{"id":839,"date":"2017-12-27T16:00:00","date_gmt":"2017-12-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=833"},"modified":"2017-12-27T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-27T15:00:00","slug":"zaslepeni-5-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/27\/zaslepeni-5-2-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 5. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile do sebe Bill nah\u00e1zel n\u011bjakou sn\u00eddani, obl\u00e9kl se, vy\u0161\u0148o\u0159il se a odjel do \u0161koly. Sv\u00e9 portfolio nechal ve t\u0159\u00edd\u011b pan\u00ed Coleov\u00e9, a pak zam\u00ed\u0159il do historie, kterou se mu poda\u0159ilo celou prospat. V angli\u010dtin\u011b za\u010dali \u010d\u00edst Pov\u00eddky canterbursk\u00e9, a pan Kaulitz Billa ke \u010dten\u00ed vyvolal tolikr\u00e1t, a\u017e si byl ke konci hodiny jist\u00fd, \u017ee jej jeho u\u010ditel nen\u00e1vid\u00ed. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161lo um\u011bn\u00ed, Bill se nestydat\u011b pochlubil nov\u00fdm kouskem, na kter\u00e9m pracoval, a py\u0161nil se komplimenty od sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f i samotn\u00e9 pan\u00ed Coleov\u00e9. Na konci hodiny odm\u00edtl pozv\u00e1n\u00ed si n\u011bkam vyj\u00edt od sv\u00fdch zapom\u011btliv\u00fdch p\u0159\u00e1tel a poslu\u0161n\u011b klusal do odd\u011blen\u00ed angli\u010dtiny. D\u00e1val si v\u00edce na \u010das ne\u017e obvykle, zat\u00edmco mu jeho portfolio viselo pod pa\u017e\u00ed. Mohl si ho odlo\u017eit do auta a vr\u00e1tit se, ale jedna jeho mal\u00e1 \u010d\u00e1st doufala, \u017ee jej pan Kaulitz po\u017e\u00e1d\u00e1, aby se mohl na jeho d\u00edla pod\u00edvat.<\/div>\n
\n

„Dobr\u00fd… ach, dobr\u00fd den, pan\u00ed Bergov\u00e1.“ Bill si zmaten\u011b odlo\u017eil sv\u00e9 portfolio hned za dve\u0159mi a posadil se k panu Kaulitzovi a sv\u00e9 u\u010ditelce n\u011bm\u010diny, pan\u00ed Bergov\u00e9.<\/p><\/div>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, pro\u010d jsem tady?“ Zeptala se a Bill p\u0159ik\u00fdvl. Laskav\u011b se na n\u011bj usm\u00e1la – byl jedn\u00edm z jej\u00edch nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch student\u016f – a vysv\u011btlovala: „tady pan Kaulitz m\u011b po\u017e\u00e1dal, abych p\u0159i\u0161la a pomohla ti s gramatikou. Vlastn\u011b jsem p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee m\u00e1\u0161 v\u016fbec n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my. V gramatick\u00fdch testech z n\u011bm\u010diny si obvykle vede\u0161 dob\u0159e.“<\/div>\n
„No, n\u011bmeck\u00e1 gramatika je jednodu\u0161\u0161\u00ed. Je p\u0159\u00edmo\u010da\u0159ej\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Ve skute\u010dnosti toho maj\u00ed anglick\u00e1 a n\u011bmeck\u00e1 gramatika hodn\u011b spole\u010dn\u00e9ho,“ vlo\u017eil se do toho pan Kaulitz v\u011bcn\u011b, a Bill mu poslal t\u00e1zav\u00fd pohled.<\/div>\n
„Jak jste v\u016fbec v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem byl v N\u011bmecku?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, krom\u011b tv\u00e9ho n\u011bmeck\u00e9ho p\u0159\u00edjmen\u00ed a skute\u010dnosti, \u017ee polovina odznak\u016f na tv\u00e9m batohu je v n\u011bm\u010din\u011b?“ Bill se zahanben\u011b pousm\u00e1l. „Tv\u016fj den\u00edk byla dost velk\u00e1 n\u00e1pov\u011bda.“<\/div>\n
„Aha.“ Samoz\u0159ejm\u011b; Bill p\u0159elo\u017eil jedno sv\u00e9 krat\u0161\u00ed d\u00edlko do n\u011bm\u010diny, prost\u011b jen tak.<\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e jsme u toho, mimochodem, dnes jsem dokon\u010dil zn\u00e1mkov\u00e1n\u00ed den\u00edk\u016f. Cht\u011bl bys sv\u016fj?“ Zeptal se pan Kaulitz a u\u017e vst\u00e1val, nat\u00e1hl se k vysok\u00e9 ho\u0159e den\u00edk\u016f.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ Bill se s obavami kousl do rtu. Zaplnil deset str\u00e1nek – dokonce v\u00edc – ale pov\u011bt\u0161inou kresbami a \u00fatr\u017eky sv\u00e9ho podv\u011bdom\u00ed, ale ni\u010d\u00edm skute\u010dn\u011b podstatn\u00fdm.<\/div>\n
\n

