{"id":8401,"date":"2011-06-21T16:30:00","date_gmt":"2011-06-21T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8379"},"modified":"2011-06-21T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-21T15:30:00","slug":"bille-miluji-te","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/21\/bille-miluji-te\/","title":{"rendered":"Bille, Miluji t\u011b!"},"content":{"rendered":"
autor: _____<\/strong><\/div>\n
<\/a><\/div>\n
Ahojky, p\u0159ich\u00e1z\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou pov\u00eddkou. Mohli jste si v\u0161imnout, \u017ee na tento blog jsem pos\u00edlala u\u017e jednu: „Stejn\u011b to neud\u011bl\u00e1\u0161!“ a pov\u00eddka obdr\u017eela pom\u011brn\u011b dost pozitivn\u00edch koment\u00e1\u0159\u016f, proto jsem se rozhodla napsat dal\u0161\u00ed \ud83d\ude42 Ale nejen kv\u016fli tomu, tak\u00e9 proto, \u017ee m\u011b to bav\u00ed. Doposud jsem psala jenom hetero, ale zkusila jsem i Twc a n\u011bjak mi to \u0161lo. \ud83d\ude00 Tak jsem se rozhodla napsat druhou \ud83d\ude42 Tak douf\u00e1m, \u017ee se bude l\u00edbit \ud83d\ude42 Jo a je\u0161t\u011b bych cht\u011bla k nicku autorovi. T\u00edm mysl\u00edm ‚_____‘, nen\u00ed to nezn\u00e1m\u00fd autor, ale jsem to j\u00e1 \ud83d\ude00 Cht\u011bla jsem n\u011bco origin\u00e1ln\u00edho a jedine\u010dn\u00e9ho a zrodilo se toto. Tak\u017ee v\u00e1m p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Jsi p\u0159ipraven\u00fd, Bille?“ vtrhl mi do pokoje bez zaklep\u00e1n\u00ed Tom. Zrovna jsem byl do p\u016fli t\u011bla vysvle\u010den\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 klepat?!“ vyjel jsem na n\u011bj na\u0161tvan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„P-Promi\u0148,“ zakoktal se a chystal se k odchodu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, poj\u010f sem, pros\u00edm,“ k\u0159ikl jsem na n\u011bj, je\u0161t\u011b ne\u017e sta\u010dil seb\u011bhnout schody. Tom se oto\u010dil na pat\u011b a nam\u00ed\u0159il si to znovu ke mn\u011b do pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
„Hm?“ pootev\u0159el dve\u0159e a str\u010dil mezi n\u011b hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pom\u016f\u017ee\u0161 mi vybrat kalhoty, pros\u00edm?“ oto\u010dil jsem se na n\u011bj cel\u00fdm t\u011blem.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ \u0159ekl a vkro\u010dil do pokoje, a\u017e ke sk\u0159\u00edni. D\u0159epl si k posledn\u00ed z\u00e1suvce a otev\u0159el ji. Chv\u00edli se v n\u00ed p\u0159ehraboval, a\u017e se zvedl a uk\u00e1zal mi \u010dern\u00e9 roury. „Co tohle?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, ty jsou docela dobr\u00fd. A nic jin\u00e9ho tam nen\u00ed?“ zvedl jsem obo\u010d\u00ed a se z\u00e1jmem ho pozoroval.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, tyhle jsou nejlep\u0161\u00ed,“ \u0159ekl a hodil je po mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edky,“ mrkl jsem na n\u011bj a sundal jsem si kra\u0165asy, kter\u00e9 jsem m\u011bl na sob\u011b. Tomovo polknut\u00ed bylo sly\u0161et a\u017e na druh\u00fd konec pokoje, kde jsem st\u00e1l. Zvedl jsem k n\u011bmu hlavu a p\u0159ejel ho pohledem.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Co je?“ zeptal jsem se nejist\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„N-nic…“ p\u0159e\u0161el k posteli a sedl si. „Bille, cht\u011bl bych ti n\u011bco \u0159\u00edct. U\u017e dlouho nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm,“ nerv\u00f3zn\u011b si mnul ruce, „v\u00ed\u0161, j\u00e1…“<\/p>\n<\/div>\n
