{"id":8414,"date":"2011-06-19T16:30:00","date_gmt":"2011-06-19T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8392"},"modified":"2011-06-19T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-19T15:30:00","slug":"who-am-i-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/19\/who-am-i-14\/","title":{"rendered":"Who am I? 14."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/div>\n
Hod\u00edm Robertovi na st\u016fl kuf\u0159\u00edk a znechucen\u011b odfrknu. Dal\u0161\u00ed \u00famorn\u00fd den v pr\u00e1ci.<\/div>\n
„Ale Tome, netva\u0159 se na tu pr\u00e1ci tak zatrpkle a znechucen\u011b,“ zasm\u011bje se a za\u010dne kuf\u0159\u00edk otev\u00edrat.<\/div>\n
„A jak se m\u00e1m tedy tv\u00e1\u0159it, kdy\u017e pro m\u011b nechutn\u00e1 je?“ pozvednu ironicky obo\u010d\u00ed a odm\u011b\u0159en\u011b ho pozoruji. A nav\u00edc jsem kv\u016fli tob\u011b ztratil \u010dlov\u011bka, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017eelo, ty zmrde.<\/em><\/div>\n
„Netva\u0159 se nijak. Ber to jako samoz\u0159ejmost. Do ned\u00e1vn\u00e9 doby ti to nevadilo,“ koukne se na m\u011b a otev\u0159e kuf\u0159\u00edk.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem do t\u00e9 doby kv\u016fli tob\u011b nemusel ubl\u00ed\u017eit \u010dlov\u011bku, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017eelo!“ vyjedu na n\u011bj. Ten jeho ksicht u\u017e m\u011b v\u00e1\u017en\u011b vyt\u00e1\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Chci pro tebe jen to nejlep\u0161\u00ed, Tome. A v\u011b\u0159 mi, \u017ee i pro n\u011bj to tak je nejlep\u0161\u00ed. Jednou jsi s touhle prac\u00ed za\u010dal, a i kdy\u017e od n\u00ed bude\u0161 cht\u00edt odej\u00edt, v budoucnosti t\u011b stejn\u011b op\u011bt dostihne. A ubli\u017eoval bys t\u00edm i jemu, nejen sob\u011b,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b v\u011bdouc\u00edma o\u010dima. V tom m\u00e1 asi pravdu, ale mohl nechat na mn\u011b, jak se za\u0159\u00edd\u00edm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdybych si vyst\u0159elil mozek z hlavy,“ \u0159eknu jen.<\/div>\n
„Na to, Tome, v\u016fbec nepom\u00fd\u0161lej,“ povzdechne. Vyt\u00e1hne z kuf\u0159\u00edku bal\u00edk pen\u011bz a d\u00e1 mi ho. „To je pro tebe. A nemysli na takov\u00e9 blbosti, jako je sebevra\u017eda. Brzy se v\u0161e zase oto\u010d\u00ed k lep\u0161\u00edmu. V\u011b\u0159 mi,“ pousm\u011bje se smutn\u011b. Jen k\u00fdvnu, schov\u00e1m pen\u00edze do kapsy u bundy a opust\u00edm jeho kancel\u00e1\u0159.<\/div>\n
Vlastn\u011b Roberta nech\u00e1pu. V\u017edycky se ke mn\u011b choval jako\u2026 ano, jako t\u00e1ta. V\u017edycky na m\u011b byl hodn\u00fd a velkorys\u00fd. Sv\u00fdm zp\u016fsobem m\u00e1 rozhodn\u011b pravdu. Ale nem\u00e1 p\u0159ece pr\u00e1vo rozhodovat za m\u011b a za Billa, proto\u017ee\u2026<\/div>\n
Bill.<\/div>\n
\n
