{"id":8413,"date":"2011-06-19T17:00:00","date_gmt":"2011-06-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8391"},"modified":"2011-06-19T17:00:00","modified_gmt":"2011-06-19T16:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/19\/dance-to-destroy-you-17\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 17."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tati?“ zopakuju, kdy\u017e na m\u011b jen ml\u010dky z\u00edr\u00e1, a omot\u00e1m si kolem sebe pa\u017ee. Z chodby jde zima, a nav\u00edc mi nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9, jak na m\u011b t\u00e1ta kouk\u00e1. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Ignoruje mou ot\u00e1zku a bez pozv\u00e1n\u00ed vejde d\u00e1l do bytu. S povzdechem za n\u00edm zav\u0159u dve\u0159e a beze slova si jdu do koupelny alespo\u0148 pro tri\u010dko. V\u017edycky je takov\u00fd, kdy\u017e se mu n\u011bco nel\u00edb\u00ed, ml\u010d\u00ed a d\u011bl\u00e1, co uzn\u00e1 za vhodn\u00e9. Kdy\u017e se o p\u00e1r chvil pozd\u011bji vr\u00e1t\u00edm do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, t\u00e1ta stoj\u00ed uprost\u0159ed m\u00edstnosti s rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi a pohled, kter\u00fd mi v\u011bnuje, nev\u011bst\u00ed nic dobr\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jo, co jsem ud\u011blal?“ Tenhle jeho postoj a pohled zn\u00e1m moc dob\u0159e. \u010cast\u011bji ne\u017e mn\u011b ho v\u0161ak v minulosti v\u011bnoval Billovi. \u010cek\u00e1m, \u017ee dostanu p\u0159edn\u00e1\u0161ku, i kdy\u017e netu\u0161\u00edm, za co. Nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e za\u010dne spolupachatel \u00fa\u010dastn\u00edc\u00ed se na m\u00e9m po\u010det\u00ed mluvit, krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi ne\u0159ekl, \u017ee ses na konzervato\u0159 nedostal? Co se stalo, Tomasi? Tolik jsi p\u0159ece d\u0159el!“<\/p>\n<\/div>\n
Zask\u0159\u00edpu zubama, ale pozn\u00e1mku, \u017ee v m\u00e9m rodn\u00e9m list\u011b stoj\u00ed Tom a ne Tomas, rad\u0161i zase spolknu. Stejn\u011b si m\u011b bude d\u00e1l oslovovat tak, jak se mu zl\u00edb\u00ed. „Asi jsem ned\u0159el dost,“ odpov\u00edm mu a napodob\u00edm jeho postoj. V\u00edm, \u017ee te\u010f l\u017eu, m\u00e1lem jsem vypustil du\u0161i p\u0159i p\u0159\u00edprav\u011b na p\u0159ij\u00edma\u010dky, ale to nic nem\u011bn\u00ed na tom, \u017ee se mi nel\u00edb\u00ed jeho p\u0159\u00edtomnost v m\u00e9m byt\u011b, \u017ee ho chci pry\u010d a ve vzteku na n\u011bj prsknu cokoliv. Chci ho dostat pry\u010d, co nejd\u00e1l od Billa, kter\u00fd sp\u00ed vedle.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi to n\u011bjak rozumn\u011b vysv\u011btlit?“ pokra\u010duje d\u00e1l t\u00e1ta a ot\u00e1zku, kdo mu vlastn\u011b o m\u00e9m nep\u0159ijet\u00ed \u0159ekl, \u00fasp\u011b\u0161n\u011b ignoruje. „Vrazil jsem do tebe takov\u00fdch pen\u011bz, to ses nemohl aspo\u0148 po\u0159\u00e1dn\u011b sna\u017eit?!“<\/div>\n
\n
„Nek\u0159i\u010d, pros\u00edm t\u011b, tati, nek\u0159i\u010d,“ pohledem st\u0159el\u00edm ke dve\u0159\u00edm, za nimi\u017e sp\u00ed m\u00e9 nic netu\u0161\u00edc\u00ed dvoj\u010de. Nechci, aby ho vzbudil, aby se ti dva v\u016fbec potkali. U\u017e jen fakt, \u017ee se opravdu nen\u00e1vid\u00ed, by nep\u0159inesl nic dobr\u00e9ho, a p\u0159idejte k tomu to, \u017ee Bill le\u017e\u00ed v m\u00e9 posteli nah\u00fd<\/em>, a pr\u016f\u0161vih by byl na sv\u011bt\u011b. „Sna\u017eil jsem se. Sna\u017eil jsem se, ale asi jim to holt nesta\u010dilo a byli tam lep\u0161\u00ed, ne\u017e jsem j\u00e1. Promi\u0148 za m\u016fj ne\u00fasp\u011bch.“<\/div>\n
