{"id":8493,"date":"2011-06-07T18:00:00","date_gmt":"2011-06-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8471"},"modified":"2011-06-07T18:00:00","modified_gmt":"2011-06-07T17:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/07\/dance-to-destroy-you-13\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 13."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Chv\u00edli na m\u011b naprosto nech\u00e1pav\u011b koukal, jako by snad moje ot\u00e1zka byla n\u011bjak t\u011b\u017ek\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem ho zasko\u010dil, mo\u017en\u00e1 tohle opravdu ne\u010dekal, ale snad si nemyslel, \u017ee po tom, co se mezi n\u00e1mi v noci stalo, to nech\u00e1m jen tak plavat a nebudu se p\u00eddit po p\u0159\u00ed\u010din\u011b. I kdy\u017e j\u00ed u\u017e d\u00e1vno zn\u00e1m, chci to sly\u0161et od n\u011bj, jeho slovy. V\u00edm, \u017ee je asi troufal\u00e9 \u0159\u00edct, \u017ee si to zaslou\u017e\u00edm, ale minim\u00e1ln\u011b pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt to m\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Co na m\u011b tak kouk\u00e1\u0161?“ zept\u00e1m se ho, kdy\u017e u\u017e ml\u010d\u00ed podez\u0159ele dlouho. „Nen\u00ed to tak t\u011b\u017ek\u00e9, jen\u2026 je tu n\u011bco, co bys mi cht\u011bl a mo\u017en\u00e1 m\u011bl<\/em> \u0159\u00edct?“ Nechci na n\u011bj tla\u010dit, nechci, aby se b\u00e1l a za\u0161prajcl se \u00fapln\u011b, ale chci to od n\u011bj sly\u0161et. Pot\u0159ebuju to sly\u0161et, teprve pak se m\u016f\u017ee n\u011bco vy\u0159e\u0161it, d\u00e1t se v\u011bci do pohybu.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 je\u0161t\u011b si nesly\u0161el o tom, jak jsem za\u010dal s baletem, cht\u011bl bys?“ zm\u011bn\u00ed Tom najednou t\u00e9ma a v o\u010d\u00edch mu m\u016f\u017eu vid\u011bt, jak up\u0159\u00edmn\u011b douf\u00e1, \u017ee tohle opust\u00edm a chytnu se mu na lep. Je pravda, \u017ee jsem nikdy o jeho prvn\u00ed hodin\u011b nesly\u0161el, necht\u011bl jsem. I kdy\u017e se mi to sna\u017eil \u0159\u00edct, kdykoliv m\u011bl jako kluk \u0161anci, neposlouchal jsem, nevn\u00edmal jsem. Byl jsem na\u0161tvan\u00fd a zhrzen\u00fd, \u017e\u00e1rlil jsem, a to posledn\u00ed, co jsem cht\u011bl, bylo poslouchat Toma \u017evanit o tom, co jsem na n\u011bm nen\u00e1vid\u011bl nejv\u00edc. Te\u010f, kdy\u017e nad t\u00edm tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, jak\u00e9 pro n\u011bj byly za\u010d\u00e1tky. \u010c\u00edm si musel proj\u00edt a\u017e k t\u00e9 dokonalosti, s jakou tan\u010d\u00ed dnes. Ale\u2026 kdy\u017e se vyhneme tomu, o \u010dem opravdu mluvit mus\u00edme, pom\u016f\u017ee n\u00e1m to n\u011bjak? Vy\u0159e\u0161\u00ed to n\u011bco?<\/div>\n
\n
„O tom mi m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct potom,“ p\u0159isl\u00edb\u00edm mu kompromis. On to mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nev\u00ed, ale pokud se mi p\u0159izn\u00e1 ke sv\u00fdm cit\u016fm, jestli tu opravdu n\u011bjak\u00e9 jsou, tak ho ne\u010dek\u00e1 k\u0159ik a odm\u00edtnut\u00ed. \u010cek\u00e1 ho nejsp\u00ed\u0161 p\u0159izn\u00e1n\u00ed podobn\u00e9ho r\u00e1zu. Mus\u00edme si mezi sebou v\u011bci vyjasnit. V\u017edycky byl ten zodpov\u011bdn\u011bj\u0161\u00ed Tom, j\u00e1 byl ten, kter\u00fd d\u011blal pr\u016f\u0161vihy a o nic se nestaral, ale te\u010f je na \u010dase to obr\u00e1tit. Pokud nebudu m\u00edt pevnou ruku a nebudu si st\u00e1t za t\u00edm, co te\u010f chci, nikam se nedostaneme a v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee pak kolem sebe budeme chodit po \u0161pi\u010dk\u00e1ch. To nechci. Nechci o Toma znovu p\u0159ij\u00edt te\u010f, kdy\u017e jsem ho kone\u010dn\u011b za\u010dal m\u00edt opravdu r\u00e1d, a u\u017e v\u016fbec pak ne kv\u016fli n\u011b\u010demu, co jsme za\u017eili spole\u010dn\u011b a co se n\u00e1m ob\u011bma l\u00edbilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Te\u010f je je\u0161t\u011b jedna v\u011bc, kterou mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edct, v\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
