{"id":8237,"date":"2011-07-14T18:30:00","date_gmt":"2011-07-14T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8216"},"modified":"2011-07-14T18:30:00","modified_gmt":"2011-07-14T17:30:00","slug":"cranes-flying-above-us","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/14\/cranes-flying-above-us\/","title":{"rendered":"Cranes flying above us"},"content":{"rendered":"
autor: Amdee<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Mil\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159ky, t\u00edmto bych v\u00e1m cht\u011bla p\u0159edlo\u017eit m\u016fj prvn\u00ed p\u0159eklad, a z\u00e1rove\u0148 v\u00e1m tak i p\u0159edstavit nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed autorku na twincestblogu. Jedn\u00e1 se o Amdee, finskou autorku, o kter\u00e9 se d\u00e1 \u0159\u00edct, \u017ee je se sv\u00fdmi 28 pov\u00eddkami, kter\u00e9 do dne\u0161n\u00edho dne na THF anglicky publikovala, twincestn\u00ed veter\u00e1nkou. Amdee a jej\u00ed tvorba m\u011b neskute\u010dn\u011b fascinuje, a proto jsem se do p\u0159ekladu jej\u00edch pov\u00eddek pro svou osobn\u00ed pot\u011bchu taky pustila.<\/em><\/div>\n
Co o Amdee \u00favodem prozradit v\u00edc? Snad to, \u017ee p\u00ed\u0161e \u010dist\u00fd twincest, \u017ee zbo\u017e\u0148uje Toma, \u017ee hodn\u011b \u010derp\u00e1 inspiraci ze skute\u010dn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed kolem skupiny a dvoj\u010dat, a \u017ee jej\u00ed specialitou jsou jednod\u00edlky, zam\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed se na du\u0161evn\u00ed pochody Billa a Toma a ne u\u017e tak na bohat\u00fd, ud\u00e1lostmi nabit\u00fd d\u011bj. V jej\u00edm psac\u00edm stylu, kter\u00fd si zvolila a kter\u00fd nikdy neopou\u0161t\u00ed, se velice siln\u011b odr\u00e1\u017e\u00ed jej\u00ed skandin\u00e1vsk\u00e1 mentalita, kde \u010dasto dominuje pocit \u00fazkosti a z\u00e1dum\u010divost. Jako spisovatelka r\u00e1da experimentuje jak se slohem tak slovotvorbou, co\u017e jsou prvky, kter\u00e9 jsem se sna\u017eila v p\u0159ekladu podchytit a zachovat.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ale ne\u017e vypisovat, \u010d\u00edm je tvorba t\u00e9to d\u00e1my charakteristick\u00e1, bylo by asi jednodu\u0161\u0161\u00ed napsat, co z Amdeenina pera nikdy nevzejde (jak mi sama osobn\u011b \u0159ekla, proto\u017ee jsem m\u011bla to \u0161t\u011bst\u00ed se s n\u00ed poprv\u00e9 p\u0159ed p\u00e1r dny sama setkat a p\u011bkn\u011b si pokecat) – AU pov\u00eddky slad\u0161\u00ed ne\u017e med, kter\u00e9 v\u017edy kon\u010d\u00ed happyendem, ty zkr\u00e1tka Amdee neprodukuje. J\u00e1 sama naz\u00fdv\u00e1m jej\u00ed jednod\u00edlky „tajn\u00fd den\u00edk bratr\u016f Kaulitz\u016f“, proto\u017ee jejich re\u00e1lnost a strefen\u00ed se do skute\u010dn\u00e9ho d\u011bn\u00ed kolem dvoj\u010dat je n\u011bkdy a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed. Toto konkr\u00e9tn\u00ed d\u00edlko, kter\u00e9 jsem p\u0159elo\u017eila jako prvn\u00ed a kter\u00e9 je jedno z t\u011bch star\u0161\u00edho data, ale zrovna do t\u00e9 „re\u00e1ln\u00e9“ kategorie nepat\u0159\u00ed, chv\u00e1labohu.<\/em><\/div>\n
Dovol\u00edm si je\u0161t\u011b dodat, \u017ee stejn\u011b jako jej\u00ed tvorba, tak i ona d\u00e1ma, povol\u00e1n\u00edm soci\u00e1ln\u00ed pracovnice, je\u017e ve voln\u00e9m \u010dase tr\u00e1v\u00edv\u00e1 spoustu chvil bu\u010f na ko\u0148sk\u00e9m h\u0159bet\u011b, nebo se sv\u00fdm pejskem, je neskute\u010dn\u011b zaj\u00edmav\u00e1, citliv\u00e1 os\u016fbka, v\u00edce ne\u017e zap\u00e1len\u00e1 pro v\u0161echno, co m\u00e1 jen n\u00e1znakem do\u010din\u011bn\u00ed s TH. Nebudu v\u00e1s u\u017e ale d\u00e9le zdr\u017eovat, jen v\u00e1m p\u0159eji p\u011bkn\u00e9 po\u010dten\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m jej\u00ed pov\u00eddka „A je\u0159\u00e1bi n\u00e1m l\u00e9tali nad hlavami“ bude l\u00edbit stejn\u011b tak, jak se l\u00edbila i mn\u011b. modrozelen\u00e1<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
