{"id":8487,"date":"2011-06-08T18:00:00","date_gmt":"2011-06-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8465"},"modified":"2011-06-08T18:00:00","modified_gmt":"2011-06-08T17:00:00","slug":"tell-me-something-i-don-t-know-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/08\/tell-me-something-i-don-t-know-7\/","title":{"rendered":"Tell me something I don’t know! 7."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tahle pov\u00eddka u\u017e tady dlouho nebyla, a to proto, \u017ee byla ve smazan\u00fdch. Jen\u017ee Bubbly se nakonec rozhodla ji dopsat, poslala mi ji celou hotovou, tak\u017ee jsem prvn\u00edch \u0161est d\u00edl\u016f vr\u00e1tila zp\u00e1tky na blog, kde byly (najdete je v rubrice), a pokra\u010dujeme d\u00e1l. Kdo jste ji \u010detl, m\u016f\u017eete osv\u011b\u017eit pam\u011b\u0165, kdo ne, b\u011b\u017ete na to. Pa J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Po dvou dnech jsem si kone\u010dn\u011b mohl pro bratra p\u0159ijet. Billa si v nemocnici nechali na pozorov\u00e1n\u00ed. A po konstatov\u00e1n\u00ed, \u017ee lehk\u00fd ot\u0159es mozku je za\u017eehn\u00e1n, jsem ho mohl odv\u00e9zt. M\u011bl jsem z toho stra\u0161nou radost i p\u0159esto, \u017ee n\u00e1s oba te\u010f bude \u010dekat t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed.<\/div>\n
Pomohl jsem Billovi do auta. Musel jsem si p\u016fj\u010dit jeho auto, jeliko\u017e to moje odt\u00e1hli do servisu. Kapota, p\u0159edn\u00ed sklo, p\u0159edn\u00ed sv\u011btlomet, to v\u0161echno muselo j\u00edt na v\u00fdm\u011bnu. Norm\u00e1ln\u011b bych zu\u0159il jak pes, proto\u017ee jsem to auto miloval, ale tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho. Ta pitom\u00e1 nabl\u00fdskan\u00e1 k\u00e1ra mi byla ukraden\u00e1, podstatn\u00e9 bylo, \u017ee Bill byl v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Nastoupil jsem na m\u00edsto \u0159idi\u010de, vrazil kl\u00ed\u010dky do zapalov\u00e1n\u00ed a za\u0159adil. Auto pohodln\u011b vycouvalo z nemocni\u010dn\u00edho parkovi\u0161t\u011b. Proto\u010dil jsem volant, abych se vyhnul jin\u00fdm stoj\u00edc\u00edm vozidl\u016fm, a pak jsme kone\u010dn\u011b vyjeli dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Bill sed\u011bl rovn\u011b, jako kdyby spolkl prav\u00edtko a d\u00edval se p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe. J\u00e1 jsem silnici zrovna nevn\u00edmal, ale ob\u010das jsem se ohl\u00e9dl po bratrovi. Vypadal klidn\u011b, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u011b na to, \u017ee nev\u00ed, kdo jsem j\u00e1, nev\u00ed, kam jedeme a ani co ho \u010dek\u00e1. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli v\u011b\u0159\u00ed tomu v\u0161emu, co mu \u0159ekli dokto\u0159i o mn\u011b, o tom, kde \u017eije, a kdy\u017e mu naslibovali, \u017ee se mu brzo pam\u011b\u0165 vr\u00e1t\u00ed. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, j\u00e1 v to taky douf\u00e1m. Pot\u0159ebuju m\u00edt zp\u00e1tky star\u00e9ho Billa, Billa, kter\u00fd m\u011b miloval a pat\u0159il mi jak du\u0161\u00ed, tak t\u011blem.<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem na gau\u010di a bezmy\u0161lenkovit\u011b jsem z\u00edral na televizi. V hlav\u011b jsem m\u011bl pr\u00e1zdno a \u017ealudek mi plaval jako na vod\u011b. Koutkem oka jsem vn\u00edmal Billovu p\u0159\u00edtomnost kousek od sebe. Sed\u011bl na k\u0159esle zabalen\u00fd v dece a rozhl\u00ed\u017eel se, jako kdyby tu byl poprv\u00e9. Pravda, v jist\u00e9m slova smyslu tu byl poprv\u00e9. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj plnou t\u00edhou pohledu a zamra\u010dil se.<\/div>\n
B\u00edl\u00e1 n\u00e1plast na jeho \u010dele skoro spl\u00fdvala s k\u0159\u00eddov\u00fdm odst\u00ednem jeho k\u016f\u017ee. O\u010di m\u011bl doko\u0159\u00e1n, ale nezd\u00e1l se vyd\u011b\u0161en\u00fd, prost\u011b jen nesv\u016fj. Drobn\u00fdma rukama sv\u00edral okraje deky a tiskl si ji k t\u011blu, jako kdyby mu bylo zima. Kdy\u017e se setkal s m\u00fdma o\u010dima, zamrkal.<\/div>\n
