{"id":8393,"date":"2011-06-22T16:30:00","date_gmt":"2011-06-22T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8371"},"modified":"2011-06-22T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-22T15:30:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/22\/byl-jednou-jeden-ucitel-26\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 26."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
„Jak dlouho tu z\u016fstaneme?“ zept\u00e1m se, doufaje, \u017ee dost dlouho na to, abych byl op\u011bt schopen b\u011b\u017eet. M\u00e1m nata\u017een\u00e9 snad v\u0161echny svaly v t\u011ble. Je to nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit.<\/div>\n
„P\u00e1r dn\u00ed. Byl jsem tady i p\u0159i minul\u00e9m \u00fat\u011bku, je to z\u00e1sadn\u00ed skr\u00fd\u0161, proto\u017ee oni ji neznaj\u00ed. O\u010dek\u00e1vaj\u00ed, \u017ee budeme ut\u00edkat d\u00e1l, tak se budou sna\u017eit pro\u010desat co nejv\u011bt\u0161\u00ed \u00fazem\u00ed, tohle ale nenajdou. A kdy\u017e je nech\u00e1me proj\u00edt a po\u010dk\u00e1me tak t\u0159i dny, ne\u017e budou daleko odsud, budeme moci j\u00edt svobodn\u011b. Pro jistotu p\u016fjdeme v noci, ale nem\u011bli by n\u00e1s chytit.“<\/div>\n
„Co kdy\u017e jim o t\u00e9 skr\u00fd\u0161i n\u011bkdo \u0159ekl?“<\/div>\n
„To si nemysl\u00edm, v\u00edm o n\u00ed jen j\u00e1 a z\u00e1stupce velitele. Nikomu by o n\u00ed ne\u0159ekl.“<\/div>\n
P\u0159itiskl jsem ho k sob\u011b a hladil po vlasech. Vtom m\u011b n\u011bco napadlo.<\/div>\n
„Jak tady ale p\u0159e\u017eijeme? Co voda, j\u00eddlo?“<\/div>\n
Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i, aby m\u011b uklidnil.<\/div>\n
„Kousek odsud je pramen, s j\u00eddlem je to ale hor\u0161\u00ed; tento les je mrtv\u00fd. Nic tu neroste, nic tu ne\u017eije. Ale t\u0159i dny bez j\u00eddla vydr\u017e\u00edme, ne?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme se pokusit,“ zamuml\u00e1m. Nejsem z toho nikterak nad\u0161en\u00fd. M\u00e1m r\u00e1d j\u00eddlo. Nikdy jsem nebyl bez n\u011bj d\u00e9le ne\u017e n\u011bkolik hodin. Ale\u2026 \u010clov\u011bk pr\u00fd nemus\u00ed j\u00edst, kdy\u017e m\u00e1 dost vody. Bez j\u00eddla se d\u00e1 \u00fadajn\u011b p\u0159e\u017e\u00edt a\u017e m\u011bs\u00edc\u2026<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 Jsme tady ur\u010dit\u011b v bezpe\u010d\u00ed?“ zept\u00e1m se. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m strach.<\/div>\n
„Bez obav. Jsme v absolutn\u00edm bezpe\u010d\u00ed. Klidn\u011b spi.“<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Usnul okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
C\u00edt\u00edm povinnost hl\u00eddat jeho sp\u00e1nek. Je to Tom. M\u016fj Tom. Mezerou mezi kameny sem pronik\u00e1 prou\u017eek slab\u00e9ho rann\u00edho sv\u011btla. Dopad\u00e1 na jeho tv\u00e1\u0159. Hlad\u00ed jej a ut\u011b\u0161uje tak, jak jsem to v\u017edycky cht\u011bl um\u011bt. A jak jsem to nikdy neum\u011bl. U\u017e se nec\u00edt\u00edm s\u00e1m. Tom bude nav\u017edy polovina mne, je to ta ztracen\u00e1 polovina, bez n\u00ed\u017e jsem se cel\u00fd \u017eivot pokou\u0161el obej\u00edt; nyn\u00ed jsem poznal, co je to \u0161t\u011bst\u00ed. Nep\u0159e\u017eil bych, kdyby mi ho znovu vzali.<\/div>\n
I j\u00e1 jsem unaven\u00fd. Nem\u011bl bych ale sp\u00e1t, ka\u017edou chv\u00edli sem m\u016f\u017ee n\u011bkdo vpadnout. Snad se nic nestane, kdy\u017e si na chv\u00edli lehnu. Jen tak, s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima, abych si odpo\u010dinul. A snad se nestane tolik, kdy\u017e i ty o\u010di na chv\u00edli zav\u0159u\u2026<\/p>\n<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
