{"id":8286,"date":"2011-07-07T18:00:00","date_gmt":"2011-07-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8265"},"modified":"2011-07-07T18:00:00","modified_gmt":"2011-07-07T17:00:00","slug":"who-am-i-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/07\/who-am-i-20\/","title":{"rendered":"Who am I? 20."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nastav\u00edm bud\u00edk, polo\u017e\u00edm ho k sob\u011b na no\u010dn\u00ed stolek a dojdu zhasnout vedle do ob\u00fdv\u00e1ku. Pak se vr\u00e1t\u00edm do lo\u017enice. Bill spokojen\u011b d\u00e1l le\u017e\u00ed a \u010dek\u00e1 na m\u011b.<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ po\u0161ept\u00e1. Na to konto se mus\u00edm usm\u00e1t. Dojdu k posteli a vlezu na ni. Hned se na posteli tro\u0161ku posune, aby mi ud\u011blal m\u00edsto, a nat\u011b\u0161en\u011b se zavrt\u00ed. Je jako roztomil\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko.<\/em> Mus\u00edm se usm\u00e1t je\u0161t\u011b v\u00edc. Vlezu pod pe\u0159inu a nahnu se p\u0159es n\u011bj, abych zhasnul. Ale Bill m\u011b p\u0159ede\u017eene a zhasne.<\/div>\n
„Tak teda dobrou noc,“ zasm\u011bje se. A\u010dkoli jsem jeho reakci nepochopil, nech\u00e1m to plavat. P\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu, obejmu ho rukou kolem pasu a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„Hezky se vyspi,“ za\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„To ty taky,“ po\u0161ept\u00e1 a p\u0159ivine se ke mn\u011b. Za\u010dne m\u011b l\u00edbat na hru\u010f. Takhle se sice moc nevysp\u00edme, ale ani jedin\u00e1 bu\u0148ka m\u00e9ho t\u011bla nen\u00ed proti.<\/p>\n<\/div>\n
Oddechnu a pomalu se polo\u017e\u00edm na z\u00e1da. Bill se zap\u0159e o lokty a sklon\u00ed se hlavou nade m\u011b. Za\u010dne mi po hrudi d\u011blat vlhk\u00e9 cesti\u010dky. Vydechnu a p\u0159esunu ruku na jeho rameno. Nedok\u00e1\u017eu se nechat jen tak l\u00edbat a s\u00e1m se ho nedot\u00fdkat. Za\u010dnu ho hladit p\u0159es tri\u010dko po lopatk\u00e1ch a p\u00e1te\u0159i. Odpov\u011bd\u00ed je mi jeho tich\u00e9 zavrn\u011bn\u00ed. L\u00edb\u00e1 m\u011b d\u00e1l. Dlan\u00ed mi za\u010dne bloudit na b\u0159i\u0161e. Jakmile sjede k lemu boxerek, za\u010dne dr\u00e1\u017edit t\u00edm sv\u00fdm jaz\u00fd\u010dkem moji bradavku. Ti\u0161e vzdychnu. M\u00e9 t\u011blo okam\u017eit\u011b zareaguje t\u00edm, \u017ee mi bradavka ztuhne a nasko\u010d\u00ed mi hus\u00ed k\u016f\u017ee. Zaznamen\u00e1m, jak se Bill pousm\u011bje. P\u0159esune se na druhou bradavku a za\u010dne ji oblizovat jazykem. Po chv\u00edli ji skousne mezi zuby a jazykem na n\u00ed za\u010dne kmitat. Dlan\u00ed mi sj\u00ed\u017ed\u00ed na podb\u0159i\u0161ek. Jen m\u011b hlad\u00ed. P\u0159iv\u0159u o\u010di a vpluji mu prsty do havran\u00edch vlas\u016f. Za\u010dnu ho hladit a prohrab\u00e1vat se mu vlasy. P\u0159i tom si nech\u00e1m l\u00edbit jeho doteky a polibky. Mysl\u00edm, \u017ee a\u0165 dnes ve\u010der ud\u011bl\u00e1 cokoliv, budu k n\u011bmu svoln\u00fd.<\/div>\n
\n
Najednou Bill za\u010dne hlavou klesat. Rty se dostane a\u017e k lemu boxerek a jen tak zlehka jej obj\u00ed\u017ed\u00ed jazykem. Jednou rukou mi stiskne bok a pak se za\u010dne vracet nahoru. Objede ob\u011b bradavky a nakonec po kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti vyjede na krk, kde m\u011b slab\u011b kousne a za\u010dne tro\u0161ku s\u00e1t.<\/div>\n
„Bille,“ vydechnu vzru\u0161en\u011b a naklon\u00edm hlavu, aby m\u011bl v\u00edce prostoru. O co mu jde? Chce vyu\u017e\u00edt t\u00e9hle chvilky nebo je prost\u011b vzru\u0161en\u00fd? Nebo se se mnou chce jen mazlit? Opravdu nev\u00edm.<\/em> V\u0161echno d\u011bl\u00e1 pomali\u010dku. Vychutn\u00e1v\u00e1 si to. Kdy\u017e se mu povede ud\u011blat mi \u010derven\u00fd fl\u00ed\u010dek na krku, vyjede mi po kr\u010dn\u00ed tepn\u011b. Dostane se mi jazykem a\u017e pod ou\u0161ko. Nap\u0159ed se mi ot\u0159e o u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek, a potom ho skousne mezi zuby.<\/div>\n
„Mhh, jsi tak n\u00e1dhern\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1 mi.<\/div>\n
