{"id":8368,"date":"2011-06-26T17:00:00","date_gmt":"2011-06-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8346"},"modified":"2011-06-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-06-26T16:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-53","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/26\/me-myself-and-romeo-53\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 53."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
O dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Srdce mi tlu\u010de jako o z\u00e1vod, jeho jednotliv\u00e9 \u00fadery se mi odr\u00e1\u017eej\u00ed a\u017e ve sp\u00e1nc\u00edch. Dokonce jako bych c\u00edtil, jak hork\u00e1 krev proud\u00ed m\u00fdmi tepnami a \u017eilami. Hrudn\u00edk se mi v rychle po sob\u011b jdouc\u00edch intervalech zved\u00e1 nahoru a zase kles\u00e1, sna\u017e\u00edm se popadnout dech, co\u017e se mi dvakr\u00e1t neda\u0159\u00ed. T\u011blo zborcen\u00e9 potem se chv\u011bje, poci\u0165uji na sob\u011b \u00fanavu, kter\u00e1 v\u0161ak nen\u00ed nikterak nep\u0159\u00edjemn\u00e1, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Zav\u0159u o\u010di, \u0161pi\u010dkou jazyka p\u0159ejedu rty a nepatrn\u011b se usm\u011bji. Rovn\u011b\u017e osoba, le\u017e\u00edc\u00ed vedle m\u011b, p\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdch\u00e1. L\u00edn\u011b otev\u0159u v\u00ed\u010dka a pooto\u010d\u00edm hlavu jeho sm\u011brem. Jako by na sob\u011b c\u00edtil pohled m\u00fdch o\u010d\u00ed, proto\u017ee ub\u011bhne jen p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e i on ty sv\u00e9 otev\u0159e a zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Zprvu na sebe jen ml\u010dky hled\u00edme, usm\u00edv\u00e1me se a sna\u017e\u00edme se zklidnit dech i tep.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m dost,“ prohl\u00e1s\u00edm a poprv\u00e9 se mi poda\u0159\u00ed zhluboka nadechnout a voln\u011b vydechnout.<\/div>\n
„J\u00e1 ne, klidn\u011b bych si to dal je\u0161t\u011b jednou.“ Nech\u00e1 se sly\u0161et Pete, na co\u017e reaguji zd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem, jeliko\u017e se zaleknu, \u017ee m\u011b hodl\u00e1 zni\u010dit. Kdy\u017e v\u0161ak usly\u0161\u00edm p\u0159idu\u0161en\u00fd chechot, dojde mi, \u017ee si ze m\u011b d\u011blal srandu.<\/div>\n
„Nech\u00e1\u0161 toho.“ Zlehka ho nakopnu do l\u00fdtka, ale za\u010dnu se sm\u00e1t s n\u00edm. U\u017e jsem se za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b a zah\u00e1jil t\u00edm likvidaci moj\u00ed osoby. Mus\u00ed na m\u011b pomalu, u\u017e nem\u00e1m takovou kondi\u010dku jako kdysi. Kopanec mi okam\u017eit\u011b vr\u00e1t\u00ed a za\u010dne se zvedat ze zem\u011b. Kr\u00e1tce si prohl\u00e9dnu jeho blon\u010fatou k\u0161tici, jej\u00ed\u017e dokonal\u00fd vzhled vzal za sv\u00e9, a v my\u0161lenk\u00e1ch se vrac\u00edm k pobytu v New Yorku, kter\u00fd by se dal pova\u017eovat za jak\u00fdsi mezn\u00edk v na\u0161em vztahu.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Kolikr\u00e1t se mus\u00edm omluvit, abys se mnou za\u010dal mluvit?“ Zept\u00e1 se Pete a rozhl\u00e9dne se po leti\u0161tn\u00ed hale, kter\u00e1 se hem\u017e\u00ed sp\u011bchaj\u00edc\u00edmi lidmi se zavazadly. \u0160lehnu po n\u011bm pohledem a s pevn\u011b semknut\u00fdmi rty tv\u00e1\u0159 zase odvr\u00e1t\u00edm. Nakonec v\u0161ak promluv\u00edm, a\u010d jsem se v\u010dera v noci, kdy jsem nemohl usnout, za\u0159ekl, \u017ee jsem s n\u00edm nadobro skon\u010dil.<\/em><\/div>\n
