{"id":8460,"date":"2011-06-12T18:30:00","date_gmt":"2011-06-12T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8438"},"modified":"2026-03-01T10:51:57","modified_gmt":"2026-03-01T09:51:57","slug":"a-broken-hallelujah-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/12\/a-broken-hallelujah-4\/","title":{"rendered":"A Broken Hallelujah 4."},"content":{"rendered":"
\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

\"\"<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
\n

A\u0165 jsou tato ramena zbavena b\u0159emene<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

Bill se d\u00edval na sv\u00e9ho man\u017eela a\u017e moc v \u0161oku na to, aby neposlechl. Ne proto\u017ee takhle roz\u010dilen\u00e9ho Toma je\u0161t\u011b nevid\u011bl, ne nutn\u011b, ale proto\u017ee Tom vypadal, jako by ho v\u00edce slov mohlo p\u0159iv\u00e9st k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Zoufale to cht\u011bl vysv\u011btlit, ale Tom vypadal tak zmaten\u011b, ur\u010dit\u011b \u010dekal n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed, mo\u017en\u00e1 by byl m\u00e9n\u011b v \u0161oku, kdyby Bill opravdu<\/em> um\u00edral.<\/div>\n
Tom zle nad\u00e1val, oto\u010dil se pry\u010d od Billa, kter\u00fd le\u017eel na zemi, a p\u0159ech\u00e1zel po druh\u00e9m konci pokoje; Bill byl p\u0159ekvapen, \u017ee jen p\u0159ech\u00e1z\u00ed. Narovnal si lem sv\u00e9 r\u00f3by, op\u0159el se dlan\u00ed o chladn\u00fd mramor a postavil se na nohy. Tom neprotestoval, ale ani se na n\u011bj nepod\u00edval.<\/div>\n
Bill je\u0161t\u011b chvilku v\u00e1hal.<\/div>\n
„Tome-“ za\u010dal.<\/div>\n
\n

„Nev\u011brn\u00fd,“ zopakoval Tom, p\u0159eru\u0161il ho a oto\u010dil se k n\u011bmu \u010delem. Billova slova se mu zasekla v krku, a\u0165 u\u017e cht\u011bl \u0159\u00edct cokoliv. „Ty\u2026 co to\u2026“ Tom znovu zanad\u00e1val, promnul si obli\u010dej a znovu se nadechl. Bill na chvilku p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se krot\u00ed jen kv\u016fli Billovu zdrav\u00ed. Tom vydechl. „Ty\u2026 ses mu odevzdal?“<\/p>\n<\/div>\n

Bill si pomyslel, \u017ee se Tom musel rozhodovat, jestli se ho na toto zeptat, proto\u017ee by ho t\u00edm mohl urazit, ale Bill nam\u00edsto toho za\u010dal c\u00edtit stra\u0161nou vinu. M\u011bl by b\u00fdt schopn\u00fd mu \u0159\u00edct, \u017ee je to ur\u00e1\u017eliv\u00e9. \u017de je Zbo\u017en\u00fd, a \u017ee by na tohle nem\u011bl odpov\u00eddat. Ale on nemohl. Byla to spravedliv\u00e1 ot\u00e1zka a Bill si p\u0159\u00e1l, aby na ni mohl odpov\u011bd\u011bt jinak, alespo\u0148 v tuto chv\u00edli, pro Tomovo dobro.<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu a zakoktal se p\u0159i odpov\u011bdi, v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed zn\u00edt podivn\u011b. Sklopil pohled od Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Sly\u0161el, jak si Tom odfrkl, jak se zastavil. A\u0165 u\u017e Bill mohl mluvit nebo ne, tak odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„\u2026Jak ctnostn\u011b jsem o tob\u011b sm\u00fd\u0161lel,“ \u0159ekl Tom, zn\u011bl sp\u00ed\u0161, jako by mluvil s\u00e1m se sebou ne\u017e s Billem. „Moje soudnost mus\u00ed b\u00fdt drasticky zkreslen\u00e1.“<\/div>\n
Poprv\u00e9 za v\u0161echny t\u00fddny, Bill si vzpomn\u011bl na Daniela a jeho srdce kleslo z naprosto jin\u00fdch d\u016fvod\u016f ne\u017e ze \u017e\u00e1rlivosti.<\/div>\n
\n
„Tome, tohle\u2026“ za\u010dal, ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e. „Ne\u0161lo o tebe.“<\/div>\n
Tom zvedl hlavu a probodl ho pohledem. „Mo\u017en\u00e1 m\u011blo j\u00edt,“ \u0159ekl.<\/div>\n
Bill usykl. „Tome-„<\/div>\n
„Jen-“ Tom pevn\u011b zav\u0159el o\u010di, zvedl ruku, aby Billa zastavil. „Pros\u00edm<\/em>, u\u017e nemluv.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1-„<\/div>\n
„J\u00e1 to nechci sly\u0161et, Bille!“ rozk\u0159ikl se Tom, znovu se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. Bill se o krok st\u00e1hl. „Nen\u00ed nic, co bych je\u0161t\u011b pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, nic, co bys mohl<\/em> \u0159\u00edct, co by tohle um\u00edrnilo; rozum\u00ed\u0161? Ty ses\u2026“ nadechl se a zoufale se zasm\u00e1l, „naprosto<\/em> p\u0159etva\u0159oval, tak dlouho, jak t\u011b zn\u00e1m. Ni\u010demu nepom\u016f\u017ee, kdy\u017e mi \u0159ekne\u0161, jestlis ho miloval nebo ne; neud\u011bl\u00e1 to v ni\u010dem rozd\u00edl a j\u00e1 u\u017e odpov\u011b\u010f zn\u00e1m. Od\u010di\u0148 se sv\u00fdm Boh\u016fm, ne mn\u011b. Uji\u0161\u0165uji t\u011b, Oni budou mnohem shov\u00edvav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.“<\/div>\n
„Tome,“ za\u010dal Bill. „Mus\u00ed\u0161-„<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148. Mluvit,“ procedil Tom, znovu zav\u0159el o\u010di, skoro jako by cht\u011bl Billa vymazat.<\/div>\n
„Ale ty ne-„<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom v\u00fdstra\u017en\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00edm ti to vysv\u011btlit!“ nal\u00e9hal Bill, znovu vykro\u010dil vp\u0159ed. „Nikdy jsem necht\u011bl-„<\/div>\n
Tom zvedl ruku, rychleji, ne\u017e to Bill mohl zaregistrovat, a chytl ho za krk, nestiskl, ale dr\u017eel ho na m\u00edst\u011b. Bill c\u00edtil efekt kouzla d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl zkusit h\u00e1dat, co to Tom d\u011bl\u00e1, slova kter\u00e1 m\u011bl na jazyku, utichla. Kdyby t\u00edm Bill nebyl tak ohromen, pak by ho odk\u00e1zal lehce p\u0159emoci. Ale nemyslel si, \u017ee by bylo chytr\u00e9 se mu ze sev\u0159en\u00ed vymanit. O\u010di m\u011bl vykulen\u00e9, sledoval, jak se mu Tom nakl\u00e1n\u00ed k obli\u010deji.<\/div>\n
<\/div>\n

