{"id":8375,"date":"2011-06-25T16:30:00","date_gmt":"2011-06-25T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8353"},"modified":"2011-06-25T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-25T15:30:00","slug":"i-d-have-you-by-mi-side-prolog","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/25\/i-d-have-you-by-mi-side-prolog\/","title":{"rendered":"I’d have you by my side – prolog"},"content":{"rendered":"
autor: Sch-Rei & Catherine<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edme v\u00e1s v\u0161echny! \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Pov\u00eddka nen\u00ed nov\u00e1, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem je. ;D Tenhle n\u00e1pad se u\u017e pokou\u0161ela napsat Sch-Rei s Lindsay, jen\u017ee v tom byly neshody a je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, tud\u00ed\u017e od toho daly ruce pry\u010d. \ud83d\ude09 T\u00edm p\u00e1dem byla logicky cel\u00e1 pov\u00eddka na smaz\u00e1n\u00ed, ale Sch-Rei mi pak \u0159ekla celej n\u00e1pad k pov\u00eddce a mn\u011b p\u0159i\u0161la \u0161koda ho nevyu\u017e\u00edt. ^^ Tak\u017ee jsme se daly do psan\u00ed spolu. \ud83d\ude09 U\u017e te\u010f se d\u00e1 \u0159\u00edct, \u017ee je to kvalitn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e to bylo, teda… alespo\u0148 si to mysl\u00edme my. ;D<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u00e1r informac\u00ed k cel\u00e9 pov\u00eddce. Za\u010d\u00e1tek je prolog, bude to, d\u00e1 se \u0159\u00edct, nast\u00edn\u011bn\u00ed situace a hlavn\u011b ud\u00e1losti, na kter\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b je pov\u00eddka zalo\u017een\u00e1. D\u00e1le bude zat\u00edm v ka\u017ed\u00e9m d\u00edle [nemysl\u00edme si, \u017ee to bude ve v\u0161ech, ale \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed…] na za\u010d\u00e1tku kousek flashbacku. Bude se t\u00edm postupn\u011b pomalinku skl\u00e1dat minulost a vy se pomoc\u00ed toho dozv\u00edte, co, jak a pro\u010d bylo. \ud83d\ude42 Bude to v\u017edycky prvn\u00ed \u010d\u00e1st, potom to bude odd\u011bleno a bude norm\u00e1ln\u011b pokra\u010dovat pr\u016fb\u011bh pov\u00eddky. \ud83d\ude09 To jen abyste se nedivili. Ono by v\u00e1m to do\u0161lo, ale stejn\u011b… rad\u011bji upozorn\u011bn\u00ed. \ud83d\ude00<\/em><\/p>\n<\/div>\n
D\u011bkujeme p\u0159edev\u0161\u00edm Januli, kter\u00e1 pov\u00eddku vzala, i kdy\u017e je\u0161t\u011b nen\u00ed dokon\u010den\u00e1, p\u0159esto\u017ee m\u00e1 Sch-Rei u\u017e del\u0161\u00ed dobu na krku n\u016f\u017e. :DDD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nemus\u00edte se b\u00e1t, \u017ee tahle pov\u00eddka skon\u010d\u00ed op\u011bt smaz\u00e1n\u00edm, nedopustily bychom to. \ud83d\ude09 Bude dokon\u010dena za ka\u017edou cenu\u2026 A ani prodlevy mezi d\u00edly nebudou tak stra\u0161n\u00fd. T\u00edm mysl\u00edme, \u017ee ur\u010dit\u011b nebudete na jeden d\u00edl \u010dekat m\u011bs\u00edc nebo d\u00fdl\u2026 Je to nepohodln\u00e9 jak pro v\u00e1s \u010dten\u00e1\u0159e, tak pro n\u00e1s jako autorky. \ud83d\ude09<\/em><\/p>\n<\/div>\n
D\u011bkujeme za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, a\u0165 kladn\u00e9 nebo z\u00e1porn\u00e9. \ud83d\ude09 Cath. & Sch-Rei.