{"id":8514,"date":"2011-06-04T18:00:00","date_gmt":"2011-06-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8492"},"modified":"2011-06-04T18:00:00","modified_gmt":"2011-06-04T17:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/04\/dance-to-destroy-you-12\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 12."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Se za\u00fap\u011bn\u00edm se pokus\u00edm posadit, ale n\u011bco mi v tom br\u00e1n\u00ed. Na hru\u010f mi tla\u010d\u00ed nezn\u00e1m\u00e1 v\u00e1ha a m\u00e1m pocit, \u017ee se mi ka\u017edou chv\u00edli rozsko\u010d\u00ed hlava. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee m\u00e1m m\u00edsto mozku v hlav\u011b ostr\u00fd st\u0159ep.<\/div>\n
Zhluboka se nadechnu a zam\u017eour\u00e1m o\u010dima do ostr\u00e9ho sv\u011btla, kter\u00e9 oza\u0159uje celou m\u00edstnost. Zase jsem nezat\u00e1hl v noci z\u00e1v\u011bsy!<\/p>\n<\/div>\n
Noc!<\/p>\n<\/div>\n
Prudce otev\u0159u o\u010di, ignoruj\u00edce ostr\u00e9 sv\u011btlo, a pohledem p\u0159ejedu celou m\u00edstnost. V\u0161ude je rozh\u00e1zen\u00e9 oble\u010den\u00ed, a matn\u011b tu\u0161\u00edm, \u017ee ta v\u00e1ha na m\u00e9 hrudi, je m\u00e9 dvoj\u010de. S hlasit\u00fdm mlasknut\u00edm si p\u0159ipl\u00e1cnu dla\u0148 na \u010delo a za\u00fap\u00edm o to v\u00edc, kdy\u017e m\u011b hlava rozbol\u00ed nanovo.<\/p>\n<\/div>\n
V\u010derej\u0161\u00ed noc\u2026<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Chci t\u011b l\u00edbat,“ za\u0161ept\u00e1 mi Bill do ucha a ve chv\u00edli, kdy se mi o n\u011bj ot\u0159e rty, rozb\u011bhne se mi cel\u00fdm t\u011blem p\u0159\u00edjemn\u00fd, mraziv\u00fd t\u0159as. Jak dlouho jsem si p\u0159\u00e1l sly\u0161et ho \u0159\u00edkat tahle slova, a te\u010f, kdy\u017e je \u0159ekl, rozklepu se jako mal\u00e1 holka. Nasucho polknu a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku uc\u00edt\u00edm Billovy rty na krku. \u0160patn\u011b se mi d\u00fdch\u00e1 a m\u00e1m pocit, \u017ee se mi ka\u017edou chv\u00edl\u00ed podlom\u00ed kolena. P\u0159it\u00e1hnu si ho t\u011bsn\u011b k sob\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak m\u011b l\u00edbej,“ vydechnu. Nedok\u00e1\u017eu to v sob\u011b d\u00e1l dr\u017eet. Mo\u017en\u00e1 toho budu r\u00e1no litovat, ale pro\u010d myslet na budoucnost, kdy\u017e jsem te\u010f v naprosto dokonal\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti? V p\u0159\u00edtomnosti, kdy se Billovy rty chtiv\u011b vp\u00edjej\u00ed do t\u011bch m\u00fdch? Kdy\u017e mi jeho jazyk proplouv\u00e1 \u00fasty a propl\u00e9t\u00e1 se s t\u00edm m\u00fdm? Budoucnost m\u016f\u017eu \u0159e\u0161it, a\u017e nastane. Ale te\u010f se nech\u00e1v\u00e1m un\u00e1\u0161et silou okam\u017eiku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e si to stihnu uv\u011bdomit, p\u0159itiskne m\u011b Bill z\u00e1dy ke zdi v tmav\u011bj\u0161\u00edm rohu klubu, a sv\u00fdm t\u011blem se tiskne t\u011bsn\u011b na to m\u00e9. L\u00edb\u00ed se mi, jak je n\u00e1ru\u017eiv\u00fd, jak p\u0159eb\u00edr\u00e1 veden\u00ed. Naprosto oddan\u011b s n\u00edm spolupracuji, nech\u00e1v\u00e1m ho skous\u00e1vat m\u00e9 rty a s\u00e1m drtiv\u011b l\u00edb\u00e1m ty jeho. Dlan\u011bmi bloud\u00edm po jeho z\u00e1dech, po hork\u00e9 k\u016f\u017ei pod jeho tri\u010dkem. Prsty zkoum\u00e1m ka\u017edi\u010dk\u00fd z\u00e1hyb jeho t\u011bla, na kter\u00fd dos\u00e1hnu. Ti\u0161e mu vzdych\u00e1m do \u00fast, kdy\u017e se o m\u011b ot\u00edr\u00e1 stehnem.<\/em><\/div>\n
