{"id":8315,"date":"2011-07-03T18:30:00","date_gmt":"2011-07-03T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8294"},"modified":"2026-03-01T15:24:55","modified_gmt":"2026-03-01T14:24:55","slug":"a-broken-hallelujah-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/07\/03\/a-broken-hallelujah-7\/","title":{"rendered":"A Broken Hallelujah 7."},"content":{"rendered":"
\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Pro v\u0161e je n\u011bjak\u00e9 obdob\u00ed<\/strong><\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

Bill nikdy v \u017eivot\u011b nebyl tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee vid\u00ed Simone.<\/div>\n
\n

P\u0159i\u0161la ho obejmout hned jak on, Andreas a Michael vy\u0161li z teleportu do zahrad Madleemu, ve\u0161la se mu p\u0159\u00edmo pod bradu, von\u011bla jako kv\u011btiny, kter\u00e9 rostly vedle jeho trahd lah<\/em> z d\u011btstv\u00ed, a domovem, a Bill musel polknout slzy, u\u017e nejsp\u00ed\u0161 po st\u00e9. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak moc j\u00ed toho jeho otec \u0159ekl.<\/p>\n<\/div>\n

\n

Ten strom, o kter\u00e9m si Bill p\u0159\u00e1l, aby nikdo nev\u011bd\u011bl, \u017ee ho m\u00e1, byl jako odznak cizolo\u017en\u00edka.<\/p>\n<\/div>\n

„A kdo je tohle?“ nal\u00e9hala Simone, vzala Andrease kolem pasu a h\u0159ejiv\u011b se usm\u00e1la na Michaela. Bill se na to d\u00edval zv\u011bdav\u011b. Tak, jak j\u00ed ob\u010das n\u00e1hodn\u011b p\u0159ipomn\u011bl, kde je jej\u00ed m\u00edsto, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mlad\u00fd a n\u00e1ladov\u00fd, byla v\u017edycky otev\u0159en\u00e1 a Bill skoro zapomn\u011bl, jak\u00e9 to je, \u017e\u00edt ve voln\u00e9m Dom\u011b.<\/div>\n
Andreas se usm\u00e1l, nat\u00e1hl se po Michaelov\u011b ruce, kdy\u017e pustil strom, ten byl te\u010f polo\u017een\u00fd na kamenn\u00e9 cest\u011b.<\/div>\n
\n

„Tohle je m\u016fj sahvahd<\/em>,“ \u0159ekl Andreas, \u0161okoval t\u00edm jak Billa, tak Simone a vypadal \u0161\u0165astn\u011bji, ne\u017e jako ho Bill za posledn\u00ed dobu kdy vid\u011bl, mo\u017en\u00e1 za cel\u00fd \u017eivot. „Tohle je Michael.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill se d\u00edval, jak Simone ud\u011blala \u0161\u0165astn\u011b krok a objala Michaela, kter\u00fd vypadal trochu v \u0161oku, ale pot\u011b\u0161en. Andreas se pod\u00edval na Billa skoro omluvn\u00fdm pohledem, ale Bill se na n\u011bj usm\u00e1l nejkr\u00e1sn\u011bji, jak um\u011bl.<\/div>\n
Bylo hezk\u00e9 sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 dobr\u00e9 zpr\u00e1vy, bylo by to mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby to neobnovilo Billovu touhu po l\u00e1sce. Palcem p\u0159ejel po ob\u00e1lce, co m\u011bl v kapse sv\u00e9 r\u00f3by, prsty druh\u00e9 ruky stiskl sv\u016fj eridote<\/em>. Tolik v\u011bc\u00ed pokazil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Mus\u00edm se navr\u00e1tit do s\u00eddla Vave,“ informoval je Michael, znovu se usm\u00e1l na Simone, kter\u00e1 couvla k Billovi. „Bylo mi dovoleno jen na takhle dlouho, abych byl s v\u00e1mi.“<\/div>\n
„Abys nesl strom?“ \u0159ekla Simone, nebyla to moc ot\u00e1zka, i kdy\u017e Michael souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
V\u011bd\u011bla to. T\u00edm si byl Bill jist\u00fd.<\/div>\n
Tak trochu si p\u0159edstavoval, \u017ee v\u0161e s jeho man\u017eelem a jeho Domem mu bude st\u00e1le viset nad hlavou, aby to v\u0161ichni mohli vid\u011bt, a tak se d\u00edval na sv\u00e1 chodidla.<\/div>\n
„Ano; no, ur\u010dit\u011b nechci, aby ses dostal do pot\u00ed\u017e\u00ed,“ \u0159ekl Andreas ti\u0161e, a vzal Michaela za pas, vedl ho k teleportu. „Promluv\u00edme si pozd\u011bji. Zavol\u00e1m ti.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Za\u010dervenal se Michael, jeliko\u017e je v\u0161ichni pozorovali. „Budu \u010dekat.“ Nat\u00e1hl ruku a pol\u00edbil sv\u00e9ho sahvahda<\/em> na rty, ne\u017e pro\u0161el teleportem.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi,“ \u0159ekla Simone, schov\u00e1vala \u00fasm\u011bv za svou dla\u0148. Zvone\u010dek v jej\u00edch vlasech p\u0159\u00edjemn\u011b zazvonil a Billa zaj\u00edmalo, kdy se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1. Pohledem jen sotva sna\u017e\u00edc\u00edm se schovat zklam\u00e1n\u00ed. „Jsem za tebe tak \u0161\u0165astn\u00e1, Andreasi.“<\/div>\n
\n