„Mimochodem, l\u00edb\u00ed se mi ten obal,“ pochv\u00e1lil ho pan Kaulitz a poslal Billovi koketn\u00ed \u00fasm\u011bv, zat\u00edmco mu pod\u00e1val jeho den\u00edk. Bill se rozz\u00e1\u0159il; pomaloval si leskl\u00fd povrch silnou vrstvou matn\u011b \u010dern\u00e9 a pak tam nalepil r\u016fzn\u00e9 v\u00fdst\u0159i\u017eky z novin a \u010dasopis\u016f a dal\u0161\u00ed v\u011bci, aby vytvo\u0159il kol\u00e1\u017e.<\/p><\/div>\n

„D\u00edky,“ \u0159ekl Bill, „ale je\u0161t\u011b to nen\u00ed hotov\u00e9.“ Hodil si den\u00edk do batohu, aby se do n\u011bj pod\u00edval pozd\u011bji, i kdy\u017e um\u00edral touhou vid\u011bt svou zn\u00e1mku.<\/div>\n
„Pak se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e to bude.“ Pan Kaulitz na Billa pozvedl obo\u010d\u00ed, a pak si urovnal pap\u00edry na stole. „Tak\u017ee, poj\u010fme za\u010d\u00edt.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Po hodin\u011b tr\u00e9nov\u00e1n\u00ed s panem Kaulitzem i pan\u00ed Bergovou, za\u010dal Bill rozum\u011bt gramatice o n\u011bco l\u00e9pe. Pan\u00ed Bergov\u00e1 byla schopn\u00e1 rozd\u011blit pravidla do mal\u00fdch, logick\u00fdch \u010d\u00e1st\u00ed, kter\u00e1 Bill\u016fv mozek zpracov\u00e1val daleko jednodu\u0161eji. Pan Kaulitz se jej\u00ed metody rychle chytil, a v\u0161echno do sebe za\u010dalo zapadat. Nakonec pan\u00ed Bergov\u00e1 musela odej\u00edt, a tak jejich sezen\u00ed skon\u010dilo. Bill si za\u010dal balit v\u011bci, ale pan Kaulitz ho zastavil.<\/div>\n
„Na, dal jsem dohromady n\u011bkolik gramatick\u00fdch cvi\u010den\u00ed. Pros\u00edm, odevzdej mi to p\u0159i dal\u0161\u00edm gramatick\u00e9m testu, a p\u0159ij\u010f za mnou, kdy\u017e si s n\u011b\u010d\u00edm nebude\u0161 v\u011bd\u011bt rady. D\u00e1m ti za to i extra kredity nav\u00edc.“ Bill od n\u011bj pap\u00edry p\u0159evzal, jejich o\u010di se setkaly, a Billovi se postavily chlupy na zadn\u00ed stran\u011b krku. Polkl a sklopil hlavu, ne\u017e si nacpal pap\u00edry do batohu.<\/div>\n
„D\u00edky moc,“ \u0159ekl, c\u00edtil se n\u011bjak bez dechu a naklonil se pro sv\u00e9 portfolio.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 z\u016fstat na dou\u010dov\u00e1n\u00ed i z\u00edtra po \u0161kole?“ Zeptal se pan Kaulitz le\u017e\u00e9rn\u011b s odzbrojuj\u00edc\u00ed non\u0161alantnost\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu, m\u00e1m pr\u00e1ci… ehm, tentokr\u00e1t doopravdy.“ Bill poslal panu Kaulitzovi rychl\u00fd omluvn\u00fd pohled, a on se na n\u011bj na opl\u00e1tku jen usm\u00e1l, ale bylo to mdl\u00e9. „A ve st\u0159edu odch\u00e1z\u00edm ze \u0161koly d\u0159\u00edv, abych se setkal s otcem. Tak\u017ee nejd\u0159\u00edv, kdy m\u016f\u017eu z\u016fstat, je ve \u010dtvrtek.“<\/div>\n
\n