<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Zelen\u00e9 o\u010di sledovaly zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka chlapce, co se k blon\u010f\u00e1kovi podv\u011bdom\u011b tisknul. P\u0159ejel opatrn\u011b kone\u010dky prst\u016f po jeho tv\u00e1\u0159i a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na jeho \u010delo do letm\u00e9ho polibku. P\u0159iv\u0159el o\u010di, pousm\u00e1l se, kdy\u017e se dred\u00e1\u010d vedle n\u011bj v\u00edc na jeho nah\u00e9 t\u011blo sv\u00fdm natiskl. Za\u010d\u00ednal m\u00edt velk\u00e9 pochybnosti, \u017ee je\u0161t\u011b dnes v noci usne, i p\u0159es velkou \u00fanavu. Jezdil dlan\u00ed po chlapcov\u011b pase, c\u00edtil, jak se op\u00edr\u00e1 do doteku, ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bl. Bylo to pro n\u011bj n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee dal\u0161\u00ed den u\u017e budou zase jen nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9, nic v\u00edc, snad i nic m\u00ed\u0148.<\/p>\n<\/div>\n
V\u00ed\u010dka pln\u00e1 tmav\u00fdch \u0159as poodhalila \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 ospal\u00e9 o\u010di. St\u0159etly se s up\u0159en\u00fdm pohledem zelen\u00fdch o\u010d\u00ed, chlapec jen nech\u00e1pav\u011b zamrkal, kdy\u017e c\u00edtil teplou k\u016f\u017ei blon\u010f\u00e1ka na t\u00e9 sv\u00e9. Pokou\u0161el se p\u00e1trat ve sv\u00e9 ospal\u00e9 pam\u011bti, co se p\u0159edchoz\u00ed den stalo. Dokonce mu to ani nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, jako kdy\u017e se o n\u011bj takhle t\u0159ela n\u011bjak\u00e1 sle\u010dna, mo\u017en\u00e1 sle\u010dny z no\u010dn\u00edch \u00falet\u016f, kter\u00e9 se k n\u011bmu b\u011bhem noci nas\u00e1\u010dkovaly do postele a r\u00e1no bez postr\u010den\u00ed odm\u00edtaly odej\u00edt. Tom si ale pr\u00e1v\u011b te\u010f p\u0159ipadal p\u0159\u00edjemn\u011b, mo\u017en\u00e1 jako jedna pr\u00e1v\u011b z t\u011bch jeho sle\u010den. Kousnul se do rtu, kdy\u017e dlouze koukal do zelen\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. T\u0159eba taky doopravdy byl jen jako no\u010dn\u00ed \u00falet, kter\u00fd jeho blon\u010fat\u00fd Andreas zakon\u010d\u00ed vykopnut\u00edm za pr\u00e1h dve\u0159\u00ed bytu. Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou nech\u00e1pal, byla, pro\u010d nad t\u00edm takhle uva\u017euje. Pr\u00e1v\u011b se p\u0159irovnal k barov\u00e9 kurv\u011b v jeho obl\u00edben\u00e9m drah\u00e9m berl\u00ednsk\u00e9m baru, kam s Andreasem pravideln\u011b chodili.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Vyspal ses?“ za\u0161eptal Andreas, donutil Toma kone\u010dn\u011b probudit se z my\u0161lenek. Dred\u00e1\u010d nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Vyspal ses?<\/em><\/div>\n
„To opravdu?“ zachrapt\u011bl rozespale Tom a zamrkal. Andreas jen jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvnul. Nech\u00e1pal moc dob\u0159e v\u00fdznam ot\u00e1zky, Tom mu p\u0159ipadal zmaten\u00fd, za\u010d\u00ednal m\u00edt obavy z jeho reakce. Z negativn\u00ed reakce. „J\u00e1 jen\u2026“ zamrkal Tom. Chv\u00edli hledal slova, jak by v\u011btu mohl rozumn\u011b, a hlavn\u011b smyslupln\u011b dokon\u010dit, ale nakonec jen zakroutil hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nic rozumn\u00e9ho z n\u011bj nevypadlo, nav\u00edc ho je\u0161t\u011b v\u00edc znerv\u00f3z\u0148ovalo t\u011blo, kter\u00e9 na to jeho bylo nati\u0161t\u011bn\u00e9. Jen tak, k\u016f\u017ee na k\u016f\u017ei, co se o sebe p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohybu t\u0159ely.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“ \u0159ekl ti\u0161e chraptiv\u00fdm hlasem Tom po chv\u00edli ml\u010den\u00ed. Blon\u010f\u00e1kovi p\u0159\u00edjemn\u011b zadun\u011blo v hlav\u011b, kdy\u017e Tom prolomil ticho. Pousm\u00e1l se a znovu jen p\u0159ik\u00fdvnul. P\u0159ipadala mu slova zbyte\u010dn\u00e1, l\u00edbilo se mu b\u00fdt takhle s Tomem, miloval jen vzpom\u00ednku na minulou noc. Zachv\u011bl se.<\/div>\n
