{"id":8266,"date":"2011-07-10T16:30:00","date_gmt":"2011-07-10T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8245"},"modified":"2011-07-10T16:30:00","modified_gmt":"2011-07-10T15:30:00","slug":"tell-me-something-i-don-t-know-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/10\/tell-me-something-i-don-t-know-17\/","title":{"rendered":"Tell me something I don’t know! 17."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
J\u00fcrgen se prohnal dve\u0159mi a ne\u017e jsem si stihl uv\u011bdomit, co se vlastn\u011b d\u011bje, tvrd\u011b mnou pra\u0161til o st\u011bnu a p\u0159idr\u017eel m\u011b pod krkem. Koutkem oka jsem zahl\u00e9dl, jak se Bill hnul, aby mi pomohl, ale ne\u017e stihl ud\u011blat krok, skon\u010dil pod rukama jednoho z J\u00fcrgenov\u00fdch pomocn\u00edk\u016f. Moje dvoj\u010de jen p\u0159idu\u0161en\u011b zak\u0148u\u010delo a v\u0161emi silami se sna\u017eilo vykroutit z nep\u0159\u00edjemn\u011b pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na J\u00fcrgena.<\/div>\n
„On s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho, nech ho na pokoji,“ zavr\u010del jsem vztekle, ale v m\u00e9m hlase zazn\u011bl i kousek nejistoty. J\u00fcrgena jsem osobn\u011b teprve te\u010f poznal, ale \u0159e\u010di, kter\u00e9 o n\u011bm kolovaly, se mi nel\u00edbily ani trochu. V tuhle chv\u00edli jsem si mohl jenom nad\u00e1vat za to, \u017ee jsem se do toho p\u0159ipletl. A p\u0159i pohledu na Mathiase, kter\u00fd vypadal jako nakopnut\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, jsem si byl u\u017e \u00fapln\u011b jist\u00fd, \u017ee to byla nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba v m\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
J\u00fcrgen nepatrn\u011b pooto\u010dil hlavu sm\u011brem k Billovi a pousm\u00e1l se. „Kdepak, tv\u016fj mal\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek by n\u00e1m mohl b\u00fdt k n\u00e1pomoci, v\u00ed\u0161? A kdy\u017e u\u017e jsme tady, pro\u010d bychom nemohli odej\u00edt se dv\u011bma m\u00edsto jednoho, co?“<\/div>\n
„Co po mn\u011b chce\u0161?“ zeptal jsem se a stiskl jsem jeho z\u00e1p\u011bst\u00ed ve snaze ho donutit m\u011b pustit. Bezv\u00fdsledn\u011b.<\/div>\n
P\u0159imhou\u0159il o\u010di, kdy\u017e mi odpov\u00eddal.<\/div>\n
„Se mnou nikdo vymetat nebude, rozum\u00ed\u0161? Dneska v noci jsi m\u011bl b\u00fdt jinde a ne m\u00fdt vlastn\u00edmu dvoj\u010deti z\u00e1da. Myslel jsem, \u017ee o setk\u00e1n\u00ed s mou mali\u010dkost\u00ed stoj\u00ed\u0161, kdy\u017e si tu pr\u00e1ci p\u0159ijal, ne?“<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Jakou pr\u00e1ci?“ ozval se Bill a zpozorn\u011bl. P\u0159esn\u011b tohle byla chv\u00edle, kterou jsem si p\u0159\u00e1l ze v\u0161eho nejm\u00ed\u0148. Okam\u017eik, kdy se Bill dozv\u00ed, \u017ee jsem se jenom pitom\u00fdm telefon\u00e1tem zapletl s drogov\u00fdm dealerem a \u017ee chci d\u011blat to sam\u00e9, co on, jenom kv\u016fli pen\u011bz\u016fm. Sakra, je\u0161t\u011b jsem neza\u010dal ani podnikat a u\u017e m\u00e1m probl\u00e9my. To jsem v\u00e1\u017en\u011b pot\u0159eboval.<\/div>\n
Zd\u00e1lo se, \u017ee J\u00fcrgena Bill\u016fv pi\u0161tiv\u00fd hlas pobavil.<\/div>\n
