{"id":843,"date":"2017-12-26T15:00:00","date_gmt":"2017-12-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=837"},"modified":"2017-12-26T15:00:00","modified_gmt":"2017-12-26T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/26\/vampire-sunrise-ii-17\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 17."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Do prdele, kdo to sem dal?“<\/em><\/div>\n
„K\u00e1mo, tys do toho v\u00e1\u017en\u011b \u0161l\u00e1pnul?“<\/em><\/div>\n
„Nesm\u011bj se, idiote. Pro\u010d jsou v\u0161ude k\u00fdble s barvou?“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee tady prob\u00edh\u00e1 p\u0159estavba. \u0158\u00edkal jsem ti, a\u0165 d\u00e1v\u00e1\u0161 pozor.“<\/em><\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem se v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch a otev\u0159el o\u010di. V lo\u017enici bylo \u0161ero, ale zcela z\u0159eteln\u011b jsem vid\u011bl Billa le\u017e\u00edc\u00edho p\u0159ede mnou na z\u00e1dech, jak se marn\u011b sna\u017e\u00ed potla\u010dit chichot\u00e1n\u00ed. Jeho profil oza\u0159oval svit hv\u011bzd a byl a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u011b kr\u00e1sn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„To jsou Gustav s Jaredem?“ zeptal jsem se chraplav\u00fdm hlasem poznamenan\u00fdm sp\u00e1nkem.<\/em><\/div>\n
„Jsou. \u0158ekl bych, \u017ee Gustav stoupnul do barvy,“ vysv\u011btlil a znovu se rozesm\u00e1l nad s\u00e9rii klen\u00ed, kter\u00e1 se oz\u00fdvala zpoza dve\u0159\u00ed na\u0161\u00ed lo\u017enice.<\/em><\/div>\n
„Nikdy jsem nesly\u0161el Gustava takhle nad\u00e1vat,“ p\u0159evr\u00e1til jsem se na z\u00e1da a prot\u00e1hl ruce nad hlavou. V p\u00e1te\u0159i mi zapraskalo a cel\u00fdm t\u011blem mi projela \u00faleva. Bill se posadil a taky se r\u016fzn\u011b kroutil, aby si uvolnil svaly po dlouh\u00e9m sp\u00e1nku a hlavn\u011b po na\u0161em mal\u00e9m sexu\u00e1ln\u00edm maratonu. Oto\u010dil ke mn\u011b tv\u00e1\u0159 a sladce se usm\u00e1l. \u00dasm\u011bv na rtech mu v\u0161ak zamrzl, kdy\u017e se ozvalo klep\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Va\u0161e v\u00fdsosti?“<\/em><\/div>\n

„Ano Gustave?“ povzdechl si otr\u00e1ven\u011b.<\/em><\/div>\n
„Je \u010das. Je na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. M\u011bli bychom vyrazit,“ k\u0159iknul p\u0159es zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. M\u011bl dost rozumu, aby nevstupoval dovnit\u0159. Mohlo by se st\u00e1t, \u017ee by mu na hlav\u011b p\u0159ist\u00e1la lampa.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Za chvilku jsme dole,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a za\u010dal se hrabat z postele.<\/em><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ posadil jsem se a p\u0159ikr\u00fdvka mi sklouzla do pasu, tak\u017ee m\u011b ovanul nep\u0159\u00edjemn\u00fd chlad. Rozhodn\u011b se mi necht\u011blo nikam chodit. Doufal jsem, \u017ee aspo\u0148 jednu noc str\u00e1v\u00edme v posteli.<\/em><\/div>\n
