{"id":8418,"date":"2011-06-18T18:30:00","date_gmt":"2011-06-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8396"},"modified":"2011-06-18T18:30:00","modified_gmt":"2011-06-18T17:30:00","slug":"me-myself-and-romeo-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/18\/me-myself-and-romeo-52\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 52."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„No co to… Co je to tady za bordel?!“ Ozve se m\u016fj v\u00fdk\u0159ik bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co vejdu do kancel\u00e1\u0159e. S v\u00fdrazem naprost\u00e9ho zd\u011b\u0161en\u00ed a roz\u010d\u00edlen\u00fd z toho, \u017ee mi tu d\u011blaj\u00ed skladi\u0161t\u011b, dob\u011bhnu k jedn\u00e9 krabici, ji\u017e po dlouh\u00e9m z\u00e1polen\u00ed otev\u0159u, abych nahl\u00e9dl, co se v n\u00ed skr\u00fdv\u00e1. Kdy\u017e zjist\u00edm, \u017ee jej\u00edm obsahem jsou svr\u0161ky, ba co v\u00edc dokonce moje svr\u0161ky<\/em>, vy\u0159\u00edt\u00edm se ven z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Kdo to tam dal?“ Uhod\u00edm na asistentku.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr.“ Odpov\u00ed mi Marion, kter\u00e1 kr\u00e1tce vzhl\u00e9dne od rozd\u011blan\u00e9 pr\u00e1ce.<\/div>\n
„Tom? On tady byl? \u017densk\u00e1, to jste ho nemohla zdr\u017eet?“ Ona si snad ze m\u011b d\u011bl\u00e1 bl\u00e1zny! Takovou dobu \u010dek\u00e1m, a\u017e sem p\u0159ijde, a kdy\u017e se tak stane, prome\u0161k\u00e1m ho. M\u00edsto, aby m\u011b okam\u017eit\u011b uv\u011bdomila, nech\u00e1 ho klidn\u011b j\u00edt pry\u010d. To se mi snad zd\u00e1!<\/p>\n<\/div>\n
„Nebyl.“ Vyvede m\u011b z omylu. „Stoj\u00ed to naps\u00e1no na pap\u00edru, kter\u00fd jsem v\u00e1m nechala le\u017eet na stole. Odes\u00edlatelem je Tom Kaulitz. To sam\u00e9 mi \u0159\u00edkal mu\u017e, kter\u00fd s t\u00edm p\u0159ijel.“ Kdyby jen v\u011bd\u011bla, jak\u00e9 m\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed! V p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee by nechala Toma odej\u00edt, let\u011bla by na hodinu. Dostala toti\u017e jasn\u00fd rozkaz d\u00e1t mi bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed v\u011bd\u011bt, kdyby volal nebo se tu objevil. Bratr ov\u0161em takovou kliku nem\u00e1. Vlastn\u011b m\u00e1, proto\u017ee tu nen\u00ed. M\u00edt ho nyn\u00ed po ruce, u\u0161krt\u00edm ho. Podcenil jsem jej, co\u017e se mi jen tak nest\u00e1v\u00e1. Byl jsem si toti\u017e naprosto jist\u00fd, \u017ee nech\u00e1m-li svoje v\u011bci u n\u011bj, d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji sem p\u0159ijde, aby mi ozn\u00e1mil, \u017ee si ty kr\u00e1my m\u00e1m odt\u00e1hnout. Neud\u011blal to. Rad\u0161i si sjednal odvoz a vyhodil prachy, ne\u017e aby se obt\u011b\u017eoval osobn\u011b. T\u00edm m\u011b nejen na\u0161tval, ale taky vytvo\u0159il trhlinu v m\u00e9m jinak bezchybn\u00e9m pl\u00e1nu. Budu muset vymyslet n\u011bco jin\u00e9ho.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Tak pokra\u010dujte,“ vyb\u00eddnu ji, aby nezah\u00e1lela a n\u011bco d\u011blala, a zalezu si k sob\u011b.<\/div>\n