„Tak ty jsi sv\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi ne\u0159ekl o tom na\u0161em mal\u00e9m setk\u00e1n\u00ed? Tome, od tebe bych o\u010dek\u00e1val seri\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed chov\u00e1n\u00ed,“ hr\u00e1l si najednou na pana \u0160lechetn\u00e9ho. „Sd\u011bl\u00ed\u0161 mu to ty, nebo se toho m\u00e1m ujmout j\u00e1?“<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed, Tome?“ Zd\u00e1lo se, \u017ee Bill je na pokraji zoufalstv\u00ed. T\u0159\u00e1sly se mu ruce a o\u010di m\u011bl do\u0161iroka rozev\u0159en\u00e9. P\u0159ipom\u00ednal srnu, kter\u00e1 oslepla ve sv\u011btlech jedouc\u00edho auta, neschopn\u00e1 pohybu.<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se na n\u011bho ned\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00fcrgene, vezmi si m\u011b, ale jeho z t\u00e9hle hry vynechej. Kdy\u017e nebude nic v\u011bd\u011bt, nebude ho nikdo hledat. Nebude v nebezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Tolik stoj\u00ed\u0161 o to, aby se mu nic nestalo? Mathias n\u00e1m vypr\u00e1v\u011bl, jakou nep\u0159\u00edjemnou chvilku jste spolu v \u017eivot\u011b za\u017eili. Tud\u00ed\u017e v\u00edm, \u017ee pro n\u011bj chce\u0161 nov\u00fd a lep\u0161\u00ed \u017eivot,“ zachechtal se. „A j\u00e1 m\u00e1m stra\u0161nou chu\u0165 ti to v\u0161echno pokazit.“<\/div>\n
St\u011b\u017e\u00ed jsem ovl\u00e1dal vztek. „Pros\u00edm.“<\/div>\n
Najednou m\u011b pustil, stejn\u011b tak jako Billovo v\u011bzen\u00ed povolilo. „Fajn,“ odsekl J\u00fcrgen. „Ale varuju t\u011b – tohle bylo naposledy, jasn\u00e9? Pokud se z\u00edtra ve\u010der neuk\u00e1\u017ee\u0161 na smluven\u00e9m m\u00edst\u011b, dopadne to daleko h\u016f\u0159 ne\u017e jenom ne\u010dekanou n\u00e1v\u0161t\u011bvou. Tak si dob\u0159e rozmysli, co ud\u011bl\u00e1\u0161.“ S t\u011bmi slovy se vyklidily z chodby, zabouchli za sebou dve\u0159e a chvilinku jsem m\u011bl dojem, \u017ee tu ani nebyli. Jako kdyby se nic z toho nestalo. Ov\u0161em, m\u016fj dojem zmizel hned potom, co jsem se pod\u00edval na Billa. Vypadal, jako kdy\u017e se ka\u017edou chv\u00edli zhrout\u00ed. P\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu a polo\u017eil mu dlan\u011b na tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, u\u017e je to dobr\u00fd, neboj se,“ mluvil jsem na n\u011bj \u0161eptem. „Nikdo ti neubl\u00ed\u017e\u00ed, jsem tu s tebou,“ pol\u00edbil jsem ho na \u010delo a p\u0159itiskl k sob\u011b. St\u00e1hl ramena a stulil se do m\u00e9ho objet\u00ed. Chv\u00edli natahoval a tlumen\u011b k\u0148u\u010del, ale vzpamatoval se rychleji, ne\u017e bych \u010dekal. Pod\u00edval se na m\u011b obrovsk\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima, vy\u010dk\u00e1vaje odpov\u011b\u010f. Jen\u017ee j\u00e1 jsem ml\u010del.<\/div>\n
„Kdo to byl?“ zeptal se ost\u0159e, kdy\u017e bylo v m\u00edstnosti n\u011bkolik minut ticho. Bylo vid\u011bt, \u017ee strach z leknut\u00ed ho p\u0159e\u0161el a nahradil ho vztek. V pohledu mu poskakovaly nazloben\u00e9 plam\u00ednky. Pokud mu neodpov\u00edm, za\u010dne vyv\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
„Nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd,“ pokusil jsem se ho odb\u00fdt.<\/div>\n