„Chv\u011bje\u0161 se?“ polkl Tom a lehce se ot\u0159epal. Bylo mu nep\u0159\u00edjemn\u011b z toho, jak nedok\u00e1zal skoro promluvit, z toho, jak se c\u00edtil. Nev\u011bd\u011bl, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9 nebo naopak \u0161patn\u00e9, d\u011blalo mu to starosti. Andreas si zt\u011b\u017eka povzdechnul. Za\u010d\u00ednal tu\u0161it, sp\u00ed\u0161e v\u011bd\u011bl, \u017ee kamar\u00e1dovy pocity asi nebudou stejn\u00e9. Vypadal sp\u00ed\u0161e znepokojen\u011b ne\u017e nad\u0161en\u011b, uvoln\u011bn\u011b, spokojen\u011b jako on. Zakroutil nad t\u00edm hlavou a pomalu se posadil.<\/div>\n
„Jo, asi m\u00e1\u0161 pravdu\u2026 Chv\u011bju se. Kv\u016fli tob\u011b,“ p\u0159iv\u0159el o\u010di. Toma ov\u00e1l chladn\u00fd pocit na jeho k\u016f\u017ei. U\u017e se nec\u00edtil tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edli. Za\u010d\u00ednal c\u00edtit cht\u00ed\u010d vr\u00e1tit Andrease zase zp\u011bt na jeho t\u011blo.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to divn\u00fd, \u017ee?“ uchechtl se a zap\u0159el se o ruce, trochu zaklonil hlavu. Pokou\u0161el se vzpomenout si na n\u011bco z minul\u00e9 noci. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee vzpomn\u011bl. Mo\u017en\u00e1 si n\u011bkter\u00e9 momenty vybavil a\u017e moc \u017eiv\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed to divn\u00fd,“ zakroutil Tom hlavou a taky se pomalu posadil. Sledoval tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho blon\u010fat\u00e9ho kamar\u00e1da. Jedin\u00e9, co mu tady p\u0159i\u0161lo trochu divn\u00e9, byl pocit z toho, \u017ee sed\u00ed vedle sebe v Andreasov\u011b posteli \u00fapln\u011b naz\u00ed, jen s tenkou b\u00edlou dekou, kter\u00e1 p\u0159ekr\u00fdvala pouze kl\u00edn. Donutilo ho pousm\u00e1t se, kdy\u017e se jeho pohled st\u0159etl s pohledem zelen\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne?“ zeptal se t\u00e1zav\u011b Andreas a zamrkal. „Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli jsi vypadal, \u017ee m\u011b ka\u017edou chv\u00edli vyvede\u0161 ven. I kdy\u017e jsme u m\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se blon\u010f\u00e1k a odvr\u00e1til pohled jinam. Byl tro\u0161ku zklaman\u00fd. \u010cekal v\u00edc\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Andy,“ vydechl Tom a zakroutil nad sebou hlavou. Tak n\u011bjak si uv\u011bdomoval, pro\u010d od n\u011bj odvrac\u00ed pohled, ale mohl by pochopit, \u017ee p\u0159eci jen na n\u011bj\u2026 Je toho m\u00edrn\u011b moc.<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ pokr\u010dil rameny blon\u010f\u00e1k a k\u00fdvnul. Pohladil jemn\u011b Toma po tv\u00e1\u0159i a lehce se mu ot\u0159el m\u011bkk\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky o poko\u017eku na \u010dele.<\/p>\n<\/div>\n
„Mohl bych se je\u0161t\u011b pros\u00edm osprchovat, ne\u017e p\u016fjdu dom\u016f?“ vy\u0159knul do vzduchu svoji ot\u00e1zku Tom. Ne, necht\u011bl ze sebe um\u00fdt Andrease<\/em>, jen byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zpocen\u00fd. P\u0159\u00ed\u010dila se mu u\u017e jenom p\u0159edstava, \u017ee na sob\u011b bude m\u00edt stejn\u00e9 oble\u010den\u00ed jako p\u0159ede\u0161l\u00fd den. Byla to sice ot\u00e1zka sotva p\u016fl hodiny, ne\u017e by se dostal dom\u016f, ale stejn\u011b. Bylo mu to nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Uc\u00edt\u00ed ze sebe cigaretov\u00fd kou\u0159 je\u0161t\u011b ze v\u010derej\u0161\u00edho klubu.