„Promi\u0148 si str\u010d n\u011bkam, Tomasi! Vyhazoval jsem ty pen\u00edze naprosto do vzduchu! Co na tom, \u017ees studoval tanec o dva roky d\u00fdl ne\u017e ostatn\u00ed, stejn\u011b jsi to nedok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b vyu\u017e\u00edt ve sv\u016fj prosp\u011bch! Pod\u00edvej se na sebe, to si \u0159\u00edk\u00e1\u0161 m\u016fj syn?!“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho slova m\u011b bol\u00ed. V\u00edm, \u017ee jsem ho zklamal, v\u00edm to moc dob\u0159e, ale tohle si nezaslou\u017e\u00edm. Moc dob\u0159e v\u00ed, co v\u0161echno jsem tanci a baletu u\u017e od d\u011btstv\u00ed ob\u011btoval, tohle si od n\u011bj prost\u011b nezaslou\u017e\u00edm. Nikoho to nebol\u00ed a nemrz\u00ed v\u00edc ne\u017e m\u011b, \u017ee jsem neusp\u011bl, tak a\u0165, proboha, ml\u010d\u00ed! M\u00e1m chu\u0165 na n\u011bj vyk\u0159i\u010det v\u0161echno, co se mi te\u010f hon\u00ed hlavou, ale t\u00e1ta mi ned\u00e1 \u0161anci a rovnou pokra\u010duje.<\/p>\n<\/div>\n
„A nav\u00edc, pak si ke mn\u011b nakr\u00e1\u010d\u00ed ten spratek, a je\u0161t\u011b si dovoluje, \u0159\u00edct si o prachy! Jak si to p\u0159edstavuje?“<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b zamrk\u00e1m a zmaten\u011b sleduju, jak t\u00e1ta za\u010dne krou\u017eit kolem konferen\u010dn\u00edho stolku. Jakej spratek? Jak\u00fd pen\u00edze? O \u010dem to mluv\u00ed? U\u017e, u\u017e se ho chyst\u00e1m zeptat, kdy\u017e si najednou vzpomenu na ve\u010der p\u0159ed p\u00e1r dny.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem doma,“ ozve se z chodby hned pot\u00e9, co se dve\u0159e s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm dov\u0159ou. Odlo\u017e\u00edm tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed na stolek p\u0159ed sebou, a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159iv\u00edt\u00e1m Billa, kter\u00fd se jako velk\u00e1 voda v\u0159\u00edt\u00ed do ob\u00fdv\u00e1ku a za sebou nech\u00e1v\u00e1 cesti\u010dku sv\u00fdch svr\u0161k\u016f. Zase pak p\u016fjdu a budu je po n\u011bm sb\u00edrat, u\u017e se fakt t\u011b\u0161\u00edm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kde jsi byl? D\u00e1\u0161 si ve\u010de\u0159i?“ zept\u00e1m se ho a automaticky jdu do kuchyn\u011b p\u0159ipravit dal\u0161\u00ed porci ku\u0159ec\u00edho sal\u00e1tu. Za posledn\u00ed dobu jsem si zvykl, \u017ee Billa krm\u00edm, ukl\u00edz\u00edm mu a prakticky v\u0161echno d\u011bl\u00e1m pro n\u011bj. Mo\u017en\u00e1 to d\u011bl\u00e1m podv\u011bdom\u011b jako kompenzaci za to, jak ho neust\u00e1le odm\u00edt\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bco si za\u0159\u00eddit,“ dostane se mi kr\u00e1tk\u00e9, r\u00e1zn\u00e9 odpov\u011bdi a j\u00e1 u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee br\u00e1chu n\u011bco, nebo n\u011bkdo hodn\u011b rozladil. Posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed byl jako slun\u00ed\u010dko, po\u0159\u00e1d kolem m\u011b sk\u00e1kal, tohle je docela razantn\u00ed zm\u011bna. Postav\u00edm p\u0159ed n\u011bj skleni\u010dku s kolou, a kdy\u017e se kone\u010dn\u011b bez vrt\u011bn\u00ed usad\u00ed v k\u0159esle, do kl\u00edna mu polo\u017e\u00edm misku se sal\u00e1tem. Jakmile se ho zept\u00e1m, co se stalo, spust\u00ed se ohniv\u00e1 spou\u0161\u0165.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ten idiot si na m\u011b dovolil \u0159v\u00e1t, nad\u00e1vat mi, a nakonec m\u011b vyhodil! Ch\u00e1pe\u0161 to, m\u011b! M\u011bl bejt vd\u011b\u010dnej, \u017ee sem za nim v\u016fbec \u0161el, ale to n\u00e9, to on si musel zase rejpnout a zanad\u00e1vat si, a je\u0161t\u011b mi \u0159ekl, \u017ee pro m\u011b nic d\u011blat nebude, \u017ee to nen\u00ed jeho povinnost! No ch\u00e1pe\u0161 to?!