{"id":844,"date":"2017-12-25T16:00:00","date_gmt":"2017-12-25T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=838"},"modified":"2017-12-25T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-25T15:00:00","slug":"zaslepeni-5-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/25\/zaslepeni-5-1-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 5. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pohroma<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billova ruka se vzn\u00e1\u0161ela nad klikou dve\u0159\u00ed do t\u0159\u00eddy pana Kaulitze n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in, ne\u017e posb\u00edral odvahu znovu \u010delit sv\u00e9mu u\u010diteli. Zm\u00e1\u010dkl kliku, otev\u0159el dve\u0159e a obrnil se proti tomu, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„To je od v\u00e1s hezk\u00e9, \u017ee jste se k n\u00e1m kone\u010dn\u011b p\u0159ipojil, pane Tr\u00fcmpere. M\u00e1te propustku?“ Zeptal se pan Kaulitz \u00fase\u010dn\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e se oto\u010dil ke sv\u00e9mu opozdil\u00e9mu studentovi.<\/div>\n
Se sv\u011b\u0161enou hlavou se Bill doplaho\u010dil k tabuli a p\u0159edal panu Kaulitzovi l\u00edstek. V zoufal\u00e9 snaze se sv\u00e9mu u\u010diteli vyhnout m\u00e1lem hodinu vynechal, ale na posledn\u00ed chv\u00edli zm\u011bnil n\u00e1zor. U\u017e v tu chv\u00edli se zpo\u017ed\u011bn\u00edm Bill dob\u011bhl do odd\u011blen\u00ed um\u011bn\u00ed a po\u017e\u00e1dal pan\u00ed Coleovou, aby mu napsala propustku. Pan Kaulitz vzhl\u00e9dl od l\u00edstku a pozvedl obo\u010d\u00ed, a Bill se modlil, aby nevznesl \u017e\u00e1dnou n\u00e1mitku proti opodstatn\u011bn\u00ed sv\u00e9 omluvy. Technicky byla neplatn\u00e1 a zd\u00e1lo se, \u017ee si to pan Kaulitz v hlav\u011b poskl\u00e1dal dohromady, ale stejn\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pros\u00edm o odevzd\u00e1n\u00ed den\u00edku, eseje a kopie Probuzen\u00ed,“ instruoval ho pan Kaulitz.<\/div>\n
Pot\u00e9, co odlo\u017eil na st\u016fl sv\u00e9 \u00fakoly, se Bill sesunul na \u017eidli a polo\u017eil si hlavu na pa\u017ee. „Narovnejte se, pane Tr\u00fcmpere.“ Bill ti\u0161e zaklel, zvedl hlavu a poslal panu Kaulitzovi ten nezubo\u017een\u011bj\u0161\u00ed pohled, jak\u00fd jen dok\u00e1zal zvl\u00e1dnout. V tu chv\u00edli cht\u011bl b\u00fdt kdekoliv jinde, jen ne tady, ale pan Kaulitz jen zavrt\u011bl hlavou a oto\u010dil se. Bill se za\u0161klebil a vlo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed. Budou v\u011bci mezi nimi u\u017e nav\u017edy rozpa\u010dit\u00e9 kv\u016fli tomu polibku?<\/div>\n
\n

Ach bo\u017ee, ten polibek, zast\u00e9nal Bill v duchu. V\u010dera se sv\u00fdm matk\u00e1m vyh\u00fdbal jako \u010dert k\u0159\u00ed\u017ei, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jinak by okam\u017eit\u011b v\u0161echno vyklopil. Cel\u00fd ve\u010der rozva\u017eoval nad smyslem toho polibku: co k n\u011bmu pan Kaulitz c\u00edtil? M\u011bl Bill rad\u011bji z\u016fstat, ne\u017e ut\u00e9ct? A jak to bude te\u010f? M\u011bli by pokra\u010dovat v dou\u010dov\u00e1n\u00ed? Mohli by pokra\u010dovat v dou\u010dov\u00e1n\u00ed?<\/p><\/div>\n

Bill b\u011bhem hodiny jen sotva d\u00e1val pozor. Bylo pro n\u011bj obt\u00ed\u017en\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed ve\u010der i pouze dokon\u010dit tu esej; ka\u017ed\u00fd \u0159\u00e1dek, kter\u00fd napsal, mu pouze p\u0159ivodil dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednku na pana Kaulitze a jejich vz\u00e1jemnou interakci. Bill pova\u017eoval za z\u00e1zrak, \u017ee tu esej v\u016fbec dokon\u010dil. Na\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak m\u011bl u\u017e hotov\u00fd sv\u016fj den\u00edk. Tak m\u011bl alespo\u0148 o jednu starost v hlav\u011b m\u00e9n\u011b, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee u\u017e tak m\u00e1 jeho hlava p\u0159epln\u011bnou kapacitu.<\/div>\n
\n