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, pro\u010d by ne? Vezmi si ten modr\u00fd ru\u010dn\u00edk, kter\u00fd je v poli\u010dce \u00fapln\u011b naho\u0159e,“ pokr\u010dil Andreas lhostejn\u011b rameny. Up\u0159el sv\u016fj pohled zelen\u00fdch o\u010d\u00ed na fotografii ve st\u0159\u00edbrn\u00e9m r\u00e1me\u010dku, kter\u00fd byl postaven\u00fd na no\u010dn\u00edm stolku. Nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, p\u00e1rkr\u00e1t rozpohyboval v\u00ed\u010dka v r\u00e1mci mrk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se Tom p\u0159esunul do koupelny, zad\u00edval se stejn\u00fdm pohledem na fotografii. Povzdechnul si. Samoz\u0159ejm\u011b. Na fotografii se usm\u00edvala mlad\u00e1 brunetka s br\u00fdlemi a Andreasem v objet\u00ed. Carrie, Andreasova p\u0159\u00edtelkyn\u011b. L\u00edbila se mu, dokonce by si s n\u00ed dal \u0159\u00edct. Ale pat\u0159ila<\/em> Andreasovi, nem\u011bl m\u00edt na ni ani pomy\u0161len\u00ed. Kdyby to nebyla zrovna p\u0159\u00edtelkyn\u011b jeho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, pokusil by se s n\u00ed zav\u00e9st jin\u00fd rozhovor, ne\u017eli jen p\u0159\u00e1telsk\u00fd. Myslel na sex s n\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 m\u011bl v\u00fd\u010ditky. Ubl\u00ed\u017eil j\u00ed t\u00edm, \u017ee ze sebe ud\u011blal kurvu pro Andrease, ale\u2026 L\u00edbilo se mu to. Zakroutil hlavou, sna\u017eil se z hlavy vyhnat slova, kter\u00e1 spou\u0161t\u011bla varovn\u00fd sign\u00e1l a \u0159\u00edkala mu, \u017ee ud\u011blal opravdu \u0161patnou v\u011bc.<\/em><\/div>\n
Dred\u00e1\u010d nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b. Napadaly ho r\u016fzn\u00e9 ot\u00e1zky. Vy\u010d\u00edt\u00e1 si to Andreas? Lituje toho\u2026?<\/em> V\u0161echny byly prakticky stejn\u00e9, jen byly v jin\u00e9m zn\u011bn\u00ed. Netu\u0161il, jestli se mu hon\u00ed hlavou to stejn\u00e9 jako jemu.<\/p>\n<\/div>\n
„Andy?“ nejist\u011b p\u00edpnul Tom. Zn\u011bl jako mal\u00e9, vypla\u0161en\u00e9 ku\u0159e. Propnul si sp\u00e1nky a k nejlep\u0161\u00edmu p\u0159\u00edteli ud\u011blal p\u00e1r mal\u00fdch krok\u016f, postavil se p\u0159ed n\u011bj. Nic, \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. Blon\u010fat\u00fd mlad\u00fd mu\u017e se choval, jako by v m\u00edstnosti v\u016fbec nebyl. T\u011blo vypadalo jako pr\u00e1zdn\u00e1 schr\u00e1nka bez du\u0161e. Do na\u010dat\u00e9ho Tomova rozhovoru se Andreas zapojil a\u017e pot\u00e9, co si vynutil jeho pozornost zdvihnut\u00edm pohledu za bradu.<\/div>\n
„\u2026no?“ hlesnul t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u011b. Zvuk byl srovnateln\u00fd s cinknut\u00edm \u0161pendl\u00edku o podlahu, opravdu nebyl v\u00edce siln\u00fd.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 v\u00fd\u010ditky, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Jo, ale\u2026 Ud\u011blal bych to znovu,“ zakroutil hlavou blon\u010f\u00e1k a tro\u0161ku se posunul na man\u017eelsk\u00e9 posteli d\u00e1l, tud\u00ed\u017e vymanil bradu z Tomovy dlan\u011b. Obli\u010dej slo\u017eil do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Andy\u2026 Pst,“ p\u0159isedl si Tom vedle a pohladil Andrease po vyboulen\u00fdch z\u00e1dech. Palcem opatrn\u011b p\u0159ejel po v\u0161ech \u010dl\u00e1nc\u00edch p\u00e1te\u0159e, mohl poc\u00edtit, jak se Andreasovo t\u011blo pod n\u011b\u017en\u00fdm dotekem palce uvol\u0148uje.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to, v\u016f\u010di miminku, ne v\u016f\u010di n\u00ed,“ \u0161eptnul bolestn\u011b blon\u010f\u00e1\u010dek.<\/p>\n<\/div>\n
