{"id":8270,"date":"2011-07-09T18:30:00","date_gmt":"2011-07-09T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8249"},"modified":"2011-07-09T18:30:00","modified_gmt":"2011-07-09T17:30:00","slug":"hudbu-slozil-slova-napsal-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/09\/hudbu-slozil-slova-napsal-4\/","title":{"rendered":"Hudbu slo\u017eil, slova napsal 4."},"content":{"rendered":"
autor: Denie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
V\u00edkend v Mnichov\u011b byl pro Billa odreagov\u00e1n\u00edm jako v\u017edy. Va\u0159il s babi\u010dkou, p\u0159ehr\u00e1l d\u011bdu v kart\u00e1ch, jednodu\u0161e se bavil a zapom\u00ednal na t\u011b\u017ekosti sv\u011bta kolem sebe. I kdy\u017e norm\u00e1ln\u011b p\u016fsobil jako celkem \u0161\u0165astn\u00fd, vyrovnan\u00fd kluk, uvnit\u0159 byl zran\u011bn\u00fd a tou\u017eil po tom, aby ho n\u011bkdo zachr\u00e1nil a vr\u00e1til do \u017eivota. Kdy\u017e se nikdo ned\u00edval, pokou\u0161el se mluvit, cht\u011bl p\u0159ekonat bari\u00e9ru, kterou si v sob\u011b jako d\u00edt\u011b utvo\u0159il. Ka\u017ed\u00fd doktor, kter\u00e9ho s n\u00edm rodi\u010de za ta l\u00e9ta nav\u0161t\u00edvili, jim \u0159ekl to sam\u00e9; utrp\u011bl siln\u00fd psychick\u00fd \u0161ok a jeho podv\u011bdom\u00ed mu br\u00e1n\u00ed pou\u017e\u00edvat jeho hlas. Nikdo z nich u\u017e jim v\u0161ak nedok\u00e1zal poradit, co d\u011blat, aby Bill \u0161ok p\u0159ekonal. A tak to zkou\u0161el s\u00e1m, a ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed ne\u00fasp\u011bch jej zra\u0148oval je\u0161t\u011b v\u00edc. Ale tady, na kraji Mnichova u jeho prarodi\u010d\u016f, bylo tohle v\u0161echno nech\u00e1no za dve\u0159mi a z Billa se st\u00e1val opravdu \u0161\u0165astn\u00fd kluk, kter\u00fdm by r\u00e1d byl i mimo toto m\u00edsto.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e si \u0161el toho ve\u010dera Bill lehnout do podkrovn\u00edho pokoje, kter\u00fd tady ob\u00fdval jen on, c\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b klidn\u011b a vyrovnan\u011b. Nebyl si v\u0161ak \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli je to aurou domova jeho prarodi\u010d\u016f, nebo t\u00edm, \u017ee se poprv\u00e9 za posledn\u00edch p\u00e1r let c\u00edtil opravdu dob\u0159e. Jeho nov\u011b nav\u00e1zan\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed s Tomem mu d\u00e1valo v\u00edc, ne\u017e si dredat\u00fd kluk myslel. D\u00e1valo mu nad\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e le\u017eel u sebe v posteli, sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka a sledoval film, nam\u00edsto permanentn\u00edho mra\u010den\u00ed mu na rtech hr\u00e1l nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u0161echno kolem n\u011bj najednou bylo veselej\u0161\u00ed, jasn\u011bj\u0161\u00ed a barevn\u011bj\u0161\u00ed. I \u010dernob\u00edl\u00fd film, kter\u00fd si p\u016fj\u010dil z d\u011bdovy sb\u00edrky.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej, Billy, m\u016f\u017eu?“ Blon\u010fat\u00e1 k\u0161tice se objevila ve \u0161kv\u00ed\u0159e mezi dve\u0159mi a o chv\u00edli pozd\u011bji ji n\u00e1sledovalo i t\u011blo jeho bratra. Bill se jen pousm\u00e1l a ud\u011blal vedle sebe Alexovi m\u00edsto. M\u011bl n\u00e1ladu si pov\u00eddat, sd\u011blit bratrovi sv\u00e9 pocity. Byl na n\u011bm opravdu z\u00e1visl\u00fd, lp\u011bl na n\u011bm daleko v\u00edce, ne\u017e lp\u00ed d\u00edt\u011b na matce, a pokud by Alex nem\u011bl Toma r\u00e1d, ani Bill by se s n\u00edm nebavil. Na Alexovi st\u00e1l cel\u00fd Bill\u016fv sv\u011bt.<\/div>\n
\n
