{"id":8265,"date":"2011-07-10T17:00:00","date_gmt":"2011-07-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8244"},"modified":"2011-07-10T17:00:00","modified_gmt":"2011-07-10T16:00:00","slug":"who-am-i-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/10\/who-am-i-21\/","title":{"rendered":"Who am I? 21."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u010cekal jsem na Toma celou noc. Sna\u017eil jsem se sp\u00e1t, ale v\u00e1\u017en\u011b to ne\u0161lo. Bylo to jako v\u011b\u010dnost. Po\u0159\u00e1d jsem se tulil k pe\u0159in\u011b, kterou byl p\u0159ikryt\u00fd, c\u00edtil jsem tu jeho p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. Ale on tu nebyl. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdyby to nebylo nutn\u00e9, ne\u0161el by. Nebo by ne\u0161el alespo\u0148 tak rychle<\/em>. Honila se mi hlavou spousta mo\u017enost\u00ed, pro\u010d ode\u0161el. Co kdy\u017e Robert v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem tady a cht\u011bl ho ode m\u011b dostat? Co kdy\u017e mu za to n\u011bco ud\u011bl\u00e1? Nebo je v tom op\u011bt n\u011bjak\u00e1 Robertova akce?<\/em> Opravdu jsem nev\u011bd\u011bl, co si myslet. I kdy\u017e mi moment\u00e1ln\u011b nez\u00e1le\u017eelo na ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e na tom, aby se vr\u00e1til kdykoli, ale v po\u0159\u00e1dku. M\u011bl jsem o n\u011bj strach, p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd strach. \u0158\u00edkal, \u017ee se do dvou hodin vr\u00e1t\u00ed, ale byl pry\u010d mnohem d\u00e9le. Napadlo m\u011b mu zavolat, ale nakonec jsem usoudil, \u017ee to nen\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 dobr\u00fd n\u00e1pad. Mohlo by ho to ru\u0161it. Nav\u00edc z\u0159ejm\u011b nem\u00e1 te\u010f moc \u010dasu. Jinak by mi mo\u017en\u00e1 napsal, kdy\u017e se tolik zdr\u017eel. Kdo v\u00ed, v jak\u00e9 je te\u010f situaci.<\/em> Byl jsem naprosto bezradn\u00fd. Bu\u010f jsem sed\u011bl na posteli, nebo jsem pochodoval nerv\u00f3zn\u011b po byt\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e jsem si obl\u00e9knul Tomovy tepl\u00e1ky, kter\u00e9 mi p\u0159ipravil, kdybych si je cht\u011bl vz\u00edt do postele. Nakonec jsem se usadil v ob\u00fdvac\u00edm pokoji a neust\u00e1le sledoval hodiny. P\u0159ipadalo mi, \u017ee se jejich ru\u010di\u010dka v\u016fbec neh\u00fdbe. Ale h\u00fdbala se. Jen na m\u016fj vkus v tento okam\u017eik a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomalu.<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhla dal\u0161\u00ed hodina. Venku u\u017e sv\u00edtalo, a to m\u011b znerv\u00f3z\u0148ovalo je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal, kdy\u017e jsem zaslechl bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Ihned jsem se zvedl a vyb\u011bhl do chodby, kde byly vchodov\u00e9 dve\u0159e.<\/div>\n
„Tome!“ vydechnu nahlas a dojdu k n\u011bmu. Jeliko\u017e se mu podlom\u00ed nohy, hned jej podep\u0159u. Je cel\u00fd od krve. Jeho oble\u010den\u00ed je krv\u00ed p\u0159\u00edmo nacucan\u00e9. I obli\u010dej m\u00e1 pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00fd krv\u00ed.<\/em> „Co se ti stalo? Ta krev,“ \u0161eptnu vystra\u0161en\u011b. Nejsem schopn\u00fd rozumn\u011b uva\u017eovat. Pro\u010d je cel\u00fd od krve? Je zran\u011bn\u00fd? Sakra, co se stalo. Jestli mu Robert n\u011bco ud\u011blal nebo ho donutil n\u011bco ud\u011blat, u\u017e ho asi v\u00e1\u017en\u011b zabiju. V takov\u00e9mhle stavu jsem ho nikdy v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. Jeho pohled byl tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/em> Ale on nic ne\u0159ekne. Nijak nereaguje.