Kdy\u017e se probud\u00edm, do jeskyn\u011b pronik\u00e1 slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo. Znamen\u00e1 to, \u017ee je st\u00e1le tent\u00fd\u017e den? Nebo u\u017e dal\u0161\u00ed? Jak tady Bill m\u011b\u0159\u00ed \u010das? Oto\u010d\u00edm se, abych se ho na to zeptal; sp\u00ed.<\/div>\n
Le\u017e\u00ed na boku s m\u00edrn\u011b pokr\u010den\u00fdmi koleny a s rukama pod hlavou a sp\u00ed. Tak klidn\u011b a pokojn\u011b. Svl\u00e9kl si uniformn\u00ed bundu a pod \u0161ediv\u00fdm tri\u010dkem se mu z\u0159eteln\u011b r\u00fdsuj\u00ed \u017eebra. Je tak huben\u00fd. Mus\u00ed mu b\u00fdt ur\u010dit\u011b zima. Stra\u0161n\u00e1. Opatrn\u011b, abych ho nevzbudil, jej p\u0159ikryji jeho bundou a p\u0159es nohy mu p\u0159ehod\u00edm svou. Jsem r\u00e1d, \u017ee je tu se mnou. Ale nejrad\u0161i bych te\u010f byl doma. S n\u00edm. Sedli bychom si ke krbu, mazlili bychom se a bylo by n\u00e1m dob\u0159e. A\u010dkoli – kdy\u017e o tom tak uva\u017euju – jsem nikdy nem\u011bl krb. Ale v\u017edycky jsem ho cht\u011bl.<\/div>\n
Polo\u017e\u00edm se vedle Billa a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem t\u011b probudit,“ za\u0161ept\u00e1m omluvn\u011b. „Promi\u0148.“<\/div>\n
„Nespal jsem!“ ohradil se.<\/p>\n<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Posad\u00edm se. Sklouzla ze mne bunda, nejen moje. Tom m\u011b p\u0159ikryl, kdy\u017e jsem… Jo, spal jsem. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Sed\u00ed vedle m\u011b a zkoumav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Pomalu se mu polo\u017e\u00edm do kl\u00edna. Hlad\u00ed m\u011b po vlasech. Z podb\u0159i\u0161ku se mi do cel\u00e9ho t\u011bla za\u010d\u00edn\u00e1 \u0161\u00ed\u0159it nezvykle p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit.<\/div>\n
A j\u00e1 jsem…<\/div>\n
Jsem \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Zav\u0159u o\u010di. Op\u011bt se o mne pokou\u0161\u00ed sp\u00e1nek, u\u017e se jej ale neboj\u00edm. Tom je tu se mnou, nemus\u00edm m\u00edt strach.<\/p>\n<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
Z\u00e1dy se op\u0159u o k\u00e1men a s \u00fasm\u011bvem pohl\u00ed\u017e\u00edm na Billa. Je tak n\u00e1dhern\u00fd. Jen tak le\u017e\u00ed, zcela v m\u00e9 moci. Prohl\u00ed\u017e\u00edm si jeho tv\u00e1\u0159, ty dokonal\u00e9 rysy. Tak kr\u00e1snou, a\u010d zbr\u00e1zd\u011bnou des\u00edtkami jizev. Hraji si s jeho leskl\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy a \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce si uv\u011bdomuji, \u017ee Bill je \u010dlov\u011bk, s n\u00edm\u017e bych cht\u011bl str\u00e1vit zbytek \u017eivota. Jen j\u00e1, on a nikdo jin\u00fd. M\u00e1m na n\u011bj je\u0161t\u011b spoustu ot\u00e1zek…<\/div>\n
Ale te\u010f mus\u00edme sp\u00e1t.<\/p>\n

<\/div>\n

O N\u011aKOLIK HODIN POZD\u011aJI<\/p>\n<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Otev\u0159u o\u010di. Jeskyn\u011b je pln\u00e1 sv\u011btla. Je ho tolik, a\u017e mne to zar\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Je… r\u00e1no? Nebo je ve\u010der?“ zept\u00e1m se Toma, kter\u00fd sed\u00ed vedle m\u011b.<\/div>\n
„Ve\u010der, zapad\u00e1 slunce. D\u00edval jsem se ven.“<\/div>\n
„Nikdo tam nen\u00ed?“<\/div>\n
„Nikdo. Budeme pokra\u010dovat v cest\u011b?“<\/div>\n
Zakrout\u00edm hlavou. „Bol\u00ed m\u011b cel\u00e9 t\u011blo. A tebe jist\u011b taky. Nemus\u00edme sp\u011bchat. M\u00e1me spoustu \u010dasu. Jen,“ vstanu a ze skr\u00fd\u0161e mezi kameny vyt\u00e1hnu nevelkou \u010dutoru, „bychom se m\u011bli n\u011b\u010deho nap\u00edt.“<\/div>\n
P\u0159ipnu si ji k opasku a obl\u00e9knu si maskovac\u00ed bundu – a\u010dkoli nev\u00edm, jestli mi v lese bez list\u00ed k n\u011b\u010demu bude – a naklon\u00edm se k Tomovi.<\/div>\n
