{"id":849,"date":"2017-12-22T16:00:00","date_gmt":"2017-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=843"},"modified":"2017-12-22T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-22T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/22\/vampire-sunrise-ii-16\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II. 16."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Volnou rukou jsem pohladil ko\u017een\u00fd interi\u00e9r sedadla v limuz\u00edn\u011b. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsme z ter\u00e9nn\u00edho auta brzy p\u0159esedli do takto luxusn\u00edho voz\u00edtka. Z hradu vedla jen opravdu hodn\u011b \u0161patn\u00e1 cesta, ale jakmile jsme se dostali do civilizace a silnice za\u010dala b\u00fdt p\u0159\u00edstupn\u011bj\u0161\u00ed, mohli jsme si s Tomem ud\u011blat pohodl\u00ed v \u00fa\u017easn\u00e9m prostoru. Gustav \u0159\u00eddil a Jared ho dopl\u0148oval jako spolujezdec. V roli Tomova ochr\u00e1nce se osv\u011bd\u010dil, tak\u017ee mu byla dop\u0159\u00e1na ta v\u00fdsada n\u00e1s doprov\u00e1zet na cest\u011b do Lond\u00fdna. Otec trval na tom, aby s n\u00e1mi jelo je\u0161t\u011b aspo\u0148 p\u011bt mu\u017e\u016f, ale tenhle n\u00e1vrh jsem mu ihned zam\u00edtl. Ostatn\u011b on s\u00e1m necestuje s \u017e\u00e1dnou ochrankou. Nejd\u0159\u00edve jsem zva\u017eoval, \u017ee do Lond\u00fdna polet\u00edme, jen\u017ee jsem to k smrti nesn\u00e1\u0161el, tak\u017ee se mi ulevilo, kdy\u017e Gustav bez \u0159e\u010d\u00ed napl\u00e1noval cestu autem. Bude to trvat d\u00e9le, ale to m\u011b netr\u00e1pilo. Nebylo kam sp\u011bchat, \u010dasu jsme m\u011bli dost.<\/div>\n
\n

„Na co mysl\u00ed\u0161?“ pousm\u00e1l se na m\u011b Tom a vtiskl mi polibek na h\u0159bet ruky, kterou celou dobu dr\u017eel ve sv\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Na to, \u017ee jsem hrozn\u011b r\u00e1d za tuhle mo\u017enost vypadnout z hradu a j\u00edt zase do civilizace,“ p\u0159iznal jsem mu.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jinak. Uvoln\u011bn\u011b,“ pohladil m\u011b zlehka palcem.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm se tak,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem a vydechl. S ka\u017ed\u00fdm ujet\u00fdm kilometrem mi z ramen opadalo nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee u\u017e mi kone\u010dn\u011b \u0159ekne\u0161, co ti le\u017e\u00ed v hlav\u011b?“ nadhodil Tom. „Myslel jsem si, \u017ee t\u011b tr\u00e1p\u00ed Alexis, ale ten je te\u010f z krku. V\u0161echna jedn\u00e1n\u00ed jdou v\u00edcem\u00e9n\u011b dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
„V\u00edcem\u00e9n\u011b,“ sko\u010dil jsem mu do toho s ironi\u00ed v hlase.<\/div>\n
„Tak o co jde?“ nenechal se odb\u00fdt.<\/div>\n
