{"id":8513,"date":"2011-06-04T18:30:00","date_gmt":"2011-06-04T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8491"},"modified":"2011-06-04T18:30:00","modified_gmt":"2011-06-04T17:30:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/04\/living-behind-a-wall-of-glass-12\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 12."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no!“ Ozval se za Simonin\u00fdmi z\u00e1dy vesel\u00fd hlas. Jakmile se oto\u010dila, nesta\u010dila \u017easnout. U\u017e dlouho se nestalo, aby se jej\u00ed syn usm\u00edval bezprost\u0159edn\u011b po probuzen\u00ed. R\u00e1no co r\u00e1no se doplou\u017eil do kuchyn\u011b a zam\u017eoural po m\u00edstnosti, aby zjistil, zda se v\u0161e nach\u00e1z\u00ed na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b. Kdy\u017e se ubezpe\u010dil, \u017ee se nic nezm\u011bnilo a nem\u016f\u017ee jej tak nic zasko\u010dit, loudav\u011b do\u0161el ke stolu, k n\u011bmu\u017e usedl, a bezmy\u0161lenkovit\u011b se pustil do j\u00eddla. Ob\u010das nab\u00fdvala dojmu, \u017ee ani nev\u00ed, co sn\u00edd\u00e1. P\u0159esto p\u0159ehnan\u011b pe\u010dliv\u011b kousal ka\u017ed\u00e9 sousto, zat\u00edmco hled\u011bl kamsi p\u0159ed sebe. V\u011bd\u011bla, \u017ee nen\u00ed dobr\u00e9 na n\u011bj mluvit, dokud nepromluv\u00ed on, co\u017e se st\u00e1valo z\u0159\u00eddka. V\u011bt\u0161inou kuchyni opustil, ani\u017e by \u0159ekl p\u016fl slova. Opravdu s n\u00ed za\u010d\u00ednal mluvit, a\u017e kdy\u017e opou\u0161t\u011bl d\u016fm a vyr\u00e1\u017eel do \u0161koly. Dnes to ale bylo jinak. Bill se v\u0159\u00edtil do kuchyn\u011b, sr\u0161el energi\u00ed a rozhazoval \u00fasm\u011bvy na v\u0161echny strany.<\/p>\n<\/div>\n
„Co je?“ Mlad\u00edk strnul uprost\u0159ed pohybu a zad\u00edval se na matku, kter\u00e1 st\u00e1la u stolu. Kdy\u017e si ji l\u00e9pe prohl\u00e9dl, zaradoval se, \u017ee nem\u00e1 vy\u010desan\u00e9 vlasy do drdolu, kter\u00fd ob\u010das nos\u00edvala a kter\u00fd se mu nel\u00edbil. M\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e je nosila rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 a nechala je spl\u00fdvat na ramena. P\u0159ipom\u00ednala mu t\u00edm chv\u00edle, kdy si jako d\u00edt\u011b hr\u00e1val s kone\u010dky jej\u00edch vlas\u016f, namot\u00e1val si je na prsty nebo za n\u011b jen tak lehounce tahal.<\/div>\n
„Zrovna jsem se cht\u011bla zeptat na to sam\u00e9.“ Poznamenala pobaven\u00fdm hlasem a postavila hrnky, kter\u00e9 dote\u010f dr\u017eela v rukou, na st\u016fl. Jako v\u017edy si syna se z\u00e1jmem prohl\u00ed\u017eela, p\u016fsobila p\u0159i tom tak, jako by jej del\u0161\u00ed dobu nevid\u011bla a sna\u017eila se tak zjistit, jak moc se zm\u011bnil. Kroutil nad t\u00edm hlavou, proto\u017ee nech\u00e1pal, co by se na n\u011bm mohlo b\u011bhem noci zm\u011bnit. Krom toho, po r\u00e1nu vypadal \u0161\u00edlen\u011b a ani to dne\u0161n\u00ed jist\u011b nebylo v\u00fdjimkou. Do zrcadla se sice nepod\u00edval, jen si prsty prohr\u00e1bl vlasy, neposedn\u00e9 prameny nacpal za u\u0161i a seb\u011bhl dol\u016f. Byl by v\u0161ak z\u00e1zrak, kdyby vypadal dob\u0159e. A\u010dkoli dnes jist\u011b vypadal o n\u011bco l\u00e9pe ne\u017e p\u0159edchoz\u00ed dny.<\/div>\n