Tom zakroutil hlavou, r\u00e1zem zapomn\u011bl na vytou\u017eenou sprchu. Byl rad\u011bji ochoten vydr\u017eet zpocen\u00fd je\u0161t\u011b p\u00e1r minut, ne\u017e aby nechal Andrease samotn\u00e9ho tr\u00e1pit se, nav\u00edc, kdy\u017e sc\u00e9na, kter\u00e1 se ve fialov\u011b vymalovan\u00e9 lo\u017enici ud\u00e1la, byla vinou obou mu\u017e\u016f. Opatrn\u011b si ho p\u0159it\u00e1hl do n\u00e1ru\u010d\u00ed, tak jako v n\u00ed byl ukryt\u00fd celou noc on. P\u0159iv\u0159el o\u010di a zamyslel se, ol\u00edzl si rty. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se vedle sexu\u00e1ln\u00edho partnera c\u00edtil tak\u2026 bezpe\u010dn\u011b. Dosud m\u011bl zku\u0161enosti jen s d\u00edvkami, tud\u00ed\u017e bylo na n\u011bm, aby svoji sle\u010dnu<\/em> ochr\u00e1nil. Dnes v noci to bylo ale naprosto jin\u00e9. On byl k\u0159ehk\u00fd, ope\u010dov\u00e1van\u00fd\u2026<\/div>\n
„Nikdo se to nedozv\u00ed krom\u011b n\u00e1s dvou, neopust\u00ed to dve\u0159e lo\u017enice,“ za\u0161eptal Tom do p\u0159\u00edtelova ucha a opatrn\u011b ho na n\u011bj pol\u00edbil, konej\u0161iv\u011b se s n\u00edm rozhoupal. Op\u011bt se nedo\u010dkal odpov\u011bdi, ba naopak. Byla je\u0161t\u011b v\u00edce stru\u010dn\u011bj\u0161\u00ed. Andreas si jenom povzdechnul a v\u00edce se p\u0159itulil do Tomovy h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, ve kter\u00e9 byl p\u0159\u00edjemn\u011b uschovan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 chladn\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 chodby. No\u010dn\u00ed klid a ticho, nikde nebylo sly\u0161et slova, snad u\u017e v\u0161ichni spali. Jen v jedn\u00e9 cele na \u00fapln\u00e9m kraji chodby, a\u017e \u00fapln\u011b vzadu, sed\u011bl v rohu blon\u010fat\u00fd chlapec. U\u017e druh\u00e1 noc bez sp\u00e1nku s hlavou plnou my\u0161lenek, srdcem pln\u00fdm nen\u00e1visti. Nech\u00e1pal, jak n\u011bkdy mohl \u010dekat n\u011bco v\u00edc, jak mohl n\u011bkomu, jako byl on, v\u011b\u0159it. A\u010dkoliv je i p\u00e1d na hubu<\/em> sv\u00fdm zp\u016fsobem pohyb dop\u0159edu, tohle bylo tak moc jin\u00e9, bolestiv\u00e9, zni\u010duj\u00edc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas by si nikdy nedok\u00e1zal myslet, \u017ee n\u011bkdo, jemu tak moc bl\u00edzk\u00fd, ud\u011bl\u00e1 n\u011bkdy v \u017eivot\u011b takov\u00fd hnusn\u00fd podraz. „\u017divot si nevyb\u00edr\u00e1 a lidi jsou svin\u011b.“<\/em> Tahle v\u011bta neust\u00e1le zn\u011bla v Andreasov\u011b hlav\u011b. Byl ale r\u00e1d i za ni. Krom\u011b my\u0161lenek a t\u00e9hle v\u011bty m\u011bl hlavu dutou. Nedok\u00e1zal myslet srozumiteln\u011b, nedok\u00e1zal milovat, jen nen\u00e1vid\u011bt. Absolutn\u011b si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee m\u00e1 za chladn\u00fdmi m\u0159\u00ed\u017eemi str\u00e1vit je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch p\u011bt let.<\/p>\n<\/div>\n
V\u011bze\u0148sk\u00e1 \u0161lichta, kter\u00e1 sotva zd\u00e1nliv\u011b mohla p\u0159ipom\u00ednat j\u00eddlo, mu u\u017e lezla na nervy, stejn\u011b jako cel\u00fd vnit\u0159n\u00ed syst\u00e9m. Odm\u00edtal se zapojit, odm\u00edtal spolupracovat. Byl si jist svoji nevinnou, av\u0161ak soudce to vid\u011bl jinak.<\/p>\n<\/div>\n
„Debiln\u00ed\u2026“ blon\u010f\u00e1k prudce kopnul do \u017eelezn\u00e9 postele \u0161pi\u010dkou \u010dern\u00e9 l\u00e1tkov\u00e9 boty, kter\u00e1 byla stejn\u00e1 jako ostatn\u00edch v\u011bz\u0148\u016f. Nemohl vyslovit to jm\u00e9no<\/em>. V ten stejn\u00fd okam\u017eik bolestn\u011b za\u00fap\u011bl a nohu polo\u017eil chodidlem na zem. Sehnul se, aby si mohl opatrn\u011b pohladit prsty. Tak stra\u0161n\u011b moc ho to bolelo<\/em>. Prudk\u00e1 bolest se dost\u00e1vala snad do ka\u017ed\u00e9 \u010d\u00e1sti jeho t\u011bla. I ty nejjemn\u011bj\u0161\u00ed a nejmen\u0161\u00ed nervy vys\u00edlaly bolestiv\u00e9 sign\u00e1ly do centra cel\u00e9ho t\u011bla – do mozku. Posadil se na studenou betonovou podlahu a pod\u00edval se na st\u011bny pokryt\u00e9 zelenou pl\u00edsn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