Odvr\u00e1til jsem od n\u011bj hlavu a skrz zatemn\u011bn\u00e9 okno sledoval m\u00edhaj\u00edc\u00ed se krajinu. Jasn\u011b, \u017ee Tom poznal, \u017ee mi v hlav\u011b sed\u00ed jedna neodbytn\u00e1 my\u0161lenka. Mohl jsem se sna\u017eit p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdvat svoje emoce, ale tohle m\u011b \u0161tvalo u\u017e moc dlouho. A u\u017e jsem nem\u011bl v\u00fdmluvy, abych s\u00e1m p\u0159ed sebou obh\u00e1jil, \u017ee mu pr\u00e1v\u011b tohle ne\u0159\u00edk\u00e1m. Alexis byl pry\u010d, p\u0159\u00edhodu s Adamem jsme nechali za sebou a jedn\u00e1n\u00ed \u0161la hlad\u010deji, ne\u017e jsem si mohl p\u0159\u00e1t. Pominu-li Declana, samoz\u0159ejm\u011b. Necht\u011bl jsem Toma zat\u011b\u017eovat, aby zase nevyt\u00e1hl ty \u0159e\u010di o tom, \u017ee m\u011b nen\u00ed hoden a podobn\u011b, ale te\u010f, kdy\u017e se m\u011b p\u0159\u00edmo zeptal, nemohl jsem mu lh\u00e1t.<\/div>\n
\n
„Otec na m\u011b po\u0159\u00e1d tla\u010d\u00ed kv\u016fli n\u00e1stupci na tr\u016fn. Chce v\u011bd\u011bt, jak to do budoucna pl\u00e1nuju s potomky. \u0158ekl jsem mu, \u017ee jsem gay, a tud\u00ed\u017e se \u017e\u00e1dn\u00ed potomci nekonaj\u00ed. Chvilku to nechal b\u00fdt, ale nakonec p\u0159i\u0161el s n\u00e1vrhem, \u017ee s tebou m\u00e1m z\u016fstat, ale naj\u00edt si man\u017eelku na oko. Holku, kter\u00e1 bude plnit kr\u00e1lovsk\u00e9 povinnosti a porod\u00ed d\u011bdice tr\u016fnu,“ pustil jsem se do vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A ty o tom uva\u017euje\u0161?“ zeptal se m\u011b Tom se z\u0159eteln\u00fdm knedl\u00edkem v krku.<\/div>\n
„U Dr\u00e1kuly, jasn\u011b \u017ee ne. Nechci nic p\u0159edst\u00edrat. Ani p\u0159ed kr\u00e1lovstv\u00edm, ani ve vztahu. Poslal jsem ho s t\u00edm do h\u00e1je. Jen\u017ee mi to le\u017e\u00ed v hlav\u011b. I kdy\u017e to pod\u00e1v\u00e1 naprosto nep\u0159im\u011b\u0159en\u00fdm zp\u016fsobem, m\u00e1 pravdu. Kdo po mn\u011b zd\u011bd\u00ed tr\u016fn? Te\u010f u\u017e nen\u00ed na v\u00fdb\u011br mezi dv\u011bma bratry, te\u010f u\u017e prost\u011b \u017e\u00e1dn\u00ed n\u00e1stupci nejsou. A pokud m\u00e1m dok\u00e1zat, \u017ee mi na kr\u00e1lovstv\u00ed opravdu z\u00e1le\u017e\u00ed, m\u011bl bych to za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it,“ sypal jsem ze sebe. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee Gustav zat\u00e1hl p\u0159ep\u00e1\u017eku a nechal n\u00e1m tak aspo\u0148 zd\u00e1n\u00ed soukrom\u00ed.<\/div>\n
„Tak co n\u011bjak\u00e1 n\u00e1hradn\u00ed matka. Stejn\u011b jako to d\u011blaj\u00ed lid\u00e9,“ navrhnul Tom.<\/div>\n
„A pak co? Ty bude\u0161 mam\u010da a bude\u0161 to vychov\u00e1vat, zat\u00edmco j\u00e1 budu vl\u00e1dnout? N\u011bco co ani nebude tvoje?“ odsekl jsem a c\u00edtil, jak se mi zvy\u0161uje tep. Tuhle mo\u017enost jsem si necht\u011bl v\u016fbec p\u0159ipou\u0161t\u011bt.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, nikdy jsem s d\u011btmi v kontaktu nebyl. Mo\u017en\u00e1 by to mohla d\u011blat n\u011bjak\u00e1 ch\u016fva nebo tak n\u011bco,“ zkusil to znovu m\u00edrn\u011b.<\/div>\n
„Tome, o to nejde,“ \u0159ekl jsem a trochu se uvolnil. Nem\u011blo cenu se kv\u016fli tomu vztekat. „J\u00e1 prost\u011b nechci m\u00edt d\u011bti. Nikdy jsem je m\u00edt necht\u011bl a nikdy ani cht\u00edt nebudu.“<\/div>\n
„Ani kdybych byl holka,“ dloubnul mi Tom hrav\u011b do \u017eeber.<\/div>\n
„Kdybys byl holka, tak si t\u011b ani nev\u0161imnu,“ vr\u00e1til jsem mu to a s \u00fasm\u011bvem zakroutil hlavou nad tou pozn\u00e1mkou hlavou.<\/div>\n