Po pouh\u00fdch n\u011bkolika minut\u00e1ch Bill na\u0161el p\u0159ed sv\u00fdm obli\u010dejem knihu. Zmaten\u011b zamrkal a uv\u011bdomil si, \u017ee student p\u0159ed n\u00edm mu ji pod\u00e1v\u00e1. Bill se rozhl\u00e9dl po t\u0159\u00edd\u011b a vid\u011bl, \u017ee pan Kaulitz pos\u00edlal knihy do ka\u017ed\u00e9 \u0159ady, a tak od spolu\u017e\u00e1ka rychle p\u0159evzal tu svou. Jana Eyrov\u00e1, \u010detl Bill, a za\u0161klebil se nad jej\u00ed tlou\u0161\u0165kou. Uva\u017eoval, kolik \u010dasu na ni asi budou m\u00edt, a nakonec vyt\u00e1hl osnovy a nalistoval prvn\u00ed zn\u00e1mkovac\u00ed obdob\u00ed. Na knihu m\u011bli dva t\u00fddny a budou z n\u00ed n\u00e1sledn\u011b dva testy a esej. Bill m\u00e1lem pr\u00e1skl hlavou o lavici.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m pro v\u00e1s nazp\u011bt n\u011bkolik dom\u00e1c\u00edch \u00fakol\u016f a kv\u00edz\u016f, a pak m\u00e1te zbytek hodiny sami pro sebe. Pamatujte si, \u017e\u00e1dn\u00e1 pr\u00e1ce na \u00fakolech do jin\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f.“<\/div>\n
Pan Kaulitz za\u010dal rozd\u00e1vat ka\u017ed\u00e9mu studentovi svazek pap\u00edr\u016f, a Bill ob\u017eivl. Byl \u010dtec\u00ed den, to mohl zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
Kdy\u017e pan Kaulitz do\u0161el k Billov\u011b lavici, podal mu pap\u00edry a \u0159ekl: „P\u0159ij\u010f za mnou, a\u017e se na tohle pod\u00edv\u00e1\u0161.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Bill se mohl pouze za\u0161klebit. Trhan\u011b p\u0159ik\u00fdvl a pod\u00edval se m\u00edsto toho na pap\u00edry; byla to sb\u00edrka v\u0161ech jejich ned\u00e1vn\u00fdch \u00fakol\u016f a test\u016f, ozn\u00e1mkovan\u00fdch a scvaknut\u00fdch k sob\u011b. Nevedl si p\u0159\u00edli\u0161 \u0161patn\u011b; pan Kaulitz v\u0161echny jeho \u00fakoly ozna\u010dil jako zkontrolovan\u00e9, a\u017e na jedno psac\u00ed cvi\u010den\u00ed, kter\u00e9 Bill nedokon\u010dil. To jedno na sob\u011b m\u011blo zamra\u010den\u00e9ho smajl\u00edka, a Bill potla\u010dil pobaven\u00e9 zasm\u00e1n\u00ed. Ned\u011blal si s t\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 starosti; ka\u017ed\u00fd dom\u00e1c\u00ed \u00fakol byl pouze za p\u011bt bod\u016f, tak\u017ee jeden chyb\u011bj\u00edc\u00ed mu nijak neubl\u00ed\u017e\u00ed. Nakonec byly v bal\u00ed\u010dku t\u0159i testy: jeden na slovn\u00ed z\u00e1sobu, ve kter\u00e9m Bill exceloval, a dva gramatick\u00e9 testy, ve kter\u00fdch si Bill vedl dost chmurn\u011b. C je\u0161t\u011b dok\u00e1zal n\u011bjak zvl\u00e1dnout, ale to D bude bolet. A nav\u00edc je\u0161t\u011b D m\u00ednus.<\/div>\n
Bill uva\u017eoval, jestli to bylo to, o \u010dem s n\u00edm cht\u011bl pan Kaulitz mluvit, zat\u00edmco vyklouzl ze sv\u00e9 lavice a p\u0159ipojil se ke sv\u00e9mu u\u010diteli v p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u0159\u00eddy. Pan Kaulitz vzhl\u00e9dl od eseje – jeho eseje, pov\u0161iml si Bill – a zdr\u017eenliv\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Cht\u011bl jsem s tebou mluvit o dou\u010dov\u00e1n\u00ed,“ \u0159ekl pan Kaulitz ti\u0161e, jak se Bill posadil.<\/p><\/div>\n