O tomhle jsem si nedovolil nikdy sn\u00edt. V hlav\u011b jsem m\u011bl jist\u00e9 p\u0159edstavy u\u017e od doby, co jsem byl puber\u0165\u00e1k, ale tenkr\u00e1t jsem se jimi napoprv\u00e9 tak vyd\u011bsil, \u017ee jsem si je odp\u00edral. Zakazoval jsem si takhle o sv\u00e9m Billovi sn\u00edt. Ale te\u010f nesn\u00edm, te\u010f je to skute\u010dnost a jeho dla\u0148 se opravdu tiskne proti m\u00e9mu rozkroku, zat\u00edmco jeho rty drtiv\u011b l\u00edbaj\u00ed ty m\u00e9.<\/em><\/div>\n
\n
„Billa\u2026“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ vydechne p\u00e1r milimetr\u016f od m\u00fdch rt\u016f, a usm\u011bje se na m\u011b. „Na nic nemysli, v\u016fbec na nic,“ \u0161ept\u00e1 d\u00e1l, zat\u00edmco se jeho ruka pomalu ztr\u00e1c\u00ed pod pasem m\u00fdch kalhot. Trhan\u011b se nadechnu, kdy\u017e se jeho hork\u00e9 prsty dotknou m\u00e9ho kompletn\u011b tvrd\u00e9ho penisu p\u0159es l\u00e1tku boxerek. Nep\u0159iznal bych to nahlas, nem\u016f\u017eu, ale chci ho. Tak moc chci, aby se m\u011b dot\u00fdkal, abych se j\u00e1 mohl dot\u00fdkat jeho.<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00edm polibkem uml\u010d\u00ed hlasit\u00fd sten, kter\u00fd se mi vydral ze rt\u016f ve chv\u00edli, kdy dlan\u00ed proklouznul a\u017e pod boxerky, a uchopil m\u011b do ruky. Je mi jedno, \u017ee jsme v klubu, na ve\u0159ejn\u00e9m m\u00edst\u011b. Je mi jedno, \u017ee by n\u00e1s n\u011bkdo mohl vid\u011bt, nebo v\u011bd\u011bt, \u017ee jsme dvoj\u010data. Te\u010f dok\u00e1\u017eu myslet jen na n\u011bj. Jen na Billu a jeho polibky. Na jeho prsty, kter\u00fdmi m\u011b tak dokonale zpracov\u00e1v\u00e1. Nic kolem n\u00e1s neexistuje, jsme tu jen my dva v tomhle \u017ehav\u00e9m okam\u017eiku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Netrv\u00e1 mi to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. S hlasit\u00fdm vzdechem, jeho\u017e konec Bill op\u011bt utlum\u00ed sv\u00fdmi rty, dos\u00e1hnu vrcholu. Nen\u00ed to v\u00fdkon, za kter\u00fd bych na sebe m\u011bl b\u00fdt hrd\u00fd, ale po letech nenapln\u011bn\u00e9 l\u00e1sky k osob\u011b tisknouc\u00ed se k m\u00e9mu t\u011blu, a od\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed si skoro v\u0161ech sexu\u00e1ln\u00edch \u010dinnost\u00ed, je t\u011b\u017ek\u00e9 v tak na\u017ehaven\u00e9m moment\u011b vydr\u017eet dlouho.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Dokonalej,“ vydechne Bill a proti m\u00fdm rt\u016fm c\u00edt\u00edm, \u017ee se pousm\u00e1l. Nev\u00e1h\u00e1m a op\u011bt spoj\u00edm na\u0161e rty v dal\u0161\u00edm ze s\u00e9rie polibk\u016f, kter\u00e9 n\u00e1sleduj\u00ed ten prvn\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1l si vzpom\u00edn\u00e1m jen na to, \u017ee jsme z\u016fstali v klubu a\u017e do zav\u00edra\u010dky, p\u0159itisknut\u00ed jeden na druh\u00e9ho, zat\u00edmco jsme st\u00e1le dopl\u0148ovali alkoholovou z\u00e1sobu.<\/div>\n