PS: J\u00e1 moc d\u011bkuji modrozelence, \u017ee pro n\u00e1s pov\u00eddku p\u0159elo\u017eila, a m\u016f\u017eu v\u00e1s ujistit, \u017ee je to jedna z t\u011bch, co jsem p\u0159e\u010detla tzv. jedn\u00edm dechem. J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"173\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nevzd\u00e1me se toho hledat, a kdy\u017e se dobereme konce cesty, ocitneme<\/strong><\/div>\n
se op\u011bt na za\u010d\u00e1tku, tam kde jsme na\u0161i cestu zapo\u010dali a spat\u0159\u00edme ji poprv\u00e9.<\/strong><\/div>\n
– T. S. Eliot –<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee na sam\u00e9m konci v\u0161eho, p\u0159i na\u0161em posledn\u00edm nadechnut\u00ed trvaj\u00edc\u00edm na v\u011b\u010dnost, se n\u00e1m p\u0159ed o\u010dima odv\u00edj\u00ed cel\u00fd \u017eivot, t\u00e9m\u011b\u0159 jako by to byl film. Sta\u0159i\u010dk\u00fd, rozt\u0159esen\u00fd film. \u010cas se zpomaluje na jednotliv\u00e9 zlomky a cel\u00fd sv\u011bt a v\u0161e v n\u011bm se pl\u00ed\u017e\u00ed loudav\u011b kup\u0159edu, stejn\u011b jako \u010das v l\u00e9t\u011b v dob\u00e1ch na\u0161eho d\u011btstv\u00ed, kdy jsme si stav\u011bli \u00fakryty v korun\u00e1ch strom\u016f, sd\u00edleli sv\u00e1 tajemstv\u00ed a h\u00e1zeli \u017eabky do jezera hladk\u00e9ho jako sklo. A\u017e budu um\u00edrat, a\u017e se m\u00e1 cesta bude ch\u00fdlit ke sv\u00e9mu konci, m\u016fj film se p\u0159evine do jednoho jedin\u00e9ho ok\u00e9nka, tam se zasekne jako star\u00e1 gramofonov\u00e1 deska z dob d\u011btstv\u00ed m\u00e9 m\u00e1my. Tam si bude ti\u0161e chr\u010det a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ten zvuk bude hlasem m\u00e9ho srdce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na sam\u00e9m konci v\u0161eho, kdy\u017e m\u00e9 srdce ude\u0159\u00ed naposledy a pot\u00e9 povol\u00ed sv\u016fj stah, aby mohlo spo\u010d\u00edvat v pokoji, je v\u0161echno tak z\u0159ejm\u00e9. Poprv\u00e9 v m\u00e9m \u017eivot\u011b je mi v\u0161echno jasn\u00e9. Miluji t\u011b. Tebe. Po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot jsem \u017eil s t\u00edm v\u011bdom\u00edm, \u017ee nejsme jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Lezlo mi to neskute\u010dn\u011b krkem, to v\u011bdom\u00ed, \u017ee se nikdy nebudou konat ani pikniky v parku, ani svatby, nebo jen pouh\u00e9 dr\u017een\u00ed se za ruce v davu lid\u00ed. V posledn\u00edch okam\u017eic\u00edch m\u00e9ho \u017eivota jsi jen ty. V\u0161ude je klid a pokoj. V\u0161e je tak kr\u00e1sn\u00e9. V\u00edm, \u017ee i p\u0159esto, jak sm\u011b\u0161n\u00e9 se to v\u0161echno m\u016f\u017ee zd\u00e1t, mi rozum\u00ed\u0161. Navzdory v\u0161emu spolu st\u00e1le n\u011bco sd\u00edl\u00edme a to n\u011bco ti umo\u017e\u0148uje porozum\u011bt; porozum\u011bt i p\u0159esto, jak jsem na tebe k\u0159i\u010del a ty jsi k\u0159i\u010del na mne a v\u0161echno to \u0161lo do h\u00e1je. V\u0161echno bylo v trosk\u00e1ch.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj film se pozvolna p\u0159ev\u00edj\u00ed do \u010das\u016f, kter\u00e9 v sob\u011b s l\u00e1skou chov\u00e1m nejv\u00edce. Do \u010das\u016f, kter\u00e9 pro m\u011b n\u011bco znamenaj\u00ed. Ty, co pro m\u011b znamenaj\u00ed v\u0161e. M\u016fj dech se mi v hlav\u011b oz\u00fdv\u00e1 ozv\u011bnou jako bych byl ve skafandru. Jak slab\u00fd je ten m\u016fj dech; posledn\u00ed nadechnut\u00ed zmrza\u010deno, zlomeno. N\u011bco brut\u00e1ln\u011b pror\u00e1\u017e\u00ed \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 org\u00e1ny v m\u00e9m hrudn\u00edku. M\u016fj film b\u011b\u017e\u00ed d\u00e1l a v\u00fdk\u0159ik na m\u00fdch rtech nen\u00ed ni\u010d\u00edm v\u00edc ne\u017e slabounk\u00fdm p\u00edpnut\u00edm, p\u0159i kter\u00e9m sou\u010dasn\u011b kolabuje m\u00e1 druh\u00e1 pl\u00edce. Kone\u010dn\u011b jen tak odpo\u010d\u00edv\u00e1, je v poklidu a j\u00e1 se usm\u00edv\u00e1m, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee budu n\u00e1sledovat. Za chv\u00edli, u\u017e jen za malou chv\u00edli, p\u016fjdu za tebou. A j\u00e1 se v\u016fbec