\"\"<\/p>\n

\u00a0<\/span><\/div>\n
„Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, cos cht\u011bl nebo necht\u011bl<\/em> ud\u011blat,“ \u0159ekl pomalu. Kdyby Bill nebyl tak ohromen, tak by se mo\u017en\u00e1 i b\u00e1l. „Alespo\u0148 tenkr\u00e1t se Daniel nesna\u017eil p\u0159edst\u00edrat, \u017ee nen\u00ed d\u011bvka. Opus\u0165 tenhle pokoj, te\u010f. Nebo ti neslibuji, \u017ee odejde\u0161 ve zdrav\u00ed.“<\/div>\n
Bill zamrkal, rty nazna\u010dil Tomovo jm\u00e9no.<\/div>\n
„Nikdy jsem na druh\u00e9ho mu\u017ee ruku nevzt\u00e1hl, Bille. Nenu\u0165 m\u011b k tomu.“<\/div>\n
Tom jen kr\u00e1tce stiskl a pak Billa tvrd\u011b odstr\u010dil, ale neubl\u00ed\u017eil mu. Zat\u00edm.<\/div>\n
Bill polkl, skoro znovu otev\u0159el pusu.<\/div>\n
„Te\u010f!“ zah\u0159m\u011bl Tom, hlasit\u011bji, ne\u017e ho Bill kdy sly\u0161el.<\/div>\n
Bill sklopil hlavu a cel\u00fd rozt\u0159esen\u00fd poslechl.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

Andreas otev\u0159el dve\u0159e do Billovy lo\u017enice a na\u0161el Billa d\u00edvaj\u00edc\u00edho se z okna. Na kr\u00e1tko si blon\u010f\u00e1k d\u011blal starosti, \u017ee Bill u\u017e bude zase le\u017eet, ale pak se na n\u011bj od okna oto\u010dil a slab\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne\u010dekal jsem, \u017ee se dnes ve\u010der vr\u00e1t\u00ed\u0161,“ \u0159ekl ti\u0161e, najednou si nebyl jist\u00fd, co m\u00e1 d\u011blat s oble\u010den\u00edm, co dr\u017eel v rukou.<\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu, ale nic nevy\u0161lo ven. Andreas se zamra\u010dil, kdy\u017e jeho p\u00e1n zvedl ruku, p\u0159ilo\u017eil si ji ke krku.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem to Tomovi,“ za\u0161eptal, kdy\u017e se jeho hlas za\u010dal postupn\u011b vracet.<\/div>\n
Andreas m\u00e1lem upustil py\u017eama, co dr\u017eel.<\/div>\n
„\u0158ekls?“ zeptal se \u0161okovan\u011b. „\u2026Jak to vzal?“<\/div>\n
Jeho kamar\u00e1d se smutn\u011b usm\u00e1l. „Moc dob\u0159e ne.“ Povzdychl si Bill, p\u0159e\u0161el ke gau\u010di a posadil se. Tenhle ve\u010der ho celkem vy\u010derpal, st\u00e1le nebyl tak siln\u00fd jako d\u0159\u00edv. „Byl tak<\/em> roz\u010dilen\u00fd. Nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fd. Ale jak ho mohu vinit? Jak jsem mohl \u010dekat, \u017ee to pochop\u00ed nebo \u017ee mi odpust\u00ed, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee mu to u\u017e tenkr\u00e1t ud\u011blal Daniel?“<\/div>\n
\n

Andreas se trochu zachv\u011bl, pak odlo\u017eil do sk\u0159\u00edn\u011b oble\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