Vydechnu a na chv\u00edli zav\u0159u o\u010di. P\u0159ekon\u00e1m bolest v hrudi hlubok\u00fdm nadechnut\u00edm a vydechnut\u00edm. Odblokuji i pr\u00e1v\u011b tvo\u0159\u00edc\u00ed se knedl\u00edk v krku a rozejdu se d\u00e1l. Posledn\u00ed dobou je pro m\u011b lep\u0161\u00ed nep\u0159em\u00fd\u0161let. S \u010d\u00edm mi i celkem dob\u0159e pom\u00e1haj\u00ed pr\u00e1\u0161ky. V\u011bt\u0161inu \u010dasu jen sed\u00edm doma a \u017eeru pr\u00e1\u0161ky nebo chlast\u00e1m. D\u00e1 se tak na v\u0161echno dob\u0159e zapomenout. P\u0159ijdu jen, kdy\u017e Robert n\u011bco pot\u0159ebuje. Kdy\u017e pot\u0159ebuje, abych mu p\u0159inesl dal\u0161\u00ed prachy. Jasn\u011b jsem mu \u0159ekl, \u017ee kdybych m\u011bl znovu n\u011bkoho dal\u0161\u00edho zab\u00edt, rad\u011bji zast\u0159el\u00edm sebe. Divil se, ale aspo\u0148 jedna lidskost ve mn\u011b d\u00edky Billovi z\u016fstala.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
U\u017e je pry\u010d\u2026 ani nev\u00edm, kolik dn\u016f. P\u0159estal jsem vn\u00edmat dny a \u010d\u00edsla v kalend\u00e1\u0159i ten den, kdy jsem ho nechal v tom pokoji. Nesn\u00e1\u0161\u00edm se za to. Nesn\u00e1\u0161\u00edm za to Roberta, ale n\u011bco pozitivn\u00edho na tom p\u0159ece je. Kdy\u017e je daleko ode m\u011b, nic se mu nem\u016f\u017ee st\u00e1t. Je v bezpe\u010d\u00ed, jak p\u0159ed Robertem, tak p\u0159ed ostatn\u00edmi hajzly, kte\u0159\u00ed by cht\u011bli vyu\u017e\u00edt bl\u00edzk\u00e9 osoby. Takhle se mu nem\u016f\u017ee u\u017e nic st\u00e1t. Ur\u010dit\u011b si na\u0161el n\u011bjakou lep\u0161\u00ed pr\u00e1ci a m\u00e1 se dob\u0159e. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem svin\u011b a nen\u00e1vid\u00ed m\u011b. Mo\u017en\u00e1 na m\u011b rad\u011bji u\u017e zapomn\u011bl. Nev\u00edm a nedok\u00e1\u017eu to ani posoudit.<\/div>\n
J\u00e1 svoji bolest ti\u0161\u00edm pr\u00e1\u0161ky. On tak uboh\u00fd jako j\u00e1 nen\u00ed. On je siln\u00fd.<\/div>\n
Sakra, Tome, p\u0159esta\u0148 na n\u011bj u\u017e kurva myslet! Co to s tebou je?!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e od slz a dojdu k baru, za kter\u00fdm stoj\u00ed Harry. Chci si n\u011bco objednat, ale nakonec si to rozmysl\u00edm a jdu d\u00e1l. Opiji se a\u017e doma. Jenom\u017ee m\u011b zastav\u00ed Harryho hlas.<\/div>\n
„Tome.“<\/div>\n
„Hm?“ oto\u010d\u00edm se a bez v\u00fdrazu v o\u010d\u00edch ho pozoruji.<\/div>\n
„Co se stalo mezi tebou a Billem?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b. Jen zakrout\u00edm hlavou.<\/div>\n
„To bys, Harry, nepochopil,“ odpov\u00edm a po\u0159\u00e1dn\u011b si ot\u0159u o\u010di. Harry povzdechne a najednou vyt\u00e1hne n\u011bjakou ob\u00e1lku.<\/div>\n
„Tohle je pro tebe. Nechal to tu Bill ten den, kdy dal v\u00fdpov\u011b\u010f. B\u00e1l jsem se ti to d\u00e1t, a nav\u00edc ani nebyl \u010das. M\u00e1m z t\u00e9 ob\u00e1lky zl\u00e9 tu\u0161en\u00ed,“ \u0159ekne tich\u00fdm hlasem. P\u0159evezmu si ji a prohl\u00ed\u017e\u00edm si n\u00e1pis „Tom“. M\u00e1 tak hezk\u00fd a upraven\u00fd rukopis. K\u00e9\u017e by tu tak byl a j\u00e1 si z n\u011bj mohl ud\u011blat srandu, jestli to cvi\u010dil hodn\u011b dlouho. Zav\u0159u o\u010di, abych zabr\u00e1nil \u00faniku slz.<\/div>\n