„J-jo? Jak\u00e1?“<\/p>\n<\/div>\n
Je mi ho l\u00edto, opravdu je mi ho l\u00edto. Je celej bledej, klepe se, pot\u00ed se a hlas se mu t\u0159ese tak, jako by se m\u011bl ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozbre\u010det. Nev\u00edm, jestli tahat z n\u011bj informace, je ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad. S povzdechem se p\u0159esunu a\u017e t\u011bsn\u011b k n\u011bmu, m\u00e1lem na n\u011bj vyleju kafe, kter\u00fd mi donesl, ale Tomovi je to jedno. Pozoruje ka\u017edi\u010dk\u00fd m\u016fj pohyb a vypad\u00e1, jako by se b\u00e1l, \u017ee mu ka\u017edou chv\u00edli va\u0159\u00edc\u00ed obsah hrknu chrstnu do obli\u010deje. V\u00e1\u017en\u011b se a\u017e tak moc boj\u00ed m\u00e9 reakce?<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ oslov\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b p\u0159ezd\u00edvkou, kterou jsem mu \u0159\u00edkal jako d\u00edt\u011b, a kterou u n\u011bj te\u010f pou\u017e\u00edv\u00e1m jen z\u0159\u00eddka. „Nem\u00e1\u0161 se \u010deho b\u00e1t, jen mi to prost\u011b \u0159ekni,“ pokra\u010duju hlasem, o kter\u00e9m douf\u00e1m, \u017ee je uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po ruce, ve kter\u00e9 se mu t\u0159ese hrnek s vlastn\u00edm kafem. Po krati\u010dk\u00e9 chv\u00edli nakonec vezmu oba hrnky a postav\u00edm je na zem, a do rukou m\u00edsto nich uchop\u00edm ty Tomovy.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem tvoje dvoj\u010de. Jin\u00fd, ne\u017e to, na kter\u00fd si celej \u017eivot zvyklej. Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, \u017ee ti ukousnu hlavu, kdy\u017e mi \u0159ekne\u0161 pravdu,“ pousm\u011bju se na n\u011bj jemn\u011b a v dlan\u00edch stisknu jeho prsty. M\u00e1 je ledov\u00e9. V\u017edycky se mu odkrvily ruce, kdy\u017e byl nerv\u00f3zn\u00ed a m\u011bl strach. Je mi hrozn\u011b, nechci b\u00fdt t\u00edm, kdo mu tohle trauma zp\u016fsobuje. Ale nikdo jin\u00fd to z n\u011bj nevym\u00e1\u010dkne, a pokud budu muset, budu nal\u00e9hat tak dlouho, dokud to na m\u011b frustrovan\u011b nevyk\u0159i\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159en\u011b se mu d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, a i kdy\u017e na n\u011bm vid\u00edm, \u017ee by r\u00e1d pohledem uhnul, dr\u017e\u00ed. Ani jeden z n\u00e1s nemluv\u00ed, v tichu jeho lo\u017enice je sly\u0161et jen n\u00e1\u0161 dech, nic v\u00edc. Dr\u017e\u00edm Tomovy prsty st\u00e1le v t\u011bch sv\u00fdch a sna\u017e\u00edm se mu je n\u011bjak zah\u0159\u00e1t. Chci, aby se uklidnil, nechci mu d\u00e1l ubli\u017eovat a tr\u00e1pit ho. Nakonec si m\u00e9 dvoj\u010de odka\u0161le a popot\u00e1hne nosem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu ti prost\u011b jen \u0159\u00edct o sv\u00e9m prvn\u00edm dni v baletu?“ Jeho pohled je tak up\u0159en\u00fd, tak nal\u00e9hav\u00fd a \u00fap\u011bnliv\u00fd, \u017ee se nevzm\u016f\u017eu k odporu. V jeho pohledu si m\u016f\u017eu p\u0159e\u010d\u00edst, \u017ee v\u00ed, na co se ho pt\u00e1m, co se z n\u011bj celou dobu sna\u017e\u00edm dostat. Je zmaten\u00fd a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee pokud na n\u011bj budu nal\u00e9hat, ztrat\u00edm ho, ute\u010de, zav\u0159e se p\u0159ede mnou do podobn\u00e9 ochrann\u00e9 bubliny, ve kter\u00e9 jsem se j\u00e1 s\u00e1m p\u0159ed n\u00edm skr\u00fdval cel\u00e9 roky. I kdy\u017e chci zn\u00e1t odpov\u011b\u010f jeho slovy, v\u00edm, \u017ee pro te\u010f se budu muset vzd\u00e1t. On v\u00ed, \u017ee j\u00e1 v\u00edm, a te\u010f nen\u00ed nic, co bych v\u00edc mohl ud\u011blat. Proto se jen pousm\u011bju a p\u0159ik\u00fdvnu. Pokud mi chce vypr\u00e1v\u011bt o sv\u00e9m prvn\u00edm dni v baletu, a\u0165 vypr\u00e1v\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jakmile m\u00e9 dvoj\u010de souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvne, hned se trochu uvoln\u00edm. Dote\u010f jsem m\u011bl napjat\u00fd ka\u017edi\u010dk\u00fd sval v t\u011ble, b\u00e1l jsem se toho, co se to d\u011bje. Bill\u016fv pohled byl tak up\u0159en\u00fd, tak neodbytn\u00fd. M\u011bl jsem pocit, jako by se mi jeho o\u010di zar\u00fdvaly do ka\u017ed\u00e9 jednotliv\u00e9 bu\u0148ky v t\u011ble. Jako by vid\u011bl \u00fapln\u011b v\u0161echno, skrze m\u011b a\u017e do sam\u00e9ho nitra.<\/p>\n<\/div>\n