\n

„A mal\u00fd Matias je \u00fapln\u011b ze hry? Nemohl by Marcus to prohl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee odm\u00edt\u00e1 tr\u016fn, vz\u00edt zp\u00e1tky?“<\/p><\/div>\n

„Tohle nejde vz\u00edt zp\u00e1tky. Kdy\u017e to jednou ozn\u00e1m\u00ed, je to dan\u00e9,“ promnul jsem si unaven\u00e9 o\u010di. Tom mi klade ty sam\u00e9 ot\u00e1zky, kter\u00e9 jsem si kladl s\u00e1m. Tis\u00edckr\u00e1t jsem si to v hlav\u011b om\u00edlal ze v\u0161ech stran, ale k odpov\u011bdi jsem se nedostal. „Pros\u00edm, poj\u010fme to te\u010f ne\u0159e\u0161it. U\u017eijeme si Lond\u00fdn a na chvilku zapomene na ud\u00e1losti na hrad\u011b.“<\/div>\n
„Jak chce\u0161,“ souhlasil Tom a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b bl\u00ed\u017e. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se mu schoulil k boku a nas\u00e1val jeho \u010distou v\u016fni.<\/div>\n
„Je ta p\u0159ep\u00e1\u017eka zvukot\u011bsn\u00e1?“ nahodil po chvilce ticha.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee vylo\u017een\u011b zvukot\u011bsn\u00e1 nen\u00ed, ale nem\u011bli by sly\u0161et, o \u010dem se tu bav\u00edme,“ zamra\u010dil jsem se a hlavou mi b\u011b\u017eelo, pro\u010d Tomovi tak vad\u00ed, \u017ee by n\u011bkdo vyslechl n\u00e1\u0161 rozhovor. Gustav o tom v\u0161em v\u011bd\u011bl a Jareda by to jist\u011b nezaj\u00edmalo.<\/div>\n
„Nept\u00e1m se kv\u016fli tomu, \u017ee by mohli sly\u0161et, co \u0159\u00edk\u00e1me. Pt\u00e1m se, abych v\u011bd\u011bl, jestli by mohli sly\u0161et n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 zvuky,“ \u0161klebil se Tom od ucha k uchu. Chvilku mi trvalo, ne\u017e mi do\u0161lo, na co nar\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Ale Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 si to nechat a\u017e do Lond\u00fdna? Mo\u017en\u00e1 by to nesly\u0161eli, ale mohli by tu p\u0159ep\u00e1\u017eku kdykoliv st\u00e1hnout dol\u016f.“<\/div>\n
„Do Lond\u00fdna. Jasn\u011b. Kdy\u017e budeme bydlet u tvoj\u00ed babi\u010dky. To ur\u010dit\u011b. Nem\u00e1m chu\u0165 to d\u011blat potichu pod pe\u0159inou jako n\u011bjak\u00fd puber\u0165\u00e1k,“ odfrknul si.<\/div>\n
„Ale my nebudeme bydlet u babi\u010dky,“ \u0159ekl jsem z\u00e1hadn\u011b. M\u011bl jsem pro Toma jedno mal\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, ale to m\u011bl dostat, a\u017e budeme na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
\n

„Co se to tady d\u011bje?“ ptal se Tom udiven\u011b, jakmile jsme v brzk\u00fdch rann\u00edch hodin\u00e1ch zastavili p\u0159ed na\u0161\u00edm z\u00e1mkem na okraji Lond\u00fdna. Pod schody u vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed se v\u00e1lely hromady n\u00e1\u0159ad\u00ed a pytl\u016f s cementem.<\/p><\/div>\n

„Jen mal\u00e1 p\u0159estavba,“ pokr\u010dil jsem r\u00e1doby lhostejn\u011b rameny a s radost\u00ed sledoval p\u0159\u00edtel\u016fv p\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz. „Cht\u011bl jsem, abychom to tu m\u011bli p\u011bkn\u00e9, a\u017e se sem vr\u00e1t\u00edme.“<\/div>\n