„Prost\u011b v gramatice nejsem dobr\u00fd,“ p\u0159iznal Bill rezignovan\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak t\u011b\u017ek\u00e9, jen tomu mus\u00ed\u0161 v\u011bnovat v\u00edce \u010dasu. Nahl\u00e9dl jsem kr\u00e1tce do tv\u00e9 eseje… to, co chce\u0161 \u0159\u00edct, je dobr\u00e9, ale tvoje gramatika rozhodn\u011b pot\u0159ebuje zlep\u0161it. Opravdu to m\u016f\u017ee b\u00fdt \u00fa\u017easn\u00e1 v\u011bc, jakmile tomu p\u0159ijde\u0161 na kloub,“ ujistil ho pan Kaulitz, o\u010di se mu p\u0159itom rozsv\u00edtily a Bill potla\u010dil zahih\u0148\u00e1n\u00ed. Nechte to na sv\u00e9m u\u010diteli angli\u010dtiny, aby se dostal do euforie ohledn\u011b gramatiky. „Ne\u0159\u00edkej, \u017ee nejsi dobr\u00fd,“ pokra\u010doval, a \u010d\u00edm d\u00e1le mluvil, t\u00edm v\u00edce se zd\u00e1l b\u00fdt s\u00e1m sebou, „proto\u017ee pak to za\u010dne b\u00fdt sebe-napl\u0148uj\u00edc\u00ed v\u011b\u0161tba. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se to m\u016f\u017ee\u0161 nau\u010dit… jen se tomu mus\u00edme v\u00edce v\u011bnovat. Tak\u017ee, byl bys ochotn\u00fd z\u016fstat tady dnes po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je p\u00e1tek…“<\/div>\n
„Oh, ehm, mo\u017en\u00e1 ne dneska, j\u00e1 m\u00e1m… pr\u00e1ci,“ zalhal, a c\u00edtil, jak mu zrudly kone\u010dky u\u0161\u00ed. Opravdu byl p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd lh\u00e1\u0159. Popravd\u011b, Bill nebyl p\u0159ipraven\u00fd b\u00fdt s panem Kaulitzem zase o samot\u011b, po tom, co se p\u0159edchoz\u00edho dne stalo. Hlavn\u011b proto, \u017ee nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak si to m\u00e1 vykl\u00e1dat. „V pond\u011bl\u00ed?“<\/div>\n
„Okay, ale slib mi, \u017ee to bude\u0161 o v\u00edkendu tr\u00e9novat?“ Pan Kaulitz na Billa s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm pozvedl obo\u010d\u00ed, a Bill nedok\u00e1zal set\u0159\u00e1st ten pocit, \u017ee se k n\u011bmu pan Kaulitz chov\u00e1 sp\u00ed\u0161 jako k dobr\u00e9mu kamar\u00e1dovi, ne\u017e ke studentovi. N\u011bco na jeho postoji byla a\u017e trochu p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00e1telsk\u00e9. Ale zase, Billa by to nem\u011blo p\u0159ekvapovat – p\u0159ece jen, jeho u\u010ditel ho pol\u00edbil.<\/div>\n
<\/p>\n

On se mnou zatracen\u011b flirtuje<\/em>, uv\u011bdomil si Bill. Flirtoval s Billem uprost\u0159ed hodiny. Jak m\u011bl na tohle odpov\u011bd\u011bt? Bylo okay flirtov\u00e1n\u00ed opl\u00e1cet? Billovi se pan Kaulitz l\u00edbil, to bylo definitivn\u00ed, ale nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jestli jeho city k n\u011bmu byly v\u00e1\u017en\u00e9, a jestli ho m\u011bl jeho u\u010ditel up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, anebo jestli si jen r\u00e1d zahr\u00e1val s emocemi dosp\u00edvaj\u00edc\u00edch kluk\u016f.<\/div>\n

