{"id":8437,"date":"2011-06-16T16:30:00","date_gmt":"2011-06-16T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8415"},"modified":"2011-06-16T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-16T15:30:00","slug":"prayers-to-stars-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/16\/prayers-to-stars-3\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 3."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Opravdu se moc omlouv\u00e1m, \u017ee je tady tenhle d\u00edl a\u017e te\u010f, ale m\u00e1m t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed a nem\u011bla jsem ani kapku chuti na pov\u00eddku a vlastn\u011b twincest celkov\u011b. Ale nem\u011bjte strach, chu\u0165 se vr\u00e1tila a to je\u0161t\u011b ve v\u011bt\u0161\u00edm mno\u017estv\u00ed ne\u017e p\u0159edt\u00edm.:) Je\u0161t\u011b bych cht\u011bla hrozn\u011b moc pod\u011bkovat Ondince, ono mi to ned\u00e1 po t\u011bch tv\u00fdch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch koment\u00e1\u0159\u00edch, kter\u00e9 tak p\u011bkn\u011b zah\u0159ejou u srdce!:) A samoz\u0159ejm\u011b d\u011bkuju i ostatn\u00edm, kte\u0159\u00ed komentujou, v\u00e1\u017e\u00edm si toho!:)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Som\u00e1lsk\u00e9mu poloostrovu vl\u00e1dl den, velmi slune\u010dn\u00fd a tropick\u00fd den, vlastn\u011b den jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd, pro domorodce naprosto norm\u00e1ln\u00ed. Pir\u00e1tsk\u00e1 centr\u00e1la v podob\u011b v\u011bznice se v\u0161ak topila v tmav\u00e9m st\u00ednu, dovnit\u0159 se nedostal \u017e\u00e1dn\u00fd z h\u0159ejiv\u00fdch paprsk\u016f ohniv\u00e9 koule, ty\u010d\u00edc\u00ed se p\u0159esn\u011b uprost\u0159ed jinak zcela pr\u00e1zdn\u00e9ho nebe.<\/p>\n<\/div>\n
Uvnit\u0159 velk\u00e9 budovy panovalo hlu\u010dno, vyz\u00e1bl\u00e9 ruce se bez p\u0159est\u00e1n\u00ed natahovaly mezi m\u0159\u00ed\u017ee, \u010d\u00edm\u017e se do\u017eadovaly vody a j\u00eddla, tak jako ka\u017ed\u00fd den. Stejn\u011b hladov\u00e9 krysy spla\u0161en\u011b pob\u00edhaly mezi nohama do\u017eaduj\u00edc\u00edch se lid\u00ed, hledaly \u00fakryt, ve kter\u00e9m by mohly p\u0159e\u010dkat tuto bl\u00e1znivou sc\u00e9nu. Stejn\u011b tak vyd\u011b\u0161en\u00fd se c\u00edtil i Bill, ne\u010dinn\u011b st\u00e1l v kout\u011b, b\u00e1l se jen p\u0159ibl\u00ed\u017eit k \u0161\u00edlej\u00edc\u00edmu davu, kter\u00fd v tu chv\u00edli vypadal, \u017ee by byl za kus \u017evance schopn\u00fd se i navz\u00e1jem pozab\u00edjet.<\/p>\n<\/div>\n
„Ach, n\u011bkte\u0159\u00ed z nich jsou tady u\u017e l\u00e9ta, s p\u0159esnost\u00ed v\u011bd\u00ed, jak to tady chod\u00ed, ale stejn\u011b se hrnou co nejv\u00edce dop\u0159edu,“ povzdechla si Elizabeth, p\u0159i\u010dem\u017e se opatrn\u011b posadila vedle st\u00e1le stoj\u00edc\u00edho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. „Jako kdyby nev\u011bd\u011bli, \u017ee d\u0159\u00edv, ne\u017e nebude ve v\u011bznic\u00edch \u00fapln\u00fd klid, nedostanou ani drobek.“<\/div>\n
\n