Okam\u017eik kouk\u00e1m na nov\u00e9 „vybaven\u00ed“ kancel\u00e1\u0159e, pak v\u0161ak na\u0161tvan\u011b kopnu do krabice, kter\u00e1 stoj\u00ed nejbl\u00ed\u017ee. Nutk\u00e1n\u00ed vz\u00edt ji do ruky a po\u0159\u00e1dn\u011b s n\u00ed hodit o zem, u\u017e v\u0161ak potla\u010d\u00edm. P\u0159ece nebudu pokra\u010dovat v ni\u010den\u00ed sv\u00fdch v\u011bc\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee jsem toho rozbil dost! Nam\u00edsto toho se usad\u00edm do jednoho ze dvou k\u0159esel a polo\u017e\u00edm si na kl\u00edn ta\u0161ku, ze kter\u00e9 o n\u011bco pozd\u011bji vyt\u00e1hnu slo\u017eku, kterou mi dal Alex. P\u0159estanu o\u010dima nen\u00e1vistn\u011b propalovat zpropaden\u00fd karton, zad\u00edv\u00e1m se na prvn\u00ed n\u00e1vrh a o p\u00e1r chvil pozd\u011bji se na m\u00e9 rty vr\u00e1t\u00ed \u00fasm\u011bv, \u010f\u00e1belsk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„Stop, stop, stop,“ zastav\u00edm nyn\u00ed u\u017e i sv\u00e9 sv\u011b\u0159ence. N\u011bco tomu chyb\u00ed, nem\u00e1 to tu pravou \u0161\u0165\u00e1vu. Kdy\u017e jsem tu p\u00edsni\u010dku psal, zn\u011bla mi v hlav\u011b a p\u0159ipadala mi dokonal\u00e1. A p\u0159esn\u011b takovou ji chci m\u00edt i ve skute\u010dnosti. „Zkus\u00edme to je\u0161t\u011b jednou a soust\u0159e\u010fte se.“ Jsou sice nadan\u00ed, ale i hrozn\u011b rozt\u011bkan\u00ed, jak jsem se pozd\u011bji dozv\u011bd\u011bl. My jsme taky byli takov\u00ed, ale jakmile jsme p\u0159ekro\u010dili pr\u00e1h studia, \u0161ly srandi\u010dky stranou. Dok\u00e1zali jsme se pln\u011b koncentrovat. Pouze Bill byl origin\u00e1l. Zvl\u00e1dal blbosti i perfektn\u00ed v\u00fdkony z\u00e1rove\u0148, co\u017e ostatn\u011b um\u00ed dodnes. Nikdy mu ne\u010dinilo pot\u00ed\u017ee d\u011blat n\u011bkolik v\u011bc\u00ed nar\u00e1z a ve v\u0161ech excelovat. Ostatn\u00ed mu tuto schopnost mohli jen ti\u0161e z\u00e1vid\u011bt.<\/div>\n
„Za tohle jsem v\u017edycky prokl\u00ednal Davida.“ Oto\u010d\u00edm se na Pata usazen\u00e9ho na vedlej\u0161\u00ed \u017eidli. Kdy\u017e zazn\u011blo ‚stop‘, m\u011bl jsem chu\u0165 fl\u00e1knout kytarou o zem, sebrat se a urychlen\u011b vypadnout. Ud\u011blal bych to, kdybych ten n\u00e1stroj tolik nemiloval. Kdy\u017e si jen vzpomenu, jak po mn\u011b cht\u011bli, abych p\u0159i jednom klipu kytaru rozml\u00e1til, p\u00edchne m\u011b u srdce. Tvrdil jsem, \u017ee nem\u016f\u017eu, \u017ee bych za to p\u0159i\u0161el do pekla, \u010demu jsem tak\u00e9 v\u011b\u0159il. Nakonec jsem to ud\u011blal, ale st\u00e1lo m\u011b to hodn\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed. Na Davidovo stop jsem reagoval t\u00edm, \u017ee jsem si pro sebe zanad\u00e1val, ale splnil jsem, co se po mn\u011b cht\u011blo. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bylo, \u017ee Billa nekritizoval tak \u010dasto jako n\u00e1s. Asi byl fakt dokonal\u00fd, \u017ee nemusel v\u0161echno xkr\u00e1t opakovat, aby byl mana\u017eer spokojen\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„A co mysl\u00ed\u0161, \u017ee se hon\u00ed hlavou jim?“ Zasm\u011bje se. „Ale budou ti vd\u011b\u010dn\u00ed. Stejn\u011b jako…“<\/div>\n
