{"id":8371,"date":"2011-06-25T18:30:00","date_gmt":"2011-06-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8349"},"modified":"2011-06-25T18:30:00","modified_gmt":"2011-06-25T17:30:00","slug":"dance-to-destroy-you-19-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/25\/dance-to-destroy-you-19-konec\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 19. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161elijak pokroucen\u00fd le\u017e\u00edm uprost\u0159ed postele. Jednu nohu m\u00e1m \u0161pi\u010dkami prst\u016f op\u0159enou o st\u011bnu za postel\u00ed, a druhou sto\u010denou pod t\u011blem. V puse cuml\u00e1m konec oby\u010dejn\u00e9 tu\u017eky a volnou rukou si prsty poklep\u00e1v\u00e1m do rytmu melodie, kter\u00e1 se mi rod\u00ed v hlav\u011b. I kdy\u017e se m\u016f\u017ee moje poloha na prvn\u00ed pohled zd\u00e1t velice nepohodln\u00e1, s podivem se mi takhle le\u017e\u00ed opravdu dob\u0159e, a i kdyby tomu bylo jinak, je to jedin\u00e1 poloha, ve kter\u00e9 se dok\u00e1\u017eu opravdu pln\u011b a neru\u0161n\u011b soust\u0159edit na to, co d\u011bl\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Skousnu si spodn\u00ed ret a okousanou tu\u017ekou dop\u00ed\u0161u na pap\u00edr posledn\u00ed \u0159\u00e1dek k prvn\u00ed sloce.<\/p>\n<\/div>\n
Oh your eyes, your eyes
Make the stars look like they’re not shinning
Your hair, your hair
Falls perfectly without you trying<\/em><\/div>\n
You’re so beautiful<\/em><\/div>\n
And I would tell you every day<\/em><\/p>\n<\/div>\n
S \u00fasm\u011bvem si pro sebe ti\u0161e zabrouk\u00e1m je\u0161t\u011b jednou posledn\u00ed \u0159\u00e1dek a s\u00e1m si ho odsouhlas\u00edm k\u00fdvnut\u00edm. Zat\u00edm to zn\u00ed dokonale p\u0159esn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
S my\u0161lenkami upnut\u00fdmi k osob\u011b, kter\u00e1 pro m\u011b na sv\u011bt\u011b znamen\u00e1 nejv\u00edc, a mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech se op\u011bt pln\u011b pono\u0159\u00edm do skl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u00edsn\u011b, kterou mu chci p\u0159edat v den na\u0161ich dvaadvac\u00e1t\u00fdch narozenin, kter\u00e9 se nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017e\u00ed. M\u00e1m u\u017e jen p\u00e1r dn\u00ed.<\/div>\n
\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Nem\u00e1\u0161 hlad?“<\/p>\n<\/div>\n
„Uhm, ani\u2026 ne,“ zahu\u010d\u00edm zpod postele, kam jsem se b\u011bhem procesu skl\u00e1d\u00e1n\u00ed p\u0159esunul. Moje ‚plodn\u00e1 poloha‘ u\u017e nebyla tak plodn\u00e1, a s hlavou sv\u011b\u0161enou dol\u016f z postele se mi moment\u00e1ln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nejl\u00e9pe. V\u011bt\u0161inu u\u017e m\u00e1m hotovou, te\u010f jen doladit i ty nejmen\u0161\u00ed detaily, zat\u00edmco si bokem na pap\u00edr poznamen\u00e1v\u00e1m pozn\u00e1mky k hudb\u011b, kterou budu tvo\u0159it hned, jak bude hotov\u00fd text.<\/p>\n<\/div>\n
„Co tam d\u011bl\u00e1\u0161?“ sly\u0161\u00edm za sebou sm\u00edch a kroky bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se k posteli. Rychlost\u00ed blesku zastrk\u00e1m v\u0161echny pap\u00edry, kter\u00e9 by mohly prozradit cokoliv z m\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00ed, pod postel a jen se zad\u00edv\u00e1m na bratra, kter\u00fd se ke mn\u011b nakl\u00e1n\u00ed p\u0159es druh\u00fd okraj postele. „Co, nesm\u00edm to vid\u011bt?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne. Teda, ne te\u010f.