{"id":8505,"date":"2011-06-05T18:30:00","date_gmt":"2011-06-05T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8483"},"modified":"2026-03-01T10:51:05","modified_gmt":"2026-03-01T09:51:05","slug":"a-broken-hallelujah-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/05\/a-broken-hallelujah-3\/","title":{"rendered":"A Broken Hallelujah 3."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix & Little Muse<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Vyzpov\u00eddej se a \u017eij, vyzpov\u00eddej se a miluj<\/strong><\/p>\n<\/div>\n

Bill st\u00e1l na vrcholku a rozhl\u00e9dl se.<\/div>\n
Kolem chodily miliony lid\u00ed, stovky tis\u00edc du\u0161\u00ed, kter\u00e9 se potulovaly kolem, skoro bezc\u00edln\u011b.<\/div>\n
Nerozum\u011bl, tohle nebylo to, co mu \u0159\u00edkali, \u017ee ho \u010dek\u00e1 po smrti, a on v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159esn\u011b tam te\u010f je.<\/div>\n
Prod\u00edral se davem, rozhl\u00ed\u017eel se. Byli na vrcholu Shangovy Svat\u00e9 Hory, ale kde byli Bohov\u00e9 a hostina? Kde byli bojovn\u00edci a u\u010ditel\u00e9 star\u0161\u00edch? Tohle nebylo to, co \u010dekal.<\/div>\n
Bill se znovu rozhl\u00e9dl a zamrkal. Bylo to, jako by pr\u00e1v\u011b ztratil vlak sv\u00fdch my\u0161lenek a c\u00edtil se mnohem v\u00edc frustrovan\u011b, v\u00edce ztracen\u00fd<\/em>.<\/div>\n
Co p\u0159esn\u011b hledal? Jak se sem dostal? Kde bylo<\/em> tohle m\u00edsto?<\/div>\n
\u010c\u00edm v\u00edc se d\u00edval na ostatn\u00ed, t\u00edm v\u00edc si uv\u011bdomoval, jak je zmaten\u00fd. \u010c\u00edm d\u00e9le se d\u00edval, t\u00edm m\u00e9n\u011b si pamatoval, t\u00edm v\u00edc vid\u011bl, \u017ee v\u0161ichni ostatn\u00ed vypadaj\u00ed stejn\u011b tak dezorientovan\u011b, jak se on c\u00edtil. Znovu zamrkal, jako by se sna\u017eil set\u0159\u00e1st Vizi nebo bolest hlavy.<\/div>\n
\n

Nepom\u00e1halo to.<\/p>\n<\/div>\n

Trochu zoufale se chytil za pa\u017ei \u010dlov\u011bka nejbl\u00ed\u017ee k n\u011bmu, jen aby se n\u011b\u010deho prsty dr\u017eel. Ten druh\u00fd sebou ani netrhl, ani se na n\u011bj neoto\u010dil, jen pokra\u010doval v ch\u016fzi.<\/div>\n
Bill se nat\u00e1hl po dal\u0161\u00edch, vydral ze sebe: „Pros\u00edm\u2026“ ale zat\u00edmco se ho tentokr\u00e1t pomaleji chytil, bylo to, jako by chytal vzduch. Tenhle ho tak\u00e9 ignoroval.<\/div>\n
\n

Bill se chytil rukou sv\u00e9ho vlastn\u00edho z\u00e1p\u011bst\u00ed. Alespo\u0148 \u017ee sebe c\u00edtit dok\u00e1zal. Ale stejn\u011b byl st\u00e1le s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n

S\u00e1m, obklopen tis\u00edci.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Cht\u011bl k\u0159i\u010det, ne\u017e si v\u0161iml n\u011bkoho jin\u00e9ho, ne\u017e byli v\u0161ichni ostatn\u00ed.<\/div>\n
Ti ostatn\u00ed jen existovali<\/em>. Tenhle byl<\/em>. Bill ho sledoval, jak se zhmot\u0148uje, nic v\u00edc ne\u017e jen z\u00e1blesk sv\u011btla, pomalu se tvaroval. Vysok\u00fd mu\u017e, stejn\u011b vysok\u00fd jako on s\u00e1m. P\u0159ekr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n
A d\u00edval se p\u0159\u00edmo na n\u011bj.<\/div>\n
\n

Bill se tak\u00e9 d\u00edval, v\u00edc pot\u011b\u0161en\u00fd t\u00edm, \u017ee si ho kone\u010dn\u011b n\u011bkdo v\u0161iml, ne\u017e vyd\u011b\u0161en\u00fd tou intenzitou pozornosti. Ten mu\u017e p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a on necouvl, jen trochu za\u0161ilhal, kdy\u017e se postavil p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n

Bill otev\u0159el pusu. „J\u00e1\u2026 kde\u2026?“<\/div>\n
Ten druh\u00fd se zamra\u010dil a zvedl ruku, chytil Billovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Byl to a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b siln\u00fd n\u00e1raz v\u0161eho<\/em>. V\u0161echno, co v tak kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b ztratil, se k n\u011bmu vr\u00e1tilo a bylo fyzick\u00e9. Bill m\u011bl chv\u00edli pocit, \u017ee z toho tlaku bude zvracet. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd zvl\u00e1dnout cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot v jednom okam\u017eiku, obzvl\u00e1\u0161t\u011b ne t\u011bch p\u00e1r posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f, a zana\u0159\u00edkal.<\/div>\n
„Anisi\u2026“<\/div>\n
Bushido se neradostn\u011b usm\u00e1l, pohladil ho palcem po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Ahoj, mali\u010dk\u00fd.“<\/div>\n
Bill v\u00e1hav\u011b nat\u00e1hl ruce, byla mu d\u00e1na jen mal\u00e1 jistota rukou na jeho obli\u010deji, a on se ho pevn\u011b chytil za tuniku. Zavalila ho \u00faleva, a uplakan\u011b vydechl, kdy\u017e jeho prsty j\u00edm neprojely tak, jak se to stalo u ostatn\u00edch. S obt\u00ed\u017eemi ho pustil a jel dlan\u011bmi vzh\u016fru, c\u00edtil pod nimi hrudn\u00edk, sledoval, jak putuj\u00ed, a znovu zana\u0159\u00edkal, kdy\u017e Bushido nezmizel. Kone\u010dn\u011b p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a zabo\u0159il obli\u010dej do jeho krku, cht\u011bl se k n\u011bmu dostat, co nejbl\u00ed\u017ee to \u0161lo.<\/div>\n
\n