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, \u0159ekni mi, jestli t\u011b n\u011bco bol\u00ed. Jsi zran\u011bn\u00fd?“ zept\u00e1m se starostliv\u011b a podp\u00edr\u00e1m ho d\u00e1l, p\u0159i\u010dem\u017e z n\u011bj za\u010dnu sund\u00e1vat mikinu, kter\u00e1 u\u017e zdaleka nem\u00e1 svou barvu. Pouze nepatrn\u011b zavrt\u00ed hlavou ze strany na stranu.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, po-poj\u010f,“ s\u00e1m zakokt\u00e1m a vedu jej do ob\u00fdvac\u00edho pokoje. Mus\u00edm ho dostat n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem do koupelny. Je slab\u00fd, velmi slab\u00fd. M\u00e1m strach, \u017ee ho neudr\u017e\u00edm. Ale mus\u00edm.<\/em> Bezvl\u00e1dn\u011b se za mnou loud\u00e1. Po\u0159\u00e1d ho podp\u00edr\u00e1m. Jdu pomalu, nechci, aby spadl. Kone\u010dn\u011b nam\u00ed\u0159\u00edm do koupelny. Tom v\u016fbec nic ne\u0159\u00edk\u00e1, ani nereaguje. Jako by nebyl duchem p\u0159\u00edtomn\u00fd.<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u0159ekni aspo\u0148 jedno slovo. Pros\u00edm,“ \u0161ept\u00e1m mu. Posad\u00edm ho na okraj velk\u00e9 rohov\u00e9 vany, kter\u00e1 je kousek od sprchov\u00e9ho koutu. Kr\u00e1tce se mi pod\u00edv\u00e1 do obli\u010deje a zase za\u010dne koukat do pr\u00e1zdna. Jsem bezradn\u00fd. Nev\u00edm, co se mu stalo. Ne\u0159ekne jedin\u00e9 slov\u00ed\u010dko, je po\u0159\u00e1dn\u011b v \u0161oku. Ale to j\u00e1 tak\u00e9, ruce se mi chv\u011bj\u00ed stejn\u011b jako zbytek t\u011bla. Nechci to na sob\u011b d\u00e1t ale zn\u00e1t. Pohlad\u00edm ho zlehka po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
„Okay, te\u010f z tebe svl\u00edknu to \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed, jo?“ \u0159eknu ti\u0161e a svl\u00e9knu mu tu mikinu kone\u010dn\u011b \u00fapln\u011b. Chud\u00e1\u010dek, je tak bezmocn\u00fd. D\u00edv\u00e1 se tak nep\u0159\u00edtomn\u011b, jako by tady se mnou v\u016fbec nesed\u011bl. Boj\u00edm se ud\u011blat cokoli, abych mu n\u011bjak neubl\u00ed\u017eil. I p\u0159esto, \u017ee \u0159\u00edkal, \u017ee mu nic nen\u00ed, te\u010f si nejsem jist\u00fd t\u00edm, \u017ee je p\u0159i smyslech. Nav\u00edc netu\u0161\u00edm, co se stalo a nechci v n\u011bm \u017e\u00e1dn\u00fdm gestem nebo dotekem vyvolat n\u011bco, co by tuhle situaci zhor\u0161ilo.<\/div>\n
On si jenom prot\u0159e oko a v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1. Kdy\u017e mu mikinu svl\u00e9knu, d\u00e1m ji hned stranou na zem.<\/div>\n
„Umyji ti obli\u010dej, ano?“ \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Jen bezradn\u011b oddechnu. Posunu ho po van\u011b trochu bl\u00ed\u017e k umyvadlu a pust\u00edm p\u0159\u00edjemn\u011b teplou vodu. Tro\u0161ku v n\u00ed smo\u010d\u00edm ruku, abych se ujistil, jestli nen\u00ed moc hork\u00e1 nebo studen\u00e1.<\/div>\n
„\u010c\u00edm j\u00e1 ti to jenom umyju,“ po\u0161ept\u00e1m s\u00e1m pro sebe a nakonec se nat\u00e1hnu pro pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky a jeden z nich ve vod\u011b namo\u010d\u00edm. Sice to nen\u00ed ta nejlep\u0161\u00ed varianta, ale te\u010f m\u011b nic lep\u0161\u00edho nenapadlo.<\/em> Z toho nejhor\u0161\u00edho ho ot\u0159u t\u00edm kapesn\u00ed\u010dkem a nakonec mu ten jeho obli\u010dej\u00ed\u010dek za\u010dnu om\u00fdvat opatrn\u011b dlan\u00ed.<\/div>\n