„Tak spus\u0165,“ zasm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el pohodlnou a jemu vyhovuj\u00edc\u00ed polohu, a v\u0161imnul si nedo\u010dkav\u00e9ho pohledu, kter\u00fdm jej br\u00e1\u0161ka pozoroval. Bill se jen z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l a ne\u017e se stihnul Alex nadechnout, spustil na n\u011bj smr\u0161\u0165 znak\u016f tak rychle, a\u017e se ob\u010das zasek\u00e1val a musel jednotliv\u00e1 slova opakovat, aby jeho sourozenec neztratil p\u0159ehled, o \u010dem vlastn\u011b byla \u0159e\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
Musel mu sd\u011blit v\u0161echno od sv\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 z Toma m\u011bl, p\u0159es to, jak hezk\u00fd \u00fasm\u011bv a o\u010di a p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas m\u00e1, a\u017e po to, o \u010dem v\u0161em se b\u011bhem dne bavili. U\u017e dlouho se Alexovi takhle klidn\u011b a s\u00e1m od sebe neotev\u0159el, necht\u011bl ukazovat sv\u00e9 pocity jinak ne\u017e p\u0159es sv\u00e9 p\u00edsni\u010dky, ale dnes m\u011bl pocit, \u017ee pokud by ze sebe v\u0161echno nedostal, prasknul by pod t\u00edhou toho v\u0161eho.<\/div>\n
A Alex jej nechal, jen s \u00fasm\u011bvem sledoval bratrovy hbit\u00e9 prsty. Nikdy mu v\u0161ak nechyb\u011bl Bill\u016fv hlas v\u00edc, ne\u017e pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli. Byl si jist\u00fd, \u017ee by vzru\u0161en\u00edm a nedo\u010dkavost\u00ed dostat ze sebe v\u0161echno nar\u00e1z, zakop\u00e1val by o vlastn\u00ed slova, a Alex si to tolik p\u0159\u00e1l za\u017e\u00edt. Cht\u011bl ho sly\u0161et koktat, zhluboka se nadechovat jen proto, aby mohl spustit dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slov. Zaj\u00edmalo jej, jak by te\u010f zn\u011bl Bill\u016fv hlas. Byl by po\u0159\u00e1d tak jemn\u00fd jako kdysi, nebo by byl stejn\u011b tak hrub\u00fd, jako byl jeho vlastn\u00ed? Doufal, \u017ee se to n\u011bkdy dozv\u00ed, \u017ee Bill v sob\u011b najde pot\u0159ebnou s\u00edlu a p\u0159ekon\u00e1 blok, kter\u00fd si v sob\u011b vybudoval.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ho r\u00e1d,“ konstatoval Alex, kdy\u017e kone\u010dn\u011b Billovo zb\u011bsil\u00e9 m\u00e1ch\u00e1n\u00ed rukama ustalo a i on dostal prostor se n\u011bjak vyj\u00e1d\u0159it.<\/p>\n<\/div>\n
‚Nem\u00e1m,‘<\/em> st\u00e1l si Bill tvrdohlav\u011b za sv\u00fdm, i kdy\u017e i on n\u011bkde uvnit\u0159 c\u00edtil, \u017ee m\u00e1 bratr pravdu. Za\u010d\u00ednal m\u00edt Toma opravdu r\u00e1d, a to se nest\u00e1valo \u010dasto. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, jak jin\u00fd, jak odli\u0161n\u00fd od v\u0161ech ostatn\u00edch dredat\u00fd kluk byl. A mo\u017en\u00e1 to bylo proto, \u017ee u\u017e Bill opravdu n\u011bkoho pot\u0159eboval a Tom ud\u011blal ten prvn\u00ed krok.<\/p>\n<\/div>\n
„Ani jako kamar\u00e1da?“ Skousnul si ret a chv\u00edli uva\u017eoval, nakonec v\u0161ak p\u0159ik\u00fdvnul. „Tak vid\u00ed\u0161,“ zasm\u00e1l se Alex a podlo\u017eil si hlavu pol\u0161t\u00e1\u0159em. „Za chv\u00edli se mi do n\u011bj i zamiluje\u0161,“ r\u00fdpnul si s vypl\u00e1znut\u00fdm jazykem a v dal\u0161\u00ed chv\u00edli mu na hlav\u011b p\u0159ist\u00e1l pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fdm si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pokou\u0161el zajistit v\u00edce pohodl\u00ed. Hlasit\u011b se rozesm\u00e1l, p\u0159it\u00e1hl si bratra k sob\u011b, a zat\u00edmco ho prsty nemilosrdn\u011b \u0161imral pod \u017eebry, jej i pevn\u011b obj\u00edmal. Byl r\u00e1d, kdy\u017e byl Bill takov\u00fdhle. \u0160\u0165astn\u00fd a uvoln\u011bn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