„Tak\u017ee po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b plat\u00ed, \u017ee budeme \u017e\u00edt v Lond\u00fdn\u011b?“ povyt\u00e1hl Tom obo\u010d\u00ed a vystoupil po schodech nahoru. Vstupn\u00ed hala byla tak zane\u0159\u00e1d\u011bn\u00e1 jako okol\u00ed domu, ale byly tu zn\u00e1t i pokroky. Prostor byl mnohem sv\u011btlej\u0161\u00ed a ne tak ponur\u00fd.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee jo. Ani by m\u011b nenapadlo \u017e\u00edt jinde. V moment\u011b, kdy za sebou budu m\u00edt setk\u00e1n\u00ed s posledn\u00edm klanem, pakujeme kufry a st\u011bhujeme se sem. Nikdy jsem necht\u011bl, abys \u00fapln\u011b p\u0159i\u0161el o sv\u016fj \u017eivot. Pat\u0159\u00edme sem,“ propletl jsem s n\u00edm prsty a sledoval, jak se mu obli\u010dej nejd\u0159\u00edve rozjas\u0148uje, ale pak zachmu\u0159uje. „Co se d\u011bje?“ dloubnul jsem do n\u011bj.<\/div>\n
„Nic, je to v\u0161echno \u00fa\u017easn\u00e9 a budu r\u00e1d, a\u017e se sem vr\u00e1t\u00edme,“ maskoval sv\u00e9 rozpolo\u017een\u00ed, k jeho sm\u016fle dost ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Tome,“ pob\u00eddl jsem ho.<\/div>\n
„P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi to Andrease a to, jak lehce vyklouznul z toho, co ud\u011blal Tylerovi. Ne, \u017ee bych m\u011bl vylo\u017een\u011b chu\u0165 ho zab\u00edt, ale je to jako bych br\u00e1chu zrazoval. Tohle si zkr\u00e1tka nezaslou\u017eil.“ V jeho hlase zazn\u00edval takov\u00fd smutek, a\u017e mi z toho za\u010dalo b\u00fdt t\u011b\u017eko.<\/div>\n
„Na n\u011bj taky dojde, neboj,“ pohladil jsem ho po pa\u017ei. „Brzo bude sv\u00edtat. Hod\u00edm t\u011b k babi\u010dce a pak u\u017e m\u011b \u010dek\u00e1 kr\u00e1lovna.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, ty to jedn\u00e1n\u00ed bude\u0161 m\u00edt ve dne?“ zhrozil se Tom a starost v jeho o\u010d\u00edch m\u011b opravdu pot\u011b\u0161ila.<\/div>\n
„\u010cek\u00e1\u0161, \u017ee kv\u016fli mn\u011b kr\u00e1lovna bude ponocovat?“ rozesm\u00e1l jsem se. „Neboj se. Vjedeme autem rovnou do podzemn\u00ed gar\u00e1\u017ee a pak budeme v m\u00edstnosti s UV filtry na oknech. Nechyst\u00e1 se m\u011b usma\u017eit a sn\u00edst.“<\/div>\n
\n

„Tome, tak r\u00e1da t\u011b vid\u00edm.“ Babi\u010dka sev\u0159ela m\u00e9ho p\u0159\u00edtele v radostn\u00e9m objet\u00ed, i kdy\u017e byl proti n\u00ed obrovsk\u00fd a hlavou mu dosahovala sotva do poloviny hrudi.<\/p><\/div>\n

„Halo, j\u00e1 jsem tady taky,“ upozornil jsem ji.<\/div>\n
„No samoz\u0159ejm\u011b,“ popl\u00e1cala m\u011b po rameni. „I tebe r\u00e1da vid\u00edm, Bille.“<\/div>\n
„Tomu \u0159\u00edk\u00e1m, v\u0159el\u00e9 uv\u00edt\u00e1n\u00ed,“ kroutil jsem hlavou.<\/div>\n
„Tebe m\u00e1m u\u017e p\u00e1r stolet\u00ed. Toma jen n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, tak se nediv, \u017ee jsem z n\u011bj nad\u0161en\u00e1. Kouk\u00e1m, \u017ee prom\u011bna z tebe ud\u011blala po\u0159\u00e1dn\u00fd kus chlapa,“ prohl\u00ed\u017eela si ho, kdy\u017e se pracn\u011b nasoukal na \u017eidli za stolem. Bab\u010da p\u0159ed n\u011bj okam\u017eit\u011b postavila sko\u0159icovo-jable\u010dn\u00fd kol\u00e1\u010d.<\/div>\n
