{"id":8498,"date":"2011-06-07T15:30:00","date_gmt":"2011-06-07T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8476"},"modified":"2011-06-07T15:30:00","modified_gmt":"2011-06-07T14:30:00","slug":"alles-wird-gut-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/07\/alles-wird-gut-13\/","title":{"rendered":"Alles wird gut 13."},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hora, kter\u00e1 Toma vyd\u011bsila<\/p>\n<\/div>\n
„P\u016fjde\u0161 se mnou?“ zeptal se Tom odpoledne dal\u0161\u00edho dne, kdy\u017e Anisovo auto zastavilo p\u0159ed jeho a Billov\u00fdm domem.<\/div>\n
„Dneska ne,“ zavrt\u011bl Anis hlavou. „Od soboty jsem nebyl doma a kluk\u016fm u\u017e ur\u010dit\u011b do\u0161la voda i \u017er\u00e1dlo. Nav\u00edc si mysl\u00edm, \u017ee Bill bude jenom r\u00e1d, \u017ee mu t\u011b nebudu kr\u00e1st,“ zasm\u00e1l se. Tom se k n\u011bmu pon\u011bkud v\u00e1hav\u011b p\u0159idal.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu z\u00edtra p\u0159ij\u00edt?“<\/div>\n
„Tome, ty m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt, kdy jen bude\u0161 cht\u00edt,“ usm\u00e1l se na n\u011bj. Pak se naklonil tak, \u017ee se rty t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkal Tomova ucha. „Je to star\u00fd trik, ale n\u00e1hradn\u00ed kl\u00ed\u010d m\u00e1m pod roho\u017ekou p\u0159ed dve\u0159ma. P\u0159i\u0161lo mi to zbyte\u010dn\u00e9, ale kdy\u017e jsem si p\u011btkr\u00e1t b\u011bhem jednoho m\u011bs\u00edce zabouchl kl\u00ed\u010de v dom\u011b, vyzkou\u0161el jsem to a funguje to,“ Tom se vesele usm\u00edval, a z\u00e1rove\u0148 cel\u00fd t\u0159\u00e1sl pod tepl\u00fdm dechem na sv\u00e9m uchu. „Tak\u017ee jsi kdykoliv v\u00edt\u00e1n,“ Anis se nahnul a spojil jejich rty. Nesta\u010dil v\u0161ak nic ud\u011blat a Tom u\u017e energicky atakoval jeho \u00fasta v\u00e1\u0161niv\u00fdmi \u00fatoky jazyka.<\/p>\n<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsi ud\u011blal tu nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b,“ zamumlal Tom. „Vyzradil jsi mi tajemstv\u00ed, kter\u00e9 sis pro sv\u00e9 vlastn\u00ed dobro m\u011bl nechat pro sebe.“<\/div>\n
„Dobr\u00e1, nech\u00e1m ti ud\u011blat kl\u00ed\u010de,“ zasm\u00e1l se Anis, znovu, rychle spojil jejich rty a odt\u00e1hl se. „A te\u010f bys m\u011bl j\u00edt. Ka\u017edou chvilku by m\u011bli p\u0159ij\u00edt novin\u00e1\u0159i.“<\/div>\n
„A ty se boj\u00ed\u0161, \u017ee bys zejtra v\u0161ude vid\u011bl n\u00e1\u0161 polibek, \u017ee? \u017de by ho n\u011bkdo zv\u011b\u010dnil na v\u011b\u010dn\u00e9 \u010dasy.“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 bych \u017e\u00e1rlil na ka\u017ed\u00e9ho, kdo by m\u011bl obr\u00e1zek tebe p\u0159i polibku. Mn\u011b se l\u00edb\u00ed ta p\u0159edstava, \u017ee n\u00e1s takhle n\u011bkdo zv\u011b\u010dn\u00ed. Vlastn\u011b\u2026 Mohl bych si tuhle fotku nechat zv\u011bt\u0161it a n\u011bkam pov\u011bsit, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„\u017de bych byl rud\u00fd p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohledu na tu fotku.“<\/div>\n
„Hm, \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc to zn\u00ed jako skv\u011blej n\u00e1pad,“ zamru\u010del spokojen\u011b Anis a rozesm\u00e1l se, kdy\u017e mu Tom op\u011bt v\u011bnoval herdu do ramene. „Te\u010f u\u017e jdi, nebo t\u011b v\u00e1\u017en\u011b unesu.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 bych cht\u011bl bejt unesenej.“<\/div>\n
„Tome!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, nechovej se jako d\u00edt\u011b,“ proto\u010dil s \u00fasm\u011bvem o\u010di Tom. Pak Anise naposledy pol\u00edbil a vystoupil. Anis s \u00fasm\u011bvem vrt\u011bl hlavou a se z\u00e1jmem sledoval Toma, jak odemyk\u00e1, naposledy se na n\u011bj ot\u00e1\u010d\u00ed, s \u00fasm\u011bvem mu m\u00e1v\u00e1, a pak u\u017e miz\u00ed uvnit\u0159 domu.<\/div>\n
Dom\u016f se vracel s pocitem, \u017ee cosi vedle n\u011bj chyb\u00ed. Jeden by p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee po t\u0159ech dnech a dvou noc\u00edch, kdy m\u011bl Toma neust\u00e1le n\u011bkde pobl\u00ed\u017e, se ho p\u0159esyt\u00ed. Ale nebylo to tak. Sp\u00ed\u0161 m\u011bl pocit, \u017ee k n\u011bmu p\u0159ilnul je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
\n
„No kone\u010dn\u011b jsi tady!“ Sotva Tom vkro\u010dil do domu, p\u0159epadlo ho jeho dvoj\u010de. Toma zarazilo, \u017ee se v\u016fbec nesm\u00e1l a sev\u0159en\u00ed jeho ramene myslel naprosto v\u00e1\u017en\u011b. „Poj\u010f,“ ani\u017e by pozdravil, oto\u010dil se a t\u00e1hl Toma za sebou.<\/div>\n
„Hej, co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161,“ \u010dernovlas\u00fd rozrazil dve\u0159e do ob\u00fdv\u00e1ku a Tom z\u016fstal zara\u017een\u011b st\u00e1t mezi nimi. Uprost\u0159ed pokoje le\u017eela hromada dopis\u016f, sahaj\u00edc\u00ed Tomovi a\u017e n\u011bkam k pasu. M\u00edrn\u011b pootev\u0159el pusu a on\u011bm\u011ble na tu horu pap\u00edru z\u00edral. Ani si nev\u0161iml Andyho sed\u00edc\u00edho na pohovce.<\/div>\n
„C-co to je?“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, proto\u017ee z\u00e1sadn\u011b neotv\u00edr\u00e1m dopisy adresovan\u00e9 tob\u011b. Ale m\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee to budou reakce na tv\u016fj nov\u00fd vztah. P\u0159es v\u00edkend se toho holt dost nakupilo.“<\/div>\n
„Jak se sem tohle v\u0161echno dostalo?“<\/div>\n
„R\u00e1no p\u0159ijelo auto z po\u0161ty s t\u00edm, \u017ee tu pro tebe maj\u00ed p\u00e1r dopis\u016f. Up\u0159\u00edmn\u011b, pokud tomuhle \u0159\u00edkaj\u00ed p\u00e1r dopis\u016f, nikdy nechci pracovat na po\u0161t\u011b,“ ozval se Andy.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se pon\u011bkud ztuhle roze\u0161el jeho sm\u011brem, ale zastavil se u sv\u00fdch dopis\u016f a po jednom z nich s\u00e1hl. Rozt\u0159esen\u00fdmi prsty ho rozbalil a o\u010dima p\u0159ejel po jeho textu. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem se jeho rty m\u011bnily na u\u017e\u0161\u00ed a u\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1ru. Kdy\u017e si toho Bill v\u0161iml, dopis mu vytrhl z rukou a s\u00e1m ho za\u010dal nahlas \u010d\u00edst.<\/div>\n