„V\u011b\u0159il jsem ti.“ Syknu a probodnu ho o\u010dima. Ano, z\u00edskal si mou d\u016fv\u011bru, tak\u017ee jsem nakonec k\u00fdvnul na jeho n\u00e1vrh a let\u011bl s n\u00edm. Dokonce jsem se i t\u011b\u0161il, \u017ee spolu str\u00e1v\u00edme n\u011bjak\u00fd \u010das, vz\u00e1jemn\u011b se pozn\u00e1me a v\u00edce se i sbl\u00ed\u017e\u00edme. Jen\u017ee s touhle formou sbli\u017eov\u00e1n\u00ed jsem jaksi nepo\u010d\u00edtal. „V\u011b\u0159il a ty si ze m\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161 n\u00e1stroj pomsty.“<\/em><\/div>\n
„N\u00e1stroj pomsty? Co to mele\u0161?“ Jeho jindy mil\u00fd v\u00fdraz zmiz\u00ed. M\u00edsto n\u011bj se na m\u011b nyn\u00ed d\u00edv\u00e1 tak, \u017ee bych byl hloup\u00fd, kdybych si nedomyslel, \u017ee jsem ho vyto\u010dil. V\u0161ak on m\u011b taky. Pova\u017eoval jsem ho za p\u0159\u00edtele a on?<\/em><\/div>\n
„Jo, chce\u0161 se mst\u00edt Billovi a m\u011b k tomu hodl\u00e1\u0161 vyu\u017e\u00edt.“ Vp\u00e1l\u00edm mu do obli\u010deje, na\u010de\u017e Pete zalap\u00e1 po dechu.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vyjekne a hned na to se pod\u00edv\u00e1, zda t\u00edm p\u0159il\u00e1kal n\u011b\u010d\u00ed pozornost. Nikoho nezaj\u00edm\u00e1me. Jsme jen jedni z davu. Pouze p\u00e1r jedinc\u016f se na m\u011b del\u0161\u00ed dobu d\u00edv\u00e1, jako bych jim n\u011bkoho p\u0159ipom\u00ednal, pak v\u0161ak pokra\u010duj\u00ed v cest\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tv\u016fj drah\u00fd bratr je mi naprosto ukraden\u00fd! A mst\u00edt se mu nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed, nejsem on!“ Prskne a ura\u017een\u011b se op\u0159e.<\/em><\/div>\n
„A pro\u010d jsi m\u011b teda l\u00edbal?“ Proced\u00edm skrze zuby a rozhl\u00e9dnu se, zda m\u011b n\u011bkdo nesly\u0161el. Sice kolem n\u00e1s sly\u0161\u00edm v\u0161echny mo\u017en\u00e9 jazyky a\u017e na mou mate\u0159\u0161tinu, ale jeden nikdy nev\u00ed, kdo n\u00e1s m\u016f\u017ee poslouchat. Prvn\u00ed dva dny prob\u011bhly naprosto v pohod\u011b, ale v\u010dera jsme se s Petem n\u011b\u010demu hrozn\u011b sm\u00e1li, kdy\u017e v tom se na\u0161e pohledy st\u0159etly a zavl\u00e1dla mezi n\u00e1mi takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ra, jakou jsem u\u017e dlouho neza\u017eil. Ne\u017e jsem se nad\u00e1l, uc\u00edtil jsem jeho rty na sv\u00fdch.<\/em><\/div>\n
„Nebr\u00e1nil ses.“ P\u0159ipomene mi, \u017ee jsem mu dokonce vych\u00e1zel i vst\u0159\u00edc. Ov\u0161em do chv\u00edle, kdy mi docvaklo, co se to vlastn\u011b d\u011bje.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ P\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee jsem jeho nar\u00e1\u017eku nesly\u0161el, a zopakuji p\u0159ede\u0161lou ot\u00e1zku. Jak mu asi m\u00e1m vysv\u011btlit, pro\u010d jsem neucukl hned, kdy\u017e to po\u0159\u00e1dn\u011b ani j\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm. Asi jsem byl v \u0161oku.<\/em><\/div>\n