„J\u00e1 Davidovi.“ Dopln\u00edm jeho my\u0161lenku. M\u00e1 pravdu, pozd\u011bji jsem mu d\u011bkoval, proto\u017ee to byl on, kdo ve mn\u011b probudil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed cti\u017e\u00e1dost a c\u00edlev\u011bdomost, ne\u017e jakou jsem v sob\u011b do t\u00e9 doby m\u011bl. Nespokojil jsem se s pr\u016fm\u011brem, cht\u011bl jsem maximum. Alespo\u0148 do doby, kdy p\u0159i\u0161la f\u00e1ze, v n\u00ed\u017e by to bylo tak n\u011bjak jedno.<\/div>\n
„D\u011bcka se m\u011b ptaly, jestli bys s nimi n\u011bkam neza\u0161el chvilku posed\u011bt?“ \u0158ekne po chv\u00edli ml\u010den\u00ed a oto\u010d\u00ed se znovu ke mn\u011b.<\/div>\n
„Dneska se mi to nehod\u00ed.“ Omluvn\u011b se usm\u011bji. „U\u017e n\u011bco m\u00e1m.“<\/div>\n
„S Billem?“ Zazn\u00ed jm\u00e9no, kter\u00e9 jsem sly\u0161et necht\u011bl. Bylo a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed, \u017ee na n\u011bj dosud nep\u0159i\u0161la \u0159e\u010d. Jednou to v\u0161ak p\u0159ij\u00edt muselo a mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci j\u00edt kone\u010dn\u011b s pravdou ven.<\/div>\n
„My spolu nemluv\u00edme.“<\/div>\n
„Ne? Ale v\u017edy\u0165… Vid\u011bl jsem fotky, kde jste byli spolu a…“<\/div>\n
„To u\u017e je d\u00e1vno.“ Vstoup\u00edm mu do \u0159e\u010di d\u0159\u00edve, ne\u017e stihne v\u011btu dopov\u011bd\u011bt. Koho mohlo napadnout, \u017ee to s n\u00e1mi dopadne takhle? Kdyby mi n\u011bkdo p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci \u0159ekl, \u017ee dnes budu zase s\u00e1m a \u017ee mi Bill takhle ubl\u00ed\u017e\u00ed, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee bych z n\u011bj vyml\u00e1til du\u0161i, proto\u017ee bych naivn\u011b v\u011b\u0159il bratrovu ‚nav\u017edy spolu‘. V\u011b\u0159il jsem v\u0161emu, co \u0159ekl a p\u0159es svou zaslepenost jsem nebyl schopen vid\u011bt, \u010deho si ostatn\u00ed mohli v\u0161imnout d\u00e1vno a co j\u00e1 zjistil p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Asi to takhle muselo b\u00fdt, jin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed pro to nem\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Pat pravd\u011bpodobn\u011b vytu\u0161\u00ed, \u017ee o Billovi mluvit nechci, proto se u\u017e d\u00e1l nept\u00e1 a zam\u011b\u0159\u00ed pozornost na d\u011bcka, jak skupinu naz\u00fdv\u00e1. Beztak tak \u0159\u00edkal i n\u00e1m. \u0160t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem to nev\u011bd\u011bl tehdy, hned bych se proti tomu osloven\u00ed ohradil, proto\u017ee u\u017e v patn\u00e1cti jsem si p\u0159ipadal hrozn\u011b dosp\u011bl\u00fd. Dnes v\u00edm, \u017ee jsem byl po\u0159\u00e1d d\u00edt\u011b, sice o n\u011bco vysp\u011blej\u0161\u00ed ne\u017e vrstevn\u00edci, ale p\u0159esto d\u00edt\u011b. Dal\u0161\u00ed okam\u017eiky str\u00e1v\u00edme v naprost\u00e9m tichu a jen poslouch\u00e1me t\u00f3ny, kter\u00e9 vyd\u00e1vaj\u00ed n\u00e1stroje v rukou jednotliv\u00fdch \u010dlen\u016f kapely, a hlas zp\u011bva\u010dky. Podle n\u011bkter\u00fdch baba ve skupin\u011b nutn\u011b mus\u00ed znamenat zlo, j\u00e1 v\u0161ak z vlastn\u00ed zku\u0161enosti v\u00edm, \u017ee nen\u00ed pot\u0159eba osoby \u017eensk\u00e9ho pohlav\u00ed, aby se objevily probl\u00e9my.<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