On to v\u00ed. V\u00ed to, v\u00ed v\u0161echno. Mohlo m\u011b napadnout, \u017ee v\u010derej\u0161\u00ed noc nez\u016fstane bez otazn\u00edk\u016f, \u017ee se bude pt\u00e1t pro\u010d, co a jak. Ale jak mu na tohle m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt? I kdy\u017e v\u00ed, \u017ee je n\u011bco jinak, ne\u017e by b\u00fdt m\u011blo, t\u011b\u017eko z toho v\u0161eho poznal, \u017ee ho miluju tak, jako nikoho na tomhle sv\u011bt\u011b. \u017de bych pro n\u011bj d\u00fdchal, kdybych musel. Zabil bych, kdyby o to po\u017e\u00e1dal, a pokud by cht\u011bl, \u0161el bych a\u017e na s\u00e1m konec sv\u011bta jen proto, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd. Dal bych mu sv\u00e9 srdce, kdyby to znamenalo, \u017ee on bude \u017e\u00edt.<\/div>\n
Jak n\u011bco takov\u00e9ho m\u00e1te \u0159\u00edct sv\u00e9mu sourozenci? Sourozenci, se kter\u00fdm jste p\u0159es deset let po\u0159\u00e1dn\u011b nevych\u00e1zeli, a va\u0161e vztahy se teprve vrac\u00ed do norm\u00e1lu? Bill m\u016f\u017ee b\u00fdt p\u0159ipraven\u00fd na cokoliv, ale boj\u00edm se, \u017ee t\u00edhu m\u00fdch cit\u016f by neunesl. Op\u011bt bych jej ztratil, a to dopustit nem\u016f\u017eu.<\/p>\n<\/div>\n
Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee m\u011b nech\u00e1 mluvit o n\u011b\u010dem, p\u0159i \u010dem se nebudu c\u00edtit jako nejv\u011bt\u0161\u00ed zvr\u00e1cenec pod sluncem. \u017de mi dovol\u00ed se vr\u00e1tit do \u010das\u016f, kdy m\u00e1 l\u00e1ska k dvoj\u010deti byla ta spr\u00e1vn\u00e1, ta sourozeneck\u00e1, a v\u0161echno bylo je\u0161t\u011b v po\u0159\u00e1dku. Jsem r\u00e1d, \u017ee mi dovol\u00ed na chv\u00edli zapomenout na slo\u017eitosti dosp\u011bl\u00e9ho sv\u011bta, na probl\u00e9my, kter\u00e9 je\u0161t\u011b mus\u00edme vy\u0159e\u0161it, a dovol\u00ed mi se vr\u00e1tit do chvil, kdy mi jako konec sv\u011bta p\u0159i\u0161lo u\u017e jen to, \u017ee jsem m\u011bl \u0161patn\u00e9 cvi\u010dky na prvn\u00ed hodin\u011b a ostatn\u00ed se mi sm\u00e1li\u2026<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdrav\u00ed n\u00e1s, m\u011b a maminku, sv\u011btlovlas\u00e1 u\u010ditelka s \u00fasm\u011bvem. M\u00e1 na sob\u011b vtipn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed \u010dern\u00fd \u00fabor, kter\u00fd ukazuje snad i to, co by nem\u011bl. Se zasm\u00e1n\u00edm se pooto\u010d\u00edm pry\u010d a rad\u0161i si prohl\u00ed\u017e\u00edm mal\u00e9 tane\u010dn\u00ed studio, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00edme.<\/em><\/div>\n
P\u0159ed p\u00e1r dny jsem se rozhodl, \u017ee chci tancovat, \u017ee chci zkusit balet. Billa se mi vysm\u00e1l, \u0159\u00edkal, \u017ee tancuj\u00ed jen holky a \u017ee si ze m\u011b v\u0161ichni budou d\u011blat srandu. Mrzelo m\u011b to, cht\u011bl jsem si to rozmyslet, ale maminka mi \u0159ekla, \u017ee ho nem\u00e1m poslouchat, \u017ee Bill tomu nerozum\u00ed. P\u0159i\u0161lo mi to p\u0159edt\u00edm divn\u00e9, \u017ee by Billa n\u011b\u010demu nerozum\u011bl, on rozum\u011bl v\u017edycky v\u0161emu. V\u0161echno v\u011bd\u011bl a znal, ale kdy\u017e mi maminka pustila dokument o baletu, kde tancovala spousta kluk\u016f v pun\u010doch\u00e1\u010d\u00edch, kter\u00fdm jsem se musel sm\u00e1t, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tentokr\u00e1t m\u011bla pravdu ona, a ne m\u016fj Bill.