„Drah\u00fd Tome,“ za\u010dal pon\u011bkud nejist\u011b. „Nechci se ti vt\u00edrat do \u017eivota, ale mysl\u00edm, \u017ee by ses m\u011bl nad sebou zamyslet, proto\u017ee to, co se sv\u00fdm \u017eivotem pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1\u0161, je blbost. Ten chlap je t\u00e9m\u011b\u0159 jednou tak star\u00fd jako ty! Je jasn\u00e9, \u017ee se jen chce p\u0159i\u017eivit na tv\u00e9 sl\u00e1v\u011b, jen t\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1. Nev\u00edm, \u010d\u00edm t\u011b oblbnul, ale v\u00e1\u017en\u011b si mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 na v\u00edc, ne\u017e je tenhle chladnokrevn\u00fd n\u00e1siln\u00edk. Pros\u00edm, Tome, zamysli se nad sv\u00fdm jedn\u00e1n\u00edm, ne\u017e t\u011b sta\u010d\u00ed zranit. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159eje Kl\u00e1ra,“ Bill se odml\u010del a zad\u00edval se na Toma, sklesle sed\u00edc\u00edho na pohovce vedle Andyho. Ten ho tak\u00e9 starostliv\u011b sledoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 V o\u010d\u00edch v\u0161ech figuruju jako neschopn\u00fd, d\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd idiot?“ Bill nedok\u00e1zal rozeznat t\u00f3n Tomova hlasu, nedok\u00e1zal odhadnout, na co jeho dvoj\u010de mysl\u00ed, co c\u00edt\u00ed. A to se mu nel\u00edbilo.<\/div>\n
„Ale ur\u010dit\u011b ne!“ nam\u00edtl m\u00edsto n\u011bj Andy a nat\u00e1hl se pro dal\u0161\u00ed z hromady dopis\u016f. Otev\u0159el ho, a ani\u017e by ho p\u0159edem prol\u00edtl pohledem, rovnou ho za\u010dal \u010d\u00edst nahlas. „Douf\u00e1m, \u017ee si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee sis Bua z\u00edskal, ty uboh\u00e1 napodobenino hiphopera. On nepot\u0159ebuje citlivou chudinku, jako jsi ty. Zaslou\u017e\u00ed si n\u011bkoho lep\u0161\u00edho,“ Andy do\u010detl kr\u00e1tk\u00fd vzkaz a omluvn\u011b se zad\u00edval na Toma.<\/div>\n
„Anis by tu holku p\u0159inejmen\u0161\u00edm p\u0159izabil,“ Tom\u016fv kamenn\u00fd v\u00fdraz se kone\u010dn\u011b rozlomil a p\u0159ekvapen\u00e9mu Billovi a Andymu uk\u00e1zal pobaven\u00fd \u00fa\u0161klebek. „Nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e mu n\u011bkdo \u0159\u00edk\u00e1 Bu.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A co ti d\u011bl\u00e1, kdy\u017e mu tak \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Bill sv\u00e9 dvoj\u010de znal a dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak moc r\u00e1do provokuje. Tom se na n\u011bj ale jenom usm\u00e1l a pohled vr\u00e1til na hromadu pap\u00edr\u016f.<\/div>\n
„Tak\u017ee to m\u00e1me na\u0161e fanynky, co to se mnou mysl\u00ed a\u017e moc dob\u0159e, a pak Anisovy fanynky, kter\u00e9 m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed za to, \u017ee jsem se k n\u011bmu dostal a\u017e moc bl\u00edzko. Co mysl\u00edte, najdou se je\u0161t\u011b jin\u00e9?“<\/div>\n
„No, ur\u010dit\u011b se najdou i takov\u00e9, kter\u00e9 ti budou nad\u00e1vat, \u017ees je takovou dobu krmil planou nad\u011bj\u00ed, a nakonec skon\u010d\u00ed\u0161 v posteli s chlapem,“ Andy byl r\u00e1d, \u017ee jeho kamar\u00e1d se vr\u00e1til k lehce ironick\u00e9mu nadhledu. N\u011bjak mu neum\u011bl citov\u011b pomoct. S\u00e1hnul po prvn\u00edm dopisu, co mu p\u0159i\u0161el pod ruku, otev\u0159el ho a tentokr\u00e1t i p\u0159el\u00e9tl pohledem. „Dal\u0161\u00ed anonym,“ pohrdav\u011b si odfrkl. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e byl n\u011bkdo natolik zbab\u011bl\u00fd, \u017ee se pod sv\u00e9 n\u00e1zory nen\u00ed ochoten podepsat.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty uboh\u00fd b\u00edd\u00e1ku! Jak jsi n\u00e1s mohl tak dlouho oblbovat? My ti slep\u011b v\u011b\u0159ily, milovaly t\u011b\u2026 A ty si p\u0159itom nech\u00e1\u0161 proj\u00ed\u017ed\u011bt \u0159i\u0165 kdejak\u00fdm \u010dern\u00fdm debilem. Je mi z tebe \u0161patn\u011b. Jak v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 s\u00e1m se sebou \u017e\u00edt?! D\u011bl\u00e1 se mi blb\u011b u\u017e jenom z p\u0159edstavy, \u017ee jsem n\u011bkdy poslouchala takov\u00fdho buz\u00edka.“<\/div>\n
„Budu h\u00e1dat. T\u00fd holce je tak \u010dtrn\u00e1ct, je to typick\u00e1 nanynka a je si nejist\u00e1 vlastn\u00ed orientac\u00ed.“<\/div>\n
„A aby se l\u00edbila ostatn\u00edm, aby byla v\u017edycky nejv\u00edc in, m\u00e1 v\u00edc oble\u010den\u00ed, \u0161perk\u016f a jin\u00fdch dopl\u0148k\u016f ne\u017e my dva dohromady.“<\/div>\n
„A v tom p\u0159\u00edpad\u011b m\u00e1 setsakra zazoban\u00fd rodi\u010de, proto\u017ee ty t\u0159i \u0161atn\u00ed pokoje, kter\u00e9 tu m\u00e1te, by mohly z\u00e1sobovat pr\u016fm\u011brn\u00fd obchodn\u00ed centrum.“<\/div>\n
V\u0161ichni t\u0159i se rozesm\u00e1li. Nem\u011bli s\u00edlu br\u00e1t tyto dopisy v\u00e1\u017en\u011b. A kdy\u017e se z toho necht\u011bli zhroutit, zb\u00fdval jim jen sm\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
Tom na sv\u00fdch ramenou c\u00edtil tu t\u00edhu, tu hnusnou t\u00edhu nehezk\u00fdch pocit\u016f. Sebel\u00edtost, \u00fazkost, zoufalost. To v\u0161echno bylo uvnit\u0159 n\u011bj a on v\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e ta bublina praskne, bude na tom psychicky hodn\u011b zle. Ale te\u010f, alespo\u0148 ne\u017e se p\u0159e\u017eene tato prvn\u00ed vlna nen\u00e1visti, mus\u00ed b\u00fdt siln\u00fd. Mus\u00ed v\u0161em uk\u00e1zat, \u017ee se nenech\u00e1 jen tak zlomit. Voln\u00fd den a sezn\u00e1men\u00ed s Norou prozat\u00edm zacelily jeho poni\u010den\u00e9 ego a pomohly mu op\u011bt nabrat sebejistotu.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b to bere\u0161 takhle v pohod\u011b?“ p\u0159isedl si k n\u011bmu Bill, kdy\u017e se dosm\u00e1li. „Nem\u00e1m zavolat Anisovi? Toti\u017e\u2026 Nehraje\u0161 tu s\u00edlu na n\u00e1s?“<\/div>\n
„Nejsem keramick\u00e1 panenka, Bille,“ Toma starost jeho dvoj\u010dete rozesm\u00e1la, ale z\u00e1rove\u0148 i dojala. „N\u011bco vydr\u017eim, p\u0159esto\u017ee jsem se v posledn\u00edch dnech podle toho nechoval. A Anisovi chci zavolat s\u00e1m, ale a\u017e ve\u010der. Nejd\u0159\u00edv aspo\u0148 trochu zmen\u0161\u00edme \u0159ady neotev\u0159en\u00fdch dopis\u016f, co vy na to?“<\/p>\n

<\/div>\n

Anis sed\u011bl ve sv\u00e9m k\u0159esle a v rukou dr\u017eel jeden dopis. P\u0159esto\u017ee po jeho pravici le\u017eela velk\u00e1 hromada otev\u0159en\u00fdch a po jeho levici je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed hromada neotev\u0159en\u00fdch dopis\u016f, on u\u017e n\u011bjakou dobu st\u00e1le dokola pro\u010d\u00edtal pr\u00e1v\u011b tento.<\/p>\n<\/div>\n