„D\u011bkuji, Simone.“<\/p>\n<\/div>\n

„To je ten strom?“<\/div>\n
V\u0161ichni v zahrad\u011b se oto\u010dili, aby se pod\u00edvali na Gordona, kter\u00fd k nim p\u0159i\u0161el. Bill si urovnal r\u00f3bu a sna\u017eil se d\u011blat n\u011bco se sv\u00fdmi rozfoukan\u00fdmi vlasy, ale ruce se mu t\u0159\u00e1sly, jeliko\u017e na n\u011bm le\u017eel otc\u016fv pohled.<\/div>\n
„Zdrav\u00edm, ot\u010de,“ \u0159ekl ti\u0161e, Andreas se vedle n\u011bj zachv\u011bl.<\/div>\n
„Bille, dobr\u00e9 r\u00e1no. Andreasi, je dobr\u00e9, m\u00edt t\u011b zase zp\u00e1tky.“<\/div>\n
„D\u011bkuji, m\u016fj Pane. Vezmu Billovy v\u011bci do jeho pokoje.“ \u0158ekl blon\u010f\u00e1k a pomoc\u00ed rychl\u00e9 magie zvedl kufry.<\/div>\n
„Ano, d\u011bkuji. A gratuluji ti k tv\u00e9mu sahvahdovi<\/em>; sly\u0161el jsem, \u017ee je stejn\u011b tak chytr\u00fd jako pohledn\u00fd.“ Usm\u00e1l se Gordon \u0161irok\u00fdm a up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, a Andreas mu to oplatil.<\/div>\n
„D\u011bkuji. Nikdy jsem nebyl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Promluv\u00edme si pak uvnit\u0159 o tv\u00e9m Dom\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl Gordon, sluha kolem n\u011bj pro\u0161el a Gordon se zad\u00edval znovu na Billa a strom, co st\u00e1l vedle n\u011bj.<\/div>\n
Simone se pod\u00edvala na oba Lordy a prot\u00e1hla si ruce. „Po\u010das\u00ed je tak kr\u00e1sn\u00e9, mo\u017en\u00e1 na uct\u011bn\u00ed va\u0161eho zesnul\u00e9ho p\u0159\u00edtele?“<\/div>\n
\n

Nejsp\u00ed\u0161 tohle byla \u0161patn\u00e1 v\u011bc ke zm\u00edn\u011bn\u00ed, Gordon se zamra\u010dil a semknul \u010delist. „Jsem si jist, \u017ee bys m\u011bla j\u00edt vy\u0161\u00edvat,“ \u0159ekl pomalu, Simone sklopila hlavu a ode\u0161la.<\/p>\n<\/div>\n