„No, j\u00e1 bych ve st\u0159edu taky nemohl. Ale ve \u010dtvrtek m\u00e1me ten gramatick\u00fd test… mo\u017en\u00e1 bys m\u011b mohl n\u011bkter\u00fd den nav\u0161t\u00edvit b\u011bhem ob\u011bdov\u00e9 p\u0159est\u00e1vky?“ Navrhl pan Kaulitz, a Bill p\u0159ik\u00fdvl, \u010derve\u0148 pomalu pohlcovala ka\u017ed\u00fd centimetr jeho k\u016f\u017ee. Byli spolu o samot\u011b teprve minutu, a p\u0159esto kolem nich prudce vzrostlo nap\u011bt\u00ed. Uva\u017eoval, jak s panem Kaulitzem p\u0159e\u017eije celou ob\u011bdovou p\u0159est\u00e1vku, ani\u017e by na n\u011bj sko\u010dil.<\/p><\/div>\n

O\u010dividn\u011b to byl ten druh nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Mohl bych p\u0159ij\u00edt ve st\u0159edu,“ nab\u00eddl Bill. „M\u00e1m se sej\u00edt se sv\u00fdm otcem na ob\u011bd, stejn\u011b ve \u0161kole nebudu j\u00edst, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Okay, tak\u017ee st\u0159eda. Nebudeme m\u00edt moc \u010dasu, tak se pokus m\u00edt co nejv\u00edc t\u011bch cvi\u010den\u00ed vypln\u011bn\u00fdch. Projdeme si cokoliv, s \u010d\u00edm bude\u0161 m\u00edt po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b probl\u00e9my. Okay?“<\/div>\n
„Jo.“<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9, Uvid\u00edme se, Bille.“ Pan Kaulitz se odml\u010del, sklonil hlavu a oto\u010dil se zp\u00e1tky ke sv\u00e9mu stolu. Bill okam\u017eik ot\u00e1lel, jak zva\u017eoval, jestli se m\u00e1 zm\u00ednit o tom polibku, ale nakonec zamumlal jen tich\u00e9 „Nashle,“ a ode\u0161el.<\/div>\n
\n

To odpoledne str\u00e1vil Bill v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u010dasu proch\u00e1zen\u00edm pozn\u00e1mek pana Kaulitze ve sv\u00e9m den\u00edku. V\u011bt\u0161inu z nich napsal na lepic\u00ed l\u00edste\u010dky a p\u0159ipojil je ke str\u00e1nk\u00e1m, ne\u017e aby psal p\u0159\u00edmo na n\u011b, aby se vyhnul psan\u00ed p\u0159es jeho kresby, p\u0159edpokl\u00e1dal Bill. Spousta koment\u00e1\u0159\u016f byla pochvalou na Billovu um\u011bleckou pr\u00e1ci a spousta jich byla na jeho psan\u00ed – postupn\u011b si uv\u011bdomil, \u017ee toho napsal daleko v\u00edc, ne\u017e si myslel – ale pan Kaulitz nezanechal \u017e\u00e1dnou kritiku, a\u0165 u\u017e pozitivn\u00ed nebo negativn\u00ed. Na posledn\u00ed str\u00e1nce Bill obez\u0159etn\u011b oto\u010dil list a zadr\u017eel dech, jak \u010detl svou zn\u00e1mku.<\/p><\/div>\n