neboj\u00edm. V tom filmu jsem op\u011bt d\u00edt\u011btem, kdy zem\u011b pode mnou byla vlhk\u00e1 a studen\u00e1 i p\u0159es slune\u010dn\u00ed paprsky sv\u00edt\u00edc\u00ed na dozr\u00e1vaj\u00edc\u00ed, ti\u0161e se kl\u00e1t\u00edc\u00ed obil\u00ed, \u010dekaj\u00edc\u00ed na sklize\u0148. M\u00e1, te\u010f u\u017e rozdrcen\u00e1 pl\u00edce, byla tenkr\u00e1t tak nedo\u010dkav\u00e1, tak pln\u00e1 \u017eivota, jak nas\u00e1vala kou\u0159 s kur\u00e1\u017e\u00ed dvan\u00e1ctilet\u00e9ho kluka, kou\u0159 z cigarety, kterou jsme spolu tenkr\u00e1t ukradli. Pod\u011blili jsme se o ni tak, jako jsme se v\u017edy d\u011blili o v\u0161e, co n\u00e1m bylo drah\u00e9. Jako ta na\u0161e srdce.<\/em><\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
C\u00e9vy se mi stahuj\u00ed a j\u00e1 se slzami v o\u010d\u00edch ka\u0161lu a ka\u0161lu, dokud se mi neza\u010dne\u0161 d\u011bsn\u011b sm\u00e1t, jak jsi tu hned vedle mne, a j\u00e1 ti za to u\u0161t\u011bd\u0159\u00edm r\u00e1nu p\u011bst\u00ed do ramena. Utajeni p\u0159ed m\u00e1mou, p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem, a je\u0159\u00e1bi n\u00e1m l\u00e9tali nad hlavami. \u0160t\u00edhl\u00e9 siluety vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se na nebes\u00edch a my jako dva jedin\u00ed, co tu je\u0161t\u011b zbyli, ukryt\u00ed. Na\u0161e vlasy jsou v propletenci, dot\u00fdkaj\u00ed se, prol\u00ednaj\u00ed se navz\u00e1jem. A ty jsi kr\u00e1sn\u00fd, tak kr\u00e1sn\u00fd. Tv\u016fj sladk\u00fd hlas se ve mn\u011b oz\u00fdv\u00e1 jako hudba hraj\u00edc\u00ed v pozad\u00ed. Tv\u016fj hlas byl soundtrack m\u00e9ho \u017eivota. V\u017edycky. Zasm\u00e1l ses a pohladil sis rameno, pak jsi ale n\u00e1hle zv\u00e1\u017en\u011bl a j\u00e1 t\u011b cht\u011bl pol\u00edbit. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee u\u017e nic nem\u016f\u017ee zabr\u00e1nit tomu polibku, kdy\u017e nad n\u00e1mi opsal kruh je\u0159\u00e1b a tys m\u011b oslovil a ozv\u011bna mi to opakovan\u011b vracela, znovu a znovu…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille… Bille… Bille… Poj\u010f sem… Poj\u010f ke mn\u011b… sem ke mn\u011b. J\u00e1 t\u011b chci jen pol\u00edbit… Chci jen pol\u00edbit… Chci jen…“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„…t\u011b kruci Bille pol\u00edbit! Fakt si doprdele mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem t\u011b necht\u011bl pol\u00edbit? Pro\u010d se v\u017edycky chov\u00e1\u0161 jako kret\u00e9n? “ K\u0159i\u010d\u00ed\u0161 na mn\u011b a sv\u00edr\u00e1\u0161 volant tv\u00e9ho Audi tak k\u0159e\u010dovit\u011b, a\u017e ti b\u011blaj\u00ed klouby na ruk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
T\u0159u si sp\u00e1nky a sleduji, jak se za ok\u00fdnkem auta m\u00edhaj\u00ed pouli\u010dn\u00ed lampy, a zmoc\u0148uje se m\u011b pocit marnosti. Jsme obklopeni temnotou a stezka um\u011bl\u00e9ho sv\u011btla se podob\u00e1 uli\u010dce olemovan\u00e9 sv\u00edcemi, kterou se \u0159\u00edt\u00ed tv\u00e9 Audi plnou rychlost\u00ed. M\u016fj sm\u00edch je pln\u00fd trpkosti a skepse, Audi kv\u00edl\u00ed, ty se\u0161lapuje\u0161 plyn nadoraz a j\u00e1 se jen sm\u011bji, proto\u017ee jedin\u00fd d\u016fvod, kter\u00fd k tomu m\u00e1m, je, abych ti zp\u016fsobil bolest. U\u017e mi nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, co bych mohl u\u010dinit. M\u00e9 nehty perfektn\u011b upraven\u00e9 manik\u00farou se zar\u00fdvaj\u00ed do l\u00e1tky d\u017e\u00edn na m\u00e9m stehn\u011b, cel\u00fd sv\u011bt vzdych\u00e1 a j\u00e1 to chci vzd\u00e1t. Mezi mnou a tebou se vzty\u010duje ze\u010f porostl\u00e1 jedovat\u00fdm trn\u00edm, o kter\u00e9 jsem si sp\u00e1lil prsty, a te\u010f se zdr\u00e1h\u00e1m p\u0159ekro\u010dit tu pomyslnou hranici, kterou mezi n\u00e1mi tvo\u0159\u00ed na\u0161e sedadla a p\u0159ehradn\u00ed konzole auta. Ta ze\u010f, co je mezi n\u00e1mi, je jako \u017eiv\u00fd, d\u00fdchaj\u00edc\u00ed organismus.