V prav\u00e9m horn\u00edm rohu se kr\u010dil such\u00fd z\u00e1chod a mal\u00e9 umyvadlo, kter\u00e9 m\u011blo na sv\u00e9m okraji star\u00e9, rozmo\u010den\u00e9 m\u00fddlo. M\u011blo vybledlou zelenou barvu, stejn\u011b jako byly vybledl\u00e9 Andreasovy o\u010di, a bylo cel\u00e9 rozpraskan\u00e9.<\/div>\n
Nep\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1pach od toalety se rozp\u00ednal po cel\u00e9 mal\u00e9, \u010dtvercov\u00e9 m\u00edstnosti. Mali\u010dk\u00e9 ok\u00fdnko, kter\u00e9 m\u011blo sotva deset kr\u00e1t deset centimetr\u016f, nemohlo cel\u00fd z\u00e1pach odv\u011btr\u00e1vat, respektive v cele bylo jen proto, aby v n\u00ed nebyla tma.<\/div>\n
Na tvrd\u00e9, nepohodln\u00e9 posteli si dop\u0159\u00e1vala sp\u00e1nek krysa, kter\u00fdch zde bylo plno. V\u0161echna tato zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 zde s v\u011bzni \u017eila, p\u0159e\u017e\u00edvala d\u00edky zbytk\u016fm v\u011bze\u0148sk\u00e9 potravy, kter\u00e1 padala na zem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ve\u010derka!“ rozlehl se hrub\u00fdm a hlasit\u00fdm hlasem dlouhou, chladnou chodbou, jak za\u0159val hl\u00edda\u010d, kter\u00fd m\u011bl no\u010dn\u00ed sm\u011bnu. Slovo ve\u010derka<\/em> se n\u011bkolikr\u00e1t opakovalo d\u00edky ozv\u011bn\u011b, kterou zp\u016fsobily hol\u00e9 st\u011bny. Andreas nech\u00e1pal, pro\u010d to hl\u00edda\u010d oznamuje a\u017e te\u010f, kdy\u017e u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161ichni spali. Bylo to mo\u017en\u00e1 t\u00edm, \u017ee skoro v\u0161ichni us\u00ednali brzo, p\u0159ed ve\u010derkou, proto\u017ee ve v\u011bznici nebylo co d\u011blat\u2026? Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ozn\u00e1men\u00ed o ve\u010derce<\/em> bylo te\u010f prakticky pro nikoho.<\/div>\n
Pro \u010dlov\u011bka, kter\u00fd nikdy neza\u017eil v\u011bze\u0148sk\u00fd re\u017eim, bylo tohle cel\u00e9 nep\u0159edstaviteln\u00e9. Z\u00e1hy se mohlo zd\u00e1t, \u017ee tohle v\u0161echno jsou nelidsk\u00e9 podm\u00ednky, opravdu nevhodn\u00e9 pro \u017eivot – opak byl ale pravdou. V\u011bznice m\u011bla takov\u00fdhle re\u017eim povolen\u00fd, bohu\u017eel.<\/p>\n<\/div>\n
„Fuj,“ nakr\u010dil Andreas nos, jakmile zahl\u00e9dl na sv\u00e9 matraci, n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed velkou desku ze d\u0159eva, obrovskou b\u00edlou krysu. Byl zde kr\u00e1tk\u00fd \u010das na to, aby si na tohle v\u0161echno zvyknul. Nedoch\u00e1zely mu n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, nap\u0159\u00edklad jako u\u017e ona zmi\u0148ovan\u00e1 ve\u010derka. K \u010demu byla?<\/em> V\u011bzni se stejn\u011b nemohli hnout ze sv\u00fdch cel v jinou dobu ne\u017e v dob\u011b ob\u011bda nebo ve\u010dern\u00edho sprchov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\u0160t\u00edtiv\u011b chytil mal\u00e9ho-velk\u00e9ho \u017eivo\u010dicha za dlouh\u00fd r\u016f\u017eov\u00fd ocas a odmr\u0161til ho na druhou stranu m\u00edstnosti. Krysa vylekan\u011b vyp\u00edskla a st\u00e1hla se. Blon\u010f\u00e1k spokojen\u011b zamru\u010del, nyn\u00ed m\u011bl postel volnou. Polo\u017eil se na ni, byl p\u0159ipraven k dal\u0161\u00edmu bezesn\u00e9mu sp\u00e1nku, p\u0159ehlcen\u00e9mu my\u0161lenkami.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Polopr\u00e1zdn\u00fdm bytem se rozezvonil zvonek, po chodb\u00e1ch \u0161el sly\u0161et pl\u00e1\u010d d\u00edt\u011bte a n\u00e1sledkem toho i na\u0161tvan\u00ed, ospal\u00ed soused\u00e9. \u010cernovl\u00e1sek se nespokojen\u011b zavrt\u011bl ve sv\u00e9 mal\u00e9 posteli, cel\u00fd den za\u0159izoval v\u011bci do nov\u00e9ho bytu, pro\u0161el skoro v\u0161echna n\u00e1kupn\u00ed centra ve m\u011bst\u011b, byl stra\u0161n\u011b unaven\u00fd, a te\u010f ho n\u011bkdo bud\u00ed? Pootev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na digit\u00e1ln\u00ed bud\u00edk na stolku. V jednu r\u00e1no? Na\u0161tvan\u011b zabrblal a pomalu se posadil.<\/p>\n<\/div>\n