„Jasn\u011b,“ \u0159ekl Bill. „Ur\u010dit\u011b se budu u\u010dit. D\u00edky.“<\/div>\n
Jakmile se posadil, Bill nahl\u00e9dl do Jany Eyrov\u00e9, a u\u017e u druh\u00e9ho odstavce to nesn\u00e1\u0161el. P\u0159\u00edli\u0161 mnoho slov a popis\u016f; m\u00e1tlo jej to. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b nem\u011bl nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci – krom\u011b gramatiky, jo jasn\u011b – a tak se pot\u00fdkal s n\u011bkolika prvn\u00edmi str\u00e1nkami, dokud nezazvonilo. Se zna\u010dnou \u00falevou odhodil tu bichli do sv\u00e9ho batohu a odkr\u00e1\u010del na n\u011bm\u010dinu na n\u011bjak\u00e9 to lehk\u00e9 u\u010den\u00ed. M\u011bl n\u011bmeck\u00e9 prarodi\u010de, kte\u0159\u00ed se Billa jako d\u00edt\u011b sna\u017eili n\u011bmecky nau\u010dit, a n\u011bco z toho mu v hlav\u011b z\u016fstalo, co\u017e mu d\u00e1valo v\u00fdhodu nad zbytkem t\u0159\u00eddy. Mimoto, jeho u\u010ditelka u\u010dila \u0161ne\u010d\u00edm tempem.<\/div>\n
<\/div>\n
U ob\u011bda Andreas s Nat\u00e1li\u00ed prob\u00edrali sv\u00e9 pl\u00e1ny na v\u00edkend; rozhodli se vyrazit do obcho\u010f\u00e1ku na slevy, a Bill odm\u00edtl jejich nab\u00eddku se k nim p\u0159idat, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee se z honby za slevami stane honba za roztomil\u00fdmi d\u00edvkami. Sd\u011blil jim sv\u016fj n\u00e1zor a navrhl, aby si po \u0161kole za\u0161li na k\u00e1vu, ale Nat\u00e1lie si st\u011b\u017eovala, \u017ee u\u017e je ze Starbucks unaven\u00e1, a Andreas si st\u011b\u017eoval, \u017ee si Nat\u00e1lie st\u011b\u017euje na v\u0161echno.<\/div>\n
„Zn\u00e1m jin\u00e9 m\u00edsto,“ p\u0159eru\u0161il je Bill, ne\u017e za\u010dali sout\u011b\u017eit o titul o Nejv\u00edce roz\u010diluj\u00edc\u00edho kamar\u00e1da. „Nen\u00ed to daleko, odvezu v\u00e1s tam.“<\/div>\n
„Jsem pro,“ za\u0161vito\u0159ila Nat\u00e1lie.<\/div>\n
„J\u00e1 chci zmrzlinu,“ vlo\u017eil se do toho Andreas, ne p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1pomocn\u011b. Bill ho ignoroval.<\/div>\n
\n

Jakmile jim skon\u010dilo um\u011bn\u00ed, v\u0161ichni t\u0159i se nasedli do Billova auta – a pouze oni t\u0159i, poznamenal si pro sebe Bill \u0161\u0165astn\u011b. Obvykle kdy\u017e po \u0161kole n\u011bkam \u0161li, jejich cel\u00e1 sp\u0159\u00e1telen\u00e1 skupinka se pozvala vz\u00e1jemn\u011b, a pak se v\u0161ichni sna\u017eili nacpat do Billova mr\u0148av\u00e9ho, star\u00e9ho sedanu. Av\u0161ak dnes to byli jen oni t\u0159i. Bill je vzal do kav\u00e1rny, kterou mu uk\u00e1zal pan Kaulitz, a spole\u010dn\u011b se usadili v rohu, vz\u00e1jemn\u011b od sebe ochutn\u00e1vali sv\u00e9 n\u00e1poje a pov\u00eddali si o sv\u00fdch dnech.<\/p><\/div>\n

„Hej, d\u00edvejte, kdo p\u0159i\u0161el!“ Prohl\u00e1sila n\u00e1hle Nat\u00e1lie po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b, kdy u\u017e v\u0161em z jejich n\u00e1poj\u016f zbyla jen sedlina, a loktem Billa \u0161\u0165ouchla do boku. Bill vzhl\u00e9dl a m\u00e1lem se zadusil, kdy\u017e spat\u0159il, kdo pr\u00e1v\u011b ve\u0161el.<\/div>\n
„Jak dlouho u\u017e tady jsme?“ Do\u017eadoval se Bill a vylovil sv\u016fj telefon, aby zkontroloval \u010das. Na displeji st\u00e1lo 15:27 a Bill si v hlav\u011b provedl kr\u00e1tk\u00fd v\u00fdpo\u010det; jeliko\u017e opustili \u0161kolu pozd\u011b a \u010dekali, ne\u017e odjedou autobusy, nep\u0159ijeli ke kav\u00e1rn\u011b d\u0159\u00edve, ne\u017e ve 14:30, co\u017e znamenalo, \u017ee u\u017e tam byli asi hodinu. To d\u00e1valo panu Kaulitzovi spoustu \u010dasu to ve \u0161kole zabalit. Bill si m\u011bl uv\u011bdomit, \u017ee na sv\u00e9ho u\u010ditele naraz\u00ed – v p\u00e1tky z\u016fst\u00e1val ve \u0161kole po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed jen m\u00e1lokdo, a pokud vzal pan Kaulitz Billa pr\u00e1v\u011b sem, nejsp\u00ed\u0161 to znamenalo, \u017ee byl pravideln\u00fdm z\u00e1kazn\u00edkem.<\/div>\n
\n