„Miluji t\u011b,“ vykoktal ze sebe, c\u00edtil se, jako by u\u017e nikdy nem\u011bl b\u00fdt schopen opaku. C\u00edtil, \u017ee Bushido by se to jinak mo\u017en\u00e1 nikdy nedozv\u011bd\u011bl<\/em>, podle toho, jak se rozlou\u010dili a jak spolu mluvili, jako by ho Bill n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem opustil. Vzpom\u00ednky na posledn\u00ed noc, kdy se spolu milovali, ho pron\u00e1sledovaly t\u00edm sam\u00fdm zp\u016fsobem jako p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ho ruka pohladila po vlasech a on usly\u0161el tich\u00e9 uti\u0161en\u00ed vedle sv\u00e9ho ucha. Polkl zopakov\u00e1n\u00ed sd\u011blen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Bushido mu vydechl do vlas\u016f. „Oh, Bille, jsi tak tvrdohlav\u00fd. Nejsi p\u0159edur\u010den k tomu tady b\u00fdt.“<\/div>\n
„Kde je tohle m\u00edsto?“ nal\u00e9hal Bill, hned jak se c\u00edtil dost siln\u00fd na to, aby zvedl hlavu z Bushidovy tuniky. Von\u011bla pov\u011bdom\u011b, ale jinak. Jako by jedna v\u011bc z n\u00ed byla n\u011bjak jinak nebo chyb\u011bla. Uklid\u0148ovalo ho to a d\u011bsilo z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Tohle je sv\u011bt mezi. Nen\u00ed to ani R\u00e1j ani Peklo. Tahle hora je pro ty, kte\u0159\u00ed ztratili svou cestu.“ Dal Bushido l\u00e1skypln\u011b p\u00e1r pram\u00ednk\u016f vlas\u016f za Billovo ucho.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem neztratil cestu,“ st\u00e1l si na sv\u00e9m, skoro a\u017e moc d\u011btinsky, prsty sev\u0159el materi\u00e1l pevn\u011bji, zat\u00edmco druhou rukou hladil Bushida po \u010delisti, jako by snad nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee se ho dot\u00fdk\u00e1. „Nezaslou\u017e\u00edm si b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, zat\u00edmco tv\u016fj popel le\u017e\u00ed v urn\u011b; jsi mrtv\u00fd.“ Zavrt\u011bl Bill hlavou. „Za co? Co bylo dobr\u00e9ho na m\u00e9 Vizi, kdy\u017e jsi stejn\u011b um\u0159el?“ ut\u0159el si Bill roz\u010d\u00edlen\u011b o\u010di a chytil se tuniky na Bushidov\u011b hrudn\u00edku ob\u011bma rukama.<\/div>\n
C\u00edtil, jak ho Bushido chytil za pas. „Tak\u017ee jsi nechal s\u00e1m sebe um\u0159\u00edt? Ch\u0159adnout?“<\/div>\n
\n

Bill zav\u0159el o\u010di a pokr\u010dil rameny. „Bylo na \u010dase, abych ode\u0161el.“<\/p>\n<\/div>\n

„Opova\u017euje\u0161 se odporovat Boh\u016fm?“<\/div>\n
Vykulil o\u010di. „Nikdy!“ zaj\u00edkal se, vrt\u011bl hlavou. „Nikdy bych neodporoval\u2026“<\/div>\n
„Mali\u010dk\u00fd, m\u00e1\u0161 toho je\u0161t\u011b tolik, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat. A to nezmi\u0148uji to, o kolik lid\u00ed se mus\u00ed\u0161 starat. Tv\u016fj otec, Andreas, dokonce i Tom, t\u011b pot\u0159ebuj\u00ed.“ Bushido zvedl Billovu ruku a pol\u00edbil ho na kloubky. „V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluji, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Pak pro\u010d nechce\u0161, abych s tebou byl?“ zeptal se Bill teskn\u011b.<\/div>\n
„Bille, poslouchej m\u011b. Milovat n\u011bkoho neznamen\u00e1 v\u017edy to, \u017ee ho chce\u0161 m\u00edt po sv\u00e9m boku. Milovat n\u011bkoho, opravdu<\/em> n\u011bkoho milovat, je to, \u017ee pro n\u011bj v\u017edycky chce\u0161 to nejlep\u0161\u00ed. A\u0165 u\u017e je to cokoliv. Tv\u016fj \u017eivot je\u0161t\u011b neskon\u010dil. Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
„M\u016fj \u017eivot skon\u010dil, kdy\u017e se ti zastavilo srdce.“ Bill se sna\u017eil dostat ke Gener\u00e1lovi bl\u00ed\u017e, ale Bushido si ho od sebe dr\u017eel na d\u00e9lku pa\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Bille. Tak moc, jak t\u011b chci u sebe, v\u00edm, \u017ee tam jsou lid\u00e9, kte\u0159\u00ed t\u011b pot\u0159ebuj\u00ed. Mus\u00ed\u0161 se nau\u010dit, \u017ee \u017e\u00edt cestu, kterou mus\u00ed\u0161 j\u00edt, ti p\u0159inese smutek i radost. Dovolil jsi smutku a\u017e moc, v\u00edc, ne\u017e m\u016f\u017ee\u0161, dokud t\u011b to nezabilo. Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee bys mohl povolit tak\u00e9 radosti vstoupit do tv\u00e9ho \u017eivota?“<\/div>\n
„Bez tebe \u017e\u00e1dn\u00e1 radost nen\u00ed,“ na\u0159\u00edkal Bill. „Nemohu se vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„Ano, m\u016f\u017ee\u0161, mali\u010dk\u00fd. A vr\u00e1t\u00ed\u0161 se. V\u00ed\u0161, pro\u010d jsi tady? Pro\u010d jsi ne\u0161el do R\u00e1je?“ Bushido jemn\u011b zvedl Billovu bradu a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. „N\u011bco t\u011b dr\u017e\u00ed zp\u00e1tky; n\u011bco t\u011b pout\u00e1 k zemi. V\u00ed\u0161, co to bylo?“<\/div>\n
Bill zoufale zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Dozv\u00ed\u0161 se to.“<\/div>\n
Bill\u016fv tlukot srdce se zrychlil nad t\u00edm, jak kone\u010dn\u011b to zn\u011blo, p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, co v\u0161echno nechal za sebou a \u017ee na to p\u0159edt\u00edm v\u016fbec nemyslel. Spousta emoc\u00ed se mu proh\u00e1n\u011bla t\u011blem, kdy\u017e myslel na sv\u00e9ho man\u017eela, a na to, jak se jeho otec tv\u00e1\u0159il, kdy\u017e od n\u011bj Tobi ode\u0161el. On ud\u011blal to sam\u00e9, co ud\u011blal Tobi, ode\u0161el, kdy\u017e u\u017e mu nep\u0159ipadalo lehk\u00e9 z\u016fstat.<\/div>\n
\n