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee je to d\u00e1rek.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro m\u011b?“<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka si povzdechnu, ale nakonec Billovi v\u011bnuju jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Je\u0161t\u011b st\u00e1le si zvyk\u00e1m na to, jak se v\u011bci mezi n\u00e1mi zm\u011bnily, \u017ee v\u0161echno je v prav\u00e9m opaku k l\u00e9t\u016fm p\u0159ede\u0161l\u00fdm. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d, i po tom v\u0161em, co jsme za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce spole\u010dn\u011b za\u017eili, je pro m\u011b mal\u00fd z\u00e1zrak, kdy\u017e se na m\u011b Bill usm\u00edv\u00e1, mluv\u00ed se mnou, dot\u00fdk\u00e1 se m\u011b a l\u00edb\u00e1 m\u011b.<\/div>\n
V\u0161echno mi to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ob\u010das p\u0159ipad\u00e1 jako sen a boj\u00edm se, \u017ee by se n\u011bco mohlo pokazit. Konec konc\u016f, je to Bill, o kom mluv\u00edm, naprosto nevyzpytateln\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou m\u016fj \u010dernovlas\u00fd br\u00e1\u0161ka, a jeho kr\u00e1tk\u00e9 vlasy se lehce zahoupou. Ob\u010das mi chyb\u00ed dredy, se kter\u00fdmi jsem si tak r\u00e1d hr\u00e1l, ale tenhle jeho mohawk, jak sv\u016fj nov\u00fd sest\u0159ih s l\u00e1skou naz\u00fdv\u00e1, mu opravdu slu\u0161\u00ed. P\u00e1rkr\u00e1t zapohybuje rty zprava doleva a zp\u011bt. „To je p\u011bkn\u00fd,“ dod\u00e1 o malou chvilku pozd\u011bji a v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011b op\u011bt spolehliv\u011b zah\u0159eje na hrudi.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161? Je\u0161t\u011b ani nev\u00ed\u0161, co to bude,“ pop\u00edchnu jej se \u0161pi\u010dkou jazyka mezi rty.<\/p>\n<\/div>\n
„Detail,“ pokr\u010d\u00ed rameny a zazub\u00ed se. Naprosto miluju tenhle jeho ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mi v\u011bnuje poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u00e1 n\u011bco za lubem. V\u011bt\u0161inou se na m\u011b pak vrhne a polibky m\u011b p\u0159iprav\u00ed o dech. Dnes v\u0161ak jen p\u0159ik\u00fdvne, „Tak\u017ee t\u011b m\u00e1m asi nechat o samot\u011b, co?“<\/p>\n<\/div>\n
„No, tak n\u011bjak,“ souhlas\u00edm v\u00e1hav\u011b. Nechci jej vyhazovat, ale na druhou stranu opravdu pot\u0159ebuju zapracovat na t\u00e9 p\u00edsni; dote\u010f mi p\u0159ipadala dokonal\u00e1, ale kdy\u017e te\u010f sed\u00ed Billa p\u0159ede mnou, p\u0159ijde mi, \u017ee jsem do slov nedok\u00e1zal spr\u00e1vn\u011b zachytit jeho jemnou dokonalost, kter\u00e1 tkv\u00ed v ka\u017edi\u010dk\u00e9 mal\u00e9 nedokonalosti, o kter\u00fdch je br\u00e1\u0161ka p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee je nem\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Fajn, fajn,“ zvedne Bill ruce v rezignovan\u00e9m gestu, v\u011bnuje mi kr\u00e1tk\u00fd polibek, na\u010de\u017e se postav\u00ed a zam\u00ed\u0159\u00ed ke dve\u0159\u00edm na\u0161\u00ed<\/em> lo\u017enice. „Na stole m\u00e1\u0161 kdy\u017e tak pak j\u00eddlo, hm? P\u0159iklop\u00edm ti to, aby to nevystydlo,“ usm\u011bje se na m\u011b a j\u00e1 m\u00e1m chu\u0165 si ho p\u0159it\u00e1hnout zp\u00e1tky k sob\u011b a jen se s n\u00edm mazlit.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju. N\u011bkam jde\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, s klukama si chceme trochu prot\u00e1hnout svaly,“ p\u0159ik\u00fdvne Bill a j\u00e1 se jen usm\u011bju. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee tak zak\u00e1zan\u00e9 t\u00e9ma, jako je tanec, se stane n\u011b\u010d\u00edm, co bude pat\u0159it do na\u0161eho \u017eivota tak velkou m\u011brou jako pr\u00e1v\u011b te\u010f. Jen mu \u0159eknu, a\u0165 ostatn\u00ed pozdravuje a \u017ee se na n\u011bj u\u017e te\u010f t\u011b\u0161\u00edm, na\u010de\u017e mi Bill v\u011bnuje \u00fasm\u011bv a s p\u0159\u00e1n\u00edm zdaru p\u0159i \u010demkoliv, na \u010dem pr\u00e1v\u011b te\u010f pracuju, se oto\u010d\u00ed a potichu za sebou zav\u0159e dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161el jsem tich\u00e9 zadun\u011bn\u00ed, jak se Bill z druh\u00e9 strany dve\u0159\u00ed o n\u011b op\u0159el. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee i pro n\u011bj je tohle v\u0161echno mezi n\u00e1mi je\u0161t\u011b st\u00e1le nov\u00e9. Nikdy p\u0159ed t\u00edm nebyl v po\u0159\u00e1dn\u00e9m, opravdov\u00e9m vztahu, a kdy\u017e uv\u00e1\u017e\u00edm, \u017ee jeho premi\u00e9ra je pr\u00e1v\u011b s vlastn\u00edm sourozencem, obdivuju ho. Nem\u011bl to se mnou lehk\u00e9, i kdy\u017e u\u017e jsem se podvolil a vzdal boj s mor\u00e1lkou, po\u0159\u00e1d jsem se je\u0161t\u011b b\u00e1l a bylo pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 se pln\u011b uvolnit. Ale s Billovou pomoc\u00ed a nepatrn\u00fdmi d\u016fkazy jeho l\u00e1sky ke mn\u011b kdykoliv jen mohl, to \u0161lo.<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bju se, kdy\u017e sly\u0161\u00edm vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky. M\u00e1m p\u00e1r hodin na to, abych dokon\u010dil, co pot\u0159ebuju, a pak si u\u017eijeme s Billem p\u0159\u00edjemnou noc.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Billa?“<\/p>\n<\/div>\n
„Hm?“<\/p>\n<\/div>\n
„Je, promi\u0148, ty sp\u00ed\u0161?“ Provinile si skousnu spodn\u00ed ret a podrbu se za krkem. Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude uprost\u0159ed odpoledne, kdy\u017e p\u0159ijdu z pr\u00e1ce, sp\u00e1t. Necht\u011bl jsem ho budit, opravdu ne. V\u00edm, \u017ee posledn\u00edch p\u00e1r ve\u010der\u016f str\u00e1vil tr\u00e9ninkem s klukama. Chyst\u00e1 se dal\u0161\u00ed battle a Bill se ho chce \u00fa\u010dastnit. Je to posledn\u00ed z\u00e1vod, kter\u00e9ho se bude \u00fa\u010dastnit, pak u\u017e nastupujeme na na\u0161i Akademii a na nic bokem nebude \u010das.<\/p>\n<\/div>\n
„Ani jsem nestihnul po\u0159\u00e1dn\u011b usnout. Co chce\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b kouk\u00e1m p\u0159ed sebe a nakonec zklaman\u011b sv\u011bs\u00edm hlavu mezi ramena. Za posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f se mnou Bill t\u00edmhle t\u00f3nem nemluvil. Je pravda, \u017ee p\u00e1r dn\u00ed nazp\u011bt je opravdu nep\u0159\u00edjemn\u00fd a protivn\u00fd, ale to je jen proto, \u017ee je opravdu unaven\u00fd a vy\u010derpan\u00fd. Jedna dlouh\u00e1 mas\u00e1\u017e a milov\u00e1n\u00ed ho ale zat\u00edm v\u017edycky vr\u00e1tilo zp\u011bt do n\u00e1lady. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se mnou takhle mluv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d se boj\u00edm toho, kdy si uv\u011bdom\u00ed, \u017ee jeho city vlastn\u011b nejsou takov\u00e9, za jak\u00e9 je doposud pova\u017eoval, a odkopne m\u011b od sebe jako pra\u0161iv\u00e9ho psa. V\u00edm, \u017ee bych v n\u011bj m\u011bl m\u00edt v\u011bt\u0161\u00ed v\u00edru, v\u00edm to, ale boj\u00edm se. Nep\u0159e\u017eil bych, kdyby se z Billa stal ten sam\u00fd hajzl, kter\u00e9ho jsem m\u011bl p\u0159ed o\u010dima t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnu si.