Billovi se zadrhl dech v krku, kdy\u017e se k n\u011bmu jeho otec p\u0159ibl\u00ed\u017eil a prohl\u00ed\u017eel si strom. \u010cekal n\u011bco, cokoliv, ale byla tu jen tich\u00e1 zloba.<\/div>\n
Ne \u017ee by si to nezasluhoval.<\/div>\n
Gordon nat\u00e1hl ruku a dotkl se delik\u00e1tn\u00edch kv\u011bt\u016f, pamatoval si tu ne\u0161\u0165astnou noc v Cizin\u011b. Pr\u0161elo, leje jako by m\u011bly nastat z\u00e1plavy!“<\/em><\/div>\n
Kapit\u00e1n Gordon se usm\u00e1l a d\u00edval se do hrozn\u00e9ho po\u010das\u00ed. „Brzy to p\u0159ejde. Ti, kte\u0159\u00ed se toho budou sna\u017eit vyu\u017e\u00edt pro \u00fakryt, zjist\u00ed, \u017ee cel\u00e1 jejich pr\u00e1ce je zbyte\u010dn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Tohle po\u010das\u00ed brzy p\u0159ejde? Pr\u0161\u00ed, jako by m\u011blo pr\u0161et nav\u017edy. Ale m\u00e1m r\u00e1d d\u00e9\u0161\u0165 v noci. Je to velmi uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, kdy\u017e mysl\u00edm na sv\u00e9ho nemocn\u00e9ho otce. Tak moc m\u011bl d\u00e9\u0161\u0165 r\u00e1d.“<\/em><\/div>\n
Gordon se oto\u010dil na voj\u00e1ka a usm\u00e1l se. „Douf\u00e1m, \u017ee Ka’va d\u00e1 tv\u00e9mu otci s\u00edlu p\u0159e\u017e\u00edt svou nemoc,“ \u0159ekl ti\u0161e a voj\u00e1k vypadal p\u0159ekvapen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Vy jste Zbo\u017en\u00fd?“<\/em><\/div>\n
„Je to probl\u00e9m?“ usm\u00e1l se Gordon. D\u00e9\u0161\u0165 bouchal do plachty stanu, dva mu\u017ei se tam c\u00edtili izolov\u00e1ni. Skoro sami v cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ne, v\u016fbec ne. J\u00e1 jsem tak\u00e9 Zbo\u017en\u00fd. Nem\u00e1m probl\u00e9m s vyjad\u0159ov\u00e1n\u00edm sebe a sv\u00e9 oddanosti k Boh\u016fm, ale nejsem si v\u011bdom \u017e\u00e1dn\u00fdch Zbo\u017en\u00fdch \u00fa\u0159edn\u00edk\u016f.“<\/em><\/div>\n
„Je n\u00e1s jen p\u00e1r.“<\/em><\/div>\n
\n

„To je pravda.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Ticho se t\u00e1hlo, a po p\u00e1r minut\u00e1ch Gordon vid\u011bl, jak voj\u00e1k vedle n\u011bj pomalu us\u00edn\u00e1. „Hej,“ \u0159ekl, \u0161\u0165ouchl ho do boku. Voj\u00e1k se probudil, a vypadal vyd\u011b\u0161en\u011b, \u017ee usnul. „Tady, zkus tohle.“ Vyt\u00e1hl Gordon z kapsy mal\u00fd t\u0159e\u0161\u0148ov\u00fd bonb\u00f3n a podal mu ho.<\/em><\/div>\n
„Bonb\u00f3n? Abych z\u016fstal vzh\u016fru, samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl voj\u00e1k a rozbalil ho.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco, co zam\u011bstn\u00e1 tvou pusu, n\u011bco tvrd\u00e9ho, co jen tak nezmiz\u00ed. Soust\u0159e\u010f se.“ Gordon mu dal dal\u0161\u00ed dva, a hodil si do pusy jeden bor\u016fvkov\u00fd. Znovu nastalo ticho, ale tentokr\u00e1t bylo napjat\u00e9, a d\u00e9\u0161\u0165 ustal.<\/em><\/div>\n
„Tam! V d\u00e1lce!“ zvedl se voj\u00e1k a uk\u00e1zal mezi dva kopce. „Je tam tma, ale h\u00fdbe se.“<\/em><\/div>\n
„Ohl\u00e1s\u00edm alarm, dobr\u00e1 pr\u00e1ce. Jak se jmenuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Anis, pane.“<\/em><\/div>\n
„Anisi, m\u00e1m dojem, \u017ee tohle je jen oby\u010dejn\u00fd<\/em> strom. Tak jak byl na Bushida na\u0161tvan\u00fd, nedok\u00e1zal b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd na mrtv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. „Za\u010dneme s\u00e1zet, a\u017e p\u0159ijde nov\u00fd m\u011bs\u00edc.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. Dva dny. Jen dva dny.<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n

