{"id":8380,"date":"2011-06-24T18:30:00","date_gmt":"2011-06-24T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8358"},"modified":"2011-06-24T18:30:00","modified_gmt":"2011-06-24T17:30:00","slug":"pod-lavinou-snehu","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/24\/pod-lavinou-snehu\/","title":{"rendered":"Pod lavinou sn\u011bhu"},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hallo Leute!<\/em><\/div>\n
Jako prvn\u00ed bych cht\u011bla \u0159\u00edct\u2026 D\u011aKUJU! Stra\u0161n\u011b, stra\u0161n\u011b, stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju za v\u0161echny ty koment\u00e1\u0159e u Rozhovor\u016f. J\u00e1 jsem tu te\u010f od 13. do 18. nebyla, vr\u00e1tila jsem se a \u010dekalo m\u011b tu tak naprosto dokonal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed v podob\u011b takov\u00e9ho mno\u017estv\u00ed p\u0159en\u00e1dhern\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f\u2026 No \u0159eknu v\u00e1m, byla jsem z nich absolutn\u011b nad\u0161en\u00e1 a naprosto \u0161\u0165astn\u00e1. D\u011bkuju =o)<\/em><\/div>\n
A tahle pov\u00eddka\u2026 No, asi ji rad\u011bji nech\u00e1m mluvit samotnou, snad nepot\u0159ebuje \u017e\u00e1dn\u00fd m\u016fj \u00favod. =o)<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee\u2026 u\u017eijte si ji. Rozhodn\u011b si ji zaslou\u017e\u00edte =o)<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zimn\u00ed noci v odlehl\u00fdch \u010d\u00e1stech hor b\u00fdvaj\u00ed velmi dlouh\u00e9 a hlavn\u011b velmi chladn\u00e9. Na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei to za\u017eila slavn\u00e1 chlapeck\u00e1 skupina z N\u011bmecka, kdy\u017e na sv\u00e9m posledn\u00edm turn\u00e9 zapadli ve v\u00e1nici i s kamiony kdesi vysoko v Alp\u00e1ch, daleko od civilizace i, jak brzy zjistili, jak\u00e9koliv mo\u017enosti spojit se s n\u00ed.<\/div>\n
M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee nedaleko m\u00edsta jejich zapadnut\u00ed st\u00e1l mal\u00fd, soukrom\u00fd penzionek, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b za\u017e\u00edval krach. Ale jeliko\u017e jeho majitel byl mil\u00fd a ochotn\u00fd star\u0161\u00ed p\u00e1n, okam\u017eit\u011b jim vyb\u011bhl na pomoc. V\u0161echno bylo jak\u017e-tak\u017e zaji\u0161t\u011bn\u00e9, v\u0161ichni byli vpu\u0161t\u011bni do budovy a ka\u017ed\u00e9mu byl do ruky vtisknut \u0161\u00e1lek s hork\u00fdm \u010dajem s rumem. To majitelova \u017eena byla toho n\u00e1zoru, \u017ee t\u00edm se prost\u011b mus\u00ed zah\u0159\u00e1t.<\/div>\n
V\u0161ichni, ani nev\u011bd\u011bli jak usnuli ve spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti. Bylo jim jedno, \u017ee sed\u00ed na \u017eidl\u00edch, \u010dasto op\u0159en\u00ed jeden o druh\u00e9ho. Dv\u011b hodiny pob\u00edh\u00e1n\u00ed ve v\u00e1nici si vy\u017e\u00e1daly sv\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Sotva se vzbudili, zjistili, \u017ee se ocitli ve velmi sv\u00edzeln\u00e9 situaci. Chata byla naprosto zasyp\u00e1na sn\u011bhem, nem\u011bli \u017e\u00e1dnou \u0161anci se z n\u00ed dostat ven. David okam\u017eit\u011b s\u00e1hnul po mobilu a jen n\u011bm\u011b