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale nic,“ za\u0161ept\u00e1m nakonec a s p\u0159\u00e1n\u00edm, a\u0165 se dob\u0159e vysp\u00ed, se rozhodnu ho nechat rad\u0161i op\u011bt o samot\u011b. Rozmrzel\u00fd Bill nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed spole\u010dnost.<\/p>\n<\/div>\n
Jen se boj\u00edm, a v\u00edm, \u017ee asi zbyte\u010dn\u011b, \u017ee jsem tohle v\u0161echno podstoupil pro nic. Boj\u00edm se, \u017ee si Bill kone\u010dn\u011b za\u010dal uv\u011bdomovat, co spolu d\u011bl\u00e1me, jak \u0161patn\u00e9 to je, a \u017ee m\u011b za to vlastn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 mu k\u0159ivd\u00edm, ale po tom v\u0161em, co jsem si s n\u00edm za\u017eil, a p\u0159i tom, jak\u00fdm zp\u016fsobem se ke mn\u011b posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed chov\u00e1, se asi nen\u00ed \u010demu divit. Netr\u00e1v\u00ed se mnou u\u017e tolik \u010dasu, skoro po\u0159\u00e1d je s klukama, a kdy\u017e u\u017e je se mnou, v\u011bt\u0161inou je tak rozmrzel\u00fd, \u017ee je lep\u0161\u00ed ho nechat samotn\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Mrz\u00ed m\u011b to. Opravdu m\u011b to mrz\u00ed. U\u017e bych bez Billa nedok\u00e1zal fungovat. Pot\u0159ebuju ho tak, jako ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s pot\u0159ebuje vzduch. On je pro m\u011b vzduch. Je mi n\u011bjak divn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ozve se tich\u00e9 klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed, kdy\u017e Bill vejde do m\u00edstnosti.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
„Vypadni.“<\/p>\n<\/div>\n
„Co? Po\u010dkej, co? Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ zavr\u010d\u00edm varovn\u011b, jen st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dat zklam\u00e1n\u00ed a bolest, kter\u00e9 se ve mn\u011b te\u010f perou o dominanci. Je mi naprosto na nic. V\u00edm, \u017ee p\u0159eh\u00e1n\u00edm, \u017ee reaguji tak, jak bych nem\u011bl, ale u\u017e je toho na m\u011b moc. A\u0165 se s Billem d\u011bje cokoliv, nel\u00edb\u00ed se mi to a nechci, aby to odn\u00e1\u0161el n\u00e1\u0161 vztah. Pokud je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bjak\u00fd m\u00e1me.<\/p>\n<\/div>\n
Jako typick\u00fd Bill ud\u011blal br\u00e1\u0161ka p\u0159esn\u011b prav\u00fd opak. S pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm za sebou zav\u0159el dve\u0159e od lo\u017enice a do\u0161el k posteli, na kter\u00e9 se schoulen\u00fd do klub\u00ed\u010dka pokou\u0161\u00edm potla\u010dovat slzy. Jsem slaboch. „Pro\u010d, co jsem ud\u011blal?“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echno,“ vydechnu, a i kdy\u017e chci b\u00fdt pro jednou j\u00e1 ten nep\u0159\u00edstupn\u00fd, nejde to. Jakmile je mi Bill nabl\u00edzku, je to, jako by m\u011b ovl\u00e1dal on. M\u00e1 l\u00e1ska k n\u011bmu je asi a\u017e nezdrav\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ povzdechne si br\u00e1\u0161ka vedle m\u011b a po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed si lehne na postel, \u010delem ke mn\u011b. „Co jsem ud\u011blal?