„Nebude ti vadit, kdy\u017e tady Tom z\u016fstane, zat\u00edmco budu u kr\u00e1lovny?“ nadhodil jsem a usadil se ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli. Prvn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky za\u010daly olizovat m\u00edstnost a j\u00e1 poposedl. I kdy\u017e m\u011bla okna filtr, nikdy jsem si na p\u0159\u00edm\u00fd slune\u010dn\u00ed svit nezvykl. Tom na rozd\u00edl ode m\u011b nato\u010dil tv\u00e1\u0159 k oknu a nechal si ji s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky hladit h\u0159ejiv\u00fdm sv\u011btlem.<\/div>\n
„Ach, chyb\u00ed mi slunce,“ vzdychl.<\/div>\n
„Okna na hrad\u011b maj\u00ed tak\u00e9 UV filtr,“ zamra\u010dila se babi\u010dka.<\/div>\n
„To jo, jen\u017ee tam po\u0159\u00e1d sn\u011b\u017e\u00ed, a kdy\u017e n\u00e1hodou vyjde slun\u00ed\u010dko, tenhle je z toho \u00fapln\u011b na pr\u00e1\u0161ky. Tak\u017ee se neodva\u017euju ani navrhnout, \u017ee bychom vyt\u00e1hli rolety,“ st\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„V\u00edm, co slunce dok\u00e1\u017ee,“ odsekl jsem. \u010cekal bych trochu v\u00edc pochopen\u00ed, kdy\u017e to bylo pr\u00e1v\u011b slunce, co mi zabilo matku. Babi\u010dce i Tomovi to pravd\u011bpodobn\u011b do\u0161lo, proto\u017ee se zatv\u00e1\u0159ili rozpa\u010dit\u011b a nic dal\u0161\u00edho ne\u0159ekli.<\/div>\n
„No, rad\u0161i p\u016fjdu.“ Vstal jsem a obl\u00e9kl si sako. V\u011bnoval jsem Tomovi polibek a zam\u00ed\u0159il pry\u010d. Kdy\u017e jsem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke dve\u0159\u00edm do gar\u00e1\u017ee<\/a>, zaslechl jsem, jak si st\u011b\u017euje, \u017ee up\u00ed\u0159i neslav\u00ed V\u00e1noce. Jen jsem nad jeho brbl\u00e1n\u00edm zakroutil hlavou. Je jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
\n

„Poj\u010f, Bille. Rychle. Chci se j\u00edt pod\u00edvat je\u0161t\u011b k London eye,“ t\u00e1hnul m\u011b m\u016fj drah\u00fd p\u0159\u00edtel ulic\u00ed plnou r\u016fzn\u00e9ho v\u00e1no\u010dn\u00edho osv\u011btlen\u00ed. Dle m\u00e9ho n\u00e1zoru k\u00fd\u010d, ale on byl nad\u0161en\u00fd. V sob\u011b u\u017e m\u011bl hrnek hork\u00e9 \u010dokol\u00e1dy a nejm\u00e9n\u011b p\u011bt poh\u00e1rk\u016f pun\u010de. Jakmile slunce zapadlo, rozlou\u010dili jsme se s babi\u010dkou a on m\u011b te\u010f honil od \u010derta k \u010f\u00e1blu. Nebo bych m\u011bl sp\u00ed\u0161 \u0159\u00edct od jesli\u010dek k dekorac\u00edm v podob\u011b ob\u0159\u00edch sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek.<\/p><\/div>\n

„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jestli m\u011b donut\u00ed\u0161 j\u00edt do n\u011bjak\u00e9ho obcho\u010f\u00e1ku, abych se tam posadil Santa Clausovi na kl\u00edn, tak t\u011b zabiju,“ varoval jsem ho. Opravdu jsem se sna\u017eil Tomovi tu jeho v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1ladu nekazit, ale on byl jako n\u011bjak\u00fd elf na speedu.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee odkud se bere ta tvoje posedlost V\u00e1noci?“ nadhodil jsem, kdy\u017e aspo\u0148 na chvilku zvolnil a souhlasil s t\u00edm, \u017ee si sedneme na lavi\u010dku nedaleko Tem\u017ee. Vl\u00e1dlo tu typick\u00e9 po\u010das\u00ed, tak\u017ee bylo chladno, ale nikde ani n\u00e1znak sn\u011bhu.<\/p><\/div>\n