Drah\u00fd Anisi,<\/em><\/div>\n
nejd\u0159\u00edv bych Ti cht\u011bla \u0159\u00edct, \u017ee ti vztah s Tomem moc p\u0159eju a douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m to dlouho vydr\u017e\u00ed. Oba v\u00e1s m\u00e1m moc r\u00e1da a jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00e1, kdy\u017e v\u00e1s vid\u00edm z\u00e1\u0159it tak, jako na t\u00e9 fotce z p\u00e1tku.<\/em><\/div>\n
Cht\u011bla jsem v\u00e1m jen vyj\u00e1d\u0159it podporu, va\u0161emu vztahu v\u011b\u0159\u00edm a douf\u00e1m, \u017ee ho nenech\u00e1te zaniknout jen kv\u016fli odsudk\u016fm a nad\u00e1vk\u00e1m od jin\u00fdch. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee oba jste dostate\u010dn\u011b siln\u00e9 osobnosti na to, abyste tento zajist\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00fd n\u00e1tlak vydr\u017eeli. A to \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 z v\u00e1s na t\u00e9 fotce z\u00e1\u0159ilo, si zaslou\u017e\u00edte.<\/em><\/div>\n
P\u0159eju v\u00e1m hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a dr\u017e\u00edm v\u00e1m palce!<\/em><\/div>\n
Va\u0161e platonicky zamilovan\u00e1 fanynka Karla<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ten dopis byl prvn\u00ed, na kter\u00fd narazil, a kter\u00fd jim p\u0159\u00e1l hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. V\u011bt\u0161ina t\u011bch p\u0159edch\u00e1zej\u00edc\u00edch byly nad\u00e1vky na n\u011bj. Malou \u010d\u00e1st z nich tvo\u0159ili jeho fanou\u0161ci, v\u011bt\u0161inou psaly Tomovy fanynky. \u017de jim ho odvedl, \u017ee ho musel n\u011bjak oblbnout, proto\u017ee dobrovoln\u011b by s n\u00edm ur\u010dit\u011b nebyl, \u017ee je jenom bezcitn\u00fd hajzl\u2026 Z v\u011bt\u0161iny t\u011bch dopis\u016f nep\u0159e\u010detl ani p\u016flku.<\/div>\n
Potom tak\u00e9, v mal\u00e9 m\u00ed\u0159e, mu psali jeho fanou\u0161ci. \u017de si s t\u00edm klukem ni\u010d\u00ed \u017eivot, \u017ee mu za tu starost, co te\u010f bude m\u00edt s m\u00e9dii, nestoj\u00ed, a \u017ee mu jenom u\u0161kod\u00ed. Ty v\u011bt\u0161inou \u010detl cel\u00e9, ale nep\u0159ikl\u00e1dal jim \u017e\u00e1dnou v\u00e1hu.<\/div>\n
Ale tento dopis byl jin\u00fd. M\u011bl pocit, \u017ee kone\u010dn\u011b v mo\u0159i \u017ev\u00e1st\u016f narazil na n\u011bco, co mu d\u00e1v\u00e1 smysl. Ubezpe\u010dil ho, \u017ee st\u00e1le je\u0161t\u011b existuj\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed maj\u00ed rozum. A \u017ee jim tito lid\u00e9 v\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
Popsan\u00fd pap\u00edr neodhodil mezi ostatn\u00ed otev\u0159en\u00e9 dopisy. Dal ho stranou na uklizen\u00fd st\u016fl, a s novou chut\u00ed se pustil do op\u011btovn\u00e9ho otev\u00edr\u00e1n\u00ed a \u010dten\u00ed dopis\u016f. T\u011b\u0161il se, doufal, \u017ee takov\u00fdchto rozumn\u00fdch lid\u00ed se najde v\u00edc a \u017ee on je pak bude moct uk\u00e1zat Tomovi. Tu\u0161il, \u017ee i rasta chlapec byl zavalen dopisy, a trochu se b\u00e1l, jak to ponese. Ale dote\u010f nevolal, tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se mu vede dob\u0159e. Pokud se neozve do ve\u010dera, s\u00e1m mu zavol\u00e1 a zjist\u00ed, jak je na tom.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b t\u011b obdivuju,“ kdy\u017e skon\u010dili s dopisy, slunce u\u017e bylo t\u00e9m\u011b\u0159 zapadl\u00e9, tak\u017ee se Bill vydal objednat ka\u017ed\u00e9mu z nich pizzu. A Tom up\u0159el sv\u016fj t\u00e1zav\u00fd pohled na Andyho. „Nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee\u0161 n\u011bco takov\u00e9ho vydr\u017eet. Ka\u017ed\u00fd si p\u0159edstavuje, jak si mus\u00edte \u017e\u00edt. Jak\u00e9 m\u00e1te velk\u00e9 pen\u00edze, jak bydl\u00edte v hotel\u00edch, jak v\u00e1s fanynky miluj\u00ed, jak\u00e9 po\u0159\u00e1d\u00e1te p\u00e1rty, jak\u00e9 m\u00e1te holky. Ale u\u017e nikdo nevid\u00ed tu odvr\u00e1cenou stranu,“ pohledem v\u00fdmluvn\u011b sjel na hromadu nyn\u00ed ji\u017e otev\u0159en\u00fdch dopis\u016f.<\/div>\n
„Tohle je prvn\u00ed vlna,“ poznamenal Tom. „Minim\u00e1ln\u011b cel\u00fd tenhle t\u00fdden budeme zavaleni podobn\u00fdmi dopisy.“<\/div>\n
„Jak to, kruci, vydr\u017e\u00edte?“ Tom se nad Andyho \u0161okovan\u00fdm v\u00fdrazem rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Zvykne\u0161 si\u2026 Za p\u00e1r let,“ pokr\u010dil rameny. „Ale co ty tady v\u016fbec d\u011bl\u00e1\u0161? Nem\u00e1\u0161 b\u00fdt ve \u0161kole?“ zeptal se pon\u011bkud nejist\u011b. Nevyznal se v syst\u00e9mu vyu\u010dov\u00e1n\u00ed na vysok\u00fdch \u0161kol\u00e1ch. Nikdy to nepot\u0159eboval.<\/div>\n
„Kdybych si zkou\u0161ky napl\u00e1noval na posledn\u00ed chv\u00edli, tak bych se te\u010f pravd\u011bpodobn\u011b \u0161rotil. Ale jeliko\u017e j\u00e1 jsem v\u017edycky r\u00e1d, kdy\u017e vypadnu, tak jsem si dal zkou\u0161ky na prvn\u00ed mo\u017en\u00fd term\u00edn.“<\/p>\n<\/div>\n
„Odv\u00e1\u017en\u00fd to \u010dlov\u011b\u010de. Jak se zn\u00e1m, napl\u00e1noval bych si ty zkou\u0161ky a\u017e na ten \u00fapln\u011b posledn\u00ed term\u00edn, a stejn\u011b bych se to u\u010dil jen den dop\u0159edu.“<\/div>\n
„Jo, to celkem odpov\u00edd\u00e1 tv\u00e9mu popisu,“ zasm\u00e1l se Andy. „Ale j\u00e1 cht\u011bl m\u00edt jenom pokoj. M\u00e1ma do m\u011b furt reje, \u017ee se \u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159ipravuju, tak jsem j\u00ed t\u011bma zkou\u0161kami cht\u011bl uml\u010det a aspo\u0148 na p\u00e1r tejdn\u016f vypadnout.“<\/div>\n
„Furt je to tot\u00e9\u017e?“ Tom zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„Furt,“ Andy tup\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „A a\u017e odejdu od v\u00e1s\u2026 No, nejsp\u00ed\u0161 vezmu kreditku a budu proj\u00ed\u017ed\u011bt nazda\u0159b\u016fh N\u011bmeckem.“<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, to jsme t\u011b tak rychle omrzeli?“<\/div>\n
„Vy? Nikdy! Kolem v\u00e1s je v\u017edycky takov\u00fd koloto\u010d, \u017ee to prost\u011b neomrz\u00ed,“ Andy se znovu rozesm\u00e1l. „Sp\u00ed\u0161 jde o to, \u017ee v\u00e1m nem\u016f\u017eu z\u016fstat na krku.“<\/div>\n
„A to jako pro\u010d? M\u016f\u017ee\u0161 tu b\u00fdt t\u0159ebas do t\u00fd doby, ne\u017e se bude\u0161 muset vr\u00e1tit do \u0161koly. Billovi to ur\u010dit\u011b nebude vadit a ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsi tu v\u017edycky v\u00edt\u00e1n.“<\/div>\n