„Na co?“ Bill nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a zaklapl lednici. P\u0159istoupil k matce, kter\u00e1 se m\u00edsto odpov\u011bdi jen usm\u00e1la, a o\u010dek\u00e1val, zda mu prozrad\u00ed, na\u010d se cht\u011bla zeptat. U\u010dinila p\u0159esn\u011b to, co p\u0159edpokl\u00e1dal. Zm\u011bnila t\u00e9ma.<\/div>\n
„Co budete dneska d\u011blat?“ Zaj\u00edmala se, jak\u00fd pl\u00e1n maj\u00ed jej\u00ed ratolesti na dne\u0161n\u00ed den. P\u0159\u00e1la si, aby si posledn\u00ed dny, kter\u00e9 tr\u00e1v\u00ed spolu, u\u017eili, p\u0159esto v\u0161ak necht\u011bla, aby Bill n\u011bjak zah\u00e1lel a povolil v u\u010den\u00ed. „Co kdyby sis ud\u011blal chvilku a pod\u00edval se na ten d\u011bjepis?“<\/div>\n
„Mami,“ za\u00fap\u011bl a \u00fatrpn\u011b se na ni pod\u00edval. To p\u0159ece nemohla myslet v\u00e1\u017en\u011b! M\u00e1 tolik starost\u00ed a ona p\u0159ijde s t\u00edm, \u017ee by se m\u011bl u\u010dit.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 mami, v\u00ed\u0161 s\u00e1m, jak na tom jsi. Kdyby t\u00e1ta v\u011bd\u011bl, \u017ee ti hroz\u00ed \u010dty\u0159ka, tak t\u011b p\u0159eraz\u00ed.“ Chlapec uhnul pohledem. Ne v\u0161ak proto, \u017ee by se styd\u011bl, ale proto\u017ee nedovedl \u010delit mat\u010dinu pohledu. Nehrozila mu \u010dty\u0159ka, hrozilo mu dokonce propadnut\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
O tom Simone samoz\u0159ejm\u011b nev\u011bd\u011bla. Kdyby ano, rozhodn\u011b by mu nedovolila z\u016fstat doma a nahnala by ho do \u0161koly. \u017dila v domn\u011bn\u00ed, \u017ee star\u0161\u00ed syn m\u00e1 d\u011bjepis mezi trojkou a \u010dty\u0159kou. Trojku byla ochotna p\u0159ijmout, proto\u017ee v\u011bd\u011bla, \u017ee Billa historie ani trochu nebav\u00ed a u\u010dit se letopo\u010dty je pro n\u011bj hrozn\u00e1 otrava. J\u00f6rg byl toho n\u00e1zoru, \u017ee kdyby jejich syn cht\u011bl, mohl by m\u00edt i dvojku, jen\u017ee to by nesm\u011bl b\u00fdt lenoch. Se stupn\u011bm ‚dobr\u00fd‘ se v\u0161ak dosud v\u017edy spokojil, ale ‚dostate\u010dn\u00fd‘ by chlapci nepro\u0161lo. Bill si v\u00edc ne\u017e dob\u0159e uv\u011bdomoval, jak\u00e1 by byla reakce rodi\u010d\u016f, kdyby si nesta\u010dil zn\u00e1mku opravit a propadl by. Kdyby jim slavnostn\u011b ozn\u00e1mil, \u017ee propadl z d\u011bjepisu, prob\u00edhalo by to asi n\u00e1sledovn\u011b. Jak J\u00f6rg, tak Simone by nejprve zalapali po dechu, p\u00e1r chvil by bylo ticho, kter\u00e9 by poh\u0159bila k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed matka. Tu by nakonec p\u0159eru\u0161il otec, kter\u00fd by Billovi ud\u011blal p\u0159edn\u00e1\u0161ku na t\u00e9ma zodpov\u011bdn\u00fd p\u0159\u00edstup nejen ke \u0161kole, ale k \u017eivotu celkov\u011b. S t\u00edm by si v\u0161ak nevysta\u010dil, po kr\u00e1tk\u00e9 dohod\u011b by rodi\u010de svorn\u011b prohl\u00e1sili, \u017ee toto jedn\u00e1n\u00ed jejich potomka si zaslou\u017e\u00ed trest a Bill by m\u011bl cel\u00e9 pr\u00e1zdniny zka\u017een\u00e9. T\u00edm trestem by byly toti\u017e dva m\u011bs\u00edce str\u00e1ven\u00e9 nad u\u010debnic\u00ed d\u011bjepisu pod p\u0159\u00edsn\u00fdm dohledem Simone. \u017d\u00e1dn\u00e1 Amerika, s tou by se mohl rozlou\u010dit. Jen z p\u0159edstavy se mu sev\u0159el \u017ealudek.<\/div>\n