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b proto jsme te\u010f tady a mamka mluv\u00ed s pan\u00ed u\u010ditelkou. Hned, jak jsem j\u00ed \u0159ekl, \u017ee tancovat opravdu chci, \u0161la a na\u0161la mi tane\u010dn\u00ed kurz. M\u00e1m \u00fa\u017easnou maminku! A taky mi sl\u00edbila, \u017ee pokud nebudu cht\u00edt, ur\u010dit\u011b ty hrozn\u00e9 pun\u010dochy nebudu muset nosit! To je pro holky!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Ahoj, j\u00e1 jsem Anna Novakova, tvoje u\u010ditelka,“ usm\u011bje se na m\u011b a j\u00e1 j\u00ed \u00fasm\u011bv vr\u00e1t\u00edm. Je docela mil\u00e1. „Vem si v\u011bci a dojdi se t\u00e1mhle do \u0161atny p\u0159evl\u00e9knout. Jak bude\u0161 hotov\u00fd, p\u0159idej se k ostatn\u00edm, dnes bereme op\u011bt \u00fapln\u00e9 z\u00e1klady, proto\u017ee je v\u00e1s tu nov\u00fdch v\u00edc, tak ti nic neute\u010de,“ ujist\u00ed m\u011b s \u00fasm\u011bvem, a je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e odejde, \u0159ekne n\u011bco mamce, co u\u017e ale nevn\u00edm\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, m\u00e1m na tebe-„<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ne, mami, j\u00e1 nem\u00e1m \u010das!“ vyjeknu a d\u00e1m j\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159. „\u010cas b\u011b\u017e\u00ed, v\u00ed\u0161?“ k\u0159iknu p\u0159es rameno a rozb\u011bhnu se k \u0161atn\u011b. Nechci b\u00fdt posledn\u00ed, nechci! Je\u0161t\u011b na mamku zavol\u00e1m sv\u00e9 rozlou\u010den\u00ed, a vb\u011bhnu do \u0161atny, kde je je\u0161t\u011b p\u00e1r opozdilc\u016f. V\u0161ichni se na m\u011b zad\u00edvaj\u00ed, jsou star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a jejich pohledy se mi nel\u00edb\u00ed. Rad\u0161i si najdu mal\u00fd koutek vzadu a vyt\u00e1hnu si v\u011bci na p\u0159evle\u010den\u00ed. Mamka se tentokr\u00e1t docela vyt\u00e1hla a sehnala mi \u00fa\u017easn\u011b padnouc\u00ed tepl\u00e1ky a t\u00edlko. Sice mi je trochu velk\u00e9, ale hrozn\u011b se mi l\u00edb\u00ed!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jakmile si sund\u00e1m mikinu a p\u0159et\u00e1hnu triko p\u0159es hlavu, za sebou sly\u0161\u00edm tich\u00fd sm\u00edch. Nechci se oto\u010dit, nechci. Ale kdy\u017e si sund\u00e1m i kalhoty, n\u011bkdo se za\u010dne hrozn\u011b hlasit\u011b sm\u00e1t. Pod\u00edv\u00e1m se p\u0159es rameno. V\u0161ichni kluci, co byli je\u0161t\u011b v \u0161atn\u011b, se na m\u011b d\u00edvaj\u00ed a ukazuj\u00ed si na m\u011b, zat\u00edmco se hlasit\u011b sm\u011bj\u00ed. Nev\u00edm, pro\u010d. Co je na m\u011b tak sm\u011b\u0161n\u00e9ho? V\u00edm, \u017ee jsem men\u0161\u00ed ne\u017e oni, ale nevypad\u00e1m p\u0159ece nijak hloup\u011b! Sna\u017e\u00edm se je nevn\u00edmat, u\u017e ze \u0161koly jsme s Billem zvykl\u00ed, \u017ee se n\u00e1m ostatn\u00ed posm\u00edvaj\u00ed a d\u011blaj\u00ed si z n\u00e1s srandu. Nikdy jsme nepochopili pro\u010d, ale bylo to tak.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Obl\u00e9knu se a na nohy si nasad\u00edm tane\u010dn\u00ed cvi\u010dky. Maminka \u0159\u00edkala, \u017ee na pi\u0161kotky je je\u0161t\u011b \u010dasu dost, \u017ee prvn\u00ed se mus\u00edm nau\u010dit v\u0161echny kroky a zjistit, jestli je balet opravdu to, co chci d\u011blat, \u017ee teprve pak si m\u016f\u017eu vz\u00edt boty s tvrdou \u0161pi\u010dkou, kter\u00e9 m\u011b udr\u017e\u00ed tak, jako \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u011bnuju posledn\u00ed pohled t\u011bm blbc\u016fm, co si na m\u011b furt ukazuj\u00ed, a se sklopenou hlavou se rozejdu do hlavn\u00edho tane\u010dn\u00edho s\u00e1lu, kde u\u017e ostatn\u00ed stoj\u00ed pod\u00e9l\u2026 ty\u010d\u00ed?