Bill sklopil pohled, aby pohl\u00e9dl na svou novou p\u0159\u00edtelkyni a s \u00fasm\u011bvem p\u0159ijal m\u00edsto vedle n\u00ed. H\u0159betem ruky si prot\u0159el nespavost\u00ed znaven\u00e9 o\u010di, \u010d\u00edm\u017e rozmazal i posledn\u00ed zbytek \u010dern\u00fdch linek a \u0159asenky, av\u0161ak o sv\u00e9m vzhledu v tomto prost\u0159ed\u00ed nem\u011bl v\u016fbec chu\u0165 p\u0159em\u00fd\u0161let. Na\u010d by se zkr\u00e1\u0161loval, kdy\u017e byl unesen a v\u0161echny jeho my\u0161lenky pat\u0159ily budoucnu. Sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na zp\u016fsob, jak\u00fdm by se mohl dostat pry\u010d, Elizabeth v\u0161ak zavrhla v\u0161echny jeho n\u00e1pady na \u00fat\u011bk. Pokud by utekl, zajist\u00e9 by ho n\u011bkdo chytil, jeliko\u017e tohoto \u010dernovlas\u00e9ho chlapce s velmi sv\u011btlou plet\u00ed by si v\u0161iml ka\u017ed\u00fd, kolem koho by jen pro\u0161el. A nikdo by si nenechal uj\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost n\u011bjak se zavd\u011b\u010dit gangu, kter\u00fd je vlastn\u011b dr\u017eel p\u0159i \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e o tom p\u0159esta\u0148 p\u0159em\u00fd\u0161let, stejn\u011b se odtud nedostane\u0161. Prost\u011b to nech plynout tak, jak cht\u011bj\u00ed oni a uvid\u00ed\u0161, \u017ee se brzo dostane\u0161 dom\u016f.“ Ta velmi moudr\u00e1 \u017eena, jak se o n\u00ed zm\u00ednil Tom, dok\u00e1zala dokonce odhadovat, o \u010dem lid\u00e9 p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00ed. Bill netu\u0161il, jak to d\u011blala nebo jestli m\u011bla v sob\u011b n\u011bjak\u00e9 nadp\u0159irozen\u00e9 schopnosti, ale uvnit\u0159 ho to uklid\u0148ovalo, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee t\u00e9 \u017een\u011b m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it. Nejen, \u017ee mu d\u00e1vala nad\u011bji, ona mu ji je\u0161t\u011b dok\u00e1zala tak vtlouct do hlavy, \u017ee u\u017e se j\u00ed prost\u011b nezbavil.<\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1hle se dve\u0159e jejich cely otev\u0159ely, dav nenasytn\u00fdch lid\u00ed poodstoupil pod ostr\u00fdm dozorem mu\u017e\u016f se zbran\u011bmi, nam\u00ed\u0159en\u00fdmi p\u0159\u00edmo na jejich tv\u00e1\u0159e. Tv\u00e1\u0159e dozorc\u016f<\/em> vypov\u00eddaly o tom, \u017ee nemaj\u00ed v pl\u00e1nu nikoho u\u0161et\u0159it. V\u0161ichni r\u00e1zem zmlkli, st\u00e1li jako p\u0159ikovan\u00ed a \u010dekali na to, co se bude d\u00edt v dal\u0161\u00edch minut\u00e1ch.<\/div>\n
Do cely vkro\u010dil lehk\u00fdm krokem mlad\u00fd chlapec s \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem na hlav\u011b. Zp\u016fsob, jak\u00fdm \u0161el, se zd\u00e1l uvoln\u011bn\u00fd a z Billa opadl strach, kdy\u017e pohl\u00e9dl do jeho usm\u011bvav\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Tv\u00e1\u0159e s tak odli\u0161n\u00fdm v\u00fdrazem, ne\u017e m\u011bli ostatn\u00ed mu\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161el kolem ukl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00edch se otrok\u016f, unesen\u00fdch lid\u00ed, nebezpe\u010dn\u00fdch osob s chtivou p\u0159edstavou jakkoli zni\u010dit jejich m\u011bste\u010dko, lid nebo cokoli, co bylo jejich. Zastavil se a\u017e p\u0159ed \u010dernovlas\u00fdm chlapcem, ten se