„Vst\u00e1vej. M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed,“ vyhnul se Bill moji ot\u00e1zce a zmizel za dve\u0159mi koupelny. Jeho neochota mi cokoliv vysv\u011btlit, se mi ani trochu nezamlouvala. A t\u011bch p\u0159ekvapen\u00ed v Lond\u00fdn\u011b jsem u\u017e za\u017eil docela dost. Nenapadalo m\u011b, co dal\u0161\u00edho si na m\u011b mohl p\u0159ichystat.<\/em><\/div>\n
„No tak, Tome,“ popohnal m\u011b, kdy\u017e vylezl ven, o\u010dividn\u011b p\u0159ipraven\u00fd vyrazit. Jen velmi neochotn\u011b jsem spustil nohy na studenou podlahu, abych mohl n\u00e1sledovat p\u0159\u00edkladu sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

Potulovali jsme se \u0161pinav\u00fdmi uli\u010dkami Lond\u00fdna a jedinou spole\u010dnost n\u00e1m d\u011blaly poblik\u00e1vaj\u00edc\u00ed lampy ve\u0159ejn\u00e9ho osv\u011btlen\u00ed a zatoulan\u00e9 ko\u010dky. Bill se do m\u011b zav\u011bsil a p\u016fsobil dojmem, \u017ee jsme si jen vy\u0161li na n\u011bjakou romantickou vych\u00e1zku. Nenucen\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed, jako by v odpadc\u00edch a rozbit\u00fdch oknech na\u0161el zal\u00edben\u00ed. Bohu\u017eel mi odm\u00edtal celou cestu \u0159\u00edct, kam jdeme a co n\u00e1s tam \u010dek\u00e1.<\/em><\/div>\n
V naprost\u00e9m protikladu Billova chov\u00e1n\u00ed byli Gustav a Jared. Oba p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bli o\u010dima po okol\u00ed sp\u00ed\u0161 podez\u0159\u00edvav\u011b, jako by \u010dekali, \u017ee na n\u00e1s ze st\u00edn\u016f n\u011bkdo vysko\u010d\u00ed. Gustav dr\u017eel ruku pod bundou a j\u00e1 nepochyboval o tom, \u017ee tam m\u00e1 ukrytou zbra\u0148. V z\u00e1tylku m\u011b \u0161imralo podivn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, kter\u00e9 jsem nedok\u00e1zal identifikovat.<\/em><\/div>\n
„Tady,“ zastavil se Gustav a bradou k\u00fdvl do slep\u00e9 uli\u010dky, kde se povalovaly hromady zmuchlan\u00e9ho oble\u010den\u00ed, star\u00e1 matrace a spousta jin\u00fdch odpadk\u016f. Z kan\u00e1lu sem proudila p\u00e1ra a odporn\u00fd puch zbytk\u016f j\u00eddel. A pak jsem to usly\u0161el. Mezi \u0161kr\u00e1b\u00e1n\u00edm dr\u00e1pk\u016f krys pod n\u00e1mi jsem usly\u0161el pravideln\u00fd, klidn\u00fd tep srdce.<\/em><\/div>\n
„Sp\u00ed,“ za\u0161eptal Jared a p\u0159e\u0161el bl\u00ed\u017e k n\u011b\u010demu, co jsem p\u016fvodn\u011b identifikoval jako hromadu hadr\u016f. P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm pohledu bylo zn\u00e1t, jak se pohybuje nahoru a dol\u016f. M\u016fj ochr\u00e1nce jednou nohou kopl do boty toho \u010dlov\u011bka a on se m\u00edrn\u011b zavrt\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Bille, kdo je to?“ zeptal jsem se p\u0159\u00edtele, ale nedok\u00e1zal jsem odtrhnout o\u010di od m\u00edsta, kde se kdosi sb\u00edral na nohy.<\/em><\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ pohladil m\u011b Bill po nadlokt\u00ed a pak m\u011b pustil. Z hromady se vyhrabal mu\u017e obalen\u00fd vrstvou \u0161p\u00edny. Na kdysi \u010dern\u00e9 bund\u011b m\u011bl fleky od bahna a jeho vlasy byly slepen\u00e9 do mastn\u00fdch pramen\u016f. Kdy\u017e do m\u011b zabodl sv\u016fj pohled, ud\u011blal jsem krok dozadu a dostal ze sebe jedin\u00e9 jm\u00e9no. „Andreasi.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