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, Tome, jdi si stoupnout t\u00e1mhle k Medisson,“ \u0159ekne mi sle\u010dna Novakova, a uk\u00e1\u017ee na hn\u011bdovl\u00e1sku, kter\u00e1 na m\u011b zam\u00e1v\u00e1. Pousm\u011bju se a u\u017e se chci rozej\u00edt k n\u00ed, kdy\u017e m\u011b zastav\u00ed ruka na rameni. „Tome, vid\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161 spr\u00e1vn\u00e9 boty. To v\u016fbec nevad\u00ed, pro dne\u0161ek ti budou sta\u010dit tyhle, ale \u0159ekni mamince, a\u0165 ti se\u017eene pi\u0161kotky s m\u011bk\u010d\u00ed \u0161pi\u010dkou, ano? P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu u\u017e je bude\u0161 pot\u0159ebovat,“ dod\u00e1 a po\u0161le m\u011b k Medisson. Se sklopenou hlavou dojdu a\u017e k hn\u011bdovl\u00e1sce, m\u00e1m slzy na kraj\u00ed\u010dku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V\u016fbec to nen\u00ed tak, jak jsem si p\u0159edstavoval. Ostatn\u00ed se mi posm\u00edvaj\u00ed, b\u016fh v\u00ed pro\u010d, a je\u0161t\u011b jsem stihl ud\u011blat pr\u016f\u0161vih d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem v\u016fbec s \u010d\u00edmkoliv za\u010dal. Chci u sebe m\u00edt sv\u00e9ho Billu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak jo, t\u0159\u00eddo, za\u010dneme,“ zatlesk\u00e1 sle\u010dna Novakova ve chv\u00edli, kdy dojdu k tmavovl\u00e1sce a postav\u00edm se k ty\u010di vedle n\u00ed. Furt je\u0161t\u011b nech\u00e1pu, na co tu je, ale sna\u017e\u00edm se zapadnout. Nechci, aby se mi zase n\u011bkdo sm\u00e1l. „Za\u010dneme hezky rozcvi\u010den\u00edm,“ ozn\u00e1m\u00ed n\u00e1m a pust\u00ed n\u011bjakou hudbu. V\u0161ichni za\u010dnou poskakovat stejn\u011b tak jako ona. Napodob\u00edm je, i kdy\u017e nev\u00edm, pro\u010d tu sk\u00e1\u010deme jak bl\u00e1zni. A\u017e pozd\u011bji mi vysv\u011btl\u00ed, \u017ee si mus\u00edme rozeh\u0159\u00e1t svaly, stre-n\u011b\u010d\u00edm, aby n\u00e1s to pak nebolelo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak jo, a te\u010f si v\u0161ichni sedn\u011bte, nat\u00e1hn\u011bte nohy p\u0159ed sebe a chy\u0165te si \u0161pi\u010dky\u2026“ \u0159ekne n\u00e1m asi po p\u016flhodin\u011b, kdy\u017e u\u017e jsem tot\u00e1ln\u011b bez dechu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Hromadn\u011b se v\u0161ichni usad\u00edme na zem a d\u011bl\u00e1me p\u0159esn\u011b to, co n\u00e1m sle\u010dna \u0159\u00edkala. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee m\u016f\u017eu sed\u011bt, z toho poskakov\u00e1n\u00ed m\u011b u\u017e p\u00edch\u00e1 v boku. Chv\u00edlemi se mi chce a\u017e usyk\u00e1vat bolest\u00ed, jak se mi nap\u00edn\u00e1 ka\u017ed\u00fd sval v t\u011ble a nep\u0159\u00edjemn\u011b to tah\u00e1, ale nevzd\u00e1m se. Za\u0159ekl jsem se, \u017ee u\u017e nikdo z nich nebude m\u00edt d\u016fvod se mi sm\u00e1t, napom\u00ednat m\u011b. Bez \u0159e\u010d\u00ed d\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co ostatn\u00ed, i kdy\u017e to bol\u00ed. Sle\u010dna Novakova proch\u00e1z\u00ed kolem n\u00e1s, opravuje n\u00e1s, rad\u00ed n\u00e1m, co a jak ud\u011blat l\u00e9pe. P\u0159ipad\u00e1m si jako hlup\u00e1k, kdy\u017e mi \u0159ekne, \u017ee se protahuju sice s nasazen\u00edm, ale d\u011bl\u00e1m to \u0161patn\u011b. Ostatn\u00ed se mi op\u011bt za\u010dnou sm\u00e1t, kdy\u017e m\u011b chytne za ruce, usad\u00ed se proti mn\u011b, nohama se zap\u0159e o moje \u0161pi\u010dky a natahuje m\u011b sm\u011brem k sob\u011b. Chce se mi bre\u010det, chci pry\u010d. P\u0159ipad\u00e1m si jako nejv\u011bt\u0161\u00ed pitomec, naprosto neschopn\u00fd, beznad\u011bjn\u00fd jedinec.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e je kone\u010dn\u011b po hodin\u011b, jsem posledn\u00ed, kdo je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1v\u00e1 schovan\u00fd v \u0161atn\u011b. Jsem p\u0159evle\u010den\u00fd, v\u011bci m\u00e1m schovan\u00e9, ale nechci j\u00edt pry\u010d. Nechci, aby m\u011b te\u010f n\u011bkdo vid\u011bl. Ale m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed z\u016fstane nevysly\u0161eno a n\u011bkdo vejde dovnit\u0159.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Co tady je\u0161t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? Maminka t\u011b hled\u00e1 venku.