„Ty co?“ vyzval jsem ho, aby pokra\u010doval d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1… Posa\u010f se, znerv\u00f3z\u0148uje\u0161 m\u011b,“ poklepal na m\u00edsto vedle sebe, a t\u00edm mi dal najevo, abych usedl. Jak cht\u011bl, tak jsem ud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak?“ oto\u010dil jsem hlavu na n\u011bj a prozkoum\u00e1val jeho obli\u010dej, i kdy\u017e jsem ho znal nazpam\u011b\u0165.<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl… Cht\u011bl jsem ti u\u017e mnohokr\u00e1t \u0159\u00edct, \u017ee pro m\u011b znamen\u00e1\u0161 stra\u0161n\u011b moc.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ty pro m\u011b taky, br\u00e1cha,“ popl\u00e1cal jsem ho po z\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm, nep\u0159eru\u0161uj m\u011b. Je\u0161t\u011b jsem neskon\u010dil,“ odsekl, ale d\u00e1l pokra\u010doval. „Je to jinak, ne\u017e si ty mysl\u00ed\u0161. Jsi pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd \u00fapln\u011b z jin\u00e9ho \u00fahlu pohledu.“<\/p>\n<\/div>\n
„A z jak\u00e9ho?“ nech\u00e1pal jsem.<\/p>\n<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161… P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad t\u00edm u\u017e m\u011bs\u00edce, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal, ale mysl\u00edm, \u017ee te\u010f ti to kone\u010dn\u011b \u0159eknu. To, co k tob\u011b doopravdy c\u00edt\u00edm. Je to l\u00e1ska. Ale… ne bratrsk\u00e1,“ sklonil hlavu a za\u010dal se lehce \u010dervenat. Vyrazil mi dech. Byl jsem \u0161okovan\u00fd. Nev\u011bd\u011bl jsem, co v tu chv\u00edli \u0159\u00edct, ne\u010dekal jsem, \u017ee mi zrovna tohle \u0159ekne.<\/p>\n<\/div>\n
„J-J\u00e1… Co\u017ee?“ vydal jsem jen ze sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to vezme\u0161 takhle,“ \u0159ekl zklaman\u011b, st\u00e1le m\u011bl hlavu sklopenou a pozoroval svoje nohy.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, j\u00e1. Opravdu nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct, zasko\u010dil jsi m\u011b. Netu\u0161il jsem, \u017ee se to stane. Ano, taky jsem nad t\u00edm hodn\u011b kr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161lel, ale nemyslel jsem si, \u017ee se to opravdu stane a jeden z n\u00e1s to jednou \u0159ekne…“ skoro jsem \u0161eptal. Nezmohl jsem se na nic v\u00edc. D\u00edval jsem se nep\u0159\u00edtomn\u011b p\u0159ed sebe a sledoval dve\u0159e. Tom se beze slova zvedl a ode\u0161el. Zav\u0159el jsem o\u010di a nechal uniknout p\u00e1r slz, kter\u00e9 mi sjely po tv\u00e1\u0159i. Hlasit\u011b jsem zavzdychal a lehl si z\u00e1dy na postel.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsem le\u017eel, a\u017e jsem se nakonec zvedl a doobl\u00edkl se. M\u011bli jsme jet na p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed cen, byli jsme nominov\u00e1ni, ale v ten okam\u017eik jsem na nic nem\u011bl n\u00e1ladu. Po tom, co se stalo, u\u017e ne.<\/p>\n<\/div>\n
„Jste p\u0159ipraveni, kluci?“ usly\u0161el jsem Davida, jak na n\u00e1s vol\u00e1 z p\u0159\u00edzem\u00ed. G\u00e9\u010dka se jedin\u00fd ozvali. J\u00e1 a Tom jsme ml\u010deli.<\/p>\n<\/div>\n
„A dvoj\u010data?“ k\u0159ikl na n\u00e1s. Zase nic. Pot\u00e9 u\u017e jsem jen sly\u0161el dupot po schodech a kroky bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se k m\u00e9mu pokoji. Navl\u00e9kal jsem na sebe tri\u010dko, kdy\u017e vtom se otev\u0159ely dve\u0159e a v nich st\u00e1l David.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se stalo, \u017ee se neoz\u00fdv\u00e1\u0161? A kde je Tom? Jsi u\u017e p\u0159ipraven\u00fd?“ zavalil m\u011b horou ot\u00e1zek.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, jsem. Tom je u sebe v pokoji,“ uk\u00e1zal jsem sm\u011brem do chodby. David jen pok\u00fdval hlavou a pro zm\u011bnu \u0161el k Tomovi do pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jedeme, kluci! Nebo to nestihneme!“ popoh\u00e1n\u011bl n\u00e1s David. Otr\u00e1ven\u011b jsem vzal kabelku, ve kter\u00e9 jsem m\u011bl v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci, p\u0159ehodil jsem si ji na rameno a seb\u011bhl schody k velk\u00e9mu \u010dern\u00e9mu autu. Nasedl jsem a \u010dekal na zbytek kapely. Kluci do chvilky taky sed\u011bli.