„Jo, ale\u2026 Nem\u016f\u017eu v\u00e1m tu zacl\u00e1n\u011bt celou tu dobu.“<\/div>\n
„Nezacl\u00e1n\u00ed\u0161, Andy,“ Tom si povzdychl. „J\u00e1 myslel, \u017ee to ch\u00e1pe\u0161. \u017de v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b v\u017edycky r\u00e1di uvid\u00edme.“<\/div>\n
„To jo, ale\u2026“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd ale. Prost\u011b ne. \u017d\u00e1dn\u00e9 v\u00fdmluvy, \u017ee n\u00e1m nebude\u0161 zacl\u00e1n\u011bt, kdy\u017e pracujem. Zas tak n\u00e1ro\u010dnou pr\u00e1ci nem\u00e1me. Tak\u017ee tu prost\u011b z\u016fstane\u0161 a te\u010dka.“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pu, jak t\u011b mohl Anis zkrotit,“ zamy\u0161len\u011b se na n\u011bj zad\u00edval Andy.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Tom nech\u00e1pav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Kdybys vid\u011bl ten sv\u016fj planouc\u00ed pohled\u2026 Ty jsi v\u00e1\u017en\u011b naprosto nezkrotn\u00fd \u017eivel, pevn\u00fd a nezdolateln\u00fd, nezlomiteln\u00fd. Ale kdy\u017e jsi s Anisem, jsi\u2026 jin\u00fd. Nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct, prost\u011b jen\u2026 jin\u00fd. V\u00edc ne\u017e kdy jindy mi v t\u011bch chv\u00edl\u00edch p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161 Billa.“<\/div>\n
„A o to jde, ne?“ Tom obr\u00e1til sv\u00e9 o\u010di k obloze za okny. „Jsme dvoj\u010data, jsme vlastn\u011b stejn\u00ed. Ale Bill prost\u011b a jednodu\u0161e byl pod ochranou star\u0161\u00edho bratra, mohl si dovolit b\u00fdt zcela sv\u016fj, nemusel si na nic hr\u00e1t, nemusel chr\u00e1nit dva lidi z\u00e1rove\u0148. J\u00e1 to d\u011blal stra\u0161n\u011b r\u00e1d, tohle v\u0161echno jsem miloval, proto\u017ee jsem d\u00edky tomu v\u011bd\u011bl, \u017ee je v bezpe\u010d\u00ed. Jenom\u2026 V posledn\u00edch letech jsem c\u00edtil, \u017ee d\u00edky tomu mi n\u011bco chyb\u00ed. Ne n\u011bjak zle, nikdy jsem to nevy\u010d\u00edtal Billovi. Bylo moje rozhodnut\u00ed, \u017ee ho budu chr\u00e1nit, a st\u00e1le si na n\u011bm trv\u00e1m. Jen\u2026 Jsem r\u00e1d, kdy\u017e se ob\u010das m\u016f\u017eu nechat jenom tak un\u00e9st sv\u00fdmi pocity. Stejn\u011b jako Bill.“<\/div>\n
„A Anis ti d\u00e1v\u00e1 jistotu, \u017ee si to m\u016f\u017ee\u0161 dovolit, proto\u017ee jsi chr\u00e1n\u011bn\u00fd,“ Andy ch\u00e1pav\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Myslel, \u017ee pochopil. Nikdy s Tomem o n\u011b\u010dem takov\u00e9m nemluvil. To sp\u00ed\u0161 Bill byl na tyhle rozhovory. Ale\u2026 O tom pr\u00e1v\u011b mluvili, ne?<\/p>\n<\/div>\n
Do nastal\u00e9ho ticha, jako by \u010dekal, a\u017e se odml\u010d\u00ed, se rozezvonil Tom\u016fv mobil. Doty\u010dn\u00fd se na n\u011bj rychle ohl\u00eddl a na rtech se mu objevil nad\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv. Andy se sm\u00edchem proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„No tak j\u00e1 t\u011b tu nech\u00e1m o samot\u011b, a\u0165 si ten hovor u\u017eije\u0161,“ zasm\u00e1l se, kdy\u017e ho Tom \u0161\u0165ouchl do \u017eeber. Byl to p\u0159esn\u011b takov\u00fd \u0161\u0165ouchanec, kter\u00fd znal od jeho dvoj\u010dete. „J\u00e1 jdu za Billem,“ zvedl se a ode\u0161el z m\u00edstnosti. Tom rychle zvedl sv\u016fj mobil a p\u0159ijal hovor.<\/div>\n
<\/div>\n
„My o vlku\u2026,“ \u0159ekl si ti\u0161e jakoby pro sebe a \u010dekal, jak na to bude Anis reagovat.<\/div>\n
„Jo, tak\u017ee vy m\u011b tam pomlouv\u00e1te, jo?“ Anis zn\u011bl uvoln\u011bn\u011b, spokojen\u011b. Tom nev\u011bd\u011bl, jestli je to kv\u016fli p\u0159\u00edjemn\u011b za\u017eit\u00e9mu dni nebo proto, \u017ee se zase sly\u0161\u00ed s n\u00edm. Tajn\u011b ale doufal ve druhou mo\u017enost. Uv\u011bdomoval si, \u017ee je to neuv\u011b\u0159iteln\u011b naivn\u00ed, ale nemohl si pomoct.<\/div>\n
„Ne, my pouze hodnot\u00edme.“<\/div>\n
„A co jste zhodnotili?“ Tom se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„T\u0159eba \u017ee m\u00e1\u0161 kr\u00e1sn\u00e9, siln\u00e9 ruce,“ nadhodil hrav\u00fdm hlasem. Vstal a rychl\u00fdm krokem se p\u0159esunul k sob\u011b do lo\u017enice. Nemyslel si, \u017ee by kluci poslouchali za dve\u0159mi, ale p\u0159ece jen nehodlal riskovat, \u017ee ho usly\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Hm, tak\u017ee siln\u00e9 ruce, jo?“<\/div>\n
„Siln\u00e9 ruce, kter\u00e9 odnesou i m\u011b,“ Tom dopadl na postel a zti\u0161il hlas. „Kter\u00e9 kdy\u017e se kolem m\u011b ovinou, znamenaj\u00ed ochranu p\u0159ed sv\u011btem. Jsou mu\u017en\u00e9, siln\u00e9, ale um\u00ed n\u011b\u017en\u011b pohladit. A j\u00e1 je miluju.“<\/div>\n
„Co je\u0161t\u011b na mn\u011b miluje\u0161?“<\/div>\n
„O\u010di,“ odpov\u011bd\u011bl Tom bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed. „Temn\u00e9, hlubok\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 mi dok\u00e1\u017e\u00ed \u0159\u00edct v\u0161echno, ve kter\u00fdch se v\u017edycky utop\u00edm,“ na mal\u00fd moment nechal ticho, aby se mezi nimi rozezn\u011blo v cel\u00e9 sv\u00e9 s\u00edle.<\/p>\n<\/div>\n
„A ty? Co na mn\u011b miluje\u0161 ty?“<\/div>\n
„V\u0161echno,“ Anis\u016fv hlas zn\u011bl chr\u010div\u011b, Tomovi z n\u011bj p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech. „Tv\u00e9 tmav\u00e9, jisk\u0159iv\u00e9 o\u010di, sladk\u00e9 rty, siln\u00e9, p\u0159esto ale jemn\u00e9 t\u011blo, \u0161t\u00edhl\u00e9, dlouh\u00e9 nohy\u2026 V\u0161echno,“ zopakoval. Jeho hlas byl poklesl\u00fd a Tomovi se z n\u011bj chv\u011bl dech. „Taky t\u011b doma \u010dekala nekone\u010dn\u00e1 hromada dopis\u016f?“ Tom se pousm\u00e1l nad t\u00edm, jak Anis zm\u011bnil t\u00e9ma. Nemohl mu to m\u00edt za zl\u00e9. S\u00e1m c\u00edtil, jak se v n\u011bm hromad\u00ed vzru\u0161en\u00ed. Nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad v tomhle pokra\u010dovat. Alespo\u0148 ne dnes.<\/div>\n
„\u0160\u00edlen\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvl, a\u010dkoliv to Anis nemohl vid\u011bt. „Ale celkem jsem se u jejich \u010dten\u00ed bavil. Rozd\u011bl\u00e1vali jsme to s klukama a \u010detli to nahlas. Ani bys ne\u0159ekl, kolik v\u011bc\u00ed se d\u00e1 vydedukovat z jednoho dopisu.“<\/div>\n
„Jako t\u0159eba?“<\/div>\n