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jen pokr\u010d\u00edm rameny a popot\u00e1hnu. Je mi naprosto mizern\u011b. Na jednu stranu se mi chce vyb\u011bhnout ven a schovat se v m\u00e1min\u011b n\u00e1ru\u010di, ale na stranu druhou nechci, aby v\u011bd\u011bla, jak hrozn\u00e9ho, beznad\u011bjn\u00e9ho syna doma m\u00e1. Billovi zp\u011bv jde, je v n\u011bm dobr\u00fd, u\u010d\u00ed se u\u017e skoro rok, a i kdy\u017e d\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b chyby, mamka je na n\u011bj hrd\u00e1. Na m\u011b nem\u00e1 d\u016fvod b\u00fdt hrd\u00e1!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jedin\u00fd, koho bych te\u010f u sebe opravdu cht\u011bl m\u00edt, je pr\u00e1v\u011b Bill. Sice je na m\u011b posledn\u00ed dny docela protivn\u00fd, ale ur\u010dit\u011b by mi te\u010f pomohl. Jenom ho vid\u011bt nebo sly\u0161et\u2026 pro\u010d tu se mnou nen\u00ed? J\u00e1 s n\u00edm na jeho prvn\u00ed hodinu zp\u011bvu taky \u0161el, a chodil bych i na ty dal\u0161\u00ed, ale zak\u00e1zali mi to. Billa, pro\u010d tu nejsi se mnou?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco, chlap\u010de?“ p\u0159isedne si sle\u010dna Novakova ke mn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po vlasech. Jen op\u011bt pokr\u010d\u00edm rameny. Copak j\u00ed m\u016f\u017eu jen tak vykl\u00e1dat, co v\u0161echno se stalo? Nevid\u011bla to snad sama? Jak mizern\u00fd jsem byl?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No tak, co se stalo?“ nal\u00e9h\u00e1 na m\u011b. Je\u0161t\u011b chv\u00edli ml\u010d\u00edm, ale nakonec se rozbre\u010d\u00edm jako malej kluk a \u0159eknu j\u00ed \u00fapln\u011b v\u0161echno. Poslouch\u00e1 m\u011b, hlad\u00ed m\u011b po vlasech, dokonce mi pod\u00e1 kapesn\u00edk a \u0159ekne, a\u0165 nebre\u010d\u00edm, \u017ee nen\u00ed pro\u010d. Sna\u017e\u00edm se protestovat, ale zastav\u00ed m\u011b. Up\u0159en\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, „Tome, dnes jsi tu byl poprv\u00e9. Nikdo nen\u00ed \u00fa\u017easn\u00fd a dokonal\u00fd, kdy\u017e d\u011bl\u00e1 n\u011bco poprv\u00e9. V\u0161ichni z t\u011bch, kte\u0159\u00ed se ti tak sm\u00e1li, sem chod\u00ed u\u017e n\u011bjakou dobu, a sami na za\u010d\u00e1tku nebyli o nic lep\u0161\u00ed. Taky d\u011blali chyby, taky se jim ostatn\u00ed sm\u00e1li. Ale nevzdali to, vydr\u017eeli a dnes u\u017e d\u011blaj\u00ed chyb daleko m\u00e9n\u011b. Pokud to te\u010f vzd\u00e1\u0161, nedok\u00e1\u017ee\u0161 nic. Ale pokud se vzchop\u00ed\u0161, p\u0159estane\u0161 bre\u010det a p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden p\u0159ijde\u0161 znovu, uvid\u00ed\u0161, \u017ee to jednou n\u011bkam dot\u00e1hne\u0161. M\u00e1\u0161 v sob\u011b to, co tane\u010dn\u00edk pot\u0159ebuje nejv\u00edc, a to je odhodl\u00e1n\u00ed. Jen mus\u00ed\u0161 vydr\u017eet a p\u0159ekonat t\u011b\u017ek\u00e9 za\u010d\u00e1tky. Pak u\u017e to p\u016fjde samo, uvid\u00ed\u0161.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011b\u0159il jsem j\u00ed, necht\u011bl jsem j\u00ed v\u011b\u0159it. Pr\u00e1v\u011b te\u010f mi to v\u0161echno p\u0159ipad\u00e1 naprosto neskute\u010dn\u00e9, nemo\u017en\u00e9, ale ona se zvedla a do\u0161la ke sk\u0159\u00edni, kterou v \u0161atn\u011b m\u011bla, a podala mi star\u00e9 \u0161pi\u010dky, baletn\u00ed pi\u0161kotky, kter\u00e9 pr\u00fd nosil jej\u00ed syn, kdy\u017e se u\u010dil p\u0159ed p\u00e1r lety z\u00e1klady baletu. Te\u010f u\u017e z nich d\u00e1vno vyrostl, ale ona si je tam schov\u00e1v\u00e1 jako vzpom\u00ednku na to, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm si musel jej\u00ed syn proj\u00edt. \u0158ekla mi, \u017ee chce, abych je m\u011bl j\u00e1. Abych si je vzal a sl\u00edbil j\u00ed, \u017ee na dal\u0161\u00ed hodinu op\u011bt p\u0159ijdu, a tentokr\u00e1t u\u017e bez f\u0148uk\u00e1n\u00ed, nabit\u00fd jen odhodl\u00e1n\u00edm v\u0161em dok\u00e1zat, co ve mn\u011b je.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ut\u0159u si nos, s pod\u011bkov\u00e1n\u00edm si od n\u00ed pi\u0161kotky vezmu a s objet\u00edm j\u00ed p\u0159isl\u00edb\u00edm, \u017ee p\u0159esn\u011b to ud\u011bl\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Proto si v\u017edycky cht\u011bl, abych \u0161el na balet s tebou?“<\/p>\n<\/div>\n