P\u0159\u00edsahal si, \u017ee on by nikdy nep\u0159inesl tento v\u00fdraz do otcova obli\u010deje. Jestli nedok\u00e1zal dr\u017eet sv\u00e9 slovo, pak co byl za \u010dlov\u011bka?<\/p>\n<\/div>\n

„Mus\u00edm se vr\u00e1tit, co?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„\u2026Ano, to mus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Hned jak ta slova byla vy\u0159\u010dena, hned jak si byl Bill v\u011bdom toho, \u017ee tu nez\u016fst\u00e1v\u00e1, to, co p\u0159edt\u00edm p\u0159estalo, se za\u010dalo znovu d\u00edt, postupovalo to jeho smysly. V\u011bd\u011bl, \u017ee ta cesta, co se za n\u00edm objevila, vede pry\u010d, nejsp\u00ed\u0161 a\u017e dom\u016f, za\u010dal okolo sebe sly\u0161et vzlyky, bombardovaly ho, jako by to byla Vize. Rozpozn\u00e1val otcovo sou\u017een\u00ed, tich\u00fd n\u00e1\u0159ek sv\u00e9ho sluhy.<\/div>\n
\n

Prosby sv\u00e9ho man\u017eela.<\/p>\n<\/div>\n

Polkl a oto\u010dil se ke schod\u016fm, byl jen st\u011b\u017e\u00ed p\u0159ekvapen, kdy\u017e zvuky p\u0159id\u00e1valy na hlasitosti.<\/div>\n
Jak dlouho je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017ee b\u00fdt tak sobeck\u00fd?<\/div>\n
Povedlo se mu ud\u011blat jeden krok ke schod\u016fm, ne\u017e se oto\u010dil.<\/div>\n
\n

Bushido ho opatrn\u011b pozoroval, vypadal soust\u0159ed\u011bn\u011b. Bill otev\u0159el pusu, zavrt\u011bl odm\u00edtav\u011b hlavou, a star\u0161\u00ed vydechl, ud\u011blal krok vp\u0159ed. Pomalu, skoro v\u00e1hav\u011b, zd\u00e1lo se Billovi, Bushido zvedl ruku a pohladil Billa jemn\u011b po vlasech, l\u00e1skypln\u011b mu p\u0159ejel prsty po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n

\n

A pak ho pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n

Nebylo to ani zdaleka to, co Bill cht\u011bl, aby to bylo. A\u017e moc kr\u00e1tk\u00e9 k uspokojen\u00ed, c\u00edtil nutk\u00e1n\u00ed to Bushidovi opl\u00e1cet, nutk\u00e1n\u00ed a v\u00e1\u0161e\u0148, kter\u00e1 se v n\u011bm hromadila od t\u00e9 doby, co zem\u0159el, a m\u011bla ho tr\u00fdznit po zbytek \u017eivota. Ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to zvl\u00e1dne, ani\u017e by odm\u00edtal odej\u00edt.<\/div>\n
Myslel si, \u017ee to zvl\u00e1dne i Bushido.<\/div>\n
P\u0159esto, ho cht\u011bl Bill k sob\u011b p\u0159it\u00e1hnout bl\u00ed\u017e, cht\u011bl j\u00edt hloub\u011bji, ale Bushido ho chytil za krk, polo\u017eil mu ruku na rameno a odt\u00e1hl se od n\u011bj. Necht\u011bl se pod\u00edvat Billovi do o\u010d\u00ed, ale chytil ho pevn\u011bji, trochu ho odstr\u010dil.<\/div>\n
„Odejdi,“ \u0159ekl mu zlomen\u011b.<\/div>\n
Billovi se chv\u011bla \u010delist, ale rozum\u011bl. Bushido t\u00edm myslel \u017eij<\/em>.<\/div>\n
\n

Bushido do n\u011bj znovu str\u010dil, ale jeho chodidla se za\u010dala pohybovat ke schod\u016fm. Pl\u00e1\u010d a prosby zesilovaly.<\/p>\n<\/div>\n

B\u011b\u017eel po schodech dol\u016f, \u0161lo se mu mnohem leh\u010deji, kdy\u017e se d\u00edval p\u0159ed sebe a ne za sebe.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"
\n<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di a i to jemn\u00e9 sv\u011btlo, jako by ho cht\u011blo up\u00e1lit.<\/div>\n
Znovu je zav\u0159el, jen na chvilku, a vracel se ke sv\u00e9mu t\u011blu. C\u00edtil t\u011b\u017ekost kolem sv\u00e9ho pasu, a uv\u011bdomil si, \u017ee to je jeho otec, kter\u00fd na n\u011bm le\u017e\u00ed. Bill c\u00edtil tu unik\u00e1tn\u00ed v\u016fni otcovy tuniky, letmou v\u016fni olej\u016f ze stroj\u016f a vonn\u00e9 sv\u00ed\u010dky, kter\u00e9 tak miloval.<\/div>\n
N\u011bkdo ho dr\u017eel za levou ruku, a z toho, jak to c\u00edtil, to byl Andreas. Stisk\u00e1val mu ji a tak trochu ho to uklid\u0148ovalo; byl to trik z dn\u00ed, kdy byli mal\u00ed. Pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by byl chycen ve sv\u00e9 Vizi a nebyli tu \u017e\u00e1dn\u00ed dosp\u011bl\u00ed, nam\u00edsto toho, aby ho opustil, by ho Andreas dr\u017eel za ruku a stisk\u00e1val mu ji v rytmu tlukotu srdce, aby mu pomohl se vr\u00e1tit zp\u00e1tky.<\/div>\n
A pak Bill porozum\u011bl tomu, co mu bylo \u0161ept\u00e1no do ucha. Bylo to: „Pros\u00edm, vra\u0165 se mi.“<\/em><\/div>\n
Byl to jeho man\u017eel.<\/div>\n
\n

