{"id":8378,"date":"2011-06-25T15:00:00","date_gmt":"2011-06-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8356"},"modified":"2011-06-25T15:00:00","modified_gmt":"2011-06-25T14:00:00","slug":"zacatek-tesne-pred-koncem","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/25\/zacatek-tesne-pred-koncem\/","title":{"rendered":"Za\u010d\u00e1tek t\u011bsn\u011b p\u0159ed koncem"},"content":{"rendered":"
autor: Rennali<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Mil\u00fd twincestn\u00ed \u00fachal\u00e1\u010dci… xD Po kladn\u011b komentovan\u00e9 jednod\u00edlce Bolest a nejistota vzniklo tohle… Absolutn\u011b jsem netu\u0161ila, jak to pojmenovat. Tohle j\u00e1 v\u017edy \u0159e\u0161\u00edm a\u017e nakonec a pak to dopad\u00e1 tak, \u017ee ani n\u00e1zev nezaujme, ale tak st\u00e1v\u00e1 se, no ne? Jsme jenom lidi. Tak\u017ee… Nakonec jsem se rozhodla to pojmenovat tak, jak se to jmenuje a te\u010dka. Tak\u017ee… D\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e u m\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed pov\u00eddky a p\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00fd (?) po\u010dten\u00ed tohohle „veled\u00edla“… :)) Rennali<\/em><\/p>\n<\/div>\n
K\u0159i\u010del. \u0158val. Je\u010del a byl zoufal\u00fd. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mu tekly slzy bolesti, zklam\u00e1n\u00ed a vzteku. Vy\u010d\u00edtal mi v\u0161e, na co p\u0159i\u0161el, a ka\u017ed\u00e9 jeho slovo bylo jako r\u00e1na \u0161\u00edpem do srdce. Poslouchal jsem jeho v\u00fd\u010ditky a nem\u011bl jsem mu to za zl\u00e9. Jen jsem st\u00e1l, poslouchal ho a litoval, \u017ee jsem mu ubl\u00ed\u017eil. Litoval jsem, \u017ee jsem mu tak p\u0159\u00edli\u0161 ubl\u00ed\u017eil. Nikdy jsem ho takhle nevid\u011bl. V\u017edy byl v pohod\u011b, v\u017edy se sm\u00e1l, v\u0161echno vid\u011bl z t\u00e9 lep\u0161\u00ed str\u00e1nky a najednou… P\u0159ede mnou st\u00e1l kluk, kter\u00e9ho jsem miloval, zklamal a kter\u00e9ho jsem neznal.<\/p>\n<\/div>\n
Neznal jsem ho zoufal\u00e9ho, nikdy k tomu nem\u011bl d\u016fvod, a mrzelo m\u011b, \u017ee zrovna j\u00e1 byl ten, kter\u00fd ho do t\u00e9hle situace dostal. Nev\u011bd\u011bl jsem, co mu \u0159\u00edct, kdy\u017e se na chv\u00edli odml\u010del, aby mi dal prostor k n\u011bjak\u00e9 p\u0159ipom\u00ednce, n\u00e1mitce. Mo\u017en\u00e1… Sp\u00ed\u0161 mi d\u00e1val prostor k tomu mu \u0159\u00edct, \u017ee to byl cel\u00e9 jen vtip, \u017ee to nen\u00ed pravda a \u017ee ho obejmu a ut\u011b\u0161\u00edm, ale j\u00e1 nemohl. Cht\u011bl jsem tomu v\u011b\u0159it, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by to u\u017e nikdy nebylo jako d\u0159\u00edv. Kdy\u017e mezi v\u00fd\u010ditkami pronesl i to, \u017ee m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed, musel jsem sklopit o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e jsem se na n\u011bj nemohl d\u00edvat. Nemohl jsem se d\u00edvat na zoufalost v jeho o\u010d\u00edch, na touhu po tom, aby to cel\u00e9 byl jen zl\u00fd sen. Na v\u00e1\u0161e\u0148, kter\u00e1 mu st\u00e1le hluboko v jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch pl\u00e1la. Na \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 