otev\u0159el pusu, kdy\u017e uvid\u011bl naprosto chyb\u011bj\u00edc\u00ed sign\u00e1l. V\u0161ichni vypadali unaven\u00ed, se\u0161l\u00ed a zkrou\u0161en\u00ed a ti\u0161e si vym\u011b\u0148ovali n\u00e1zory. V mal\u00fdch skupink\u00e1ch \u0159e\u0161ili, co by se m\u011blo d\u011blat d\u00e1l, zat\u00edmco majitel b\u00fdval\u00e9ho penzionu, ve kter\u00e9m se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1zeli, ode\u0161el z m\u00edstnosti s t\u00edm, \u017ee se mus\u00ed porozhl\u00e9dnout po \u0161kod\u00e1ch. Jen dvoj\u010data sed\u011bla stranou ve\u0161ker\u00e9ho d\u011bn\u00ed, na \u017eidl\u00edch p\u0159i\u0161oupnut\u00fdch t\u011bsn\u011b k sob\u011b. Nemluvili spolu, ani se na sebe ned\u00edvali. Prost\u011b jenom sed\u011bli vedle sebe a v\u011bnovali pozornost sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m.<\/div>\n
\n
„Tak\u017ee, v\u00e1\u017een\u00ed, m\u00e1m jednu dobrou a jednu \u0161patnou zpr\u00e1vu,“ ve\u0161el do m\u00edstnosti onen majitel. Pohledy v\u0161ech se oto\u010dily na n\u011bj. Dokonce i dvoj\u010data vypadala, \u017ee se kone\u010dn\u011b vracej\u00ed ze sv\u011bta sv\u00fdch my\u0161lenek zp\u00e1tky do reality. „Ta dobr\u00e1 je, \u017ee m\u00e1me z\u00e1soby j\u00eddla, pit\u00ed i topiva tak na t\u0159i, \u010dty\u0159i dny. Na cel\u00fd t\u00fdden, pokud budeme topit jen v jedn\u00e9 m\u00edstnosti a d\u00e1vky j\u00eddla i pit\u00ed omez\u00edme.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. A ta \u0161patn\u00e1 zpr\u00e1va?“<\/div>\n
„Nev\u00edme, kdy doraz\u00ed pomoc. M\u016f\u017ee to b\u00fdt za p\u00e1r hodin, z\u00edtra nebo t\u0159eba taky za m\u011bs\u00edc,“ rozhodil rukama star\u0161\u00ed mu\u017e. „Tahle bouda u\u017e nen\u00ed ofici\u00e1ln\u011b registrovan\u00e1 jako m\u00edsto pro turisty a j\u00e1 ani Greta nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00edbuzn\u00e9, tak\u017ee se na n\u00e1s nikdo pt\u00e1t nebude. A d\u00edky tomu p\u0159ijde \u0159ada na na\u0161e hled\u00e1n\u00ed a\u017e jako na \u00fapln\u011b posledn\u00ed. Nav\u00edc nev\u00edme, jak velk\u00fd rozsah m\u011bla ta bou\u0159e. Nev\u00edme, kde za\u010dnou hledat a ani nev\u00edme, jak moc velk\u00e9 \u0161kody zp\u016fsobila.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee prakticky nev\u00edme nic,“ shrnul to poh\u0159ebn\u00edm hlasem Bill.<\/div>\n
„A\u017e na to, \u017ee p\u0159e\u017eijeme mo\u017en\u00e1 tak t\u00fdden. Pak se budeme muset uch\u00fdlit ke kanibalismu,“ dodal Tom. Nikdo se nezasm\u00e1l, jen Bill lehce pozvedl jeden ze sv\u00fdch koutk\u016f.<\/div>\n
„No\u2026 tak n\u011bjak,“ povzdychl si star\u00fd p\u00e1n.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak beznad\u011bjn\u00fd,“ nam\u00edtl Gustav. V\u0161ichni se na n\u011bj oto\u010dili. „Je\u017e\u00ed\u0161 lidi, vzpamatujte se! Jsme rockov\u00e9 hv\u011bzdy! Prvn\u00ed v\u011bc v souvislosti s tou bou\u0159\u00ed, o kter\u00e9 budu noviny ps\u00e1t, bude na\u0161e zmizen\u00ed v n\u00ed. A z\u00e1rove\u0148 budeme prvn\u00ed, po kter\u00fdch se bude p\u00e1trat. V\u011bd\u00ed m\u011bsto, kter\u00fdm jsme proj\u00ed\u017ed\u011bli naposledy, a taky