Jen s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu a jsem r\u00e1d, \u017ee Bill je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017e\u00ed m\u00e9 ruce. Nikdy jsem nevzpom\u00ednal r\u00e1d na svou prvn\u00ed hodinu. I kdy\u017e mo\u017en\u00e1 je dob\u0159e, \u017ee jsem m\u011bl takhle t\u011b\u017ek\u00e9 za\u010d\u00e1tky. Kdyby nebylo jich, t\u011b\u017eko bych se n\u011bkdy zocelil natolik, abych se p\u0159enesl p\u0159es v\u0161echny ur\u00e1\u017eky, v\u00fdsm\u011bchy a nad\u00e1vky. Asi jen t\u011b\u017eko bych se dostal tam, kde jsem\u2026 nechci na to myslet. Te\u010f u\u017e je jedno, kam jsem se kdy dostal. O v\u0161echno jsem p\u0159i\u0161el, u\u017e nem\u00e1m d\u016fvod tancovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to,“ za\u0161ept\u00e1 Bill a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to up\u0159\u00edmn\u00e9. Op\u011bt se na n\u011bj pousm\u011bju a jen mu \u0159eknu, \u017ee nemus\u00ed. Co se stalo tehdy, je u\u017e d\u00e1vno zapomenuto. Na v\u0161echny ostatn\u00ed jsem se dovedl u\u017e jako kluk zlobit tak, \u017ee jsem s nimi t\u0159eba u\u017e nikdy nepromluvil, ale pokud \u0161lo o Billa, v\u017edycky to bylo jinak. A\u0165 ud\u011blal cokoliv, nejd\u00e9le druh\u00fd den mu bylo odpu\u0161t\u011bno. U\u017e se mi nemus\u00ed omlouvat.<\/div>\n
Trochu m\u011b zasko\u010d\u00ed, kdy\u017e pust\u00ed m\u00e9 ruce jen proto, aby m\u011b o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji stiskl v objet\u00ed. Dne\u0161n\u00ed den je opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. S povzdechem omot\u00e1m pa\u017ee kolem jeho \u00fatl\u00e9ho pasu, a zabo\u0159\u00edm mu nos do tri\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.“<\/p>\n<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe, Tomi, hrozn\u011b, hrozn\u011b moc!“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tomi?“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha a po\u0159\u00e1d se k n\u011bmu tisknu. V jeho objet\u00ed je mi tak kr\u00e1sn\u011b, tak p\u0159\u00edjemn\u011b. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee pr\u00e1v\u011b Tom se stane t\u00edm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu budu v\u011b\u0159it natolik, abych se od n\u011bj nechal obejmout. Nesn\u00e1\u0161el jsem objet\u00ed snad od doby, co jsem byl d\u00edt\u011b. Nikdy jsem nebyl ten klasick\u00fd potomek, kter\u00fd by si chodil k m\u00e1m\u011b pro objet\u00ed a pohlazen\u00ed. Rad\u0161i jsem m\u011bl, kdy\u017e m\u011b po noc\u00edch obj\u00edmal Tom a ut\u011b\u0161oval m\u011b, \u017ee se t\u00e1ta ur\u010dit\u011b vr\u00e1t\u00ed. Kdy\u017e se to nestalo a na\u0161i rodi\u010de se rozvedli, i u Toma to bylo u\u017e jen velmi z\u0159\u00eddka, kdy jsem se nechal obejmout, a \u010d\u00edm jsem byl star\u0161\u00ed, t\u00edm hor\u0161\u00ed to bylo. Nesn\u00e1\u0161el jsem objet\u00ed. Nesn\u00e1\u0161\u00edm je dote\u010f, ale pokud jde o m\u00e9 dvoj\u010de\u2026 je to jin\u00e9. Je to, jako bychom byli zase d\u011bti a on m\u011bl zp\u00e1tky mou plnou d\u016fv\u011bru.<\/p>\n<\/div>\n
„Hm?“ broukne mi do ucha a jeho pa\u017ee kolem m\u011b je\u0161t\u011b zes\u00edl\u00ed stisk. Pousm\u011bju se, i on m\u011b chce m\u00edt co nejbl\u00ed\u017ee u sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Co by si d\u011blal, kdybych ti \u0159ekl, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1m?“ polo\u017e\u00edm mu ot\u00e1zku, a je\u0161t\u011b o n\u011bco pevn\u011bji jej obejmu, snad aby mi neutekl. Nev\u00edm, pro\u010d se ho pt\u00e1m zrovna na tohle, a pro\u010d zrovna te\u010f. V\u00edm jen, \u017ee po tom, co mi \u0159ekl, jak moc si m\u011b tenkr\u00e1t p\u0159\u00e1l m\u00edt u sebe, nem\u016f\u017eu nechat na\u0161i spole\u010dnou noc odezn\u00edt jen tak, bez vysv\u011btlen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak pode mnou ztuhne a jeho dech se p\u00e1rkr\u00e1t zadrhne.<\/p>\n<\/div>\n