Najednou Bill neodk\u00e1zal udr\u017eet o\u010di zav\u0159en\u00e9, musel Toma vid\u011bt. Zkusil oto\u010dit hlavu, ale byl na to a\u017e moc slab\u00fd. Ten minim\u00e1ln\u00ed pohyb byl ale z\u0159ejm\u011b dostatek, proto\u017ee Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl, jako by ho to p\u00e1lilo, o\u010di vykulen\u00e9, nev\u011b\u0159\u00edc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

„Bille?“ zeptal se ti\u0161e.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a polkl. Gordon se ihned zvedl a z\u00edral na n\u011bj, v obli\u010deji m\u011bl ten sam\u00fd \u0161okovan\u00fd v\u00fdraz jako Tom.<\/div>\n
„To ty,“ vydral ze sebe Bill. „Z\u016fstal jsem kv\u016fli tob\u011b.“ Znovu zav\u0159el o\u010di, a najednou se zase neh\u00fdbal.<\/div>\n
Tom se ihned pod\u00edval na Sakiho, a L\u00e9ka\u0159 p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e, aby si Billa prohl\u00e9dl. „Je na\u017eivu, ale je slab\u00fd. Ne tak slab\u00fd jako p\u0159edt\u00edm, ale st\u00e1le nen\u00ed v ide\u00e1ln\u00edm stavu.“<\/div>\n
„Co se to pr\u00e1v\u011b stalo?“ vy\u0161t\u011bkl Tom.<\/div>\n
„Byl pry\u010d, a te\u010f se vr\u00e1til. Bohov\u00e9 n\u00e1m ho vr\u00e1tili zp\u00e1tky,“ \u0159ekl Gordon jednodu\u0161e. P\u0159ijal od Andrease ubrousek a ot\u0159el j\u00edm Billovi \u010delo, sv\u016fj obli\u010dej ut\u0159el do ruk\u00e1vu. „Je zp\u00e1tky,“ za\u0161eptal. Ruce se mu t\u0159\u00e1sly; Lord Madleemu se zhluboka nadechl, kdy\u017e na rameni uc\u00edtil sluhovu ruku. „P\u0159eji si tu s n\u00edm z\u016fstat, dokud nebude v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Tom se d\u00edval d\u00e1l na Billa a p\u0159ik\u00fdvl, st\u00e1le ohromen. Srdce se mu necht\u011blo uklidnit, a on vycouval od postele se slzami v o\u010d\u00edch. Nemohl d\u00fdchat, zd\u00e1lo se, \u017ee nem\u016f\u017ee d\u011blat v\u016fbec nic, hlavn\u011b \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je Bill st\u00e1le na\u017eivu.<\/div>\n
Vid\u011bl Andrease, jak k n\u011bmu p\u0159istoupil a podal mu ruku. Te\u010f necht\u011bl pomoc. Jen\u2026 jen\u2026<\/div>\n
Tom se slo\u017eil do k\u0159esla a z\u00edral do stropu, dokud nemohl znovu norm\u00e1ln\u011b d\u00fdchat. Bill byl na\u017eivu. Byl v po\u0159\u00e1dku. Nebo bude<\/em> v po\u0159\u00e1dku. Je na\u017eivu. Je na\u017eivu. Je na\u017eivu.<\/div>\n
Tom se zakuckal slzami.<\/div>\n
Bill je na\u017eivu.<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e Bill znovu otev\u0159el o\u010di, bylo ticho. C\u00edtil dotyk na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, a i kdy\u017e to bylo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a z\u00e1rove\u0148 smutn\u00e9, byla to jen vzpom\u00ednka. A pak se posadil.<\/div>\n
V pokoji bylo p\u0159\u00edjemn\u011b ticho, byla noc. Bill se usm\u00e1l, kdy\u017e uvid\u011bl sv\u00e9ho otce sp\u00edc\u00edho na gau\u010di na druh\u00e9m konci pokoje. Andreas se rozvaloval v k\u0159esle a jeho tich\u00e9 chr\u00e1p\u00e1n\u00ed v Billovi probouzelo p\u0159\u00edjemn\u00e9 horko.<\/div>\n
\n

Oto\u010dil se a uvid\u011bl Toma, v jin\u00e9m k\u0159esle, hned vedle jeho postele, op\u0159en\u00e9ho o ze\u010f. Spal, krk m\u011bl podivn\u011b zkroucen\u00fd. Bill ho cht\u011bl probudit, ale ne\u017e mohl n\u011bco ud\u011blat nebo \u0159\u00edci, Tom otev\u0159el o\u010di a zamrkal.<\/p>\n<\/div>\n

„Bille,“ zachrapt\u011bl ti\u0161e. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ naklonil se a op\u0159el se dlan\u011bmi o matraci, p\u0159elezl k n\u011bmu do postele a zdr\u00e1hav\u011b se dotkl jeho ruky. „L\u00e9ka\u0159, Saki – \u0161el pro n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. Dal ti n\u011bkolik injekc\u00ed. P\u0159estals b\u00fdt pak tak bled\u00fd.“
\nBill se jen usm\u00e1l, kdy\u017e se pro n\u011bj jeho man\u017eel nat\u00e1hl a objal ho, opatrn\u011b ho l\u00edbal na rameno. Op\u0159el se bradou o Tomovo a nechal se hladit. A pro jednou v\u011bd\u011bl, \u017ee na to m\u00e1 Tom pr\u00e1vo. Pod\u00edval se na sv\u00e9ho pod\u0159imuj\u00edc\u00edho otce a sluhu, a p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, jak stra\u0161n\u011b jim tu muselo b\u00fdt.<\/div>\n
„Miluji t\u011b,“ \u0159ekl Tom, p\u0159itiskl si ho je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, tiskl si ho k sob\u011b, dokud to nebylo skoro a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ale Bill si necht\u011bl st\u011b\u017eovat. Jako odpov\u011b\u010f pol\u00edbil Toma na krk. Nebylo to dlouho p\u0159ed t\u00edm, co Bill u\u017e neodk\u00e1zal tak lehko sed\u011bt a za\u010d\u00ednal ochabovat, \u0159ekl Tomovi, aby ho polo\u017eil zp\u00e1tky na postel, co\u017e ud\u011blal, jemn\u011b, a d\u00e1l ho rukou hladil ve vlasech.<\/div>\n
\n