v\u011bd\u00ed, kam u\u017e jsme nedojeli. A budou hledat pr\u00e1v\u011b v tomhle intervalu,“ vysv\u011btlil to v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm. „A pokud m\u00e1me z\u00e1soby na t\u00fdden, m\u00e1me velmi re\u00e1lnou \u0161anci na p\u0159e\u017eit\u00ed,“ pronesl naprosto v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem. Na mal\u00fd moment vl\u00e1dlo ticho, pak se v\u0161ak v\u0161ichni rozesm\u00e1li. Ne\u0161lo tomu pomoct, Gustav to \u0159ekl tak pochmurn\u00fdm, v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem, a\u017e pr\u00e1v\u011b tento hlas zleh\u010doval jejich situaci.<\/div>\n
„Jo. Jsme vyhled\u00e1van\u00e9 hv\u011bzdy a ani te\u010f tomu nen\u00ed jinak,“ vydechl ti\u0161e Bill. Tom s\u00e1hl po jeho ruce a stiskl ji. Ned\u00edvali se na sebe, jen pot\u0159ebovali v\u011bd\u011bt, \u017ee jsou tu pro sebe.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd jejich t\u00fdm se rozd\u011blil do dvojic, ve kter\u00fdch byli rozd\u011bleni do pokoj\u016f. Dohodli se sice, \u017ee budou vyt\u00e1p\u011bt pouze v jednom pokoji (a to ve spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla velk\u00e1 dostate\u010dn\u011b na to, aby pojala v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9, av\u0161ak jej\u00ed vyt\u00e1p\u011bn\u00ed nebylo tolik n\u00e1kladn\u00e9), ale p\u0159ece jen se rozhodli ct\u00edt jist\u00e9 soukrom\u00ed.<\/div>\n
„Bille?“ Tom opatrn\u011b promluvil na sv\u00e9 dvoj\u010de, sklesle sed\u00edc\u00ed na \u010dist\u011b povle\u010den\u00e9 posteli. Zvedl k n\u011bmu pohled sv\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed. „M\u011bli bychom j\u00edt do t\u00e9 vyt\u00e1p\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti,“ v Tomov\u011b hlase se odr\u00e1\u017eely starosti o jeho dvoj\u010de. Necht\u011bl, aby n\u011bjak prochladlo.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nechci tam,“ jeho hlas byl tich\u00fd, snad by se dalo \u0159\u00edct i zlomen\u00fd. „Jsou tam v\u0161ichni. A, v\u00ed\u0161, budou od n\u00e1s \u010dekat n\u011bjakou z\u00e1bavu. V\u017edy\u0165 to s\u00e1m zn\u00e1\u0161, kdy\u017e jsme chvilku v tourbuse potichu, hned se n\u00e1s ptaj\u00ed, jestli n\u00e1m n\u011bco nen\u00ed.“ Byla pravda, \u017ee dvoj\u010data spolu dok\u00e1zala mluvit cel\u00e9 hodiny, ani\u017e by se zastavili. A v\u0161ichni si na to u\u017e zvykli. Ale pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomuto zvyku ka\u017ed\u00e9mu p\u0159i\u0161lo divn\u00e9, kdy\u017e zase pro zm\u011bnu ml\u010deli.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ Tom si povzdechl a p\u0159e\u0161el a\u017e \u00fapln\u011b k n\u011bmu. H\u0159betem ruky ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Byla \u00fapln\u011b ledov\u00e1. „Ani j\u00e1 to nem\u00e1m r\u00e1d. Ale u\u017e takhle jsi promrzl\u00fd a j\u00e1 nechci, abys byl nemocn\u00fd.“<\/div>\n