„Cht\u011bl jste se mnou mluvit?“<\/div>\n
„To jsem cht\u011bl.“ K\u00fdvnu a vyzvu p\u0159\u00edchoz\u00edho, aby vstoupil a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. U\u017e jsem si \u0159\u00edkal, kde je tak dlouho. V\u011bt\u0161inou dorazil prakticky hned, co jsem ho dal zavolat. Dneska se n\u011bkde zdr\u017eel. „D\u00edval jsem se na ty va\u0161e… n\u00e1vrhy? Ano, n\u00e1vrhy.“ Nazna\u010d\u00edm mu, aby se posadil. Kdy\u017e tak u\u010din\u00ed, vstanu a p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu. Odsunu pap\u00edry stranou a usednu na desku stolu, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm Alex\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd pohled.<\/div>\n
„A jak\u00fd je v\u00e1\u0161 n\u00e1zor?“ Zept\u00e1 se m\u011b s obavami v hlase a vzhl\u00e9dne ke mn\u011b, co\u017e mi p\u0159ipad\u00e1, jako by v ten moment hled\u011bl na n\u011bjakou modlu. Pot\u011b\u0161\u00ed m\u011b to, nebo\u0165 se znovu usv\u011bd\u010d\u00edm v tom, \u017ee ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00ed s obdivem, ale ned\u00e1v\u00e1m to na sob\u011b nijak zd\u00e1t.<\/div>\n
„Prvn\u00ed dojem byl dobr\u00fd.“ Uznale pok\u00fdvu hlavou. Pravdu, \u017ee m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny zaujaly, mu \u0159\u00edkat nebudu, nejsem p\u0159ece bl\u00e1zen. „Pokud byste cht\u011bl, mohli bychom je spolu podrobn\u011bji probrat.“ Navrhnu, vstanu a zahled\u00edm se na Alexe, jeho\u017e moje nab\u00eddka o\u010dividn\u011b zasko\u010dila. Co jsem \u0159ekl, bylo asi posledn\u00ed, co by \u010dekal.<\/div>\n
„To mysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b?“ Oto\u010d\u00ed se po mn\u011b, kdy\u017e se mu postav\u00edm za z\u00e1da. M\u00edsto odpov\u011bdi k\u00fdvnu a polo\u017e\u00edm mu ruku na rameno, kter\u00e9 nejprve stisknu a po chv\u00edli za\u010dnu pomalu mnout. O\u010di mu sklouznou k m\u00e9 dlani a p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00ed tomu, co prov\u00e1d\u00ed. A\u017e m\u016fj hlas jej znovu p\u0159im\u011bje pod\u00edvat se na m\u011b.<\/div>\n
„Dnes v\u0161ak nem\u00e1m \u010das. M\u016f\u017eeme to nechat na jindy? T\u0159eba koncem t\u00fddne. Co p\u00e1tek? Hodilo by se v\u00e1m to, \u0159ekn\u011bme, v osm?“ Zanech\u00e1m ve\u0161ker\u00e9 \u010dinnosti, a ani\u017e bych po\u010dkal na souhlas, nap\u00ed\u0161u na pap\u00edr adresu. „Budu v\u00e1s \u010dekat.