V\u00edkend nemohl ut\u00e9ct rychleji. Bavil se, u\u017e\u00edval si chv\u00edle s rodinou, ale u\u017e se t\u011b\u0161il zp\u011bt do jejich mal\u00e9ho m\u011bste\u010dka. Ne do \u0161koly, ne na sv\u016fj pokoj, t\u011b\u0161il se na Toma. I kdy\u017e se znali sotva p\u00e1r dn\u00ed, chyb\u011bl mu, a a\u017e tady v Mnichov\u011b si Bill uv\u011bdomil, \u017ee si na dred\u00e1\u010de ani nevzal telefonn\u00ed \u010d\u00edslo. Doufal jen, \u017ee a\u017e se v pond\u011bl\u00ed vr\u00e1t\u00ed do \u0161koly, po\u0159\u00e1d o n\u011bj bude Tom st\u00e1t. \u0160patn\u011b by nesl dal\u0161\u00ed odm\u00edtnut\u00ed, jeho odm\u00edtnut\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
\u0160\u0165astn\u011b poposedl na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, kdy\u017e vid\u011bl obrys jejich domu. V\u011bd\u011bl, \u017ee od \u0161koln\u00edho dne jej d\u011bl\u00ed je\u0161t\u011b jedna noc, ale pokud dnes ve\u010der brzy usne, snad se dal\u0161\u00edho dne do\u010dk\u00e1 rychleji. Ochotn\u011b pomohl matce s n\u00e1kupem, kter\u00fd vyzvedli cestou, a dokonce se s\u00e1m nab\u00eddl, \u017ee pom\u016f\u017ee i s p\u0159\u00edpravou ve\u010de\u0159e. Pot\u0159eboval udr\u017eet svou mysl n\u011b\u010d\u00edm zam\u011bstnanou natolik, aby nemohl myslet na to, co asi d\u011bl\u00e1 jeho dredat\u00fd kamar\u00e1d, a jestli mu p\u0159es uplynul\u00fd v\u00edkend tak\u00e9 alespo\u0148 trochu chyb\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se dobrovoln\u011b nab\u00eddl s vyne\u0161en\u00edm odpadk\u016f, u\u017e i jeho rodi\u010d\u016fm p\u0159i\u0161lo n\u011bco na jeho chov\u00e1n\u00ed podez\u0159el\u00e9, ale Alex je ujistil, \u017ee je v\u0161e naopak v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. R\u00e1d vid\u011bl Billa takhle rozt\u011bkan\u00e9ho a nerv\u00f3zn\u00edho, znamenalo to toti\u017e, \u017ee se kone\u010dn\u011b t\u011b\u0161\u00ed na nov\u00fd den. Dote\u010f p\u0159\u00edchod ka\u017ed\u00e9ho r\u00e1na jeho mlad\u0161\u00ed sourozenec o\u010dek\u00e1val se zamra\u010den\u00edm a pochmurn\u00fdmi my\u0161lenkami. Jeho neposednost byla znamen\u00edm, \u017ee se n\u011bco snad opravdu brzo zm\u011bn\u00ed k lep\u0161\u00edmu.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
V prvn\u00ed chv\u00edli, kdy\u017e se v pond\u011bl\u00ed r\u00e1no dostal do sv\u00e9 t\u0159\u00eddy, si Bill myslel, \u017ee se jeho nejhor\u0161\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry splnily. P\u0159i\u0161el n\u011bkolik minut p\u0159ed zvon\u011bn\u00edm, m\u011bl zpo\u017ed\u011bn\u00ed, proto\u017ee zaspal, a Alex jej mat\u010din\u00fdm autem dovezl do \u0161koly na posledn\u00ed chv\u00edli. Kdy\u017e ud\u011blal prvn\u00ed krok do u\u010debny, hned si v\u0161imnul Toma v oble\u017een\u00ed snad ka\u017ed\u00e9ho ve t\u0159\u00edd\u011b, a spole\u010dn\u011b se hlasit\u011b sm\u00e1li.<\/div>\n
Kdy\u017e to \u010dernovl\u00e1sek uvid\u011bl, do\u0161lo mu, \u017ee byl asi moc bl\u00e1hov\u00fd, kdy\u017e v\u011b\u0159il tomu, \u017ee Tom by cht\u011bl za p\u0159\u00edtele n\u011bkoho, jako je on. Se sklopenou hlavou se proto vydal ke sv\u00e9 lavici, kam ti\u0161e zaplul, ani\u017e by si ho n\u011bkdo kolem v\u0161imnul. Nikdy si ho nikdo nev\u0161\u00edmal, dokud si necht\u011bli z n\u011bkoho utahovat, a\u017e pak jim byl Bill dobr\u00fd. Vyndal si u\u010debnici n\u011bm\u010diny a \u010dist\u00fd pozn\u00e1mkov\u00fd blok, byl p\u0159ipraven\u00fd si se zvon\u011bn\u00edm za\u010d\u00edt skl\u00e1dat dal\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dku, o bolesti a ztr\u00e1t\u011b p\u0159\u00edtele. Ne\u017e se v\u0161ak nad\u00e1l, uc\u00edtil na rameni poklep\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