„Ty jsi,“ oplat\u00edm mu. Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu a pol\u00edb\u00edm ho. Chci ho tak\u00e9 l\u00edbat a dot\u00fdkat se ho. Po chvilce si klekne na \u010dty\u0159i a chvilku se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Pomali\u010dku se pak sklon\u00ed k m\u00fdm rt\u016fm a za\u010dne je opravdu zlehka hladit sv\u00fdmi. Pohlad\u00edm ho po t\u00fdlu a zad\u00edv\u00e1m se mu v t\u00e9 tm\u011b do t\u011bch \u010dern\u00fdch \u010dokol\u00e1dek.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ \u0161eptnu do ticha. Nen\u00ed sly\u0161et v cel\u00e9m byt\u011b nic jin\u00e9ho ne\u017e jen na\u0161e spla\u0161en\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed a tlukot srdc\u00ed. N\u011bkde z d\u00e1li je je\u0161t\u011b ti\u0161e sly\u0161et my\u010dka z kuchyn\u011b. Nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt, jak mu to \u0159\u00edct. Nikdy jsem nic takov\u00e9ho nec\u00edtil ani nem\u011bl pot\u0159ebu n\u011bkomu \u0159\u00edkat.<\/em><\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti to?“ provokativn\u011b si ol\u00edzne rty tak, \u017ee se jazykem dotkne i m\u00fdch, a hned na to m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Ani m\u011b nenech\u00e1 nic \u0159\u00edct. Z\u0159ejm\u011b m\u00e1 slova i v\u00fdraz pochopil naprosto \u0161patn\u011b.<\/em> Nechci se odtrhnout, tak\u017ee v duchu jen povzdechnu. Jazykem se hned probojuje hluboko do m\u00fdch \u00fast, zat\u00edmco rukou m\u011b za\u010dne hladit po stehn\u011b, po vnit\u0159n\u00ed stran\u011b stehna. Za\u010dnu spolupracovat a ob\u010das mu \u0161\u0165ouchnu do jazyka. V\u011bt\u0161inou ho jen nech\u00e1m d\u011blat, co se jemu zl\u00edb\u00ed. Jak m\u00e1m \u0159\u00edct \u010dlov\u011bku, \u017ee k n\u011bmu n\u011bco c\u00edt\u00edm, kdy\u017e m\u011b sotva nech\u00e1 nadechnout?<\/em> Bill m\u011b najednou vyzve na souboj mimo \u00fasta. Op\u0159u se o lokty a nadechnu se, abych mu to \u0159ekl, ale to u\u017e si p\u0159ichyt\u00ed m\u016fj jazyk a vyt\u00e1hne ho z pusy. Za\u010dnu si s n\u00edm tedy hr\u00e1t. Jenom\u017ee najednou mi za\u010dne zvonit iPhone. Bill se odt\u00e1hne a posad\u00ed se.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m,“ usm\u011bje se ti\u0161e a ol\u00edzne se. Nev\u00edm, jestli to pro m\u011b nen\u00ed v tuhle chv\u00edli vysvobozen\u00ed.<\/em> Poslepu nahmat\u00e1m na no\u010dn\u00edm stolku iPhone a p\u0159ijmu hovor. Ani jsem se nepod\u00edval, kdo to je.<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ zept\u00e1m se, p\u0159i\u010dem\u017e sleduji Billa. Trochu si uprav\u00ed tri\u010dko a d\u00e1l se na m\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Tome?“ ozve se Robert\u016fv hlas. Ale ne. Ten chlap mi snad ned\u00e1 pokoj ani na chv\u00edli.<\/div>\n
„Co?“ zept\u00e1m se nep\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm t\u011b, p\u0159ije\u010f,“ \u0159ekne nal\u00e9hav\u011b. Podiv\u00edm se t\u00f3nu jeho hlasu a st\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. Po\u0159\u00e1dn\u011b se zaposlouch\u00e1m. A\u017e te\u010f usly\u0161\u00edm v jeho pozad\u00ed n\u011bjak\u00fd hluk.<\/div>\n
„Co se stalo?“ posad\u00edm se. Tro\u0161ku zara\u017een\u011b se na m\u011b Bill pod\u00edv\u00e1, ale nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Ani nedut\u00e1. Nahmat\u00e1m lampi\u010dku a rozsv\u00edt\u00edm. Chv\u00edli jsem tot\u00e1ln\u011b slep\u00fd, ale p\u0159ivyknu si.<\/div>\n
„N\u011bkdo se dostal do klubu.“<\/div>\n
„Co\u017ee? V\u017edy\u0165 m\u00e1 b\u00fdt je\u0161t\u011b sm\u011bna, ne,“ zad\u00edv\u00e1m se nech\u00e1pav\u011b na hodiny ukazuj\u00edc\u00ed p\u016fl dvan\u00e1ct\u00e9.<\/div>\n
„To sice ano, ale n\u011bkdo tam sklem hodil z\u00e1palnou l\u00e1hev. A\u2026 post\u0159elili Harryho. Tome, p\u0159ije\u010f, pros\u00edm t\u011b. Pot\u0159ebujeme t\u011b tu te\u010f,“ \u017e\u00e1d\u00e1 m\u011b zoufal\u00fdm hlasem. Je\u0161t\u011b nikdy jsem ho nesly\u0161el takhle mluvit.<\/div>\n
„Tak\u2026 tak dob\u0159e. Za chv\u00edli tam budu,“ vyd\u00e1m ze sebe zara\u017een\u011b a to u\u017e se hovor p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d by to n\u011bkdo d\u011blal? Jak\u00fd by m\u011bl d\u016fvod? No dob\u0159e, je hodn\u011b lid\u00ed, co nesn\u00e1\u0161\u00ed Roberta, ale tohle? Sleduji prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Ale co kdy\u017e Robert v\u00ed, \u017ee jsem s Billem a tohle cel\u00e9 je jen n\u011bjak\u00fd pitom\u00fd trik? Ale zas\u2026 Robert nen\u00ed tak dobr\u00fd herec. Tohle zn\u011blo\u2026 nal\u00e9hav\u011b.<\/div>\n