U\u0161kl\u00edbl se na m\u011b. „Nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd?“ zopakoval. „Nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd? Tak m\u00e1lo d\u016fle\u017eit\u00fd, \u017ee p\u0159i\u0161el a\u017e sem a m\u00e1lem n\u00e1s oba p\u0159izabil? A o \u010dem to mluvil?“ zasyp\u00e1val m\u011b ot\u00e1zkami, zat\u00edmco jsem se vyh\u00fdbal jeho vy\u010d\u00edtav\u00e9mu pohledu. „Tome, do \u010deho ses namo\u010dil, \u017ee si pro tebe lidi chod\u00ed do bar\u00e1ku a div z tebe nevyml\u00e1t\u00ed du\u0161i?“<\/div>\n
„Bill, nep\u0159eh\u00e1n\u011bj,“ polo\u017eil jsem mu ruce na ramena, ale on je hrub\u011b odstr\u010dil.<\/div>\n
„J\u00e1 nep\u0159eh\u00e1n\u00edm!“ zv\u00fd\u0161il hlas. „Ale jestli mi ne\u0159ekne\u0161, co se tady d\u011bje, za\u010dnu p\u0159eh\u00e1n\u011bt, a to tak, \u017ee si sbal\u00edm v\u011bci a u\u017e m\u011b tady neuvid\u00ed\u0161!“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 na m\u011b \u0159v\u00e1t, Bille!“ rozk\u0159ikl jsem se a hodn\u011b nahlas.<\/div>\n
Zmlkl, st\u00e1hl hlavu dozadu, ramena k sob\u011b a z\u016fstal se na m\u011b zara\u017een\u011b d\u00edvat. Dotkl jsem se toho nejslab\u0161\u00edho m\u00edsta v jeho du\u0161i, kdy\u017e jsem za\u0159val. V\u011bd\u011bl jsem to, o\u010dek\u00e1val jsem n\u00e1sledky. Ale pot\u0159eboval jsem ho n\u011bjak uml\u010det. I kdy\u017e tohle nebylo zrovna to nej\u0161etrn\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Billovi se v o\u010d\u00edch zat\u0159pytily slzy. Ozvalo se prvn\u00ed tich\u00e9 vzlyknut\u00ed.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm t\u011b, nepla\u010d. Necht\u011bl jsem-„<\/div>\n
„Nech m\u011b b\u00fdt,“ odsekl a prob\u011bhl kolem m\u011b se sklopenou hlavou, jako kdyby se za sv\u016fj p\u00e1\u010d styd\u011bl. Sly\u0161el jsem pr\u00e1sknout dve\u0159e od jeho pokoje a cvaknut\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku.<\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 jsem z\u016fstal s\u00e1m st\u00e1t na chodb\u011b v ru\u010dn\u00edku, v hlav\u011b se mi my\u0161lenky p\u0159el\u00e9valy jako vlny jedna p\u0159es druhou, nedok\u00e1zal jsem norm\u00e1ln\u011b myslet. Najednou m\u011b obemknul pocit, \u017ee se mi cel\u00fd m\u016fj sv\u011bt zbo\u0159il na hlavu. A sta\u010dilo k tomu jen p\u00e1r neo\u010dek\u00e1van\u011b d\u011bsiv\u00fdch minut. A co bylo hor\u0161\u00ed? Te\u010f u\u017e z toho nem\u016f\u017eu ven. Proto\u017ee, kdy\u017e se budu cht\u00edt vykroutit, m\u016f\u017ee se st\u00e1t cokoliv, co ubl\u00ed\u017e\u00ed mn\u011b nebo Billovi. A p\u0159edstava, \u017ee by se m\u00e9mu mal\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi m\u011blo n\u011bco st\u00e1t, m\u011b doslova bodala u srdce.<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se do koupelny, navl\u00e9kl na sebe oble\u010den\u00ed a z\u016fstal sed\u011bt na van\u011b, kter\u00e1 mezit\u00edm pomalu odt\u00e9kala. Jak byl ten okam\u017eik dokonal\u00fd, ne\u017e se stalo tohle v\u0161echno. A m\u00edsto toho, abychom s Billem byli spolu, jsme ka\u017ed\u00fd s\u00e1m a tr\u00e1p\u00edme se. M\u011bl bych j\u00edt za n\u00edm a omluvit se mu. Nev\u00edm, jestli mou omluvu p\u0159ijme, ale za pokus to stoj\u00ed. Neum\u00edm se dost dob\u0159e omlouvat, vlastn\u011b ani nev\u00edm, co bych mu m\u011bl \u0159\u00edct, ani\u017e bych se zm\u00ednil o pr\u00e1ci, kterou jsem vzal, ale zkusit to prost\u011b mus\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Za\u0165ukal jsem na dve\u0159e bratrova pokoje a poslouchal n\u011bjakou odezvu. Chv\u00edli jsem nesly\u0161el nic, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee jsem se nesna\u017eil tak pozorn\u011b vn\u00edmat okol\u00ed, ale kdy\u017e jsem nastra\u017eil u\u0161i, zaslechl jsem slab\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 ur\u010dit\u011b vych\u00e1zelo od Billa. N\u011bkde hluboko uvnit\u0159 m\u011b bodlo sv\u011bdom\u00ed ostr\u00fdm \u0161pendl\u00edkem. Doopravdy jsem to p\u0159ehnal.