“ Pod\u00e1m mu l\u00edstek a posad\u00edm se zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto. \u00da\u017eas vepsan\u00fd v jeho tv\u00e1\u0159i nelze p\u0159ehl\u00e9dnout. Mo\u017en\u00e1 by n\u011bco \u0159ekl, kdyby se mu poda\u0159ilo naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova a tak\u00e9 kdyby dostal p\u0159\u00edle\u017eitost. Ozn\u00e1m\u00edm mu toti\u017e, \u017ee je to z m\u00e9 strany v\u0161echno a m\u016f\u017ee j\u00edt. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed si mus\u00edm dop\u0159\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Sakra, sakra, sakra!“ Zb\u011bsile ma\u010dk\u00e1m tla\u010d\u00edtko, aby se kone\u010dn\u011b zav\u0159ely dve\u0159e a ten kr\u00e1m sjel dol\u016f. Nech\u00e1pu, pro\u010d zrovna nefunguje, jak m\u00e1, zrovna tehdy, kdy m\u00e1m nejv\u00edce na sp\u011bch. S \u00falevou zaznamen\u00e1m, \u017ee se dve\u0159e zaklapnou a v\u00fdtah se rozjede. Poklep\u00e1v\u00e1m si nohou a sleduji, jak se na sv\u011bteln\u00e9 tabulce odpo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00ed \u010d\u00edsla jednotliv\u00fdch pater. M\u00e1m pocit, \u017ee dneska se st\u0159\u00eddaj\u00ed pomaleji ne\u017e obvykle, jako by n\u011bkdo necht\u011bl, abych na m\u00edsto sch\u016fzky dorazil v\u010das. Sice nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed chu\u0165 ob\u011bdvat s tou babou protivnou Beatrice, ale jeliko\u017e je to super drbna, v\u00ed v\u0161echny novinky jako prvn\u00ed a jsem si jist\u00fd, \u017ee se o v\u0161echny se mnou miler\u00e1da pod\u011bl\u00ed. Jsem si jist\u00fd, \u017ee se ze m\u011b bude sna\u017eit vym\u00e1mit moje z\u00e1m\u011bry, ale jsem mazan\u00fd a nepov\u00edm j\u00ed v\u00edc, ne\u017e uzn\u00e1m za vhodn\u00e9. Nestoj\u00edm o to, aby m\u011b konkurence p\u0159ekvapila!<\/p>\n<\/div>\n
V\u00fdtah kone\u010dn\u011b zastav\u00ed a s cinknut\u00edm se otev\u0159ou dve\u0159e, z nich\u017e vyb\u011bhnu. Za popob\u00edh\u00e1n\u00ed se sna\u017e\u00edm vylovit kl\u00ed\u010de z ta\u0161ky, proto\u017ee se mi to v\u0161ak neda\u0159\u00ed, jsem nucen polo\u017eit ji na zem a p\u0159id\u0159epnout si k n\u00ed. \u017de bych je nechal naho\u0159e na stole? To je pitomost! Ur\u010dit\u011b jsem je do n\u00ed hodil spole\u010dn\u011b s mobilem, tak\u017ee tu n\u011bkde mus\u00ed b\u00fdt. N\u011bkolikr\u00e1t obsah ta\u0161ky prohrabu, a kdy\u017e u\u017e zva\u017euji, \u017ee jej vysypu, sev\u0159u kl\u00ed\u010dky od auta v ruce. V ten sam\u00fd moment za sebou zaslechnu kroky. Popla\u0161en\u011b se oto\u010d\u00edm a rozhl\u00e9dnu se kolem. Nikoho sice nespat\u0159\u00edm, p\u0159esto v\u0161ak popadnu ta\u0161ku a vstanu. Ohl\u00ed\u017eeje se neust\u00e1le za sebe, vykro\u010d\u00edm k autu, k n\u011bmu\u017e o p\u00e1r chvil pozd\u011bji skute\u010dn\u011b dojdu. A a\u010d na prvn\u00ed pohled vypad\u00e1 norm\u00e1ln\u011b, sta\u010d\u00ed, abych se pod\u00edval d\u016fkladn\u011bji. Za p\u0159edn\u00edm st\u011bra\u010dem najdu poskl\u00e1dan\u00fd pap\u00edr, kter\u00fd opatrn\u011b vyt\u00e1hnu a ne\u017e jej rozlo\u017e\u00edm, sednu si do auta a pro jistotu se zamknu. T\u0159esouc\u00edma se rukama za\u010dnu rozkl\u00e1dat vzkaz, kter\u00fd mi tu n\u011bkdo zanechal, a za\u010dtu se do slov napsan\u00fdch modr\u00fdm inkoustem.<\/p>\n<\/div>\n