„Tomi, co se d\u011bje?“ zept\u00e1 se Bill ti\u0161e. Skoro jako by se b\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se, Bille. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee tenhle ve\u010der nevy\u0161el, ale\u2026 mus\u00edm do pr\u00e1ce,“ povzdechnu a vylezu z postele. Nemysl\u00edm si, \u017ee je dobr\u00fd n\u00e1pad mu \u0159\u00edct pravdu. M\u011bl Harryho r\u00e1d, a je\u0161t\u011b by cht\u011bl jet se mnou. To nejde. Zaprv\u00e9 to je nebezpe\u010dn\u00e9, zadruh\u00e9 by Robert byl je\u0161t\u011b v\u00edce rozhozen\u00fd jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed, a zat\u0159et\u00ed se Bill mus\u00ed vyspat. Jde do pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Robert?“ \u0159ekne jenom.<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvnu na souhlas. Dojdu ke sk\u0159\u00edni a za\u010dnu si obl\u00e9kat kalhoty.<\/div>\n
„P\u016fjdu dom\u016f,“ odv\u011bt\u00ed mi Bill. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj.<\/div>\n
„Co\u017ee? Ne, ne, Bille. Z\u016fsta\u0148 tady, pros\u00edm,“ posmutn\u00edm. Nechci, aby odch\u00e1zel. Tohle p\u0159ece nebude na celou noc.<\/div>\n
„Bude to tak lep\u0161\u00ed,“ posad\u00ed se. Co\u017ee? J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee je asi zklaman\u00fd. Tohle se opravdu vyv\u00edjelo v hezk\u00fd ve\u010der, ale tuhle reakci jsem ne\u010dekal.<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d?“ pozvednu nech\u00e1pav\u011b obo\u010d\u00ed. Obl\u00e9knu si triko.<\/div>\n
„No, s\u00e1m v tv\u00e9m byt\u011b. Je to hloup\u00e9.“<\/div>\n
„Ale to nen\u00ed z\u00e1le\u017eitost na celou noc. Do dvou hodin budu zp\u00e1tky, zase si lehnu k tob\u011b a budeme klidn\u011b sp\u00e1t. Z\u016fsta\u0148 tady, pros\u00edm. Budu m\u00edt lep\u0161\u00ed pocit, \u017ee jsi v bezpe\u010d\u00ed. Pros\u00edm\u2026“ pod\u00edv\u00e1m se mu nal\u00e9hav\u011b do o\u010d\u00ed. Nem\u00e1m \u010das ho v\u00e9zt dom\u016f a nenech\u00e1m ho j\u00edt takhle pozd\u011b dom\u016f p\u011b\u0161ky p\u0159es p\u016fl m\u011bsta. Nejsem bl\u00e1zen. Na to a\u0165 zapomene.<\/em> Chv\u00edli na m\u011b jen tak hled\u00ed, ale pak k\u00fdvne.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e. Budu na tebe \u010dekat,“ smutn\u011b sklop\u00ed o\u010di. Dojdu k n\u011bmu a kleknu si. Uchop\u00edm mu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. M\u00e1m takovou chu\u0165 mu \u0159\u00edct, jak moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed a \u017ee ho nejsp\u00ed\u0161 miluju, ale\u2026<\/em><\/div>\n
„Billy, kdyby to nebylo nal\u00e9hav\u00e9, tak ho po\u0161lu do prdele. V\u011b\u0159 mi, \u017ee te\u010f bych mnohem rad\u011bji le\u017eel tady s tebou a pokra\u010doval v tom, co jsme za\u010dali. T\u011b\u0161il jsem se na spole\u010dn\u00fd ve\u010der,“ povzdechnu. „Slibuju, \u017ee ti to vynahrad\u00edm. Ty si zase lehni a vyspi se. Nechci, abys m\u011bl z\u00edtra kruhy pod o\u010dima,“ pousm\u011bju se a d\u00e1m mu pusinku na tu jeho smutnou tv\u00e1\u0159i\u010dku.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu to, s t\u00edm si starost ned\u011blej. B\u011b\u017e, hlavn\u011b na sebe d\u00e1vej pozor. Budu na tebe myslet,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b na rty a pohlad\u00ed m\u011b po pa\u017ei.<\/div>\n
„Neboj,“ usm\u011bju se a jemn\u011b mu polibek oplat\u00edm. „Ur\u010dit\u011b budu brzy zp\u00e1tky. Tak si lehni a spinkej. A\u017e se r\u00e1no vzbud\u00ed\u0161, budu le\u017eet u tebe, dob\u0159e?“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ po\u0161ept\u00e1 a d\u00e1 mi posledn\u00ed polibek. „B\u011b\u017e, a\u0165 jsi co nejd\u0159\u00edve zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„Dob\u0159e. Pa,“ d\u00e1m mu pusu na \u010delo a nech\u00e1m ho u\u017e b\u00fdt. Obl\u00e9knu si v rychlosti mikinu a jdu pry\u010d. U dve\u0159\u00ed m\u011b najednou popadne takov\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed \u0159\u00edct mu, co pro m\u011b znamen\u00e1. Nev\u00edm, co m\u011b \u010dek\u00e1, a chci, aby v\u011bd\u011bl, co k n\u011bmu c\u00edt\u00edm, ale te\u010f na to nen\u00ed spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle. P\u0159em\u016f\u017eu se a odejdu z bytu. Zamknu ho tam, aby byl v bezpe\u010d\u00ed, a jedu ke klubu.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00edm ke klubu, u\u017e z d\u00e1li vid\u00edm plno \u010derveno-mod\u0159e blikaj\u00edc\u00edch sv\u011btel a plno lid\u00ed. Zajedu s Audi ke kraji vozovky, vypnu motor a vystoup\u00edm. Stoj\u00ed tu dv\u011b sanitky, policie i hasi\u010di. Policist\u00e9 se sna\u017e\u00ed v\u0161echny o\u010dumuj\u00edc\u00ed lidi odstrkat stranou, aby nep\u0159ek\u00e1\u017eeli, ale jde to celkem st\u011b\u017e\u00ed. Za\u010dnu v tom zmatku pohledem hledat n\u011bjakou zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159, a\u017e kone\u010dn\u011b zahl\u00e9dnu Vincenta. Okam\u017eit\u011b k n\u011bmu p\u0159isp\u011bch\u00e1m a za rameno ho k sob\u011b oto\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cau, Vinci, kde je Robert?“ zept\u00e1m se ihned.<\/div>\n