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to l\u00e9to pln\u00e9 h\u00e1dek, k\u0159iku a pr\u00e1skaj\u00edc\u00edch dve\u0159\u00ed. Mal\u00e1 \u017eivotn\u00ed rozhodnut\u00ed se m\u011bn\u00ed v nestv\u016fry, a nestv\u016fry se transformuj\u00ed v tsunami, kter\u00e9 n\u00e1s ve fin\u00e1le rozdrtilo o p\u0159\u00edbojov\u00e1 skaliska. Je za n\u00e1mi dal\u0161\u00ed den pln\u00fd strojen\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a plastikov\u00fdch stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e1 se jen vzd\u00e1len\u011b podobaj\u00ed lidem. Humanoid\u00e9. Op\u011bt je tu ten m\u016fj trpk\u00fd sm\u00edch. Mus\u00edm se sm\u00e1t, abych neplakal. A v t\u00e9 chv\u00edli bych p\u0159itom ze v\u0161eho nejv\u00edc pot\u0159eboval mou druhou p\u016fli, mou druhou pl\u00edci, druhou srde\u010dn\u00ed komoru umo\u017e\u0148uj\u00edc\u00ed ob\u011bh m\u00e9 krve, a p\u0159itom to jedin\u00e9, co mi je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1, je jen mlhav\u00e1 p\u0159edstava, vybledl\u00e1 vzpom\u00ednka na to, co jsme kdysi… \u017ee snad, n\u011bkdy jednou, jsme my byli. K\u0159i\u010d\u00edm na tebe, abys mi hned te\u010f zastavil, \u017ee chci vystoupit, ale kde asi tak m\u016f\u017ee\u0161 zastavit uprost\u0159ed d\u00e1lnice?<\/div>\n
Odsekne\u0161, \u017ee jsem hlup\u00e1k, a \u017ee jestli j\u00e1, Bill Kaulitz, kdy\u017e se rozhodnu vystoupit st\u00e1le je\u0161t\u011b navle\u010den do hadr\u016f z dne\u0161n\u00edho fotoshootingu, si OPRAVDU mysl\u00edm, \u017ee to, \u017ee jsi mi nedal pusu, je m\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed starost.<\/p>\n<\/div>\n
Nen\u00e1vid\u00edm, kdy\u017e m\u00e1\u0161 pravdu.<\/p>\n<\/div>\n
Uli\u010dka sv\u00ed\u010dek se pozvolna st\u00e1\u010d\u00ed doprava a pneumatiky olizuj\u00ed povrch d\u00e1lnice. Z\u00edt\u0159ek bude jen dal\u0161\u00edm dnem, kdy si znovu nasad\u00edme \u0161krabo\u0161ky a budeme to hr\u00e1t, jako by n\u00e1m \u0161lo o \u017eivot. A sv\u00fdm zp\u016fsobem n\u00e1m o n\u011bj opravdu jde. Na\u0161e labut\u00ed p\u00edse\u0148 byla na programu dne\u0161n\u00edho p\u0159edstaven\u00ed, jej\u00ed z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e1 sc\u00e9na. V okam\u017eiku, kdy si sp\u011b\u0161n\u011b pom\u00e1h\u00e1\u0161 dve\u0159mi ven, hned jak o\u010di ve\u0159ejnosti – t\u011bch hyen, s\u00e1paj\u00edc\u00edch se po mr\u0161in\u00e1ch – odvr\u00e1t\u00ed sv\u016fj zrak, si m\u011b David bere stranou, aby m\u011b varoval, \u017ee s t\u00edm mus\u00edme p\u0159estat. B\u011bhem v\u0161ech t\u011bch let se n\u00e1s nau\u010dil prohl\u00e9dnout skrz naskrz a byl by to vskutku sm\u011b\u0161n\u00fd vtip se domn\u00edvat, \u017ee o n\u00e1s nev\u011bd\u011bl, ale i tak jsme se sna\u017eili tomu vtipu tvrdohlav\u011b v\u011b\u0159it a\u017e do konce. Ty jsi to jedin\u00e9, co jsem si kdy p\u0159\u00e1l, a te\u010f ode mne ut\u00edk\u00e1\u0161, ut\u00edk\u00e1\u0161 p\u0159ed n\u00e1mi. Ze v\u0161eho nejv\u00edce jsme v tomto \u017eivot\u011b tou\u017eili b\u00fdt spolu, a p\u0159esto n\u00e1m to zp\u016fsobovalo tu nejv\u011bt\u0161\u00ed bolest. Kdy\u017e t\u011b l\u00edb\u00e1m, tak opakovan\u011b um\u00edr\u00e1m, a z\u00e1rove\u0148 nanovo vst\u00e1v\u00e1m z popela, znovu a znovu. Byl jsem unaven\u00fd, oba jsme byli. A j\u00e1 na tom parkovi\u0161ti na tebe je\u010del, p\u0159ed v\u0161emi t\u011bmi lidmi, co od n\u00e1s znechucen\u011b odvraceli sv\u00e9 hlavy, a ze\u010f obrostl\u00e1 jedovat\u00fdm trn\u00edm jim plivala pravdu o n\u00e1s p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159\u00ed. \u0158ekl jsem ti, abys mi u\u017e kone\u010dn\u011b vypadl ze \u017eivota, kdy\u017e to jedin\u00e9, to pravdiv\u00e9, co jsem cht\u011bl vyslovit, bylo, \u017ee jsi, Tome, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