„Jen mi nazna\u010d, \u017ee m\u011b vn\u00edm\u00e1\u0161. Pros\u00edm, Tomi.“ Beze slova se mi pod\u00edv\u00e1 do obli\u010deje. Kouknu se mu do o\u010d\u00ed. Je mi do breku. M\u00e1m pocit, \u017ee se za chv\u00edli neudr\u017e\u00edm a rozbre\u010d\u00edm se mu tady jako mal\u00e9 d\u011bcko.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Posly\u0161. I kdy\u017e se mnou te\u010f nemluv\u00ed\u0161, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b vn\u00edm\u00e1\u0161. A\u0165 se stalo cokoli, nebudu to z tebe tahat. Hlavn\u011b se uklidni, pros\u00edm. Budu u tebe, nenech\u00e1m t\u011b o samot\u011b, pokud to nebude\u0161 s\u00e1m cht\u00edt. U\u017e jsi doma a se mnou, okay?“ hlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i, \u010d\u00edm\u017e ho i myju. „\u2026a\u017e t\u011b omyju, svl\u00e9knu t\u011b a ulo\u017e\u00edm do postele, ano?“ Nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvne na souhlas.<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u011bkuju,“ vy\u0159knu sv\u016fj d\u00edk za jeho drobnou odpov\u011b\u010f. Domyju mu obli\u010dej a pak mu ho osu\u0161\u00edm ru\u010dn\u00edkem. Tot\u00e9\u017e ud\u011bl\u00e1m s jeho rukama. Tom pomalu vlo\u017e\u00ed ruce do umyvadla a za\u010dne si je naprosto bezmy\u0161lenkovit\u011b l\u00edn\u011b m\u00fdt. Proto mu tro\u0161ku pom\u016f\u017eu. D\u00e1m mu na ka\u017edou ruku p\u00e1r kapek tekut\u00e9ho m\u00fddla a za\u010dnu mu je om\u00fdvat. Pak ho nech\u00e1m, aby si je opl\u00e1chnul pod tekouc\u00ed vodou. Osu\u0161\u00edm mu je.<\/div>\n
„Tak, to bychom m\u011bli,“ po\u0161ept\u00e1m. M\u00e1m na n\u011bj tolik ot\u00e1zek, ale te\u010f se pt\u00e1t je naprosto zbyte\u010dn\u00e9 a hlavn\u011b netaktn\u00ed. Jen douf\u00e1m, \u017ee se mu nic nestalo. Je opravdu \u00fapln\u011b mimo.<\/p>\n<\/div>\n
Svl\u00e9knu mu i kalhoty a pono\u017eky. Jen v boxerk\u00e1ch ho odvedu do lo\u017enice. Jdu s n\u00edm po\u0159\u00e1d hodn\u011b pomali\u010dku. Opatrn\u011b ho posad\u00edm na postel.<\/div>\n
„Nechce\u0161 nap\u00edt?“ zept\u00e1m se ho, hlad\u00edm ho jen opatrn\u011b po rameni. K\u00fdvne na znamen\u00ed, \u017ee ne. Tak ho tedy polo\u017e\u00edm na jeho m\u00edsto do postele a p\u0159ikryji ho.<\/div>\n
„Sna\u017e se usnout, pros\u00edm. Budu u tebe, jestli chce\u0161,“ nab\u00eddnu mu. Jenom\u017ee on za\u010dne neohraban\u011b l\u00e9zt z postele.<\/div>\n
„Tome, le\u017e. Co ti m\u00e1m podat?“ zatla\u010d\u00edm ho zlehka zp\u011bt do postele. Ale on se mi vzp\u00edr\u00e1 a furt se sna\u017e\u00ed posadit.<\/div>\n
„Jsi slab\u00fd, nevst\u00e1vej. Pod\u00e1m ti, co pot\u0159ebuje\u0161.“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekne ti\u0161e a vyleze z postele. Prvn\u00ed slovo a hned z\u00e1porn\u00e9. Nevad\u00ed.<\/em> Zvednu se a dojdu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Tomi,“ \u0161eptnu zoufale. Jen ho zlehka chytnu za boky. V\u00e1\u017en\u011b nechci, aby se mi tu slo\u017eil k zemi.<\/div>\n
„Mus\u00edm\u2026 Mus\u00edm si vz\u00edt pr\u00e1\u0161ky,“ hlesne sotva sly\u0161iteln\u011b a sna\u017e\u00ed se j\u00edt do kuchyn\u011b. Sice nen\u00ed nic sv\u011btoborn\u00e9ho promluvit, ale te\u010f jsem r\u00e1d za ka\u017ed\u00e9 jeho slovo.<\/em><\/div>\n