„O pane – pan\u00ed m\u00e9 l\u00e1sky, m\u00e1\u0161 l\u00edce \u017eeny vlastn\u00edma rukama P\u0159\u00edrody malovan\u00e9,“<\/em> p\u0159i t\u011bchto slovech svra\u0161t\u00edm \u010delo, s dal\u0161\u00edmi se v\u0161ak na m\u00e9 rty vrac\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm \u0159\u00e1dkem roz\u0161i\u0159uje, „a n\u011b\u017en\u00e9 srdce \u017een, jenom\u017ee beze zm\u011bny, beze l\u017ei, do v\u00ednku t\u011bm fale\u0161nic\u00edm dan\u00e9; a o\u010di jasn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jejich – a m\u00ed\u0148 zr\u00e1dn\u00e9, je\u017e v\u0161echno pozlat\u00ed, na co se pod\u00edvaj\u00ed, a mu\u017enou postavu, je\u017e nade v\u0161emi vl\u00e1dne, a\u017e mu\u017ei klop\u00ed zrak a v \u017een\u00e1ch dech se taj\u00ed.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„Jde\u0161 pozd\u011b!“ T\u011bmito slovy p\u0159iv\u00edt\u00e1m Peta a vstanu z lavi\u010dky, na kter\u00e9 jsem dote\u010f sed\u011bl. Kdy\u017e ke mn\u011b sp\u00ed\u0161e dob\u011bhne, ne\u017e dojde, n\u011bkolikr\u00e1t se nadechne a vydechne, ne\u017e se mi za\u010dne omlouvat a vysv\u011btlovat, pro\u010d se opozdil. „To je v pohod\u011b. Ne\u010dek\u00e1m moc dlouho.“ Vlastn\u011b jsem r\u00e1d, \u017ee dorazil pozd\u011b. Kdyby to neud\u011blal, byly by na\u0161e role obr\u00e1cen\u00e9, jeliko\u017e jsem se zdr\u017eel ve studiu. Kdy\u017e jsem dorazil dom\u016f, dal jsem si rychlou sprchu, p\u0159evl\u00e9kl se do \u010dist\u00e9ho oble\u010den\u00ed a je\u0161t\u011b jsem musel vyven\u010dit psa, kter\u00fd jako by tu\u0161il, \u017ee m\u00e1m v \u00famyslu se zdekovat. Nemohl jsem ho toti\u017e dostat dom\u016f. Vzhledem k tomu, \u017ee zase o n\u011bco povyrostl, nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu, \u017ee bych ho vzal do n\u00e1ru\u010de. P\u0159ivodil bych si tak akor\u00e1t k\u00fdlu, tak\u017ee jsem ho ke dve\u0159\u00edm a n\u00e1sledn\u011b i do v\u00fdtahu doslova dotla\u010dil.<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti. M\u00e1m vkus, \u017ee?“ Poznamen\u00e1, kdy\u017e si v\u0161imne, \u017ee jsem si obl\u00e9kl jeho d\u00e1rek. Jednak jsem to u\u010dinil, abych mu ud\u011blal radost, a jednak se mi to triko l\u00edb\u00ed. K tomu mi fakt sekne, v tom m\u00e1 pravdu.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u011bji se a posad\u00edm se zp\u011bt na lavi\u010dku. Po\u010dk\u00e1m, ne\u017e se vedle m\u011b usad\u00ed, a pak se zept\u00e1m: „Tak co pro m\u011b m\u00e1\u0161? Dal\u0161\u00ed d\u00e1rek?“<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00ed hlavou tak, \u017ee mu pramen vlas\u016f spadne do o\u010d\u00ed. Pohybem ruky jej odsune a vysv\u011btl\u00ed mi, pro\u010d jsme se museli vid\u011bt dneska. „P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden let\u00edm na t\u0159i dny do New Yorku.“<\/div>\n