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kdo?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ten kret\u00e9n! Norm\u00e1ln\u011b se na m\u011b d\u00edval tak arogantn\u011b, \u017ee sem m\u011bl chu\u0165 mu vrazit tu\u017eku mezi o\u010di!“ S hlubok\u00fdm n\u00e1dechem se spust\u00ed dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval nad\u00e1vek na osobu m\u011b st\u00e1le nezn\u00e1mou. Jen s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoruju, jak se Bill vztek\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„To ty si ten kret\u00e9n, kter\u00fdmu cht\u011bl vrazit tu\u017eku mezi o\u010di?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e si d\u00e1m dv\u011b a dv\u011b dohromady, a v\u016fbec m\u011b nenapadne, \u017ee bych mohl t\u00e1tu rozohnit je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e u\u017e je. O sv\u00e9 hlouposti se v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm v dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b, kdy\u017e na m\u011b za\u010dne je\u010det tak, jako snad je\u0161t\u011b nikdy. Jen st\u011b\u017e\u00ed zachyt\u00edm jeho ka\u017ed\u00e9 t\u0159et\u00ed slovo a ani tak to rozhodn\u011b nejsou hezk\u00e1, l\u00e1skypln\u00e1 slova. Nehled\u011b na to, \u017ee se opravdu hnusn\u00fdm zp\u016fsobem vyjad\u0159uje o m\u00e9m dvoj\u010deti. Ale p\u0159eru\u0161it se mi ho nepoda\u0159\u00ed, mele si svou, je\u010d\u00ed na m\u011b, chod\u00ed po ob\u00fdv\u00e1ku, dupe a je jak utr\u017een\u00fd ze \u0159et\u011bzu. Jen se opravdu modl\u00edm, aby te\u010f Bill nevylezl ven. Mysl\u00edm, \u017ee by ho otec na m\u00edst\u011b zabil.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e jsi skon\u010dil?“ zept\u00e1m se ho, kdy\u017e mu v p\u016flce v\u011bty dojde dech. „Opova\u017e se o n\u011bm je\u0161t\u011b n\u011bkdy takhle p\u0159ede mnou mluvit,“ pokra\u010duju d\u0159\u00edv, ne\u017e se t\u00e1ta stihne vzpamatovat. To, co v\u0161echno o Billovi \u0159ekl, si jen tak l\u00edbit nenech\u00e1m. A\u0165 chce nebo ne, a\u0165 se mezi nimi stalo cokoliv, furt je to jeho syn a takhle o n\u011bm mluvit prost\u011b nebude. „Je to tv\u016fj syn, tak si to, proboha, uv\u011bdom! Co ti ud\u011blal tak hrozn\u00fdho?“<\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1ta m\u011b jen propaluje pohledem, ale nic ze sebe nevym\u00e1\u010dkne. Mo\u017en\u00e1 jsem ho zasko\u010dil, nejsem ten, kdo by mu n\u011bkdy odmlouval a odporoval. Ale nikdy jsme se my dva neh\u00e1dali o Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d na n\u011bj nejsi aspo\u0148 trochu py\u0161nej, tati? Dok\u00e1zal toho v\u00edc ne\u017e j\u00e1!“<\/p>\n<\/div>\n
„A co ten spratek asi tak dok\u00e1zal?“ u\u0161kl\u00edbne se t\u00e1ta a v tu chv\u00edli m\u00e1m chu\u0165 mu, jako Bill, vrazit p\u0159i nejmen\u0161\u00edm kluku mezi o\u010di. Jak o n\u011bm m\u016f\u017ee mluvit takhle o\u0161kliv\u011b? Dal mu \u017eivot! Odte\u010f m\u011b nedr\u017e\u00ed zp\u00e1tky u\u017e nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Dostal se na konzervato\u0159 m\u00edsto m\u011b! A to i bez tvejch pen\u011bz!“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Je to asi p\u011bt minut, co m\u011b z dokonal\u00e9ho snu o tom, jak jsme s Tomem n\u011bkde na proslun\u011bn\u00e9 pl\u00e1\u017ei, vzbudil \u0161\u00edlen\u00fd \u0159ev. V prvn\u00ed chv\u00edli jsem cht\u011bl vyb\u011bhnout ven a zjistit, co se d\u011bje a kdo na koho tak je\u010d\u00ed, ale pak jsem v tom v\u0161em poznal jeho<\/em> hlas.<\/div>\n