„Krom\u011b \u00farovn\u011b vzd\u011bl\u00e1n\u00ed a finan\u010dn\u00edho zabezpe\u010den\u00ed? Cokoliv od barvy vlas\u016f po velikost bot.“<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, co jste s t\u011bma dopisama d\u011blali? Chemick\u00fd rozbor?“<\/div>\n
„Ne, pouze rozbor osobnosti pisatele,“ zasm\u00e1l se Tom. „Hrozn\u00e1 z\u00e1bava, m\u011bl bys to zkusit.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m s k\u00fdm. P\u0159ije\u010f, a m\u016f\u017eeme si u\u017e\u00edt z\u00e1bavu. A to ne jen tu dopisovou.“<\/div>\n
„R\u00e1d bych, ale zejtra m\u011b zaru\u010den\u011b bude \u010dekat nov\u00e1 hromada dopis\u016f. A krom\u011b toho mus\u00edm otev\u0159\u00edt, p\u0159e\u010d\u00edst a odpov\u011bd\u011bt na v\u0161echny maily.“<\/div>\n
„Vy odpov\u00edd\u00e1te na maily?“<\/div>\n
„Z\u00e1sadn\u011b na v\u0161echny, i kdyby m\u011blo b\u00fdt v odpov\u011bdi jen pod\u011bkov\u00e1n\u00ed. Je to slu\u0161nost.“<\/div>\n
„A co kdybys dopisy hodil na ty dva \u0161a\u0161ky a p\u0159ijel m\u011b nav\u0161t\u00edvit? Mohli bychom se na ty maily vrhnout spolu. Samoz\u0159ejm\u011b za p\u0159edpokladu, \u017ee si pamatuje\u0161 heslo na mail. Notebook m\u00e1m.“<\/div>\n
„Neur\u00e1\u017eej m\u00e9ho bratra, bu\u010f tak laskav!“ napomenul ho s \u00fasm\u011bvem Tom. „Ale dobr\u00e1, hodim to na ty \u0161a\u0161ky a zejtra jsem u tebe jako na koni. V kolik m\u016f\u017eu p\u0159ijet?“<\/div>\n
„Minutu po p\u016flnoci?“<\/div>\n
„N\u011bjakej nedo\u010dkavej,“ zasm\u00e1l se. „Budu u tebe v jeden\u00e1ct. A po\u010d\u00edt\u00e1m s ob\u011bdem.“<\/div>\n
„No neboj se, o hladu t\u011b nenech\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no dal\u0161\u00edho dne u domu Kaulitzov\u00fdch op\u011bt st\u00e1lo po\u0161\u0165\u00e1ck\u00e9 auto s dopisy, kter\u00e9 dva ochotn\u00ed zam\u011bstnanci po\u0161ty zase donesli do ob\u00fdv\u00e1ku, utvo\u0159ily se u\u017e dv\u011b velk\u00e9 hromady.<\/div>\n
„Tohle budem otev\u00edrat hodiny,“ zoufale, ov\u0161em naprosto up\u0159\u00edmn\u011b okomentoval nastalou situaci Andy.<\/div>\n
„Vy budete,“ ozval se okam\u017eit\u011b Tom, kter\u00fd se rozhodl opustit d\u016fm o n\u011bco d\u0159\u00edv, ne\u017e m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. „J\u00e1 jedu k Anisovi.“<\/div>\n
„Tak\u017ee my ti tu v\u010dera tak pracn\u011b pom\u00e1h\u00e1me a ty na n\u00e1s hod\u00ed\u0161 cel\u00e9 otev\u00edr\u00e1n\u00ed sv\u00fdch dopis\u016f?“<\/div>\n
„Budeme otev\u00edrat Anisovy dopisy a k tomu je\u0161t\u011b odpov\u00eddat na maily. Chce\u0161 si to vym\u011bnit?“<\/div>\n
„Och, ne, d\u00edky. Mysl\u00edm, \u017ee rad\u011bji budeme likvidovat tenhle sb\u011br,“ Bill si nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem zm\u011b\u0159il dopisy.<\/div>\n
„Ty se do toho pus\u0165 a j\u00e1 n\u00e1m zat\u00edm p\u0159iprav\u00edm ob\u011bd.“<\/div>\n
„Zr\u00e1d\u010de!“ v\u0159\u00edskl Bill, p\u0159iv\u0159el o\u010di a zap\u00edchl do vzduchu prst, ukazuje j\u00edm na Andyho. „Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“<\/div>\n
„S\u00e1m sob\u011b bys lh\u00e1t nem\u011bl, zlato,“ mrkl na n\u011bj Andy. „V\u017edy\u0165 oba dva v\u00edme, jak m\u011b miluje\u0161,“ zavrkal a ztratil se v kuchyni. Tak\u017ee u\u017e nevid\u011bl, jak se Billovy tv\u00e1\u0159e zalily krv\u00ed a jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zakryly o\u010di. Tom nad t\u00edm pozvedl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille-„<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, Tome!“ p\u0159eru\u0161il ho rychle Bill. „Ty s Anisem rudne\u0161 mnohem v\u00edc.“<\/div>\n
„Jo, ale to je s Anisem,“ nam\u00edtl logicky Tom. „Tak\u017ee\u2026 Andy?“<\/div>\n
„Och bo\u017ee, vypadni u\u017e,“ Billovy tv\u00e1\u0159e byly st\u00e1le r\u016f\u017eov\u00e9, ale u\u017e se usm\u00edval. „Jdi si za Anisem a p\u0159esta\u0148 vyzv\u00eddat, dobr\u00e1?“<\/div>\n
„Fajn. Ale promluv\u00edme si o tom ve\u010der.“<\/div>\n
„A mus\u00edme?“<\/div>\n
„Bille!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e. Promluv\u00edme si o tom ve\u010der,“ sm\u00e1l se Bill. „Ale te\u010f u\u017e jdi. A pozdravuj Anise!“<\/p>\n<\/div>\n
Tom nerv\u00f3zn\u011b post\u00e1val p\u0159ed Anisov\u00fdm domem. Zvonil u\u017e p\u0159ed chvilkou, ale zat\u00edm mu nikdo nep\u0159i\u0161el otev\u0159\u00edt. A on se c\u00edtil vystaven\u00fd v\u0161em. V\u0161echny o\u010di, kter\u00e9 on nevid\u011bl, vid\u011bly jeho. Mohl se prost\u011b jen sehnout, vz\u00edt zpod roho\u017eky kl\u00ed\u010d a odemknout si. Ale cht\u011bl, aby za n\u00edm Anis p\u0159i\u0161el, aby mu otev\u0159el a aby to byla norm\u00e1ln\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva. V\u016fbec se okolo toho kl\u00ed\u010de c\u00edtil divn\u011b.<\/div>\n
„Tome!“ p\u0159iv\u00edtal ho nad\u0161en\u00fd hlas, kdy\u017e se dve\u0159e otev\u0159ely a p\u0159ed n\u00edm se objevil jeho milenec. Usm\u00e1l se a cht\u011bl mu odpov\u011bd\u011bt, ale nedostal se k tomu. Okolo jeho pasu se ovinula siln\u00e1 pa\u017ee, natiskla ho na pevn\u00e9 t\u011blo a na jeho rty se p\u0159itiskla tepl\u00e1, hladov\u00e1 \u00fasta. Okam\u017eit\u011b se o Anise op\u0159el, ruce mu omotal kolem krku a zapojil se do polibku. Jen okrajov\u011b vn\u00edmal n\u011bkolik m\u00e1lo blesk\u016f a zvuk focen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u00e1l se na Anise, kdy\u017e od sebe sv\u00e9 rty odtrhli. Ale zbytky t\u011bla z\u016fstali st\u00e1t tak bl\u00edzko u sebe, jak to jen bylo mo\u017en\u00e9. Anis mu \u00fasm\u011bv vr\u00e1til a pozp\u00e1tku ho zat\u00e1hl do domu. Jakmile se za nimi zav\u0159ely dve\u0159e, Anis k nim Toma jemn\u011b p\u0159irazil, zoufale se na n\u011bj natiskl a znova ho za\u010dal l\u00edbat. „N\u011bjak\u00fd nedo\u010dkav\u00fd, ne?“ zasm\u00e1l se pon\u011bkud zad\u00fdchan\u011b Tom, kdy\u017e kone\u010dn\u011b sv\u00e1 \u00fasta vymanil z Anisova zajet\u00ed. P\u0159iv\u0159el o\u010di a naklonil hlavu, aby Anisovi uvolnil p\u0159\u00edstup k poko\u017ece na krku. Anis ji prudce s\u00e1l a pe\u010doval o ni jazykem. „Ale do hodiny bude t\u011bma fotkama zaplavenej net. Tohle je jin\u00e1 t\u0159\u00edda ne\u017e ten nevinn\u00fd polibek p\u0159ed v\u00edkendem.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ zamru\u010del ti\u0161e Anis, ne\u017e sv\u00fdmi rty naposledy p\u0159ejel po k\u016f\u017ei na krku. „Vid\u011bl jsem je z okna,“ p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na ty Tomovy a vyb\u00eddl je ke spolupr\u00e1ci. Tom sv\u00fdm jazykem zam\u00ed\u0159il k Anisovi, propletl jejich h\u00e1\u010fata dohromady.<\/div>\n