„\u010cau, Tome, d\u00edkybohu, \u017ee jsi tu. Robert je t\u00e1mhle,“ m\u00e1vne rukou kamsi a st\u00e1le kouk\u00e1 na to, jak hasi\u010di has\u00ed zbytky po\u017e\u00e1ru. Protlu\u010du se mezi lidmi a\u017e k Robertovi.<\/div>\n
„Roberte,“ oslov\u00edm ho nejist\u011b. Nep\u0159\u00edtomn\u011b ke mn\u011b oto\u010d\u00ed hlavu a naprosto dezorientovan\u00fdm pohledem se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. P\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu a vezmu ho za ramena. „Roberte,“ zopakuji hlasit\u011bji a lehce s n\u00edm zat\u0159esu. Jeho pohled se kone\u010dn\u011b zaost\u0159\u00ed a pohl\u00e9dne na m\u011b pohledem trp\u00edc\u00edho mu\u017ee.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome,“ vzdychne a obejme m\u011b. A\u010dkoli se podiv\u00edm, neodstr\u010d\u00edm ho. Polo\u017e\u00edm mu ruku na z\u00e1da a jen ho nejist\u011b poklep\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„Co se tu stalo?“ zept\u00e1m se. Pomalu se odt\u00e1hne.<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm. Sed\u011bl jsem dole v kancel\u00e1\u0159i, a najednou se ozvala hrozn\u00e1 r\u00e1na a k\u0159ik. Vyb\u011bhl jsem nahoru a v\u0161ude jsem vid\u011bl pob\u00edhaj\u00edc\u00ed a k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed lidi. Za\u010d\u00ednaly ho\u0159et stoly. Harry byl zakl\u00edn\u011bn\u00fd za barem. Sna\u017eil jsem se ho vyt\u00e1hnout, ale najednou n\u011bkdo vyst\u0159elil. St\u0159elili ho p\u0159\u00edmo do hrudn\u00edku a on\u2026 le\u017eel mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Vynesl jsem ho rychle dve\u0159mi vzadu na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, ale\u2026“ zakrout\u00ed bezmocn\u011b hlavou. Je\u0161t\u011b nikdy jsem v n\u011bm nevid\u011bl tak siln\u00e9 emoce a tolika zmatku. Vypadal jako upalovan\u00fd zoufal\u00fd mu\u017e. V\u016fbec nev\u00edm, co si myslet nebo co d\u011blat. Jsem opravdu zmaten\u00fd a zara\u017een\u00fd. Zat\u00edm nic nech\u00e1pu.<\/p>\n<\/div>\n
„A v\u00ed n\u011bkdo, kdo to byl?“ zept\u00e1m se.<\/div>\n
„Chlapi, co p\u0159e\u017eili a jsou jen trochu zran\u011bn\u00ed, \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee to byli n\u011bjac\u00ed spratci z ulice, ale j\u00e1 si to nemysl\u00edm.“<\/div>\n
„Kdo to podle tebe byl?“ zamra\u010d\u00edm se. Jen se mi ti\u0161e d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a ve tv\u00e1\u0159i m\u00e1 v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. Odpov\u011b\u010f m\u00e1 vepsanou v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Albert,“ vydechnu.<\/div>\n
„Mysl\u00edm si, \u017ee ano. Jen nech\u00e1pu, pro\u010d a\u017e te\u010f\u2026 Je to u\u017e m\u011bs\u00edc, co jsme si vzali zp\u00e1tky ty pen\u00edze,“ schov\u00e1 si obli\u010dej do dlan\u00ed. „Ale nen\u00ed to jist\u00e9. \u0160lo jen o pen\u00edze.“<\/div>\n
„Byli to jeho lidi,“ \u0159eknu naprosto jist\u011b a rozhl\u00e9dnu se.<\/div>\n
„Pro\u010d si to mysl\u00ed\u0161? Co se odehr\u00e1lo p\u0159i t\u00e9 „v\u00fdm\u011bn\u011b“ pen\u011bz?“ pozvedne obo\u010d\u00ed. Nikdy se o detaily nezaj\u00edmal. Nikdy se ale nikdo neopov\u00e1\u017eil napadnout klub.<\/div>\n
„No\u2026 trochu jsem mu pochroumal to jeho f\u00e1ro a pak tam na m\u011b vyb\u011bhli t\u0159i t\u00fdpci. Jeden z nich m\u011b post\u0159elil. Kdy\u017e jsem odj\u00ed\u017ed\u011bl, tak jsem jednoho z nich sejmul,“ zrekapituluji hlavn\u00ed body. Rob jen povzdechne a za\u010dne si mas\u00edrovat sp\u00e1nky.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak to bude on.“<\/div>\n
„Kolik um\u0159elo lid\u00ed?“ za\u0161ept\u00e1m a d\u00edv\u00e1m se sm\u011brem ke klubu.<\/div>\n
„Asi 6. N\u011bkdo uho\u0159el, na n\u011bkoho n\u011bco spadlo, n\u011bkdo byl prost\u011b u\u0161lap\u00e1n,“ \u0159ekne tak\u00e9 ti\u0161e.<\/div>\n
„Jak je na tom Harry? P\u0159evezli ho do nemocnice?“ zept\u00e1m se starostliv\u011b. V tu chv\u00edli se na m\u011b Robert pod\u00edv\u00e1, jako bych snad p\u0159ilet\u011bl z jin\u00e9 planety. N\u011bco mi zde o\u010dividn\u011b unikalo. Jen pokynul rukou k \u010dern\u00e9mu autu, kter\u00e9 st\u00e1lo vedle sanitky. St\u00e1hnu obo\u010d\u00ed a za\u010dnu si auto prohl\u00ed\u017eet. Je to poh\u0159ebn\u00ed v\u016fz. A nejen to. P\u0159ed n\u00edm le\u017e\u00ed n\u011bkolik t\u011bl v \u010dern\u00fdch placht\u00e1ch. \u017daludek mi ud\u011bl\u00e1 kotrmelec a sev\u0159e se mi hrudn\u00edk. Trhan\u011b se nadechnu a vydechnu.<\/p>\n<\/div>\n