Jako prvn\u00ed jsem jen strnule le\u017eel sto\u010den\u00fd pod pe\u0159inou a p\u0159\u00e1l si, aby ode\u0161el. Necht\u011bl jsem ho vid\u011bt. Ale kdy\u017e pak za\u010dal na Toma je\u010det, \u017ee jen kv\u016fli tomu, \u017ee je naprosto neschopnej, a \u017ee i takov\u00e1 nicka, jako jsem j\u00e1, je schopn\u00e1 se dostat na Akademii, u\u017e to ne\u0161lo. Nem\u016f\u017eu ho nechat na Toma tak \u0159v\u00e1t. Nedal mi pro n\u011bj pen\u00edze, aby se mohl dostat na \u0161kolu, tak a\u0165 te\u010f ml\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nat\u00e1hnu na sebe jedno z Tomov\u00fdch tri\u010dek a spodn\u00ed pr\u00e1dlo a pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi vykouknu do ob\u00fdv\u00e1ku. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee t\u00e1ta stoj\u00ed z\u00e1dy ke mn\u011b a nevid\u00ed m\u011b, ale to, jak se Tomovi hr\u016fzou roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed o\u010di, stejn\u011b jeho pozornost p\u0159it\u00e1hne a za p\u00e1r vte\u0159in u\u017e se jeho nen\u00e1vistn\u00fd pohled vp\u00edj\u00ed do m\u00e9 osoby.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty!“ zavr\u010d\u00ed t\u00e1ta nen\u00e1vistn\u011b a ne\u017e se stihnu nad\u00e1t, za doprovodu Tomova v\u00fdk\u0159iku se ke mn\u011b p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed, rozraz\u00ed dve\u0159e tak siln\u011b, a\u017e m\u011b uhod\u00ed do obli\u010deje a p\u0159iraz\u00ed m\u011b ke st\u011bn\u011b hned vedle nich. Lap\u00e1m po dechu, z nosu mi proudem val\u00ed krev a j\u00e1 se nezm\u016f\u017eu na nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen vyd\u011b\u0161en\u011b sledovat otc\u016fv v\u00fdraz. Boj\u00edm se ho, poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b se ho opravdu boj\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se opova\u017euje\u0161 kr\u00e1st p\u0159\u00edle\u017eitosti m\u00e9mu<\/em><\/strong> synovi?! Se\u0161 oby\u010dejn\u00e1 nicka, nic v\u00edc, tak by ses podle toho m\u011bl i chovat!“ k\u0159i\u010d\u00ed d\u00e1l a p\u0159i ka\u017ed\u00e9m slov\u011b se mnou zat\u0159ese tak, \u017ee se hlavou odraz\u00edm od st\u011bny. Bol\u00ed to, hrozn\u011b to bol\u00ed, ale nejsem schopn\u00fd se mu br\u00e1nit. S otcem jsem si za\u017eil u\u017e hodn\u011b, ale v \u017eivot\u011b na m\u011b nevzt\u00e1hl ruku. Jsem naprosto \u0161okovan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165 ho! Okam\u017eit\u011b ho pus\u0165!“ ozve se t\u00e1tovi p\u0159es rameno a za p\u00e1r vte\u0159in ode m\u011b Tom otce odt\u00e1hne. Jeho t\u011blo se p\u0159ede mnou objev\u00ed jako \u0161t\u00edt a j\u00e1 jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee je tu te\u010f se mnou. Nezvl\u00e1dnul bych otci \u010delit s\u00e1m. „On je taky tv\u016fj syn, proboha! M\u011bl bys na n\u011bj b\u00fdt py\u0161nej, \u017ee se tam dostal! J\u00e1 toti\u017e jsem! Co si to za otce?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Py\u0161nej? Na n\u011bj?“ odfrkne si J\u00f6rg a mysl\u00edm, \u017ee neb\u00fdt Toma, vrhne se po mn\u011b znovu. „Na n\u011bj nebudu py\u0161nej nikdy za nic! Je to nula, nula, kter\u00e1 ti ukradla sen, Tomasi, copak to nevid\u00ed\u0161?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Vypadni,“ zasy\u010d\u00ed Tom smrteln\u011b klidn\u00fdm hlasem. Jeho t\u011blo se proti mn\u011b t\u0159ese vztekem a to, jak\u00fdm zp\u016fsobem se d\u00edv\u00e1 na otce, mi a\u017e nah\u00e1n\u00ed hr\u016fzu. Nikdy jsem ho nevid\u011bl opravdu na\u0161tvan\u00e9ho, myslel jsem si, \u017ee to ani neum\u00ed, ale Tom mi te\u010f uk\u00e1zal opak. „Sly\u0161el si? Vypadni, hned!“<\/p>\n<\/div>\n