…Kr\u00e1sn\u00fd… Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. V\u017edy jsi takov\u00fd pro m\u011b byl a j\u00e1 jsem ti to nebyl schopen \u0159\u00edct, kdy\u017e na tom nejv\u00edce z\u00e1le\u017eelo. Kdybychom v\u011bd\u011bli, jak budou prob\u00edhat na\u0161e posledn\u00ed okam\u017eiky, jak\u00e1 budou na\u0161e posledn\u00ed vy\u0159\u010den\u00e1 slova, sna\u017eili bychom se n\u011bco ud\u011blat jinak? Kdybych to v\u011bd\u011bl u\u017e od prvopo\u010d\u00e1tku, dovolil bych ti v\u016fbec n\u011bkdy ten polibek v obiln\u00e9m poli, z\u00e1da m\u00e9ho tri\u010dka cel\u00e1 zvlhl\u00e1 od zem\u011b, slunce z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed na dozr\u00e1vaj\u00edc\u00ed klasy? A ty jsi byl kr\u00e1sn\u00fd. Dot\u00fdkal jsem se d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fdch rys\u016f tv\u00e9ho obli\u010deje, kone\u010dky m\u00fdch prst\u016f bloudily po jemn\u00e9m profilu tv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. To v\u0161e, ani\u017e by se to kdokoliv kdy dozv\u011bd\u011bl. Posledn\u00ed ok\u00e9nko m\u00e9ho filmu p\u0159ed z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdmi titulky… Tv\u016fj profil a tv\u016fj sm\u00edch.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f u\u017e jsou ty rysy zmu\u017en\u011bl\u00e9, jak je zformoval \u010das a \u017eivot. My jsme zformov\u00e1ni \u017eivotem a \u010dasem. Dos\u00e1hli jsme mnohem v\u00edc, ne\u017e v\u011bt\u0161ina lid\u00ed za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Vid\u011bli jsme lidi a zem\u011b, za\u017eili jsme \u017eivot na v\u00fdslun\u00ed, ale i ty nejtemn\u011bj\u0161\u00ed hlubiny. Sd\u00edleli jsme svou zak\u00e1zanou l\u00e1sku, kter\u00e1 ke sd\u00edlen\u00ed nikdy b\u00fdt nem\u011bla. Na\u0161i l\u00e1sku, l\u00e1sku, kterou u\u017e do letopis\u016f nikdo nezanese. Nikdo se u\u017e nikdy nedozv\u00ed o tom polibku a letu je\u0159\u00e1ba ve v\u00fd\u0161ce nad na\u0161imi hlavami. Z d\u00e1lky k n\u00e1m dol\u00e9halo bur\u00e1cen\u00ed hromu a dusn\u00fd vzduch se dal jen zt\u011b\u017eka d\u00fdchat. Bl\u00ed\u017eila se k n\u00e1m bou\u0159e…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
…stejn\u011b jako se p\u0159ibli\u017eoval kamion s p\u0159\u00edv\u011bsem, zaparkovan\u00fd na \u010derno u okraje d\u00e1lnice. V\u0161echna sv\u011btla zhasnut\u00e1, podnapil\u00fd \u0159idi\u010d sp\u00edc\u00ed sv\u016fj sladk\u00fd sp\u00e1nek r\u016f\u017eov\u00fdch sn\u016f. Pneumatiky tv\u00e9ho Audi bur\u00e1c\u00ed a asfalt miz\u00ed metr po metru. Zat\u00edn\u00e1m p\u011bst a uhod\u00edm se j\u00ed do stehna. Nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e s tebou sd\u00edlet tento prostor a nem\u00edt kam ut\u00e9ct. Nem\u00e1m se kde ukr\u00fdt, proto\u017ee ty jsi v\u0161ude ve mn\u011b s ka\u017edou vte\u0159inou, co d\u00fdch\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Dr\u017e hubu!“ Vybuchnu, ale ani na chvilku se na tebe nepod\u00edv\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Od venkovn\u00edho sv\u011bta n\u00e1s odd\u011bluje sklo. M\u011bli bychom b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00ed. M\u00e1me toho tolik. V\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee jsi nakonec i pochopil, \u017ee kdy\u017e jsme p\u0159ed t\u00edm druh\u00fdm naz\u00ed, zraniteln\u00ed, opravdov\u00ed, tak je t\u00edm nejsnaz\u0161\u00edm nen\u00e1vid\u011bt a vztekat se pr\u00e1v\u011b na ty, kte\u0159\u00ed jsou n\u00e1m ze v\u0161eho nejdra\u017e\u0161\u00ed. Nikdo z n\u00e1s dvou nic ne\u0159\u00edk\u00e1. To ticho mezi n\u00e1mi je jako t\u011b\u017ek\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b na m\u00fdch ramenou, co m\u011b te\u010f poh\u0159b\u00edv\u00e1. Zpomaluje se \u010das. \u010cas je relativn\u00ed. Vzd\u00e1lenost se zkracuje metr po metru, jedno mrknut\u00ed oka za druh\u00fdm. Vzpamatov\u00e1v\u00e1m se ze zasn\u011bn\u00ed a ot\u00e1\u010d\u00edm svou hlavu, kdy\u017e sly\u0161\u00edm tv\u016fj hlas a sk\u0159\u00edpot brzd v tom sam\u00e9m okam\u017eiku, kdy mi ten zvuk pro\u0159ez\u00e1v\u00e1 bub\u00ednky u\u0161\u00ed. A ten p\u0159\u00edv\u011bs je tak bl\u00edzko. 