„D\u00edky, Harry,“ \u0159eknu jen. „D\u00e1\u0161 mi zbra\u0148?“<\/div>\n
„Ne, ned\u00e1m, Tome. Dnes rozhodn\u011b ne. Nechci m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed, \u017ee si n\u011bco ud\u011bl\u00e1\u0161. Nav\u00edc je\u0161t\u011b nev\u00edme\u2026 tedy nev\u00ed\u0161, co v tom dopisu je,“ zam\u00edtne ihned.<\/div>\n
„\u2026dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu a v\u00edce nenam\u00edt\u00e1m. M\u00e1 pravdu. Vlastn\u011b to, co \u0159\u00edk\u00e1, d\u00e1v\u00e1 smysl.<\/em> „Tak d\u00edky. Ahoj.“<\/div>\n
„Ahoj,“ rozlou\u010d\u00ed se se mnou. Schov\u00e1m ob\u00e1lku do kab\u00e1tu a sl\u00edb\u00edm si, \u017ee si ho rad\u011bji p\u0159e\u010dtu a\u017e doma.<\/p>\n<\/div>\n
Usad\u00edm se na gau\u010di, rozlep\u00edm ob\u00e1lku a zalov\u00edm v n\u00ed. Vyt\u00e1hnu pen\u00edze. Cel\u00fd Bill. Nevzal by si ty pen\u00edze ani za nic.<\/em> Jen se nad t\u00edm trochu usm\u011bji a vyt\u00e1hnu slo\u017een\u00fd pap\u00edr. Rozev\u0159u ho a okam\u017eit\u011b rozezn\u00e1m jeho rukopis. Musel to ps\u00e1t jedin\u011b ru\u010dn\u011b. Ka\u017ed\u00e9 p\u00edsmenko je stejn\u011b velk\u00e9 a naklon\u011bn\u00e9 doprava. Povzdechnu, dod\u00e1m si odvahu a za\u010dnu nahlas \u010d\u00edst.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikdy nebudu litovat toho, \u017ee jsem t\u011b poznal. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017edou sekundu, kterou jsem str\u00e1vil s tebou. Stalo se toho p\u0159\u00edli\u0161. Bol\u00ed to, po\u0159\u00e1d to stra\u0161n\u011b bol\u00ed a asi jen tak nep\u0159estane\u2026“ zlom\u00ed se mi hlas a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi spust\u00ed slzy. P\u0159em\u016f\u017eu se a \u010dtu d\u00e1l. „Nikdy nezapomenu na Toma. Na opravdov\u00e9ho Toma, kter\u00fd pro m\u011b tolik znamenal a st\u00e1le znamen\u00e1. Tento dopis pat\u0159\u00ed m\u00e9mu Tomovi. Proto douf\u00e1m a p\u0159eji si, aby si ho p\u0159e\u010detl pr\u00e1v\u011b on. Proto\u017ee on je ten, kter\u00fd z\u016fstane hluboko v m\u00e9m srdci. D\u011bkuji za v\u0161e. P\u0159eju ti do \u017eivota jen to nejlep\u0161\u00ed. Bill.“<\/p>\n<\/div>\n
Pust\u00edm pap\u00edr a on se snese na st\u016fl. U\u017e to v sob\u011b nedok\u00e1\u017eu d\u00e9le dusit a naplno se rozbre\u010d\u00edm. Schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a hlasit\u011b vzlyk\u00e1m. M\u00e1m chu\u0165 se j\u00edt n\u011bkam zab\u00edt. Jsem k ni\u010demu. Bill mi znovu uk\u00e1zal spr\u00e1vnou cestu. Ale te\u010f zmizel a j\u00e1 nev\u00edm kam kudy j\u00edt. Uk\u00e1zal mi smysl \u017eivota, kter\u00fd se vytratil s jeho odchodem, kter\u00fd jsem zavinil j\u00e1. Za v\u0161echno m\u016f\u017eu jenom j\u00e1. V\u0161em