„Tomasi, j\u00e1 t\u011b varu-„<\/p>\n<\/div>\n
„Vypadni! Hned! Te\u010f!“ za\u0159ve Tom tak mocn\u00fdm hlasem, a\u017e nadsko\u010d\u00edm leknut\u00edm. B\u00e1zliv\u011b mu polo\u017e\u00edm ruku na rameno a jemn\u011b stisknu. Chci ho uklidnit, kdy\u017e je klidn\u00fd on, jsem i j\u00e1. Ale kdy\u017e t\u00e1ta vykro\u010d\u00ed sm\u011brem k n\u00e1m, p\u0159itisknu se t\u011bsn\u011b na Tomova z\u00e1da a m\u00e1m tendenci jej obejmout. Poto\u010d\u00ed hlavu ke mn\u011b a p\u0159es rameno ti\u0161e za\u0161ept\u00e1, \u017ee u\u017e se mi nic nestane, \u017ee to nedovol\u00ed, a op\u011bt pak hlasit\u011b vyzve t\u00e1tu k odchodu.<\/p>\n<\/div>\n
„Je ti jasn\u00fd, \u017ee u\u017e si u m\u011b ani ne\u0161krtne\u0161, Tomasi? Zahazovat se s t\u00edm spratkem, co se objev\u00ed jenom tehdy, kdy\u017e pot\u0159ebuje pen\u00edze, jak si to v\u016fbec mohl ud\u011blat? U m\u011b si skon\u010dil!“<\/p>\n<\/div>\n
„Kret\u00e9ne,“ usyknu potichu, \u017ee m\u011b mohl sly\u0161et jen Tom, kter\u00fd mi siln\u011b stisknul ruku. Jak si to, sakra, otec p\u0159edstavuje?! J\u00e1 ty pen\u00edze p\u0159ece necht\u011bl pro sebe!<\/p>\n<\/div>\n
„Rad\u0161i s n\u00edm ne\u017e s tebou, tati. A te\u010f u\u017e vypadni,“ vyzve ho Tom, pro m\u011b naprosto nepochopiteln\u011b, klidn\u00fdm hlasem. C\u00edt\u00edm pod prsty, jak se klepe vzteky, a p\u0159esto na t\u00e1tu mluv\u00ed naprosto klidn\u011b, v\u00e1\u017en\u011b to nech\u00e1pu.<\/p>\n<\/div>\n
Otec je\u0161t\u011b p\u00e1r vte\u0159in stoj\u00ed a jen n\u00e1s oba nen\u00e1vistn\u011b propaluje pohledem, pak se oto\u010d\u00ed a s hnusn\u00fdm, ledov\u00fdm „Skon\u010dils,“ odejde. Oba s Tomem stoj\u00edme v tichu lo\u017enice a teprve a\u017e ve chv\u00edli, kdy vchodov\u00e9 dve\u0159e hlasit\u011b ozn\u00e1m\u00ed odchod na\u0161eho otce, oba se zhluboka nadechneme.<\/p>\n<\/div>\n
„Panebo\u017ee,“ vydechne Tom o vte\u0159inu pozd\u011bji a prudce se na m\u011b oto\u010d\u00ed. „Jsi v po\u0159\u00e1dku? Ten kret\u00e9n!“ Posad\u00ed m\u011b na postel a okam\u017eit\u011b za\u010dne zkoumat m\u016fj st\u00e1le krv\u00e1cej\u00edc\u00ed nos. Jen se na n\u011bj jemn\u011b pousm\u011bju a chytnu ho za ruku. Bol\u00ed to jako \u010dert, ale te\u010f jsou d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 mus\u00edme vy\u0159e\u0161it. Kdy\u017e se ale nadechnu a pokus\u00edm se mluvit, Tom m\u011b r\u00e1zn\u011b uml\u010d\u00ed, vyb\u011bhne z m\u00edstnosti a za chv\u00edli se vr\u00e1t\u00ed s l\u00e9k\u00e1rni\u010dkou a slovy, \u017ee s t\u00edm n\u011bco ud\u011bl\u00e1 a zase m\u011b sprav\u00ed. Tomu jsem se opravdu musel zasm\u00e1t, ale v dal\u0161\u00ed chv\u00edli jsem usykl bolest\u00ed, kdy\u017e mi za\u010dal opatrn\u011b ot\u00edrat krev.<\/p>\n<\/div>\n
„Je mi to tak l\u00edto, Billa, tak l\u00edto,“ muml\u00e1 Tom a ve\u0161ker\u00fd jeho vztek je pry\u010d. Z\u016fstal jen m\u016fj starostliv\u00fd Tom, kter\u00fd mi tamponem co nejjemn\u011bji ot\u00edr\u00e1 nos od krve. „V\u00e1\u017en\u011b je mi to l\u00edto,“ spust\u00ed nanovo, kdy\u017e odhod\u00ed tampon stranou a za\u010dne zkoumat po\u0161kozen\u00ed m\u00e9ho obli\u010deje. Usyknu bolest\u00ed, kdy\u017e se m\u011b omylem na ko\u0159eni nosu dotkne siln\u011bji, a Tom spust\u00ed dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval omluv. Ale pro\u010d? On nic neud\u011blal!<\/p>\n<\/div>\n