\n

100 – skv\u011bl\u00e1 pr\u00e1ce =)<\/p><\/div>\n

\n

„Oh,“ vydechl Bill. Pln\u00fd po\u010det bod\u016f? Dal v\u016fbec n\u011bkdy pan Kaulitz n\u011bkomu pln\u00fd po\u010det bod\u016f, za cokoliv? V duchu si poznamenal, aby se na to sv\u00e9ho u\u010ditele zeptal.<\/p><\/div>\n

\n

St\u0159eda p\u0159i\u0161la daleko rychleji, ne\u017e byl Bill p\u0159ipraven\u00fd. Av\u0161ak za\u010dala mizern\u011b; Bill se probudil pozd\u011b, byl u\u017e na p\u016fl cesty do \u0161koly, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee si zapomn\u011bl \u00fakol do chemie na stole, a v minut\u011b, kdy dorazil do \u0161koly, bylo u \u0161koln\u00edch sk\u0159\u00edn\u011bk nacp\u00e1no k prasknut\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Z tv\u00e9ho teplou\u0161sk\u00e9ho obli\u010deje je mi \u0161patn\u011b,“ vyprskl Corey, kdy\u017e pro\u0161el kolem, a Bill necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e klesnout k podlaze a sto\u010dil se do klub\u00ed\u010dka. Ve skute\u010dnosti se jen b\u00e1l si p\u0159iznat, \u017ee se to odpoledne se sv\u00fdm otcem necht\u011bl setkat.<\/div>\n
Faktem bylo, pomyslel si Bill, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b do\u0161oural do t\u0159\u00eddy angli\u010dtiny, \u017ee tak trochu prost\u011b jen cht\u011bl sko\u010dit do n\u00e1ru\u010de pana Kaulitze a z\u016fstat tam nav\u017edy. Zn\u011blo to tak hezky, a on str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu hodiny t\u00edm, \u017ee o tom snil.<\/div>\n
\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zah\u00e1jil pan Kaulitz jejich studijn\u00ed sezen\u00ed, kdy\u017e se za n\u00edm Bill vr\u00e1til b\u011bhem ob\u011bdov\u00e9 p\u0159est\u00e1vky. Bill na\u0161pulil rty a dopadl na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto vedle stolu pana Kaulitze.<\/p><\/div>\n

„Nerv\u00f3zn\u00ed z dne\u0161n\u00edho odpoledne,“ p\u0159iznal. „Nev\u00edm, jestli jsem na to p\u0159ipraven\u00fd.“<\/div>\n
„Je tady n\u011bco, co bych mohl ud\u011blat?“ Zeptal se pan Kaulitz up\u0159\u00edmn\u011b jemn\u00fdm hlasem, a Bill se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l. Dr\u017e m\u011b<\/em>, pomyslel si, a m\u00e1lem se nechal un\u00e9st dal\u0161\u00ed fantazi\u00ed.<\/div>\n
„Ne… prost\u011b mus\u00edm zatnout zuby a vydr\u017eet to. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, tady jsou ta cvi\u010den\u00ed… jo, a ehm, je\u0161t\u011b jedna v\u011bc ohledn\u011b m\u00e9ho den\u00edku?“ Bill se kousl do rtu, byl za svou zn\u00e1mku r\u00e1d, ale cht\u011bl se ujistit, \u017ee si ji zaslou\u017eil.<\/div>\n
„Ano?“ Pan Kaulitz nevzhl\u00e9dl, zat\u00edmco si proch\u00e1zel jednotliv\u00e1 cvi\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Dostal jsem za to sto bod\u016f… a, ehm… no, byl jsem docela p\u0159ekvapen\u00fd. Nejsem moc dobr\u00fd spisovatel, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Tak\u017ee? O\u010dividn\u011b jsi do toho vlo\u017eil hodn\u011b \u00fasil\u00ed a m\u00e1\u0161 spousty zaj\u00edmav\u00fdch n\u00e1pad\u016f. \u0158\u00edk\u00e1\u0161 mi, \u017ee si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee sis tu zn\u00e1mku zaslou\u017eil?“ Zvedl hlavu a poslal Billovi t\u00e1zav\u00fd pohled.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1… no, jo, asi jo. V\u00edm, \u017ee jsem do toho dal hodn\u011b \u00fasil\u00ed – ale, opravdu jste tam nena\u0161el nic \u0161patn\u011b?“ Pokra\u010doval Bill nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
\n