jsem mu cel\u00fd rok d\u00e1val, kter\u00e9 pomalu pohas\u00ednalo. Na jeho slzy, kter\u00e9 sm\u00e1\u010dely jeho jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Na slzy, kter\u00e9 mu d\u011blaly \u010dern\u00e9 cesti\u010dky od o\u010d\u00ed a\u017e po bradu. Na jeho tv\u00e1\u0159, na kter\u00e9 v\u017edy pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv, ale dnes ne. Nemohl jsem se na n\u011bj d\u00edvat, kdy\u017e mi \u0159ekl, \u017ee m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed. Nevadila mi \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u00fdtka, kterou pronesl, tolik jako ta dv\u011b slova: „Nesn\u00e1\u0161\u00edm t\u011b!“ Po t\u011bchhle slovech utichl jeho \u0159ev, byly sly\u0161et jen jeho tich\u00e9 vzlyky. A j\u00e1 si najednou vzpomn\u011bl na to, jak jsme se sezn\u00e1mili.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
Byl zrovna podzim, 23. listopadu, abychom byli p\u0159esn\u00ed, a j\u00e1 jsem se loudal ze studia dom\u016f. U\u017e p\u0159esn\u011b nev\u00edm, pro\u010d jsem tehdy nejel autem. Mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl chu\u0165 se proj\u00edt. Netu\u0161\u00edm, ale to nen\u00ed podstatn\u00e9. St\u00e1le jsem si broukal slova sv\u00e9 rappov\u00e9 p\u00edsni\u010dky a t\u011b\u0161il se, a\u017e mi vyjde druh\u00e1 deska. Nevn\u00edmal jsem okol\u00ed, vn\u00edmal jsem pouze sv\u00e9 my\u0161lenky a tu p\u00edse\u0148. A najednou… B\u00e1c…! Le\u017eel jsem na cest\u011b, v\u0161ude kolem se sn\u00e1\u0161ely na zem pap\u00edry a j\u00e1 je chv\u00edli fascinovan\u011b pozoroval. P\u0159ipadalo mi to, jako by sn\u011b\u017eilo. P\u0159ipom\u00ednalo mi to d\u011btstv\u00ed, kdy jsem leh\u00e1val v m\u011bkk\u00e9 pe\u0159in\u011b sn\u011bhu a sledoval dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vlo\u010dky sn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed se z oblohy. P\u0159i\u0161lo mi to jako dlouh\u00e1 doba, ale ve skute\u010dnosti ub\u011bhla zhruba minuta, ne\u017e jsem se zvedl a pomohl jist\u00e9 osob\u011b se zvednout ze zem\u011b s omluvami.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e ke mn\u011b vzhl\u00e9dl, v\u0161echna slova z\u016fstala nevy\u0159\u010dena. V\u0161echna mi uv\u00edzla v krku. Z\u00edral jsem do t\u011bch nejhez\u010d\u00edch, nejpla\u0161\u0161\u00edch a nejodv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed, jak\u00e9 jsem kdy vid\u011bl, a nezmohl se na \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed slova. Musel jsem b\u00fdt v ten moment asi \u010diteln\u00fd jako kniha s velk\u00fdmi p\u00edsmeny. Roztomile se pousm\u00e1l a j\u00e1 v tu chv\u00edli jen myslel, \u017ee m\u00e1m nohy jako z \u017eelatiny. Byl to zcela nezn\u00e1m\u00fd pocit. N\u011bco \u00fapln\u011b nov\u00e9ho a j\u00e1 tenkr\u00e1t po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u011bd\u011bl, co to m\u00e1 znamenat.<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se kolem a s povzdechem si d\u0159epl, aby mohla posb\u00edrat listy ze zem\u011b. Po p\u00e1r listech, kter\u00e9 si skl\u00e1dal op\u011bt do n\u00e1ru\u010de, jsem se k n\u011bmu p\u0159idal a pom\u00e1hal mu je sebrat. Bral jsem list po listu a neodolal poku\u0161en\u00ed na n\u011b pohl\u00e9dnout. Byly na nich portr\u00e9ty. Portr\u00e9ty r\u016fzn\u00fdch lid\u00ed. A byly n\u00e1dhern\u00e9. Dokonale propracovan\u00e9, vyst\u00ednovan\u00e9. Spole\u010dn\u00fdmi silami jsme je sesb\u00edrali, a kdy\u017e jsem mu je pod\u00e1val, lehce jsem se dotkl jeho ruky. V tu chv\u00edli mnou jakoby projela elekt\u0159ina a j\u00e1 se toho trochu lekl.<\/p>\n<\/div>\n