Tom se na n\u011bj usm\u00e1l. „Zn\u00e1m n\u011bkoho s k\u00fdm by ses m\u011bl setkat,“ \u0159ekl. Neodpov\u011bd\u011bl na Bill\u016fv zv\u011bdav\u00fd pohled, jen mu stiskl z\u00e1p\u011bst\u00ed a postavil se na nohy, p\u0159e\u0161el po pokoji kolem Andrease k mal\u00e9 v\u011bci, kter\u00e1 st\u00e1la v rohu m\u00edstnosti. Billovi chv\u00edli trvalo, ne\u017e rozpoznal, \u017ee to n\u011bco je post\u00fdlka. Usm\u00e1l se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co Tom d\u011bl\u00e1, a op\u0159el se zp\u00e1tky o sv\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159e, sna\u017eil se znovu trochu posadit.<\/p>\n<\/div>\n

Tom se vr\u00e1til, mnohem pomaleji ne\u017e jak ode\u0161el, dr\u017eel mal\u00fd bal\u00ed\u010dek a tro\u0161ku se na n\u011bj usm\u00edval, i kdy\u017e si byl Bill jist\u00fd, \u017ee d\u00edt\u011b sp\u00ed.<\/div>\n
„Udr\u017e\u00ed\u0161 ho?“ zeptal se Tom a Bill p\u0159ik\u00fdvl, nat\u00e1hl ruce. Jeho man\u017eel se posadil na kraj postele a pomalu vlo\u017eil miminko Billovi do n\u00e1ru\u010de, urovnal pe\u0159inku, ve kter\u00e9 bylo zabalen\u00e9, zrovna kdy\u017e Bill sklopil okouzlen\u011b pohled.<\/div>\n
Bylo malink\u00e9, men\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00e9koliv miminko, kter\u00e9 Bill kdy vid\u011bl, ale vlastn\u011b nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 tak mal\u00e9 nevid\u011bl. Mrkalo, kdy\u017e mu ho Tom pod\u00e1val, dost dlouze na to, aby si Bill v\u0161iml jeho o\u010d\u00ed, ale usnulo hned po tom, co se uvelebilo v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tohle je Erik,“ \u0159ekl Tom, nat\u00e1hl se a stiskl jeho mal\u00e9 buclat\u00e9 chodidlo. Erik nakr\u010dil nos, ale neprobudil se.<\/div>\n
Bill miminko pozoroval, p\u0159ekvapen\u00fd a trochu zmaten\u00fd, kdy\u017e uc\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed hrnou slzy a jeho spodn\u00ed ret se chv\u011bje. V\u011bd\u011bl, \u017ee se Tom mra\u010d\u00ed je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne ze sebe vydal prvn\u00ed vzlyk, a zavrt\u011bl hlavou, potla\u010dil ten dal\u0161\u00ed a zvedl pohled, aby se na n\u011bj usm\u00e1l. „Nev\u00edm pro\u010d, to je v po\u0159\u00e1dku. Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a pohladil Billa po p\u0159ikryt\u00e9m stehn\u011b, uklid\u0148oval ho, kdy\u017e se Bill vr\u00e1til pozornost\u00ed k Erikovi. Na chvilku nastalo ticho, a\u017e na klidn\u00e9 oddychov\u00e1n\u00ed mali\u010dk\u00e9ho.<\/div>\n
<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee jsem t\u011b ztratil.“<\/div>\n
Bill zvedl pohled, ne\u017e si to stihl promyslet, slzy se mu do o\u010d\u00ed zase hrnuly z toho, jak se Tom tv\u00e1\u0159il. Rozt\u0159esen\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Tom tak\u00e9. „U\u017e to neud\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill se trochu zasm\u00e1l, ut\u0159el si tv\u00e1\u0159 rukou, kterou nedr\u017eel Erika. C\u00edtil se mnohem klidn\u011bji, ale tak\u00e9 mnohem v\u00edce provinile a nebyl si jist\u00fd, jestli by Tomovi vadilo, \u017ee ho ztratil, kdyby v\u011bd\u011bl v\u0161echno, ale jen jednodu\u0161e vzal jeho ruku a stiskl mu ji, dal mu melancholick\u00fd, dr\u00e1\u017ediv\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Z\u016fstanu, pokud chce\u0161,“ zd\u016fraznil.<\/div>\n
Tom mu stiskl ruku. „Plat\u00ed.“<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

Chv\u00edli trvalo, ne\u017e se povedlo jeho otce a Toma p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby \u0161li sp\u00e1t do postel\u00ed, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee oba dva pot\u0159ebuj\u00ed odpo\u010dinek, a ten jim \u017e\u00e1dn\u00e1 \u017eidle v jeho pokoji nemohla nab\u00eddnout. Jorg a David byli zam\u011bstnan\u00ed d\u00edt\u011btem a obchody, kter\u00e9 Tom d\u011blat necht\u011bl. L\u00e9ka\u0159 se vr\u00e1til zp\u00e1tky do Chr\u00e1mu, ujistil je, \u017ee bude chodit k Billovi na kontroly, \u0159\u00edkal, \u017ee mus\u00ed zjistit, co se Billovi p\u0159esn\u011b p\u0159ihodilo.<\/div>\n
\n

Ale s Andreasem to bylo hor\u0161\u00ed. Hl\u00eddal Billa, nosil mu t\u00e1cy s j\u00eddlem jako v\u017edy; j\u00eddlo, kter\u00e9 te\u010f Bill musel j\u00edst. \u0160klebil se, ale byl svoln\u00fd, kdy\u017e mu jeho p\u0159\u00edtel p\u0159inesl ve\u010de\u0159i, jen st\u011b\u017e\u00ed ho p\u0159ekvapovalo, \u017ee v n\u00ed byla sam\u00e1 lehk\u00e1 j\u00eddla. Bylo to v pohod\u011b. Nebyl si jist\u00fd, jestli by byl schopn\u00fd zvl\u00e1dnout po\u0159\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo.<\/p>\n<\/div>\n