Zatm\u011blo se mu p\u0159ed o\u010dima, jen p\u0159iv\u0159el o\u010di a zakroutil hlavou. Za\u00fap\u011bl, kdy\u017e zvonek ne a ne p\u0159estat zvonit. Nech\u00e1pal, co za bl\u00e1zna m\u016f\u017ee ru\u0161it tak klidn\u00fd pohodln\u00fd sp\u00e1nek. Byl si jist\u00fd, \u017ee a\u0165 u\u017e je to kdokoli, p\u016fjde zase p\u011bkn\u011b po sv\u00fdch pry\u010d. Promnul si ospale o\u010di a vydal se ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
D\u011bsily ho hol\u00e9 st\u011bny a sem tam pouze p\u00e1r kus\u016f n\u00e1bytku. Nem\u011bl r\u00e1d pr\u00e1zdn\u00e1 m\u00edsta, ne takhle pr\u00e1zdn\u00e1. Pro n\u011bj moc nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Po dal\u0161\u00edch p\u00e1r kroc\u00edch se kone\u010dn\u011b dostal ke dve\u0159\u00edm, odemkl. Zvuk zvonku, kter\u00fd mu trhal u\u0161\u00ed bub\u00ednky, u\u017e tak\u00e9 za\u010d\u00ednal b\u00fdt pro n\u011bj unavuj\u00edc\u00ed, jako v\u0161echno tady a v\u0161ude v tomhle polosp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el dve\u0159e a zaz\u00edval. S p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima se pod\u00edval na siluetu postavy\u2026 Nedok\u00e1zal ve tm\u011b rozeznat, kdo stoj\u00ed u prahu jeho dve\u0159\u00ed. Vydechl a rozsv\u00edtil sv\u011btlo na chodb\u011b. Pot\u0159eboval dal\u0161\u00ed chv\u00edli, ne\u017e si jeho ospal\u00e9 o\u010di zvykly na p\u0159\u00edjemnou tmu. Ani nepost\u0159ehl pl\u00e1\u010d d\u00edt\u011bte, kter\u00fd se rozl\u00e9hal cel\u00fdm domem. Znovu si je\u0161t\u011b jednou promnul o\u010di a po\u0159\u00e1dn\u011b se pod\u00edval na osobu p\u0159ed n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Carrie?“ za\u0161eptal chraplav\u00fdm hlasem. St\u00e1la p\u0159ed n\u00edm mlad\u00e1 hn\u011bdovlas\u00e1 d\u00edvka. M\u011bla opuchl\u00e9 modr\u00e9 o\u010di od pl\u00e1\u010de, polykala vzlyky. Koukala na n\u011bj, nic mu ne\u0159ekla, jen se na n\u011bj\u2026 d\u00edvala. Bill m\u011bl pocit, \u017ee p\u0159i\u0161el na v\u011bc, kter\u00e1 ho d\u011bsila je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e jeho pr\u00e1zdn\u00fd byt. Ani\u017e by m\u011bl dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, vzal ji za z\u00e1p\u011bst\u00ed a zat\u00e1hl ji i s miminkem dovnit\u0159. Zav\u0159el a zamkl. D\u00edvka si \u0161la automaticky sednout na seda\u010dku zabalenou v igelitu, co byla v mal\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku spojen\u00e9m s kuchyn\u00ed. Bill p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b a kousnul se do rtu. \u0160el opatrn\u011b za n\u00ed a posadil se vedle. Pohladil ji po z\u00e1dech, koukal na jej\u00ed utr\u00e1pen\u00fd nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz, na slzy, o\u010di pln\u00e9 bezmoci.<\/div>\n
„Pov\u00ed\u0161 mi, co se d\u011bje?“ \u0159ekl ti\u0161e. Cht\u011blo se mu opravdu hodn\u011b sp\u00e1t, b\u00e1l se jen zaz\u00edvat, chv\u011bl se zimou. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed vydr\u017eet. Jeho kamar\u00e1dka byla stokr\u00e1t d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e n\u011bjak\u00fd zbyte\u010dn\u00fd sp\u00e1nek. Carrie letmo k\u00fdvla.