Harry je mrtv\u00fd a s n\u00edm i n\u011bkolik dal\u0161\u00edch. Mo\u017en\u00e1 to nebyli zrovna \u010destn\u00ed lid\u00e9, ale n\u011bkte\u0159\u00ed z nich jako zrovna Harry, si tohle opravdu nezaslou\u017eili. V\u017edy\u0165 Harry jen nal\u00e9val chlast! Ten chlap m\u011bl dobr\u00e9 srdce a neubli\u017eoval ani mouch\u00e1m! V\u017edycky je chytil do sklenice a pustil z okna!<\/em><\/div>\n
Zav\u0159u na chv\u00edli o\u010di a sna\u017e\u00edm se nemyslet na nejhor\u0161\u00ed, ale i p\u0159esto\u2026 Neovl\u00e1dnu se.<\/div>\n
Co kdyby Bill je\u0161t\u011b pracoval v klubu? Co kdyby na n\u011bj spadl ho\u0159\u00edc\u00ed tr\u00e1m nebo nestihl uniknout? Co kdyby tam uho\u0159el? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee tam je st\u00e1le to „kdyby“. D\u00edkybohu u\u017e tu ned\u011bl\u00e1 n\u011bjakou dobu, ale i p\u0159esto. Neunesl bych, kdyby um\u0159el. Bill ne.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Vzedme se ve mn\u011b obrovsk\u00fd vztek. Zatnu \u010delist a ruce stisknu tak pevn\u011b v p\u011bsti, a\u017e mi zb\u011blaj\u00ed klouby.<\/div>\n
„Zabiju toho zmrda i celou tu jeho partu opic,“ zavr\u010d\u00edm a chyst\u00e1m se k odchodu. Jenom\u017ee Robert m\u011b p\u0159ichyt\u00ed za ruku.<\/div>\n
„Tome, nebl\u00e1zni. Je\u010f rad\u011bji dom\u016f.“<\/div>\n
„Ne. Tohle tomu hajzlovi u\u017e nebude proch\u00e1zet. Um\u0159elo plno lid\u00ed! Plno bezmocn\u00fdch lid\u00ed!“ zak\u0159i\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ale s t\u00edm u\u017e te\u010f stejn\u011b nic neud\u011bl\u00e1\u0161! P\u0159ece mu ned\u00e1\u0161 na podnosu svoji hlavu!“ oplat\u00ed mi tak\u00e9 k\u0159ikem. Nadechnu se, abych op\u011bt n\u011bco k\u0159iknul, ale je rychlej\u0161\u00ed. „Kde je Bill?“<\/div>\n
„\u2026sp\u00ed,“ vyd\u00e1m ze sebe. O co mu jako jde?<\/em><\/div>\n
„Ne, nesp\u00ed. Pr\u00e1v\u011b n\u011bkde sed\u00ed a boj\u00ed se o tebe. Tak\u017ee vra\u0165 svou prdel do auta a odje\u010f dom\u016f!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi. Chv\u00edli ml\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Pro\u010d\u2026 pro\u010d ta zm\u011bna?“ nech\u00e1pu.<\/div>\n
„Tome, v\u017edy\u0165 na tohle jsi \u010dekal takovou dobu. Tak dlouho jsi \u010dekal, a\u017e t\u011b n\u011bkdo bude m\u00edt r\u00e1d a ty jeho. Bill je na tob\u011b absolutn\u011b z\u00e1visl\u00fd. Copak to nevid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ale pro\u010d\u2026 co je ti do toho? Pro\u010d se o n\u011bj najednou tak star\u00e1\u0161?“ vyd\u00e1m ze sebe. U\u017e se v tom za\u010d\u00edn\u00e1m ztr\u00e1cet.<\/div>\n
„Proto\u017ee vid\u00edm, \u017ee jsi s n\u00edm \u0161\u0165astn\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee m\u00e1\u0161 na n\u011bco lep\u0161\u00edho a ne \u017ee skon\u010d\u00ed\u0161 s d\u011bvkou, ale co jsem mohl \u010dekat, kdy\u017e jsem t\u011b p\u0159it\u00e1hnul do tohohle prost\u0159ed\u00ed, kde jsou zbran\u011b, chlast, drogy a d\u011bvky,“ rozhod\u00ed rukama. Jenom\u017ee tohle je pr\u00e1v\u011b kv\u016fli Billovi. Kdyby tam byl, mohl um\u0159\u00edt. Mus\u00edm ud\u011blat spr\u00e1vnou v\u011bc.<\/em> Bez n\u011bjak\u00e9ho dal\u0161\u00edho slova se oto\u010d\u00edm a jdu k autu. Robert za mnou je\u0161t\u011b n\u011bco vol\u00e1, ale nevn\u00edm\u00e1m ho. Nastartuji a vyjedu.<\/p>\n<\/div>\n
\u010c\u00edm rychleji jedu a jsem bl\u00ed\u017e k Albertovu s\u00eddlu, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed vztek m\u00e1m. Chci ho rozst\u0159\u00edlet skrz na skrz, a pak mu kr\u00e1jet \u010d\u00e1sti t\u011bla, kter\u00e9 bych h\u00e1zel do ohn\u011b. Nesn\u00e1\u0161\u00edm toho zmrda, nesn\u00e1\u0161\u00edm!<\/div>\n
Prudce zabrzd\u00edm p\u0159ed jeho vilou a vylezu z auta. Ani se neobt\u011b\u017euji t\u00edm, abych zav\u00edral auto, nato\u017e ho zamykal. P\u0159esko\u010d\u00edm branku a p\u0159es tr\u00e1vu dojdu a\u017e k domu, kde stoj\u00ed dva namakan\u00ed chl\u00e1pci, jeho gorily. M\u016fj v\u00fdstup na sc\u00e9nu byl tak absurdn\u00ed a rychl\u00fd, \u017ee ani nesta\u010dili nic ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