„No, a co d\u00e1l?“ zeptal se, pak si p\u0159isedl k Billovi.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Te\u010f nev\u00edm v\u016fbec nic. C\u00edt\u00edm se voln\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Kone\u010dn\u011b vid\u00edm v\u011bci tak, jak jsou. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem mu to \u0159ekl. Ale p\u0159eji si, v\u00edc ne\u017e cokoliv, abych mu neubl\u00ed\u017eil tak, jak jsem ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
„Chce\u0161, abych ti p\u0159inesl j\u00eddlo? Vypad\u00e1\u0161 bled\u011b.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl nav\u0161t\u00edvit trahd lah<\/em>. M\u00e1m se za co modlit,“ \u0159ekl smutn\u011b.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ zamumlal Andreas. Pomalu se zvedl. „Bille?“<\/div>\n
„Ano?“ pod\u00edval se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele unaven\u011b.<\/div>\n
„Chce\u0161<\/em> to s Tomem n\u011bjak vy\u0159e\u0161it?“<\/div>\n
Bill se zarazil, zap\u0159em\u00fd\u0161lel a pak p\u0159ik\u00fdvl. „Mus\u00edm se nau\u010dit, \u017ee man\u017eelstv\u00ed je o naprost\u00e9 d\u016fv\u011b\u0159e. Tom mi \u0159ekl, \u017ee jestli z\u016fstanu, on z\u016fstane. Mus\u00edm mu v\u011b\u0159it. Jen douf\u00e1m, \u017ee mi dok\u00e1\u017ee odpustit.“ Za\u00fap\u011bl a trochu se p\u0159edklonil, slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed. „Co je to se mnou, Andy? Ubl\u00ed\u017eil jsem man\u017eelovi a stejn\u011b<\/em> se nedok\u00e1\u017eu p\u0159inutit zapomenout na v\u0161echno, co jsme spolu s Anisem d\u011blali. St\u00e1le ho miluji\u2026 ale ten pocit, kter\u00fd jsem m\u011bl poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem na n\u011bj pomyslel\u2026 se zm\u00edrnil, te\u010f kdy\u017e je pry\u010d. T\u011b\u0161il jsem se, \u017ee budu d\u011blat Toma \u0161\u0165astn\u00fdm po zbytek na\u0161eho \u017eivota. J\u00e1 jen\u2026 to bych nemohl se l\u017eemi, kter\u00e9 by svazovaly mou du\u0161i. Co jsem m\u011bl ud\u011blat, zamknout je v \u00fastran\u00ed?“<\/div>\n
„L\u017ei nikdy nez\u016fst\u00e1vaj\u00ed v \u00fastran\u00ed. Najdou si svou vlastn\u00ed cestu na sv\u011btlo.“ Promnul si Andreas temeno hlavy. „Chce\u0161, abych ti p\u0159ipravil koupel? Rozestlal postel a p\u0159ipravil pokoj?“<\/div>\n
„Ne. Te\u010f se mi je\u0161t\u011b nechce sp\u00e1t. Spal jsem dost dlouho. Nezav\u0159u o\u010di p\u0159ed t\u00edm, co se chyst\u00e1 st\u00e1t.“<\/div>\n
„P\u0159inesu ti n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd.“ Andreas vyrazil k odchodu, ale Bill ho chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Andy. Za to, \u017ee tu jsi. Za to, \u017ee ses m\u011b sna\u017eil nutit nezni\u010dit dobrou v\u011bc. \u0160koda, \u017ee jsem nemohl poslechnout.“<\/div>\n
Andreas kr\u00e1tce stiskl Billovi ruku a zt\u011b\u017eka se usm\u00e1l, tak n\u011bjak se c\u00edtil provinile. „Jen pot\u0159ebuje\u0161 vykro\u010dit t\u00edm spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem.“<\/div>\n
„To proto jsme mu to \u0159ekl. Cht\u011bl jsem \u017e\u00edt bez viny. Ale nec\u00edt\u00edm se tak, jak jsem doufal, \u017ee budu.“<\/div>\n
Andreas polo\u017eil dla\u0148 na Billovo sklesl\u00e9 rameno. „Tak je to v\u017edycky.“<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
Nebyl u stolu se svou rodinou u\u017e tak dlouho, \u017ee mu to skoro p\u0159estalo b\u00fdt pohodln\u00e9. Jorg a David sed\u011bli na druh\u00e9 stran\u011b stolu, Sabrina sed\u011bla vedle Davida a krmila Erika, d\u00edt\u011b i rameno m\u011bla p\u0159ikryt\u00e9 plenou se znakem Vave.<\/div>\n
\n

Gordon sed\u011bl po Billov\u011b levici, s pr\u00e1zdn\u00fdm m\u00edstem po jeho pravici. Tam sed\u00e1val Tom. Bill to m\u00edsto sledoval s rostouc\u00edmi obavami; nevid\u011bl Toma od t\u00e9 doby, co byl vyhozen z jejich pokoje, a jestli m\u011bl b\u00fdt Bill k sob\u011b up\u0159\u00edmn\u00fd, byl vyhozen z dobr\u00e9ho d\u016fvodu. St\u00e1le to bolelo, ale musel nechat sv\u00e9ho man\u017eela vyrovnat se s tou zlost\u00ed, jestli m\u011bl n\u011bkdy doj\u00edt k odpu\u0161t\u011bn\u00ed. Bill se pod\u00edval d\u00e1l kolem stolu, na Ann Kathrin a Nicole, kter\u00e9 odvr\u00e1tily pohled poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e o n\u011b Bill zavadil pohledem.<\/p>\n<\/div>\n