David si povzdychl, ode\u0161el z Erikova pokoj\u00ed\u010dku a rychle nechal vej\u00edt sluhu, kter\u00fd bude d\u00edt\u011b v noci hl\u00eddat. Ruka mu sjela z kliky a on se zarazil, d\u00edval se, jak se jeho man\u017eel obl\u00e9kal do py\u017eama na druh\u00e9 stran\u011b pokoje, jak s\u00e1m pro sebe muml\u00e1. David ho nemohl vinit. Byl to dlouh\u00fd den.<\/div>\n
Nikdo v s\u00eddle Billa nevid\u011bl odej\u00edt, ale v\u0161ichni c\u00edtili jeho nep\u0159\u00edtomnost.<\/div>\n
Tom nejv\u00edc, t\u00edm si byl David jist\u00fd. Ale nikdo se ho neopova\u017eoval zeptat.<\/div>\n
\n

Nastane \u010das se s mlad\u00edkem rozlou\u010dit, a\u017e bude odj\u00ed\u017ed\u011bt nadobro. David s t\u00edm po\u010d\u00edtal.<\/p>\n<\/div>\n

„Jorgu,“ \u0159ekl, p\u0159e\u0161el p\u0159es pokoj a dal man\u017eelovi t\u0159esouc\u00ed se ruce pry\u010d, p\u0159et\u00e1hl mu tuniku p\u0159es hlavu. Jorg si trochu odfrkl, ale David ho pohladil po obli\u010deji na uklidn\u011bn\u00ed. „Jsi unaven\u00fd. Hodn\u011b se toho stalo.“<\/div>\n
„Hodn\u011b, \u010demu se dalo p\u0159edej\u00edt,“ \u0159ekl Jorg, dost \u00fase\u010dn\u011b na to, aby ho David pl\u00e1cl. „M\u011bl jsem m\u00edt\u2026 n\u011bco.“ P\u0159ejel si star\u0161\u00ed unaven\u011b rukou p\u0159es obli\u010dej, jeho v\u00fdraz byl unaven\u00fd, stejn\u011b jako po cel\u00fd den.<\/div>\n
David mu stiskl ruce. „Bylo jen m\u00e1lo, cos mohl ud\u011blat.“<\/div>\n
„Bylo toho hodn\u011b, co mohl ud\u011blat Bill,“ \u0159ekl Jorg. „Byl m\u00fdm v\u00fdb\u011brem a \u0161patn\u00fdm v\u00fdb\u011brem. Bohov\u00e9 v\u011bd\u00ed, jak dlouho to bude Domu trvat, ne\u017e se z n\u011b\u010deho takov\u00e9ho vyhrabe a nen\u00ed mo\u017en\u00e9 udr\u017eet to v tajnosti. A Tom\u2026“ povzdychl si. „Nedovedu si p\u0159edstavit, jak se te\u010f c\u00edt\u00ed.“<\/div>\n
David zav\u00e1hal, tahal Jorga za ruku, dokud ho neposadil na postel, kam si David klekl, tahal ho d\u00e1l, dokud ne\u017eel, a pak se polo\u017eil vedle n\u011bj. \u010cekal, dokud Jorg nevydechl a neuklidnil se tak, \u017ee objal sv\u00e9ho chot\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm,“ za\u010dal David, propletl s man\u017eelem prsty, „\u017ee v\u0161ichni d\u011bl\u00e1me to, co si mysl\u00edme, \u017ee je v tu chv\u00edli nejlep\u0161\u00ed, proto\u017ee je to ten jedin\u00fd zp\u016fsob, jak v\u011bc\u00ed dos\u00e1hnout. V\u010detn\u011b tebe.“ Stiskl mu prsty. „V\u010detn\u011b Billa.“<\/div>\n
Jorg neodpov\u011bd\u011bl, ale David si byl jist\u00fd, \u017ee poslouch\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n