„Ehm… bude\u0161 v pohod\u011b?“ Zeptal se Andreas a \u0161\u0165ouchl do Billa, kter\u00fd vzhl\u00e9dl, jen aby na\u0161el o\u010di pana Kaulitze p\u0159\u00edmo na sob\u011b, jako by mu \u0159\u00edkal: Tak pr\u00e1ce, jo?<\/em> „M\u00e1\u0161 n\u011bkde b\u00fdt?“<\/div>\n

Bill rychle odvr\u00e1til hlavu, jako by jej pohled jeho u\u010ditele sp\u00e1lil, a zva\u017eoval sv\u00e9 mo\u017enosti, ale ani z\u016fstat na m\u00edst\u011b ani odej\u00edt se nezd\u00e1lo b\u00fdt jako lep\u0161\u00ed n\u00e1pad.<\/div>\n
„No, to bylo divn\u00e9,“ zamumlala si Nat\u00e1lie pod nosem, a za\u010dala sb\u00edrat sv\u016fj nepo\u0159\u00e1dek. O\u010dividn\u011b byli na odchodu.<\/div>\n
„Co?“ Zeptal se Bill, o\u010di m\u011bl roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Vy dva jste se na sebe pod\u00edvali, ale ani jste si nem\u00e1vli nebo n\u011bco. Trap\u00e1\u00e1\u00e1s.“ Vyslovila posledn\u00ed slovo zp\u011bvav\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„Jo… no, jak v\u00edte, tak m\u011b po \u0161kole dou\u010duje, a ehm, \u0159ekl jsem mu, \u017ee dneska nem\u016f\u017eu z\u016fstat, proto\u017ee m\u00e1m pr\u00e1ci.“ Bill ze sebe vynutil zasm\u00e1n\u00ed, a Andreas do n\u011bj znovu \u0161\u0165ouchl.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, Bille. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude na\u0161tvan\u00fd?“<\/div>\n
„Ne, je v klidu…“ \u0158ekl Bill, a n\u00e1sledoval sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele ke ko\u0161i, kde vyhodili sv\u00e9 odpadky. Bylo tam v tom toho v\u0161ak mnohem v\u00edc. Pan Kaulitz bude p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee se mu Bill vyh\u00fdb\u00e1 kv\u016fli tomu polibku… a byla to pravda.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e opou\u0161t\u011bli kav\u00e1rnu, m\u00edjeli pana Kaulitze, kter\u00fd \u010dekal u baru na sv\u016fj n\u00e1poj. K\u00fdvnul na Billa hlavou a \u0159ekl: „U\u017e jsi v pr\u00e1ci skon\u010dil, Bille?“ Jeho t\u00f3n byl \u0161k\u00e1dliv\u00fd, ale Billovi to zn\u011blo nucen\u011b.<\/p><\/div>\n