Sluhov\u00e9 p\u0159inesli sn\u00eddani a Bill st\u00e1le sledoval Tomovo pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. Gordon se na n\u011bj zad\u00edval, zat\u00edmco se mu kr\u00e1jel purd<\/em> a mazal \u010derstv\u00fd chl\u00e9b, a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„Bille, d\u011bje se n\u011bco?“<\/div>\n
Bill zvedl pohled od nedot\u010den\u00e9ho tal\u00ed\u0159e s ovocem. Nemyslel si, \u017ee je dobr\u00e9 dotknout se j\u00eddla d\u0159\u00edv, ne\u017e se Tom posad\u00ed ke stolu.<\/div>\n
„\u010cekal jsem na sv\u00e9ho man\u017eela,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
Jorg zvedl pohled od Erika, kter\u00e9ho dr\u017eel David, a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tom se k n\u00e1m nep\u0159ipoj\u00ed.“ Jeho hlas byl divn\u00fd. „Jak to m\u016f\u017ee\u0161 nev\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
Bill polkl a sna\u017eil se b\u00fdt nenucen\u00fd. „Mysl\u00edm, \u017ee jsme na to musel zapomenout. S posledn\u00edmi ud\u00e1lostmi je moje pam\u011b\u0165 ob\u010das neschopn\u00e1 udr\u017eet i ty nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed informace.“ Donutil se usm\u00e1t, kdy\u017e si Erik trochu k\u00fdchnul.<\/div>\n
David se na n\u011bj kr\u00e1tce pod\u00edval, ne\u017e se pozornost\u00ed vr\u00e1til ke sv\u00e9mu synovi. „Budu si s Tomem muset promluvit; nem\u016f\u017ee ne\u0159\u00edkat sv\u00e9mu man\u017eelovi, co m\u00e1 v pl\u00e1nu.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, opravdu,“ \u0159ekl rychle Bill. Polkl, znovu se pod\u00edval na Tomovo m\u00edsto. „\u2026Moje vina.“<\/div>\n
\n

„No, jez pros\u00edm. Rozhodl jsem se, \u017ee se ujist\u00edm, \u017ee j\u00ed\u0161 po d\u00e1vk\u00e1ch cel\u00fd den. Nev\u00edm, jestli bys dok\u00e1zal zhubnout je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e p\u0159edt\u00edm a nehodl\u00e1m t\u011b vid\u011bt takhle huben\u00e9ho d\u00e9le, ne\u017e mus\u00edm.“ David se pod\u00edval na te\u010f u\u017e sp\u00edc\u00edho Erika a potichu se zvedl. „Jestli dovol\u00edte, rodino, p\u016fjdu d\u00e1t Erika do postele.“<\/p>\n<\/div>\n

Jorg pol\u00edbil Davida na ruku a oto\u010dil se tak, aby se d\u00edval, jak jeho man\u017eel odch\u00e1z\u00ed, Billa bolelo srdce z toho, jak se Davidovi za\u010dervenaly tv\u00e1\u0159e, ne\u017e ode\u0161el z m\u00edstnosti. A najednou si p\u0159\u00e1l, aby byl Tom po jeho boku, aby ho dr\u017eel za ruku a \u0159\u00edkal mu, \u017ee v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Bille, r\u00e1d bych si s tebou dnes r\u00e1no promluvil, jestli jsi dostupn\u00fd.“ Usm\u00e1l se Gordon, kdy\u017e polkl n\u011bjakou \u0161\u0165\u00e1vu. Bill znovu polkl; jeho otec nemyslel, jestli jsi dostupn\u00fd<\/em>, myslel ihned po sn\u00eddani.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ zamumlal a sna\u017eil se n\u011bco sn\u00edst. Ale jeho \u017ealudek se st\u00e1le to\u010dil, kdy\u017e poc\u00edtil otcovo podez\u0159en\u00ed. Sv\u00e9mu otci nikdy nedok\u00e1zal<\/em> lh\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

„Bille, je spousta osobn\u00edch v\u011bc\u00ed, co s tebou pot\u0159ebuji probrat.“<\/div>\n
Bill se p\u0159i slovech sv\u00e9ho otce zachv\u011bl, opatrn\u011b se posadil ke stolku v komnat\u00e1ch pro hosty, zat\u00edmco jeho otec zav\u0159el dve\u0159e, doufal, \u017ee to bude vypadat nenucen\u011b. Nem\u011bl n\u00e1ladu mluvit o Tomov\u011b absenci, nem\u011bl n\u00e1ladu lh\u00e1t sv\u00e9mu otci, nebyl si jist\u00fd, jestli by to zvl\u00e1dl. Nemohl \u010delit ot\u00e1zk\u00e1m o jeho a Tomov\u011b vztahu, kdy\u017e neznal odpov\u011bdi. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se jeho otec bude cht\u00edt pt\u00e1t i na jeho zdrav\u00ed po tom, co se stalo jeho pam\u011bti.<\/div>\n
„Ta ztr\u00e1ta pam\u011bti nic nen\u00ed,“ ujistil Gordona, hr\u00e1l si s ubrusem na stole.<\/div>\n
„O to nejde,“ \u0159ekl Gordon. Bill ho c\u00edtil za sv\u00fdmi z\u00e1dy, c\u00edtil, jak mu polo\u017eil ruku na rameno, obe\u0161el gau\u010d a posadil se naproti n\u011bmu. „\u0158ekl jsem ti, \u017ee si s tebou chci promluvit, a\u017e ti bude l\u00e9pe.“<\/div>\n
Bill na tohle m\u00e1lem zapomn\u011bl, p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee tedy budou mluvit o jeho zdrav\u00ed. Cht\u011bl mu jeho otec vynadat za to, \u017ee nedok\u00e1zal kontrolovat sv\u00e9 vize a \u017ee by na tom m\u011bl zapracovat? Cht\u011bl se ho pt\u00e1t na d\u016fvody jeho nemoci?<\/div>\n
Ani jedna mo\u017enost se mu nel\u00edbila.<\/div>\n
„Tos \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
\n

