. Oto\u010dil svou hlavu za hlasem. Mo\u017en\u00e1 by mu nem\u011blo srdce b\u00edt tak spla\u0161en\u011b, kdy\u017e v\u00ed, \u017ee ve dve\u0159\u00edch stoj\u00ed jen Tom.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl \u0161eptem a sk\u00e1cel se zp\u00e1tky na postel. D\u00edval se do stropu a sna\u017eil se ignorovat srdce, kter\u00e9 se mu o\u010dividn\u011b sna\u017eilo vysko\u010dit z hrudi. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ nato\u010dil nakonec hlavu tak, aby vid\u011bl na sv\u00e9 dvoj\u010de.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, tak jsem se \u0161el nap\u00edt. A proto\u017ee sis nedov\u0159el dve\u0159e, sly\u0161el jsem, jak se tady p\u0159evaluje\u0161. Napadlo m\u011b\u2026,“ Tom na mal\u00fd moment zav\u00e1hal. Pak tro\u0161ku nejist\u011b ud\u011blal krok a ocitl se zcela v Billov\u011b pokoji. Dve\u0159e se za n\u00edm zaklaply. „Taky nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t?“ Tom se obvykle neptal na ot\u00e1zky, jejich\u017e odpov\u011b\u010f byla jasn\u00e1. Ale to nevadilo.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 ta postel. Je stra\u0161n\u011b velk\u00e1,“ p\u0159ipustil Bill, ani\u017e by se na n\u011bj d\u00edval. C\u00edtil, \u017ee se mu do tv\u00e1\u0159\u00ed hrne krev, ale zarputile s n\u00ed bojoval. Nemohl Tomovi \u0159\u00edct, \u017ee je to on, kdo mu v n\u00ed chyb\u00ed. Nebo\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
„A\u2026 kdybych si p\u0159ilehl\u2026 u\u017e by to bylo lep\u0161\u00ed?“ Tom ud\u011blal je\u0161t\u011b jeden krok a rozpa\u010dit\u011b se na Billa pousm\u00e1l. Bill mu \u00fasm\u011bv naprosto stejn\u011b op\u011btoval. Neodpov\u011bd\u011bl, jen si sedl a tro\u0161ku se odt\u00e1hl, aby ud\u011blal Tomovi m\u00edsto. A ten si k n\u011bmu opravdu p\u0159isedl. D\u011blilo je u\u017e jen p\u00e1r centimetr\u016f. Billa polilo horko. Uv\u011bdomil si, \u017ee takhle bl\u00edzko si u\u017e hodn\u011b dlouho nebyli. Byly doby, kdy pro n\u011b t\u011blesn\u00e1 bl\u00edzkost byla samoz\u0159ejm\u00e1. Ale v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch jako by tohle v\u0161echno vymizelo.<\/div>\n
„Tak\u2026 dobrou noc,“ usm\u00e1l se na n\u011bj, oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a lehl si. Srdce mu tlouklo spla\u0161enou rychlost\u00ed, ale on nebyl schopn\u00fd nic ud\u011blat. St\u00e1le c\u00edtil, jak Tom za n\u00edm sed\u00ed a d\u00edv\u00e1 se na n\u011bj. Hlavou mu prol\u00edtly v\u0161echny ty my\u0161lenky, kter\u00fdmi se nech\u00e1val op\u00e1jet posledn\u00edch n\u011bkolik ve\u010der\u016f. Kdyby jen m\u011bl v\u00edc odvahy. Kdyby jen\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b vydechl a cel\u00fd se napjal, kdy\u017e se kolem jeho pasu omotala tepl\u00e1, siln\u00e1 ruka, na jedno jeho rameno se polo\u017eila brada a na jeho z\u00e1da za\u010dalo p\u016fsobit teplo z t\u011bla za n\u00edm. Poko\u017eka Tomovy hrudi se ka\u017edou chvilku ot\u0159ela o jeho z\u00e1da a v jeho t\u011ble odstartovala podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed to takhle lep\u0161\u00ed?“ zamumlal mu ti\u0161e do ucha. Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di pod tepl\u00fdm dechem. Pohnul nohou dozadu a vlo\u017eil ji mezi ty Tomovy. Spokojen\u011b vydechl. Jeho \u017ealudek d\u011blal p\u0159emety a srdce mu spla\u0161en\u011b bilo, ale jeho t\u011blem se rozlilo spokojen\u00e9 teplo a on najednou v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159esn\u011b takhle to m\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n