„To jsi kreslil ty?“ zeptal jsem se po vz\u00e1jemn\u00e9m z\u00edr\u00e1n\u00ed do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano. Nen\u00ed to nic moc,“ pokr\u010dil rameny a sklopil o\u010di.<\/div>\n
„Nic moc? Je to n\u00e1dhern\u00fd! M\u00e1\u0161 obrovsk\u00fd talent…“ vypadlo ze m\u011b jako namydlen\u00fd blesk. Zvedl ke mn\u011b pohled a j\u00e1 se na n\u011bj musel usm\u00e1t.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ pousm\u00e1l se a j\u00e1 to odsouhlasil k\u00fdvnut\u00edm, na\u010de\u017e se on lehce za\u010dervenal.<\/div>\n
„D\u011bkuji. V\u00ed\u0161… Mohl bych nakreslit i tebe, kdybys cht\u011bl…“ za\u010dal si nerv\u00f3zn\u011b hr\u00e1t s rohy pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed \u0161patn\u00fd n\u00e1pad?“usm\u00e1l jsem se.<\/p>\n<\/div>\n
Konec Flashbacku<\/p>\n<\/div>\n
Tak… Takhle jsme si domluvili prvn\u00ed rande. Byl jsem tehdy p\u0159\u00edli\u0161 \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee ho znovu uvid\u00edm. Radoval jsem se takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee zm\u011bnu m\u00e9 n\u00e1lady poznal \u00fapln\u011b ka\u017ed\u00fd. Ale j\u00e1 se tehdy musel po\u0159\u00e1d usm\u00edvat, byl jsem nad\u0161en\u00fd…<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e prvn\u00ed rande prob\u011bhlo u n\u011bj v ateli\u00e9ru. Nakonec se z kreslen\u00ed vyklubalo i focen\u00ed a j\u00e1 tak mohl str\u00e1vit spoustu \u010dasu s n\u00edm. A asi jsem tenkr\u00e1t m\u011bl na o\u010d\u00edch r\u016f\u017eov\u00e9 br\u00fdle, kdy\u017e jsem si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit \u017eivot bez n\u011bj, tak jsem si rad\u0161i p\u0159edstavoval, \u017ee spolu budem nadosmrti. Jen\u017ee nebudeme. Prozrazovaly to jeho vzlyky nesouc\u00ed se m\u00edstnost\u00ed. A p\u0159esto\u017ee nebyly moc hlasit\u00e9, mn\u011b trhaly u\u0161i.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee mi k tomu nic ne\u0159ekne\u0161?“ pronesl ti\u0161e a j\u00e1 se na n\u011bj znovu pod\u00edval. Zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Tak fajn. Tak\u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee to znamen\u00e1 konec? Je ti to jasn\u00fd?“ za\u010d\u00ednal zase zvy\u0161ovat hlas a j\u00e1 sv\u00e9 o\u010di zase p\u0159ibil k podlaze. Nechal jsem svou mysl, aby se nechala un\u00e1\u0161et vzpom\u00ednkami. Vzpom\u00ednkami na v\u0161e dobr\u00e9. A i to zl\u00e9, proto\u017ee on se usm\u00edval i za t\u011bch nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch situac\u00edch. Jen dnes… byl najednou zoufal\u00fd. Necht\u011bl se jen sm\u00ed\u0159it s koncem, ostatn\u011b jako j\u00e1. Oba jsme si jednou \u0159ekli, \u017ee spolu budeme nav\u017edy, ale to se nestalo.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/p>\n<\/div>\n