A\u0165 se sna\u017e\u00edm sebev\u00edc, nevybav\u00edm si, co se d\u011blo pot\u00e9, co jsme dorazili ke mn\u011b do bytu, nebo to, jak jsme se v\u016fbec dostali a\u017e sem. Z\u00e1\u017eitek s Billem byl tak siln\u00fd, \u017ee zast\u00ednil \u00fapln\u011b v\u0161echno ostatn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e se sna\u017e\u00edm \u00fasm\u011bv potla\u010dit, i tak se mi tvrdohlav\u011b usad\u00ed na rtech. To, co se stalo mezi n\u00e1mi v klubu, se st\u00e1t nem\u011blo, a p\u0159esto si to nem\u016f\u017eu vy\u010d\u00edtat. B\u00e1l jsem se, \u017ee si budu v\u0161echno r\u00e1no vy\u010d\u00edtat, \u017ee n\u011b\u010deho budu litovat, ale nelituji ni\u010deho. Bill to s\u00e1m cht\u011bl, ned\u011blal nic, do \u010deho bych ho nutil, s\u00e1m vedl svou ruku. A a\u010dkoliv to byl pro m\u011b naprosto odzbrojuj\u00edc\u00ed okam\u017eik, kter\u00fd inicioval Bill s\u00e1m, mo\u017en\u00e1 si ve skrytu du\u0161e p\u0159eju, aby si to nepamatoval. Aby na v\u0161echno zapomn\u011bl v alkoholick\u00e9m opojen\u00ed. Boj\u00edm se toho, co by se stalo, kdyby si pamatoval ud\u00e1losti posledn\u00ed noci.<\/p>\n

<\/div>\n

„Ugh\u2026moje hlava,“ ozve se nade mnou chraptiv\u011b, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to se mi Billovy del\u0161\u00ed nehty zaryjou do hrudi. Usyknu bolest\u00ed, ale ani se nehnu. Boj\u00edm se, abych ho na sebe zbyte\u010dn\u011b neupozornil. „Blb\u00fd, hnusn\u00fd sv\u011btlo!“ zachrapt\u00ed znovu Bill, a schov\u00e1 obli\u010dej mezi m\u016fj krk a rameno. Skoro ani ned\u00fdch\u00e1m, \u010dek\u00e1m na okam\u017eik, kdy mu dojde, ke komu se tiskne. Na okam\u017eik, kdy tahle poh\u00e1dka skon\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se schovat p\u0159ed t\u00edm hnusn\u00fdm, protivn\u00fdm sv\u011btlem. Nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0159e\u017ee do o\u010d\u00ed. Zhluboka nasaju v\u016fni osoby, kter\u00e1 naprosto strnule le\u017e\u00ed pode mnou, a mus\u00edm se pousm\u00e1t. M\u016f\u017eou m\u011b o\u010di p\u00e1lit sebev\u00edc, m\u016f\u017ee mi hlava t\u0159e\u0161tit, jak se j\u00ed zachce, ale tuhle v\u016fni si z p\u0159ede\u0161l\u00e9 noci pamatuji naprosto dokonale.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161,“ zasm\u011bju se a pevn\u011bji obejmu Toma kolem krku. Opile, sotva se dr\u017e\u00edce na nohou, klop\u00fdt\u00e1me k jeho bytu, a ka\u017ed\u00fdch p\u00e1r krok\u016f se zastav\u00edme, abychom si mohli vym\u011bnit p\u00e1r polibk\u016f. Pomalu u\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 sv\u00edtat, oba jsme slu\u0161n\u011b opil\u00ed a jsem si skoro a\u017e jist\u00fd, \u017ee Toma vede pr\u00e1v\u011b alkohol, ale je mi to jedno. Dokud m\u011b l\u00edb\u00e1, dokud m\u011b dr\u017e\u00ed u sebe, je mi jedno, \u010d\u00edm je to zp\u016fsobeno. Naopak jsem mo\u017en\u00e1 a\u017e moc r\u00e1d za to, \u017ee toho tolik vypil. Jinak by se m\u011b ani nedotkl, \u00fazkostn\u011b by se dr\u017eel zp\u00e1tky a b\u00e1l se na m\u011b by\u0165 jen pod\u00edvat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ale j\u00e1 chci, aby se na m\u011b d\u00edval, aby se m\u011b dot\u00fdkal, aby m\u011b l\u00edbal. M\u011bl jsem m\u011bs\u00edc na to, abych se sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, co ke mn\u011b pravd\u011bpodobn\u011b m\u00e9 dvoj\u010de c\u00edt\u00ed, a zat\u00edmco jsem sledoval jeho chov\u00e1n\u00ed v\u016f\u010di m\u00e9 osob\u011b, s\u00e1m jsem si k n\u011bmu asi vytv\u00e1\u0159el nov\u00e9, naprosto odli\u0161n\u00e9 city, ne\u017e jak\u00e9 by sourozenec v\u016f\u010di sv\u00e9mu sourozenci m\u011bl m\u00edt.<\/em><\/div>\n
