{"id":8464,"date":"2011-06-12T16:30:00","date_gmt":"2011-06-12T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8442"},"modified":"2011-06-12T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-12T15:30:00","slug":"let-me-show-you-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/12\/let-me-show-you-9\/","title":{"rendered":"Let me show you… 9."},"content":{"rendered":"
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tak jo\u2026 op\u011bt po del\u0161\u00ed dob\u011b, ale c\u00edt\u00edm se dob\u0159e, \u017ee jsem se zas probojovala o kus d\u00e1l. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Co \u0159\u00edct o tomhle d\u00edlu\u2026 chv\u00edlema bylo t\u011b\u017ek\u00fd ps\u00e1t, ale snad se to povedlo. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Tak p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
PS: N\u011bkde je tam hozen\u00e1 p\u00edsni\u010dka i s textem\u2026 jo a mo\u017en\u00e1 si j\u00ed budete muset pustit dvakr\u00e1t\u2026 tenhle d\u00edl je trochu del\u0161\u00ed ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b zam\u00fd\u0161lela. \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Holly-EnD.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem otev\u0159el o\u010di, zjistil jsem, \u017ee st\u00e1le le\u017e\u00edm na koberci. J\u00e1 jsem tu usnul?<\/em> P\u0159ekvapen\u011b jsem se rozhl\u00e9dl. Nejd\u0159\u00edv mi padl pohled ven z okna. Po zahrad\u011b se rozl\u00e9hal st\u00edn tohohle bar\u00e1ku, co\u017e mi napov\u011bd\u011blo, \u017ee slunce u\u017e se p\u0159ehouplo na druhou stranu a \u017ee bude u\u017e tak pozdn\u00ed odpoledne.<\/div>\n
Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem spal tak \u0161\u00edlen\u011b dlouho.<\/div>\n
Nadzvedl jsem se na loktech s pl\u00e1nem kouknout, kde m\u00e1m mobil, ale spat\u0159il jsem vedle sebe Toma.<\/div>\n
Nespal. O\u010di m\u011bl do\u0161iroka otev\u0159en\u00e9 a hled\u011bl na m\u011b.<\/div>\n
„Ahoj.“ Usm\u00e1l se. P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal.<\/div>\n
„Jak\u2026 jak dlouho u\u017e tu takhle le\u017e\u00ed\u0161?“ zeptal jsem se ho. Kouknul se na hodinky na sv\u00e9 ruce.<\/div>\n
„\u010cty\u0159i hodiny\u2026“ vydechl a ruku zase spustil. Co?! Le\u017eel tu vedle m\u011b \u010dty\u0159i hodiny jen tak?<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jsem asi usnul\u2026“ promnul jsem si \u010delo ve snaze p\u0159ij\u00edt na to, jak to, \u017ee jsem se nevzbudil d\u0159\u00edv.<\/div>\n
„Jo\u2026“ vydechl znova a po\u0159\u00e1d se p\u0159itom tak spokojen\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„Co\u2026?“ za\u010dal jsem se nejist\u011b usm\u00edvat a zastr\u010dil si vlasy za ucho. Pokr\u010dil rameny a vzt\u00e1hl ke mn\u011b ruce, aby m\u011b objal.<\/div>\n
Okam\u017eit\u011b jsem rozt\u00e1l a p\u0159itulil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco, Tome?“ zamumlal jsem mu do hrudi, proto\u017ee jsem si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, o co tu pr\u00e1v\u011b te\u010f jde.<\/div>\n