„Jsou opravdu takhle drastick\u00e1 opat\u0159en\u00ed pot\u0159eba k tomu, aby t\u011b p\u0159ivedli zp\u00e1tky z okraje?“<\/div>\n
Bill tuto ot\u00e1zku ne\u010dekal a zarazil se, dr\u017eel si l\u017e\u00edci p\u0159ed pusou a pod\u00edval se na Andrease, kter\u00fd st\u00e1le st\u00e1l vedle postele. Byl to jejich prvn\u00ed \u010das od t\u00e9 nehody a prvn\u00ed \u010das, kdy m\u011bl Bill dost kur\u00e1\u017ee ke konverzaci. Z t\u00f3nu, kter\u00fdm byla ot\u00e1zka pod\u00e1na, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee Andreasovi trvalo, ne\u017e nabral odvahu se ho zeptat. Polo\u017eil l\u017e\u00edci a povzdychl si, neodpov\u011bd\u011bl, sledoval, jak se jeho kamar\u00e1d posadil na postel vedle n\u011bj.<\/div>\n
„U\u017e t\u011b takhle nechci nikdy vid\u011bt.“
\n„Budu se sna\u017eit, aby mi u\u017e nikdy nebylo vyrv\u00e1no srdce,“ \u0159ekl Bill, trochu p\u0159ekvapen\u00fd t\u00edm, \u017ee zvl\u00e1dl sarkasmus.<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b,“ nal\u00e9hal Andreas, sp\u00ed\u0161 prosil, ne\u017e na\u0159izoval. „Nikdy jsem t\u011b nevid\u011bl tak nev\u011b\u0159\u00edc\u00edho.“<\/div>\n
Bill si odfrkl a odstr\u010dil t\u00e1c ke kolen\u016fm. „Divn\u00e9. Nikdy jsem tak nev\u011b\u0159il Boh\u016fm, jako v\u011b\u0159\u00edm te\u010f.“<\/div>\n
\n

Andreas na toto neodpov\u011bd\u011bl a Bill sklopil hlavu.<\/p>\n<\/div>\n

„\u2026Vid\u011bl jsem ho.“<\/div>\n
„Koho?“ zeptal se Andreas, fingoval lhostejnost.<\/div>\n
„Anise. Byl jsem na tom m\u00edst\u011b\u2026“ Billovi do\u0161la slova, kdy\u017e se sna\u017eil vzpomenout si na co nejv\u00edc. I te\u010f to bylo nejasn\u00e9, mizelo to stejn\u011b jako jeho \u017eivot, kdy\u017e tam byl. „\u2026Bylo to n\u00e1vr\u0161\u00ed, o kter\u00e9m n\u00e1m nebylo \u0159e\u010deno, \u017ee existuje. Lid\u00e9 tam bloud\u00ed v tom nejhor\u0161\u00edm stavu. Byli ztraceni<\/em> a nev\u011bd\u011bli o tom.“<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k odvr\u00e1til pohled a vydechl. „Byl tam Gener\u00e1l?“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill pomalu. „P\u0159i\u0161el tam, aby m\u011b zachr\u00e1nil.“<\/div>\n
„Bille-„<\/div>\n
„Ne, Andy. Opravdu. J\u00e1 byl ztracen\u00fd; te\u010f v\u00edm, \u017ee jsem se ztr\u00e1cel ve sv\u00e9m vlastn\u00edm \u017ealu a cht\u011bl jsem<\/em> zem\u0159\u00edt. Opravdu cht\u011bl. Ale nemohl jsem to ud\u011blat. Nemohl jsem ud\u011blat posledn\u00ed krok a nechat v\u0161e za mnou.“ Bill se pod\u00edval na sv\u00e9 ruce a vydechl. „A on by m\u011b ani nenechal. \u0158ekl mi, \u017ee mus\u00edm \u017e\u00edt.“<\/div>\n
„A to jsi nemohl poslechnout, kdy\u017e jsem ti to \u0159\u00edkal j\u00e1? Nebo tv\u016fj man\u017eel?“ Andreasovi se chv\u011bl hlas, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, jak Bill le\u017eel na posteli, h\u00e1zel sebou a k\u0159i\u010del. Byla to ta nejhrozn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou kdy vid\u011bl. A pak nastalo ticho a nicota. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee za\u010dal bre\u010det, dokud se k n\u011bmu Bill nep\u0159itulil bl\u00ed\u017e a neobjal ho.<\/div>\n
<\/div>\n
Andreas nev\u011bd\u011bl, co by d\u011blal, kdyby ztratil sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele, tu jedinou st\u00e1lou v\u011bc ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b. Nikdy neodm\u00edtal svou t\u0159\u00eddu, b\u00fdt sluhou nebylo nic, za co by se m\u011bl styd\u011bt. Slou\u017eit Billovi byla radost, od jejich d\u011btstv\u00ed a\u017e po dosp\u011blost. Bez n\u011bj, bez Billa jako planety, kolem kter\u00e9 krou\u017e\u00ed\u2026 byl ztracen\u00fd. „Chyb\u011bls mi,“ za\u0161eptal Billovi do vlas\u016f, zachv\u011bl se, kdy\u017e ho po z\u00e1dech za\u010daly hladit huben\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Andy. Tolik m\u011b to mrz\u00ed.“ Bill zav\u0159el o\u010di a p\u0159\u00edsahal si, \u017ee u\u017e nebude bre\u010det. Jak dlouho mohl b\u00fdt takhle sobeck\u00fd? Jedin\u00e9, co vid\u011bl, byla jeho vlastn\u00ed bolest, a cht\u011bl ud\u011blat cokoliv jen pro to, aby ji ukon\u010dil. Kdyby to ud\u011blal, pak by u\u017e Andrease nemohl nikdy v\u00edckr\u00e1t obejmout. „Omlouv\u00e1m se,“ zopakoval.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. U\u017e to prost\u011b jen ned\u011blej, ano?“ odt\u00e1hl se Andreas a ut\u0159el si o\u010di. „Mus\u00edm t\u011b nechat j\u00edst, proto\u017ee mus\u00edm \u0159\u00edct Lordu Tomovi o tv\u00e9m pokroku.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017eu odporovat,“ zamumlal Bill, kdy\u017e mu p\u0159\u00edtel znovu podsunul tal\u00ed\u0159. „Opravdu se net\u011b\u0161\u00edm na rozhovor s m\u00fdm otcem. Jen st\u011b\u017e\u00ed souhlasil, \u017ee ode m\u011b odejde jinam.“<\/div>\n
„A div\u00ed\u0161 se mu?“ usykl Andreas, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to \u0159ekl ost\u0159eji, ne\u017e cht\u011bl. Bill si vzal l\u017e\u00edci a nabral na ni pol\u00e9vku.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ne.“<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