„Nev\u00edm, mo\u017en\u00e1 za to m\u016f\u017ee d\u011bc\u00e1k. Byl to jedin\u00fd den v roce, kdy jsme dostali d\u00e1rky. V\u0161echno bylo na\u010dan\u010dan\u00e9 a vychovatelky byly tak n\u011bjak hodn\u011bj\u0161\u00ed,“ pokr\u010dil rameny a fouknul do dal\u0161\u00edho poh\u00e1rku s pun\u010dem.<\/div>\n
„Ty m\u016fj mal\u00fd uboh\u00fd ztracen\u00fd chlape\u010dku,“ povzdychl jsem si a p\u0159itulil se mu k boku.<\/div>\n
„Mal\u00fd?“ nadzvedl varovn\u011b jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e. To „mal\u00fd“ u\u017e neplat\u00ed,“ uznal jsem se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem si to je\u0161t\u011b naposledy u\u017e\u00edt,“ \u0159ekl tak smutn\u00fdm hlasem, a\u017e m\u011b z toho p\u00edchlo u srdce. Jeho emoce dneska l\u00edtaly nahoru a dol\u016f, a to jsme ani nebyli v p\u0159\u00edtomnosti \u017e\u00e1dn\u00fdch lid\u00ed. Zd\u00e1lo se, \u017ee si dneska vysta\u010d\u00ed \u00fapln\u011b s\u00e1m.<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme slavit V\u00e1noce, pokud bude\u0161 cht\u00edt. J\u00e1 proti tomu nic nem\u00e1m,“ navrhnul jsem mu. „Jsem kr\u00e1l, m\u016f\u017eu prohl\u00e1sit V\u00e1noce za up\u00edrsk\u00fd sv\u00e1tek a aspo\u0148 se tak zbav\u00edm toho debiln\u00edho Zimn\u00edho plesu, co n\u00e1s \u010dek\u00e1, a\u017e se vr\u00e1t\u00edme do Rumunska.“<\/div>\n
„To bys pro m\u011b ud\u011blal?“ oto\u010dil se na m\u011b Tom a zahled\u011bl se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ud\u011blal bych pro tebe v\u0161echno,“ p\u0159iznal jsem mu. Tom se vd\u011b\u010dn\u011b pousm\u00e1l a sklonil se ke mn\u011b, aby m\u011b mohl pol\u00edbit.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e se te\u010f m\u016f\u017eeme vr\u00e1tit na z\u00e1mek, kdy\u017e jsi pro\u0161ustroval p\u016flku Lond\u00fdna?“ nadhodil jsem, kdy\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hl. Hlavou u\u017e mi b\u011b\u017eely my\u0161lenky na to, co spolu budeme d\u011blat, a\u017e zmiz\u00edme z dohledu v\u0161ech o\u010d\u00ed. Tomovo k\u00fdvnut\u00ed pro m\u011b bylo jako vysvobozen\u00ed.<\/div>\n
\n

„Dej pozor, a\u0165 ne\u0161l\u00e1pne\u0161 do barvy,“ upozor\u0148oval jsem Toma, kdy\u017e jsme proch\u00e1zeli vstupn\u00ed halou. Jareda i Gustava jsem uklidil hned, jak skon\u010dilo jedn\u00e1n\u00ed s kr\u00e1lovnou, tak\u017ee te\u010f pravd\u011bpodobn\u011b spali v n\u011bkter\u00e9m z hostinsk\u00fdch pokoj\u016f. Gustav sice protestoval a cht\u011bl se mi dr\u017eet za prdel\u00ed jako st\u00edn, ale j\u00e1 mu to nedovolil. I kdy\u017e um\u011bl b\u00fdt prakticky neviditeln\u00fd, cht\u011bl jsem si Toma u\u017e\u00edt o samot\u011b.<\/p><\/div>\n

„Kde sp\u00edme?“ sondoval Tom.<\/div>\n
„V na\u0161\u00ed star\u00e9 lo\u017enici. Tam se je\u0161t\u011b s p\u0159estavbou nedostali,“ uk\u00e1zal jsem sm\u011brem k ob\u0159\u00edmu mramorov\u00e9mu schodi\u0161ti.<\/div>\n