„Aha, ch\u00e1pu. Bille – j\u00e1 nezn\u00e1mkuju den\u00edky podle spr\u00e1vnosti, zn\u00e1mkuju je podle \u00fasil\u00ed. Tv\u016fj vykazoval zna\u010dn\u00e9 \u00fasil\u00ed. N\u011bkter\u00e9 tv\u00e9 z\u00e1pisy byly kr\u00e1tk\u00e9, ano, a n\u011bkter\u00e9 m\u011bly… do o\u010di bij\u00edc\u00ed gramatick\u00e9 chyby, ale kv\u016fli tomuhle jsem v\u00e1m ten \u00fakol nezadal. Co se t\u00edm sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct, je, \u017ee pointa t\u011bchto den\u00edk\u016f je lehce z\u00edskan\u00e9 A, kreativn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost pro v\u00e1s, m\u00e9 studenty, a z\u00e1rove\u0148 i zp\u016fsob, jak v\u00e1s m\u016f\u017eu l\u00e9pe poznat. Ve skute\u010dnosti mnoho student\u016f z\u00edskalo stovku. Kdyby to byla tv\u00e1 esej na Janu Eyerovou, a j\u00e1 bych ti dal stovku, pak bys za mnou mo\u017en\u00e1 m\u011bl p\u0159ij\u00edt. Okay?“<\/p><\/div>\n

„Oh, jasn\u011b, okay,“ \u0159ekl Bill, z\u010dervenaly mu p\u0159itom kone\u010dky u\u0161\u00ed. Pan Kaulitz v\u0161ak bez jedin\u00e9 pauzy pokra\u010doval a za\u010dal poukazovat na \u010d\u00e1sti Billov\u00fdch cvi\u010den\u00ed, ve kter\u00fdch se zd\u00e1lo, \u017ee m\u00e1 pot\u00ed\u017ee. Bill se ot\u0159epal a na okam\u017eik zapomn\u011bl na sv\u016fj trapn\u00fd omyl, jak se co nejv\u00edce sna\u017eil pono\u0159it do gramatiky. Kdy\u017e asi o dvacet minut pozd\u011bji zazvonilo, zd\u00e1lo se to b\u00fdt a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy. Je\u0161t\u011b jedna hodina, ne\u017e mohl odej\u00edt.<\/div>\n
„Moc v\u00e1m d\u011bkuju za va\u0161i pomoc. Z\u00edtra tomu testu nakopu zadek,“ sl\u00edbil Bill s v\u011bt\u0161\u00edm sebev\u011bdom\u00edm, ne\u017e c\u00edtil.<\/div>\n
„To je spr\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edstup! Uvid\u00edme se z\u00edtra. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed!“<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekl Bill bez dechu, a n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159esv\u011bd\u010dil sv\u00e9 nohy, aby opustily bezpe\u010dnou z\u00f3nu t\u0159\u00eddy pana Kaulitze.<\/div>\n
\n