Zastav\u00edm jeho pokusy o to, hladit m\u016fj nos. „P\u0159esta\u0148 se omlouvat, nen\u00ed p\u0159ece tvoje chyba, \u017ee n\u00e1\u0161 otec je idiot.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale-„<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ale, Tome, ty za nic nem\u016f\u017ee\u0161. To j\u00e1 bych se m\u011bl omlouvat tob\u011b. Kv\u016fli mn\u011b je na tebe otec na\u0161tvanej a prakticky t\u011b taky zavrhnul.“ V\u00e1\u017en\u011b je mi to l\u00edto. Necht\u011bl jsem, aby se n\u011bco takov\u00fdho n\u011bkdy stalo. Mo\u017en\u00e1 jako kluk jsem si p\u0159\u00e1l, aby otec m\u011bl rad\u0161i m\u011b ne\u017e Toma, ale te\u010f jsem si rozhodn\u011b nep\u0159\u00e1l, aby ho t\u00e1ta poslal k \u010dertu, stejn\u011b tak jako m\u011b. Tom si to nezaslou\u017eil, v\u017edycky d\u011blal to, co po n\u011bm t\u00e1ta cht\u011bl, a te\u010f jenom d\u00edky mn\u011b p\u0159i\u0161el o jeho p\u0159\u00edze\u0148.<\/p>\n<\/div>\n
„Na to ka\u0161li, Billa, mn\u011b je ukradenej. Ukradenej, rozum\u00ed\u0161? Ty jsi pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed!“ Ne\u017e se nad\u011bju, Tom m\u011b pevn\u011b obejme. A j\u00e1 se mu ani nesna\u017e\u00edm br\u00e1nit. Je mi u n\u011bj tak hezky, jeho n\u00e1ru\u010d je tak p\u0159\u00edjemn\u00e1 a hork\u00e1. V\u00e1\u017en\u011b je mi u n\u011bj dokonale.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b stra\u0161n\u011b r\u00e1d, Tomi, stra\u0161n\u011b moc r\u00e1d!“ obejmu ho siln\u011b kolem krku. R\u00e1d bych mu \u0159ekl, \u017ee ho miluju, zaslou\u017eil by si to, ale nechci \u0159\u00edct n\u011bco, co je\u0161t\u011b nen\u00ed pravda. Miluju ho, u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee bych pro n\u011bj ud\u011blal v\u0161echno, ale je\u0161t\u011b to nechci \u0159\u00edct nahlas. Cel\u00e1 tahle zm\u011bna prob\u011bhla moc rychle, nejd\u0159\u00edv si s\u00e1m mus\u00edm zvyknout na sv\u00e9 city, a\u017e pak je m\u016f\u017eu vyzn\u00e1vat Tomovi.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, zlato, j\u00e1 v\u00edm.“ Pousm\u011bju se p\u0159i nov\u00e9m osloven\u00ed, kter\u00e9 pou\u017eije. Zvyknul bych si na to. „Pro\u010d si po n\u011bm cht\u011bl ty pen\u00edze, Billa? V\u00ed\u0161, \u017ee bych ti pomohl, kdybys mi \u0159ekl.“<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechnu si, „Proto\u017ee ty pen\u00edze byly pro tebe,“ zamuml\u00e1m potichu. Kdyby \u0161lo jen o m\u011b, nikdy bych si otci o pen\u00edze ne\u0159ekl. Neud\u011blal jsem to nikdy p\u0159ed t\u00edm a neud\u011blal bych to ani te\u010f, probl\u00e9m ale byl, \u017ee pr\u00e1v\u011b J\u00f6rgen Kaulitz je ten jedin\u00fd, kdo by dok\u00e1zal d\u00e1t dohromady takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed pen\u011bz, aby to pokrylo n\u00e1klady na Tomovo vystoupen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro m\u011b? Pro\u010d, ty bl\u00e1zne?“ Tom m\u011b obejme kolem pasu a j\u00e1 si mu automaticky polo\u017e\u00edm hlavu na rameno. S povzdechem zabo\u0159\u00edm nos do jeho tri\u010dka a za pravideln\u00e9ho vdechov\u00e1n\u00ed jeho v\u016fn\u011b jdu s pravdou ven. Tom jen ml\u010dky poslouch\u00e1 m\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o tom, jak m\u011b otec se\u0159val na t\u0159i doby a ne\u017e jsem se v\u016fbec dostal k tomu, pro\u010d ho \u017e\u00e1d\u00e1m o pen\u00edze, vyrazil m\u011b ze sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e s t\u00edm, \u017ee u\u017e m\u011b nikdy nechce vid\u011bt. Cht\u011bl jsem mu to p\u0159\u00e1n\u00ed splnit, s\u00e1m jsem o jeho p\u0159\u00edtomnost nijak nest\u00e1l, ale dne\u0161n\u00edm r\u00e1nem se to trochu zvrtlo. Kdy\u017e domluv\u00edm, je to Tom, kdo si hluboce povzdechne a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 ty pen\u00edze m\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