\n
P\u0159esto v\u0161ak nebyl s to zab\u00fdvat se n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e Tomem a s\u00e1m sebe uji\u0161\u0165oval, \u017ee a\u017e mu rodi\u010de k\u00fdvnou na jeho \u017e\u00e1dost, aby bratr z\u016fstal, za\u010dne se u\u010dit a ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno pro to, aby m\u011bl z d\u011bjepisu nejh\u016f\u0159e za t\u0159i. I kdyby se kv\u016fli tomu m\u011bl nech\u00e1vat ka\u017edou hodinu zkou\u0161et.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee si to oprav\u00ed\u0161.“ Simone jej pohladila po pa\u017ei, \u010d\u00edm\u017e jej p\u0159im\u011bla, aby se na ni pod\u00edval. S pohledem up\u0159en\u00fdm do jej\u00edch o\u010d\u00ed nakonec k\u00fdvl a stejn\u011b rychle jako p\u0159i\u0161el, m\u00edstnost i opustil. Kdy\u017e vstal a po schodech seb\u011bhl dol\u016f, m\u011bl v\u00fdbornou n\u00e1ladu. Av\u0161ak nyn\u00ed, kdy\u017e stoupal po t\u011bch sam\u00fdch schodech nahoru, byla jeho tv\u00e1\u0159 zachmu\u0159en\u00e1. A sta\u010dila k tomu jedna hloup\u00e1 zm\u00ednka o \u0161kole.<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e ve\u0161el do pokoje, kde na n\u011bj \u010dekal jist\u011b u\u017e probuzen\u00fd Tom, z\u016fstal okam\u017eik st\u00e1t na schodi\u0161ti op\u00edraje se p\u0159i tom o z\u00e1bradl\u00ed. V duchu se vracel ke v\u010derej\u0161\u00edmu no\u010dn\u00edmu p\u0159ekvapen\u00ed. \u017dasl nad t\u00edm, \u017ee jej Tom s\u00e1m od sebe objal. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b pak pot\u00e9, co si vzpomn\u011bl na jeho reakci, kdy\u017e ho pohladil. Co ho v\u0161ak p\u0159ekvapilo v\u00edce, bylo probuzen\u00ed. Kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, spat\u0159il sp\u00edc\u00edho Toma. Jejich obli\u010deje byly tak bl\u00edzko, \u017ee by mohl spo\u010d\u00edtat jeho m\u00edrn\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00ed \u0159asy. Je\u0161t\u011b p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u0161ak bylo, \u017ee bratrova pa\u017ee st\u00e1le obj\u00edmala jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo. Stisk nebyl pevn\u00fd, ruku m\u011bl p\u0159es n\u011bj p\u0159ehozenou jen zlehka. Bill se v prvn\u00ed chv\u00edli neodva\u017eoval pohnout ani o milimetr, aby ho neprobudil. Dokonce se p\u0159istihnul, \u017ee se sna\u017e\u00ed vydechovat co mo\u017en\u00e1 nejpomaleji a nejti\u0161eji, jak jen dovedl. Netu\u0161il, zda \u0161lo pouze o minuty, nebo jich byly des\u00edtky, kter\u00e9 str\u00e1vil ml\u010dky le\u017e\u00edc\u00ed v objet\u00ed \u010dlov\u011bka, jemu\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny nemohl p\u0159ij\u00edt na jm\u00e9no, a z\u00e1rove\u0148 toho, bez n\u011bj\u017e by ho byla jen polovina. Ano, den ode dne si v\u00edce uv\u011bdomoval d\u016fle\u017eitost bratra i to, jak nutn\u00e1 je jeho bl\u00edzkost pro jeho \u017eivot a existenci v\u016fbec. O to zoufalej\u0161\u00ed byl, kdy\u017e si p\u0159edstavil, \u017ee by otec odm\u00edtnul a Toma odvezl. I na tuto mo\u017enost bylo t\u0159eba se p\u0159ipravit, p\u0159esto to ned\u011blal. S\u00e1m sebe st\u00e1le dokola uji\u0161\u0165oval, \u017ee m\u00e1 p\u0159ece dostatek p\u00e1dn\u00fdch argument\u016f, kter\u00e9 mus\u00ed i J\u00f6rga p\u0159esv\u011bd\u010dit. Matka se p\u0159izp\u016fsob\u00ed, hlavn\u00ed slovo bude m\u00edt otec. Jeho je pot\u0159eba zlomit.