„U\u017e si skoro nepamatuju, jak to tam vlastn\u011b vypad\u00e1,“ mumlal si Tom pro sebe, kdy\u017e ma\u010dkal kliku nale\u0161t\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed. Jakmile vstoupil do m\u00edstnosti, on\u011bm\u011bl \u00fa\u017easem. U jedn\u00e9 st\u011bny st\u00e1l vysok\u00fd strom ozdoben\u00fd \u010derven\u00fdmi a zlat\u00fdmi ozdobami a sv\u011bt\u00fdlka na n\u011bm jasn\u011b z\u00e1\u0159ila.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, Bille,“ vydechl Tom a p\u0159ilo\u017eil si ruce na \u00fasta. U n\u011bkoho jeho velikosti to p\u016fsobilo trochu komicky, ale p\u0159e\u0161el jsem to.<\/div>\n
„Vesel\u00e9 V\u00e1noce,“ pop\u0159\u00e1l jsem mu, kdy\u017e se ke mn\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„To je takov\u00e1 n\u00e1dhera. Moc ti d\u011bkuju,“ sev\u0159el m\u011b ve sv\u00e9m medv\u011bd\u00edm objet\u00ed. Mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee kombinace jeho tepl\u00e9ho t\u011bla, v\u016fn\u011b jehli\u010d\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho osv\u011btlen\u00ed dost\u00e1vala i m\u011b. Asi bych dok\u00e1zal V\u00e1noce za\u0159adit do sv\u00e9ho \u017eivota.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tam i d\u00e1rek,“ uk\u00e1zal jsem na \u00fahledn\u011b zabalen\u00fd bal\u00ed\u010dek pod nejni\u017e\u0161\u00edmi v\u011btvemi. „Nen\u00ed to nic moc, ale cht\u011bl jsem ti ud\u011blat radost.“<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuju \u017e\u00e1dn\u00fd d\u00e1rek, kdy\u017e m\u00e1m tebe,“ za\u0161eptal n\u011b\u017en\u011b. Sklonil se, aby m\u011b mohl pol\u00edbit, a j\u00e1 m\u011bl dojem, \u017ee mi nohy n\u011bjak podivn\u011b m\u011bknou. Tom m\u011b chytnul za zadek a vysadil na sebe. Dlouze jsme se l\u00edbali, kdy\u017e m\u011b nesl do na\u0161\u00ed obrovsk\u00e9 postele. Hodil m\u011b na matraci a s\u00e1m se narovnal. Kdy\u017e si za\u010dal knofl\u00ed\u010dek po knofl\u00ed\u010dku rozep\u00ednat \u010dernou ko\u0161ili, do\u0161lo mi, \u017ee te\u010f dostanu sv\u016fj d\u00e1rek i j\u00e1. A najednou jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee V\u00e1noce jsou od te\u010f m\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed sv\u00e1tek.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Volnou rukou jsem pohladil ko\u017een\u00fd interi\u00e9r sedadla v limuz\u00edn\u011b. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jsme z ter\u00e9nn\u00edho auta brzy p\u0159esedli do takto luxusn\u00edho voz\u00edtka. Z hradu vedla jen opravdu hodn\u011b \u0161patn\u00e1 cesta, ale jakmile jsme se dostali do civilizace a silnice<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-849","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/849","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=849"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/849\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=849"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=849"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=849"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}