ve sv\u00e9m okol\u00ed jen \u0161kod\u00edm. Jsem absolutn\u011b k ni\u010demu. Nikomu na mn\u011b ani nez\u00e1le\u017e\u00ed. Jedin\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00e9mu na mn\u011b z\u00e1le\u017eelo, jsem ubl\u00ed\u017eil natolik, \u017ee se m\u011b rozhodl nen\u00e1vid\u011bt. Vlastn\u011b se mu nediv\u00edm. Ale j\u00e1 za to nem\u016f\u017eu. Copak jsem mohl d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho? Tak moc bych si p\u0159\u00e1l mu \u0159\u00edct pravdu. Ale nem\u00e1m jak, a stejn\u011b nesm\u00edm. Nav\u017edycky jsem ho ztratil. Nav\u017edycky budu s\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhly dva t\u00fddny a j\u00e1 se c\u00edtil st\u00e1le h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159. Naivn\u011b jsem se domn\u00edval, \u017ee to \u010dasem odezn\u00ed, ale naopak to je\u0161t\u011b s\u00edlilo a Bill mi chyb\u011bl st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. Nebylo to jako ty dva t\u00fddny v Americe, ale mnohem hor\u0161\u00ed. A to z d\u016fvodu, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e ho mo\u017en\u00e1 nikdy neuvid\u00edm. Up\u0159\u00edmn\u011b, u\u017e jsem byl v\u00e1\u017en\u011b zoufal\u00fd a ptal jsem se i Harryho, jestli o Billovi n\u011bco nev\u00ed. Ale jedin\u00e1 jeho odpov\u011b\u010f v\u017edy byla pro m\u011b z\u00e1porn\u00e1. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee jsem na n\u011bj nem\u011bl ani kontakt. V\u011bd\u011bl jsem jen\u2026 jeho adresu. Ano, jeho adresu! Jak m\u011b to nemohlo napadnout u\u017e d\u0159\u00edv?! Tome, ty idiote!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159estal jsem br\u00e1t ohledy na v\u0161echny Robertovy z\u00e1kazy nebo p\u0159\u00edkazy. Byly mi ukraden\u00e9. Prost\u011b jsem se p\u0159evl\u00e9kl a vyjel. Po cest\u011b se stav\u00edm v kv\u011btin\u00e1\u0159stv\u00ed. Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u00e1vat klukovi kytku, ale je gay a\u2026 v tom na\u0161em ‚vztahu‘ vlastn\u011b holka byl. T\u0159eba m\u00e1 kytky r\u00e1d a ud\u011bl\u00e1 mu to radost. Ne \u017ee bych o\u010dek\u00e1val, \u017ee mi otev\u0159e.<\/em> Kouk\u00e1m po v\u0161ech mo\u017en\u00fdch kytk\u00e1ch, a\u017e mi pohled utkv\u00ed na \u017elut\u00fdch r\u016f\u017e\u00edch. Okam\u017eit\u011b p\u0159ed o\u010dima uvid\u00edm \u00fatr\u017eek vzpom\u00ednek. Kle\u010del jsem p\u0159ed Billem v jeho \u0161atn\u011b a dr\u017eel ho za ruce. Na stolku ve v\u00e1ze m\u011bl \u017elut\u00e9 r\u016f\u017ee. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 r\u00e1d \u017elut\u00e9 r\u016f\u017ee. Pro\u010d by je tam jinak m\u011bl? Mo\u017en\u00e1 ani nebyly jeho a j\u00e1 se m\u00fdl\u00edm, ale mo\u017en\u00e1 pravdu m\u00e1m. V\u017edy\u0165 o nic nejde. Tak jako tak by mu mohla ud\u011blat radost.<\/em> Koup\u00edm jednu \u017elutou r\u016f\u017ei, zaplat\u00edm a vr\u00e1t\u00edm se do auta. Pot\u00e9 kone\u010dn\u011b dokon\u010d\u00edm cestu k Billovu bar\u00e1ku.<\/p>\n<\/div>\n