„To jsi mi \u0159\u00edkal.“ P\u0159ipomenu mu, \u017ee o tuhle informaci se se mnou u\u017e stihl pod\u011blit. Z\u00e1vid\u00edm mu, takov\u00e9 cestov\u00e1n\u00ed po sv\u011bt\u011b by se mi l\u00edbilo taky. Ka\u017edou chvilku je n\u011bkde jinde. Mil\u00e1no, Pa\u0159\u00ed\u017e, New York, Barcelona a b\u016fhv\u00ed kde je\u0161t\u011b. U\u017e si to ani v\u0161echno nepamatuji!<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ vyvr\u00e1t\u00ed mi domn\u011bnku, \u017ee je zapomn\u011btliv\u00fd a nepamatuje si, co \u0159\u00edkal. „Cht\u011bl jsem se zeptat, jestli bys necht\u011bl let\u011bt se mnou?“ Cigareta, kterou jsem si vlo\u017eil do \u00fast, mi spadne do kl\u00edna. D\u00edky Bohu, \u017ee jsem ji nesta\u010dil zap\u00e1lit! P\u0159ehnan\u011b pomalu oto\u010d\u00edm hlavu a pohl\u00e9dnu na n\u011bj, abych se ujistil, \u017ee se nesm\u011bje a mysl\u00ed to v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1?“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161, jestli nechce\u0161. Ale \u0159\u00edkal jsi, \u017ee bys n\u011bkam vyrazil.“ Zopakuje mi, co jsem prohl\u00e1sil, kdy\u017e jsme spolu naposledy mluvili. Vzpom\u00edn\u00e1m si na to moc dob\u0159e. Mluvil jsem v\u0161ak o dovolen\u00e9, ne v\u00fdletu do Ameriky. Krom toho, kdy\u017e si vzpomenu na exkurze, co jsem absolvoval s Billem, m\u00e1m chu\u0165 k\u00fdvnout je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed. Pete jako by \u010detl m\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se mnou nikam chodit, m\u016f\u017ee\u0161 si ud\u011blat vlastn\u00ed program.“ Nab\u00eddka je to l\u00e1kav\u00e1, to zase jo. V Americe jsem byl naposled snad p\u0159ed sto lety, s\u00e1m se tam jen tak nepod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Dokdy to pot\u0159ebuje\u0161 v\u011bd\u011bt?“ Zept\u00e1m se nakonec, a kone\u010dn\u011b si zap\u00e1l\u00edm cig\u00e1ro, abych se nikotinem alespo\u0148 z\u010d\u00e1sti uklidnil. Popotahuji z ho\u0159\u00edc\u00ed cigarety a \u010dek\u00e1m, do kdy dostanu \u010das na rozmy\u0161lenou. Blon\u010f\u00e1k vedle m\u011b si podup\u00e1v\u00e1 nohama, a\u017e se znovu ujme slova. P\u0159izn\u00e1m, \u017ee odpov\u011b\u010f, j\u00ed\u017e jsem se do\u010dkal, jsem tak trochu i o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„\u010c\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „No co to… Co je to tady za bordel?!“ Ozve se m\u016fj v\u00fdk\u0159ik bezprost\u0159edn\u011b pot\u00e9, co vejdu do kancel\u00e1\u0159e. S v\u00fdrazem naprost\u00e9ho zd\u011b\u0161en\u00ed a roz\u010d\u00edlen\u00fd z toho, \u017ee mi tu d\u011blaj\u00ed skladi\u0161t\u011b, dob\u011bhnu k jedn\u00e9 krabici, ji\u017e po dlouh\u00e9m z\u00e1polen\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-8418","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8418","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8418"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8418\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8418"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8418"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8418"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}