„Andreasi!“<\/div>\n
Andreas se zazubil, kdy\u017e ho jeho otec pevn\u011b objal. „Zd\u00e1 se to jako v\u011b\u010dnost, co jsi z na\u0161eho mal\u00e9ho domova ode\u0161el do sv\u011bta. A te\u010f svatba. Mluvil jsem s otcem Michaela.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptal se Andreas u\u017easle.<\/div>\n
„Bavili jsme se o tom, jak jste se narodili a o va\u0161em d\u011btstv\u00ed,“ \u0159ekl Frederick, jako by v\u0161echno m\u011blo b\u00fdt naprosto jasn\u00e9.<\/div>\n
Za\u00fap\u011bl a zavrt\u011bl hlavou. „Ne\u0159ekl jsi mu o tom, jak jsme Bill a j\u00e1 spadli do-„<\/div>\n
„\u0158ekl. Oba dva jste byli cel\u00fd t\u00fdden z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00ed. Tv\u016fj merode<\/em> byl tak na\u0161tvan\u00fd. Stejn\u011b jako Lord Tobi.“ Frederick\u016fv \u00fasm\u011bv ochabl a on uk\u00e1zal sv\u00e9mu synovi, aby se posadil. „Jak je Lordu Billovi?“<\/div>\n
„N\u011bkdy si mysl\u00edm, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, a pak\u2026 Mysl\u00edm, \u017ee byl tak dlouho bit, \u017ee u\u017e ani nev\u00ed, jak spr\u00e1vn\u011b se stoj\u00ed rovn\u011b. D\u011bl\u00e1m si o n\u011bj starosti, a c\u00edt\u00edm se provinile, proto\u017ee nem\u00e1m tak moc \u010dasu d\u011blat si o n\u011bj starosti, jako jsem m\u011bl d\u0159\u00edv.“ Posunul se Andreas. „Kde se m\u016fj merode<\/em> schov\u00e1v\u00e1?“<\/div>\n
„P\u0159ipravuje n\u011bco pro Gordona a jeho konkub\u00ednu; brzo se vr\u00e1t\u00ed. Jonathan p\u0159ipravil v\u00fdborn\u00fd dezert. Mysleli jsme, \u017ee tu n\u011bjak\u00fd \u010das z\u016fstane, ne\u017e bude Lord Bill naprosto v po\u0159\u00e1dku. Opravdu lituji toho, co se stalo,“ \u0159ekl zt\u011b\u017eka Frederick. „Nikdy bych od Lorda Billa takovou v\u011bc ne\u010dekal.“<\/div>\n
„To nikdo, a on tak\u00e9 ne,“ zamumlal Andreas. Posunul se n\u00ed\u017ee v \u017eidli a rozhl\u00e9dl se po Slune\u010dn\u00edm Pokoji sv\u00e9ho otce. Byl opravdu prost\u00fd v porovn\u00e1n\u00ed s pokojem Lorda Gordona; a naprosto uboh\u00fd v porovn\u00e1n\u00ed s pokojem Lorda Jorga, ale pro n\u011bj to byl domov. „Brzy budu m\u00edt jeden s\u00e1m pro sebe,“ \u0159ekl nahlas.<\/div>\n
Ferederick p\u0159ik\u00fdvl. „Sv\u016fj vlastn\u00ed d\u016fm a rodinu. U\u017e jsem mluvil s Lordem Gordonem o tom, \u017ee bys pot\u0159eboval nov\u00fd d\u016fm v s\u00eddle. Jsou tu dva za\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed domky a jeden velk\u00fd. Te\u010f, kdy\u017e jste vstoupili do Svat\u00fdch T\u00fddn\u016f, m\u011bl bys za\u010d\u00edt hledat konkub\u00ednu, aby bylo v\u0161echno p\u0159ed svatbou hotov\u00e9.“<\/div>\n
„Je toho tolik, na co myslet.“<\/div>\n
\n

„Ale bude to za to st\u00e1t, a\u017e ho bude\u0161 m\u00edt v n\u00e1ru\u010d\u00ed.“ Usm\u00e1l se Frederick a ozvalo se zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. „D\u00e1le,“ usm\u00e1l se.<\/p>\n<\/div>\n