M\u00e9mu d\u00e1vn\u00e9mu kamar\u00e1dovi trvalo p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e si uv\u011bdomil, kdo ho to p\u0159i\u0161el nav\u0161t\u00edvit v jeho smrdut\u00e9m p\u0159\u00edbytku.<\/em><\/div>\n

„Ty,“ zasy\u010del a u\u017e u\u017e se na m\u011b cht\u011bl rozb\u011bhnout. Jared ho zastavil jedin\u00fdm chm\u00e1tnut\u00edm a za z\u00e1tylek ho vyvedl ven z uli\u010dky, abychom na n\u011bj l\u00e9pe vid\u011bli. Pustil ho a Andreas se svalil na zem jako pytel brambor. Zvedl pohled od zem\u011b a vycenil na m\u011b zuby. Nemohl jsem si nev\u0161imnout, \u017ee m\u00e1 \u0161pi\u010d\u00e1ky n\u011bjak del\u0161\u00ed a o\u010di jasn\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pane bo\u017ee, on je\u2026“ nedok\u00e1zal jsem tu v\u011btu dokon\u010dit, tak se toho ujal Bill. „Up\u00edr. P\u0159esn\u011b tak.“<\/em><\/div>\n
„Ale jak? Jak se to\u2026 stalo?“ koktal jsem hloup\u011b. Nedok\u00e1zal jsem pochopit, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee \u010dlov\u011bk, jeho\u017e jedin\u00fdm z\u00e1jmem bylo zab\u00edjen\u00ed up\u00edr\u016f, je najednou jedn\u00edm z nich.<\/em><\/div>\n
„Za to m\u016f\u017ee\u0161 ty,“ plivnul sm\u011brem k m\u00e9mu p\u0159\u00edteli a ten se jen znechucen\u011b ot\u0159el \u0161pi\u010dku boty o asfalt.<\/em><\/div>\n
„Ta ko\u010di\u010d\u00ed strava ti moc nesv\u011bd\u010d\u00ed, Andreasi. Vypad\u00e1\u0161 jako pytel hoven,“ za\u0161klebil se na n\u011bj Bill a zalo\u017eil si ruce na hrudn\u00edku. „Tv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee se nebude\u0161 krmit na lidech, o\u010dividn\u011b trv\u00e1.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Ty hajzle, tys m\u011bl b\u00fdt mrtv\u00fd,“ prskal Andreas a znovu se postavil. Vypadal opravdu zubo\u017een\u011b. Pod o\u010dima m\u011bl \u010dern\u00e9 st\u00edny a byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b vychrtl\u00fd. N\u016f\u017e v jeho ruce se v\u0161ak objevil b\u011bhem jedin\u00e9ho mrknut\u00ed oka. „Zabiju t\u011b za to, co jsi mi ud\u011blal,“ za\u0159val a vrhnul se na Billa. Nezav\u00e1hal jsem ani na vte\u0159inu a vykro\u010dil proti n\u011bmu. Jednou p\u0159\u00edmou ranou do ohryzku, jsem ho poslal zp\u00e1tky do kalu\u017ee.<\/em><\/div>\n

V\u0161iml jsem si, \u017ee se Gustav pohnul, jako by mi cht\u011bl j\u00edt na pomoc, Bill v\u0161ak nat\u00e1hl ruku a zadr\u017eel ho.<\/em><\/div>\n
„On to zvl\u00e1dne,“ \u0159ekl tvrd\u00fdm hlasem Jared, zaujal vojensk\u00fd postoj a bedliv\u011b n\u00e1s sledoval.<\/em><\/div>\n
Odvr\u00e1til jsem od nich pozornost a znovu se zam\u011b\u0159il na Andrease, kter\u00fd si p\u0159ehazoval n\u016f\u017e z jedn\u00e9 ruky do druh\u00e9 a v m\u00edrn\u00e9m pod\u0159epu p\u0159ech\u00e1zel sem a tam, p\u0159ipraven\u00fd na m\u011b kdykoliv sko\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee ty jsi jeho d\u011bvka?“ prsknul na m\u011b Andreas a mn\u011b se p\u011bsti samovoln\u011b za\u0165aly. „Pod\u00edvej se na m\u011b. Pod\u00edvej, co ze m\u011b ud\u011blal. Je ze m\u011b zr\u016fda. Jako z v\u00e1s v\u0161ech.“<\/em><\/div>\n