„Podvedla jsem ho,“ za\u0161eptala a p\u0159iv\u0159ela o\u010di. Bill vydechl. Nev\u011bd\u011bl, jestli \u00fapln\u011b ch\u00e1pal. Podvedla? Takhle zni\u010den\u00e1 kv\u016fli jednomu \u00faletu?
„A\u2026 Byl kv\u016fli Andreasovi v nemocnici, opravdu hodn\u011b ho zbil.“ \u0160eptala. Tiskla v ruce lem pe\u0159inky, v kter\u00e9 byla zabalen\u00e1 drobn\u00e1 hol\u010di\u010dka. „Bille\u2026 Andy\u2026 On\u2026“ zavzlykala a zhluboka se nadechla. Bill ji pozorn\u011b poslouchal a sledoval, konej\u0161iv\u011b hladil po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Chce\u0161 o tom mluvit hned? Pot\u0159ebuje\u0161\u2026 Tro\u0161ku se uklidnit.“ Carrie zakroutila hlavou a vydechla. V\u011bd\u011bla, \u017ee to nezvl\u00e1dne jen tak vybalit ani na Billa, kdy\u017e jej\u00ed p\u0159\u00edtel byl zn\u00e1m\u00fd jako slu\u0161n\u00fd, hodn\u00fd, mil\u00fd \u010dlov\u011bk. Kter\u00fd se ale d\u00edky n\u00ed dostal do v\u011bzen\u00ed.
„Budeme\u2026 Mluvit r\u00e1no,“ za\u0161eptala a k\u00fdvla.
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl j\u00ed Bill a p\u0159itisknul si je ob\u011b k sob\u011b. Cht\u011bl j\u00ed dodat pocit, \u017ee mu m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it, \u017ee se m\u00e1 v\u017edy na koho spolehnout. Ona to dob\u0159e v\u011bd\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille\u2026 V\u017edycky jsi pro m\u011b ud\u011blal… Co jsem pot\u0159ebovala. M\u016f\u017eu\u2026 M\u00edt prosbu?“ natiskla se k n\u011bmu a p\u0159iv\u0159ela o\u010di. M\u011bla v\u00ed\u010dka polepen\u00e1 slzami, o\u010di ji nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lily.
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ odsouhlasil Bill.
„Mohla bych\u2026 U tebe z\u016fstat? Mysl\u00edm t\u00edm\u2026 Na n\u011bjakou dobu. Nem\u00e1m\u2026 Kam j\u00edt.“ Stiskla v\u00ed\u010dka k sob\u011b. C\u00edtila se \u0161patn\u011b za to, \u017ee tohle \u017e\u00e1d\u00e1, ale pot\u0159ebovala pomoc. Bill nech\u00e1pav\u011b zamrkal, pohladil ji po vlasech. Netu\u0161il, co se stalo s jej\u00edm p\u0159\u00edtelem, ale tu\u0161il, \u017ee opravdu pomocnou ruku pot\u0159ebuje. Nemohl by odm\u00edtnout. K\u00fdvl.
„Z\u016fsta\u0148, jak dlouho bude\u0161 cht\u00edt.“<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
\n<\/div>\n
autor: Sch-Rei & Catherine<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sch-Rei & Catherine Zdrav\u00edme v\u00e1s v\u0161echny! \ud83d\ude09 Pov\u00eddka nen\u00ed nov\u00e1, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem je. ;D Tenhle n\u00e1pad se u\u017e pokou\u0161ela napsat Sch-Rei s Lindsay, jen\u017ee v tom byly neshody a je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, tud\u00ed\u017e od toho daly ruce pry\u010d. \ud83d\ude09 T\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[349],"tags":[],"class_list":["post-8375","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-i-d-have-you-by-my-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8375","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8375"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8375\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8375"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8375"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8375"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}