Ve\u0161el Jonathan doprov\u00e1zen Frederickovou konkub\u00ednou Marou, kter\u00e1 nesla t\u00e1c se t\u0159emi tal\u00ed\u0159i a kr\u00e1sn\u00fdm jahodov\u00fdm kol\u00e1\u010dem. „Nen\u00ed roztomil\u00fd?“ Frederickovi z\u00e1\u0159ily o\u010di, kdy\u017e sledoval sv\u00e9ho man\u017eela s konkub\u00ednou rozd\u00e1vat tal\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„Zase ti plnil hlavu t\u011bmi romantick\u00fdmi \u017ev\u00e1sty?“ zeptal se Jonathan lehce, a rychle propustil Maru. Oto\u010dil se ke sv\u00e9mu man\u017eelovi a pol\u00edbil ho, ne\u017e mu podal pln\u00fd tal\u00ed\u0159. „Nech\u00e1m si svou v\u00fdte\u010dnou bublaninu na z\u00edtra. Lord Gordon n\u00e1m dovolil m\u00edt tento v\u00fdte\u010dn\u00fd dezert. Zd\u00e1 se, \u017ee nikdo takov\u00e9 syt\u00e9 j\u00eddlo dnes necht\u011bl.“<\/div>\n
Andreas pono\u0159il prst do \u0161leha\u010dky, kter\u00e1 byla leh\u010d\u00ed ne\u017e vzduch, a pokr\u010dil rameny. „Nem\u00e1m probl\u00e9m s p\u0159ijet\u00edm takhle v\u00fdte\u010dn\u00e9ho j\u00eddla. Ale jsem p\u0159ekvapen, \u017ee to Bill necht\u011bl. Obvykle neodm\u00edtne nic, co je sladk\u00e9.“<\/div>\n
Jonathan pokr\u010dil rameny a posadil se na op\u011bradlo man\u017eelova k\u0159esla. „Nebyl u stolu, kdy\u017e jsem byl zavol\u00e1n. Mysl\u00edm, \u017ee le\u017e\u00ed. Jsem si jist\u00fd, \u017ee se stra\u0161liv\u011b styd\u00ed a je unaven\u00fd.“<\/div>\n
\n

„A chyb\u00ed mu Lord Tom,“ \u0159ekl Andreas ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n

Oba, Jonathan i Frederick, vypadali p\u0159ekvapen\u011b. „M\u011bl jsem dojem, \u017ee Lord Bill se k Lordu Tomovi nechoval moc hezky a netoleroval ho.“<\/div>\n
„To bylo p\u0159edt\u00edm. Opravdu Toma miloval, a nemysl\u00edm si, \u017ee si to uv\u011bdomoval, kdy\u017e si to uv\u011bdomil, bylo u\u017e moc pozd\u011b.“ Odstr\u010dil Andreas sv\u016fj tal\u00ed\u0159 a zvedl se. „Jestli m\u011b omluv\u00edte\u2026 chci zavolat Michaelovi, ne\u017e p\u016fjdu Billa znovu zkontrolovat, a p\u016fjdu sp\u00e1t.“
\n„Samoz\u0159ejm\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl Jonathan a zvedl se, aby pol\u00edbil sv\u00e9ho syna na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ach, ml\u00e1d\u00ed a l\u00e1ska,“ zamumlal s \u00fasm\u011bvem. Frederick si ze sv\u00e9ho k\u0159esla odfrkl.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d m\u00e1me jedno ze dvou,“ \u0159ekl ti\u0161e a Jonathan se za\u010dervenal. Andreas ode\u0161el z pokoje za zvuku tich\u00e9ho sm\u00edchu sv\u00e9ho meroda<\/em>.<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n

Bill vy\u0161el z trahd lah<\/em> s \u010distou mysl\u00ed, alespo\u0148 v to doufal. Tento ceremoni\u00e1l byl d\u016fle\u017eit\u00fd, proto\u017ee u\u017e nebyl nikdo, kdo by v sob\u011b nosil krev z Domu Rao. Bude pot\u0159eba, aby nikdo nezapomn\u011bl. Bylo to velmi smutn\u00e9, kdy\u017e n\u011bjak\u00fd D\u016fm zem\u0159el. Pod\u00edval se na ob\u00e1lku, kterou dr\u017eel v rukou, a c\u00edtil se, jako by ji u sebe nosil po cel\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
Byl p\u0159ipraven\u00fd nechat to j\u00edt.<\/div>\n
\n