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec se oto\u010dil po \u0161ramotu, kter\u00fd se oz\u00fdval z pokoje. Nepletl se, Tom byl skute\u010dn\u011b u\u017e vzh\u016fru. Nevst\u00e1val pozd\u011bji, denn\u011b se probouzel v tu samou hodinu. Bill se zpo\u010d\u00e1tku pozastavoval nad t\u00edm, jak p\u0159esn\u00fd bratr je. Jako by to uvnit\u0159 sebe m\u011bl naprogramovan\u00e9, aby v danou denn\u00ed dobu ud\u011blal tohle. Nyn\u00ed byl sp\u00ed\u0161e toho n\u00e1zoru, \u017ee je to o zvyku. B\u011bhem let si Tom navyknul na ur\u010dit\u00fd denn\u00ed \u0159\u00e1d, kter\u00fd musel b\u00fdt striktn\u011b dodr\u017eov\u00e1n. N\u011bco mohlo b\u00fdt prakticky bez n\u011bjak\u00fdch v\u011bt\u0161\u00edch komplikac\u00ed vypu\u0161t\u011bno a nahrazeno n\u011b\u010d\u00edm obdobn\u00fdm. Byly v\u0161ak v\u011bci, kter\u00e9 vypustit ne\u0161ly a na nich\u017e asp\u00edk lp\u011bl. Bill dbal na to, aby nijak moc nenaru\u0161oval zab\u011bhnut\u00fd re\u017eim, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le rozm\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co z n\u011bj by se dalo je\u0161t\u011b nahradit jinou alternativou, a hlavn\u011b pak dumal o zp\u016fsobu, jak\u00fdm to ud\u011blat. U\u017e d\u0159\u00edve vypozoroval, \u017ee je-li Tom \u00fazkostn\u00fd, trv\u00e1 \u00faporn\u011bji na ritu\u00e1lech. Ob\u010das p\u016fsobil, \u017ee je doslova pohlcen t\u00edm, co d\u011bl\u00e1. Dalo by se \u0159\u00edci, \u017ee m\u00edra pohlcen\u00ed z\u00e1libou byla p\u0159\u00edmo \u00fam\u011brn\u00e1 stupni \u00fazkosti. \u010c\u00edm \u00fazkostn\u011bj\u0161\u00ed, t\u00edm pohlcen\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Snad v\u016fbec nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed byl pro Toma soci\u00e1ln\u00ed kontakt. Jakmile se za\u010dal ztr\u00e1cet v komunikaci, nev\u011bd\u011bl, jak hovor udr\u017eet nebo ukon\u010dit, jak zah\u00e1jit \u010di se zapojit do spole\u010dn\u00e9 \u010dinnosti, za\u010d\u00ednal b\u00fdt nesv\u016fj, naprosto jej to vyvedlo z m\u00edry. Tento spou\u0161t\u011b\u010d se Billovi poda\u0159ilo identifikovat jako prvn\u00ed. Tom m\u011bl toti\u017e chvilky, kdy za n\u00edm s\u00e1m od sebe p\u0159i\u0161el a za\u010dal s n\u00edm mluvit. Obvykle za\u010d\u00ednal ot\u00e1zkou, jak se m\u00e1. V t\u011bchto momentech m\u00edval Bill obrovskou radost a uvnit\u0159 sebe c\u00edtil n\u011bco, co nedovedl slovy popsat. Konverzaci v\u0161ak udr\u017eeli jen p\u00e1r minut. Jakmile toti\u017e narazili na t\u00e9ma, kde nem\u011bl Tom pevnou p\u016fdu pod nohama, p\u0159e\u0161el k naprosto jin\u00e9mu, kde si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd. Tak\u017ee se