„Tak\u017ee u\u017e nebude\u0161 \u017e\u00e1rlit na ka\u017ed\u00fdho, kdo bude m\u00edt fotku, kde se l\u00edb\u00e1m?“<\/div>\n
„Neboj se, na t\u00fd fotce ti nebude vid\u011bt do obli\u010deje,“ za\u0161klebil se Anis a pol\u00edbil Toma na bradu. „Jen jsem cht\u011bl ka\u017ed\u00fdmu uk\u00e1zat, \u017ee jsi m\u016fj a jenom m\u016fj a nikomu t\u011b nikdy ned\u00e1m,“ tvrd\u011b se mu vpil do rt\u016f a drsn\u011b plenil jeho \u00fasta jazykem. Tom tlumen\u011b zast\u00e9nal.<\/p>\n<\/div>\n
Atmosf\u00e9ra kolem nich houstla, oba c\u00edtili nar\u016fstaj\u00edc\u00ed vzru\u0161en\u00ed. Tiskli se k sob\u011b st\u00e1le zoufaleji, jejich polibky byly st\u00e1le \u017e\u00e1dostiv\u011bj\u0161\u00ed. A\u017e zvon\u011bn\u00ed domovn\u00edho zvonku je donutilo odtrhnout se od sebe. Ml\u010deli, jen zt\u011b\u017eka lapali po dechu a intenzivn\u011b vn\u00edmali, jak se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu jejich hrud\u011b o sebe zlehka t\u0159ou.<\/div>\n
„To bude po\u0161ta,“ za\u0161eptal Anis, kdy\u017e se zvonek ozval podruh\u00e9.<\/div>\n
„N\u011bjak pozd\u011b, ne?“ i Tom \u0161eptal. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale m\u011bl pocit, \u017ee hlas by v t\u00e9to podivn\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e zn\u011bl nepat\u0159i\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Je sotva deset hodin, takhle p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed b\u011b\u017en\u011b,“ znova Toma pol\u00edbil, tentokr\u00e1t o pozn\u00e1n\u00ed n\u011b\u017en\u011bji. Uvolnil jeho sev\u0159en\u00ed, o krok poodstoupil a Tom u\u017e nebyl natisknut\u00fd na dve\u0159\u00edch. „V ob\u00fdv\u00e1ku se naj\u00ed\u017ed\u00ed notebook, po\u010dkej tam na m\u011b,“ odstoupil od n\u011bj docela. Tom se na n\u011bj usm\u00e1l a roze\u0161el se nyn\u00ed ji\u017e dob\u0159e zn\u00e1mou cestou do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
Pohodln\u011b se usadil do k\u0159esla, skr\u010dil nohy pod sebe a na kl\u00edn si vlo\u017eil notebook. Zat\u00edmco trp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e se najede internet a pozd\u011bji i jejich e-mail, do pokoje dvakr\u00e1t ve\u0161li dva chl\u00e1pci a p\u0159inesli zhruba stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed dopis\u016f, jak\u00e9 se nach\u00e1zelo u n\u011bj doma.<\/div>\n
<\/div>\n
„Och bo\u017ee, je toho dvakr\u00e1t tolik co v\u010dera,“ povzdychl si Anis. Kdy\u017e ve\u0161el do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„To proto, \u017ee v\u010dera p\u0159i\u0161ly dopisy jen z N\u011bmecka, maxim\u00e1ln\u011b z nejbli\u017e\u0161\u00ed Evropy. Dneska u\u017e dorazily i n\u011bkter\u00e9 ze sv\u011bta. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee do konce t\u00fddne se nudit nebudem,“ odpov\u011bd\u011bl mu Tom, zat\u00edmco do notebooku cosi vy\u0165uk\u00e1val. Anis si odfrkl a p\u0159e\u0161el ke k\u0159eslu. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d ho kdysi kupoval tak velk\u00e9, ale te\u010f byl r\u00e1d. P\u0159isedl si k Tomovi a pevn\u011b ho objal kolem pasu. Tom si mu polo\u017eil hlavu na rameno.<\/div>\n
„Jak to sn\u00e1\u0161\u00ed\u0161?“ zamumlal mu Anis do vlas\u016f a pol\u00edbil ho na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e dob\u0159e,“ spokojen\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di Tom. „Mysl\u00edm, \u017ee m\u011b jenom rozhodilo, jak n\u00e1hle kolem n\u00e1s ten cirkus vybuchl. Te\u010f, kdy\u017e jsem m\u011bl \u010das se s t\u00edm vyrovnat, u\u017e to zase zvl\u00e1d\u00e1m. Jsem na tlak zvykl\u00fd. Kdy\u017e jsme za\u010d\u00ednali, byli jsme senzace a v\u0161echno bylo stejn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 jako te\u010f. Vydr\u017eel jsem to p\u0159edt\u00edm, vydr\u017e\u00edm to i te\u010f. Nav\u00edc, m\u00e1m tebe,“ otev\u0159el o\u010di, usm\u00e1l se a zlehka ho pol\u00edbil. Anis se na n\u011bj usm\u00e1l zp\u00e1tky a vstal.<\/div>\n
„Jdu si ud\u011blat kafe. D\u00e1\u0161 si taky?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, d\u00edky.“<\/p>\n<\/div>\n
Anis ode\u0161el do kuchyn\u011b s my\u0161lenkami v oblac\u00edch. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Nikdy ani nemyslel na to, jak\u00e9 by bylo, kdyby s n\u011bk\u00fdm chodil kv\u016fli samotn\u00e9 podstat\u011b vztahu, kv\u016fli citu. Nikdy se o nikoho nezaj\u00edmal v\u00edc, ne\u017e jak\u00e9 m\u00e1 ten \u010dlov\u011bk t\u011blo a jak ho dok\u00e1\u017ee uspokojit. V\u0161echny jeho vztahy se zakl\u00e1daly na v\u00e1\u0161ni a cht\u00ed\u010di a jemu to tak vyhovovalo. Doned\u00e1vna.<\/div>\n
Nechal p\u0159ipraven\u00e9 hrn\u00ed\u010dky st\u00e1t a vodu va\u0159it. Zap\u0159el se rukama o linku a oknem vykoukl na zahradu. Vid\u011bl Bua s Joem hr\u00e1t si v ohrad\u011b. Vid\u011bl, jak se slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo odr\u00e1\u017e\u00ed od vody v baz\u00e9nu. Zahl\u00e9dl, jak se jak\u00fdsi barevn\u00fd pt\u00e1\u010dek snesl ze stromu a p\u0159es ze\u010f se vydal na zahradu jeho souseda. Ale nic z toho nevn\u00edmal. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak moc se jeho \u017eivot v posledn\u00edm m\u011bs\u00edci zm\u011bnil. A p\u0159i\u0161el na to, \u017ee se zm\u011bnil kompletn\u011b ve v\u0161em.<\/div>\n
Ve studiu nebyl od sobotn\u00edho r\u00e1na. V\u011bt\u0161inou d\u011blal na nov\u00e9m albu s neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm nasazen\u00edm a do posledn\u00edho dne. Nyn\u00ed do jeho vyd\u00e1n\u00ed zb\u00fdval m\u011bs\u00edc, on ho v\u0161ak pokl\u00e1dal za dokon\u010den\u00fd. Nebyla to nedbalost, to v\u011bd\u011bl jist\u011b, proto\u017ee v\u0161echny songy byly naprosto dokonal\u00e9. Byl si t\u00edm jist\u00fd, proto\u017ee v\u0161echny ty p\u00edsni\u010dky dokon\u010dil teprve ned\u00e1vno, kdy\u017e u\u017e ho napl\u0148ovala energie, kterou z\u00edsk\u00e1val ze setk\u00e1n\u00ed s Tomem. Ale ne jen tady byla zm\u011bna.<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil, jak jeho srdce pod l\u00e1tkou trika bije, jak d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee \u017eije, \u017ee \u017eije naprosto norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot pln\u00fd cit\u016f. \u017de m\u00e1 d\u016fvod b\u00edt, \u017ee ho jeho d\u016fvod napl\u0148uje \u0161t\u011bst\u00edm. Bylo to bl\u00e1zniv\u00e9, po\u0161etil\u00e9, starom\u00f3dn\u00ed, ale on c\u00edtil l\u00e1sku. Tu l\u00e1sku, kterou Nora v\u017edy omlouvala jeho otce. Tu l\u00e1sku, kterou v\u017edy nen\u00e1vid\u011bl, proto\u017ee pro ni musela jeho m\u00e1ma trp\u011bt. Ale pr\u00e1v\u011b tato l\u00e1ska d\u00e1vala jeho \u017eivotu nov\u00fd smysl, naplnila ho nov\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm. \u0160t\u011bst\u00edm, o kter\u00e9m si myslel, \u017ee je mu nav\u017edy souzeno nepoznat.<\/div>\n