Bill pokra\u010doval d\u00e1l do zahrady, a byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e tam uvid\u011bl sv\u00e9ho otce, jak stoj\u00ed s dv\u011bma lopatami. V\u0161echno v cel\u00e9m ceremoni\u00e1lu muselo b\u00fdt ud\u011bl\u00e1no s up\u0159\u00edmn\u00fdm potem a svaly. Up\u0159\u00edmn\u00fdmi slzami. Zav\u00e1hal jen p\u00e1r krok\u016f od sv\u00e9ho otce a \u010dekal, a\u017e bude osloven. Gordon zvedl pohled a nevypadal rozzloben\u011b, jak Bill o\u010dek\u00e1val. Ale\u2026 ztracen\u011b a trochu men\u0161\u00ed, ne\u017e jak si ho Bill pamatoval. Bill vykro\u010dil vp\u0159ed a objal sv\u00e9ho otce, kdy\u017e mu dal Gordon ruce kolem pasu. St\u00e1li tam n\u011bkolik minut, ne\u017e prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky za\u010daly osv\u011btlovat potemn\u011blou zahradu.<\/p>\n<\/div>\n

„Za\u010dneme, ano?“<\/div>\n
Bill vykouzlil \u00fasm\u011bv, p\u0159ik\u00fdvl, a p\u0159ijal jednu z lopat od sv\u00e9ho otce.<\/div>\n
Polo\u017eil ob\u00e1lku na zem, jen kousek od m\u00edsta, kde budou kopat. Gordonova lopata zajela do zem\u011b a on si povzdychl. „Byl siln\u00fd v p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed.“ Zarazil ji hloub\u011bji chodidlem a vyndal spoustu \u010dern\u00e9 zem\u011b a polo\u017eil ji vedle sebe.<\/div>\n
Bill ud\u011blal to sam\u00e9 a \u0159ekl: „Byl siln\u00e9ho charakteru.“<\/div>\n
Gordon se na chv\u00edli zastavil a pak pokra\u010doval. „Byl to mu\u017e oddan\u00fd Boh\u016fm.“<\/div>\n
„Byl moudr\u00fd.“<\/div>\n
„Byl hodn\u00fd.“<\/div>\n
„Ve state\u010dnosti\u2026 mu nebylo rovn\u00e9ho.“ Zamrkal Bill pry\u010d p\u00e1r slz a kopal hl\u00ednu spole\u010dn\u011b s otcem.<\/div>\n
\n

Gordon sklonil hlavu a d\u00e1l pokra\u010doval. „Miloval dob\u0159e.“ Bill zvedl hlavu, kdy\u017e jeho otec vy\u0159kl tato slova, a beze slova ho sledoval. „Ct\u00edme Anise z Domu Rao t\u00edmto stromem.“ Uk\u00e1zal na t\u0159e\u0161e\u0148 vedle n\u011bj. Ko\u0159eny vypadaly divoce a voln\u011b, a p\u0159ipraveny b\u00fdt v zemi, kam pat\u0159ily.<\/p>\n<\/div>\n

Bill vykro\u010dil vp\u0159ed a zdr\u00e1hav\u011b vzal za \u00fazk\u00fd kmen, t\u011b\u017ece polkl. Jeho otec se k n\u011bmu p\u0159ipojil, odlo\u017eil o kousek lopatu a nat\u00e1hl se po rostlin\u011b. Bill, d\u00edvaj\u00edce se na to, jak\u00fd pokrok d\u011blal, tro\u0161ku nadsko\u010dil, kdy\u017e nam\u00edsto toho, aby se dotkly d\u0159eva, se ruce jeho otce zav\u0159ely kolem rukou jeho. Zvedl t\u00e1zav\u011b pohled, ale Gordon mu ruku stiskl, ne\u017e d\u00e1l pokra\u010doval v s\u00e1zen\u00ed stromu.
\nOba dva se pomalu sunuli, a pak dali strom do d\u00edry, kterou vykopali.<\/div>\n
Gordon znovu stiskl Billovu ruku, ne\u017e ustoupil a pomalu za\u010dal d\u00edru zasyp\u00e1vat. Bill se d\u00edval, opatrn\u011b, dr\u017eel strom na m\u00edst\u011b, c\u00edtil hladkou k\u016fru pod sv\u00fdmi prsty. Neuv\u011bdomoval si, jak dlouho se d\u00edval, jak dlouho byl ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch, ne\u017e jeho otec promluvil, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee dokon\u010dil svou pr\u00e1ci, a te\u010f se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill zvedl pohled. Nebyl, opravdu, nebyl u\u017e n\u011bjakou dobu, ale poprv\u00e9 od Bushidovy smrti, poprv\u00e9 od t\u00e9 doby, co se s n\u00edm naposledy vid\u011bl, se c\u00edtil sebev\u011bdom\u011b, kdy\u017e \u0159\u00edkal:<\/div>\n
„\u2026Budu.“<\/div>\n
Gordon p\u0159ik\u00fdvl, zvedl pohled a pod\u00edval se z\u00e1rove\u0148 na strom i sv\u00e9ho syna.<\/div>\n
Pat\u0159ilo to sem, rozhodl se.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„D\u00e1m ti chv\u00edli,“ \u0159ekl, zadr\u017eel povzdych, kter\u00fdm to cht\u011bl doplnit. Tak jak se to st\u00e1t nem\u011blo, stalo se, a nic to u\u017e nezm\u011bn\u00ed. Nebylo lep\u0161\u00edho zp\u016fsobu, jak by to Bill mohl p\u0159ej\u00edt, v\u011bd\u011bl to. Popl\u00e1cal syna po rameni, vzal mu jeho lopatu a ode\u0161el mezi stromy zp\u00e1tky k s\u00eddlu.<\/p>\n<\/div>\n