“<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e m\u011b zase nen\u00e1vid\u00ed\u0161,“ \u0161pitnu zlomen\u011b, zahanben\u011b. Tak dlouho jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, a\u017e jsem o tom snad i s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dil. V tu chv\u00edli ve mn\u011b explodovaly v\u0161echny emoce. Posledn\u00ed m\u011bs\u00edce jsem se celou dobu skryt\u011b ob\u00e1val okam\u017eiku, kdy se Bill ‚vzpamatuje‘ a op\u011bt se vr\u00e1t\u00ed ke sv\u00e9mu obvykl\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed. B\u00e1l jsem se toho, i kdy\u017e jsem k tomu nem\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod. Jen jsem si nemyslel, \u017ee pokud se to stane, bude to pr\u00e1v\u011b v den na\u0161ich narozenin\u2026<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e m\u00e1m o\u010di zav\u0159en\u00e9, ovane m\u011b Bill\u016fv hork\u00fd dech, kdy\u017e si zhluboka povzdechne. „V\u00ed\u0161, \u017ee to nikdy nebyla nen\u00e1vist v prav\u00e9m slova smyslu. U\u017e jsme se o tom bavili, Tomi, a v\u00ed\u0161, \u017ee je mi to l\u00edto. Mrz\u00ed m\u011b, jak jsem se cel\u00e1 ta l\u00e9ta choval a kdybych mohl, zm\u011bnil bych to, ale to nem\u016f\u017eu. Ale pros\u00edm, ne\u0159\u00edkej, \u017ee t\u011b zase<\/em> nen\u00e1vid\u00edm, kdy\u017e do toho pocitu nen\u00e1visti m\u00e1m neskute\u010dn\u011b daleko. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm, v\u00ed\u0161 to moc dob\u0159e, Tomi.“<\/p>\n<\/div>\n
„\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“<\/p>\n<\/div>\n
„\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, mluv se mnou.“<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejede zlehka po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee to za chv\u00edli vzd\u00e1m. Palcem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po m\u00e9m l\u00ed\u010dku a j\u00e1 se mus\u00edm usm\u00edvat, kdy\u017e se za\u010dne \u010dertit, \u017ee u\u017e zase jsem se neoholil. V\u00edm, \u017ee Bill miluje moji tv\u00e1\u0159. Po\u0159\u00e1d mi opakuje, \u017ee je dokonal\u00e1, ne jako ta jeho, kterou mus\u00ed schov\u00e1vat pod n\u00e1nosy make-upu, aby nikdo nevid\u011bl, jak nedokonal\u00fdm je. Je jedno, jak \u010dasto mu opakuji, \u017ee pro m\u011b dokonal\u00fd je a o ostatn\u00ed se nemus\u00ed zaj\u00edmat, po\u0159\u00e1d si bude myslet sv\u00e9. Ale kdyby mu nedej bo\u017ee n\u011bkdo opravdu \u0159ekl, \u017ee nedokonal\u00fdm je, byl by ohe\u0148 na st\u0159e\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e nechci, pousm\u011bju se. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee v\u00ed\u0161,“ za\u0161ept\u00e1 s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b op\u011bt odv\u00e1\u017e\u00edm pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. P\u0159ipad\u00e1m si jako naprostej kret\u00e9n. Ka\u017ed\u00fd p\u0159ece m\u016f\u017ee m\u00edt \u0161patnou n\u00e1ladu, hlavn\u011b, pokud je ten ka\u017ed\u00fd m\u016fj \u010dernovlas\u00fd sourozenec, kter\u00fd se dok\u00e1\u017ee na\u0161tvat i proto, \u017ee nenajde tri\u010dko, kter\u00e9 si chce r\u00e1no vz\u00edt. Reagoval jsem p\u0159ehnan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148.“<\/p>\n<\/div>\n