„Jo, no, ohledn\u011b toho…“ Bill se kousl do rtu a rozpa\u010dit\u011b post\u00e1val u dve\u0159\u00ed. Pan Kaulitz se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, to je v po\u0159\u00e1dku. Rozum\u00edm, \u017ee bude\u0161 rad\u011bji n\u011bkde se sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, ne\u017e aby ses u\u010dil gramatiku. Nemus\u00ed\u0161 lh\u00e1t.“ Jeho slova Billa siln\u011b zas\u00e1hla, a\u010dkoliv na povrchu byl jejich v\u00fdznam odpou\u0161t\u011bj\u00edc\u00ed. P\u0159\u00e1l bych si, abys mi nelhal<\/em>, \u0159\u00edkal. Bol\u00ed to, \u017ee se mi vyh\u00fdb\u00e1\u0161<\/em>. „Pond\u011bl\u00ed st\u00e1le plat\u00ed?“ U\u017e to znovu ned\u011blej<\/em>.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ \u0159ekl Bill, a mechanicky sv\u00e9mu u\u010diteli m\u00e1vl, ne\u017e vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed, c\u00edtil zlost jak na sebe, tak i na pana Kaulitze. Na jednu stranu v\u011bd\u011bl, \u017ee pana Kaulitze ranil, ale na druhou stranu si nemyslel, \u017ee by m\u011bl pan Kaulitz pr\u00e1vo jej za to vinit.<\/div>\n
Navzdory prosb\u00e1m sv\u00fdch kamar\u00e1d\u016f je Bill vysadil u jejich domov\u016f, a zam\u00ed\u0159il dom\u016f. U\u017e nem\u011bl n\u00e1ladu na n\u011bjak\u00e9 poflakov\u00e1n\u00ed. M\u011bl toho v hlav\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc; p\u0159\u00edli\u0161 moc k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Ten v\u00edkend se Bill pono\u0159il do sv\u00e9 um\u011bleck\u00e9 pr\u00e1ce a odlo\u017eil \u00fakoly stranou a\u017e do ned\u011bln\u00edho odpoledne, kdy si vzpomn\u011bl na sv\u016fj slib zapracovat na anglick\u00e9 gramatice. D\u00edkybohu mu Karoline nab\u00eddla svou pomoc a pro\u0161la s n\u00edm v\u0161echny jeho dosavadn\u00ed \u00fakoly, kter\u00e9 m\u011bl \u0161patn\u011b, a vysv\u011btlila mu, jak je opravit. Musel pracovat i b\u011bhem ve\u010de\u0159e, aby stihl v\u0161echno zadan\u00e9 u\u010den\u00ed i dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, ale jeho matky jej nijak nepl\u00edsnily za fl\u00e1k\u00e1n\u00ed. Nebyly posedl\u00e9 jeho zn\u00e1mkami a v\u011bt\u0161inou jej nech\u00e1valy d\u011blat si sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u011bci, jen jej b\u011bhem t\u00e9 cesty popostrkovaly a d\u00e1valy mu rady. Bill si myslel, \u017ee pr\u00e1v\u011b ta velk\u00e1 svoboda mu pomohla vyvinout si dobr\u00e9 \u010dasov\u00e9 organiza\u010dn\u00ed schopnosti.<\/p><\/div>\n

„Je to n\u00e1dhern\u00e9,“ poznamenala Simone, kdy\u017e Bill opatrn\u011b umis\u0165oval sv\u00e9 posledn\u00ed d\u00edlo do slo\u017eky. Za\u010dal s n\u00edm o v\u00edkendu a bral si jej do \u0161koly, aby jej v hodin\u011b um\u011bn\u00ed dokon\u010dil. Nebyl si jist\u00fd, kolik\u00e1t\u00fd kousek to byl; v posledn\u00edm t\u00fddnu za\u010dal tolik projekt\u016f, \u017ee u\u017e je p\u0159estal po\u010d\u00edtat.<\/div>\n
„D\u00edky,“ zazubil se Bill a zapnul slo\u017eku, ne\u017e Simone objal. „M\u011bj hezk\u00fd den v pr\u00e1ci, m\u00e1m t\u011b r\u00e1d!“<\/div>\n
„Ahoj Billi, taky t\u011b m\u00e1m r\u00e1da – a nezapome\u0148 si sv\u016fj ob\u011bd!“ Simone si popot\u00e1hla kabelku v\u00fd\u0161 na rameno a zam\u00ed\u0159ila ke dve\u0159\u00edm. „Jo, a pros\u00edm t\u011b, sn\u011bz n\u011bco k sn\u00eddani, Bille…“<\/div>\n
„Sn\u00edm, sn\u00edm! Bo\u017ee, mami, p\u0159ijde\u0161 pozd\u011b do pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, \u010dau.“<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka Pohroma Billova ruka se vzn\u00e1\u0161ela nad klikou dve\u0159\u00ed do t\u0159\u00eddy pana Kaulitze n\u011bkolik dlouh\u00fdch vte\u0159in, ne\u017e posb\u00edral odvahu znovu \u010delit sv\u00e9mu u\u010diteli. Zm\u00e1\u010dkl kliku, otev\u0159el dve\u0159e a obrnil se proti tomu, co m\u011blo p\u0159ij\u00edt. „To je od v\u00e1s hezk\u00e9, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-844","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/844","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=844"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/844\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=844"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=844"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=844"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}