„Jak\u00fd pr\u00e1\u0161ky, Tome? J\u00e1\u2026 j\u00e1 ti je donesu.“ Jdu hned v z\u00e1v\u011bsu za n\u00edm. Jenom zakrout\u00ed lehce hlavou na znamen\u00ed, \u017ee ne. Pomalu se plou\u017e\u00ed do kuchyn\u011b a vid\u00edm, jak m\u00e1 nejist\u00e9 nohy.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak p\u016fjdu alespo\u0148 s tebou,“ podep\u0159u ho, jako kdy\u017e jsem ho vedl do koupelny. Pomalu s n\u00edm do t\u00e9 kuchyn\u011b dojdu. „Kde je m\u00e1\u0161? Pod\u00e1m ti je. \u0158ekni, pros\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Rukama se zap\u0159e o linku a k\u00fdvne k jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u00ed. Hned ji otev\u0159u a rozhl\u00e9dnu se po n\u00ed. Je tam krabice, ve kter\u00e9 je spousta l\u00e9k\u016f. Jen mimo stoj\u00ed takov\u00e1 men\u0161\u00ed lahvi\u010dka. Tohle jsem u\u017e n\u011bkde vid\u011bl. Mm\u2026 tuhle lahvi\u010dku m\u011bl Tom na baru, kdy\u017e jsem mu vracel ty pen\u00edze! Co to je za pr\u00e1\u0161ky?<\/em> Nakr\u010d\u00edm tro\u0161ku nos.<\/div>\n
„To je ono?“ Jen p\u0159ik\u00fdvne na souhlas. Tak ji tedy vezmu a otev\u0159u. Je v\u00edc jak z poloviny pr\u00e1zdn\u00e1. Vynd\u00e1m mu jeden pr\u00e1\u0161ek a zase lahvi\u010dku uklid\u00edm na sv\u00e9 m\u00edsto. Nat\u00e1hnu se pro skleni\u010dku a nato\u010d\u00edm do n\u00ed studenou vodu.<\/div>\n
„Tak,“ d\u00e1m mu pr\u00e1\u0161ek ke rt\u016fm. Jen pusu pootev\u0159e. Pod\u00e1m mu pak skleni\u010dku s vodou. Vezme si ji ode m\u011b a pr\u00e1\u0161ek zapije. Skleni\u010dku polo\u017e\u00ed a jen zav\u0159e o\u010di. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co je to za pr\u00e1\u0161ky. Necht\u011bl jsem si to p\u0159ed n\u00edm za\u010d\u00edt \u010d\u00edst. Pokud bude cht\u00edt, \u0159ekne mi to s\u00e1m.<\/em> Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Kdy\u017e o\u010di otev\u0159e, taky se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Stoj\u00edm u n\u011bj a jen tak na n\u011bj hled\u00edm, boj\u00edm se cokoli ud\u011blat.<\/div>\n
„Beru dva pr\u00e1\u0161ky,“ za\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Co je to za pr\u00e1\u0161ky?“ Neovl\u00e1dnu se. „D\u00e1m ti klidn\u011b dal\u0161\u00ed. Jen\u2026 nen\u00ed to moc?“<\/div>\n
„Ne. Dej mi to,“ \u0161eptne a vynd\u00e1 si lahvi\u010dku. Vezme si dal\u0161\u00ed pr\u00e1\u0161ek a zapije ho. Sklop\u00edm tro\u0161ku o\u010di. Nem\u016f\u017eu nic d\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Zase tam chv\u00edli tak stoj\u00ed se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Zhluboka se nadechne a vydechne. Kdy\u017e otev\u0159e o\u010di, po tv\u00e1\u0159\u00edch mu za\u010dnou klouzat slzy. Hned se k n\u011bmu nahnu a za\u010dnu mu ty slzi\u010dky ut\u00edrat. Bo\u017ee m\u016fj, co se mu jen stalo. Nikdy nebyl tak vy\u0159\u00edzen\u00fd, slab\u00fd. V\u017edy\u0165 on je \u00fapln\u011b vys\u00edlen\u00fd a mimo. Co ho jen Robert donutil ud\u011blat tentokr\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Nepla\u010d, pros\u00edm. Poj\u010f ke mn\u011b,“ nab\u00eddnu mu svou n\u00e1ru\u010d. Tom m\u011b chv\u00edli smutn\u011b pozoruje, a\u017e rad\u011bji s\u00e1hne po jin\u00fdch pr\u00e1\u0161c\u00edch.<\/div>\n
„Ne, Tome, u\u017e ne, pros\u00edm,“ zastav\u00edm jej. Chytnu ho za ruku a tro\u0161ku si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnu.<\/div>\n