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, pus\u0165 m\u011b dovnit\u0159,“ zkusil jsem to znovu, tentokr\u00e1t jsem na n\u011bho promluvil, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee se jen tak nevzd\u00e1m. „Chci se ti omluvit.“<\/div>\n
„Jdi pry\u010d!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b zevnit\u0159 a v jeho hlase jsem sly\u0161el bolest. „Nestoj\u00edm o tvou blbou omluvu, str\u010d si j\u00ed v\u00ed\u0161 kam a nech m\u011b na pokoji!“<\/div>\n
Povzdychl jsem si. Je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b jsem Billa neza\u017eil takov\u00e9ho. Uplakan\u00e9ho, zoufal\u00e9ho a tak rozzu\u0159en\u00e9ho. S jeho slzami v\u017edycky p\u0159ich\u00e1zel vztek bez ohledu na to, jak\u00e1 to byla situace. A v ka\u017ed\u00e9 takov\u00e9 chv\u00edli jsem nev\u011bd\u011bl, co si po\u010d\u00edt.<\/div>\n
Op\u0159el jsem se \u010delem o dve\u0159e. „Moc t\u011b pros\u00edm, Bille.“ Skoro jsem m\u011bl chu\u0165 si kleknout na kolena. „Dovol mi ti to vysv\u011btlit!“<\/p>\n<\/div>\n
Tentokr\u00e1t se dve\u0159e otev\u0159ely tak rychle, \u017ee jsem m\u00e1lem ztratil rovnov\u00e1hu a st\u00e1hl Billa s sebou na zem. Objevil se ve dve\u0159\u00edch po\u0159\u00e1d jen v \u017eupanu, o\u010di m\u011bl \u010derven\u00e9 a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d slzely. Nemluvil na m\u011b, ale k\u0159i\u010del. „Co mi chce\u0161 vysv\u011btlovat? \u017de p\u0159ede mnou m\u00e1\u0161 tajemstv\u00ed? Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b existuje n\u011bco, co mi nechce\u0161 \u0159\u00edct! Poprv\u00e9! A o\u010dek\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee p\u0159ijmu tvoje promi\u0148? Pro\u010d mi nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, co se d\u011bje?“ zad\u00edval se na m\u011b.<\/div>\n
„Mohl bych t\u011b t\u00edm ohrozit,“ byl jsem klidn\u00fd, ale netu\u0161il jsem, jak dlouho se dok\u00e1\u017eu takhle ovl\u00e1dat. Bill\u016fv vztek se rychle p\u0159en\u00e1\u0161el, skoro jako n\u011bjak\u00e1 hrozn\u00e1 nemoc.<\/div>\n
Rozhodil rukama, div m\u011b neuhodil do tv\u00e1\u0159e. „Ohrozil bys m\u011b? To m\u00e1\u0161 probl\u00e9my se z\u00e1konem, nebo o co tu kruci kr\u00e1\u010d\u00ed?“<\/div>\n
„Bille, neptej se m\u011b na tohle, j\u00e1 ti nem\u016f\u017eu nic \u0159\u00edct, ani\u017e bych se o tebe potom nemusel b\u00e1t!“ zkou\u0161el jsem zahr\u00e1t na jeho city. „Dovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak by mi bylo, kdyby ti n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil? Kdybych t\u011b ztratil? Mysli, pros\u00edm t\u011b, i na to, \u017ee bys mohl doplatit na takov\u00e9 v\u011bci!“<\/div>\n