„H\u00e1dej, m\u016f\u017ee\u0161 t\u0159ikr\u00e1t.“ Za\u0161kleb\u00ed se a odm\u00edt\u00e1 se na m\u011b pod\u00edvat.<\/em><\/div>\n
„A co kdybys mi to takhle vysv\u011btlil s\u00e1m, hm?“ Nem\u00e1m n\u00e1ladu na \u017eerty. Od v\u010derej\u0161ka nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm a u\u017e\u00edr\u00e1m se t\u00edm, \u017ee jsem se v dal\u0161\u00ed osob\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b zklamal. Kdy\u017e jsem ho poznal, nebyl mi sympatick\u00fd, ani co by se za nehet ve\u0161lo, pak jsem na n\u011bj byl nucen n\u00e1zor p\u0159ehodnotit, abych se o p\u00e1r t\u00fddn\u016f pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je to stejn\u00e1 sketa jako v\u0161ichni v t\u00e9hle bran\u017ei. Jestli m\u00e1 n\u011bkdo opravdovou sm\u016flu na lidi, tak jedin\u011b j\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pete mi samoz\u0159ejm\u011b vysv\u011btlil, pro\u010d to ud\u011blal, a nezapomn\u011bl dodat, \u017ee je na mn\u011b, jestli mu v\u011b\u0159\u00edm nebo ne. Prav\u00fd d\u016fvod m\u011b v moment\u011b, kdy byl vysloven, \u0161okoval, a\u010d jsem to vlastn\u011b tu\u0161il u\u017e d\u00e1vno, jen jsem p\u0159ed t\u00edm zav\u00edral o\u010di. Sta\u010d\u00ed si vzpomenout na jeho pohledy, ob\u010dasn\u00e9 nar\u00e1\u017eky a r\u00e1doby n\u00e1hodn\u00e9 doteky. Ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee od nen\u00e1visti neb\u00fdv\u00e1 daleko k l\u00e1sce a naopak. Zrovna j\u00e1 bych o pravdivosti t\u011bchto slov mohl vypr\u00e1v\u011bt! Po dlouh\u00fdch des\u00edtk\u00e1ch minut ml\u010den\u00ed jsem prek\u00e9rn\u00ed situaci vy\u0159e\u0161il tak, \u017ee jsem po\u017e\u00e1dal, aby m\u011b nechal zvyknout si na to a \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e se n\u011bjak\u00fd \u010das neuvid\u00edme. Doma jsem si v\u0161echno znovu a znovu p\u0159ehr\u00e1val, a\u017e jsem z toho za\u010d\u00ednal \u0161\u00edlet. Po o\u0161kliv\u00e9 zku\u0161enosti z ned\u00e1vn\u00e9 doby m\u00e1m strach za\u010d\u00edt n\u011bkomu v tomhle sm\u011bru d\u016fv\u011b\u0159ovat, jeliko\u017e se boj\u00edm, \u017ee se historie bude opakovat a m\u011b zbydou nakonec jen o\u010di pro pl\u00e1\u010d a zlomen\u00e9 srdce. Krom toho, cit, jen\u017e jsem choval k Billovi, st\u00e1le v m\u00e9m srdci p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1, a\u010d o to z\u0159ejm\u011b mnou milovan\u00fd nestoj\u00ed. Jako bych v jeho sv\u011bt\u011b p\u0159estal existovat. Mo\u017en\u00e1 to tak dramatick\u00e9 nebude, Bill pravd\u011bpodobn\u011b \u010dek\u00e1, \u017ee p\u0159ilezu a odpros\u00edm jej. Ale t\u0159eba taky ne…<\/p>\n<\/div>\n
Odstup jsem si od Peta zachoval asi \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed, pak jsem mu s\u00e1m od sebe zavolal a po\u017e\u00e1dal ho, jestli bychom se mohli je\u0161t\u011b ten den vid\u011bt. Kdy\u017e mi v\u0161ak \u0159ekl, \u017ee se mu to nehod\u00ed, proto\u017ee u\u017e n\u011bco m\u00e1, hrozn\u011b se m\u011b dotkl, co\u017e jsem mu taky dal najevo u\u0161t\u011bpa\u010dnou pozn\u00e1mkou t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se jeho slibu, \u017ee na m\u011b si chvilku najde i p\u016flnoci. V ten okam\u017eik jsem s hr\u016fzou zjistil, \u017ee se chov\u00e1m jako Bill. A\u010dkoli si to odm\u00edt\u00e1m p\u0159iznat, zauj\u00edm\u00e1m v\u016f\u010di Petovi hnusn\u00fd majetnick\u00fd postoj, kter\u00fd jsem tolik na dvoj\u010deti nesn\u00e1\u0161el. Stejn\u011b jsem se choval i v New Yorku, kde jsem se c\u00edtil dot\u010den\u011b, kdy\u017e nep\u0159i\u0161el, v kolik bylo domluveno, a opozdil se. Telefon\u00e1t jsme ukon\u010dili tak, \u017ee jsme se dohodli na dal\u0161\u00ed den odpoledne.<\/p>\n<\/div>\n