„Chci si vz\u00edt pr\u00e1\u0161ek na span\u00ed,“ \u0159ekne ti\u0161e a skoro a\u017e upadne, kdy\u017e ho k sob\u011b za tu bezvl\u00e1dnou ruku p\u0159it\u00e1hnu. Ne, nechci se chovat jako idiot, ale m\u00e1m takov\u00fd strach. T\u011bch pr\u00e1\u0161k\u016f tady m\u00e1 doslova krabici. Netu\u0161\u00edm, na co to je, ale ani p\u0159i nejmen\u0161\u00edm se mi to nel\u00edb\u00ed. Tyhle pr\u00e1\u0161ky nevypadaj\u00ed jako na bolest.<\/em><\/div>\n
„Tyhle pr\u00e1\u0161ky nejsou snad na uklidn\u011bn\u00ed?“ chytnu ho v\u010das. „Promi\u0148, j\u00e1 jen\u2026 m\u00e1m strach, starost.“ Na to nic ne\u0159ekne a op\u011bt se vr\u00e1t\u00ed k dosavadn\u00ed \u010dinnosti. K jeden\u00ed pr\u00e1\u0161k\u016f. Sleduji, kolik si jich vezme. Vezme si jen jeden, co\u017e m\u011b uklidn\u00ed. Nech\u00e1m ho to spolknout.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 si lehnout, okay?“ po\u0161ept\u00e1m a podep\u0159u ho. Bez dal\u0161\u00edch n\u00e1mitek jde pomalu do lo\u017enice. Op\u011bt mu pom\u016f\u017eu. Kdy\u017e ho kone\u010dn\u011b ulo\u017e\u00edm, jen ho pohlad\u00edm po pa\u017ei.<\/div>\n
„M\u00e1m z\u016fstat u tebe?“<\/div>\n
„Jak chce\u0161,“ \u0161eptne.<\/div>\n
„Z\u016fstanu u tebe r\u00e1d,“ posad\u00edm se pod postel na zem a chytnu ho za ruku. „Spinkej.“<\/div>\n
U\u017e nic ne\u0159ekne. Jen le\u017e\u00ed a kouk\u00e1 kamsi. Je\u0161t\u011b nikdy jsem u n\u011bj nevid\u011bl tak pr\u00e1zdn\u00fd pohled. Jen ho palcem hlad\u00edm po h\u0159betu ruky. Nev\u00edm, co d\u011blat, aby usnul. Mus\u00ed b\u00fdt p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b unaven\u00fd. Trv\u00e1 to tak dlouho. Jeho o\u010d\u00ed\u010dka se st\u00e1le zmen\u0161uj\u00ed a zmen\u0161uj\u00ed, ale on ne a ne je po\u0159\u00e1d zav\u0159\u00edt. St\u00e1le ho ml\u010dky pozoruji. A\u017e po dobr\u00e9 p\u016fl hodin\u011b o\u010di kone\u010dn\u011b zav\u0159e a za\u010dne klidn\u011b oddechovat. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee usnul. Kone\u010dn\u011b si tro\u0161ku odpo\u010dine. Viditeln\u011b to pot\u0159ebuje. Chud\u00e1\u010dek m\u016fj.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem u n\u011bj po\u0159\u00e1d. A\u017e kolem osm\u00e9 jsem se ti\u0161e sebral a ode\u0161el do kuchyn\u011b. Zavolal jsem do pr\u00e1ce a omluvil se, \u017ee dnes prost\u011b nep\u0159ijdu, \u017ee mi nen\u00ed dob\u0159e a \u017ee se z toho snad dostanu p\u0159es v\u00edkend. Na\u0161t\u011bst\u00ed mi to vedouc\u00ed se\u017erala i s navij\u00e1kem. Kdy\u017e jsem j\u00ed to t\u00edpnul, porozhl\u00e9dnul jsem se po kuchyni. Vzal jsem si do ruky jednu z pala\u010dinek a za\u010dal ji okusovat. Musel jsem do sebe aspo\u0148 n\u011bco nacpat. Byl jsem zvykl\u00fd se r\u00e1no naj\u00edst. Aspo\u0148 mali\u010dko. Kdy\u017e jsem dojedl, ot\u0159el jsem si ruce do ut\u011brky a roze\u0161el se zp\u011bt do lo\u017enice. Necht\u011bl jsem ho tam nechat samotn\u00e9ho. Po\u0159\u00e1d jsem ho jen ti\u0161e sledoval. I d\u00fdchat jsem se sna\u017eil co nejti\u0161eji, abych ho neprobudil. Bylo mi ho tolik l\u00edto. Ale to by mu v tuhle chv\u00edli nepomohlo. Proto jsem se sna\u017eil d\u00e1t dohromady, i kdy\u017e mi to trhalo srdce takhle se na n\u011bj d\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