„Neomlouvej se a rad\u0161i mi \u0159ekni, pro\u010d jsi m\u011b vzbudil,“ za\u0161klebil se na m\u011b Bill a rty se ot\u0159e o ty m\u00e9. Nejrad\u0161i bych si ho p\u0159it\u00e1hl t\u011bsn\u011b k sob\u011b a polibek prohloubil, ale Bill m\u00e1 asi jin\u00fd n\u00e1zor. Odt\u00e1hne se ode m\u011b a jen m\u011b s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm pozoruje.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti\u2026 no, d\u00e1t d\u00e1rek.“<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra!!“ V m\u017eiku sed\u00ed Bill vzp\u0159\u00edmen\u011b a prokl\u00edn\u00e1 snad v\u0161echny svat\u00e9, na kter\u00e9 si dok\u00e1\u017ee vzpomenout. „J\u00e1 zapomn\u011bl,“ za\u00fap\u00ed a hlavu slo\u017e\u00ed do dlan\u00ed. „Jak jsem sakra mohl zapomenout na na\u0161e narozeniny?“ zept\u00e1 se m\u011b a ne\u0161\u0165astn\u011b se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Jen se na n\u011bj pousm\u011bju, posad\u00edm se a omot\u00e1m mu ruce kolem pasu. Bradu si polo\u017e\u00edm na jeho rameno a vtisknu mu polibek na tv\u00e1\u0159. Tohle, p\u0159esn\u011b tohle je m\u016fj Bill. „M\u016f\u017eu ti ho d\u00e1t te\u010f?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ty se nezlob\u00ed\u0161?“ Jen zavrt\u00edm hlavou. Ne\u0159\u00edkal jsem to snad u\u017e tis\u00edckr\u00e1t? Bill je ten jedin\u00fd, na koho se nedok\u00e1\u017eu zlobit za nic na sv\u011bt\u011b. „D\u011bkuju,“ pousm\u011bje se a j\u00e1 mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1t\u00edm. „Jestli chce\u0161. Budu r\u00e1d,“ odpov\u00ed mi kone\u010dn\u011b a z t\u011bch jisk\u0159i\u010dek, kter\u00e9 se mu objev\u00ed v \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch, se mi do t\u011bla roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed. Jsem najednou nerv\u00f3zn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to\u2026 no, p\u00edsni\u010dka,“ vykokt\u00e1m nerv\u00f3zn\u011b. Najednou si nejsem tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, \u017ee chci, aby ji Bill sly\u0161el. Dal jsem si s n\u00ed tolik pr\u00e1ce, ale klidn\u011b bych to v\u0161echno rad\u0161i zahodil, pokud by to m\u011blo znamenat, \u017ee se mi Billa vysm\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„Zahraje\u0161 mi j\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm, m\u00e1\u2026 i text.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak i zp\u00edvej!“ usm\u011bje se Bill \u0161\u0165astn\u011b a zatlesk\u00e1 p\u0159esn\u011b tak, jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u00e1 z n\u011b\u010deho radost. Nikdy by to nep\u0159iznal dvakr\u00e1t, ale jednu noc se mi sv\u011b\u0159il s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 opravdu r\u00e1d m\u016fj hlas. Pr\u00e1v\u011b tak m\u011b napadlo, jak\u00fd d\u00e1rek bych mu mohl d\u00e1t k narozenin\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edm?“<\/p>\n<\/div>\n
„Uh-huh!“ p\u0159ik\u00fdvne Bill a pohodln\u011b se usad\u00ed na posteli v tureck\u00e9m sedu, p\u0159ipraven vyslechnout cokoliv, co jsem si pro n\u011bj p\u0159ipravil. Kdy\u017e jsem se zvedal, abych si do\u0161el pro kytaru v rohu m\u00edstnosti, sly\u0161el jsem za sebou pobaven\u00fd sm\u00edch. Jen s \u00fasm\u011bvem zavrt\u00edm hlavou, vezmu kytaru a usad\u00edm se proti n\u011bmu. Odka\u0161lu si\u2026 v\u016fbec se mi do toho nechce, ale je to pro mou Billu.<\/p>\n<\/div>\n
Oh your eyes, your eyes
Make the stars look like they’re not shinning
Your hair, your hair
Falls perfectely without you trying <\/p>\n

You’re so beautiful
And I’d tell you every day <\/p>\n

Yeah I know, I know
When I compliment you
You won’t believe me
And its so, its so
Sad to think you don’t see what I see <\/p>\n

But every time you ask me do I look okay