„A vid\u00ed\u0161 t\u00e1mhle ty t\u0159i?“ uk\u00e1zal jsem na t\u0159i hv\u011bzdy v \u0159\u00e1dku. K\u00fdvl, ale koukal na m\u011b.<\/div>\n
„To je p\u00e1sek Oriona,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a hv\u011bzd\u00e1m ji\u017e nev\u011bnoval pozornost. Tak jako on. D\u00edval se na m\u011b s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e mu ale pak z\u010dista jasna trochu pohasl a jiskra v o\u010d\u00edch p\u0159estala tolik z\u00e1\u0159it.<\/div>\n
„Copak, slun\u00ed\u010dko?“ pohladil jsem ho lehce po tv\u00e1\u0159i a on p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. \u010casto. O n\u00e1s… Bude to mezi n\u00e1mi hezk\u00fd nav\u011bky? V\u00ed\u0161… Nedok\u00e1\u017eu si \u017eivot bez tebe p\u0159edstavit. Byl bych ochotn\u00fd polo\u017eit sv\u016fj \u017eivot za tv\u016fj, ale je to tak i z tv\u00e9 strany…? \u017de jo?“ prosebn\u011b se mi pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Neboj se. J\u00e1 t\u011b nikdy nep\u0159estanu milovat. Nikdy. A nikdy t\u011b neopust\u00edm. Budeme spolu u\u017e nav\u017edy. Budeme bydlet v mal\u00e9 vilce s obrovskou zahradou a psem!“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj a on se trochu odt\u00e1hl.<\/div>\n
„A ko\u010dkou… Jinak s tebou nehraju,“ zalo\u017eil si ruce na prsou a trucovit\u011b na\u0161pulil rty.<\/div>\n
„Jist\u011b… I s ko\u010dkou. Cokoli si bude\u0161 p\u0159\u00e1t.“<\/div>\n
„A \u017eirafu?“ vypadlo z n\u011bj. P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal p\u0159ekvapen\u00edm a pak se usm\u00e1l.<\/div>\n
„I \u017eirafu, kdy\u017e ji bude\u0161 cht\u00edt,“ polo\u017eil jsem mu dla\u0148 na tv\u00e1\u0159 a jemn\u011b jej pol\u00edbil na rty.<\/p>\n<\/div>\n
Konec Flashbacku<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l jsem naproti n\u011bmu a vzpom\u00ednal. U\u017e jsem nepropaloval pohledem zem. D\u00edval jsem se na n\u011bj. A kdy\u017e jsem ho vid\u011bl tak zoufal\u00e9ho, jedin\u00e9, co jsem v tu chv\u00edli cht\u011bl ud\u011blat, bylo ho obejmout. Ale nev\u011bd\u011bl jsem, jestli na to m\u00e1m je\u0161t\u011b pr\u00e1vo. Neposlouchal jsem u\u017e, co \u0159\u00edk\u00e1, proto\u017ee \u0159\u00edkal po\u0159\u00e1d to sam\u00e9 dokola. A kdy\u017e se nadechl, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, neovl\u00e1dl jsem se. P\u0159isko\u010dil jsem k n\u011bmu a siln\u011b ho obejmul.<\/div>\n
„Promi\u0148. Moc m\u011b to mrz\u00ed,“ \u0161eptal jsem mu do ucha omluvy a on jen st\u00e1l jako p\u0159ikovan\u00fd k zemi. Ani se nehnul, ale j\u00e1 c\u00edtil, jak se jeho t\u011blo uklid\u0148ovalo. Jak se on uklid\u0148oval.<\/div>\n
„Jen\u017ee l\u00edtost nem\u016f\u017ee nic zm\u011bnit,“ ozval se po chv\u00edli a j\u00e1 se trochu odt\u00e1hl, abych se mu mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal jsem a pol\u00edbil ho.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli st\u00e1l bez odezvy, jen\u017ee pot\u00e9 jsem uc\u00edtil, jak se kolem m\u00e9ho krku obmot\u00e1vaj\u00ed jeho ruce, a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to s n\u00edm bude dobr\u00e9. \u017de na\u0161e l\u00e1ska p\u0159ekon\u00e1 v\u0161echny probl\u00e9my. V\u011bd\u011bl jsem ale i to, \u017ee bude sta\u010dit jedna jedin\u00e1 takov\u00e1 chyba a v\u0161echno to n\u00e1dhern\u00e9 skon\u010d\u00ed. \u017de u\u017e to p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nezachr\u00e1n\u00ed ani to, \u017ee ho \u0161\u00edlen\u011b moc miluji. T\u00edm polibkem jsem mu odeb\u00edral \u010d\u00e1st bolesti, kterou jsem mu zp\u016fsobil, a byl jsem za to r\u00e1d.<\/div>\n