Sna\u017eil jsem se n\u011bjak zamaskovat svoje zklam\u00e1n\u00ed z toho, \u017ee si m\u016fj bratr nic nepamatuje. „Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco? Nem\u00e1\u0161 \u017e\u00edze\u0148 nebo hlad?“<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Bill si poposedl. Zd\u00e1lo se, \u017ee moji ot\u00e1zku p\u0159eslechl z\u00e1m\u011brn\u011b.<\/div>\n
„Ty jsi Tom, vi\u010f? Jsi m\u016fj bratr. Dvoj\u010de,“ naklonil hlavu na stranu a d\u00edval se na m\u011b t\u00edm pohledem, kter\u00fd jsem tolik miloval a pro kter\u00fd bych byl schopen i zab\u00edjet. P\u0159ik\u00fdvl jsem a \u010dekal, jestli Bill bude pokra\u010dovat. On se na chv\u00edli pod\u00edval jinam a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Kdy\u017e na m\u011b znovu up\u0159el \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, povzdychl si. „Mrz\u00ed m\u011b, co se stalo. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee si nic nepamatuju.“<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem zvedl obo\u010d\u00ed. „Tebe to mrz\u00ed? Bille, nebyla to tvoje chyba.“<\/div>\n
„Co se vlastn\u011b stalo?“<\/div>\n
Sklopil jsem o\u010di. Tohle za\u010d\u00ednala b\u00fdt zoufal\u00e1 situace. Co jsem mu m\u011bl \u0159\u00edct? Promi\u0148, Bille, ale sundal jsem t\u011b na silnici. J\u00e1 m\u016f\u017eu za to, \u017ee m\u00e1 v hlav\u011b pr\u00e1zdno. Dv\u011bma prsty jsem si promnul ko\u0159en nosu a hlasit\u011b jsem si oddychl. Na tv\u00e1\u0159i jsem c\u00edtil Bill\u016fv pohled.<\/div>\n
„Tome?“ promluvil na m\u011b a bylo sly\u0161et, jak moje jm\u00e9no vyslovuje opatrn\u011b a nejist\u011b.<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na n\u011bj. „Srazil jsem t\u011b ve m\u011bstem autem,“ odv\u011btil jsem a sna\u017eil se, aby m\u016fj hlas zn\u011bl pevn\u011b.<\/div>\n
Bill m\u00e1lem zapomn\u011bl zav\u0159\u00edt pusu zd\u011b\u0161en\u00edm. „Co\u017ee jsi?“<\/div>\n
„Sko\u010dil jsi mi p\u0159\u00edmo pod kola!“ br\u00e1nil jsem se. „A najednou jsem t\u011b m\u011bl na kapot\u011b! Bille, neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, co se mi v tu chv\u00edli honilo hlavou, myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b zabil. Je\u0161t\u011b te\u010f mi bu\u0161\u00ed srdce, kdy\u017e si pomysl\u00edm, jak to v\u0161echno mohlo dopadnout.“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edval se na m\u011b, nehnul ani brvou, vypadalo to, \u017ee ani ned\u00fdch\u00e1. Trvalo to n\u011bkolik vte\u0159in. Pak se prost\u011b zvedl a zabalen\u00fd v dece se od\u0161oural z m\u00edstnosti. P\u0159ekvapen\u011b jsem za n\u00edm koukal, dokud se zase nevr\u00e1til s nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. „Nemohl bys mi \u0159\u00edct, kde bych na\u0161el svoji postel? Jsem u\u017e docela unaven\u00fd. Chci si j\u00edt lehnout.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ vstal jsem z gau\u010de a odvedl jsem ho k n\u011bmu do pokoje. Z\u016fstal jsem st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch a sledoval, jak se zachumlal do pe\u0159in. Vypadal kouzeln\u011b a m\u011b znovu zamrzelo, co se stalo. Kdyby se nic nezm\u011bnilo, d\u011blali bychom jin\u00e9 v\u011bci, ne\u017e se sna\u017eili vr\u00e1tit jeho ztracenou pam\u011b\u0165.<\/div>\n
Bill se na m\u011b pod\u00edval a p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „D\u00edky.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d. Dobrou noc, hezky se vyspi.“<\/div>\n
„Dobrou,“ zavrn\u011bl ospale a j\u00e1 potichu zav\u0159el dve\u0159e, aby m\u011bl klid.<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1m jsem se vr\u00e1til do ob\u00fdv\u00e1ku. Pra\u0161til jsem sebou na gau\u010d a vypnul televizi. Nem\u011bl jsem chu\u0165 poslouchat zpr\u00e1vy. Jakmile blikla obrazovka, pokoj se okam\u017eit\u011b polo\u017eil do ticha a j\u00e1 m\u011bl neomezen\u00fd prostor na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Z\u016fstal jsem z\u00edrat na strop a nechal se doslova utopit ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n