25 metr\u016f… 15 metr\u016f… Audi pod sebou polyk\u00e1 asfalt, pomalu, p\u0159\u00edli\u0161 pomalu, z\u00e1chrann\u00fd p\u00e1s se mi za\u0159ez\u00e1v\u00e1 do t\u011bla, ale j\u00e1 nec\u00edt\u00edm nic. Auto se postupn\u011b ot\u00e1\u010d\u00ed a ot\u00e1\u010d\u00ed a te\u010f u\u017e sklouz\u00e1v\u00e1 stranou.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161i kriste, Bille!“ Z tv\u00e9ho hlasu se oz\u00fdv\u00e1 \u00fazkost, kterou jsem doposud nepoznal. T\u00f3n tv\u00e9ho hlasu je mi ciz\u00ed a j\u00e1 se boj\u00edm. Pot\u0159ebuji t\u011b, pot\u0159ebujipot\u0159ebuji. Je to zl\u00fd sen. Mami, pros\u00edm t\u011b probu\u010fm\u011bprobu\u010fm\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
10 metr\u016f<\/p>\n<\/div>\n
5 metr\u016f<\/p>\n<\/div>\n
M\u016fj film se rozb\u00edh\u00e1. Sta\u0159i\u010dk\u00fd obsluhova\u010d spou\u0161t\u00ed stroj, o jeho\u017e existenci nikdo nev\u00ed, a\u017e kdy\u017e u\u017e je v\u0161emu konec. Konec. Momentky, na kter\u00e9 se sna\u017e\u00edme je\u0161t\u011b jednou naposledy upnout v touze po \u00fat\u011b\u0161e. Tv\u016fj obraz je v ka\u017ed\u00e9m ok\u00e9nku m\u00e9ho filmu. Neboj\u00edm se. Ty m\u011b v\u017edycky ochr\u00e1n\u00ed\u0161. V\u0161e je klidn\u00e9 a pokojn\u00e9. Sl\u00edbili jsme si, \u017ee spolu z\u016fstaneme a\u017e dokonce, a \u017eivot n\u00e1m tak nahr\u00e1l na ruku, \u017ee se ten slib opravdu vypln\u00ed. Konec cesty je poklidn\u00fdm p\u0159\u00edstavem slab\u011b se r\u00fdsuj\u00edc\u00edm na obzoru a j\u00e1 jsem si jist, \u017ee a\u0165 u\u017e skon\u010d\u00edme, kde skon\u010d\u00edme, ty tam na m\u011b bude\u0161 \u010dekat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tolik jsme toho je\u0161t\u011b cht\u011bli \u0159\u00edct. A v\u0161echna ta tajemstv\u00ed, kter\u00e1 jsme nikdy nem\u011bli m\u00edt. V mal\u00e9 krabi\u010dce mezi m\u00fdmi nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edmi \u0161perky le\u017e\u00ed prsten. Nikdo se u\u017e nedozv\u00ed o prst\u00fdnc\u00edch, kter\u00e9 jsme si dovolili nasadit jen na p\u00e1r vz\u00e1cn\u00fdch chvil, kdy\u017e jsme se mohli oto\u010dit k sv\u011btu z\u00e1dy. Na v\u011b\u010dnost spolu. Ty a j\u00e1. Dva \u00fapln\u011b stejn\u00e9 prst\u00fdnky bez vyryt\u00e9ho textu. V\u011bd\u011bls, \u017ee i p\u0159esto, \u017ee jsem na tebe k\u0159i\u010del a z m\u00fdch rt\u016f na tebe pr\u00fd\u0161til jed, \u017ee j\u00e1 to tak p\u0159itom v\u016fbec nemyslel. Na\u0161e sv\u011bty do sebe narazily, od\u00edraly se o sebe a jizvily se navz\u00e1jem. J\u00e1 to tak necht\u011bl. Byl tu ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed n\u00e1raz.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
…a ostr\u00e1 hrana p\u0159\u00edv\u011bsu kr\u010d\u00ed tenk\u00fd plech. Pomalu, pomalounku. Chci vyk\u0159iknout, ale m\u00e9 hlasivky on\u011bm\u011bly. U\u017e nefunguj\u00ed, vzdaly to. U\u017e k\u0159i\u010det nem\u00e1m jak. Pohyb se zpomaluje a kinetick\u00e1 energie mnou mr\u0161t\u00ed do protism\u011bru. Vzn\u00e1\u0161\u00edm se na obl\u00e1\u010dku. \u010cek\u00e1m, kdy to za\u010dne bolet. Kdy… u\u017e? M\u00e9 jm\u00e9no uv\u00edzlo na tv\u00fdch rtech a cink\u00e1 tu jako zvonky, a j\u00e1 u\u017e v\u00edm, \u017ee je to konec. Opatrn\u011b si ukl\u00e1d\u00e1m ty zvonky do m\u00e9ho filmu, proto\u017ee jejich cinkot u\u017e nikdy neusly\u0161\u00edm. J\u00e1 t\u011b sly\u0161el, Tome, j\u00e1 jsem t\u011b sly\u0161el. N\u011bco v m\u00e9m nitru prask\u00e1, hrout\u00ed se a l\u00e1me, a je to hlasit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echny bou\u0159ky, v\u0161echny sr\u00e1\u017eky, ne\u017e jak\u00fdkoliv n\u00e1raz do p\u0159\u00edv\u011bsu kamionu. N\u011bco se l\u00e1me a puk\u00e1, a to n\u011bco mi jako jedin\u00e9 zp\u016fsobuje bolest, kterou jsem schopen poc\u00edtit. V\u00edm, \u017ee u\u017e…, \u017ee u\u017e, Tome, nejsi.<\/p>\n<\/div>\n
Uprost\u0159ed toho v\u0161eho \u0161\u00edlenstv\u00ed jsem t\u011b dok\u00e1zal C\u00cdTIT.<\/div>\n
„Neboj se, Bille.“<\/em><\/div>\n