„Chci okam\u017eit\u011b mluvit s Albertem,“ zavr\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ale to\u2026“ \u017d\u00e1dn\u00fd ale. Mn\u011b nikdo odporovat nebude.<\/em> Vyt\u00e1hnu zbra\u0148, nabiju a d\u0159\u00edv, ne\u017e se sta\u010d\u00ed v\u016fbec nadechnout, toho men\u0161\u00edho st\u0159el\u00edm p\u0159\u00edmo do hrudi. S hlasit\u00fdm zakv\u00edlen\u00edm spadne na zem, kde se za\u010dne cukat a lapat po dechu. Trefil jsem pr\u016fdu\u0161ky. Skv\u011ble. Druh\u00fd chlap okam\u017eit\u011b za\u010dne vytahovat zbra\u0148, ale to u\u017e nabiju a st\u0159el\u00edm ho p\u0159\u00edmo do hlavy. Dal\u0161\u00ed proud krve. Jen si ot\u0159u obli\u010dej od krvav\u00fdch kapek a kopnu do dve\u0159\u00ed. Nic.<\/div>\n
„Kurva!“ za\u0159vu a znovu do nich po\u0159\u00e1dn\u011b kopnu. Mus\u00ed tam m\u00edt alespo\u0148 5 z\u00e1mk\u016f. Vyto\u010den\u011b se rozhl\u00e9dnu, a\u017e m\u011b zaujme okno. Fajn. P\u0159ejdu k oknu, rozbiju ho loktem, a pak se nasouk\u00e1m dovnit\u0159. Opr\u00e1\u0161\u00edm se od st\u0159ep\u016f a chv\u00edli jen stoj\u00edm a poslouch\u00e1m. V cel\u00e9m dom\u011b je tma a ticho.<\/p>\n<\/div>\n
„Vylez, ty zmrde!“ za\u0159vu. V druh\u00e9m pat\u0159e usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00e9 kroky. Okam\u017eit\u011b se bezmy\u0161lenkovit\u011b vyd\u00e1m do druh\u00e9ho patra. Nemysl\u00edm si, \u017ee by tu byl n\u011bkdo dal\u0161\u00ed. Tohle nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd sen\u00e1tor, aby m\u011bl v cel\u00e9m dom\u011b ochranku. Je to jen zazoban\u00fd zkorumpovan\u00fd hajzl, co sotva um\u00ed dr\u017eet zbra\u0148. „Tak se uka\u017e, ty tlust\u00fd prase! Kde se\u0161?!“ zak\u0159i\u010d\u00edm. Byl jsem si v\u011bdom, \u017ee se nechov\u00e1m jako \u010dlov\u011bk, ale v tu chv\u00edli mi to bylo up\u0159\u00edmn\u011b jedno. Tou\u017eil jsem jen po krvi a po tom, abych si mohl kopnout do jeho mrtv\u00e9ho t\u011bla. Pomalu nabiju zbra\u0148 a po \u0161pi\u010dk\u00e1ch se vyd\u00e1m domem.<\/div>\n
<\/div>\n
„H\u00e1zet lidem do klubu z\u00e1paln\u00fd lahve ti p\u0159ijde norm\u00e1ln\u00ed? Bav\u00ed\u0161 se? P\u0159ijde ti norm\u00e1ln\u00ed kr\u00e1st lidem prachy? Nejsi nic ne\u017e jen zkorumpovanej zmrd! Zahr\u00e1v\u00e1\u0161 si s nespr\u00e1vn\u00fdmi! Vylez a zabiju t\u011b rychle!“ k\u0159iknu po pat\u0159e a str\u010d\u00edm nohou do dve\u0159\u00ed. Ty se pomalu otev\u0159ou. Ale kdy\u017e nakouknu, neuvid\u00edm nic ne\u017e pr\u00e1zdnou postel. Tak\u017ee mus\u00ed b\u00fdt n\u011bkde jinde.<\/div>\n
Chci zase vyj\u00edt na chodbu, ale najednou m\u011b n\u011bco p\u00edchne do zad.<\/div>\n
„Anebo zabiju j\u00e1 tebe,“ ozve se hlas za mnou. Ov\u0161em\u2026 nezn\u00ed tak jist\u011b ani rozzu\u0159en\u011b jako m\u016fj. Zn\u00ed vcelku\u2026 dost vystra\u0161en\u011b. Mus\u00ed to b\u00fdt n\u011bjak\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed zbra\u0148, proto\u017ee m\u00e1 dlouh\u00e9 hrdlo, co m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00edch\u00e1 do zad. Tome, Albert je amat\u00e9r a ne \u017e\u00e1dn\u00fd prof\u00edk. Sta\u010d\u00ed jeden rychl\u00fd pohyb a tu zbra\u0148 mu sebere\u0161, p\u0159i\u010dem\u017e si je\u0161t\u011b stihne s\u00e1m ubl\u00ed\u017eit.<\/em> Rychl\u00fdm pohybem se oto\u010d\u00edm. Popadnu hlave\u0148 zbran\u011b a odstr\u010d\u00edm ji od sebe ve chv\u00edli, kdy akor\u00e1t vyst\u0159el\u00ed. P\u0159\u00edmo vedle m\u011b se do zdi zaryje kulka a opad\u00e1 om\u00edtka. To u\u017e p\u0159es\u00e1hlo v\u0161echny meze.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tohle u\u017e jsi p\u0159ehnal, Albi,“ zavr\u010d\u00edm. Zd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a za\u010dne ut\u00edkat. „To si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee mi ute\u010de\u0161?“ zavol\u00e1m pobaven\u011b a sleduji toho tlou\u0161t\u00edka, jak se val\u00ed chodbou v modr\u00fdch spo\u010f\u00e1rech. Jen se usm\u011bju, zam\u00ed\u0159\u00edm a vyst\u0159el\u00edm. O vte\u0159inu pozd\u011bji kulka zas\u00e1hne jeho nohu, a on se s hlasitou r\u00e1nou rozpleskne na zemi. Klidn\u011b k n\u011bmu dojdu a zma\u0159\u00edm mu pokus o odplazen\u00ed se t\u00edm, \u017ee mu dupnu na z\u00e1da.<\/div>\n
„Tome, nech m\u011b pros\u00edm b\u00fdt. J\u00e1 to v\u00e1\u017en\u011b nebyl,“ za\u010dne f\u0148ukat.<\/div>\n
„Ty ne, ale n\u011bkdo z tv\u00fdch lid\u00ed ano,“ \u0161t\u011bknu.<\/div>\n