„Ale\u2026 nem\u016f\u017eem si sem don\u00e9st v\u00edc dek a jednodu\u0161e se pod n\u011b zachumlat? J\u00e1 te\u010f v\u00e1\u017en\u011b nechci nikoho vid\u011bt,“ Bill se na n\u011bj zad\u00edval tak prosebn\u011b, jak jen um\u011bl. Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. Mohl by si to vylo\u017eit i tak, \u017ee Bill nechce vid\u011bt ani jeho. Jenom\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bj se to nevztahuje. „Vleze\u0161 si ke mn\u011b a zah\u0159eje\u0161 m\u011b. Jako kdy\u017e jsme byli d\u011bti.“ Jenom\u017ee te\u010f u\u017e d\u011bti nejsou. A Tom si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, \u017ee tohle mohli d\u011blat jako d\u011bti, ale te\u010f by nem\u011bli. Ale co je mu do toho, co si o tom kdo mysl\u00ed? Jeho br\u00e1\u0161ka to chce.<\/div>\n
„Dobr\u00e1,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. „Hned se vr\u00e1tim,“ sklonil se a pol\u00edbil ho na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se s \u00fasm\u011bvem d\u00edval na to, jak odch\u00e1z\u00ed. Tom se mu v\u017edycky sna\u017eil vyhov\u011bt. A Bill miloval, jak n\u011b\u017en\u011b s n\u00edm zach\u00e1zel. Jist\u011b, rozhodn\u011b se k n\u011bmu tak nechoval v\u017edycky. I oni mezi sebou ob\u010das m\u011bli neshody, a to se pak h\u00e1dali a snad i prali jako v\u0161ichni brat\u0159i. Ale u nich bylo i ve chv\u00edl\u00edch h\u00e1dek patrn\u00e9, jak moc jednomu na tom druh\u00e9m z\u00e1le\u017e\u00ed. „Ale vezme\u0161 si na sebe je\u0161t\u011b ten teplej svetr!“<\/div>\n
„Ale Tomi!“ reakce, se kterou Tom po\u010d\u00edtal. Bill nesn\u00e1\u0161\u00ed v\u0161echny ty hu\u0148at\u00e9, \u0161t\u00edpav\u00e9 svetry. U\u017e jako osmilet\u00fd capart se kv\u016fli nim se Simone h\u00e1dal. Ale pravda byla jednodu\u0161e takov\u00e1, \u017ee pr\u00e1v\u011b tyto pro Billa absolutn\u011b nep\u0159\u00edpustn\u00e9 svetry nejv\u00edc zah\u0159\u00e1ly. „Je blbost, abych si bral svetr, kdy\u017e se chceme pod ty deky nasoukat oba. To by bylo kontraproduktivn\u00ed. Sp\u00ed\u0161 naopak, m\u011bli bychom si lehnout nah\u00fdmi poko\u017ekami k sob\u011b, abychom si vym\u011b\u0148ovali t\u011blesn\u00e9 teplo,“ Bill byl ochotn\u00fd ud\u011blat cokoliv proto, aby si na sebe ty \u0161kr\u00e1baj\u00edc\u00ed hr\u016fzy vz\u00edt nemusel. Ov\u0161em tohle rozhodn\u011b nebyl z t\u011bch \u00fastupk\u016f, kter\u00e9 by za jin\u00e9 situace ani za nic neud\u011blal.<\/div>\n
„Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ik\u00fdvl pobaven\u011b Tom. „Ale to triko si pro sichr rad\u011bji nech.“<\/p>\n<\/div>\n
Pod sebe dali jednu slabou deku a nad sebe asi p\u011bt teplej\u0161\u00edch. Okam\u017eit\u011b jim bylo teplo, prakticky t\u00e9m\u011b\u0159 vedro, ale oba v\u011bd\u011bli, \u017ee je to pot\u0159eba. Chata byla st\u00e1le chladn\u011bj\u0161\u00ed, nebo\u0165 byla po\u0159\u00e1d zavalen\u00e1 silnou vrstvou sn\u011bhu a a\u017e do t\u00e9to m\u00edstnosti nem\u011blo teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jedin\u00e9ho h\u0159ej\u00edc\u00edho krbu v cel\u00e9 velk\u00e9 chat\u011b \u0161anci doj\u00edt.<\/div>\n
Bill se stulil Tomovi do n\u00e1ru\u010de a chytil jeho ruce do sv\u00fdch. Propletl s n\u00edm prsty a spokojen\u011b vydechl.<\/div>\n