mohlo st\u00e1t, \u017ee se od hudby dostali k periodizaci prav\u011bku. Byla t\u00e9mata, kdy se Bill mohl po krat\u0161\u00ed odmlce znovu zapojit a nav\u00e1zat v rozhovoru. Aby v\u0161ak mohl komunikovat st\u00e1le, musel by b\u00fdt chod\u00edc\u00ed encyklopedi\u00ed. P\u0159esto byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee dovedli nyn\u00ed konverzovat d\u00e9le a kvalitn\u011bji ne\u017e na po\u010d\u00e1tku. A budou-li se oba sna\u017eit, zlep\u0161\u00ed se jejich vz\u00e1jemn\u00e1 komunikace je\u0161t\u011b n\u011bkolikan\u00e1sobn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil s \u00fasm\u011bvem na prahu pokoje, jen co stiskl kliku a otev\u0159el dve\u0159e. Tom odpov\u011bd\u011bl naprosto stejn\u011b a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu tri\u010dko.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti. M\u016f\u017eu?“ Ani\u017e by po\u010dkal na svolen\u00ed, p\u0159istoupil k n\u011bmu a vyt\u00e1hl mu uv\u00edznut\u00e9 dredy zpod tri\u010dka. Billovy o\u010di sklouzly k barevn\u00e9mu potisku na hrudi sourozence, okam\u017eik zkoumal p\u00edsmenka a sna\u017eil se rozlu\u0161tit n\u00e1pis. Nakonec se mu to p\u0159ece jen zada\u0159ilo, proto vzhl\u00e9dl a podruh\u00e9 se usm\u00e1l na bratra.<\/div>\n
„Vyspal ses dob\u0159e?“ Zeptal se, kr\u00e1tce mu promnul pa\u017ei, co\u017e m\u011blo nahradit pohlazen\u00ed, a otev\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148.<\/div>\n
„Dob\u0159e. A Bill?“ Oplatil mu Tom ot\u00e1zku, vzal deku, pod n\u00ed\u017e spalo dvoj\u010de, odsunul ji stranou a usedl na postel.<\/div>\n
„Bill? No, Bill se vyspal dor\u016f\u017eova.“ \u010cernovl\u00e1sek se kr\u00e1tce oto\u010dil na sourozence, mrkl na n\u011bj a d\u00e1l se v\u011bnoval v\u00fdb\u011bru oble\u010den\u00ed. Pak si ale uv\u011bdomil, \u017ee Tom pravd\u011bpodobn\u011b nemohl rozum\u011bt tomu, co myslel t\u00edm, \u017ee se vyspal dor\u016f\u017eova. \u017de jej nepochopil, mu potvrdil i pohled, kter\u00fdm si jej prohl\u00ed\u017eel. Dredat\u00e9 dvoj\u010de m\u011blo v hlav\u011b zmatek. Bratr mu pr\u00e1v\u011b sd\u011blil, \u017ee se vyspal dor\u016f\u017eova a p\u0159itom po r\u016f\u017eov\u00e9 nikde nebylo ani stopy. Zlobil se na Billa, kdy\u017e \u0159\u00edkal takov\u00e9 v\u011bci, a zlobil se na sebe, proto\u017ee jim nerozum\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„To, \u017ee jsem se vyspal dor\u016f\u017eova, znamen\u00e1, \u017ee jsem se vyspal b\u00e1je\u010dn\u011b.“ Vysv\u011btlil stru\u010dn\u011b Bill s t\u00edm, \u017ee mu to \u010dasem je\u0161t\u011b jednou a po\u0159\u00e1dn\u011b vysv\u011btl\u00ed. Aby v\u011bd\u011bl, co \u010dlov\u011bk mysl\u00ed t\u00edm, kdy\u017e zm\u00edn\u011bnou v\u011btu pou\u017eije.<\/div>\n