„Mnohem,“ nato\u010dil hlavu tak, aby dohl\u00e9dl na Toma. „Dobrou noc, Tomi,“ napadlo ho, \u017ee by bylo fajn, kdyby mohl zlehka pol\u00edbit jeho nos.<\/div>\n
„Dobrou, Bille,“ Tom nad ni\u010d\u00edm nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Na krati\u010dkou chvilku se odt\u00e1hl, aby mohl Billa pol\u00edbit na sp\u00e1nek. Bill se zatetelil blahem t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e zav\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
Trvalo to jen p\u00e1r chvil, ne\u017e na oba bratry p\u0159i\u0161el sp\u00e1nek.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ Tom se zasm\u00e1l, kdy\u017e jeho bratr ti\u0161e zaklel. Po\u0159\u00e1d dokole\u010dka se sna\u017eil nau\u010dit In die Nacht, ale st\u00e1le mu nevych\u00e1zel jeden akord. Prost\u011b mu to necht\u011blo j\u00edt, prsty mu tam ne\u0161ly. V\u017edycky se musel zastavit, aby je tam srovnal, a a\u017e potom mohl pokra\u010dovat. „J\u00e1 jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee kdy\u017e to bude\u0161 hr\u00e1t po\u0159\u00e1d dokola, p\u0159ehraje\u0161 to a u\u017e ti to nep\u016fjde.“<\/div>\n
„Ale tohle mi ne\u0161lo od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku,“ \u0161lehl po n\u011bm nehezk\u00fdm pohledem. Tom se jen usm\u00e1l a usadil se i s jejich novou kytarou vedle Billa. Sna\u017eil se nemyslet na to, \u017ee ji p\u016fvodn\u011b kupoval pr\u00e1v\u011b kv\u016fli sv\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/div>\n
„Proto\u017ee na to jde\u0161 moc zbrkle,“ zopakoval mu u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9. „Chce\u0161 tam v\u0161echny ty prsty narovnat najednou. Ale to nejde. U tohohle akordu ti to je\u0161t\u011b hezk\u00fdch p\u00e1r let nep\u016fjde. Mus\u00ed\u0161 je tam skl\u00e1dat postupn\u011b v tom po\u0159ad\u00ed, jak je hraje\u0161. Koukej,“ n\u00e1zorn\u011b, pomalu mu p\u0159edvedl, jak se na to m\u00e1 j\u00edt. Bill ho pozorn\u011b sledoval. „Vid\u00ed\u0161? Jde to,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. Bill zamy\u0161len\u011b nahnul hlavu na stranu. V\u011bd\u011bl, nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm tu\u0161il, jak Toma tr\u00e1p\u00ed, \u017ee nehraje na kytaru, kterou koupil speci\u00e1ln\u011b pro n\u011bj. Ale on prost\u011b cht\u011bl hr\u00e1t na n\u00e1stroj, kter\u00fd je Tom\u016fv. Na kter\u00fd Tom hraje a kter\u00fd by je d\u00edky tomu spojoval. Ale kdy\u017e te\u010f vid\u011bl, \u017ee Tom hraje i na tu novou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fj\u010d mi tu kytaru,“ opatrn\u011b odlo\u017eil jeho starou \u0161pan\u011blku a natahoval se po t\u00e9 nov\u00e9.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom nech\u00e1pav\u011b zamrkal. Pod\u00edval se na Billa, na novou kytaru ve sv\u00fdch ruk\u00e1ch, kter\u00e1 u\u017e tak docela nov\u00e1 nebyla, a zase zp\u00e1tky na Billa.<\/div>\n