Zamra\u010dil se. „Nehraj mi tu na city, Tome,“ prokoukl moji hru. „Ty prost\u011b nechce\u0161, abych se pletl do v\u011bc\u00ed, co kter\u00fdch mi nic nen\u00ed, ale pokud ti n\u011bkdo \u0161lape na krk, tak je to i moje v\u011bc! Jsi m\u016fj bratr, chci ti pomoct!“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edval jsem se do jeho odhodlan\u00e9ho obli\u010deje a srdce jsem m\u011bl a\u017e v krku. N\u011bco mi tla\u010dilo slova z hrdla, abych mu kone\u010dn\u011b \u0159ekl o tom, co se vlastn\u011b d\u011bje, ale musel jsem je s\u00e1m polknout, abych mu t\u00edm n\u011bjak neubl\u00ed\u017eil. „Prost\u011b mi nem\u016f\u017ee\u0161 pomoct,“ \u0159ekl jsem nakonec.<\/div>\n
„Ani si o t\u00e9 mo\u017enosti neuva\u017eoval,“ podotkl zklaman\u011b, ale tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Uva\u017eoval, Bille, ale m\u00e1m t\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1d na to, abych t\u011b vystavil takov\u00e9mu nebezpe\u010d\u00ed. Mus\u00ed\u0161 se prost\u011b sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee ti ne\u0159eknu, s \u010d\u00edm nebo s k\u00fdm m\u00e1m probl\u00e9my.“<\/div>\n
„Tak s k\u00fdm u\u017e v\u00edme,“ naklonil hlavu na stranu a jeho hlas zn\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u011b kysele. „Tvoji kamar\u00e1di nejsp\u00ed\u0161 nejdou pro r\u00e1nu daleko.“<\/div>\n
„Ani pro hlavu,“ zavr\u010del jsem s\u00e1m pro sebe. V tu sekundu jsem m\u011bl vztek na Mathiase, \u017ee se mi o tom v\u016fbec zm\u00ednil A taky na sebe, \u017ee jsem se do toho pustil s takovou vervou. No, moje sm\u016fla, te\u010f se z toho mus\u00edm s\u00e1m vyl\u00edzat.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Nic,“ vydechl jsem. „Bille, hlavn\u011b mi slib, \u017ee se po tom nebude\u0161 p\u00eddit.“<\/div>\n
„Ale, Tome-„<\/div>\n
„Slib mi to,“ p\u0159eru\u0161il jsem ho. „Bude\u0161 mi muset v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a jeho v\u00fdraz vypadal tak zni\u010den\u011b. „Jako kdybych ti n\u011bkdy nev\u011b\u0159il.“<\/div>\n
Dotkl jsem se jeho tv\u00e1\u0159e a on mi op\u0159el hlavu o dla\u0148. „Te\u010f mi bude\u0161 muset v\u011b\u0159it v\u00edc ne\u017e kdy jindy, Bille. Pokud m\u00e1me b\u00fdt oba v klidu a v bezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Tome,“ zak\u0148u\u010del potichu moje jm\u00e9no a zad\u00edval se na m\u011b jako ta zoufal\u00e1 a slep\u00e1 la\u0148.<\/div>\n
„Slib mi to,“ naklonil jsem k n\u011bmu hlavu a \u0161eptal jsem. „Jen jedno slovo, pros\u00edm.“<\/div>\n
Zav\u0159el o\u010di a zd\u00e1lo se, \u017ee odpov\u011bd\u011bt mu \u010din\u00ed probl\u00e9my. „Slibuju,“ vydechl.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly J\u00fcrgen se prohnal dve\u0159mi a ne\u017e jsem si stihl uv\u011bdomit, co se vlastn\u011b d\u011bje, tvrd\u011b mnou pra\u0161til o st\u011bnu a p\u0159idr\u017eel m\u011b pod krkem. Koutkem oka jsem zahl\u00e9dl, jak se Bill hnul, aby mi pomohl, ale ne\u017e stihl ud\u011blat krok,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[438],"tags":[],"class_list":["post-8266","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tell-me-something-i-don-t-know"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8266","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8266"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8266\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8266"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8266"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8266"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}