V matematice Bill po\u010d\u00edtal minuty, dokud nebyl propu\u0161t\u011bn s jakousi nad\u011bj\u00ed, \u017ee to n\u011bjak zpomal\u00ed \u010das. Nezpomalilo, bohu\u017eel, a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 brzy byl usazen ve sv\u00e9m aut\u011b, s neochotou ho nastartovat. Hlavou mu prob\u00edhaly tis\u00edce sc\u00e9n\u00e1\u0159\u016f po cest\u011b mezi \u0161kolou a restaurac\u00ed, kterou vybrali pro setk\u00e1n\u00ed – Ruby Tuesday. Trochu o\u0161unt\u011bl\u00e1, podle Billova n\u00e1zoru, ale to sv\u00e9mu otci ne\u0159ekl. Vlastn\u011b spolu ani p\u0159\u00edmo nemluvili, jen prost\u0159ednictv\u00edm emailu. Bill dorazil p\u0159ed restauraci t\u011bsn\u011b p\u0159ed 12:30 a post\u00e1val venku, hlavu m\u011bl plnou my\u0161lenek, kter\u00e9 spolu vz\u00e1jemn\u011b ani nesouvisely a ani po\u0159\u00e1dn\u011b ned\u00e1valy smysl.<\/p><\/div>\n

N\u00e1hle se dve\u0159e restaurace otev\u0159ely, a ven vystoupil mu\u017e ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku. „Bille? To jsem j\u00e1. Poj\u010f dovnit\u0159; u\u017e jsem n\u00e1m na\u0161el st\u016fl.“<\/div>\n
„Oh! Jasn\u011b… ahoj.“ Bill n\u00e1sledoval sv\u00e9ho otce dovnit\u0159 a sna\u017eil se p\u0159itom si jej v tlumen\u00e9m sv\u011btle po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. Rozhodn\u011b p\u011bkn\u011b zpustl, poznamenal si Bill pro sebe; jeho svalstvo bylo nyn\u00ed skryto pod nadv\u00e1hou; velk\u00fd pivn\u00ed pupek mu vy\u010dn\u00edval jako b\u0159icho t\u011bhotn\u00e9 \u017eeny; jeho tv\u00e1\u0159 byla zarostl\u00e1 a zanedban\u00e1; a na sob\u011b m\u011bl vybledl\u00e9 modr\u00e9 d\u017e\u00edny a ko\u017eenou bundu, kter\u00e9 vypadaly tak sta\u0159e, \u017ee by o tom Bill nijak nepochyboval, kdyby mu J\u00f6rg \u0159ekl, \u017ee m\u011bl na sob\u011b to stejn\u00e9, kdy\u017e Billa nav\u0161t\u00edvil naposledy.<\/div>\n
\n

Posadili se do boxu ve st\u0159edu restaurace, J\u00f6rg na moment rozpa\u010dit\u011b p\u0159ilo\u017eil ruku na Billova z\u00e1da, jak p\u0159ich\u00e1zeli ke stolu, a Bill se sna\u017eil se neza\u0161klebit, kdy\u017e se posadil \u010delem k n\u011bmu. Nastalo nepohodln\u00e9 ticho, a pak J\u00f6rg \u0159ekl: „Co je to s… t\u00edmhle?“ Uk\u00e1zal gestem ke sv\u00e9mu vlastn\u00edmu krku, a kdy\u017e Bill zvedl ruku, aby ho napodobil, zachytil sv\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy.<\/p><\/div>\n

„Ach, moje vlasy? J\u00e1 nev\u00edm… Prost\u011b se mi to takhle l\u00edb\u00ed,“ nab\u00eddl Bill neu\u017eite\u010dn\u011b, a J\u00f6rg nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tob\u011b se l\u00edb\u00ed vypadat jako holka?“<\/div>\n
„Ehm… nad t\u00edm jsem opravdu nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel,“ zalhal Bill. Se sv\u00fdm \u00fa\u010desem byl \u010dasto zam\u011b\u0148ov\u00e1n za d\u00edvku, a bylo mu to naprosto fuk. Nec\u00edtil \u017e\u00e1dnou pot\u0159ebu dokazovat svou mu\u017enost t\u00edm, \u017ee si ost\u0159\u00edh\u00e1 v\u0161echny vlasy, bude nosit m\u00e9n\u011b t\u011bsn\u00e9 oble\u010den\u00ed a nabere v\u00e1hu horou sval\u016f. Ve skute\u010dnosti si dokonce odva\u017eoval myslet, \u017ee zp\u016fsob, jak\u00fdm se obl\u00e9kal a upravoval si vlasy, m\u011bl jen velmi m\u00e1lo co do\u010din\u011bn\u00ed s jeho mu\u017enost\u00ed.<\/div>\n
„No, pop\u0159em\u00fd\u0161lej o tom.“<\/div>\n
V tu chv\u00edli p\u0159i\u0161la serv\u00edrka a zeptala se na jejich objedn\u00e1vku n\u00e1poj\u016f. Bill si objednal colu, kdy\u017e usoudil, \u017ee trocha kofeinu nem\u016f\u017ee u\u0161kodit, a J\u00f6rg si objednal pivo. Bill se sna\u017eil nijak nekomentovat to, \u017ee bylo teprve poledne.<\/div>\n
\n