Sch\u016fzka se zpo\u010d\u00e1tku nesla v dosti napjat\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e. Bu\u010f jsme plkali nesmysly, nebo naopak ml\u010deli a \u010dekali, a\u017e n\u011bco \u0159ekne ten druh\u00fd. Byl to Pete, kdo nakousl New York a ten polibek. Znovu a s chladnou hlavou jsme to probrali a tak n\u011bjak vyplynulo, \u017ee tomu zkr\u00e1tka nech\u00e1me voln\u00fd pr\u016fb\u011bh. M\u00e1-li se to st\u00e1t, stane se. Prozat\u00edm se v\u0161ak na n\u011bjak\u00fd vztah nec\u00edt\u00edm. \u010casem mo\u017en\u00e1 ano, ale te\u010f mi to vyhovuje, jak to je.<\/div>\n
V posledn\u00edch t\u00fddnech zji\u0161\u0165uji, \u017ee se po dlouh\u00e9 dob\u011b c\u00edt\u00edm skv\u011ble. M\u00e1m pr\u00e1ci, kter\u00e1 m\u011b bav\u00ed, d\u011bcka z kapely si m\u011b obl\u00edbily a berou m\u011b jako k\u00e1mo\u0161e, co\u017e jsem taky cht\u011bl, a k tomu m\u00e1m vedle sebe n\u011bkoho, komu na mn\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Nebo alespo\u0148 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to tak je. Strach, \u017ee se to zase zvrtne sm\u011brem, kter\u00fdm nechci, se sice sna\u017e\u00edm potla\u010dovat, ale ne v\u017edy se mi da\u0159\u00ed. Jen Bill m\u011b tr\u00e1p\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Zase m\u011b neposlouch\u00e1\u0161?“ Drcne do m\u011b Pete a polo\u017e\u00ed se na b\u0159icho.<\/div>\n
„Poslouch\u00e1m, akor\u00e1t jsem se na chvilku zamyslel.“ Zal\u017eu a douf\u00e1m, \u017ee jej nenapadne se m\u011b pt\u00e1t, o \u010dem mluvil. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1 v pl\u00e1nu \u00fapln\u011b n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e zkou\u0161et, jak moc jsem byl pozorn\u00fd. Vstane a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruku, kter\u00e9 se chytnu, a s jeho pomoc\u00ed se postav\u00edm na nohy.<\/div>\n
„Te\u010f…“ Ne\u017e stihne cokoli \u0159\u00edct, p\u0159eru\u0161\u00edm jej, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, \u017ee to nem\u00e1 zrovna r\u00e1d.<\/div>\n
„Sprcha, a pak n\u011bco k j\u00eddlu. Va\u0159\u00edm j\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
„Znovu jsem pro\u0161el va\u0161e n\u00e1vrhy,“ mrknu na Alexe, kter\u00fd si kone\u010dn\u011b sednul. U\u017e jsem z toho jeho post\u00e1v\u00e1n\u00ed mi za zadkem za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. Jak sob\u011b, tak jemu naleji v\u00edno a se sklenkami v ruce se p\u0159esunu k n\u011bmu. Jednu mu pod\u00e1m a zvolna klesnu na voln\u00e9 m\u00edsto na pohovce. Z\u00e1m\u011brn\u011b se usad\u00edm co nejbl\u00ed\u017ee, jeliko\u017e jsem zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e1 bude jeho reakce. Je p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jakou jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. Mali\u010dko