I say <\/p>\n

When I see your face
There’s not a thing that I would change
Cause you’re amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for a while
Cause boy you’re amazing
Just the way you are <\/p>\n

Your nails, your nails
I could kiss them all day if you’d let me
Your laugh, your laugh
You hate but I think its so sexy <\/p>\n

You’re so beautiful
And I’d tell you every day <\/p>\n

Oh you know, you know, you know
I’d never ask you to change
If perfect is what you’re searching for
Then just stay the same <\/p>\n

So don’t even bother asking
If you look okay
You know I say <\/p>\n

When I see your face
There’s not a thing that I would change
Cause you’re amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for a while
Cause boy you’re amazing
Just the way you are <\/p>\n

The way you are
The way you are
Boy you’re amazing
Just the way you are <\/p>\n

When I see your face
There’s not a thing that I would change
Cause you’re amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for a while
Cause boy you’re amazing
Just the way you are<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Po dozn\u011bn\u00ed posledn\u00edho t\u00f3nu kytary v m\u00edstnosti zavl\u00e1dne naprost\u00e9 ticho. Zat\u00edmco j\u00e1 je\u0161t\u011b lap\u00e1m po dechu ze v\u0161\u00ed t\u00e9 nervozity a strachu, co mi Bill \u0159ekne na jeho d\u00e1rek, m\u00e9 dvoj\u010de sed\u00ed se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a na rtech mu hraje nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. L\u00edbilo se mu to? Nel\u00edbilo? A\u0165 u\u017e n\u011bco \u0159ekne, proboha!<\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b si odka\u0161lu a poposednu si.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi to\u2026 to bylo\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Hrozn\u00fd? Promi\u0148, sna\u017eil jsem se, aby to bylo co nejlep\u0161\u00ed, ale po\u0159\u00e1d mi tam n\u011bco nesed\u011blo a-“ zbytek m\u00e9ho nesrozumiteln\u00e9ho muml\u00e1n\u00ed je uml\u010deno pod Billov\u00fdmi rty. V prvn\u00ed chv\u00edli jsem nepatrn\u00fdm, nevinn\u00fdm polibkem naprosto konsternov\u00e1n, ale po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch, kdy si m\u016fj mozek kone\u010dn\u011b uv\u011bdom\u00ed, co se d\u011bje a \u010d\u00ed rty se jemn\u011b ot\u00edraj\u00ed o ty m\u00e9, se usm\u011bju a za\u010dnu mu polibek opl\u00e1cet.<\/p>\n<\/div>\n
„Bylo to naprosto dokonal\u00fd, Tomi!“ za\u0161ept\u00e1 Bill proti m\u00fdm rt\u016fm a op\u011bt jemn\u011b vlastn\u00edmi rty polask\u00e1 ty m\u00e9. „Naprosto dokonal\u00fd,“ zopakuje, a kdy\u017e jemn\u011b rty pootev\u0159u, usm\u011bje se. „Bylo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed vyzn\u00e1n\u00ed l\u00e1sky, jak\u00e9 n\u011bkdo m\u016f\u017ee dostat,“ ujist\u00ed m\u011b, a ne\u017e mi propluje jazykem mezi rty, je\u0161t\u011b \u0161ept\u00e1 tich\u00e9: „D\u011bkuju!“<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? Dokonal\u00fd?