Tolik jsem se b\u00e1l, \u017ee se mi nevr\u00e1t\u00ed. \u017de mu nestihnu \u0159\u00edct, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm a jak moc pro m\u011b znamen\u00e1. Opravdu m\u011b tahle my\u0161lenka hnala do kouta. I kdy\u017e m\u011b mo\u017en\u00e1 odm\u00edtne, chci, aby to v\u011bd\u011bl. Zaslou\u017e\u00ed si to v\u011bd\u011bt. I kdyby n\u00e1\u0161 vztah skon\u010dil, chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee je na sv\u011bt\u011b n\u011bkdo, kdo ho miluje. V\u00edm, \u017ee to pro n\u011bj bylo a je st\u00e1le t\u011b\u017ek\u00e9, sm\u00ed\u0159it se s t\u00edm, co d\u011bl\u00e1. Ale i p\u0159es tuhle \u0161pinavou pr\u00e1ci se moje city k n\u011bmu nem\u011bn\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se p\u00e1rkr\u00e1t p\u0159eto\u010dil, zavrn\u011bl nebo se jen v\u00edc zachumlal do pe\u0159iny, ale po\u0159\u00e1d spal. A\u017e kolem odpoledn\u00edch hodin se za\u010dal probouzet. Nehnul jsem se od n\u011bj ani na chvilku a\u017e na to, kdy\u017e jsem jedl a volal do pr\u00e1ce. \u010cekal jsem, a\u017e otev\u0159e o\u010di. Ti\u0161e vydechnul, a kone\u010dn\u011b se otev\u0159ely jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Hned jsem se na n\u011bj pod\u00edval a vydechnul.<\/div>\n
„Ahoj,“ po\u0161ept\u00e1m. Chv\u00edli m\u011b pozoruje, a\u017e se\u2026 usm\u011bje. On se usm\u011bje! Hodn\u011b m\u011b to p\u0159ekvap\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj.“<\/div>\n
Nat\u00e1hnu k n\u011bmu ruku a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „Jak je ti?“ zept\u00e1m se starostliv\u011b.<\/div>\n
„\u2026jak by mi m\u011blo b\u00fdt?“ podiv\u00ed se. „Pro\u010d tu tak sed\u00ed\u0161? Kolik je?“ To se mi zd\u00e1, nebo si nepamatuje, co se stalo?<\/em><\/div>\n
„Je po druh\u00e9 hodin\u011b odpoledne,“ \u0159eknu udiven\u011b. „Ahm, ty si nepamatuje\u0161\u2026?“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ posad\u00ed se ihned. „V\u017edy\u0165 m\u00e1\u0161 b\u00fdt\u2026 Pro\u010d\u2026 Ne,“ vydechne. „To nebyl sen?“ \u0161eptne. Kleknu si a op\u0159u se o postel.<\/p>\n<\/div>\n
„Sen? Co se ti zd\u00e1lo?“ On si v\u00e1\u017en\u011b mysl\u00ed, \u017ee se mu to jen zd\u00e1lo? Bo\u017ee, j\u00e1 mu nechci snad rad\u0161i ani \u0159\u00edct, v jak\u00e9m stavu p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„\u017de\u2026“ nedo\u0159ekne to u\u017e. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b, pak na sv\u00e9 ruce a rozhl\u00e9dne se po pokoji. Ohmat\u00e1 si obli\u010dej. „Sakra, ne, ne\u2026“ Je mi ho tak moc l\u00edto. Ale ani j\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm, co se stalo.<\/em><\/div>\n
„Tome, p\u0161\u0161t,“ pohlad\u00edm ho znovu. „Uklidni se. J\u00e1\u2026 jsem na tebe celou noc doma \u010dekal. Odjel jsi n\u011bkam, asi za Robertem. Vr\u00e1til ses brzo r\u00e1no.“ Beze slova si schov\u00e1 obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Tomi,“ vyhoupnu se a posad\u00edm se k n\u011bmu na postel.<\/div>\n
„Bo\u017ee, to ne,“ \u0161ept\u00e1 do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Co se stalo? Tomi,“ \u0161ept\u00e1m mu ti\u0161e a hlad\u00edm ho po hlavi\u010dce.<\/div>\n
„Nic,“ zakrout\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem, v jak\u00e9m jsi p\u0159i\u0161el stavu,“ povzdechnu. Nechci mu to je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ipom\u00ednat.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm do sprchy\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bjak pomoct? Byl jsi slab\u00fd,“ chytnu ho za ruku.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m,“ za\u0161ept\u00e1 a pomalu vyleze z postele.<\/div>\n