„Tom se vyspal dor\u016f\u017eova.“ Zopakoval asp\u00edk a Billa p\u0159im\u011bl k \u00fasm\u011bvu. V\u011bd\u011bl, \u017ee to ud\u011blal hlavn\u011b proto, aby mu uk\u00e1zal, \u017ee porozum\u011bl a v\u00ed, jak\u00fd v\u00fdznam m\u00e1 tato v\u011bta.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d.“ Odpov\u011bd\u011bl a zav\u0159el sk\u0159\u00ed\u0148. Tri\u010dko a kalhoty hodil na \u017eidli a za\u010dal se pomalu p\u0159evl\u00e9kat. Kdy\u017e si svl\u00e9kl kalhoty a z\u016fstal st\u00e1t p\u0159ed Tomem pouze ve spodn\u00edm pr\u00e1dle, zachytil jeho pohled. Ocitl se p\u0159ed n\u00edm takto u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, ale nikdy si moc nev\u0161\u00edmal a ne\u0159e\u0161il, co dvoj\u010de d\u011bl\u00e1. A\u010d si \u0159ekl, \u017ee jsou brat\u0159i a nemus\u00ed se p\u0159ed sebou styd\u011bt, oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy a o n\u011bco rychleji ne\u017e obvykle se obl\u00e9knul.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, l\u00edb\u00edm se ti?“ Za\u017eertoval Bill, dvakr\u00e1t se oto\u010dil kolem dokola a usadil se vedle Toma. N\u00e1pad ustlat postel odlo\u017eil na pozd\u011bji, m\u00e1ma stejn\u011b za chvilku odejde do pr\u00e1ce, tak\u017ee tu nebude nikdo, kdo by mu to neust\u00e1le p\u0159ipom\u00ednal.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed\u0161. Bill je hezk\u00fd.“ Op\u00e1\u010dil Tom. P\u0159esto\u017ee mu tuhle poklonu slo\u017eil n\u011bkolikr\u00e1t, nikdy se Bill neubr\u00e1nil m\u00edrn\u00fdm rozpak\u016fm a v\u017edy ho pot\u011b\u0161ila stejn\u011b, jako kdy\u017e byla vyslovena v\u016fbec poprv\u00e9. Mnohokr\u00e1t sly\u0161el, \u017ee je kr\u00e1sn\u00fd, nikdy v\u0161ak slov\u016fm a lichotk\u00e1m ostatn\u00edch nep\u0159ikl\u00e1dal takov\u00fd v\u00fdznam jako t\u011bm Tomov\u00fdm. U n\u011bj m\u011bl toti\u017e jistotu, \u017ee to mysl\u00ed up\u0159\u00edmn\u011b a v\u00e1\u017en\u011b, lh\u00e1t neum\u011bl a \u0159\u00edkat n\u011bco jen proto, \u017ee by z toho mohl m\u00edt prosp\u011bch, mu bylo rovn\u011b\u017e ciz\u00ed. Pro bratra platilo star\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 ‚co na srdci, to na jazyku‘. Pokud tedy \u0159ekl, \u017ee je Bill hezk\u00fd, tak v jeho o\u010d\u00edch skute\u010dn\u011b hezk\u00fd byl.<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Se na to m\u016f\u017eu vybodnout!“ Tak rychle, jak u\u010debnici otev\u0159el, ji zase hezky zav\u0159el. Nastala doba, kdy za\u010d\u00ednal Tom\u016fv televizn\u00ed marat\u00f3n, a Bill, proto\u017ee se necht\u011bl d\u00edvat na nez\u00e1\u017eivn\u00e9 po\u0159ady, uskute\u010dnil slib, kter\u00fd dal matce. Ne\u017e ode\u0161la, p\u0159ipomn\u011bla mu, \u017ee by bylo dobr\u00e9, kdyby se mu poda\u0159ilo naj\u00edt si chvilku na u\u010den\u00ed. Aby m\u011bl pokoj, sl\u00edbil, \u017ee se na d\u011bjepis pod\u00edv\u00e1, a\u017e se p\u016fjde Tom odpoledne koukat na televizi. Byl sice lajd\u00e1k, ale sliby se sna\u017eil plnit. Proto odpoledne usedl ke stolu a nen\u00e1vid\u011bnou u\u010debnici vzal do rukou. Nep\u0159e\u010detl v\u0161ak ani str\u00e1nku a mrsknul ji zp\u011bt do ta\u0161ky. Cel\u00fd slavn\u00fd Caesar mu byl srde\u010dn\u011b ukraden\u00fd. Stejn\u011b byl zn\u00e1m\u00fd jen proto, \u017ee se proti n\u011bmu spikli a zabili ho. ‚I ty Brute.‘ a ‚P\u0159i\u0161el jsem, vid\u011bl jsem, zv\u00edt\u011bzil jsem.