„\u0158ekni, Tomi. Kdybys te\u010f na sto procent v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u00e1s nenajdou v\u010das a \u017ee tedy zem\u0159eme, a kdybys m\u011bl mo\u017enost ud\u011blat cokoliv, mysl\u00edm naprosto cokoliv na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, co jsi za \u017eivot nestihl\u2026 co by to bylo?“ Tom dlouhou chvilku ml\u010del, ale Bill znovu nepromluvil. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho dvoj\u010de si nejd\u0159\u00edv mus\u00ed ut\u0159\u00eddit my\u0161lenky.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekl bych mamce, \u017ee ji miluju,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec.<\/div>\n
„Jenom?“<\/div>\n
„Co bys cht\u011bl v\u00edc? Jsem bohatej a slavnej, tak\u017ee kari\u00e9ru honit nepot\u0159ebuju. V\u0161echny sv\u00fd sny jsem si splnil, a ty jsi byl p\u0159i nich po m\u00e9m boku. Jen mamce jsem v posledn\u00edch letech ne\u0159\u00edkal dost \u010dasto, \u017ee ji miluju. Napravil bych to,“ znovu se na mal\u00fd moment rozhostilo ticho. Tom jednu svou ruku vymanil z t\u00e9 Billovy, p\u0159esunul mu ji na pas a p\u0159isunul si ho t\u011bsn\u011bji k sob\u011b. Billova hlava se tak ocitla na jeho rameni. Tom c\u00edtil jeho dech na sv\u00e9m uchu a s\u00e1m p\u0159itom v\u011bd\u011bl, \u017ee d\u00fdch\u00e1 do \u010dern\u00fdch vlas\u016f. Rukou vklouzl pod Billovo triko. Jeho poko\u017eka byla ledov\u00e1. Za\u010dal jeho z\u00e1da pomalu, n\u011b\u017en\u011b hladit.<\/p>\n<\/div>\n
„A co ty? Co bys ud\u011blal ty?“<\/div>\n
„Z\u016fstal bych tu s tebou,“ Bill odpov\u011bd\u011bl okam\u017eit\u011b. I on rukama vklouzl pod Tomovo triko a za\u010dal ho na z\u00e1dech hladit. Pohnul jednou nohou a zapletl ji s t\u011bma Tomov\u00fdma. „Proto\u017ee m\u00e1\u0161 pravdu. A j\u00e1 jsem to mamce \u0159\u00edkal dostate\u010dn\u011b. Tak\u017ee bych tu s tebou le\u017eel tak dlouho, dokud by na m\u011b nepadl sp\u00e1nek. A pak bych tu stejn\u011b z\u016fstal s tebou, proto\u017ee dokud by si neum\u0159el ty, i j\u00e1 bych tady z\u016fstal.“ Mo\u017en\u00e1 to bylo trochu morbidn\u00ed, mluvit o smrti. Ale Bill to opravdu tak c\u00edtil. Dokud bije Tomovo srdce, bude b\u00edt i to jeho. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt jinak, to by bylo naru\u0161en\u00ed dvoj\u010dec\u00edho jin a jang.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ za\u0161eptal Tom. Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl. Se v\u0161ema t\u011bma dekama na sob\u011b a Tomem zapleten\u00fdm do n\u011bj, to \u0161lo zt\u011b\u017eka, ale \u0161lo to.<\/div>\n
„Za co?“<\/div>\n
„Za to, \u017ee jsem to zrovna j\u00e1, s k\u00fdm tu chce\u0161 b\u00fdt,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Tom tak kr\u00e1sn\u011b, a\u017e se z toho Billovi chv\u011blo srdce. Usm\u00e1l se a ud\u011blal n\u011bco naprosto pochopiteln\u00e9ho – p\u0159ibl\u00ed\u017eil svou hlavu k t\u00e9 Tomov\u011b a na rty mu v\u011bnoval lehk\u00fd, docela nevinn\u00fd polibek. Toma to o\u010dividn\u011b zarazilo a Bill se lekl, \u017ee ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b. Skousl si ret a p\u0159estal pohybovat rukama na Tomov\u00fdch z\u00e1dech. Ale vypadalo to, \u017ee zara\u017een\u00ed pramenilo jen z p\u0159ekvapen\u00ed z n\u00e1hl\u00e9ho kroku, proto\u017ee Tom se na n\u011bj znova usm\u00e1l a stejn\u011b lehce ho pol\u00edbil na nos. Bill se zachichotal a vr\u00e1til mu to n\u011b\u017en\u00fdm kousnut\u00edm na bradu.<\/div>\n