se poodsune a nerv\u00f3zn\u011b drt\u00ed sklenku v rukou. M\u011bl by b\u00fdt opatrn\u00fd. Nesn\u00e1\u0161\u00edm pohled na ciz\u00ed krev, ta sklenka byla pekeln\u011b drah\u00e1, podlaha rovn\u011b\u017e nebyla zadarmo a ukl\u00edzet se mi chce ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b. Spokojen v\u0161ak s t\u00edm, \u017ee je ze m\u011b nesv\u016fj, se nepatrn\u011b pousm\u011bji a smo\u010d\u00edm rty v rub\u00ednov\u00e9 tekutin\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e db\u00e1m, aby to v n\u011bm vyvolalo p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159ebuji. \u017de se mi zada\u0159ilo, se ujist\u00edm, kdy\u017e usly\u0161\u00edm, jak hlasit\u011b a p\u0159edev\u0161\u00edm zt\u011b\u017eka polkne. Polo\u017e\u00edm sklenici na mal\u00fd stolek p\u0159ed n\u00e1mi a vezmu z n\u011bj slo\u017eku s t\u011bmi jeho \u010dm\u00e1ranicemi, kter\u00e9 jsem p\u0159ed p\u0159\u00edchodem znovu d\u016fkladn\u011b prozkoumal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl, znovu jsem se pod\u00edval na va\u0161e,“ \u00famysln\u011b se zaseknu a oto\u010d\u00edm se na n\u011bj. „Co kdybychom si v soukrom\u00ed tykali? Bill.“ Pod\u00e1m mu ruku, ji\u017e po krat\u0161\u00edm zav\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ece jen stiskne. Ne\u017e pokra\u010duji, p\u0159isednu si bl\u00ed\u017ee, otev\u0159u slo\u017eku a uk\u00e1\u017eu na prvn\u00ed list. „Tak\u017ee jsem se znovu mrkl na tvoje n\u00e1vrhy. Jsou dobr\u00e9, l\u00edb\u00ed se mi, ale,“ ud\u011bl\u00e1m dramatickou pauzu, „na\u0161el jsem tam v\u011bci, kter\u00e9 jsem upravil. T\u0159eba tady.“ Prstem p\u0159ejedu po mnou ud\u011blan\u00fdch taz\u00edch v prvotn\u00edm n\u00e1kresu. Jednalo se sp\u00ed\u0161e o dopilov\u00e1n\u00ed drobn\u00fdch detail\u016f, to mu v\u0161ak \u0159\u00edkat nem\u00edn\u00edm a on na to s\u00e1m ani nep\u0159ijde. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee n\u011bjak\u00fd talent m\u00edt bude. Aby taky ne! Kdy\u017e \u010dlov\u011bk uv\u00e1\u017e\u00ed, od koho se m\u016f\u017ee u\u010dit, bylo by sp\u00ed\u0161 na pov\u00e1\u017eenou, kdyby ty n\u00e1vrhy nest\u00e1ly za nic.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tam pozn\u00e1mky, tak si je p\u0159e\u010dti.“ Zaklapnu desky a vr\u00e1t\u00edm mu je. Ve chv\u00edli, kdy mu je pod\u00e1v\u00e1m, jej zcela \u00famysln\u011b pohlad\u00edm po ruce, hled\u011b mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Zat\u00edmco on na m\u011b nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b civ\u00ed, j\u00e1 se usm\u011bji a nat\u00e1hnu se pro skleni\u010dku, z n\u00ed\u017e se znovu napiji.<\/em><\/div>\n
„A te\u010f?“ Pohl\u00e9dnu na n\u011bj. Moc ne\u010dek\u00e1m, \u017ee by s\u00e1m n\u011bco navrhnul, proto jej prakticky ihned vyzvu, aby mi o sob\u011b n\u011bco prozradil.<\/em><\/div>\n
„Nap\u0159\u00edklad?“ Zept\u00e1 se a mo\u017en\u00e1 se mi to jen zd\u00e1, ale \u0159ekl bych, \u017ee je vte\u0159inu od vte\u0159iny v\u00edc a v\u00edc nerv\u00f3zn\u00ed. Jen tak d\u00e1l, bleskne mi hlavou.<\/em><\/div>\n