‘ bylo jedin\u00e9, co si Bill pamatoval. Zbytek \u0161el jaksi mimo n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Prokl\u00ednal rodi\u010de, \u017ee jej donutili chodit na v\u00edcelet\u00e9 gymn\u00e1zium, proto\u017ee usoudili, \u017ee jejich d\u00edt\u011b je nadan\u00e9. Houby byl, to bylo sp\u00ed\u0161 jen jejich zbo\u017en\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed! Kdyby byl na b\u011b\u017en\u00e9 \u0161kole, nemusel se u\u010dit v\u0161echny tyhle blbosti, co se mu profesorka sna\u017eila nacpat do hlavy. Ka\u017edou historickou ud\u00e1lost prob\u00edrali do detail\u016f, zat\u00edmco na norm\u00e1ln\u00edch \u0161kol\u00e1ch se o n\u00ed u\u010ditel\u00e9 zm\u00ednili jen okrajov\u011b a n\u011bkdy dokonce v\u016fbec. Ov\u0161em s J\u00f6rgem a Simone nebyla kloudn\u00e1 \u0159e\u010d. Gymn\u00e1zium bylo dle nich nejlep\u0161\u00ed pr\u016fpravou pro dal\u0161\u00ed studium na vysok\u00e9 \u0161kole. Fakt, \u017ee se Bill ani jednou nezm\u00ednil, \u017ee by cht\u011bl na vysokou, si nikterak nep\u0159ipou\u0161t\u011bli.<\/p>\n<\/div>\n
Jak jen z\u00e1vid\u011bl Tomovi individu\u00e1ln\u00ed studijn\u00ed pl\u00e1n! Rovn\u011b\u017e musel chodit do \u0161koly. Dle slov otce proto, aby nedo\u0161lo k naprost\u00e9 soci\u00e1ln\u00ed izolaci, ale ve \u0161kole tr\u00e1vil jen dopoledne. Nemusel v zatuchl\u00e9 budov\u011b tr\u010det do \u010dty\u0159 jako Bill a jeho spolu\u017e\u00e1ci ka\u017ed\u00fd sud\u00fd p\u00e1tek a lichou st\u0159edu v m\u011bs\u00edci. Dopoledne tedy sed\u011bl ve \u0161kole, zbytek u\u010diva si dopl\u0148oval doma s pomoc\u00ed otce a „dokonal\u00e9“ Meg. Kdykoli si na ni chlapec vzpomn\u011bl, vzrostla averze v\u016f\u010di n\u00ed. Doufal, \u017ee se s n\u00ed nikdy nesetk\u00e1 tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, nebylo by to p\u0159\u00e1telsk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Krom toho Tom n\u011bkolik dn\u016f nemusel do \u0161koly v\u016fbec. J\u00f6rg byl toti\u017e domluven s t\u0159\u00eddn\u00ed u\u010ditelkou, \u017ee syna na n\u011bjak\u00fd \u010das uvoln\u00ed ze \u0161koly, aby si d\u016fkladn\u011b odpo\u010dinul a l\u00e9pe tak zvl\u00e1dnul zbytek \u0161koln\u00edho roku. D\u0159\u00edve to Bill vn\u00edmal jako nadr\u017eov\u00e1n\u00ed bratrovi, dnes v\u011bd\u011bl, \u017ee je to opravdu nutn\u00e9. Nedok\u00e1zal sice naprosto p\u0159esn\u011b popsat, jak si Tom p\u0159ipad\u00e1 v kolektivu spolu\u017e\u00e1k\u016f, jak na n\u011bj v\u0161echno kolem p\u016fsob\u00ed, ale po p\u00e1r dnech pro\u017eit\u00fdch s n\u00edm se do n\u011bj dovedl p\u0159ece jen l\u00e9pe v\u017e\u00edt a pochopit jej, co\u017e d\u0159\u00edve ne \u017ee neum\u011bl, ale sp\u00ed\u0161 odm\u00edtal.<\/p>\n<\/div>\n
Bill s\u00e1m sebe v duchu ok\u0159iknul. Z\u00e1vist je odporn\u00e1 vlastnost a z\u00e1vid\u011bt Tomovi bylo je\u0161t\u011b hnusn\u011bj\u0161\u00ed! Sp\u00ed\u0161 by m\u011bl d\u011bkovat za \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee je zdrav\u00fd, a ne se sni\u017eovat k n\u011b\u010demu takov\u00e9mu. Zlehka se pl\u00e1cl po tv\u00e1\u0159i a vstal od stolu. Nejprve bezc\u00edln\u011b p\u0159ech\u00e1zel po pokoji, pak kr\u00e1tce usednul na ji\u017e pe\u010dliv\u011b ustlanou postel, aby se z\u00e1hy op\u011bt postavil na nohy a opustil pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e to skon\u010dilo?