J\u00e1 jsem t\u011b c\u00edtil. Struna prask\u00e1 v p\u016fli. N\u011bco kon\u010d\u00ed. A d\u00e1lkov\u00e1 sv\u011btla Audi se te\u010f dot\u00fdkaj\u00ed p\u0159\u00edv\u011bsu, jeho\u017e bok pronik\u00e1 hloub\u011bji do kabiny auta. Je tu vzd\u00e1len\u00e9 PUFF nafukuj\u00edc\u00edch se airbag\u016f, na kter\u00e9 je u\u017e ale pozd\u011b. P\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. M\u00e1 hlava se i nad\u00e1le zpomalen\u011b pohybuje pod vlivem s\u00edly n\u00e1razu, a j\u00e1 se sna\u017e\u00edm zachytit ka\u017edi\u010dkou vzpom\u00ednku, co je\u0161t\u011b m\u00e1m, ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek m\u00e9ho filmu. Vzpom\u00ednku na je\u0159\u00e1by, vzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se nad n\u00e1mi. Na nebe.<\/div>\n
-Och bo\u017ee, dej, a\u0165 je nebe!-<\/em><\/div>\n
U\u017e t\u011b nec\u00edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
O zlomek vte\u0159iny pozd\u011bji – nebo to byla minuta? Hodina? Rok? – mou k\u016f\u017ei zkr\u00e1p\u011bj\u00ed kapky jako d\u00e9\u0161\u0165. Velk\u00e9, t\u011b\u017ek\u00e9 kapky hrozn\u00e9ho lij\u00e1ku na m\u00e9 lev\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Jedna mi pad\u00e1 do oka a sv\u011bt je znenad\u00e1n\u00ed cel\u00fd sladce r\u016f\u017eov\u00fd. Tmav\u00e1 cesta, ku\u017eely pouli\u010dn\u00edch sv\u00edtidel, n\u00e1\u0161 sv\u011bt. Sladce r\u016f\u017eov\u00fd sen. Zl\u00fd sen, ze kter\u00e9ho se brzy probud\u00edm. U\u017e se probouz\u00edm, nebo ne? Po karm\u00ednov\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00edch n\u00e1sleduj\u00ed malink\u00e9, t\u0159pytiv\u00e9 \u00falomky. Sm\u00e1\u010dej\u00ed m\u011b jako vodop\u00e1d, co naskrz prosakuje povrchem m\u00e9 bled\u00e9 k\u016f\u017ee. J\u00e1 se, Tome, neboj\u00edm. Ty\u010de kovov\u00e9 konstrukce se l\u00e1mou vejp\u016fl jako pta\u010d\u00ed kosti. Kosti je\u0159\u00e1b\u016f. A ty z m\u00e9ho stehna, kolena, z\u00e1p\u011bst\u00ed doprov\u00e1zej\u00ed metamorf\u00f3zu zdechliny tv\u00e9ho Audi. Od mot\u00fdla ke kukle.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
„Uhm?“<\/em><\/div>\n
„Vzal by sis m\u011b, kdyby to \u0161lo?“<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Pro\u010d se, Tome, tak hloup\u011b pt\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b!“<\/em><\/div>\n
„No tak to by bylo poprv\u00e9, co n\u011bco mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b…“<\/em><\/div>\n
„Ale fakt… Vzal by sis m\u011b?“<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, u\u017e tak m\u011b to zab\u00edj\u00ed, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee se nikdy nebudeme moci…“<\/em><\/div>\n
„Co bys d\u011blal, kdybych ti \u0159ekl, \u017ee m\u00e1m pro n\u00e1s dva prst\u00fdnky?“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/em><\/div>\n
„Jo… v\u00ed\u0161, jako\u017ee… Vzal by sis m\u011b tajn\u011b? A nenu\u0165 m\u011b pros\u00edm t\u011b kleknout si na koleno, jinak na to m\u016f\u017ee\u0161 rovnou zapomenout.“<\/em><\/div>\n
„Za to p\u016fjdeme rovnou do horouc\u00edch pekel, je ti to jasn\u00e9? …ale to v\u00ed\u0161, \u017ee jo. Panebo\u017ee, to je jasn\u00e9, \u017ee bych si t\u011b vzal.“<\/em><\/div>\n
„Ale kdepak, oni na n\u00e1s nem\u016f\u017eou, Bille. Nikdo na n\u00e1s nem\u016f\u017ee, to mi v\u011b\u0159. Budeme spolu a\u017e<\/em><\/div>\n
do konce a v tom dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b si t\u011b stejn\u011b zase najdu. To ti slibuji.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 u\u017e se neboj\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Naposledy jsi bl\u00edzko mne, kdy\u017e do m\u00e9ho boku vr\u00e1\u017e\u00ed tv\u00e1 ochabl\u00e1 pa\u017ee t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e to sam\u00e9 ud\u011bl\u00e1 roh p\u0159\u00edv\u011bsu. N\u011bco pror\u00e1\u017e\u00ed m\u016fj hrudn\u00ed ko\u0161 a moje posledn\u00ed nadechnut\u00ed je jen mal\u00fdm zas\u00edp\u011bn\u00edm. Film uv\u00edzne na ok\u00e9nku, na kter\u00e9m dva chlapci ukryt\u00ed p\u0159ed sv\u011btem le\u017e\u00ed v poli na z\u00e1dech a vyka\u0161l\u00e1vaj\u00ed kou\u0159 sv\u00e9 prvn\u00ed cigarety. U\u017e nec\u00edt\u00edm tvou pa\u017ei tak, jak jsem ji kdysi c\u00edt\u00edval. U\u017e nejsi. Smi\u0159uji se s t\u00edm, proto\u017ee mi nic jin\u00e9ho ani nezb\u00fdv\u00e1. \u010cas se pl\u00ed\u017e\u00ed. Na nebes\u00edch krou\u017e\u00ed je\u0159\u00e1bi. Je tu takov\u00fd klid a ticho.<\/div>\n