uklonil stejn\u011b jako ostatn\u00ed. I kdy\u017e se na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i r\u00fdsovala skv\u011bl\u00e1 n\u00e1lada, nedovolil si ho n\u011bjak rozzlobit. Necht\u011bl se dostat je\u0161t\u011b do hor\u0161\u00ed situace, ne\u017e byla tato. V\u0161echna v\u010derej\u0161\u00ed drzost ho opustila, zbyl z n\u011bj jen kr\u010d\u00edc\u00ed se vystra\u0161en\u00fd chlapec, kter\u00fd tou\u017eil po ochran\u011b, n\u011b\u010d\u00ed bezpe\u010dn\u00e9 n\u00e1ru\u010di a nad\u011bji, kter\u00e1 z n\u011bj n\u00e1hle vyprchala jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj Bille, jak se dnes m\u00e1\u0161?“ P\u0159ekvapil jej sv\u00fdm p\u0159\u00e1telsk\u00fdm dotazem, a je\u0161t\u011b v\u00edc jej p\u0159ekvapila jeho ruka, kter\u00e1 mu pomohla se vyrovnat zp\u011bt na nohy.<\/div>\n
„J\u00e1… dob\u0159e, d\u011bkuju,“ m\u00edrn\u011b se zakoktal p\u0159i pohledu do jeho tv\u00e1\u0159e, z\u00e1m\u011brn\u011b se vyh\u00fdbal hloubce jeho o\u010d\u00ed, styd\u011bl se za sv\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed my\u0161lenky s\u00e1m p\u0159ed sebou. „J- jak v\u00ed\u0161, \u017ee se tak jmenuju?“<\/div>\n
„Tak zn\u00e1mou osobnost p\u0159ece nem\u016f\u017eu neznat!“ Hrav\u011b na n\u011bj mrkl, na\u010de\u017e se od chlapce odvr\u00e1til.<\/div>\n
„Oh, Elizabeth! Tak dlouho jsem t\u011b nevid\u011bl!“ Tomova pozornost se p\u0159enesla k Elizabeth, na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val pot\u011b\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ale Tome, nevid\u011bli jsme se dva dny!“ Elizabeth se pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00e1la, m\u011bla opravdu up\u0159\u00edmnou radost z toho, \u017ee chlapci chyb\u011bla. Mohla to z n\u011bj vyc\u00edtit, ale kdy\u017e j\u00ed to Tom \u0159ekl s\u00e1m, pot\u011b\u0161ilo to rozhodn\u011b v\u00edce.<\/div>\n
„Dne\u0161n\u00ed noc m\u00e1m slu\u017ebu. Co kdyby ses \u0161la po t\u00e9 dlouh\u00e9 dob\u011b trochu proj\u00edt ven?“ Navrhl Tom, nemusel \u010dekat na odpov\u011b\u010f, byl si zcela jist\u00fd, \u017ee jeho star\u00e1 p\u0159\u00edtelkyn\u011b bude s nad\u0161en\u00edm souhlasit.<\/div>\n
„To by bylo perfektn\u00ed,“ star\u00e1 \u017eena vypadala vz\u00e1p\u011bt\u00ed o n\u011bkolik let mlad\u0161\u00ed, n\u011bkolik sta\u0159eck\u00fdch vr\u00e1sek zmizelo z jej\u00edho \u010dela. S \u00fasm\u011bvem se obr\u00e1tila na udiven\u00e9ho Billa. „Nevezmeme s sebou i Billa?“ Dop\u0159edu znala odpov\u011b\u010f. Tato noc m\u011bla b\u00fdt jedn\u00edm z okam\u017eik\u016f, kter\u00fd m\u011bl znovu sv\u00e1zat dv\u011b rozd\u011blen\u00e1 pouta.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1li na samotn\u00e9m kraji budovy v\u011bznice, \u0161pi\u010dky jejich bot tr\u010dely do pr\u00e1zdnoty p\u0159ed nimi. Ty dv\u011b osoby, na pohled tak rozd\u00edln\u00e9, p\u0159i\u010dem\u017e uvnit\u0159 si tak podobn\u00e9, sledovaly z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed m\u011bs\u00edc, jeho tvar p\u0159ipom\u00ednal skoro \u00fapln\u011bk. A\u010d to bylo divn\u00e9 \u010di bl\u00e1zniv\u00e9, oba z n\u011bj c\u00edtili