„Tys byl zr\u016fda u\u017e d\u00e1vno p\u0159edt\u00edm,“ vr\u00e1til jsem mu jedovatou pozn\u00e1mku a d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl t\u0159eba jen pohnout, jsem se proti n\u011bmu rozb\u011bhl. Chytnul jsem ho kolem pasu a mocn\u00fdm n\u00e1razem m\u00e9ho t\u011bla jsem n\u00e1s oba svalil na zem. D\u0159\u00edv ne\u017e se stihl vzpamatovat, jsem Andreasovi vy\u0161kubnul z ruky n\u016f\u017e a zahodil ho bokem. Nehodlal jsem ho pou\u017e\u00edt. Tohle bylo a\u017e moc osobn\u00ed a j\u00e1 to cht\u011bl vy\u0159\u00eddit vlastn\u00edmi p\u011bstmi.<\/p>\n

Obkro\u010dmo jsem se na n\u011bj posadil a uv\u011bznil ho tak pod sebou, a v tu chv\u00edli nad m\u00fdm t\u011blem p\u0159evzal vl\u00e1du n\u011bkdo jin\u00fd. Prvn\u00ed z mnoha ran sm\u011b\u0159ovala do Andreasova obli\u010deje, do brady, do nosu, do jedn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, do druh\u00e9. Marn\u011b se sna\u017eil odr\u00e1\u017eet m\u016fj \u00fatok, a to byl d\u0159\u00edv nejlep\u0161\u00ed z n\u00e1s v\u0161ech. A ani to, \u017ee je z n\u011bj te\u010f up\u00edr, z n\u011bj neud\u011blalo v\u011bt\u0161\u00edho tvr\u010f\u00e1ka. Naopak. To, \u017ee se sna\u017eil tuhle \u010d\u00e1st v sob\u011b pop\u0159\u00edt, ho p\u0159ivedlo do rohu temn\u00e9 uli\u010dky, kde pr\u00e1v\u011b plival krev. Zasazoval jsem mu dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed \u00fadery. V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, \u017ee se mi po tv\u00e1\u0159i \u0159inou hork\u00e9 slzy, dokud se ke mn\u011b opatrn\u011b nep\u0159ibl\u00ed\u017eil Bill a nepromluvil na m\u011b.<\/em><\/div>\n

„To sta\u010d\u00ed, Tome. M\u00e1 dost,“ polo\u017eil mi ruku na rameno, co\u017e v moment\u00e1ln\u00ed situaci bylo dost riskantn\u00ed. Uchopil m\u011b za ruku a pomohl mi vst\u00e1t. Andreas se okam\u017eit\u011b sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka a kryl si hlavu, jako by o\u010dek\u00e1val dal\u0161\u00ed \u00fatok. S\u00edpav\u011b se nadechoval a k\u0148u\u010del bolest\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Slu\u0161n\u00e1 pr\u00e1ce, chlape,“ popl\u00e1cal m\u011b Jared po rameni, zat\u00edmco jsem si sedl na obrubn\u00edk. Zkrvaven\u00e9 klouby prst\u016f jsem si ut\u0159el do kalhot a nemohl jsem ovl\u00e1dnout t\u0159as v rukou.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Ty hajzle, ty hajzle,“ opakoval po\u0159\u00e1d dokola Andreas. „Zabiju t\u011b, zabiju v\u00e1s v\u0161echny.“<\/em><\/div>\n

„No, mysl\u00edm, \u017ee tohle by u\u017e sta\u010dilo,“ tlesknul Bill rukama, jako by byl re\u017eis\u00e9r n\u011bjak\u00e9 divadeln\u00ed hry a vystoupen\u00ed jeho herc\u016f se mu moc nezamlouvalo. „V\u0161ichni jste vid\u011bli, jak tady Andreas napadl Toma, a kdyby ho nezastavil, ur\u010dit\u011b by m\u011b zabil. P\u0159idejme si k tomu ty v\u00fdhru\u017eky zabit\u00edm a m\u00e1me toho dost na zat\u010den\u00ed. Co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Gustave? Je to tak?“<\/em><\/div>\n