Hledal jsem spr\u00e1vn\u00e9 slovo pro ud\u00e1losti, kter\u00e9 se sb\u011bhly za posledn\u00ed dny. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed? Ne, to dostate\u010dn\u011b nevystihuje to, co se stalo. Divn\u00e9? To u\u017e je zase moc drsn\u00e9. Rychl\u00e9. Ano, to je to spr\u00e1vn\u00e9 slovo, bylo to rychl\u00e9 a j\u00e1 jsem se nestihl p\u0159izp\u016fsobit. Z\u0159ejm\u011b to je\u0161t\u011b chv\u00edli potrv\u00e1, ne\u017e pochop\u00edm, \u017ee u\u017e nem\u00e1m tolik mo\u017enost\u00ed, jak Billa pot\u011b\u0161it nebo uspokojit. Ne, te\u010f nem\u00e1m na mysli to, \u017ee mi chyb\u00ed sex. Chyb\u00ed mi to, jak m\u011b Bill miloval.<\/div>\n
Povzdechl jsem si a p\u0159ekulil se na bok. V pokoji sv\u00edtilo mdl\u00e9 sv\u011btlo lampy. Z toho ticha mi za\u010dalo hu\u010det v u\u0161\u00edch. Znovu jsem se nat\u00e1hl po ovlada\u010di, kdy\u017e vtom se ve dve\u0159\u00edch ob\u00fdv\u00e1ku objevila Billova hlava. Po\u0159\u00e1d byl zabalen\u00fd v dece, jako kdyby byla to jedin\u00e9, co mu tady p\u0159ipad\u00e1 bezpe\u010dn\u00e9.<\/div>\n
Posadil jsem se.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak je?“<\/div>\n
„Nechci tam naho\u0159e b\u00fdt s\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl. „Nemohl bych si lehnout tady?“<\/div>\n
„Jist\u011b, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Uvoln\u00edm ti gau\u010d.“<\/div>\n
Bill ud\u011blal krok. „Ne, m\u016f\u017ee\u0161 tam z\u016fstat, lehnu si k tob\u011b.“<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se a z\u016fstal sed\u011bt. Bill ke mn\u011b p\u0159icupital, polo\u017eil svoje drobn\u00e9 t\u011blo na pohovku a hlavu si op\u0159el o moje nohy. Sly\u0161el jsem ho spokojen\u011b zavrn\u011bt. A usm\u00e1l jsem se a dal mu pramen vlas\u016f za ucho. Bill se oto\u010dil \u010delem na m\u011b.<\/div>\n
„Vych\u00e1z\u00edme spolu dob\u0159e jako dvoj\u010data?“ zeptal se.<\/div>\n
Zasm\u00e1l jsem se nad tou my\u0161lenkou, jak velk\u00fd v\u00fdznam m\u016f\u017ee obs\u00e1hnout slovo dob\u0159e. „Neh\u00e1d\u00e1me se, vz\u00e1jemn\u011b si pom\u00e1h\u00e1me, jeden druh\u00fdmu stoj\u00edme za z\u00e1dy. Takhle ti to sta\u010d\u00ed?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl. „Doufal jsem v to. Nerad se s n\u011bk\u00fdm h\u00e1d\u00e1m,“ st\u00e1hl obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pokud m\u00e1\u0161 dost argument\u016f, vystr\u010d\u00ed\u0161 dr\u00e1pky docela s klidem, Bille,“ upozornil jsem ho a on se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„No jo,“ pokr\u010dil jsem ramenem. Cht\u011bl jsem je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, kdy\u017e mi na stole za\u010dal zvonit mobil. Bill se rychle posadil, zat\u00edmco j\u00e1 se nat\u00e1hl pro p\u0159\u00edstroj. Na displeji sv\u00edtilo Katjino jm\u00e9no. P\u0159ijal jsem hovor a pod\u00edval se na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cau Tome, u\u017e m\u00e1\u0161 Billa doma?“ zeptala se hned.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem a jen vte\u0159inu mi trvalo, ne\u017e mi do\u0161lo, \u017ee m\u011b nevid\u00ed. „Jo, u\u017e je doma.“<\/div>\n
„A jak je mu?<\/div>\n
„Vypad\u00e1 dob\u0159e,“ p\u0159itakal jsem. „U\u017e se zotavuje.“<\/div>\n
Katja chv\u00edli ml\u010dela, jako kdyby hledala spr\u00e1vn\u00e1 slova. „A u\u017e si na n\u011bco pamatuje?“<\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou. „Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee to bude trvat minim\u00e1ln\u011b n\u011bkolik t\u00fddn\u016f. Douf\u00e1m jen, \u017ee to bude brzy.“<\/div>\n