„P\u016fj\u010d mi tu kytaru,“ zopakoval Bill s \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hl po n\u00ed ruku. Tom v\u016fbec nech\u00e1pal, co t\u00edm Bill sleduje. Ale s \u00fasm\u011bvem mu ji podal. A kdy\u017e na ni Bill zahr\u00e1l prvn\u00edch p\u00e1r akord\u016f, c\u00edtil, jak se cel\u00fdm jeho t\u011blem rozl\u00e9v\u00e1 spokojenost. Slu\u0161ela mu p\u0159esn\u011b tak, jak si myslel. A kdy\u017e Bill pomalu zahr\u00e1l ten p\u0159echod, kter\u00fd mu tak ne\u0161el, a pe\u010dliv\u011b se dr\u017eel Tomovy rady, byl opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Znovu to zahr\u00e1l, tentokr\u00e1t u\u017e v tempu. A \u0161\u0165astn\u011b se na Toma usm\u00e1l, kdy\u017e mu to vy\u0161lo. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161. Tak kde byl probl\u00e9m?“<\/div>\n
„\u017de jsem neposlouchal sv\u00e9ho velk\u00e9ho, dokonal\u00e9ho bratra?“ zkusil Bill odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 mu dote\u010f poka\u017ed\u00e9 vy\u0161la. A podle Tomova \u00fasm\u011bvu soudil, \u017ee i tentokr\u00e1t byla spr\u00e1vn\u00e1. Tom si vzal svou starou kytaru a zamy\u0161len\u011b na n\u00ed zahr\u00e1l p\u00e1r akord\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, \u0159ekni,\u2026 Pro\u010d jsi do te\u010f necht\u011bl hr\u00e1t na tuhle kytaru?“ Billovi sklouzl \u00fasm\u011bv ze rt\u016f a zamy\u0161len\u011b se zad\u00edval na \u0161pan\u011blku ve sv\u00e9m kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026,“ ne, \u0159\u00edkat, \u017ee nev\u00ed, by nebylo spr\u00e1vn\u00e9. Necht\u011bl Tomovi lh\u00e1t. „Proto\u017ee m\u011bla b\u00fdt moje a ne tvoje,“ Bill si nebyl tak docela jist\u00fd, jestli to Tom pochopil. „V\u00ed\u0161, pro m\u011b je hran\u00ed na kytaru kr\u00e1sn\u00e9 a magick\u00e9 pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee hraju na tvoje kytary. A to m\u016f\u017eu jenom j\u00e1. Jsem speci\u00e1ln\u00ed a\u2026 prost\u011b, c\u00edt\u00edm, \u017ee jsem pro tebe d\u016fle\u017eit\u00fd. A z\u00e1rove\u0148 nem\u00e1m d\u016fv\u011bru ke kytar\u00e1m, na kter\u00fd jsi ty u\u017e d\u0159\u00edv nehr\u00e1l. A proto\u017ee v\u00edm, \u017ee ty jsi na tuhle kytaru u\u017e hr\u00e1l, tak na n\u00ed m\u016f\u017eu hr\u00e1t taky. Ale p\u0159edt\u00edm\u2026 p\u0159edt\u00edm jsem nemohl. Ch\u00e1pe\u0161?“ zoufale vzhl\u00e9dl. Nebyl si tak docela jist\u00fd, jestli jeho proslov byl pochopiteln\u00fd.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jo,“ p\u0159ik\u00fdvl uv\u00e1\u017eliv\u011b Tom. Myslel, \u017ee to bylo norm\u00e1ln\u00ed. V\u017edycky v\u0161echno musel vyzkou\u0161et nejd\u0159\u00edv on a a\u017e potom k tomu pustil Billa. On byl ten, kdo se prvn\u00ed opil, kdo si zap\u00e1lil prvn\u00ed cigaretu, kdo prvn\u00ed pol\u00edbil holku, kdo se prvn\u00ed s n\u011bk\u00fdm vyspal. Musel m\u00edt jistotu, \u017ee to Billovi n\u011bjak moc neubl\u00ed\u017e\u00ed. A Bill si na to za ta l\u00e9ta zvykl. Zavrt\u011bl hlavou, aby takov\u00e9 my\u0161lenky zapla\u0161il a mohl se v\u011bnovat tomu, pro\u010d vlastn\u011b p\u0159i\u0161el. „N\u011bco m\u011b napadlo,“ pevn\u011b uchopil kytaru a zad\u00edval se na Billa. „Za\u010dni hr\u00e1t In die Nacht,“ k\u00fdvl na n\u011bj. Bill sice nech\u00e1pal, co Tom zam\u00fd\u0161l\u00ed, ale poslechl ho.<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010dal hr\u00e1t prvn\u00ed akordy. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d to nedok\u00e1zal v takov\u00e9m tempu, jak by se hr\u00e1t m\u011bly, ov\u0161em zp\u00edvat se do toho dalo. U\u017e cht\u011bl otev\u0159\u00edt pusu, aby do toho zp\u00edval, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee krom\u011b n\u011bj hraje i Tom. Ov\u0161em n\u011bco trochu jin\u00e9ho. Zat\u00edmco on hr\u00e1l akordy, Tom do toho vy brnk\u00e1val jednotliv\u00e9 t\u00f3ny. Podivn\u011b se propl\u00e9taly mezi akordy, ztr\u00e1cely se v nich a p\u0159itom dotv\u00e1\u0159ely melodii. Najednou to byla \u00fapln\u011b jin\u00e1 p\u00edsni\u010dka, kter\u00e1 v\u0161ak podtrhovala v\u0161echno to, co se zp\u00edvalo. Tom se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edval. Bill nebyl schopn\u00fd zp\u00edvat. Nenastoupil, nechytal se. A te\u010f nev\u011bd\u011bl\u2026<\/div>\n
„Ich will da nicht allein sein, lass uns gemeinsam, in die Nacht,“ Tom ale o\u010dividn\u011b v\u011bd\u011bl, kde se zrovna nach\u00e1zeli. Bill se na n\u011bj usm\u00e1l. „Irgendwann wird es Zeit sein\u2026“<\/div>\n
„\u2026lass uns gemeinsam\u2026“<\/div>\n
„\u2026in die Nacht,“ a jejich hlasy byly p\u0159esn\u011b jako jejich kytary. Ztr\u00e1cely se v sob\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 se dotv\u00e1\u0159ely. A ta p\u00edsni\u010dka najednou byla naprosto dech berouc\u00ed. Mo\u017en\u00e1 ne pro nahr\u00e1vac\u00ed studio nebo velk\u00e9 haly, ale pro n\u011b dva byla v tu chv\u00edli v\u0161echno.<\/div>\n
Bill b\u011bhem zp\u011bvu vzpom\u00ednal. Vzpom\u00ednal, jak vlastn\u011b vznikla.<\/p>\n<\/div>\n
Tenkr\u00e1t byla noc. Proto ten n\u00e1zev, proto n\u00e1pl\u0148 t\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Byla noc, byli v ciz\u00edm m\u011bst\u011b a v naprosto neosobn\u00edm hotelov\u00e9m pokoji. V Tomov\u011b pokoji. Tiskli se k sob\u011b v posteli, pov\u00eddali si a rozv\u00edjeli sv\u00e9 vlastn\u00ed fantazie. Jak budou slavn\u00ed, jak procestuj\u00ed sv\u011bt. Ale z\u00e1rove\u0148 se uji\u0161\u0165ovali, \u017ee je nikdy nikdo a nic nerozd\u011bl\u00ed. \u017de oni budou nav\u017edy spolu. A \u017ee je konec konc\u016f jedno, co budou d\u011blat, jen \u017ee budou spolu. \u017de spolu pob\u011b\u017e\u00ed klidn\u011b a\u017e do noci. A kdy\u017e \u0161li sp\u00e1t\u2026<\/div>\n
Prsty mu sjely a posledn\u00ed akord u\u017e nedozn\u011bl. C\u00edtil, jak moc prudce mu bu\u0161\u00ed srdce, ale ve sv\u00e9 mysli byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. Jeho o\u010di sm\u011b\u0159ovaly do minulosti.<\/div>\n
„Bille?“ Tomova ruka n\u011b\u017en\u011b dopadla na jeho rameno. Trhl sebou a zad\u00edval se do o\u010d\u00ed. Do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch hled\u011bl i v minulosti.<\/div>\n
„Tome,“ za\u0161eptal. Odlo\u017eil kytaru a vrhl se mu kolem krku. Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a omotal sv\u00e9 ruce kolem jeho pasu a docela odlo\u017eil kytaru, kterou stihl zachr\u00e1nit p\u0159ed Billem jen d\u00edky pohotov\u00fdm reakc\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 na ten ve\u010der\u2026 na tu noc, kdy vznikla tahle p\u00edsni\u010dka?“ Tom se lehce zamra\u010dil, ale nep\u0159est\u00e1val Billa hladit po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Napsali jsme ji dopoledne.“<\/div>\n