s\u00e1lavou energii. Billova m\u011bs\u00edcem oz\u00e1\u0159ena ruka se nat\u00e1hla dop\u0159edu, aby mohl kone\u010dky prst\u016f zachytit tu s\u00edlu. Vp\u00edjela se do n\u011bj tak z\u00e1vratnou rychlost\u00ed, nar\u00e1z c\u00edtil tu svobodu a ni\u010d\u00edm nezat\u00ed\u017eenou hru\u010f, jako by z n\u011bj n\u011bkdo odvalil t\u011b\u017ek\u00fd balvan a on se mohl znovu zhluboka nadechnout, beze strachu, \u017ee n\u011bco pokaz\u00ed, \u017ee mu n\u011bkdo ubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i chlapce, jeho\u017e rysy se zd\u00e1ly tvrd\u0161\u00ed, av\u0161ak st\u00e1le podobn\u00e9 t\u00e9 vedle, se objevil sladk\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu, rozhodn\u011b nebyl posm\u011bva\u010dn\u00fd, naopak p\u0159ekypoval n\u011bhou a jemnost\u00ed. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, pro\u010d mu tato situace p\u0159i\u0161la tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, dok\u00e1zala jeho srdce rozbu\u0161it rychleji ne\u017e cokoli jin\u00e9ho, siln\u00fd tlak tla\u010dil na jeho hru\u010f, stla\u010doval ho, a\u017e lehce popadal dech, p\u0159esto se c\u00edtil tak \u00fa\u017easn\u011b v p\u0159\u00edtomnosti sv\u00e9ho v\u011bzn\u011b. Nem\u011bl by, ale nedalo se tomu vyhnout nebo tomu n\u011bjak zabr\u00e1nit. V\u011b\u0159il, \u017ee p\u0159esn\u011b tohle cht\u011bl jeho osud, a tak se nesna\u017eil t\u011bmto pocit\u016fm odporovat, jen jej trochu m\u00e1tly.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy nata\u017een\u00e9 prsty se zkroutily, p\u0159iv\u0159el o\u010di pod t\u00edm n\u00e1valem volnosti a energie. Zhluboka se nadechl, ve stejnou chv\u00edli se do jeho k\u0159ehk\u00e9ho t\u011bla op\u0159el tepl\u00fd v\u00e1nek a rozd\u011blil od sebe n\u011bkolik pram\u00ednk\u016f jeho \u010dern\u00fdch vlas\u016f. V\u00e1nek se jimi prob\u00edral, uhlazoval je a zase rozcuch\u00e1val.<\/div>\n
Ne\u017e o\u010di otev\u0159el, uc\u00edtil jemn\u00fd dotek, Tomova hladk\u00e1 mu\u017en\u00e1 dla\u0148 se lehce ot\u0159ela o jeho b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f, kter\u00fdmi st\u00e1le pulzovala s\u00edla m\u011bs\u00edce. Ruce se na moment setkaly, pak zase rozpojily, jak se do nich op\u00edral v\u00edtr, ale st\u00e1le byly vedle sebe, op\u0159en\u00e9 o vzduch, s\u00e1laj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo a h\u0159ejiv\u00e9 chv\u011bn\u00ed, kter\u00e9 p\u0159ech\u00e1zelo z Billov\u00fdch kone\u010dk\u016f prst\u016f do Tomov\u00fdch a naopak. Pak se teplo pomal\u00fdm tempem rozpohybovalo, kr\u016f\u010dek po kr\u016f\u010dku stoupalo v\u00fd\u0161, zah\u0159\u00e1lo ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek jejich t\u011bla, nevynechalo jedinou bu\u0148ku, jedin\u00fd nerv, dostalo se p\u0159es ka\u017edou p\u0159ek\u00e1\u017eku, vystoupalo po vysok\u00e9m \u00fapat\u00ed, sklouzlo do hlubok\u00e9 j\u00e1my, budovalo si cesty a chodn\u00edky, a\u017e se s nab\u00edraj\u00edc\u00edm chv\u011bn\u00edm ocitlo v hrudi a pomoc\u00ed spojovac\u00edch komor, kter\u00fdmi pumpovala tat\u00e1\u017e neodli\u0161n\u00e1 krev, uhn\u00edzdila v srdci a to jej s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed p\u0159ijalo jako by tam pat\u0159ilo v\u017edy.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si tady z\u016fstat u\u017e nav\u017edy. Prost\u011b-“ Billova \u0161eptaj\u00edc\u00ed slova odnesl p\u0159\u00edval v\u00e1nku, donesl je a\u017e k Tomov\u00fdm pootev\u0159en\u00fdm \u00fast\u016fm, zavadily o jeho rty a ty se pod jejich pomysln\u00fdm dotekem viditeln\u011b rozt\u0159\u00e1sly.<\/div>\n