„J\u00e1 necht\u011bl, ale Robert si to zaslou\u017eil! Zni\u010dil mi auto a vzal mi zlat\u00fd cihly!“<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Kaulitz. To jsem byl j\u00e1, ty tlustoprde!“ kopnu ho do \u017eeber tak, a\u017e usly\u0161\u00edm k\u0159upnut\u00ed, a on se s vyk\u0159iknut\u00edm p\u0159eto\u010d\u00ed na druhou stranu. „A nav\u00edc\u2026 my je neukradli. My jsme si je jenom vzali zp\u00e1tky, kdy\u017e jsi je, ty zkurvysyne, vzal,“ zasy\u010d\u00edm na n\u011bj.<\/div>\n
„Robert mi je dlu\u017eil!“<\/div>\n
„Ale to m\u011b nezaj\u00edm\u00e1! M\u00e1\u0161 si to \u0159e\u0161it s Robertem a ne h\u00e1zet do klubu z\u00e1paln\u00fd lahve, kde jsou i slu\u0161n\u00fd lidi, ty hovado!“ rozk\u0159i\u010d\u00edm se znovu. Vzedme se ve mn\u011b dal\u0161\u00ed vlna vzteku a uc\u00edt\u00edm, jak mi krev horce koluje v \u017eil\u00e1ch. Znovu ho kopnu do ledviny, abych si vybil ten vztek.<\/p>\n<\/div>\n
„Au!“ zak\u0159i\u010d\u00ed. „Tome, nech m\u011b pros\u00edm b\u00fdt. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to byla chyba! Omlouv\u00e1m se!“<\/div>\n
„Na omluvy je pozd\u011b. Kv\u016fli tob\u011b zem\u0159elo zbyte\u010dn\u011b 6 dobr\u00fdch lid\u00ed,“ zaprsk\u00e1m vztekle. „Kde m\u00e1\u0161 kuchy\u0148?“<\/div>\n
„Do-dole vedle ob\u00fdv\u00e1ku,“ vykokt\u00e1. On si asi mysl\u00ed, \u017ee kdy\u017e bude spolupracovat, tak ho u\u0161et\u0159\u00edm. Pche.<\/div>\n
„Super. Aspo\u0148 si u\u017eije\u0161 p\u00e1r ran nav\u00edc,“ usm\u011bju se. \u010capnu ho za vlasy a za\u010dnu ho za sebou vl\u00e1\u010det po zemi.<\/div>\n
„Au! Pus\u0165 m\u011b! Co chce\u0161 sakra d\u011blat?!“ k\u0159i\u010d\u00ed a vzpouz\u00ed se.<\/div>\n
„To uvid\u00ed\u0161. A p\u0159esta\u0148 sebou, tlou\u0161t\u00edku, tak \u0161kubat.“ Chytnu ho ob\u011bma rukama za vlasy a pozadu ho t\u00e1hnu po cel\u00e9 chodb\u011b a\u017e ke schod\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemohl jsi, ty vep\u0159i, aspo\u0148 trochu zhubnout?!“ zavr\u010d\u00edm vztekle. U\u017e je cel\u00fd od\u0159en\u00fd, jak ho vl\u00e1\u010d\u00edm po zemi, ale to je\u0161t\u011b nejsme u konce. Cel\u00fd zpocen\u00fd si ot\u0159u \u010delo a vykopu ho do sedu.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, to bol\u00ed. Nech m\u011b pros\u00edm b\u00fdt,“ za\u010dne zas \u0161kemrat a prosebn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Jen mu v\u011bnuji sladk\u00fd \u00fasm\u011bv a po\u0159\u00e1dn\u011b do n\u011bj kopnu. S hlasit\u00fdmi ranami a k\u0159ikem za\u010dne padat ze schod\u016f. Kdy\u017e dopadne dol\u016f, u\u017e se neh\u00fdbe. Jen n\u011bco k\u0148u\u010d\u00ed. S naprost\u00fdm klidem sejdu k n\u011bmu, vezmu ho zas za vlasy a dot\u00e1hnu ho a\u017e do kuchyn\u011b. Nech\u00e1m ho le\u017eet na zemi a jen ho nohou oto\u010d\u00edm na z\u00e1da, aby na m\u011b vid\u011bl.<\/div>\n
„Co chce\u0161\u2026 d\u011blat?“ vyd\u00e1 ze sebe.<\/div>\n
„Te\u010f si budeme, Albi, hr\u00e1t,“ mrknu na n\u011bj. Vyt\u00e1hnu ten nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u016f\u017e ze \u0161upl\u00edku a kleknu si k n\u011bmu. „M\u00e1\u0161 r\u00e1d ostr\u00fd p\u0159edm\u011bty? J\u00e1 je miluju,“ povzdechnu a za\u010dnu mu d\u011blat p\u011bknou r\u00fdhu po tom jeho \u0161pekat\u00e9m b\u0159i\u0161e. Za\u010dne v\u0159e\u0161t\u011bt p\u0159es cel\u00fd bar\u00e1k. A ten k\u0159ik m\u011b uspokojuje. Po chv\u00edli p\u0159estanu.<\/p>\n<\/div>\n
„V tom klubu d\u0159\u00edv d\u011blal jeden \u010dlov\u011bk, na kter\u00e9m mi moc z\u00e1le\u017e\u00ed. Kdyby tam byl a n\u011bco se mu stalo\u2026“ nedokon\u010d\u00edm v\u011btu. Ani nev\u00edm, co bych d\u011blal.<\/div>\n
„Ale nebyl tam, ne,“ zachrapt\u00ed a sotva na m\u011b kouk\u00e1.<\/div>\n
„Ano, to nebyl. A to je jedin\u00e9 tv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Ale i tak zem\u0159elo plno lid\u00ed a jeden \u010dlov\u011bk mi opravdu p\u0159irostl k srdci za tu dobu, co jsem ho znal.“<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed. U\u017e tak jsem si to vy\u010d\u00edtal. Cht\u011bl jsem se pomst\u00edt jen Robertovi.“<\/div>\n
„Na to u\u017e je ale pozd\u011b,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Nat\u00e1hnu se po sek\u00e1\u010dku.<\/div>\n
„Co chce\u0161, kurva, d\u011blat?!“ vyjekne.<\/div>\n
„Hmmm\u2026 zbav\u00edm t\u011b t\u011bch ohavn\u00fdch prst\u016f, kter\u00fdmi jsi h\u00e1zel tu l\u00e1hev,“ \u0159eknu zamy\u0161len\u011b a prohl\u00ed\u017e\u00edm si jeho obtloustl\u00e9 pracky.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ji nehodil! P\u0159\u00edsah\u00e1m!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne,“ usm\u011bju se na n\u011bj. „Ale budeme si myslet, \u017ee ano.“ P\u0159ichyt\u00edm mu pevn\u011b ruku a i p\u0159esto \u017ee se cuk\u00e1, do druh\u00e9 vezmu sek\u00e1\u010dek a useknu mu prsty. Okam\u017eit\u011b za\u010dne \u0159v\u00e1t na celou ulici, a\u017e mi zalehnou u\u0161i. V\u0161ude za\u010dne st\u0159\u00edkat krev.<\/div>\n