Kdy\u017e konvice cvakla na znamen\u00ed toho, \u017ee dova\u0159ila, lehce sebou trhl. Uv\u011bdomil si, nad \u010d\u00edm pr\u00e1v\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, a s\u00e1m sob\u011b se pousm\u00e1l. Nikdy by si nemyslel, \u017ee bude st\u00e1t u okna a p\u0159em\u00fd\u0161let o n\u011b\u010dem takov\u00e9m, jako je l\u00e1ska a \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
S m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zalil p\u0159ipraven\u00e9 hrnky, vr\u00e1til konvici na m\u00edsto, osladil jim kafe, vzal ka\u017ed\u00fd hrnek do jedn\u00e9 ruky a vydal se do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
<\/div>\n
„Sakra, ne!“ vyjekl Tom v okam\u017eiku, kdy Anis vch\u00e1zel do dve\u0159\u00ed. Tak\u017ee chud\u00e1k arab se m\u00e1lem sp\u00e1lil.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Total pln\u00e1 schr\u00e1nka. Tak\u017ee jakmile odpov\u00edme na jeden email a sma\u017eem ho, p\u0159ijde n\u00e1m dal\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„Nem\u00e1 se v takov\u00fdch p\u0159\u00edpadech schr\u00e1nka prost\u011b ucpat a nadm\u011brn\u00e9 maily vracet pisatel\u016fm?“<\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u011b jo, ale David n\u00e1m to cel\u00fd n\u011bjak p\u0159eprogramoval, aby to fungovalo takhle. \u017de prej m\u00e1 ka\u017ed\u00e1 fanynka pr\u00e1vo na vyj\u00e1d\u0159en\u00ed n\u00e1zoru,“ Tom si povzdechl. Takov\u00e9to zasek\u00e1n\u00ed mailu v\u017edy znamenalo pr\u00e1ci na n\u011bkolik dn\u00ed.<\/div>\n
„Chytrej mana\u017eer,“ poznamenal Anis a postavil p\u0159ed Toma kafe. „Asi bychom se do toho m\u011bli pustit co nejd\u0159\u00edv, ne? T\u0159eba n\u00e1m ve\u010der pak zbyde n\u011bco \u010dasu na sebe.“<\/div>\n
„Asi jsem ti dostate\u010dn\u011b nevysv\u011btlil, co znamen\u00e1 p\u0159epln\u011bn\u00e1 schr\u00e1nka mailu.“<\/div>\n
„A j\u00e1 ti asi dostate\u010dn\u011b nezd\u016fraznil, \u017ee \u010das na tebe si prost\u011b vyhrad\u00edm, i kdybych kv\u016fli tomu m\u011bl odsunout v\u0161echny ostatn\u00ed,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159. Tom\u016fv v\u00fdraz okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tak to sem r\u00e1d,“ na moment se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed, potom se s povzdechem pustil do \u010dten\u00ed mail\u016f. „Mimochodem, co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu va\u0159it?“<\/div>\n
Anis se musel zasm\u00e1t. Jist\u011b, j\u00eddlo je to prvn\u00ed, na co jeho mali\u010dk\u00fd mysl\u00ed. A p\u0159itom to na n\u011bm nen\u00ed nikde vid\u011bt. Zaj\u00edmalo by ho, jestli kv\u016fli tomu n\u011bco d\u011bl\u00e1, n\u011bjak\u00fd speci\u00e1ln\u00ed sport nebo tak n\u011bco. I kdy\u017e podle m\u00edrn\u00fdch sval\u016f soudil, \u017ee m\u00edstn\u00ed posilovna nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm fitness centrum mu nebudou ciz\u00ed. Ale za tu dobu, co jsou spolu, nem\u011bl pocit, \u017ee by Tom n\u011bkam takhle \u0161el. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 prost\u011b jenom siln\u00fd metabolismus a jeho ob\u010dasn\u00e1 hyperaktivita mu pom\u00e1h\u00e1 dr\u017eet si tuhle skv\u011blou postavu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nevim. Budu muset n\u011bco vymyslet,“ zavrt\u011bl hlavou a obr\u00e1til svou pozornost k dopis\u016fm. Tomovo t\u011blo bylo a\u017e moc l\u00e1kav\u00e9 na to, aby se na n\u011bj mohl d\u00e1l soust\u0159edit. Alespo\u0148 pro te\u010f bylo lep\u0161\u00ed pozornost up\u0159\u00edt jinam.<\/p>\n<\/div>\n
Zvon\u011bn\u00ed mobilu p\u0159i\u0161lo v tu nejnevhodn\u011bj\u0161\u00ed dobu. Tom s Anisem si zrovna u\u017e\u00edvali poob\u011bdov\u00e9ho klidu, oba pohodln\u011b usazen\u00ed na pohovce p\u0159ed televiz\u00ed. Zd\u00e1rn\u011b se jim da\u0159ilo ignorovat jak zapnut\u00fd notebook, tak i hromadu neotev\u0159en\u00fdch dopis\u016f. Tom m\u011bl hlavu pohodln\u011b polo\u017eenou na Anisov\u011b rameni a arab ho zlehka hladil po boku. Spole\u010dn\u011b sledovali jak\u00fdsi ak\u010dn\u00ed film v televizi, ale ani jeden z nich ho po\u0159\u00e1dn\u011b nevn\u00edmal. Oba us\u00ednali, ukol\u00e9b\u00e1ni dobr\u00fdm j\u00eddlem, \u00fa\u017easnou v\u016fn\u00ed a skv\u011bl\u00fdm pocitem, kdy\u017e se ozvalo hlasit\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Tom na to reagoval jen pevn\u011bj\u0161\u00edm sev\u0159en\u00edm v\u00ed\u010dek, nespokojen\u00fdm zavr\u010den\u00edm a je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edm natisknut\u00edm sv\u00e9ho t\u011bla na to Anisovo. Arab na to reagoval tich\u00fdm, hlubok\u00fdm sm\u00edchem.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, mali\u010dk\u00fd, pus\u0165 m\u011b. Jen si to vezmu, a hned se vr\u00e1t\u00edm k tob\u011b,“ zamumlal a pol\u00edbil ho do vlas\u016f. Bylo to prost\u00e9, nyn\u00ed u\u017e zcela automatick\u00e9 gesto. Miloval, kdy\u017e Tomovi mohl takov\u00fdmito drobnostmi d\u00e1vat najevo, jak si ho cen\u00ed, jak ho miluje.<\/div>\n
„Hm,“ zabru\u010del nespokojen\u011b Tom a lehce se od n\u011bj odtrhl. Zamra\u010den\u00e9 o\u010di nep\u0159\u00edv\u011btiv\u011b propalovaly televizi. Anis ho naposledy pohladil po boku a vydal se za zvon\u00edc\u00edm telefonem. Ov\u0161em jakmile k n\u011bmu do\u0161el, mobil umlkl. Povzdechl si, pro jistotu vzal mobil s sebou a vr\u00e1til se zp\u00e1tky k Tomovi. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zapadli do stejn\u00e9ho pohodl\u00ed, v jak\u00e9m se nach\u00e1zeli p\u0159ed zazvon\u011bn\u00edm telefonu.<\/div>\n