„Tak jak se m\u00e1\u0161?“ Zeptal se J\u00f6rg, a kdyby ta ot\u00e1zka byla up\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed, Bill by mo\u017en\u00e1 sebral odvahu pro lep\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f ne\u017e „Dob\u0159e.“<\/p><\/div>\n

Av\u0161ak se zoufalou snahou vyhnout se trapn\u00e9mu tichu, se Bill p\u0159inutil zavrtat se do toho hloub\u011bji. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co by J\u00f6rga mohlo zaj\u00edmat, a tak zkusil tro\u0161ku od v\u0161eho. „Pracuju v supermarketu, v\u00ed\u0161, sna\u017e\u00edm se si trochu na\u0161et\u0159it, ne\u017e p\u016fjdu na vysokou. Poslal jsem si p\u0159ihl\u00e1\u0161ku na v\u00edce \u0161kol, ale mysl\u00edm, \u017ee chci j\u00edt na um\u011bleckou \u0161kolu. Pr\u00e1v\u011b te\u010f m\u00e1m na \u0161kole Pokro\u010dil\u00e9 studium um\u011bn\u00ed, a je to spousta pr\u00e1ce, ale je to z\u00e1bava.“<\/div>\n
„Um\u011bn\u00ed, jo? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jako um\u011blec se\u017eene\u0161 pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b… Chci \u0159\u00edct, \u017ee v\u017edycky tady je grafick\u00fd design a takov\u00e9 v\u011bci,“ \u0159ekl Bill v\u00e1gn\u011b. U\u017e byl zvykl\u00fd na pov\u00edda\u010dky o \u00b4hladov\u011bj\u00edc\u00edm um\u011blci\u00b4, a zm\u00ednka o grafick\u00e9m designu v\u011bt\u0161inou v\u017edy v\u0161echny uml\u010dela, navzdory skute\u010dnosti, \u017ee Bill v\u016fbec nebyl grafick\u00fd um\u011blec.<\/div>\n
„Oh, ty se zaj\u00edm\u00e1\u0161 o tohle? Mysl\u00edm… vytv\u00e1\u0159en\u00ed webov\u00fdch str\u00e1nek a tak. Nebo bys mohl pracovat pro reklamn\u00ed spole\u010dnost. To by p\u0159ineslo spoustu pen\u011bz, co?“<\/div>\n
„Jist\u011b, h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jo, ale nen\u00ed to o pen\u011bz\u00edch…“<\/div>\n
„To bude\u0161 \u0159\u00edkat, dokud nebude\u0161 moct zaplatit \u00fa\u010dty a bude\u0161 si muset naj\u00edt l\u00e9pe placenou pr\u00e1ci.“<\/div>\n
\n

Bill opravdu, opravdu necht\u011bl mluvit o zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. \u0158e\u010di o pen\u011bz\u00edch jej obecn\u011b nudily, p\u0159esto J\u00f6rg pokra\u010doval, dokud nedorazila jejich objedn\u00e1vka – trval na tom, aby si Bill vybral cokoliv, co cht\u011bl, a tak m\u011bl Bill nyn\u00ed p\u0159ed sebou na tal\u00ed\u0159i \u010dtvrt kilov\u00fd steak. Prakticky nad n\u00edm slintal. Se v\u0161emi t\u011bmi \u0159e\u010dmi o pen\u011bz\u00edch a J\u00f6rgov\u00fdm nal\u00e9h\u00e1n\u00edm, aby si koupil drah\u00fd steak, Bill musel uva\u017eovat, jestli si jeho otec na\u0161el dob\u0159e placenou kari\u00e9ru. A\u010dkoliv, v tom p\u0159\u00edpad\u011b by si nejsp\u00ed\u0161 mohl dovolit po\u0159\u00eddit si lep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