„Ale u\u017e nikdy, nikdy nic takov\u00fdho ned\u011blej, ano? U\u017e mi nikdy nel\u017ei. Obzvl\u00e1\u0161\u0165, co se holek a tak t\u00fd\u010de, ano?“ za\u0161eptal, kdy\u017e zabo\u0159il sv\u016fj obli\u010dej do m\u00e9ho trika.<\/div>\n
„Neboj se. U\u017e nikdy ti nebudu lh\u00e1t, nikdy. Ne o tomhle. Je mi to l\u00edto,“ hladil jsem ho po z\u00e1dech a v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak u\u017e bude…<\/p>\n<\/div>\n
A bylo… Zat\u00edm. U\u017e je to rok od t\u00e9 ud\u00e1losti, j\u00e1 sed\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku na\u0161\u00ed mal\u00e9 vilky, kterou jsme si koupili p\u0159ed p\u016fl rokem, a on stoj\u00ed v kuchyni u plotny. M\u00e1m na n\u011bj odsud hezk\u00fd v\u00fdhled. Slu\u0161\u00ed mu to v z\u00e1st\u011b\u0159e, jak poskakuje od jedn\u00e9 v\u011bci ke druh\u00e9 a va\u0159\u00ed n\u00e1m n\u011bco dobr\u00e9ho k ob\u011bdu. Vyt\u00e1hnu z kapsy malou \u010dervenou semi\u0161ovou krabi\u010dku a otev\u0159u ji. Vykouknul na m\u011b kr\u00e1sn\u00fd prst\u00fdnek z b\u00edl\u00e9ho zlata. Na prvn\u00ed pohled vypad\u00e1 jako \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fd prst\u00fdnek, jen\u017ee kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1te bl\u00ed\u017e, uvid\u00edte z vnit\u0159n\u00ed strany n\u00e1pis. Stoj\u00ed tam: „Bu\u010f nav\u017edy m\u016fj. Nav\u017edy tv\u016fj Tom.“<\/div>\n
Ano. Z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den m\u011bl b\u00fdt naprosto dokonal\u00fd. Pl\u00e1noval jsem ho toti\u017e po\u017e\u00e1dat, aby se mnou ztr\u00e1cel nervy je\u0161t\u011b n\u011bkolik p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch let, aby strp\u011bl n\u011bkter\u00e9 m\u00e9 nedostatky. Pl\u00e1noval jsem ho toti\u017e po\u017e\u00e1dat o ruku…<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rennali<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rennali Mil\u00fd twincestn\u00ed \u00fachal\u00e1\u010dci… xD Po kladn\u011b komentovan\u00e9 jednod\u00edlce Bolest a nejistota vzniklo tohle… Absolutn\u011b jsem netu\u0161ila, jak to pojmenovat. Tohle j\u00e1 v\u017edy \u0159e\u0161\u00edm a\u017e nakonec a pak to dopad\u00e1 tak, \u017ee ani n\u00e1zev nezaujme, ale tak st\u00e1v\u00e1 se, no ne?<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8378","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8378","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8378"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8378\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8378"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8378"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8378"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}