Vystoup\u00edm z auta a zamknu ho. Dojdu ke vchodu, kde bydl\u00ed Bill a za\u010dnu hledat na zvonc\u00edch jeho jm\u00e9no Tr\u00fcmper. Najednou se ale otev\u0159ou dve\u0159e a z nich vyjde n\u011bjak\u00e1 \u017eena se psem. Okam\u017eit\u011b j\u00ed dve\u0159e p\u0159idr\u017e\u00edm.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u011bje se. Jen j\u00ed \u00fasm\u011bv oplat\u00edm a zajdu do bar\u00e1ku. Najdu si na schr\u00e1nk\u00e1ch jeho jm\u00e9no, a kdy\u017e zjist\u00edm \u010d\u00edslo bytu, jedu v\u00fdtahem nahoru. Bohu\u017eel se netref\u00edm, tak to jedno patro nav\u00edc vyjdu po schodech. Dojdu ke dve\u0159\u00edm, odkud u\u017e z d\u00e1lky sv\u00edt\u00ed jm\u00e9no „Tr\u00fcmper“. Zhluboka se nadechnu a vydechnu v uklid\u0148uj\u00edc\u00edm gestu. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, jak se chovat. Nev\u00edm, co mu \u0159eknu. Netu\u0161\u00edm, co jsem od toho o\u010dek\u00e1val. Ale hlavn\u011b ho mus\u00edm vid\u011bt. Mus\u00edm v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/em> Znovu se zhluboka nadechnu a zaklepu na dve\u0159e. \u010cek\u00e1m n\u011bjakou chv\u00edli, ale nic. Mo\u017en\u00e1 to nesly\u0161el.<\/em> Tak zazvon\u00edm. V byt\u011b se rozezn\u00ed zvuk zvonku. P\u0159estanu a d\u00e1l \u010dek\u00e1m. Zevnit\u0159 ale nic nen\u00ed sly\u0161et a dve\u0159e se neotev\u0159ou. Zkus\u00edm je\u0161t\u011b jednou zazvonit, ale op\u011bt bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Asi nen\u00ed doma.<\/em> Sklesle sklop\u00edm hlavu a povzdechnu. Ani nev\u00edm, co jsem si myslel. Na z\u00e1zraky jsem nikdy nev\u011b\u0159il.<\/em>Polo\u017e\u00edm r\u016f\u017ei na roho\u017eku a odjedu zase dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd den byl stejn\u00fd. Naprost\u00fd stereotyp. Den co den jsem chodil do pr\u00e1ce. Ka\u017ed\u00fd den, ka\u017edou noc jsem myslel na Toma. Prakticky se nic nezm\u011bnilo. Mo\u017en\u00e1 jsem si jen u\u017e za\u010d\u00ednal zvykat. Sp\u00ed\u0161 jsem si to tloukl neust\u00e1le do hlavy. P\u0159esta\u0148 na n\u011bj myslet, p\u0159esta\u0148 doufat, p\u0159esta\u0148 v\u011b\u0159it.<\/em><\/div>\n
Jedin\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed bylo ob\u010das v pr\u00e1ci. M\u011bl jsem tam dv\u011b kolegyn\u011b, se kter\u00fdmi se na\u0161t\u011bst\u00ed dalo norm\u00e1ln\u011b promluvit. Kdyby jich nebylo, z\u0159ejm\u011b bych nemusel za cel\u00fd den vydat jedinou hl\u00e1sku.<\/p>\n<\/div>\n