Gordon p\u0159ik\u00fdvl, lokty se op\u00edral o st\u016fl, d\u00edval se dol\u016f na sv\u00e9 propleten\u00e9 prsty, pak je rozpletl, nat\u00e1hl se pro jednu z Billov\u00fdch rukou s melancholick\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i. „Tohle jsem ti m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 \u0159\u00edct u\u017e d\u00e1vno.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill se zamra\u010dil p\u0159ekvapen\u00edm. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tohle m\u011blo b\u00fdt \u00fapln\u011b o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, mezi n\u00edm a jeho otcem, n\u011bco, co nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho s ud\u00e1lostmi posledn\u00edch dn\u00ed?<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem v\u017edycky d\u011blal jen to, co jsem si myslel, \u017ee je pro tebe nejlep\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, b\u00e1l se, \u017ee to vede k sebev\u00fd\u010ditk\u00e1m. Nic z toho, co se za poledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f stalo, nebyla vina jeho otce. „Samoz\u0159ejm\u011b. Nikdy bych-„<\/div>\n
Gordon mu stiskl ruku, znovu se na n\u011bj usm\u00e1l. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne. Jen jsem cht\u011bl\u2026 vysv\u011btlit to. Kdy\u017e jsi vyrostl, st\u00e1le jsem m\u011bl pocit, \u017ee jsi moc mlad\u00fd. „Tak to nejsp\u00ed\u0161 c\u00edt\u00ed ka\u017ed\u00fd rodi\u010d.“<\/div>\n
Bill se ironicky zasm\u00e1l. „Mysl\u00edm, \u017ee jsem ten pocit m\u011bl tak\u00e9.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed, uk\u00e1zat t\u011b spoust\u011b n\u00e1padn\u00edk\u016f. D\u00e1t t\u011b dohromady s n\u011bk\u00fdm v tv\u00e9m v\u011bku, n\u011bk\u00fdm, kdo ti porozum\u00ed.“<\/div>\n
Billovi se skoro za\u010dala t\u0159\u00e1st brada. Od t\u00e9 doby, co se probudil, neuronil jedinou slzu pro to, co mohl s Bushidem m\u00edt, ani pro to, jak se Tom choval. Bill skon\u010dil s pl\u00e1\u010dem. Jak si ustlal, tak si lehne. A to, jak s n\u00edm osud nalo\u017e\u00ed, tomu u\u017e to, co provedl v minulosti, nijak nepom\u016f\u017ee.<\/div>\n
Bushido byl pry\u010d. To byla hotov\u00e1 v\u011bc.<\/div>\n
\n

„Nem\u016f\u017eu t\u011b kritizovat za to, jak jsi zvl\u00e1dl sv\u00e9 Vize, kdy\u017e jsou to ty m\u00e9, kter\u00e9 jsem ignoroval.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill zvedl pohled od jejich spojen\u00fdch rukou.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Gordon si povzdychl, unaven\u011b si promnul druhou rukou obli\u010dej. „Kdy\u017e jsi byl d\u00edt\u011b,“ za\u010dal. „Vid\u011bl jsem t\u011b s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm.“<\/div>\n
Billovi ztuhla ramena, a\u0165 hr\u016fzou nebo zlost\u00ed, t\u00edm si nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsi dosp\u011bl, nemyslel jsem si, \u017ee je to moudr\u00e9. Byl mou posledn\u00ed mo\u017enost\u00ed, a\u017e pozd\u011bji, kdy\u017e jsi byl sp\u00e1rovan\u00fd s Tomem, jsem si uv\u011bdomil, jak proz\u00edrav\u00fd p\u00e1r byste byli.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou, zav\u0159el o\u010di, nebyl si jist\u00fd, jestli chce sly\u0161et v\u00edc. Tohle u\u017e bylo hotov\u00e9, byl konec<\/em>, jak se jeho otec opova\u017euje o tom zase mluvit? Zhluboka se nadechl.<\/div>\n
„Kdo?“ zeptal se.<\/div>\n
\n