„Prost\u011b jen tak st\u00e1t, vn\u00edmat v\u0161echnu energii a s\u00edlu noci-“ Proces se zopakoval, nyn\u00ed to byl Bill, kdo v\u011btu dokon\u010dil.<\/div>\n
„Nechat ten pocit, aby koloval tam a zp\u011bt, po\u0159\u00e1d dokola.“<\/div>\n
Tomovy o\u010di se otev\u0159ely, kdy\u017e se oto\u010dil k Billovi.<\/div>\n
„Jak\u00fd pocit?“ zeptal se, nechal se vt\u00e1hnout do tmav\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 nyn\u00ed p\u0159ipom\u00ednaly sp\u00ed\u0161 ml\u00e9\u010dnou \u010dokol\u00e1du s jemnou p\u0159\u00edchut\u00ed o\u0159\u00ed\u0161k\u016f. Vzdal se, nechal se tou \u010dokol\u00e1dovou l\u00e1vou obklopit, u\u017e jen \u010dekal, kdy se jeho t\u011blo za\u010dne va\u0159it jako ve va\u0159\u00edc\u00edm se kotli. Do nepatrn\u00fdch jisk\u0159i\u010dek uprost\u0159ed se snesly dv\u011b z\u00e1\u0159iv\u00e9 hv\u011bzdy z nebe a v tu chv\u00edli ho napadla ot\u00e1zka, kterou se b\u00e1l vyslovit nahlas. Dok\u00e1zaly by mu tyhle hv\u011bzdy splnit p\u0159\u00e1n\u00ed? Kdy\u017e to nedok\u00e1zaly ty opravdov\u00e9 hv\u011bzdy na nebi, dok\u00e1zaly by to tyhle?<\/em><\/div>\n
„Ten, kter\u00fd ti do tv\u00e1\u0159\u00ed vehnal tolik \u010derven\u011b,“ Bill se potichu zachichotal, zn\u011blo to tak roztomile, \u017ee Tom r\u00e1zem zapomn\u011bl na jeho odpov\u011b\u010f, jen poslouchal ten tolik l\u00edbiv\u00fd zvuk pro jeho u\u0161i.<\/div>\n
Pro\u010d m\u00e1m pocit, jako bych ten zvuk odn\u011bkud znal?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom sklopil pohled k zemi, musel zavrt\u011bt hlavou, kdy\u017e pomyslel na to, jak se nechal nap\u00e1lit. Kolem nich panovala hust\u00e1 tma, Bill nemohl vid\u011bt, jestli se Tom \u010dervenal nebo ne. Ale m\u011bl pravdu, jeliko\u017e v okam\u017eiku, kdy si to Tom uv\u011bdomil, se do jeho tv\u00e1\u0159\u00ed vehnalo horko a on u\u017e nemohl zastavit rudnouc\u00ed l\u00edce.<\/div>\n
Mezi nimi panovalo ticho, av\u0161ak nebylo t\u00ed\u017eiv\u00e9 ani trapn\u00e9. N\u011bjak\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ra se pohybovala ve vzduchu kolem nich. M\u011bs\u00edc vrhal na betonovou zem st\u00edn dvou stoj\u00edc\u00edch osob naproti sob\u011b, tmav\u00e9 st\u00edny se neh\u00fdbaly, jen st\u00e1ly naproti sob\u011b, dokud se Billovo t\u011blo nezachv\u011blo zimou. Na hol\u00fdch rukou mu vysk\u00e1kala hus\u00ed k\u016f\u017ee, nahlas drkotal zuby.<\/div>\n