Anisova ruka samovoln\u011b sjela na Tom\u016fv pas a jeho rty se samy zvlnily do \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e uc\u00edtil hlavu na sv\u00e9m rameni a dlouh\u00e9 prsty, kter\u00e9 se vpletly do t\u011bch jeho. Pohledem sklouzl na display a jen si povzdechl. Druh\u00fd hovor u\u017e byl o\u010dek\u00e1van\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ mimod\u011bk si p\u0159it\u00e1hl Toma bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Ten jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a t\u00e1zav\u011b se na Anise zad\u00edval. Jen se na n\u011bj pousm\u00e1l a vr\u00e1til pohled k televizi. P\u0159esto\u017ee se, p\u0159izn\u00e1val, pon\u011bkud neslu\u0161n\u011b sna\u017eil odposlouch\u00e1vat Anis\u016fv hovor, z druh\u00e9 strany sly\u0161el jen nez\u0159eteln\u00fd hlas. Z\u00e1rove\u0148 ale byl r\u00e1d, \u017ee Anis kv\u016fli hovoru neode\u0161el do soukrom\u00ed. Znamenalo to, \u017ee on<\/em> je jeho soukrom\u00ed. „Nen\u00ed o moc mlad\u0161\u00ed ne\u017e ty,“ v Anisov\u011b hlase zazn\u011blo m\u00edrn\u00e9 popuzen\u00ed, co\u017e Toma p\u0159ekvapilo. Lehce se zavrt\u011bl, ale m\u00edrn\u00fd pohyb na jeho boku ho uklidnil. Nev\u011bd\u011bl, jestli to Anis ud\u011blal c\u00edlen\u011b nebo jen mimod\u011bk, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b ho to zvl\u00e1\u0161tn\u011b uklidnilo. Na krku uc\u00edtil hork\u00fd dech, jak si Anis povzdychl. Nasko\u010dila mu hus\u00ed k\u016f\u017ee. „J\u00e1 v\u00edm, Patricku, j\u00e1 v\u00edm. Ale je u\u017e dost starej na to, aby si uv\u011bdomil, co \u0159\u00edk\u00e1\u2026 Je o p\u011bt let mlad\u0161\u00ed\u2026 Jo, je tady se mnou,“ mimod\u011bk zlehka pol\u00edbil Toma na krk. Ten se jen pousm\u00e1l a naklonil hlavu. Anis, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co ud\u011blal a jak na to Tom reagoval, se jen pousm\u00e1l a zlehka vs\u00e1l poko\u017eku Tomova krku. „Promi\u0148, cos \u0159\u00edkal?“ odtrhl se od sv\u00e1div\u00e9 k\u016f\u017ee, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee na druh\u00e9 stran\u011b linky je podez\u0159el\u00e9 ticho. Tom se spokojen\u011b pousm\u00e1l. Z mobilu zaslechl sm\u00edch. „Ne, to je dobr\u00fd, kdy\u017e u\u017e vol\u00e1\u0161, tak vyklop, co vlastn\u011b chce\u0161\u2026 Hm. A v\u00ed o tom Jost?\u2026 Ne, to nebude\u2026 A kdy to m\u00e1 bejt?… Dobr\u00e1, budeme tam,“ t\u00edpnul to a odhodil mobil na st\u016fl.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo volal a co cht\u011bl?“ zaj\u00edmal se okam\u017eit\u011b Tom. Anis se pousm\u00e1l a op\u0159el si hlavu o tu Tomovu.<\/div>\n
„To byl Patrick, a\u010dkoliv ty ho zn\u00e1\u0161 asi jako Flera. Volal, aby se jm\u00e9nem Kennetha omluvil.“<\/div>\n
„Kennetha?“<\/div>\n
„Kay One,“ Anis se pousm\u00e1l. V\u011bd\u011bl, \u017ee jeho spolupracovn\u00edci v\u00fdsadu moci jim \u0159\u00edkat prav\u00fdm jm\u00e9nem st\u0159e\u017e\u00ed stejn\u011b ostra\u017eit\u011b jako on. Ale kdyby o nich m\u011bl s Tomem mluvit pod jejich p\u0159ezd\u00edvkami, c\u00edtil by se nepohodln\u011b. „Omlouval ho mladickou nerozv\u00e1\u017enost\u00ed.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 je star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1\u2026 ne?“<\/div>\n
„O p\u011bt let.“<\/div>\n
„To moc na mladickou nerozv\u00e1\u017enost nevypad\u00e1.“<\/div>\n
„Ne, mladickou ne. To sp\u00ed\u0161 chronickou,“ za\u0161klebil se Anis. „Kenneth byl v\u017edycky hork\u00e1 hlava a reagoval neuv\u00e1\u017een\u011b, \u010dasto nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b situaci. Ka\u017ed\u00fd, kdo s n\u00edm spolupracuje, to o n\u011bm v\u00ed. To ale neznamen\u00e1, \u017ee se mu bude snadn\u011bji odpou\u0161t\u011bt, \u017ee se na to budou br\u00e1t ohledy,“ na mal\u00fd moment se odml\u010del. „Pak taky \u0159\u00edkal, \u017ee k n\u00e1m volali z n\u011bjak\u00fdho \u010dasopisu, \u017ee by s n\u00e1mi cht\u011bli ud\u011blat dvojrozhovor.“<\/div>\n
„M\u011bli jsme s t\u00edm po\u010d\u00edtat,“ povzdychl si Tom.<\/div>\n
„To m\u011bli,“ Anis se odml\u010del jen na tak kr\u00e1tkou chvilku, za kterou sta\u010dil d\u00e1t Tomovi polibek do vlas\u016f. U\u0161kl\u00edbl se s\u00e1m nad sebou, kdy\u017e si uv\u011bdomil, jak \u010dasto to d\u011bl\u00e1. „Patrick u\u017e mluvil s Jostem. Z\u00edtra v deset m\u00e1me b\u00fdt v redakci, adresu mi po\u0161le na mail,“ zavl\u00e1dlo ticho. Ne nijak nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Jen si oba pot\u0159ebovali ut\u0159\u00eddit my\u0161lenky.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d si nem\u016f\u017eou vysta\u010dit s jednou tiskovkou?“ posteskl si Tom.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi hv\u011bzda,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e Anis a nap\u0159\u00edmil se. „Moje velk\u00e1, z\u00e1\u0159iv\u00e1 hv\u011bzda, kter\u00e1 na tom na\u0161em potemn\u011bl\u00e9m, n\u011bmeck\u00e9m nebi z\u00e1\u0159\u00ed v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho,“ oto\u010dil jeho obli\u010dej k sob\u011b a pol\u00edbil ho. Tomovi se z hrudi ozvalo n\u011bco, co p\u0159ipom\u00ednalo zap\u0159eden\u00ed.<\/div>\n
„Nep\u0159eh\u00e1n\u011bj, Bu,“ usm\u00e1l se, prot\u00e1hl se a vyhoupl se mu na kl\u00edn. „Ty nebo Bill z\u00e1\u0159\u00edte v\u00edc ne\u017e j\u00e1.“<\/div>\n
„O tom j\u00e1 nic nev\u00edm,“ pousm\u00e1l se Anis. „Poj\u010f sem, mali\u010dk\u00fd,“ zamumlal a p\u0159it\u00e1hl si ho za t\u00fdl pro polibek. Pro sladk\u00e9 zapomn\u011bn\u00ed, po kter\u00e9m se mus\u00ed vr\u00e1tit zp\u00e1tky k dopis\u016fm a mail\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Hora, kter\u00e1 Toma vyd\u011bsila „P\u016fjde\u0161 se mnou?“ zeptal se Tom odpoledne dal\u0161\u00edho dne, kdy\u017e Anisovo auto zastavilo p\u0159ed jeho a Billov\u00fdm domem. „Dneska ne,“ zavrt\u011bl Anis hlavou. „Od soboty jsem nebyl doma a kluk\u016fm u\u017e ur\u010dit\u011b do\u0161la voda i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[427],"tags":[],"class_list":["post-8498","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-alles-wird-gut"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8498","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8498"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8498\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8498"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8498"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8498"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}