Gordon zav\u00e1hal, p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co \u0159\u00edct, zdali je to spr\u00e1vn\u00e9 a korektn\u00ed. „Mysl\u00edm, \u017ee v\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill se mu vytrhl, oto\u010dil se hlavou pry\u010d, a pak zase zp\u00e1tky, donutil se pod\u00edvat se sv\u00e9mu otci do o\u010d\u00ed. Nemohl v\u011b\u0159it, \u017ee mu to te\u010f \u0159\u00edk\u00e1. Nab\u00eddnout ho Bushidovi bylo perfektn\u011b odpustiteln\u00e9; ale tohle bylo jin\u00e9.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi v \u0161oku; pot\u0159eboval jsem up\u0159\u00edmnou reakci,“ \u0159ekl Gordon, kter\u00e9mu se zjevn\u011b ulevilo. \u010c\u00e1st n\u011bho se bavila p\u0159edstavou, \u017ee Bill\u2026 ale jeho vlastn\u00ed Vize nebyly tak napln\u011bn\u00ed hodn\u00e9 jako jeho syna, m\u00e9n\u011b p\u0159esn\u00e9. B\u00e1l se, \u017ee to v\u0161echno zap\u0159\u00ed\u010dinilo Billovu nemoc, a tak to, \u017ee se jeho syn za\u010dal uzdravovat, bylo pro Gordona velk\u00e9 uklidn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee o tom chci mluvit,“ \u0159ekl Bill, o\u010dima zase jinde, tentokr\u00e1t z\u00edral do zdi p\u0159es Gordonovo rameno.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem, abys to pochopil,“ nal\u00e9hal Gordon. „P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o sv\u00e9m rozhodnut\u00ed od t\u00e9 doby, co jsem ho ud\u011blal, zdali bylo spr\u00e1vn\u00e9. Kdy\u017e jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel v\u00edc, dokonce jsem t\u011b u\u017e cht\u011bl nab\u00eddnout Gener\u00e1lovi Bushidovi, ale pak D\u016fm Vave-„<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano,“ \u0159ekl Bill jemn\u011b, potla\u010dil vzpom\u00ednku z noci, kter\u00e1 mu byla odhalena. Cht\u011bl to nechat j\u00edt, cht\u011bl se zaob\u00edrat jen Tomem. Nedok\u00e1zal pojmout otcovu vinu, stejn\u011b tak jako svou, nemohl si dovolit, b\u00fdt znovu zata\u017een do podez\u0159en\u00ed. Tohle bylo jeho m\u00edsto, to te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl. Otev\u0159el pusu, aby ujistil sv\u00e9ho otce o tom, kam pat\u0159\u00ed, kdy\u017e najednou usly\u0161el:<\/div>\n
\n

„\u2026 Jak?“<\/p>\n<\/div>\n

A Bill ztuhl. Bylo to n\u011bco dokonale vysv\u011btliteln\u00e9ho, informace, kter\u00e1 mohla b\u00fdt p\u0159ed\u00e1na mnohem nevinn\u011bji, ne\u017e byla, jako my\u0161lenka, ale za posledn\u00edch p\u00e1r dn\u016f se l\u017e\u00edm tolik neda\u0159ilo a jeho zdr\u00e1havost s odpov\u011bd\u00ed zna\u010dn\u011b prohloubila vr\u00e1sky na otcov\u011b \u010dele. Uv\u011bdomil si, \u017ee je tam podez\u0159en\u00ed, \u017ee tam je u\u017e od za\u010d\u00e1tku t\u00e9to konverzace. \u017de to jeho otec mo\u017en\u00e1 v\u00ed nebo \u017ee ho alespo\u0148 podez\u0159\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ vydal ze sebe nakonec Bill.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 jsem\u2026“ Gordon polkl knedl\u00edk, co se mu vytvo\u0159il v krku, nebyl si jist\u00fd, jak tohle zvl\u00e1dnout. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad v\u011bcmi, kter\u00e9 jsem odm\u00edtal a\u2026 nechci, aby ses urazil. Dals mi tak trochu d\u016fvod v\u011b\u0159it v n\u011b a tvoje chov\u00e1n\u00ed. Ale jestli t\u011b popros\u00edm\u2026 jestli t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m\u2026 r\u00e1d bych si myslel, \u017ee mi nebude\u0161 lh\u00e1t.“<\/div>\n
„Nebudu,“ \u0159ekl Bill unaven\u011b.<\/div>\n
„Ty a Gener\u00e1l\u2026“ Gordon se zamotal do sv\u00fdch vlastn\u00edch slov, nebyl schopn\u00fd je vydat ze sv\u00e9ho krku. Kdy\u017e promluv\u00ed o sv\u00e9m podez\u0159en\u00ed, bude to re\u00e1ln\u00e9, a on nev\u011bd\u011bl, jak by se s takovou informac\u00ed vypo\u0159\u00e1dal. „M\u011bl jsem Vizi,“ za\u010dal znovu. „O v\u00e1s dvou. V objet\u00ed.“ Sledoval, jak Bill zav\u0159el o\u010di a Gordon polkl. „Bille?“<\/div>\n
„Ano, Ot\u010de?“<\/div>\n
„Uskute\u010dnila se moje Vize?“<\/div>\n
O\u010di dole, Bill p\u0159ik\u00fdvl a Gordon t\u011b\u017ece vydechl.<\/div>\n
„Jak se to stalo? Pro\u010d<\/em> se to stalo?“ zvedl se Gordon z k\u0159esla a za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet. „Tv\u00e9 sliby p\u0159ed Bohy<\/em> jsou posv\u00e1tn\u00e9 a j\u00e1 zn\u00e1m<\/em> v\u00e1\u017enost takov\u00fdch slib\u016f. J\u00e1 jen – pro\u010d?“<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na sv\u00e9ho otce. „Miluji ho.“ Zav\u0159el pevn\u011b o\u010di proti dot\u011brn\u00fdm slz\u00e1m. „Miloval<\/em> jsem jo,“ opravil se.<\/div>\n
Gordon si promnul \u010delist a oto\u010dil se na sv\u00e9ho syna. „A te\u010f?“<\/div>\n
\n

„V\u017edycky pro n\u011bj budu m\u00edt ve sv\u00e9m srdci m\u00edsto, ale te\u010f rozum\u00edm, \u017ee m\u00e1 povinnost n\u00e1le\u017e\u00ed Tomovi. Moje l\u00e1ska k n\u011bmu mi nedovolila p\u0159ej\u00edt b\u0159eh. Je to re\u00e1ln\u00e9, a te\u010f je \u010das, abych poctil svou povinnost.“<\/p>\n<\/div>\n