L\u00edn\u011b zvedl pohled od \u010dern\u00e9 tu\u017eky a nepatrn\u011b se pousm\u00e1l, kdy\u017e vedle sebe uvid\u011bl Toma.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l se na n\u011bj dred\u00e1\u010d a sedl si na voln\u00e9 m\u00edsto vedle n\u011bj, sv\u00e9 v\u011bci slo\u017eil na kraj lavice. „Budu sed\u011bt s tebou, nevad\u00ed? Super. Jak ses m\u011bl? J\u00e1 m\u011bl p\u0159\u00ed\u0161ernej v\u00edkend!“ spustil dred\u00e1\u010d okam\u017eit\u011b s dramatick\u00fdmi grimasami a ani nenechal kluka vedle sebe, aby mu odepsal na jeho dotaz. Za posledn\u00ed dva dny a jedno p\u00e1te\u010dn\u00ed odpoledne byl nabit\u00fd tolika z\u00e1\u017eitky a negativn\u00edmi pocity, \u017ee to ze sebe prost\u011b musel dostat pry\u010d, a do zvon\u011bn\u00ed zb\u00fdvalo posledn\u00edch p\u00e1r minut.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se jejich spolu\u017e\u00e1ci dozv\u011bd\u011bli o tom, \u017ee Tom tr\u00e1v\u00ed \u010das s Billem, \u017ee jej dokonce pova\u017euje za p\u0159\u00edtele, sna\u017eili se mu to vymluvit. Vnucovali mu ka\u017edi\u010dkou \u0161patnost, kterou na Billa dok\u00e1zali vymyslet, sna\u017eili se jej v\u0161emo\u017en\u00fdmi prost\u0159edky odradit. Necht\u011bli, aby se moment\u00e1ln\u011b nezaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed kluk na \u0161kole bavil s n\u011bk\u00fdm, jako je Bill Kaulitz. Ale Tomovy pocity pro \u010dernovlas\u00e9ho chlapce byly u\u017e te\u010f a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9 na to, aby ho n\u011bkdo dok\u00e1zal jen tak odradit. Bill byl po dlouh\u00e9 dob\u011b prvn\u00ed, kdo si p\u0159ed Tomem na nic nehr\u00e1l a o kom Tom v\u011b\u0159il, \u017ee se mu m\u016f\u017ee beze strachu s \u010d\u00edmkoliv sv\u011b\u0159it, ani\u017e by to proti n\u011bmu pozd\u011bji pou\u017eil. Nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm to bylo, ale n\u011bco mezi nimi p\u0159esko\u010dilo, a to n\u011bco je spojovalo od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku. Tom c\u00edtil, \u017ee sv\u00fdm zp\u016fsobem k sob\u011b s Billem pat\u0159\u00ed, a nehodlal nikoho nechat, aby mu diktoval, co sm\u00ed a nesm\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„No, a jak \u017ee ses m\u011bl ty?“ zeptal se Tom s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se oba postavili na pozdrav u\u010diteli, kter\u00fd sou\u010dasn\u011b se zvon\u011bn\u00edm vpadnul do t\u0159\u00eddy. Bill se jen zasm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou. Kdy\u017e se oba op\u011bt usadili, za\u010dal Tomovi ps\u00e1t sloh o sv\u00e9m vlastn\u00edm v\u00edkendu, a uvnit\u0159 jej h\u0159\u00e1l pocit, \u017ee snad na\u0161el toho opravdov\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Denie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Denie V\u00edkend v Mnichov\u011b byl pro Billa odreagov\u00e1n\u00edm jako v\u017edy. Va\u0159il s babi\u010dkou, p\u0159ehr\u00e1l d\u011bdu v kart\u00e1ch, jednodu\u0161e se bavil a zapom\u00ednal na t\u011b\u017ekosti sv\u011bta kolem sebe. I kdy\u017e norm\u00e1ln\u011b p\u016fsobil jako celkem \u0161\u0165astn\u00fd, vyrovnan\u00fd kluk, uvnit\u0159 byl zran\u011bn\u00fd a tou\u017eil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[442],"tags":[],"class_list":["post-8270","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hudbu-slozil-slova-napsal"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8270","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8270"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8270\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8270"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8270"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8270"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}