„No vlastn\u011b, \u00fatok na kr\u00e1le je z\u00e1va\u017en\u00fdm trestn\u00fdm \u010dinem. Soudn\u00ed proces se vynech\u00e1v\u00e1 a vin\u00edk je odsouzen k p\u00e1r stolet\u00edm v\u011bzen\u00ed, va\u0161e v\u00fdsosti,“ poklonil se m\u00edrn\u011b Gustav a j\u00e1 vskutku oce\u0148oval jejich nacvi\u010den\u00fd projev.<\/em><\/div>\n
„Kolik stolet\u00ed?“ p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl si Bill zaduman\u011b prsty po brad\u011b.<\/em><\/div>\n
„To obvykle z\u00e1le\u017e\u00ed na m\u00ed\u0159e \u00fatoku,“ doplnil guardian.<\/em><\/div>\n
„A ten byl zb\u011bsil\u00fd, \u017ee ano? M\u00e1lem jsem z toho nevyv\u00e1zl \u017eiv\u00fd, kdyby m\u011b Tom nezachr\u00e1nil,“ pokra\u010doval.<\/em><\/div>\n
„Jo, v\u0161ichni jsme to vid\u011bli,“ p\u0159ikyvoval Jared a jeho samolib\u00fd \u00fasm\u011bv mluvil za v\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee kolik d\u00e1me? P\u011bt set let?“ nadhodil kr\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 bych \u0159ekl sedm set,“ za\u0161klebil se Gustav a krou\u017eil kolem Andrease, i kdy\u017e ten nevypadal, \u017ee by se chystal vst\u00e1t. T\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed se oto\u010dily na m\u011b a vyb\u00edzely m\u011b k m\u00e9 vlastn\u00ed odpov\u011bdi.<\/em><\/div>\n
„Do\u017eivot\u00ed,“ zachr\u010del jsem. „A\u0165 tam ten zmetek chc\u00edpne.“<\/em><\/div>\n
„Gustave,“ oto\u010dil se Bill na guardiana s jasn\u00fdm rozkazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Ano, va\u0161e v\u00fdsosti,“ poklonil se Gustav a popadl Andrease za nadlokt\u00ed. Z druh\u00e9 strany mu p\u0159isp\u011bchal na pomoc Jared a u\u017e t\u00e1hli m\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho kamar\u00e1da pry\u010d. Bill je\u0161t\u011b mumlal n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00edkazy, ale to u\u017e jsem nevn\u00edmal. Dok\u00e1zal jsem se jen d\u00edvat na \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot a marn\u011b se sna\u017eil v hlav\u011b uspo\u0159\u00e1dat, co se vlastn\u011b stalo.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Bill po\u010dkal, a\u017e v\u0161ichni odejdou, a pak si p\u0159isedl vedle m\u011b. Nic ne\u0159\u00edkal, jen sed\u011bl a \u010dekal, a\u017e se d\u00e1m do kupy.<\/em><\/div>\n

„Nechal jsi to na mn\u011b,“ vysoukal jsem ze sebe nakonec.<\/em><\/div>\n
„Ano,“ potvrdil s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? M\u011bl jsem dojem, \u017ee m\u00e1\u0161 trochu obavy, co se t\u00fd\u010de n\u00e1sil\u00ed u tv\u00fdch partner\u016f.“<\/em><\/div>\n
„Velmi p\u011bkn\u011b \u0159e\u010deno,“ zak\u0159enil se Bill a nat\u00e1hl si sv\u00e9 dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy p\u0159ed sebe. „Zaslou\u017eil sis svou pomstu. Zabil ti bratra. Bylo tedy na tob\u011b, aby sis to s n\u00edm vy\u0159\u00eddil a nakonec rozhodl o jeho osudu.“<\/em><\/div>\n
„Ale jak? Jak to, \u017ee je up\u00edr? Co se stalo?“<\/em><\/div>\n