I dne\u0161ek byl stejn\u00fd. Od osmi jsem byl v pr\u00e1ci. Je\u0161t\u011b ke v\u0161emu jsem musel s Marthou d\u011blat inventuru, tak\u017ee jsem odch\u00e1zel a\u017e kolem osm\u00e9 ve\u010der. Byl to n\u00e1ro\u010dn\u00fd den. Byl jsem vskutku unaven\u00fd a t\u011b\u0161il jsem se do postele.Moje lo\u017enice z\u016fstala neust\u00e1le m\u00fdm obl\u00edben\u00fdm m\u00edstem. Byl tam takov\u00fd klid.<\/em><\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem vylezl do 4. patra a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Na chodb\u011b jsem si rozsv\u00edtil, abych na\u0161el kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 op\u011bt byly n\u011bkde hluboko v m\u00e9 ta\u0161ce. Ale jakmile jsem sklonil pohled, n\u011bco m\u011b pra\u0161tilo do o\u010d\u00ed. Na roho\u017ece p\u0159ed dve\u0159mi le\u017eela n\u00e1dhern\u00e1 \u017elut\u00e1 r\u016f\u017ee. Kde se tu vzala? Kdo nav\u00edc v\u00ed, \u017ee miluju \u017elut\u00e9 r\u016f\u017ee?<\/em> Hned jsem se pro ni sehnul a p\u0159ivon\u011bl k n\u00ed. P\u0159iv\u0159el jsem o\u010di a po\u0159\u00e1dn\u011b nas\u00e1l jej\u00ed v\u016fni. Von\u011bla p\u0159ekr\u00e1sn\u011b. Byla \u010derstv\u00e1. Nemohla tu le\u017eet p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Hned jsem za\u010dal hledat kl\u00ed\u010de. Jakmile jsem je na\u0161el, ve\u0161el jsem a zamknul za sebou. Nechal jsem ve\u0161ker\u00e9 pr\u00e1ce kolem a na\u0161el hned aspo\u0148 drobnou v\u00e1zu. Nato\u010dil jsem do n\u00ed tro\u0161ku vody a ten skvost do n\u00ed vlo\u017eil.Zaj\u00edmalo by m\u011b, kdo mi ji tu nechal. I kdy\u017e, mo\u017en\u00e1 je to jen n\u011bjak\u00fd omyl. T\u0159eba si n\u011bkdo spletl dve\u0159e. Ale to by neodpov\u00eddala tak perfektn\u011b barva.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli jsem se od t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 kv\u011btiny odpoutal a \u0161el si d\u00e1t horkou sprchu. Byl jsem opravdu unaven\u00fd na to, abych je\u0161t\u011b te\u010f \u0161el ukl\u00edzet nebo si snad dal n\u011bco k j\u00eddlu. Proto jsem se jen rychle osu\u0161il, vzal si \u010dist\u00e9 boxerky a \u0161el do lo\u017enice. Neodolal jsem a v\u00e1zu s r\u016f\u017e\u00ed si vzal s sebou. Postavil jsem si ji na no\u010dn\u00ed stolek a naposled k n\u00ed p\u0159ivon\u011bl. Pod\u011bkoval bych samoz\u0159ejm\u011b ka\u017ed\u00e9mu, kdo by mi ji dal. Ale jen n\u011bkomu bych si v\u00e1\u017en\u011b pod\u011bkovat p\u0159\u00e1l\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Hod\u00edm Robertovi na st\u016fl kuf\u0159\u00edk a znechucen\u011b odfrknu. Dal\u0161\u00ed \u00famorn\u00fd den v pr\u00e1ci. „Ale Tome, netva\u0159 se na tu pr\u00e1ci tak zatrpkle a znechucen\u011b,“ zasm\u011bje se a za\u010dne kuf\u0159\u00edk otev\u00edrat. „A jak se m\u00e1m tedy tv\u00e1\u0159it,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8414","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8414","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8414"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8414\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8414"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8414"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8414"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}