„Promi\u0148, omlouv\u00e1m se,“ pust\u00edm ho a nech\u00e1m ho j\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u010dekal jsem, \u017ee si to nebude pamatovat. Te\u010f je to pro n\u011bj je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Kdybych alespo\u0148 v\u011bd\u011bl, co ho tolik tr\u00e1p\u00ed. Jen ta krev mi \u0159ekla, k \u010demu muselo doj\u00edt. Odejde do koupelny a zamkne se tam. Z\u016fstanu sed\u011bt v lo\u017enici. Zat\u00edm si dojdu pro sv\u00e9 v\u011bci a p\u0159evl\u00e9knu se. Ustelu mu pak postel, slo\u017e\u00edm to oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 mi p\u016fj\u010dil, a pak se posad\u00edm do prostorn\u00e9ho k\u0159esla. V\u016fbec nev\u00edm, jak se k n\u011bmu chovat, co mu \u0159\u00edkat. M\u011bl bych nejsp\u00ed\u0161 odej\u00edt, ale na druhou stranu ho tu nechci nechat samotn\u00e9ho. M\u00e1m strach, aby neud\u011blal n\u011bjakou hloupost. To v\u010derej\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed pr\u00e1\u0161k\u016f, kter\u00e9 sn\u011bdl, se mi ani za m\u00e1k nel\u00edbilo. Nav\u00edc je cel\u00fd v \u0161oku a j\u00e1 m\u00e1m opravdu strach.<\/p>\n<\/div>\n
V koupeln\u011b str\u00e1vil v\u00edc jak hodinu. U\u017e mi to nedalo a roze\u0161el jsem se ke koupeln\u011b. Jen zlehka jsem za\u0165ukal.<\/div>\n
„Tomi?“ \u0159eknu. M\u00e1m starost, co tam takovou dobu m\u016f\u017ee d\u011blat. Zaslechnu p\u0159es tekouc\u00ed vodu tich\u00e9 vzlyky.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159eknu v\u00edc nahlas.<\/div>\n
„B\u011b\u017e\u2026 b\u011b\u017e pry\u010d,“ ozve se.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 m\u00e1m o tebe starost. Nemysl\u00edm to \u0161patn\u011b. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee te\u010f pot\u0159ebuje\u0161 b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 b\u011b\u017e,“ vzlykne.<\/div>\n
„Ale\u2026“ nadechnu se.<\/div>\n
„Odejdi.“ Zav\u0159u o\u010di. Tolik to bol\u00ed. Ale mus\u00edm to p\u0159ijmout, mus\u00edm to ch\u00e1pat.<\/em> Ne\u0159eknu u\u017e jedin\u00e9 slovo a jdu do lo\u017enice. Vezmu si svoje v\u011bci a pak jdu k v\u00fdchodu, ale zastav\u00edm se. Je\u0161t\u011b se oto\u010d\u00edm do bytu. Z o\u010d\u00ed se mi za\u010dnou linout slzy. Rad\u011bji se proto oto\u010d\u00edm zase ke dve\u0159\u00edm a odejdu. Seb\u011bhnu schody dol\u016f, ale ve vchodov\u00fdch dve\u0159\u00edch do n\u011bkoho vraz\u00edm.<\/div>\n
„Pardon,“ vzlyknu jenom a rozejdu se rychle pry\u010d. Chce b\u00fdt s\u00e1m. Pot\u0159ebuje to. Ale tolik to bol\u00ed. Snad jsem si i p\u0159\u00e1l, aby m\u011b objal a byl u m\u011b. Klidn\u011b aby se mi vybre\u010del na rameni, ale nevyh\u00e1n\u011bl m\u011b. Ale asi to tak m\u00e1 b\u00fdt. Pokud to pro n\u011bj bude lep\u0161\u00ed, budu jen r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
Po cest\u011b si dopnu knofl\u00edky na kab\u00e1tku. Jdu rychle. Ani nev\u00edm pro\u010d. Nev\u00edm, co m\u011b \u017eene. Ale jdu po\u0159\u00e1d rychleji. O to d\u0159\u00edv doraz\u00edm dom\u016f. Kdy\u017e za sebou zav\u0159u dve\u0159e, \u00falevn\u011b vydechnu. Pro\u010d se tohle v\u0161echno d\u011bje. Pro\u010d nem\u016f\u017eeme m\u00edt s Tomem chvilku klid. Pro\u010d se jemu mus\u00ed st\u00e1le n\u011bco d\u00edt, po\u0159\u00e1d mu n\u011bco znep\u0159\u00edjem\u0148uje \u017eivot. Tak moc bych to cht\u011bl zm\u011bnit, a p\u0159itom m\u00e1m pocit, \u017ee j\u00e1 mu to v\u0161echno jen a jen zt\u011b\u017euji.<\/em><\/div>\n