„A tos to tajil p\u0159ed sv\u00fdm man\u017eelem?“ zavrt\u011bl Gordon hlavou a zav\u0159el o\u010di. „J\u00e1 si myslel, \u017ee to vid\u00edm naposledy u Tobiho-„<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Bill byl ot\u0159esen. Ne\u010dekal, \u017ee jeho merode<\/em> bude zata\u017een do t\u00e9to konverzace. „Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Tobi jen neutekl. Utekl k<\/em> n\u011bkomu. Opustil svou svatou povinnost jako m\u016fj man\u017eel, proto\u017ee \u0159\u00edkal, \u017ee miloval<\/em> jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„To jsem nev\u011bd\u011bl\u2026“ Bill zav\u0159el o\u010di p\u0159i tom, jakou hanbu c\u00edtil. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak se sna\u017eit vyh\u00fdbat sv\u00e9mu merodovi<\/em>, te\u010f se zd\u00e1lo, \u017ee se chov\u00e1 \u00fapln\u011b stejn\u011b.<\/div>\n
„Nec\u00edtil jsem, \u017ee bys to m\u011bl v\u011bd\u011bt. Tv\u016fj vztah s Tobim byl tak speci\u00e1ln\u00ed; necht\u011bl jsem to zm\u011bnit.“<\/div>\n
\n

„Zm\u011bnil se, kdy\u017e ode\u0161el,“ \u0159ekl Bill ost\u0159e. Gordon p\u0159ik\u00fdvl a vr\u00e1til se na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n<\/div>\n

„Pro\u010d jsi to ud\u011blal, Bille? Tohle nezn\u00ed jako ty.“ V jeho hlase nebyla z\u00e1\u0161\u0165, jen zklam\u00e1n\u00ed, a Bill m\u011bl dojem, \u017ee se dus\u00ed vlastn\u00edmi slinami. Necht\u011bl b\u00fdt d\u016fvod otcova smutn\u00e9ho a churav\u00e9ho v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Nebyl jsem s\u00e1m sebou. Chci \u0159\u00edct, nikdy jsem nec\u00edtil n\u011bco<\/em> tak siln\u00e9ho, jako kdy\u017e jsem byl s Bushidem. Bylo to \u0161\u00edlenstv\u00ed, co napadlo moji mysli a d\u016fvod, pro\u010d jsem ho poslechl.“<\/div>\n
„To nen\u00ed omluva,“ p\u0159eru\u0161il ho Gordon p\u0159\u00edsn\u011b.<\/div>\n
Bill rychle p\u0159ik\u00fdvl. „Necht\u011bl jsem to tak. Beru plnou zodpov\u011bdnost za to, co se stalo. Za m\u00e9 chyby v\u2026“ Bill cht\u011bl \u0159\u00edct mor\u00e1lce<\/em> nebo dokonce v\u00ed\u0159e<\/em>. Ale ne\u0161lo ani o jedno z toho. „<\/em>Byli jsme pro sebe stvo\u0159eni\u2026 i kdy\u017e to trvalo jen kr\u00e1tkou chv\u00edli,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Zat\u00edmco jsi byl zasl\u00edben jin\u00e9mu? Jen t\u011b\u017eko mohu uv\u011b\u0159it, \u017ee Bohov\u00e9 maj\u00ed co do \u010din\u011bn\u00ed s t\u00edm, co se stalo mezi tebou a Bushidem. Nezkou\u0161ej za to vinit Je.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill z\u010dervenal a p\u0159ik\u00fdvl. Jeho otec nebude naslouchat tomu, co on ned\u00e1vno pochopil. Jestli trvalo Billovi tak dlouho, aby p\u0159i\u0161el na to, co s n\u00edm krut\u00e1 ruku osudu zam\u00fd\u0161lela, pak jak m\u016f\u017ee o\u010dek\u00e1vat, \u017ee to jeho otec pochop\u00ed tak rychle?
\n„A Tom? Co va\u0161e man\u017eelsk\u00e9 sliby? Ty byly taky zlomeny?“ zeptal se Gordon.<\/div>\n
„Byl jsem v\u011brn\u00fd po celou dobu man\u017eelstv\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl pravdiv\u011b Bill. Nem\u011bl mo\u017enost neb\u00fdt v\u011brn\u00fd.<\/div>\n
„Ale dopustil jsi, abys zem\u0159el, proto\u017ee to ud\u011blal Bushido?“<\/div>\n
Na tohle Bill odpov\u011b\u010f nem\u011bl.<\/div>\n
„A te\u010f va\u0161e man\u017eelstv\u00ed trp\u00ed kv\u016fli t\u00e9to nev\u011b\u0159e. Jak Tom p\u0159i\u0161el na tvou zradu?“<\/div>\n
„J\u00e1 mu to \u0159ekl,“ za\u0161eptal Bill. „Nemohl jsem nechat, aby l\u017ei z minulosti dusily m\u00e9 man\u017eelstv\u00ed.“ Zvedl pohled, tentokr\u00e1t byl jeho otec p\u0159ekvapen\u00fd.<\/div>\n
„Jeho reakce?“<\/div>\n
Bill polkl a nev\u011bdomky se dotkl sv\u00e9ho krku. „Nebyl zrovna pot\u011b\u0161en\u00fd a vyhodil m\u011b ze sv\u00e9ho pokoje\u2026 Od t\u00e9 doby jsem ho nevid\u011bl.“<\/div>\n
<\/div>\n
Gordon m\u011bl obli\u010dej schovan\u00fd v dlan\u00edch, sna\u017eil se klidn\u011b d\u00fdchat. Zavrt\u011bl hlavou, dal ruce dol\u016f a pod\u00edval se na st\u016fl „\u2026J\u00e1 o tom mu\u017ei sm\u00fd\u0161lel jako o sv\u00e9m p\u0159\u00edteli,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil, nedok\u00e1zal se zastavit od odseknut\u00ed. „To byl.“ Neodk\u00e1zal obhajovat Bushida ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e t\u00edm, \u017ee on tak\u00e9 pochybil, nemohl vysv\u011btlit, jak mil\u00fd a neochv\u011bjn\u00fd byl, i kdy\u017e to v\u0161echno tak bolelo, i kdy\u017e mu to p\u0159in\u00e1\u0161elo velice bolestiv\u00e9, velice osobn\u00ed vzpom\u00ednky. Ale on nenech\u00e1 tuhle h\u00e1dku dohnat ho a\u017e na pokraj. „Zlob se na m\u011b, ne na n\u011bj.“<\/div>\n
„To d\u011bl\u00e1m,“ ujistil ho Gordon, znovu mu v\u011bnoval nep\u011bkn\u00fd pohled. Bill se c\u00edtil, jako by spadl z Andreasova a\u017e moc velk\u00e9ho podstavce. „J\u00e1 jsem\u2026 Jsem\u2026“ Gordon vydechl. „Zklamal jsem se v tob\u011b, Bille.“<\/div>\n
Bill se nad t\u00edmhle m\u00e1lem rozbre\u010del. Bylo to jednodu\u0161\u00ed zvl\u00e1dnout Andrease, jednodu\u0161\u00ed, kdy\u017e byl Bill rozzloben\u00fd s\u00e1m na sebe. Te\u010f nebyl, ne t\u00edm sam\u00fdm zp\u016fsobem.<\/div>\n
Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b mu jeho otec nerozum\u011bl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