„Tak\u017ee, ehm… co t\u011b sem v\u016fbec p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ Zeptal se Bill konverza\u010dn\u011b, a vzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu otci, kter\u00fd se zamra\u010dil.<\/p><\/div>\n

„Promi\u0148, Bille, po\u010dkej s tou ot\u00e1zkou. Mus\u00edm si odsko\u010dit.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny a za\u0159\u00edzl se do sv\u00e9ho steaku, pustil se do n\u011bj, jako by mu snad mohl ut\u00e9ct, kdyby jedl jen o trochu pomaleji. A\u017e kdy\u017e m\u011bl sv\u00e9 j\u00eddlo nap\u016fl pry\u010d, uv\u011bdomil si, \u017ee n\u011bco bylo \u0161patn\u011b. J\u00f6rgovo j\u00eddlo naproti n\u011bmu bylo nedot\u010den\u00e9 a vychladl\u00e9; byl pry\u010d u\u017e minim\u00e1ln\u011b deset minut. „Snad nespadl do z\u00e1chodu,“ zamumlal si Bill pro sebe, p\u0159esto v n\u011bm v\u0161ak nar\u016fstaly obavy, kdy\u017e se J\u00f6rg ani po dal\u0161\u00ed ub\u011bhnut\u00e9 dob\u011b nevracel.<\/div>\n
„Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptala se serv\u00edrka, kter\u00e1 sama vypadala ustaran\u011b.<\/div>\n
„Ehm… omlouv\u00e1m se, nevid\u011bla jste n\u00e1hodou m\u00e9ho otce?“<\/div>\n
„V\u0161imla jsem si, \u017ee \u0161el ven…“<\/div>\n
„Omluvte m\u011b na chv\u00edli – j\u00e1 se vr\u00e1t\u00edm, slibuju,“ dodal rychle, kdy\u017e si v\u0161iml, jak znepokojen\u011b se serv\u00edrka zatv\u00e1\u0159ila. Nem\u011bl v \u00famyslu se naj\u00edst a zdrhnout. „Mimochodem, ten steak je skv\u011bl\u00fd,“ dodal, jako by ji to snad m\u011blo p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby mu d\u016fv\u011b\u0159ovala. \u0160la s n\u00edm a\u017e do vstupn\u00ed chodby, ale nen\u00e1sledovala jej ven, a jemu sta\u010dil pouze jeden pohled na parkovi\u0161t\u011b, aby si uv\u011bdomil, co chyb\u00ed.<\/div>\n
„Moje auto…“ Zamumlal Bill, pak se oto\u010dil o 360 stup\u0148\u016f, jen aby se ujistil, \u017ee nezaparkoval n\u011bkde jinde. S ohromen\u00edm si dal dv\u011b a dv\u011b dohromady. „On… on mi vzal moje auto!“ Bill se okam\u017eit\u011b prohledal, jen nap\u016fl v\u011b\u0159\u00edc\u00ed tomu, co vid\u00ed, a jeho kl\u00ed\u010de byly skute\u010dn\u011b pry\u010d.<\/div>\n
J\u00f6rg opustil restauraci… v Billov\u011b aut\u011b.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka Jakmile do sebe Bill nah\u00e1zel n\u011bjakou sn\u00eddani, obl\u00e9kl se, vy\u0161\u0148o\u0159il se a odjel do \u0161koly. Sv\u00e9 portfolio nechal ve t\u0159\u00edd\u011b pan\u00ed Coleov\u00e9, a pak zam\u00ed\u0159il do historie, kterou se mu poda\u0159ilo celou prospat. V angli\u010dtin\u011b za\u010dali \u010d\u00edst Pov\u00eddky canterbursk\u00e9, a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-839","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/839","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=839"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/839\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=839"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=839"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=839"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}