„Jo, to napsali, ale\u2026,“ trochu se od n\u011bj odt\u00e1hl. Jednu ruku mu zamotal do cop\u00e1nk\u016f a pevn\u011b se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed. „Ale tu noc p\u0159ed t\u00edm vznikl n\u00e1m\u011bt. Pamatuje\u0161 na tu noc?“ jeho slova zn\u011bla st\u00e1le nal\u00e9hav\u011bji. „Spal jsem u tebe v pokoji. Byli jsme v ciz\u00edm m\u011bst\u011b a na\u0161e kari\u00e9ra byla v za\u010d\u00e1tc\u00edch. Le\u017eeli jsme v t\u00fd posteli a malovali jsme si hv\u011bzdnou budoucnost. Pak jsme si ale sl\u00edbili, \u017ee n\u00e1s nikdo a nic nerozd\u011bl\u00ed. \u017de je vlastn\u011b jedno, co budeme d\u011blat nebo kde budeme, hlavn\u011b \u017ee budeme spolu a pak\u2026,“ Bill zabo\u0159il sv\u016fj nos zp\u00e1tky do Tomova krku. Nedok\u00e1zal to \u0159\u00edct. Ale ani nemusel. Tom najednou ztuhl.<\/div>\n
„Pol\u00edbil jsem t\u011b,“ za\u0161eptal Billovi do vlas\u016f.<\/div>\n
„Ano,“ Bill nev\u011bd\u011bl, jestli Tom jeho tich\u00fd v\u00fddech do tepl\u00e9 poko\u017eky sly\u0161el. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b vzhl\u00e9dl a zad\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. „Pop\u0159\u00e1l jsi mi dobrou noc a pol\u00edbil m\u011b,“ p\u0159esn\u011b tak, jak o tom posledn\u00edch n\u011bkolik ve\u010der\u016f a noc\u00ed snil.<\/div>\n
„J\u00e1-„<\/div>\n
„Hlavn\u011b se neomlouvej!“ p\u0159eru\u0161il ho rychle Bill. „Proto\u017ee\u2026 proto\u017ee j\u00e1\u2026,“ a zase nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed nic ne\u0159\u00edkat a prost\u011b\u2026<\/div>\n
Naklonil se k n\u011bmu a pol\u00edbil ho. Nebyl to tak nevinn\u00fd polibek jako tenkr\u00e1t p\u0159ed lety. Ale byl stejn\u011b \u010dist\u00fd a l\u00e1skypln\u00fd. Tom si ho p\u0159it\u00e1hl za t\u00fdl k sob\u011b a prohloubil ho. P\u0159es Billovy sametov\u00e9 rty p\u0159ejel jazykem a m\u00edrn\u011b si je rozev\u0159el. Cht\u011bl ho ochutnat, ale jen lehce. Na hlub\u0161\u00ed zkoum\u00e1n\u00ed maj\u00ed \u010dasu v\u00edc ne\u017e dost.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy jsem se necht\u011bl omluvit,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a zastr\u010dil mu neposlu\u0161n\u00fd pramen vlas\u016f za ucho. „Nebo mo\u017en\u00e1 jo,“ p\u0159ipustil nakonec Tom. „Ale ne za ten polibek. Cht\u011bl jsem se omluvit, \u017ee jsem n\u00e1s nechal zapomenout. \u017de jsem t\u011b nechal cel\u00fd ty roky \u010dekat na dal\u0161\u00ed polibek,“ Bill se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to tak bylo lep\u0161\u00ed,“ nam\u00edtl. „Proto\u017ee te\u010f si budeme mnohem v\u00edc v\u00e1\u017eit toho, co m\u00e1me.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Zdrav\u00edm, drah\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159ky! =o) Tak\u017ee\u2026 k t\u00e9hle pov\u00eddce jsem cht\u011bla \u0159\u00edct jen toto – uv\u011bdomuju si, \u017ee je dost nere\u00e1ln\u00e9, aby Tom m\u011bl jen jednu \u0161pan\u011blku, ale\u2026 Prost\u011b, tohle se mi l\u00edbilo a do d\u011bje se mi to hodilo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8229","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8229","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8229"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8229\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8229"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8229"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8229"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}