„Hm,“ p\u0159ejedu si ukazov\u00e1kem po spodn\u00edm rtu, „zadan\u00fd? Nezadan\u00fd?“ \u00da\u017eas v jeho o\u010d\u00edch by nevid\u011bl akor\u00e1t tak slep\u00fd. Nejsp\u00ed\u0161 nev\u011b\u0159il, \u017ee bych byl schopen zeptat se jej na tuto v\u011bc hned zkraje. O\u010dek\u00e1val pravd\u011bpodobn\u011b del\u0161\u00ed okec\u00e1v\u00e1n\u00ed, to m\u00e1 ale sm\u016flu. Jeho d\u011btstv\u00ed, puberta, studijn\u00ed l\u00e9ta a podobn\u011b jsou mi srde\u010dn\u011b ukraden\u00e1!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jsem s\u00e1m.“ Prohl\u00e1s\u00ed po chv\u00edli a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b stylem, u n\u011bj\u017e nemus\u00edm dlouho uva\u017eovat, aby mi do\u0161lo, o co mu jde. R\u00e1d by mi polo\u017eil tu samou ot\u00e1zku, jen\u017ee mu k tomu chyb\u00ed odvaha.<\/em><\/div>\n
„My m\u00e1me n\u011bco jako dlouhodobou pauzu.“ Odpov\u00edm mu s\u00e1m a pomalou\u010dku spolku dou\u0161ek v\u00edna. Na to Alexovi vysv\u011btl\u00edm, pro\u010d ta pauza ve vztahu s Tomem, jeho\u017e samoz\u0159ejm\u011b nejmenuji. Nic mu do toho nen\u00ed. „M\u016fj drah\u00fd toti\u017e moment\u00e1ln\u011b trucuje.“<\/em><\/div>\n
„Poh\u00e1dali jste se?“ Vyslov\u00ed dotaz, za n\u011bj\u017e se mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed omluv\u00ed pohledem. O\u010dividn\u011b usoudil, \u017ee se zachoval netaktn\u011b. P\u0159ejdu to v\u0161ak, jako bych si ni\u010deho nev\u0161iml, ani nad t\u00edm p\u0159ekvapen\u00edm v o\u010d\u00edch m\u00e9 spole\u010dnosti na dne\u0161n\u00ed ve\u010der i noc se nikterak dlouze nepozastav\u00edm. Jak to tak vypad\u00e1, nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed o tom, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho. Vinou dvou idiot\u016f.“ Prvn\u00ed je Pete, jeho\u017e u\u017e brzy vyma\u017eu z povrchu zemsk\u00e9ho, a d\u016fvody pro to m\u00e1m hned dva. Jeden je Tom, kter\u00e9ho proti mn\u011b po\u0161tval. Dal\u0161\u00ed je rovn\u011b\u017e soukrom\u00fd. U\u017e si nem\u016f\u017eu koupit ani pitom\u00fd magaz\u00edn, ani\u017e bych t\u00edm riskoval, \u017ee po oto\u010den\u00ed p\u00e1r str\u00e1nek na n\u011bj naraz\u00edm. On je snad v\u0161ude! Druh\u00fd je Max, kter\u00fd mi na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e dal pokoj a p\u0159estal m\u011b bombardovat telefon\u00e1ty a zpr\u00e1vami. Jen doufejme, \u017ee mu to vydr\u017e\u00ed a neza\u010dne to nanovo. Na jeho r\u00e1doby romantick\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed cit\u016f fakt nem\u00e1m ani nervy, ani \u017ealudek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Klep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e m\u011b donut\u00ed vr\u00e1tit se zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti a ud\u00e1losti dn\u016f minul\u00fdch nechat b\u00fdt. \u010clov\u011bka, kter\u00fd zatou\u017eil spat\u0159it m\u011b, vyzvu, aby vstoupil a od okna, u n\u011bj\u017e jsem dote\u010f post\u00e1val, se vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt ke stolu, k n\u011bmu\u017e se posad\u00edm.<\/div>\n