-J\u00e1 t\u011b, Tome, miluji.<\/em> –<\/div>\n
Jako by mi rozum k\u00e1zal to vy\u0159knout, m\u00e9 hlasivky u\u017e ale neslou\u017e\u00ed. Druh\u00e1 srde\u010dn\u00ed komora p\u0159est\u00e1v\u00e1 pumpovat. M\u00e1 druh\u00e1 polovina m\u00e9ho j\u00e1. Audi se nezastavuje ve skluzu, roh p\u0159\u00edv\u011bsu se nep\u0159est\u00e1v\u00e1 drze dob\u00fdvat do na\u0161eho sv\u011bta. Je ticho. V\u0161e je odpu\u0161t\u011bno.<\/p>\n<\/div>\n
Chr\u00e1n\u00ed\u0161 m\u011b a\u017e do sam\u00e9ho konce, ochra\u0148uje\u0161 m\u011b p\u0159ed p\u0159\u00edv\u011bsem, kter\u00fd tu nikdy nem\u011bl b\u00fdt. Jsi m\u016fj ochrann\u00fd \u0161t\u00edt. A tak odsud odch\u00e1z\u00ed\u0161 jako prvn\u00ed. Kone\u010dn\u011b se p\u0159\u00edv\u011bs natahuje i po mn\u011b a j\u00e1 u\u017e nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fdch ot\u00e1zek. Zastavuje se \u010das. Bolest se vytr\u00e1c\u00ed.<\/div>\n
-Pros\u00edm, dej, a\u0165 je nebe!-<\/em><\/div>\n
-Dej, a\u0165 je Tom!-<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pocit vlhka na m\u00fdch z\u00e1dech je mi nep\u0159\u00edjemn\u00fd, ale ty jsi u mne tak bl\u00edzko, a jakoby jinak ne\u017e kdykoliv p\u0159edt\u00edm. Na\u0161e rty se dotknou a j\u00e1 m\u00e1m pocit, jako bych pr\u00e1v\u011b na\u0161el sv\u016fj domov. Cigareta pad\u00e1 k zemi. Zapad\u00e1me tak dokonale do sebe. Hlad\u00ed\u0161 m\u011b po vlasech a n\u00e1\u0161 polibek je ne\u0161ikovn\u00fd, ale zato pln\u00fd v\u0161eho, bez \u010deho u\u017e nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt. Chci ti \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluji, ale C\u00cdT\u00cdM tvou odpov\u011b\u010f je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e sta\u010d\u00edm cokoliv vyslovit. L\u00edb\u00e1me se dlouze a\u017e do okam\u017eiku, kdy se na\u0161e rty mus\u00ed odpojit, abychom se mohli nadechnout. Nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed pocit hanby, ten, co bych m\u011bl m\u00edt. M\u00e9 prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed po kontur\u00e1ch tv\u00e9 tv\u00e1\u0159e a tv\u016fj nejist\u00fd sm\u00edch cink\u00e1 a\u017e do nebe. Zavrt\u00e1v\u00e1m si obli\u010dej do tv\u00e9ho krku. Sv\u011bdky v\u0161eho jsou jen je\u0159\u00e1bi krou\u017e\u00edc\u00ed v oblac\u00edch. Ti n\u00e1s nesoud\u00ed.<\/em><\/div>\n
-J\u00e1 se vzn\u00e1\u0161\u00edm, Tome.-<\/em><\/div>\n
-J\u00e1 se vzn\u00e1\u0161\u00edm.-<\/em><\/div>\n
M\u016fj film se pozastav\u00ed u t\u011bchto ok\u00e9nek… opakuje je znovu a znovu a znovu…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Amdee<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: modrozelen\u00e1<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Amdee Mil\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159ky, t\u00edmto bych v\u00e1m cht\u011bla p\u0159edlo\u017eit m\u016fj prvn\u00ed p\u0159eklad, a z\u00e1rove\u0148 v\u00e1m tak i p\u0159edstavit nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed autorku na twincestblogu. Jedn\u00e1 se o Amdee, finskou autorku, o kter\u00e9 se d\u00e1 \u0159\u00edct, \u017ee je se sv\u00fdmi 28 pov\u00eddkami, kter\u00e9 do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8237","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8237","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8237"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8237\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8237"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8237"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8237"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}