„M\u011bl bych to vz\u00edt od za\u010d\u00e1tku. Kdy\u017e jsme odjeli do Rumunska, o Andreasovi jsi v\u016fbec nemluvil, tak\u017ee jsem se v tom necht\u011bl \u0161\u0165ourat a nevypt\u00e1val se t\u011b. Jen\u017ee \u010das od \u010dasu jsi ze span\u00ed \u0159ekl jm\u00e9no sv\u00e9ho bratra a mn\u011b tak n\u011bjak do\u0161lo, \u017ee t\u011b to tr\u00e1p\u00ed v\u00edc, ne\u017e d\u00e1v\u00e1\u0161 najevo. Jen\u017ee jsem m\u011bl sv\u00e1zan\u00e9 ruce. \u00damluva lid\u00ed a up\u00edr\u016f \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd up\u00edr nesm\u00ed \u010dlov\u011bku ubl\u00ed\u017eit. V\u0161echny lidsk\u00e9 spory si mus\u00ed vy\u0159e\u0161it lid\u00e9 mezi sebou. Tyler nebyl up\u00edr a ani Andreas. Tak\u017ee \u0159e\u0161en\u00ed bylo nasnad\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Ud\u011blal jsi z n\u011bj up\u00edra,“ polkl jsem.<\/em><\/div>\n
„Oh fuj, j\u00e1 ne. To bych neud\u011blal,“ zavrt\u011bl Bill znechucen\u011b hlavou. „M\u00e1m tady v Lond\u00fdn\u011b kamar\u00e1dku, kter\u00e1 mi n\u011bco dlu\u017eila. Nav\u0161t\u011bvovala bar, kam se Andreas chodil op\u00edjet, a \u0159ekn\u011bme, \u017ee se sp\u0159\u00e1telili. Jako\u017ee hodn\u011b sp\u0159\u00e1telili. P\u0159i jedn\u00e9 takov\u00e9 noci, pln\u00e9 r\u016fzn\u00fdch hr\u00e1tek, mu Mirry navrhla, \u017ee ho kousne a on souhlasil. Bohu\u017eel byl tak opil\u00fd, \u017ee nepoznal, \u017ee je up\u00edr a asi mu nedo\u0161el rozsah toho kousnut\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b nebylo to proti jeho v\u016fli, a tak se z Andrease stal up\u00edr. Nejd\u0159\u00edve jsem si myslel, \u017ee ze sebe bude tak znechucen\u00fd a zabije se s\u00e1m, ale nestalo se tak. Ode\u0161el sem a \u017eivil se jen krv\u00ed zatoulan\u00fdch zv\u00ed\u0159at. Sl\u00e1bnul, ale ani tak s t\u00edm neskoncoval, tak\u017ee jsem se rozhodl tomu trochu pomoct.“<\/em><\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee po tob\u011b vystartuje a ty ho za to bude\u0161 moct zav\u0159\u00edt,“ doplnil jsem.<\/em><\/div>\n
„Tome, i kdyby m\u011b \u00fapln\u011b ignoroval a ani se na m\u011b nepod\u00edval, stejn\u011b bychom prohl\u00e1sili, \u017ee na m\u011b za\u00fato\u010dil. Jared i Gustav o tom pl\u00e1nu v\u011bd\u011bli.“<\/a><\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tak pro\u010d jsi m\u011b nechal zmastit mu dr\u017eku?“<\/em><\/div>\n

„\u0158\u00edkal jsem si, \u017ee to pot\u0159ebuje\u0161,“ pokr\u010dil ledabyle rameny. „Nen\u00ed ti te\u010f l\u00edp?“<\/em><\/div>\n
„Je,“ dok\u00e1zal jsem ze sebe vyloudit \u00fasm\u011bv. Jak\u00e1si t\u00edha, o kter\u00e9 jsem ani nev\u011bd\u011bl, mi najednou spadla z ramen a j\u00e1 m\u011bl dojem, \u017ee se m\u016f\u017eu po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout. „Neb\u00e1l ses, \u017ee mi n\u011bco ud\u011bl\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„U Dr\u00e1kuly, to v\u00ed\u0161, \u017ee ano. V\u00ed\u0161, jak dlouho jsem se musel p\u0159esv\u011bd\u010dovat, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad? Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti n\u011bco stalo. Jen\u017ee Jared m\u011b ujistil, \u017ee to bude v po\u0159\u00e1dku. Gustav m\u011bl jasn\u00fd pokyn, \u017ee nesm\u00ed zas\u00e1hnout. Cht\u011bl jsem to nechat na tob\u011b.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju ti. Opravdu. D\u00edky, \u017ee jsi mi takhle v\u011b\u0159il,“ \u0159ekl jsem se vd\u011b\u010dn\u011b. C\u00edtil jsem Billovu podporu jako nikdy p\u0159edt\u00edm. U\u017e jsem nebyl ten labiln\u00ed nevhodn\u00fd p\u0159\u00edtel. D\u016fv\u011b\u0159oval mi, \u017ee se s Andreasem dok\u00e1\u017eu vypo\u0159\u00e1dat s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co,“ oplatil mi \u00fasm\u011bv a vstal. Opr\u00e1\u0161il si ruce o kalhoty a jednu nat\u00e1hl ke mn\u011b, aby mi pomohl na nohy. „Poj\u010f, vypadneme. Je to tady depresivn\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Propletl si prsty s m\u00fdmi a vedl m\u011b pry\u010d z tohohle smutn\u00e9ho kousku m\u011bsta. Naposledy jsem se oto\u010dil na m\u00edsto, kde se na zemi leskla Andreasova krev, a n\u011bco ve mn\u011b se uspokojen\u011b zatetelilo.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Bille, jen je\u0161t\u011b jedna ot\u00e1zka. Jak jsi o tomhle v\u0161em v\u011bd\u011bl? Celou dobu jsme byli v Rumunsku. Jak si zvl\u00e1dl n\u011bco takov\u00e9ho napl\u00e1novat z takov\u00e9 d\u00e1lky? A kdo t\u011b informoval o tom, co se s Andreasem zrovna d\u011bje? Ta tvoje k\u00e1mo\u0161ka, co ho prom\u011bnila?“<\/em><\/div>\n

Bill jen zavrt\u011bl hlavou a rozhl\u00e9dl se pr\u00e1zdnou ulic\u00ed. „No tak, vylezte. V\u00edm, \u017ee jste tady,“ zavolal n\u011bkam p\u0159e sv\u00e9 rameno. Oto\u010dil jsem se, ale nikoho nevid\u011bl. Kdy\u017e u\u017e jsem se za\u010dal ob\u00e1vat o du\u0161en\u00ed zdrav\u00ed sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, usly\u0161el jsem sm\u00edch a p\u00edsk\u00e1n\u00ed. Prakticky odnikud se p\u0159ed n\u00e1mi objevily t\u0159i obrovsk\u00e9 postavy.<\/em><\/div>\n
„Tome, tohle je m\u016fj klan,“ uk\u00e1zal na mu\u017ee Bill, a pak u\u017e se s ka\u017ed\u00fdm z nich objal.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? Tv\u016fj klan?“<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Do prdele, kdo to sem dal?“ „K\u00e1mo, tys do toho v\u00e1\u017en\u011b \u0161l\u00e1pnul?“ „Nesm\u011bj se, idiote. Pro\u010d jsou v\u0161ude k\u00fdble s barvou?“ „Proto\u017ee tady prob\u00edh\u00e1 p\u0159estavba. \u0158\u00edkal jsem ti, a\u0165 d\u00e1v\u00e1\u0161 pozor.“ Zavrt\u011bl jsem se v p\u0159ikr\u00fdvk\u00e1ch a otev\u0159el o\u010di. V<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-843","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/843","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=843"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/843\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=843"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=843"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=843"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}