L\u00edbali se, mazlili, hladili. Nakonec ze sebe opravdu st\u00e1hli trika a tiskli se k\u016f\u017e\u00ed na k\u016f\u017ei. Ale zima jim u\u017e nebyla. Vym\u011b\u0148ovali si teplo, ale ne jen to t\u011blesn\u00e9. Oba c\u00edtili, jak se jim \u017e\u00e1r rozl\u00e9v\u00e1 taky uvnit\u0159 nich, od srdce d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Z\u00e1chran\u00e1\u0159i je samoz\u0159ejm\u011b brzy na\u0161li. Cel\u00fd jejich p\u0159\u00edpad byl p\u0159\u00edsn\u011b sledov\u00e1n m\u00e9dii, tak\u017ee kdy\u017e je dal\u0161\u00ed den r\u00e1no na\u0161li, okam\u017eit\u011b se v\u0161ude kolem vyrojilo hejno novin\u00e1\u0159\u016f.<\/div>\n
„D\u011bkujeme v\u00e1m za p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek,“ d\u011bkovali srde\u010dn\u011b majiteli b\u00fdval\u00e9ho penzionu snad v\u0161ichni z t\u00fdmu. Nakonec p\u0159i\u0161li na \u0159adu i dvoj\u010data.<\/div>\n
„Moc v\u00e1m d\u011bkujeme,“ usm\u00e1li se na n\u011b oba dva a s ob\u011bma man\u017eeli si srde\u010dn\u011b pot\u0159\u00e1sli rukou. U\u017e jen oni dva v\u011bd\u011bli, \u017ee jim tak docela ned\u011bkuj\u00ed za p\u0159\u00edst\u0159e\u0161ek jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Oni d\u011bkovali za mo\u017enost vid\u011bt to, co bylo p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi (nebo sp\u00ed\u0161e mezi nimi), ale oni to dote\u010f p\u0159ehl\u00ed\u017eeli. „Opravdu, budeme na to tady r\u00e1di vzpom\u00ednat,“ ujistili k p\u0159ekvapen\u00ed v\u0161ech majitele i jejich man\u017eelku.<\/p>\n<\/div>\n
A pak u\u017e se vydali dom\u016f. Do tepla, kde u\u017e d\u00edky \u00fast\u0159edn\u00edmu topen\u00ed nemuseli le\u017eet spole\u010dn\u011b pod p\u011bti pokr\u00fdvkami. Te\u010f u\u017e si nad sebe brali jen jednu, tenkou. Proto\u017ee ohn\u011b uvnit\u0159 jejich hrudi, rozdm\u00fdchan\u00e9 v lavin\u011b sn\u011bhu, z\u016fstaly a h\u0159\u00e1ly \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm siln\u011bji. Na zah\u0159\u00e1t\u00ed nepot\u0159ebovali nic ne\u017e sami sebe.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Hallo Leute! Jako prvn\u00ed bych cht\u011bla \u0159\u00edct\u2026 D\u011aKUJU! Stra\u0161n\u011b, stra\u0161n\u011b, stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju za v\u0161echny ty koment\u00e1\u0159e u Rozhovor\u016f. J\u00e1 jsem tu te\u010f od 13. do 18. nebyla, vr\u00e1tila jsem se a \u010dekalo m\u011b tu tak naprosto dokonal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8380","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8380","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8380"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8380\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8380"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8380"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8380"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}