„Ne\u2026“ \u0159ekl ti\u0161e a pol\u00edbil m\u011b do vlas\u016f. „Nic se ned\u011bje\u2026“<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Chv\u00edli jsem jen tak le\u017eel v jeho objet\u00ed, kdy\u017e jsem si vzpomn\u011bl na n\u00e1\u0161 rozhovor, kter\u00fd je\u0161t\u011b neprob\u011bhl, p\u0159esto\u017ee by m\u011bl.<\/div>\n
Zap\u0159el jsem se rukama o zem a trochu se nadzvedl, abych na Toma vid\u011bl.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 vlastn\u011b je tu n\u011bco\u2026“ zamumlal jsem opatrn\u011b.<\/div>\n
„Co\u2026“ zeptal se ostra\u017eit\u011b a posadil se. Taky jsem se musel posadit, kdy\u017e se mi natla\u010dil do osobn\u00edho prostoru.<\/div>\n
Za\u010dal jsem nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulat l\u00e1tku na sv\u00fdch py\u017eamov\u00fdch kalhot\u00e1ch.<\/div>\n
„\u2026mus\u00edme si promluvit\u2026“ \u0161lo to ze m\u011b jak z chlupat\u00fd deky. „V\u00ed\u0161\u2026 j\u00e1 si nemyslel, \u017ee to d\u00edt\u011b nen\u00ed tvoje\u2026 V\u011bd\u011bl jsem to\u2026“ zamumlal jsem a pokusil se o omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Jak jako\u2026?“<\/div>\n
„Tome\u2026 mo\u017en\u00e1 jsem ti to m\u011bl \u0159\u00edct d\u0159\u00edv, ale nikdy m\u011b to nenapadlo\u2026 j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„O co de, sakra?“ za\u010d\u00ednal b\u00fdt nervn\u00ed.<\/div>\n
„Jsi neplodn\u00fd.“ Vyhrkl jsem. „Oba jsme neplodn\u00ed\u2026“ dodal jsem potom, a a\u010dkoli jsem m\u011bl sto chut\u00ed d\u00edvat se t\u0159eba z okna nebo prost\u011b kamkoli jinam, nemohl jsem od jeho tv\u00e1\u0159e, \u010dekaj\u00edc na reakci, odtrhnout pohled.<\/div>\n
Tomova tv\u00e1\u0159 zkamen\u011bla. Pohled mu ztvrdnul a mn\u011b bylo hrozn\u011b. Tak hrozn\u011b, jako bych pr\u00e1v\u011b n\u011bkomu vyrval kus srdce a nechal ho necel\u00e9ho. Nebo jako bych n\u011bkoho \u0159\u00edznul, jen proto, abych vid\u011bl, jak krv\u00e1c\u00ed.<\/div>\n
Bylo to na nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale to p\u0159ece nevad\u00ed, Tome. Chci \u0159\u00edct, co\u2026“<\/div>\n
„Nech toho!“ zarazil m\u011b.<\/div>\n
„Tome\u2026“<\/div>\n
„Prost\u011b toho nech\u2026“ zamumlal zt\u011b\u017eka a zad\u00edval se na koberec. Zara\u017een\u011b jsem z\u016fstal z\u00edrat na jeho tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 pozbyla jak\u00e9koli mimiky.<\/div>\n
Neptal se, jak to v\u00edm. Neza\u010dal nic o tom, \u017ee kec\u00e1m a tak. On mi prost\u011b\u2026 uv\u011b\u0159il\u2026<\/div>\n
Najednou se prudce zvednul a odch\u00e1zel. Zvedl jsem se a \u0161el jsem za n\u00edm.<\/div>\n
Myslel jsem, \u017ee jde jen dol\u016f nebo tak, ale m\u00edsto toho zam\u00ed\u0159il do p\u0159eds\u00edn\u011b. Tam sebral kl\u00ed\u010de a bundu a vych\u00e1zel z bytu.<\/div>\n
„Po\u010dkej, kam jde\u0161?“ zamrkal jsem p\u0159ekvapen\u011b. Ve dve\u0159\u00edch se zastavil.<\/div>\n
Sk\u00fdtal se mi pohled na jeho sv\u011b\u0161en\u00e1 ramena a povadl\u00fd postoj.<\/div>\n
U\u017e jsem se zmi\u0148oval, \u017ee mi bylo hrozn\u011b? Tak te\u010f mi bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/div>\n
„Mysl\u00edm\u2026 asi se p\u016fjdu proj\u00edt\u2026 na chv\u00edli\u2026“ \u0159ekl a pak prost\u011b ode\u0161el.<\/div>\n
<\/div>\n