„Zabij m\u011b. Pros\u00edm, zabij m\u011b,“ za\u010dne s brekem \u0161kemrat. N\u011bjakou dobu ho pozoruji. Ob\u011b m\u00e9 j\u00e1 spolu z\u00e1pas\u00ed. Jen d\u00edky tomu, \u017ee tam nebyl Bill, se smiluji. Nakonec se nat\u00e1hnu po no\u017ei a prorvu mu ho skrz hru\u010f. Vyst\u0159\u00edkne na m\u011b dal\u0161\u00ed krev a kolem n\u011bj se za\u010dne d\u011blat obrovsk\u00e1 lou\u017ee \u010derven\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Jen tak sed\u00edm nad mrtv\u00fdm t\u011blem, v kalu\u017ei krve. Na obli\u010deji c\u00edt\u00edm krev, v\u0161echno oble\u010den\u00ed m\u00e1m tak\u00e9 nas\u00e1kl\u00e9 krv\u00ed. A c\u00edt\u00edm se\u2026 pr\u00e1zdn\u00fd.<\/div>\n
Tome, co jsi to ud\u011blal. Zabil jsi \u010dlov\u011bka. Tr\u00e1pil jsi ho a mu\u010dil. Nejsi \u010dlov\u011bk. Jsi zr\u016fda! Jsi hor\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli jin\u00fd!<\/em><\/div>\n
Z\u00edr\u00e1m do pr\u00e1zdna. M\u00e1m pocit jako bych upadl do hlubok\u00e9ho transu. V hlav\u011b mi b\u011bh\u00e1 tolika my\u0161lenek, \u017ee je ani nesta\u010d\u00edm v\u0161echny vn\u00edmat. Srdce mi l\u00edn\u011b bije v hrudi jako by u\u017e necht\u011blo b\u00edt. Jako by u\u017e nem\u011blo d\u016fvod.<\/div>\n
M\u011bl bys um\u0159\u00edt. Jsi monstrum. Jsi zr\u016fda. Zr\u016fda. Zr\u016fda!<\/em><\/div>\n
Schov\u00e1m si obli\u010dej skoro cel\u00fd od krve do zakrv\u00e1cen\u00fdch dlan\u00ed a zav\u0159u o\u010di. Za\u010dnu se jen tak pohupovat.<\/div>\n
Nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si Billa ani jeho city. On je \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk a ty nem\u00e1\u0161 v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b pr\u00e1vo se ho je\u0161t\u011b dot\u00fdkat. Jsi odporn\u00fd monstrum. Nejsi \u010dlov\u011bk, u\u017e ne. Jsi magor, psychopat. Bill si zaslou\u017e\u00ed n\u011bco lep\u0161\u00edho. M\u00e1 b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, m\u00e1 b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, kdo ho bude milovat. Mus\u00ed b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd s n\u011bk\u00fdm, kdo nikoho nezab\u00edj\u00ed. S n\u011bk\u00fdm, kdo nem\u00e1 pot\u011b\u0161en\u00ed ze zab\u00edjen\u00ed.<\/em><\/div>\n
V\u017edy\u0165 ses v tom vy\u017e\u00edval! D\u011blalo ti dob\u0159e, kdy\u017e jsi ho mohl mu\u010dit a pak zab\u00edt! Jsi odpornej! Nechutnej! Chc\u00edpni! Chc\u00edpni!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Odkryji si obli\u010dej a pod\u00edv\u00e1m se na tu spou\u0161\u0165 kolem sebe. C\u00edt\u00edm se pr\u00e1zdn\u00fd. M\u00e1m pocit jako bych ztratil v\u0161echno, co jsem m\u011bl. A v tu chv\u00edli mi to dojde.<\/div>\n
Ztratil jsem svoji lidskost. U\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt. Je p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem opustil Albert\u016fv d\u016fm, nasedl jsem jenom do auta. Ani nev\u00edm, jak dlouho jsem tam sed\u011bl a v\u0161echno si znovu p\u0159em\u00edtal. Byl jsem opravdu mimo. Sotva jsem vid\u011bl na cestu. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych se udr\u017eel na nohou, ne\u017e jsem do\u0161el ke dve\u0159\u00edm od bytu. Bylo u\u017e opravdu pozd\u011b\u2026 sp\u00ed\u0161 brzy. Sv\u00edtalo.<\/div>\n
Zabouchnu za sebou dve\u0159e. A ve chv\u00edli, kdy se objev\u00ed vystra\u0161en\u00fd Bill, podklesnou mi kolena a za\u010dnu padat k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Nastav\u00edm bud\u00edk, polo\u017e\u00edm ho k sob\u011b na no\u010dn\u00ed stolek a dojdu zhasnout vedle do ob\u00fdv\u00e1ku. Pak se vr\u00e1t\u00edm do lo\u017enice. Bill spokojen\u011b d\u00e1l le\u017e\u00ed a \u010dek\u00e1 na m\u011b. „Poj\u010f ke mn\u011b,“ po\u0161ept\u00e1. Na to konto se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8286","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8286","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8286"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8286\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8286"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8286"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8286"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}