„Nepamatuje si nic?“ Jej\u00ed hlas zn\u011bl p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Nic, je to jako kdyby mu n\u011bkdo vymyl mozek. Ale ur\u010dit\u011b si vzpomene.“<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ promluvila pomalu. „Rad\u011bji se u v\u00e1s nebudeme zjevovat.“<\/div>\n
„Prozat\u00edm.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ ukon\u010dila to. „A\u017e bude spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle, tak mi dej v\u011bd\u011bt. Zat\u00edm se m\u011bj.“<\/div>\n
„Ahoj,“ stiskl jsem \u010derven\u00e9 tla\u010d\u00edtko a mobil jsem zase odlo\u017eil. Bill m\u011b celou dobu sledoval. Pohled jsem mu oplatil a povzbudiv\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„To byli tvoji kamar\u00e1di?“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem a nakr\u010dil nos. „Sv\u00fdm zp\u016fsobem i tvoji. Tohle byla Katja. Ptala se, jak ti je.“<\/div>\n
„U\u017e mi ur\u010dit\u011b bylo i l\u00edp.“<\/div>\n
„Bille, zas ti bude dob\u0159e.“<\/div>\n
„A kdy si na v\u0161echno vzpomenu?“<\/p>\n<\/div>\n
Pokr\u010dil jsem rameny a bylo mi trapn\u011b, \u017ee nic nev\u00edm. Nejrad\u011bji bych mu \u0159ekl, \u017ee u\u017e brzy bude v\u0161echno tak, jak to bylo d\u0159\u00edv. Jen\u017ee jsem nemohl, proto\u017ee jsem s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, kdy se n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Bill si na m\u011b m\u016f\u017ee vzpomenout z\u00edtra a nebo klidn\u011b taky za m\u011bs\u00edc. P\u0159istihl jsem se, jak m\u011b to u\u017e\u00edr\u00e1.<\/div>\n
Br\u00e1\u0161ka si zase lehl, hlavu mi polo\u017eil na kl\u00edn. „Douf\u00e1m, \u017ee brzo bude v\u0161echno jako d\u0159\u00edv. Nechce\u0161 mi o tom chv\u00edli vypr\u00e1v\u011bt?“<\/div>\n
„Rad\u011bji ne, Bille. Nech se p\u0159ekvapit,“ zam\u00edtl jsem jeho n\u00e1vrh. Necht\u011bl jsem mu \u0159\u00edkat o tom, jak se vz\u00e1jemn\u011b uspokojujeme, jak se \u0161k\u00e1dl\u00edme, jak se od sebe nem\u016f\u017eeme skoro odtrhnout a podobn\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee by ho to mohlo trochu vyd\u011bsit. Bill se zavrt\u011bl a p\u0159it\u00e1hl si deku v\u00edc pod bradu. S\u00e1m jsem mu ji trochu porovnal.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ rezignoval nakonec. „Nech\u00e1m se p\u0159ekvapit.“<\/div>\n
S pousm\u00e1n\u00edm jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Vypadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b kouzeln\u011b. Doufal jsem, \u017ee u\u017e brzo usne. Kdy\u017e spal, byl nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed bytost\u00ed pod sluncem.<\/div>\n
„Dobrou noc, Tome.“<\/div>\n
„Dobrou, Bille,“ za\u0161eptal jsem potichu a sledoval, jak pomalu us\u00edn\u00e1. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt klidn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed. Sice jsem Billa nemohl pol\u00edbit, nebo ho siln\u011b obejmout, ale m\u011bl jsem ho zase u sebe a on se m\u011b neb\u00e1l. Bylo to lep\u0161\u00ed, ne\u017e jsem \u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly Tahle pov\u00eddka u\u017e tady dlouho nebyla, a to proto, \u017ee byla ve smazan\u00fdch. Jen\u017ee Bubbly se nakonec rozhodla ji dopsat, poslala mi ji celou hotovou, tak\u017ee jsem prvn\u00edch \u0161est d\u00edl\u016f vr\u00e1tila zp\u00e1tky na blog, kde byly (najdete je v rubrice),<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[438],"tags":[],"class_list":["post-8487","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tell-me-something-i-don-t-know"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8487","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8487"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8487\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8487"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8487"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8487"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}