„Jestli ti je zima, m\u016f\u017eeme j\u00edt dovnit\u0159,“ v\u0161iml si Tom, jak si Bill t\u0159e pa\u017ee, aby se alespo\u0148 trochu zah\u0159\u00e1l. U\u017e se chystal oto\u010dit k odchodu, ale \u010dernovlas\u00e1 hlava se zavrt\u011bla na odpor.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, pros\u00edm,“ jeho slova zn\u011bla tak prosebn\u011b, a\u017e Toma donutila se zastavit. Neptal se ani nic nenam\u00edtal. P\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, pro\u010d Bill je\u0161t\u011b necht\u011bl odej\u00edt. Ch\u00e1pal jeho pocity, i kdy\u017e do n\u011bj nevid\u011bl. Tehdy, kdy\u017e poprv\u00e9 vylezl na st\u0159echu v\u011bznice, se c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b a bylo jedno, \u017ee on byl tenkr\u00e1t o n\u011bkolik let mlad\u0161\u00ed a v naprosto jin\u00e9 situaci, i kdy\u017e tak\u00e9 nem\u011bl daleko od smrti.<\/p>\n<\/div>\n
Sp\u011b\u0161n\u00e9 kroky se oz\u00fdvaly zatuchl\u00fdmi chodbami. Sotva patn\u00e1ctilet\u00fd chlapec siln\u011b lapal po dechu, ruku si tisknul na hru\u010f, kter\u00e1 se nadzved\u00e1vala v divok\u00e9m rytmu jeho bu\u0161\u00edc\u00edho srdce. Nedok\u00e1zala ho zpomalit mal\u00e1tnost, kterou poci\u0165oval v noh\u00e1ch, ani slzy, je\u017e se mu sna\u017eily zavalit o\u010di. Nesna\u017eil se je ot\u0159\u00edt ani zahnat, tady ho nikdo nemohl vid\u011bt, byl s\u00e1m, jen on a ten dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd sv\u00edraj\u00edc\u00ed a tak pr\u00e1zdn\u00fd pocit uvnit\u0159. Nezastavila ho ani obrovsk\u00e1 kalu\u017e vody, kapky spad\u00e1valy z promo\u010den\u00e9ho stropu p\u0159\u00edmo do n\u00ed a on prob\u011bhl skrz n\u011b, p\u0159eru\u0161il tak jejich dlouhodob\u00fd rytmus.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Voda mu sahala po kotn\u00edky, av\u0161ak chlapec si toho nev\u0161\u00edmal, pot\u0159\u00edsnil zdi kapkami, je\u017e vyst\u0159\u00edkly po jeho kroc\u00edch. Zastavily ho a\u017e mohutn\u00e9 \u0161pinav\u00e9 dve\u0159e, a\u0165 u\u017e byla tato budova jakkoli star\u00e1, tyto dve\u0159e nevypadaly na to, \u017ee by je dok\u00e1zal vyrazit. N\u011bkolikr\u00e1t divoce zm\u00e1\u010dkl kliku, pak vztekem p\u011bst\u00ed ude\u0159il do jejich skla, ale ani to nepovolilo. Uniknout se mu poda\u0159ilo a\u017e po objeven\u00ed okna p\u0159\u00edmo nad jeho hlavou. Otvor se zd\u00e1l b\u00fdt dost velk\u00fd na to, aby se j\u00edm prot\u00e1hlo jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo.<\/em><\/div>\n
A\u017e na to, \u017ee se o \u0159\u00edmsu zachytil sv\u00fdmi dlouh\u00fdmi dredy, nem\u011bl probl\u00e9m vy\u0161plhat na st\u0159echu samotn\u00e9 v\u011bznice. Nerozhl\u00ed\u017eel se kolem, nezaj\u00edmalo ho nic v\u00edc, ne\u017e \u010derstv\u00fd studen\u00fd vzduch a v\u00edtr, je\u017e mu agresivn\u011b vr\u00e1\u017eel do zad.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b,“ vydechl \u00falevn\u011b, zhluboka se p\u0159itom nadechl a vydechl. Tlak v jeho hrudi se pozvolna uvol\u0148oval, neodch\u00e1zel, ale u\u017e nebyl tak nal\u00e9hav\u00fd a tak moc bolestiv\u00fd. Posledn\u00ed dobou se to st\u00e1valo \u010dasto, prost\u011b se c\u00edtil tak osam\u011ble, n\u011bco mu chyb\u011blo, ale nemohl p\u0159ij\u00edt na to co. V\u011bd\u011bl jen, \u017ee to, co mu zp\u016fsobovalo tu dechberouc\u00ed bolest a z\u00e1t\u011b\u017e v hrudi, bylo n\u011bco, co znal. N\u011bco, co kdysi