Bill v chodb\u00e1ch nikoho nepotkal. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, S\u00eddlo Vave bylo ti\u0161\u0161\u00ed ne\u017e norm\u00e1ln\u011b, mo\u017en\u00e1 to bylo Billem; nov\u00e9 u\u0161i, nov\u00e9 o\u010di, nov\u00e1 mysl, s t\u00edm te\u010f m\u011bl \u017e\u00edt. Kdy\u017e se mu povedlo vyl\u00e9zt z postele, ani\u017e by zkolaboval, jeho prvn\u00ed v\u00fdlet byla koupelna. Po tom, co se s\u00e1m dok\u00e1zal vykoupat a vydrhnout od hlavy a\u017e k pat\u011b, rozhodl se, \u017ee nav\u0161t\u00edv\u00ed trahd lah<\/em>.<\/div>\n
\n

Bylo to u\u017e tak dlouho, co se naposledy modlil, ani\u017e by byl zoufal\u00fd, a Bill m\u011bl pocit, \u017ee ze sebe pot\u0159ebuje dostat spoustu v\u011bc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

Zahrada byla pr\u00e1zdn\u00e1, ale to Bill \u010dekal. Byla to \u00faleva, po tom, co sly\u0161el v\u0161echny Andreasovy zpr\u00e1vy o Jorgovi a Davidovi, o tom, jak jsou nad\u0161en\u00ed, \u017ee kone\u010dn\u011b vy\u0161el ze sv\u00e9ho pokoje. Jorg byl pon\u011bkud stroh\u00fd, ale David nev\u00e1hal a vlezl si k n\u011bmu do postele, aby ho obj\u00edmal, dokud ho z n\u011bj Tom prakticky neodt\u00e1hl; bylo to trochu trapn\u00e9. Zah\u0159\u00e1lo ho to u srdce, kter\u00e9 m\u00e1lem ztratil.<\/div>\n
\n

Jak to, \u017ee tohle v\u0161echno p\u0159edt\u00edm nijak nevn\u00edmal?<\/p>\n<\/div>\n

Modlitebn\u00ed m\u00edsto bylo je\u0161t\u011b klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e byl uvnit\u0159 n\u011bj, kdy\u017e nechal, aby se za n\u00edm v\u011btve vrby zav\u0159ely. Zastavil se na kamenech a p\u00e1r si jich vzal do rukou, nechal klid proj\u00edt do sv\u00e9 du\u0161e, ne\u017e se pomalu poklonil p\u0159ed olt\u00e1\u0159em.<\/div>\n
Poslala k\u00e1men Zilovi; byl r\u00e1d, \u017ee kone\u010dn\u011b pochopil, co se mu B\u016fh tu noc sna\u017eil \u0159\u00edct. Bill si myslel, \u017ee poslechl, ale pravda to nebyla.<\/div>\n
Poslal k\u00e1men Dolovi; Bohu smrti. Prosil, aby Bushido dostal v\u0161e, co si zaslou\u017e\u00ed v posmrtn\u00e9m \u017eivot\u011b. Jen kr\u00e1tce si vzpomn\u011bl na jejich setk\u00e1n\u00ed. Bushido vypadal teskn\u011b, ale ne ne\u0161\u0165astn\u011b. Snad kone\u010dn\u011b na\u0161el klid.<\/div>\n
\n

Posledn\u00ed k\u00e1men v jeho ruce poslal Ka’Va; pochopil, \u017ee jeho nov\u00fd \u017eivot nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u017eit bez minul\u00fdch l\u017e\u00ed. Jen doufal, \u017ee bude dost siln\u00fd na to, aby ud\u011blal to, co je pot\u0159eba ud\u011blat.<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt venku z postele?“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ne, ale u\u017e m\u011b unavuje le\u017eet. Cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt, a vypadnout ze sv\u00e9ho pokoje. Dv\u011b mouchy jednou ranou.“ Objal Bill sv\u00e9ho otce pevn\u011bji a nadechl se jeho v\u016fn\u011b. „M\u00e1\u0161 pohodl\u00ed?“<\/div>\n
„To je to posledn\u00ed, co m\u011b zaj\u00edm\u00e1. Oh, Bille. Tak jsi m\u011b vyd\u011bsil,“ \u0159ekl Gordon rozt\u0159esen\u011b, kdy\u017e ho pustil.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto.“ Bill tohle posledn\u00ed dobou \u0159\u00edkal hodn\u011b \u010dasto a bylo mu jasn\u00e9, \u017ee ‚omlouv\u00e1m se‘ ho v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch dnech neopust\u00ed.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1\u0161 se, jako by to byla tvoje vina,“ \u0159ekl Gordon a Bill by se t\u011bmito slovy c\u00edtil uklidn\u011bn\u00fd, ale v hlase jeho otce byla podivn\u00e1 t\u00edha viny a on si nedok\u00e1zal pomoci a musel nad n\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let. „Vskutku, mus\u00ed\u0161 se nau\u010dit lep\u0161\u00ed kontrole. Rozum\u00edm, \u017ee jsi byl hodn\u011b roz\u010darovan\u00fd posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f-“ zakuckal se a Bill usykl nad t\u00edm, jak se jeho otec t\u0159\u00e1sl a sna\u017eil se neb\u00fdt hrub\u00fd. „\u2026Obzvl\u00e1\u0161t\u011b te\u010f,“ dokon\u010dil opatrn\u011b. „Ale nechci, aby ten \u010das, cos str\u00e1vil v kl\u00e1\u0161tern\u00ed \u0161kole, p\u0159i\u0161el vnive\u010d. Jsi siln\u011bj\u0161\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill ti\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a pod\u00edval se na nabl\u00fdskanou podlahu hostinsk\u00e9ho pokoje. M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee jeho otec tohle \u0159ekne. Bill s\u00e1m o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. Jen t\u011b\u017eko mohl sv\u00e9mu otci vysv\u011btlit, pro\u010d byla jeho s\u00edla tak zdevastovan\u00e1, d\u016fvod, pro\u010d svou v\u00edru t\u00e9m\u011b\u0159 ztratil.<\/div>\n
Billa bolelo p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u017ee mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nebude schopn\u00fd sd\u00edlet se sv\u00fdm otcem nov\u011b nalezenou s\u00edlu d\u016fv\u011bry.<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 si zaslou\u017eil pravdu stejn\u011b tak jako Tom.<\/div>\n
„Ty a j\u00e1,“ za\u010dal Gordon, znovu si p\u0159it\u00e1hl Bill\u016fv pohled. „A\u017e ti bude l\u00edp, a\u017e bude\u0161 zdrav\u011bj\u0161\u00ed, my\u2026 ty a j\u00e1, mus\u00edme si promluvit.“ Jeho o\u010di se zabo\u0159ily do Billov\u00fdch a Bill se najednou znovu c\u00edtil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, i kdy\u017e byl o n\u011bkolik centimetr\u016f vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e jeho otec. „Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
\n