Popot\u00e1hnu, ne\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee ten pohyb bude bolet, a s p\u00e1r kapkami slz bolesti v o\u010d\u00edch zam\u017eour\u00e1m zmaten\u011b na Toma, v jeho\u017e objet\u00ed je mi naprosto n\u00e1dhern\u011b, jako by nic \u0161patn\u00e9ho neexistovalo. „Co?“<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m ty pen\u00edze,“ zopakuje mi, a hned pokra\u010duje, „\u0160et\u0159il jsem si ka\u017ed\u00fd cent, co mi kdy t\u00e1ta dal, plus v\u00fdplaty. Neutr\u00e1cel jsem, jen za to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed, m\u00e1m dost na to, abych to v\u0161echno zaplatil, a mo\u017en\u00e1 mi je\u0161t\u011b zbyde.“<\/p>\n<\/div>\n
Zb\u011bsile za\u010dnu vrt\u011bt hlavou. I kdybych se m\u011bl do smrti zadlu\u017eit, najdu zp\u016fsob, jak to zaplatit s\u00e1m, ale Tom na to ned\u00e1 ani cent. Tohle je moje omluvn\u00e1 akce za v\u0161echno to, co jsem mu b\u011bhem v\u0161ech t\u011bch let provedl, nebude si to s\u00e1m je\u0161t\u011b financovat! Kdy\u017e sv\u00e9 protesty ale vyslov\u00edm nahlas, Tom mi s \u00fasm\u011bvem polo\u017e\u00ed prst na rty a argumentuje proti mn\u011b t\u00edm, \u017ee pokud by nem\u011bl vlo\u017eit pen\u00edze do realizace sv\u00e9ho snu, pak u\u017e nev\u00ed, do \u010deho jin\u00e9ho. J\u00e1 s\u00e1m bych v\u011bd\u011bl o spoust\u011b v\u011bc\u00ed, ale Tom m\u00e1 pravdu. Pokud je to jeho rozhodnut\u00ed, nezabr\u00e1n\u00edm mu. Maxim\u00e1ln\u011b pro n\u011bj m\u016f\u017eu ud\u011blat, co nejv\u00edc budu s\u00e1m moct.<\/p>\n<\/div>\n
A\u0165 chci nebo ne, nakonec s n\u00edm mus\u00edm souhlasit, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm od Toma polibek s p\u0159\u00edslibem toho, \u017ee spolu v\u0161echno zvl\u00e1dneme. V\u011b\u0159\u00edm mu, je to p\u0159ece Tom.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, volal jsi tam? Co ti \u0159ekli?“ Polo\u017e\u00edm p\u0159ed Billa hrnek s cappuccinem, o kter\u00e9 si \u0159ekl, a lehnu si do postele k n\u011bmu. Skoro okam\u017eit\u011b se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed a j\u00e1 ho s \u00fasm\u011bvem obejmu kolem ramen. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tomu v\u0161emu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it. Opravdu se stalo to, v co jsem si nikdy netroufnul ani doufat, Bill le\u017e\u00ed v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed a snad a\u017e spokojen\u011b vrn\u00ed. Kone\u010dn\u011b v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u0161echno \u0161patn\u00e9 je za n\u00e1mi a \u010dekaj\u00ed n\u00e1s u\u017e jen ty dobr\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekli mi, \u017ee m\u00e1m p\u0159ij\u00edt, a\u017e mi bude l\u00edp,“ usm\u011bje se na m\u011b br\u00e1\u0161ka. Na pohovor, kter\u00fd m\u011bl m\u00edt dnes r\u00e1no v n\u011bjak\u00fdch novin\u00e1ch, nem\u011bl po rann\u00edm incidentu s t\u00e1tou ani pomy\u0161len\u00ed. A nehled\u011b na jeho otekl\u00fd, bolav\u00fd nos. Jsem r\u00e1d, \u017ee mu dali dal\u0161\u00ed \u0161anci, byla to pr\u00e1ce, o kterou snad Bill doopravdy st\u00e1l a mohl by ji d\u011blat i p\u0159i studiu na Akademii.<\/p>\n<\/div>\n
„A nepot\u0159ebujou tam je\u0161t\u011b n\u011bkoho?“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bj jemn\u011b. „Te\u010f jsme bez pr\u00e1ce oba.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ned\u011blej si z toho srandu, nen\u00ed to vtipn\u00fd! V\u00ed\u0161, \u017ee si to vy\u010d\u00edt\u00e1m. M\u00e1m pocitu, \u017ee ti v\u0161echno jenom celej \u017eivot kaz\u00edm,“ zamuml\u00e1 Bill a j\u00e1 ho s povzdechem stisknu v objet\u00ed o n\u011bco siln\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed tvoje chyba, \u017ee je n\u00e1\u0161 otec naprostej idiot, tak si to nevy\u010d\u00edtej, Billa. Najdu si n\u011bco jin\u00fdho a bude n\u00e1m fajn, hm? Uvid\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale-„<\/p>\n<\/div>\n