m\u011bl. N\u011bkolikr\u00e1t ho napadlo, \u017ee mu t\u0159eba chyb\u011bl jeho prav\u00fd domov, pak ale jen odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou, jeliko\u017e tohle byla ta nejv\u00edc absurdn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho kdy mohla napadnout. Nepamatoval si na nic ze sv\u00e9ho star\u00e9ho domova, jen jm\u00e9no vesni\u010dky, ve kter\u00e9 \u017eil. Jak by se mu teda mohlo st\u00fdskat po n\u011b\u010dem, na co u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nyn\u00ed byly jeho kroky pomal\u00e9 a opatrn\u00e9. Zaujat\u011b p\u0159istupoval k okraji, o\u010di vykulen\u00e9 tou n\u00e1hlou \u00falevou, kter\u00e1 se rozlila jeho t\u011blem. P\u0159ipadal si jako ve snu, v n\u00e1dhern\u00e9m snu, jen\u017e mu dovoloval nemo\u017en\u00e9. P\u0159estat myslet.<\/em><\/div>\n
St\u00e1l tam, ti\u0161e a st\u00e1le s\u00e1m, jen se sv\u00fdm vlastn\u00edm st\u00ednem za z\u00e1dy. Nastavoval poklidnou tv\u00e1\u0159 m\u011bs\u00edci, dal mu v\u0161echnu svou bolest a on se s n\u00edm na opl\u00e1tku pod\u011blil o sv\u016fj klid. Ta d\u00e1lka mezi n\u00edm, m\u011bs\u00edcem a z\u00e1\u0159\u00edc\u00edmi hv\u011bzdami jeho du\u0161i poskytovala volnost a svobodu. Mohl jim \u0159\u00edct naprosto v\u0161e, nemusel se b\u00e1t, proto\u017ee ta vzd\u00e1lenost ho ujistila v tom, \u017ee jeho tajemstv\u00ed nevyzrad\u00ed. V\u011b\u0159il jim, vkl\u00e1dal do nich v\u0161echnu svou d\u016fv\u011bru, prozrazoval jim v\u0161echny sv\u00e9 tajemstv\u00ed a pocity. Dokonce jim v\u011b\u0159il natolik, \u017ee si n\u011bco p\u0159\u00e1l. Byl si jist\u00fd, \u017ee jeho p\u0159\u00e1n\u00ed bude vysly\u0161eno. Byl si jist, \u017ee tam shora bylo jeho ve skute\u010dnosti neuskute\u010dniteln\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed naprostou banalitou. M\u011bs\u00edc ani hv\u011bzdy mu ne\u0159ekly, kdy se jeho p\u0159\u00e1n\u00ed spln\u00ed, jen sl\u00edbily, \u017ee se jednou do\u010dk\u00e1.<\/em><\/div>\n
A tak jim vlo\u017eil v\u0161echny sv\u00e9 nad\u011bje. A ka\u017ed\u00fd den od t\u00e9 doby opakoval sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Nebylo dne, kdy by zapomn\u011bl.<\/em><\/div>\n
„P\u0159eju si, aby jednou n\u011bco zaplnilo tu pr\u00e1zdnotu uvnit\u0159.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Opravdu se moc omlouv\u00e1m, \u017ee je tady tenhle d\u00edl a\u017e te\u010f, ale m\u00e1m t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed a nem\u011bla jsem ani kapku chuti na pov\u00eddku a vlastn\u011b twincest celkov\u011b. Ale nem\u011bjte strach, chu\u0165 se vr\u00e1tila a to je\u0161t\u011b ve v\u011bt\u0161\u00edm mno\u017estv\u00ed ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-8437","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8437","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8437"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8437\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8437"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8437"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8437"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}