Nikdo se ke mn\u011b nikdy nechoval tak jako Tom. Nikomu z m\u00fdch b\u00fdval\u00fdch nez\u00e1le\u017eelo na m\u00e9m blahu jako Tomovi. Nikdo z nich na m\u011b nedohl\u00ed\u017eel, nenad\u00e1val mi, kdy\u017e jsem ud\u011blal n\u011bjakou blbost a neobjal m\u011b v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm okam\u017eiku, jen aby mi mohl \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, i kdy\u017e jsem takovej idiot. Nikdo z m\u00fdch b\u00fdval\u00fdch nebyl m\u00e9 dvoj\u010de. A i kdy\u017e to m\u016f\u017ee zn\u00edt absurdn\u011b a nelogicky, t\u00edm, jak siln\u00e9 city ke mn\u011b Tom chov\u00e1, m\u011b nau\u010dil c\u00edtit to sam\u00e9 k n\u011bmu. Nebo alespo\u0148 natolik stejn\u00e9, jak jen to jde.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ne tak kr\u00e1sn\u011b jako ty,“ odv\u011bt\u00ed mi Tom po hodn\u00e9 chv\u00edli ticha, b\u011bhem kter\u00e9 d\u00e1l nemotorn\u011b klop\u00fdt\u00e1me dol\u016f ulic\u00ed, a usm\u011bje se na m\u011b. Vtiskne mi polibek do vlas\u016f a siln\u011bji si m\u011b p\u0159ivine k sob\u011b. Je mi \u00fa\u017easn\u011b kr\u00e1sn\u011b. Mo\u017en\u00e1 je to alkoholem, mo\u017en\u00e1 je to p\u0159ede\u0161l\u00fdm v\u00edt\u011bzstv\u00edm, ale mo\u017en\u00e1 je to jen t\u00edm, \u017ee jsem prost\u011b s Tomem. S osobou, kterou jsem se b\u011bhem tak kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle nau\u010dil milovat tak, jako jsem nikdy v \u017eivot\u011b nikoho nemiloval. V\u017edycky jsem miloval jen s\u00e1m sebe, p\u00e1r jedinc\u016f jsem m\u011bl doopravdy r\u00e1d, ale nikoho tak, jak by si zaslou\u017eili. A hlavn\u011b Toma jsem tak nem\u011bl r\u00e1d nikdy. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto te\u010f c\u00edt\u00edm tak siln\u00fd cit pr\u00e1v\u011b v\u016f\u010di n\u011bmu. Mo\u017en\u00e1 jsem od n\u011bkoho tam naho\u0159e dostal \u0161anci mu vynahradit to, jakej idiot jsem celej \u017eivot byl.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b hrozn\u011b moc, moc, moc, moc r\u00e1d,“ zasm\u011bju se, kdy\u017e ze sebe kone\u010dn\u011b vym\u00e1\u010dknu, o co jsem se sna\u017eil od za\u010d\u00e1tku v\u011bty. Pevn\u011b ho objemu kolem krku a vynut\u00edm si dal\u0161\u00ed polibek, a to i bez ohledu na to, \u017ee pohor\u0161ujeme postar\u0161\u00ed pan\u00ed, kter\u00e1 takhle z r\u00e1na asi posp\u00edch\u00e1 do pr\u00e1ce. Je mi to jedno. V\u0161ichni a v\u0161echno kolem n\u00e1s je mi ukraden\u00e9 na tak dlouho, dokud m\u011b budou laskat tyhle dokonal\u00e9, pln\u00e9 a sladk\u00e9 rty.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Billa,\u2026“ vydechne Tom, kdy\u017e oba zapadneme za dve\u0159e jeho bytu. Ve chv\u00edli, kdy jsme schovan\u00ed v soukrom\u00ed jeho domova, p\u0159itisknu se t\u011blem na to Tomovo a celou svou vahou na n\u011bj tla\u010d\u00edm do chv\u00edle, ne\u017e nakonec klop\u00fdtav\u011b docestujeme a\u017e k pohovce. Jakmile dopadne Tomovo pozad\u00ed na m\u011bkk\u00e9 polstrov\u00e1n\u00ed, s\u00e1m se usad\u00edm v jeho kl\u00edn\u011b a op\u011bt zajmu jeho rty v polibku.<\/em><\/div>\n