„Ahoj,“ Alex, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b ve\u0161el, s \u00fasm\u011bvem pozdrav\u00ed, zav\u0159e za sebou a dojde a\u017e ke mn\u011b. A\u010d se zprvu chystal k n\u011b\u010demu jin\u00e9mu, nebo\u0165 se ke mn\u011b nakl\u00e1n\u011bl, p\u0159id\u0159epne si a za\u010dne si prohl\u00ed\u017eet m\u016fj obli\u010dej.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ Zavr\u010d\u00edm, vyvl\u00e9knu ruku, kterou sev\u0159el ve sv\u00e9 dlani, oto\u010d\u00edm se ke stolu a za\u010dnu se prob\u00edrat do\u0161lou korespondenc\u00ed. Nem\u00e1m na nikoho n\u00e1ladu, nejrad\u011bji bych byl doma a v\u011bnoval se jen s\u00e1m sob\u011b. V noci jsem toho moc nenaspal, proto m\u00e1m jist\u011b i pocit, \u017ee se mi co nevid\u011bt rozlet\u00ed hlava, kter\u00e1 m\u011b nesnesiteln\u011b bol\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen jsem se p\u0159i\u0161el pod\u00edvat, jestli jsi v po\u0159\u00e1dku.“ Ozn\u00e1m\u00ed mi, co jej vedlo k tomu, aby za\u0165ukal na dve\u0159e m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Domn\u00edval jsem se, \u017ee k tomu m\u011bl aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd pat\u0159i\u010dn\u00fd d\u016fvod, kdy\u017e u\u017e se rozhodl vyru\u0161ovat.<\/div>\n
„A pro\u010d bych jako nem\u011bl b\u00fdt?“ Zept\u00e1m se unaven\u00fdm hlasem, ani\u017e bych na n\u011bj by\u0165 jen kr\u00e1tce pohl\u00e9dl. \u0160ust\u011bn\u00ed l\u00e1tek mi sta\u010d\u00ed k tomu, abych zmapoval, kde se p\u0159ibli\u017en\u011b nach\u00e1z\u00ed. Pomalu obe\u0161el st\u016fl a usednul na \u017eidli naproti mn\u011b.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi mi, \u017ee a\u017e tu skon\u010d\u00edm, m\u00e1m vz\u00edt ty pap\u00edry a dov\u00e9zt ti je dom\u016f, aby ses na n\u011b v klidu pod\u00edval. To jsem ud\u011blal, ale nebyl jsi doma.“ Te\u010f u\u017e m\u011b p\u0159im\u011bje vzhl\u00e9dnout. Svra\u0161t\u00edm \u010delo, tak\u017ee se mi na n\u011bm objev\u00ed n\u011bkolik vr\u00e1sek, zavrt\u00edm hlavou a nevych\u00e1z\u00edm z \u00fadivu. Co to tu mele? Je mimo nebo co?<\/p>\n<\/div>\n
„Byl jsem doma. Kde bych asi jinde byl?“ Polo\u017e\u00edm mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed ot\u00e1zku, j\u00ed\u017e \u017e\u00e1d\u00e1m vysv\u011btlen\u00ed, kde bych se dle n\u011bj v\u010dera m\u011bl nach\u00e1zet. Moc dob\u0159e v\u00edm, co jsem p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne d\u011blal. Z firmy jsem odjel a\u017e pozd\u011b odpoledne, nikde jsem se nezastavoval a zam\u00ed\u0159il jsem rovnou dom\u016f. Objednal jsem si ve\u010de\u0159i, kterou jsem ani nedojedl, proto\u017ee mi sousto zho\u0159klo v \u00fastech, kdy\u017e jsem v \u010d\u00edsle t\u00fdden star\u00e9ho magaz\u00ednu narazil na dal\u0161\u00ed rozhovor s m\u00fdm ex, kter\u00fd se du\u0161oval, \u017ee tak \u0161\u0165astn\u00fd jako nyn\u00ed nikdy nebyl. Debil jeden! Nejv\u00edce m\u011b vyto\u010dil odpov\u011bd\u00ed na ot\u00e1zku t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se moj\u00ed osoby. Z profesn\u00edho hlediska m\u011b pr\u00fd velice respektuje, m\u00e1 pr\u00e1ce si zaslou\u017e\u00ed obdiv a uzn\u00e1n\u00ed a podobn\u00e9 pindy. V\u00edc nic, ani m\u011b nepomlouval. Kdybych nev\u011bd\u011bl pravdu, dokonce bych po p\u0159e\u010dten\u00ed v\u011b\u0159il tomu, \u017ee jsme nikdy nebyli na jin\u00e9 \u00farovni ne\u017e t\u00e9 profesn\u00ed. To je takov\u00fd parchant! Nejd\u0159\u00edve m\u011b zml\u00e1til, p\u0159i setk\u00e1n\u00ed v Mil\u00e1n\u011b byl ke mn\u011b drz\u00fd, na party u Karla si hr\u00e1l na spasitele Toma, jeho\u017e proti mn\u011b ve fin\u00e1le nao\u010dkoval, a te\u010f tohle! Nev\u00edm jak ostatn\u00ed, ale j\u00e1 mu to divad\u00e9lko ne\u017eeru! Jeho c\u00edlem je zni\u010dit m\u011b.