„Mus\u00edm te\u010f j\u00edt ven, Tome,“ \u0159eknu v\u00e1\u017en\u011b. „P\u016fjdu k prameni nabrat vodu. Za chv\u00edli budu zp\u00e1tky, tak bu\u010f hlavn\u011b ti\u0161e a nikam necho\u010f, ano? M\u016f\u017ee\u0161 mi to sl\u00edbit?“<\/div>\n
Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Nikam nep\u016fjdu a nic nebudu \u0159\u00edkat. Budu tu na tebe jen ti\u0161e \u010dekat.“<\/div>\n
Vtisknu mu letm\u00fd polibek a pomalu se vypl\u00ed\u017e\u00edm z \u00fakrytu.<\/p>\n<\/div>\n
Rozhl\u00e9dnu se. \u0160iroko daleko nikdo nen\u00ed, a\u017e m\u011b to udivuje. Touto dobou by se to tu m\u011blo voj\u00e1ky jen hem\u017eit.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00edm rameny a ti\u0161e se vyd\u00e1m k nedalek\u00e9mu prameni. Potok je sice vyschl\u00fd, ale u pramene je voda v\u017edy. I dnes. Vyt\u00e9k\u00e1 zpod kamene. Odstran\u00edm n\u011bkolik spadl\u00fdch list\u016f a p\u0159itisknu ke kameni hrdlo \u010dutory. Jde to pomalu.<\/p>\n<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
Nap\u0159\u00edm\u00edm se. Co to bylo? N\u011bco jsem sly\u0161el. Bylo to jako \u00fader. Jako by n\u011bkdo zakopl. Snad se mi to jen zd\u00e1lo…<\/div>\n
Bille, pros\u00edm, vra\u0165 se rychle…<\/p>\n<\/div>\n
-Bill-<\/div>\n
Kdy\u017e je voda nabran\u00e1, za\u0161roubuji v\u00ed\u010dko a vyd\u00e1m se zp\u011bt k \u00fakrytu. Kdy\u017e tu n\u00e1hle…<\/div>\n
Bez varov\u00e1n\u00ed na m\u011b n\u011bkdo sko\u010dil a p\u0159itiskl m\u011b k zemi.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161 venku, ty demente? Okam\u017eit\u011b se vra\u0165 do jeskyn\u011b! Za chv\u00edli tu jsou pluky!“<\/div>\n
Byl to takzvan\u00fd z\u00e1stupce velitele. \u017daludek se mi st\u00e1hl v nep\u0159\u00edjemn\u00e9 k\u0159e\u010di.<\/div>\n
„Le\u017e\u00ed\u0161 na mn\u011b,“ upozornil jsem ho. Vstal a za l\u00edmec mne vyt\u00e1hl nahoru. „Jdeme!“ zavelel.<\/div>\n
Vlekl mne sm\u011brem k \u00fakrytu. Postupoval tak rychle, a\u017e jsem n\u011bkolikr\u00e1t upadl a m\u00e1lem se u\u0161krtil.<\/div>\n
Bleskov\u011b odvalil vstupn\u00ed k\u00e1men a \u0161oupl m\u011b dovnit\u0159, ani\u017e si v\u0161iml Toma. „Vezmi si,“ zamumlal a hodil mi bal\u00ed\u010dek. „A nevyl\u00edzejte d\u0159\u00edv, ne\u017e za dva dny, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u0161eptal jsem a on op\u011bt zablokoval vchod.<\/p>\n<\/div>\n
-Tom-<\/div>\n
Ml\u010dky sleduji scen\u00e9rii p\u0159ed sebou. Kdy\u017e je ten chlap pry\u010d, vrhnu se na Billa a pevn\u011b ho obejmu. „B\u00e1l jsem se,“ za\u0161ept\u00e1m. Hlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. „Kdo byl ten chlap?“<\/div>\n
„To byl… z\u00e1stupce velitele. Je s n\u00e1mi, neboj. Pom\u00e1h\u00e1 v\u0161em rebel\u016fm. Neboj se. Budeme v po\u0159\u00e1dku, nepr\u00e1skne n\u00e1s.“<\/div>\n
„No jen aby…“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana -Tom- „Jak dlouho tu z\u016fstaneme?“ zept\u00e1m se, doufaje, \u017ee dost dlouho na to, abych byl op\u011bt schopen b\u011b\u017eet. M\u00e1m nata\u017een\u00e9 snad v\u0161echny svaly v t\u011ble. Je to nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit. „P\u00e1r dn\u00ed. Byl jsem tady i p\u0159i minul\u00e9m \u00fat\u011bku, je to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-8393","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8393","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8393"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8393\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8393"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8393"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8393"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}