Jeho protesty uml\u010d\u00edm ve chv\u00edli, kdy si na n\u011bj lehnu a uv\u011bzn\u00edm ho pod sebou. „\u017d\u00e1dn\u00e1 ale, hm? Billa?“ zamuml\u00e1m ti\u0161e proti jeho rt\u016fm a pol\u00edb\u00edm ho. Jeho odpov\u011bd\u00ed je jen stejn\u011b tich\u00e9 zamru\u010den\u00ed do na\u0161eho polibku, co\u017e m\u011b p\u0159inut\u00ed se usm\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
„Nast\u011bhuj se ke mn\u011b,“ vydechnu po dal\u0161\u00edm dlouh\u00e9m polibku. V\u00edm, \u017ee je to v\u0161echno mo\u017en\u00e1 moc rychl\u00e9, ale vzhledem k tomu, co v\u0161echno se za posledn\u00ed m\u011bs\u00edce stalo, mi to p\u0159ipad\u00e1 jen jako dal\u0161\u00ed rozumn\u00fd krok. Chci ho m\u00edt po\u0159\u00e1d u sebe, a stejn\u011b tady prakticky u\u017e cel\u00fd m\u011bs\u00edc bydl\u00ed, po cel\u00e9m byt\u011b se v\u00e1l\u00ed jeho v\u011bci a j\u00e1 si tak hned p\u0159ipad\u00e1m v\u00edc doma. Tak pro\u010d to neud\u011blat ofici\u00e1ln\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Bill pode mnou cel\u00fd ztuhne. „Nast\u011bhovat se sem? Jako se v\u0161ema v\u011bcma, botama, ta\u0161kama a tak? Bydlet s tebou?“<\/p>\n<\/div>\n
Zasm\u011bju se a op\u011bt jeho rt\u016fm v\u011bnuji dal\u0161\u00ed polibek. „P\u0159esn\u011b tak, bydlet se mnou, nast\u011bhovat se sem i se v\u0161ema sv\u00fdma kr\u00e1mama – Au!“ rozesm\u011bju se, kdy\u017e m\u011b s na\u010dert\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem pra\u0161t\u00ed do ramene. „No tak, Billa, hezky \u0159ekni: „Ano, Tomi, nast\u011bhuju se sem, budu s tebou bydlet.“ Hm? No taaak, zlato,“ muml\u00e1m mezi jednotliv\u00fdmi polibky, zat\u00edmco se Bill pode mnou sm\u011bje a kaz\u00ed mi tak ve\u0161ker\u00e9 pokusy jej po\u0159\u00e1dn\u011b pol\u00edbit.<\/p>\n<\/div>\n
Stoj\u00ed m\u011b to s\u00e9rii dlouh\u00fdch, proc\u00edt\u011bn\u00fdch a zpo\u010d\u00e1tku lehce vynucen\u00fdch polibk\u016f, ne\u017e ze sebe Bill se sm\u00edchem vyprav\u00ed v\u011btu, kterou jsem tak moc cht\u011bl sly\u0161et. „Ano, budu tady s tebou r\u00e1d byd-uhm!“ Zbytek jeho v\u011bty se ztrat\u00ed v m\u00e9m polibku. Kdy\u017e se od sebe pak po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b kone\u010dn\u011b odt\u00e1hneme, oba se rozesm\u011bjeme a j\u00e1 jen zlehka pol\u00edb\u00edm \u0161pi\u010dku jeho bolav\u00e9ho nosu.<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Miluju ho.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Tati?“ zopakuju, kdy\u017e na m\u011b jen ml\u010dky z\u00edr\u00e1, a omot\u00e1m si kolem sebe pa\u017ee. Z chodby jde zima, a nav\u00edc mi nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9, jak na m\u011b t\u00e1ta kouk\u00e1. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ Ignoruje mou ot\u00e1zku a bez pozv\u00e1n\u00ed vejde d\u00e1l do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8413","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8413","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8413"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8413\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8413"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8413"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8413"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}