“<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00e9 cosi vedle m\u011b jen zamru\u010d\u00ed a m\u00edsto odpov\u011bdi se je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159itiskne k m\u00e9mu t\u011blu. Je u\u017e pozd\u011b, oba jsme unaven\u00ed a j\u00e1 naprosto ch\u00e1pu, \u017ee se mu nechce odpov\u00eddat. Pousm\u011bju se a obejmu ho o n\u011bco siln\u011bji. Pot\u00e9, co Bill s prudk\u00fdm odtr\u017een\u00edm ukon\u010dil n\u00e1\u0161 kr\u00e1tk\u00fd polibek, jen mi n\u011bkolik vte\u0159in z\u00edral do o\u010d\u00ed, a pak se jeho rty zvlnily do toho nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edho, nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd jsem u n\u011bj vid\u011bl. Kdy\u017e u\u017e jeho rentgenov\u00fd pohled za\u010d\u00ednal b\u00fdt i na m\u011b p\u0159\u00edli\u0161, op\u011bt se ke mn\u011b Bill p\u0159itiskl a proti m\u00fdm rt\u016fm zamumlal tich\u00e9: „Miluju t\u011b.“ Poprv\u00e9 za celou dobu na\u0161eho vztahu mi \u0159ekl tato slova. Byl jsem neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a dokonce mi zpod p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek steklo i p\u00e1r slz.<\/p>\n<\/div>\n
„Bylo to \u00fa\u017easn\u00fd,“ zamuml\u00e1 Bill po p\u00e1r minut\u00e1ch ticha, jako by si najednou uv\u011bdomil, \u017ee jsem se ho na n\u011bco ptal. Potichu se rozesm\u011bju. Prsty prohr\u00e1bnu bratrovy \u010dern\u00e9 vlasy a vtisknu mu jemnou pusu na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
„Spinkej.“<\/p>\n<\/div>\n
„Mhm, p\u0159esn\u011b to m\u00e1m v pl\u00e1nu,“ usm\u011bje se na m\u011b a poslepu vyhled\u00e1 m\u00e9 rty, aby mi mohl vtisknout je\u0161t\u011b jedno posledn\u00ed pol\u00edben\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobrou noc, Billa. Kr\u00e1sn\u011b se vyspi, a nech si zd\u00e1t n\u011bco o mn\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed z ospal\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f rozz\u00e1\u0159\u00ed Billovu t\u00e9m\u011b\u0159 sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, kdy\u017e ho oslov\u00edm jeho p\u0159ezd\u00edvkou, tak, jak mu sm\u00edm \u0159\u00edkat jen j\u00e1. „Dobrou noc, Tomi.“ Pevn\u011b obejme m\u00e9 t\u011blo, vtiskne mi polibek pod bradu a spokojen\u011b zamru\u010d\u00ed, kdy\u017e ho prsty za\u010dnu mas\u00edrovat ve vlasech. V\u00edm, \u017ee do p\u00e1r vte\u0159in bude sp\u00e1t. Ve chv\u00edli, kdy pod n\u00edm za\u010dnu tichounce broukat melodii na\u0161\u00ed<\/em> p\u00edsni\u010dky, jsem si jist\u00fd, \u017ee Bill u\u017e ti\u0161e proplouv\u00e1 do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Nikdy jsem nebyl \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v tenhle moment.<\/p>\n<\/div>\n
Co za\u010dalo jako katastrofa, skon\u010dilo neskonal\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Oh your eyes, your eyes
Make the stars look like they’re not shinning
Your hair, your hair
Falls perfectely without you trying <\/p>\n

You’re so beautiful
And I’d tell you every day<\/em><\/p>\n<\/div>\n

KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni V\u0161elijak pokroucen\u00fd le\u017e\u00edm uprost\u0159ed postele. Jednu nohu m\u00e1m \u0161pi\u010dkami prst\u016f op\u0159enou o st\u011bnu za postel\u00ed, a druhou sto\u010denou pod t\u011blem. V puse cuml\u00e1m konec oby\u010dejn\u00e9 tu\u017eky a volnou rukou si prsty poklep\u00e1v\u00e1m do rytmu melodie, kter\u00e1 se mi rod\u00ed v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8371","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8371","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8371"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8371\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8371"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8371"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8371"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}