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi tedy neotev\u0159el?“ Alex, m\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed do doby, ne\u017e Tom procitne a uv\u011bdom\u00ed si, na \u010d\u00ed stran\u011b m\u00e1 st\u00e1t, m\u011b up\u0159en\u011b pozoruje a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, a\u017e se mu dostane odpov\u011bdi, po n\u00ed\u017e prahne.<\/div>\n
„Asi jsem nesly\u0161el zvonek nebo jsem na chvilku usnul. Co j\u00e1 v\u00edm…“ Pokr\u010d\u00edm rameny a povzdechnu si. Dle jeho v\u00fdrazu soud\u00edm, \u017ee to zabralo a d\u00e1 mi pokoj. Zlehka m\u011b pohlad\u00ed po ruce, v\u011bnuje mi soucitn\u00fd pohled, j\u00edm\u017e nazna\u010duje, \u017ee ch\u00e1pe, jak\u00e9mu stresu jsem v posledn\u00edch dnech vystaven. A taky \u017ee jo, na v\u0161e mus\u00edm dohl\u00ed\u017eet, proto\u017ee ta banda, co tu zam\u011bstn\u00e1v\u00e1m, je tot\u00e1ln\u011b neschopn\u00e1. K tomu starosti v osobn\u00edm \u017eivot\u011b. Na m\u016fj vkus je toho na jednoho p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
„Cht\u011bl s tebou…“ Kdy\u017e znovu promluv\u00ed, uml\u010d\u00edm jej t\u00edm, \u017ee se na n\u011bj prosebn\u011b zad\u00edv\u00e1m. Dnes nechci s nik\u00fdm mluvit, nic z\u00e1sadn\u00edho \u0159e\u0161it, p\u0159etrp\u00edm tu je\u0161t\u011b p\u00e1r hodin, b\u011bhem nich\u017e si budu \u010d\u00edst dopisy, mo\u017en\u00e1 projdu to, co mi tu nechala Marion, a pojedu dom\u016f. Netou\u017e\u00edm po ni\u010dem tolik jako po posteli a naprost\u00e9m klidu a tichu.<\/div>\n
„\u0158eknu mu, \u017ee dnes nem\u00e1\u0161 \u010das, a\u0165 to nech\u00e1 na jindy.“ P\u0159isl\u00edb\u00ed mi a vstane. Slab\u011b k\u00fdvnu a pokus\u00edm se usm\u00e1t, p\u0159esto\u017ee m\u011b to stoj\u00ed dost sil a p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. Pohledem jej doprov\u00e1z\u00edm a\u017e ke dve\u0159\u00edm, kdy\u017e opust\u00ed m\u00edstnost, s\u00e1m sebe znovu ujist\u00edm, \u017ee ned\u011bl\u00e1m nic \u0161patn\u00e9ho a \u017ee Tom beztak celib\u00e1t taky nedr\u017e\u00ed. B\u016fhv\u00ed, co s n\u00edm ten manipulant provedl!<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay O dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji Srdce mi tlu\u010de jako o z\u00e1vod, jeho jednotliv\u00e9 \u00fadery se mi odr\u00e1\u017eej\u00ed a\u017e ve sp\u00e1nc\u00edch. Dokonce jako bych c\u00edtil, jak hork\u00e1 krev proud\u00ed m\u00fdmi tepnami a \u017eilami. Hrudn\u00edk se mi v rychle po sob\u011b jdouc\u00edch intervalech<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-8368","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8368","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8368"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8368\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8368"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8368"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8368"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}