“ Vyslovil dotaz, kdy\u017e ve\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy Tom vyp\u00ednal televizi. Dredat\u00fd hoch k\u00fdvnul a oto\u010dil se do m\u00edst, odkud zazn\u011bl Bill\u016fv hlas. Okam\u017eik si jej prohl\u00ed\u017eel. V\u0161imnul si, \u017ee si st\u00e1hl vlasy do cul\u00edku, co\u017e se mu moc nezamlouvalo. I tak byl kr\u00e1sn\u00fd, ale s roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00fdmi vlasy mu to slu\u0161elo v\u00edc. Krom toho, nikdo ur\u010dit\u011b nem\u011bl bratra, co p\u0159ipom\u00ednal lva. Takov\u00e9ho m\u011bl jen<\/em> Tom.<\/div>\n
„Skon\u010dilo.“ Zn\u011bla stroh\u00e1 odpov\u011b\u010f. Bill chvilku post\u00e1val na prahu, pak se v\u0161ak pohnul z m\u00edsta a posadil se vedle dvoj\u010dete. Zahled\u011bl se na n\u011bj a byl nucen se usm\u00e1t, kdy\u017e si v\u0161imnul, \u017ee se sna\u017e\u00ed op\u011bt posadit tak, jako usedl on.<\/div>\n
„Tome, v\u00ed\u0161, kdy zabili Caesara?“<\/div>\n
<\/a><\/a>„15. b\u0159ezna roku 44 p\u0159. n. l.,“ zodpov\u011bd\u011bl ot\u00e1zku Tom bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed a pokra\u010doval: „Jm\u00e9na spiklenc\u016f jsou: Marcus Iunius Brutus, Gaius Cassius Longinus, Decimus Iunius Brutus Albinus…“<\/div>\n
„Ty jsi prost\u011b geni\u00e1ln\u00ed,“ p\u0159eru\u0161il jej, op\u0159el si hlavu a hlasit\u011b si povzdechl. M\u00edt Tom\u016fv mozek, nau\u010dil by se v\u0161echna fakta nazpam\u011b\u0165, a pak by t\u00e9 b\u00e1b\u011b vyt\u0159el zrak. Ta by nesta\u010dila z\u00edrat! Bill nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee pro Toma nebyl sice probl\u00e9m nau\u010dit se slovo od slova fakta, ale t\u011b\u017ek\u00e9 pro n\u011bj bylo pochopit jejich v\u00fdznam. Ani ho to v ten moment nenapadlo. „To jen j\u00e1 jsem blbej jak t\u00e1go.“ Chlapec skryl obli\u010dej do dlan\u00ed. Nadechnul se, \u017ee si post\u011b\u017euje na to, jak \u0161\u00edlen\u011b nemo\u017en\u00fd je, ale uml\u010del ho Tom, kter\u00fd jej chytil kolem ramen. U\u017e t\u00edm jej p\u0159ekvapil, kdy\u017e v\u0161ak za\u010dal vyv\u00edjet tlak a stahovat si jej tak do kl\u00edna, vyrazil mu dech naprosto…<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Dobr\u00e9 r\u00e1no!“ Ozval se za Simonin\u00fdmi z\u00e1dy vesel\u00fd hlas. Jakmile se oto\u010dila, nesta\u010dila \u017easnout. U\u017e dlouho se nestalo, aby se jej\u00ed syn usm\u00edval bezprost\u0159edn\u011b po probuzen\u00ed. R\u00e1no co r\u00e1no se doplou\u017eil do kuchyn\u011b a zam\u017eoural po m\u00edstnosti, aby zjistil, zda<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-8513","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8513","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8513"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8513\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8513"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8513"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8513"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}