Bylo pozd\u011b, kdy\u017e p\u0159i\u0161el Tom.<\/div>\n
Bill byl daleko od sp\u00e1nku, dokonce ani nele\u017eel. Andreas se na n\u011bj byl pod\u00edvat, a pak si s\u00e1m ode\u0161el lehnout. Bill mu ne\u0159ekl, co ho tr\u00e1p\u00ed, jen ho ujistil, \u017ee to nen\u00ed fyzick\u00e9 nebo nebezpe\u010dn\u00e9. A te\u010f byl s\u00e1m ve chv\u011bj\u00edc\u00edm se sv\u011btle lampi\u010dky, dokonce ani nebyl pod pe\u0159inou. V\u011bd\u011bl, \u017ee pot\u0159ebuje sp\u00e1nek, jen si nebyl jist\u00fd, jak moc zklam\u00e1n\u00ed a zlosti dok\u00e1\u017ee zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
Kdy\u017e zask\u0159\u00edpaly dve\u0159e, kdy\u017e se oto\u010dil a uv\u011bdomil si, \u017ee je to Tom, byl nakr\u00e1tko v \u0161oku, a pak naprosto vyd\u011b\u0161en.<\/div>\n
\n

M\u00e1lem se zhroutil pod tou v\u0161\u00ed t\u00edhou.<\/p>\n<\/div>\n

Tom byl podivn\u011b klidn\u00fd – zasmu\u0161il\u00fd, ale klidn\u00fd. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bl dost \u010dasu s\u00e1m sebe posb\u00edrat, nabrat v\u0161echnu s\u00edlu, ale takov\u00e9 ticho, to ne\u010dekal. Tom vypadal vy\u010derpan\u011b, pod\u00edval se na Billa jen jednou, Bill se narovnal, a pak pomalu p\u0159e\u0161el po pokoji a\u017e k n\u011bmu. Po Billov\u011b boku zav\u00e1hal, skoro jako by p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee zase odejde, a pak se posadil do k\u0159esla, kde sed\u011bl Hlavn\u00ed L\u00e9\u010ditel, kdy\u017e Billa l\u00e9\u010dil. P\u0159\u00edmo naproti sv\u00e9mu man\u017eelovi.<\/div>\n
Bill m\u011bl dojem, \u017ee se dus\u00ed pod Tomov\u00fdm kouzlem ticha. Nebyla to jeho role, aby za\u010dal.<\/div>\n
\n

Ticho bylo a\u017e moc dlouho. Tak dlouho. Nebo mo\u017en\u00e1 to jako hodiny p\u0159i\u0161lo pouze Billovi, jeliko\u017e se b\u00e1l konce.<\/p>\n<\/div>\n

\n

Nakonec, se na n\u011bj Tom pod\u00edval. Bill nedok\u00e1zal \u010d\u00edst v jeho v\u00fdrazu. Nebyl lhostejn\u00fd, nebyl roz\u010dilen\u00fd, ale Tom se mra\u010dil a chvilku mu trvalo, ne\u017e otev\u0159el pusu, poposedl si v k\u0159esle a promluvil.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„\u2026Chci rozvod.“<\/p>\n<\/div>\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Little Muse & Majestrix   \u00a0 A\u0165 jsou tato ramena zbavena b\u0159emene Bill se d\u00edval na sv\u00e9ho man\u017eela a\u017e moc v \u0161oku na to, aby neposlechl. Ne proto\u017ee takhle roz\u010dilen\u00e9ho Toma je\u0161t\u011b nevid\u011bl, ne nutn\u011b, ale proto\u017ee Tom vypadal, jako by<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[434],"tags":[],"class_list":["post-8460","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-broken-hallelujah"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8460","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8460"}],"version-history":[{"count":4,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8460\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440763,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8460\/revisions\/79440763"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8460"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8460"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8460"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}