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej, co se v\u00e1m stalo?“ pod\u00edval se na m\u011b Georg, spole\u010dn\u011b s Gustavem a pot\u00e9 pohled odvr\u00e1tili na Toma, kter\u00fd se dr\u017eel za hlavu a d\u00edval se do zem\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Nic,“ \u0159ekl jsem jednodu\u0161e a tak\u00e9 se pod\u00edval na Toma. Jen lehce zvedl hlavu, p\u0159em\u011b\u0159il si m\u011b pohledem a o\u010di zabodl do toho sam\u00e9ho m\u00edsta.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017ee mi tady, ty vole, n\u011bkdo \u0159\u00edct, co se to kurva d\u011bje?!“ vybouchl najednou Gustav a pohledy v\u0161ech spo\u010d\u00edvaly na n\u011bm. Nikdy takov\u00fd nebyl, a\u017e te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
„Vystupovat, jsme tady,“ ozval se v pravou chv\u00edli David, kter\u00fd sed\u011bl na sedadle spolujezdce. Oddychl jsem si a vylezl z auta jako prvn\u00ed, jeliko\u017e jsem byl u dve\u0159\u00ed. V\u0161ichni m\u011b pak n\u00e1sledovali.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ed vstupem do haly jsme rozdali p\u00e1r podpis\u016f fanou\u0161k\u016fm, vyfotili se s nimi a pot\u00e9 p\u0159e\u0161li p\u0159es \u010derven\u00fd koberec a\u017e dovnit\u0159. Vyhledali jsme na\u0161e m\u00edsta, na kter\u00e1 jsme se usadili a \u010dekali, ne\u017e show za\u010dne.<\/p>\n<\/div>\n
Netrvalo dlouho a na p\u00f3diu se objevila huben\u00e1, pohledn\u00e1 \u017eena, uv\u00e1d\u011bj\u00edc\u00ed tuhle akci. Pod\u00edval jsem se vedle sebe, kde sed\u011bl Tom. Utr\u00e1pen\u011b ke mn\u011b vzhl\u00e9dl a j\u00e1 v jeho o\u010d\u00edch mohl zahl\u00e9dnout bolest a smutek. Jakmile moder\u00e1torka vyslovila jm\u00e9no na\u0161\u00ed skupiny, zpozorn\u011bl a oto\u010dil se sm\u011brem, jak\u00fdm st\u00e1la. Zhluboka jsem si oddychl a pod\u00edval se tak\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„A cenu za nejlep\u0161\u00ed skupinu roku 2011 vyhr\u00e1vaj\u00ed… Tokio Hotel!“ vyhl\u00e1sila do mikrofonu. Zvedl jsem se, a jak bylo zvykem, s Tomem jsem se popl\u00e1cal po z\u00e1dech, i kdy\u017e v tu chv\u00edli to nebylo vhodn\u00e9, a jako poslu\u0161n\u00ed kr\u00e1l\u00ed\u010dci jsme si \u0161li vyzvednout cenu. Ujal jsem se mikrofonu jako prvn\u00ed, tud\u00ed\u017e to byl tak\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed proslov. Pot\u00e9 se slova ujal i Tom, kter\u00fd \u0159ekl n\u011bco v tom slova smyslu, \u017ee v\u0161em d\u011bkuje. Pot\u00e9 jsme se odklidili na sv\u00e1 m\u00edsta a obdivn\u011b jsme si prohl\u00ed\u017eeli cenu.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e v\u0161e skon\u010dilo, odjeli jsme dom\u016f. Unaven\u011b jsem dopadl na postel a zad\u00edval se do stropu. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b ale vyru\u0161ilo vrz\u00e1n\u00ed dve\u0159\u00ed. Prudce jsem zvedl hlavu a pod\u00edval se, kdo je tak drz\u00fd a nevychovan\u00fd, \u017ee vstoup\u00ed do pokoje bez zaklep\u00e1n\u00ed. Ale nemusel jsem se ani d\u00edvat, v\u011bd\u011bl jsem, kdo to je – Tom.<\/p>\n<\/div>\n
„Co ty tu?“ zeptal jsem se s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem za tebou,“ \u0159ekl slab\u011b a do\u0161el a\u017e k posteli, na kterou si lehl vedle m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d?“ zaj\u00edmal jsem se.<\/p>\n<\/div>\n