Bill st\u00e1l s\u00e1m, d\u00edval se na nehybn\u00fd strom. Kv\u00edtky se jemn\u011b houpaly v rann\u00edm v\u00e1nku a on se zachv\u011bl.<\/div>\n
Kv\u011bty v podzimn\u00edm vzduchu brzy zajdou. Ale p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok se navr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Bill jeden opatrn\u011b utrhl, dal si ho k obli\u010deji a nadechl pov\u011bdomou v\u016fni. „Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal do n\u011bj, ne\u017e ho nechal padnout na roz\u010dechranou hl\u00ednu pod jeho chodidly, jako by pr\u00e1v\u011b zakopaly hrob.<\/div>\n
A pak, proto\u017ee si sl\u00edbil, \u017ee to ud\u011bl\u00e1, tohle byl ten prav\u00fd \u010das, zvedl dopis, kter\u00fd dorazil se stromem.<\/div>\n
P\u0159evr\u00e1til ho v rukou, pomalu p\u0159e\u0161el k bl\u00edzk\u00e9 kamenn\u00e9 lavi\u010dce a posadil se na ni, proto\u017ee nev\u011b\u0159il sv\u00fdm noh\u00e1m, \u017ee ho udr\u017e\u00ed, a\u017e otev\u0159e dopis. Zav\u00e1hal, kdy\u017e zasunul prsty do pap\u00edru, znovu se b\u00e1l, a\u017e iracion\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
Nebyl si jist\u00fd, jestli dok\u00e1\u017ee p\u0159e\u017e\u00edt znovu otev\u0159en\u00ed star\u00e9 jizvy.<\/div>\n
\n

Ruce se mu t\u0159\u00e1sly, kdy\u017e ho otev\u0159el, ale donutil se pokra\u010dovat. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e na\u0161el n\u011bco, co vypadalo jako perfektn\u011b pr\u00e1zdn\u00fd dopis, ne\u017e ho oto\u010dil. Stejn\u011b jako jeho vlastn\u00ed jm\u00e9no na ob\u00e1lce, st\u00e1lo tu jen jedno jedin\u00e9 slovo.<\/p>\n<\/div>\n

\n

\u017dij.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

\n

Srdce se mu sev\u0159elo. Ale tentokr\u00e1t u\u017e nebolelo.<\/p>\n<\/div>\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Little Muse & Majestrix   Pro v\u0161e je n\u011bjak\u00e9 obdob\u00ed   Bill nikdy v \u017eivot\u011b nebyl tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee vid\u00ed Simone. P\u0159i\u0161la ho obejmout hned jak on, Andreas a Michael vy\u0161li z teleportu do zahrad Madleemu, ve\u0161la se mu p\u0159\u00edmo pod<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[434],"tags":[],"class_list":["post-8315","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-broken-hallelujah"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8315","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8315"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8315\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440772,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8315\/revisions\/79440772"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8315"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8315"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8315"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}