Zuju se a zam\u00ed\u0159\u00edm rovnou do ob\u00fdv\u00e1ku, kde pohod\u00edm ta\u0161ku i kab\u00e1t. Sednu si do k\u0159esla a schoul\u00edm se v n\u011bm. Rozbre\u010d\u00edm se jako d\u011bcko. Nebre\u010d\u00edm kv\u016fli tomu, \u017ee m\u011b poslal pry\u010d, ale kv\u016fli tomu, jak je tenhle \u017eivot zkurven\u00fd. Po\u0159\u00e1d n\u00e1m h\u00e1z\u00ed pod nohy klacky. Neust\u00e1le n\u00e1m br\u00e1n\u00ed v tom, abychom se sbl\u00ed\u017eili. Kdy\u017e nem\u00e1 n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m Tom, m\u00e1m ho j\u00e1 anebo naopak. Zatracen\u011b pro\u010d!<\/em> T\u0159\u00edsknu na\u0161tvan\u011b p\u011bst\u00ed do op\u011bradla k\u0159esla.Nem\u00e1m chu\u0165 ani d\u00fdchat, jak m\u011b v\u0161echno sere.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Takhle jsem pokra\u010doval skoro cel\u00fd den. Po\u0159\u00e1d jsem jen sed\u011bl, vzlykal, nad\u00e1val anebo se d\u00edval do pr\u00e1zdna. A\u017e ve\u010der na m\u011b padla \u00fanava, kter\u00e1 byla opravdu siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, a j\u00e1 v tom k\u0159esle usnul. Tolik bych si p\u0159\u00e1l vr\u00e1tit \u010das a v\u0161echno zm\u011bnit. Kdyby m\u011b Tom nepoznal, mo\u017en\u00e1 by se m\u011bl l\u00e9pe. Mo\u017en\u00e1 by z\u016fstal v tom sv\u011bt\u011b ‚Roberta‘ a bylo mu l\u00e9pe. Mo\u017en\u00e1 by si na to v\u0161echno zvyknul. Kdo v\u00ed. Na jednu stranu jsem tak r\u00e1d, \u017ee j\u00e1\u2026 oby\u010dejn\u00fd kluk jsem v Tomovi dok\u00e1zal n\u011bco probudit. A dokonce i v sob\u011b. Zamiloval jsem se, ale ten pocit m\u011b te\u010f t\u00ed\u017e\u00ed v\u00edc ne\u017e cokoli jin\u00e9ho. Ach, tolik bych si p\u0159\u00e1l, aby v\u0161e bylo dobr\u00e9, a hlavn\u011b, aby byl Tom \u0161\u0165astn\u00fd, aby \u017eil \u017eivot dle sv\u00fdch p\u0159edstav. A\u0165 u\u017e se mnou, beze m\u011b, s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed nebo s\u00e1m. Hlavn\u011b aby se c\u00edtil dob\u0159e. Jen bych si p\u0159\u00e1l mu v\u0161echno \u0159\u00edct. Ale st\u00e1le nep\u0159i\u0161el ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das a j\u00e1 se boj\u00edm\u2026 moc se boj\u00edm, \u017ee ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das ani nep\u0159ijde.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL \u010cekal jsem na Toma celou noc. Sna\u017eil jsem se sp\u00e1t, ale v\u00e1\u017en\u011b to ne\u0161lo. Bylo to jako v\u011b\u010dnost. Po\u0159\u00e1d jsem se tulil k pe\u0159in\u011b, kterou byl p\u0159ikryt\u00fd, c\u00edtil jsem tu jeho p\u0159\u00edjemnou v\u016fni. Ale on tu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8265","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8265","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8265"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8265\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8265"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8265"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8265"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}