„Co\u2026 co bych d\u011blal?“ S p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm mu potvrd\u00edm, \u017ee opravdu tohle m\u011b zaj\u00edm\u00e1. Snad se p\u0159es to n\u011bjak dostaneme k tomu, co od n\u011bj chci sly\u0161et nejv\u00edc. „No, asi\u2026 asi bych ti to p\u0159\u00e1l?“ zvedne sv\u016fj hlas na konci v\u011bty, jako by si nebyl jist\u00fd, jestli je jeho odpov\u011b\u010f spr\u00e1vn\u00e1. Jist\u011b, \u017ee nen\u00ed! M\u011bl by mi odpov\u011bd\u011bt, \u017ee ka\u017ed\u00e9ho, kdo by na m\u011b jen s\u00e1hl, by rozcupoval na kous\u00ed\u010dky, proto\u017ee jsem jeho! Oh, tohle on ale je\u0161t\u011b nev\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„A nevadilo by ti to?“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d by m\u011blo? Bille, co je to za ot\u00e1zky?“<\/p>\n<\/div>\n
Nepatrn\u011b se od n\u011bj odt\u00e1hnu a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Dob\u0159e, je mi jasn\u00e9, \u017ee z n\u011bj nic nevypadne, budu muset j\u00edt s pravdou ven jako ten prvn\u00ed. I kdy\u017e se toho ob\u00e1v\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Znamenala pro tebe v\u010derej\u0161\u00ed noc n\u011bco?“ Jen na m\u011b kouk\u00e1, ale nakonec nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvne a jeho tv\u00e1\u0159e dostanou nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fd n\u00e1dech. Pousm\u011bju se, kone\u010dn\u011b se snad n\u011bkam dostaneme. „Pro m\u011b taky, Tomi. Proto jsem se t\u011b ptal, jestli mi nechce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct a co bys d\u011blal, kdybych n\u011bkoho m\u011bl.“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ za\u010dne, ale pak mluvit p\u0159estane a jen m\u011b od sebe odstr\u010d\u00ed. Nech\u00e1pav\u011b sleduju, jak se zvedne a za\u010dne p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti sem a tam. Co se d\u011bje? „Ty moc dob\u0159e v\u00ed\u0161 to, co chce\u0161 sly\u0161et, tak pro\u010d to ze m\u011b tah\u00e1\u0161? Chce\u0161\u2026, j\u00e1 nev\u00edm,\u2026 Co vlastn\u011b chce\u0161?“ rozhod\u00ed rukama a vypad\u00e1 opravdu zoufale. To jsem necht\u011bl. J\u00e1 jenom cht\u011bl, aby se mi p\u0159iznal ke sv\u00fdm cit\u016fm a j\u00e1 mohl \u0159\u00edct: „Tomi, to nic, to nevad\u00ed, j\u00e1 se do tebe toti\u017e asi taky zamiloval.“ Ale rozhodn\u011b jsem necht\u011bl, aby se c\u00edtil tak mizern\u011b, jako te\u010f vypad\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Vstanu a jdu za n\u00edm, a i kdy\u017e p\u0159ede mnou couv\u00e1, nem\u00e1 daleko kam couvnout a za chv\u00edli u\u017e stoj\u00ed z\u00e1dy p\u0159itisknut\u00fd ke sv\u00e9 sk\u0159\u00edni. Ud\u011bl\u00e1m ten posledn\u00ed krok, kter\u00fd n\u00e1s d\u011bl\u00ed, a p\u0159itisknu se proti n\u011bmu. Ani jeden nic ne\u0159\u00edk\u00e1me, jen Tom trhan\u011b lap\u00e1 po dechu. Je to bu\u010f te\u010f, nebo nikdy.<\/p>\n<\/div>\n
S dlouh\u00fdm nadechnut\u00edm se p\u0159itisknu rty na ty jeho.<\/p>\n<\/div>\n
<\/a>autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Chv\u00edli na m\u011b naprosto nech\u00e1pav\u011b koukal, jako by snad moje ot\u00e1zka byla n\u011bjak t\u011b\u017ek\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem ho zasko\u010dil, mo\u017en\u00e1 tohle opravdu ne\u010dekal, ale snad si nemyslel, \u017ee po tom, co se mezi n\u00e1mi v noci stalo, to nech\u00e1m jen tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8493","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8493","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8493"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8493\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8493"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8493"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8493"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}