„Omluvit se ti…“ zlomil se mu hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale za co? Omlouvat bych se m\u011bl j\u00e1…“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, to j\u00e1 jsem to na tebe vybalil, jako kdyby se nechumelilo, promi\u0148,“ sedl si a j\u00e1 s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, neomlouvej se. Nem\u016f\u017eeme za to ani jeden, co c\u00edt\u00edme. Vlastn\u011b… Jsem na tom tak trochu podobn\u011b, jen jsem pot\u0159eboval \u010das si to urovnat a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b si to promyslet, ne\u017e ti to \u0159eknu,“ do\u0159ekl jsem a v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch najednou ho\u0159ely plam\u00ednky \u0161t\u011bst\u00ed. Pousm\u00e1l jsem se a objal ho. Ale ne tak, jak jsem ho v\u017edycky obj\u00edmal, objal jsem ho z l\u00e1sky. Z l\u00e1sky k n\u011bmu – jedine\u010dn\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00fd m\u011b dr\u017eel p\u0159i \u017eivot\u011b v t\u011bch nejhor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch a kter\u00e9ho jsem miloval.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, moc mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed a nedok\u00e1zal bych si odpustit, kdybych t\u011b jen tak ztratil. Nedok\u00e1zal bych to, nedok\u00e1zal,“ za\u0161eptal. Na z\u00e1dech jsem uc\u00edtil n\u011bkolik jeho slz.<\/p>\n<\/div>\n
„Neplakej,“ odt\u00e1hl jsem ho od sebe a rukou mu ut\u0159el vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Usm\u00e1l se na m\u011b a nebezpe\u010dn\u011b se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil. V\u011bd\u011bl jsem, co chce ud\u011blat, ale i p\u0159esto jsem neuhnul. Cht\u011bl jsem tot\u00e9\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho hork\u00fd dech m\u011b \u0161imral na tv\u00e1\u0159i a s ka\u017ed\u00fdm Tomov\u00fdm p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00edm byl intenzivn\u011bj\u0161\u00ed. Te\u010f u\u017e jsem nemohl ut\u00e9ct. M\u011bl m\u011b skv\u011ble pod kontrolou, ale ani jsem necht\u011bl. Byl to Tom, kdo zru\u0161il pouhou mezeru mezi n\u00e1mi a pol\u00edbil m\u011b na rty. Pootev\u0159el jsem je a tak jsem dal Tomovi znamen\u00ed, \u017ee mi jazykem m\u016f\u017ee vniknout dovnit\u0159. Na nic ne\u010dekal a jazyk propletl s m\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli si s n\u00edm jen tak hr\u00e1l, a\u017e se nakonec odtrhl a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluji t\u011b, Bille,“ za\u0161eptal a znovu sv\u00e9 rty nam\u00e1\u010dkl na m\u00e9. Jen jsem se usm\u00e1l a vychutn\u00e1val si sladkost jeho rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Tome,“ \u0159ekl jsem, kdy\u017e se odlepil. Op\u0159el se \u010delem o m\u00e9 a zad\u00edval se na moje rty, kter\u00e9 se zkroutily do \u00fasm\u011bvu. Dot\u00fdkali jsme se nosy a oba jsme \u010dekali, co se bude d\u00edt d\u00e1l. Tom se ale najednou zvedl z postele a p\u0159em\u00edstil se ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ nech\u00e1pav\u011b jsem se zeptal.<\/p>\n<\/div>\n
„Jenom pro py\u017eamo. Dnes toti\u017e sp\u00edm u tebe,“ vypl\u00e1zl na m\u011b jazyk a zmizel za dve\u0159mi.<\/p>\n<\/div>\n
autor: _____<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: _____ Ahojky, p\u0159ich\u00e1z\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou pov\u00eddkou. Mohli jste si v\u0161imnout, \u017ee na tento blog jsem pos\u00edlala u\u017e jednu: „Stejn\u011b to neud\u011bl\u00e1\u0161!“ a pov\u00eddka obdr\u017eela pom\u011brn\u011b dost pozitivn\u00edch koment\u00e1\u0159\u016f, proto jsem se rozhodla napsat dal\u0161\u00ed \ud83d\ude42 Ale nejen kv\u016fli tomu, tak\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8401","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8401","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8401"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8401\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8401"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8401"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8401"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}