Bill polkl a p\u0159ik\u00fdvl, rozhodl se u\u017e d\u00e1l na nic neptat.<\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom na\u0161el Billa v jeho pokoji, jejich<\/em> pokoji. Jeho man\u017eel le\u017eel v odpo\u010d\u00edv\u00e1rn\u011b, d\u00edval se z okna na z\u00e1pad slunce, na to, jak se nebe m\u00edchalo ve zlat\u00e9 a \u010derven\u00e9.<\/div>\n
Slab\u011b se usm\u00e1l. „Lad\u00ed\u0161 k tomuto sv\u011btlu,“ \u0159ekl ti\u0161e, kdy\u017e ve\u0161el hloub\u011bji do pokoje. Bill se oto\u010dil a odm\u011bnil ho \u00fasm\u011bvem, a jen tro\u0161ku se chv\u011bj\u00edc se zvedl na nohy, aby ho p\u0159iv\u00edtal. „Je ti st\u00e1le dob\u0159e?“ zeptal se Tom rychle, kdy\u017e Billa objal.<\/div>\n
„Ka\u017ed\u00fdm dnem s\u00edl\u00edm.“ Za\u010dervenal se Bill a odvr\u00e1til pohled. „Douf\u00e1m, \u017ee ti to nevad\u00ed, poprosil jsem sluhy, aby n\u00e1m p\u0159inesli j\u00eddlo sem.“<\/div>\n
„Je to tvoje pr\u00e1vo, Bille. Jsi m\u016fj man\u017eel. Jestli chce\u0161 ve\u010de\u0159et na vrcholu Mount Lairahd, tak se to stane.“<\/div>\n
\n

Bill si promnul ruce. Tomova pomoc d\u011blala Bill\u016fv \u00fasm\u011bv teskn\u011bj\u0161\u00edm. Litoval toho, co ud\u011bl\u00e1, tak jak to napl\u00e1noval, ale mus\u00ed za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku, nem\u016f\u017eou tu u\u017e d\u00e1l b\u00fdt dal\u0161\u00ed l\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem s tebou o n\u011b\u010dem mluvit,“ za\u010dal pomalu.<\/div>\n
„Chce\u0161 se se mnou vykoupat?“ zeptal se Tom, ale Bill mu polo\u017eil ruku na tv\u00e1\u0159 a zavrt\u011bl hlavou, pol\u00edbil ho, trochu ho zuby kousl do spodn\u00edho rtu.<\/div>\n
„To, o \u010dem s tebou mus\u00edm mluvit, Tome, je velmi v\u00e1\u017en\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee bychom se m\u011bli posadit.“<\/div>\n
Tomovi v \u017eil\u00e1ch tuhla krev nad t\u011bmi slovy, a tak nechal Billa, aby ho jemn\u011b posadil do k\u0159esla. „Co je to? Na\u0161li ti Dokto\u0159i n\u011bco?“ polkl. „Um\u00edr\u00e1\u0161?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Ne, neum\u00edr\u00e1m, u\u017e ne.“ Bill ho rychle ujistil o sv\u00e9m nov\u011b nabyt\u00e9m zdrav\u00ed. „Je toho tolik, co pot\u0159ebuji \u0159\u00edct, a douf\u00e1m, \u017ee m\u011b nebude\u0161 p\u0159eru\u0161ovat, dokud neskon\u010d\u00edm.“<\/div>\n
Tom vypadal znepokojen\u011b, ale pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Nebudu.“<\/div>\n
\n

Bill si p\u0159ed n\u011bj klekl na zem a vydechl. Ol\u00edzl si rty, nebyl schopn\u00fd d\u00edvat se Tomovi do o\u010d\u00ed, kdy\u017e promluvil.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„\u2026Nebyl jsem v\u011brn\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n

\n

Tom zamrkal.<\/p>\n<\/div>\n

„\u2026Co\u017ee?“ \u0159ekl, jako by se jeho sluch zm\u00fdlil. Jako by sly\u0161el \u0161patn\u011b.<\/div>\n
\n

Bill zav\u0159el o\u010di a nutil se m\u00edt sv\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed pod kontrolou.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Gener\u00e1l Bushido-“ jeho slova byla rychle p\u0159eru\u0161ena, kdy\u017e se Tom zni\u010dehonic zvedl z k\u0159esla. Bill p\u0159ekvapen\u00edm spadl z kleku na podlahu. Zvedl pohled k Tomovu obli\u010deji.<\/p>\n<\/div>\n

„P\u0159esta\u0148 mluvit.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix & Little Muse \u00a0 Vyzpov\u00eddej se a \u017eij, vyzpov\u00eddej se a miluj Bill st\u00e1l na vrcholku a rozhl\u00e9dl se. Kolem chodily miliony lid\u00ed, stovky tis\u00edc du\u0161\u00ed, kter\u00e9 se potulovaly kolem, skoro bezc\u00edln\u011b. Nerozum\u011bl, tohle nebylo to, co mu \u0159\u00edkali, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[434],"tags":[],"class_list":["post-8505","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-broken-hallelujah"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8505","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8505"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8505\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440762,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8505\/revisions\/79440762"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8505"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8505"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8505"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}