V\u00edm, \u017ee bychom tohle d\u011blat nem\u011bli, pln\u011b si to uv\u011bdomuju, ale nem\u016f\u017eu p\u0159estat, nechci. Prakticky cel\u00e9 dosp\u00edv\u00e1n\u00ed jsme str\u00e1vili jako dva cizinci, tak co je na tom vlastn\u011b tak \u0161patn\u00e9ho? P\u0159itahuju Toma. Tom p\u0159itahuje m\u011b. Na stejn\u00e9 krvi te\u010f p\u0159ece v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Billa,“ zavzdych\u00e1 Tom znovu, kdy\u017e mu jazykem sjedu od rt\u016f p\u0159es bradu a\u017e na krk, kam mu pokl\u00e1d\u00e1m \u0159adu vlhk\u00fdch polibk\u016f. To osloven\u00ed m\u011b tak vzru\u0161uje, rozechv\u00edv\u00e1 ve mn\u011b ka\u017edi\u010dkou bu\u0148ku. Zlehka mezi rty stisknu jemnou k\u016f\u017ei na jeho krku, odt\u00e1hnu se a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed zast\u0159en\u00fdch cht\u00ed\u010dem a v\u00e1\u0161n\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tohle p\u0159ece nesm\u00edme,“ za\u0161ept\u00e1 br\u00e1\u0161ka s pohledem up\u0159en\u00fdm do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Ne\u017e v\u0161ak stihnu cokoliv nam\u00edtnout, p\u0159it\u00e1hne si m\u011b za t\u00fdl k sob\u011b a s rozporem v\u016f\u010di jeho slov\u016fm m\u011b op\u011bt pol\u00edb\u00ed. Spokojen\u011b do polibku zamru\u010d\u00edm a prohnu se, kdy\u017e prsty jedn\u00e9 ruky siln\u011b stiskne m\u00e9 pozad\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee nesp\u00ed\u0161,“ usm\u011bju se proti Tomovu krku a p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m tak, abych \u0159asami po\u0161imral citlivou k\u016f\u017ei pod jeho lev\u00fdm uchem. V noci jsem si mohl nejednou ov\u011b\u0159it, a\u017e jak citliv\u00e9 ono m\u00edsto je.<\/p>\n<\/div>\n
„Uhm\u2026 jo,“ zahu\u010d\u00ed pode mnou Tom a v tu r\u00e1nu mi zmiz\u00ed \u00fasm\u011bv ze rt\u016f. N\u011bco v jeho zamru\u010den\u00ed ve mn\u011b zmrazilo ve\u0161ker\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u00e9, h\u0159ejiv\u00e9 pocity, kter\u00e9 jsem dote\u010f z jeho p\u0159\u00edtomnosti m\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Odt\u00e1hnu se od n\u011bj a bez ohledu na ostrou bolest m\u00e9 hlavy se prudce posad\u00edm. M\u017eour\u00e1 na m\u011b unaven\u00fdma o\u010dima a jedin\u00e9, co v jeho pohledu rozezn\u00e1m, je p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd strach.<\/p>\n<\/div>\n
Na sucho polknu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si to?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom si jen skousne ret a nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u0159e\u0161\u00edm fakt, \u017ee jsem nah\u00fd, sednu si na kraj jeho postele a jen tup\u011b z\u00edr\u00e1m do prostoru p\u0159ed sebou. N\u011bco z Tomovy nejistoty, nervozity a strachu se pomalu ale jist\u011b ve vln\u00e1ch p\u0159en\u00e1\u0161\u00ed i na m\u011b. Je mi najednou n\u011bjak \u00fazko, boj\u00edm se ud\u00e1lost\u00ed minul\u00e9 noci.<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edt\u00edm na sob\u011b Tom\u016fv pohled. V\u00edm, \u017ee i on si sedl a nerv\u00f3zn\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed, ale nem\u016f\u017eu se oto\u010dit. Co kdy\u017e to, co se mezi n\u00e1mi stalo, byla jen jedna obrovsk\u00e1 chyba?<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm se Toma zvednout. Sly\u0161\u00edm \u0161ust\u011bn\u00ed l\u00e1tky, jak na sebe bere oble\u010den\u00ed, ale ani te\u010f se neoto\u010d\u00edm. Jestli te\u010f odejde, uk\u00e1\u017ee mi, \u017ee na\u0161\u00ed spole\u010dn\u00e9 noci lituje. Uk\u00e1\u017ee mi, \u017ee v\u0161echny dedukce, domn\u011bnky a z\u00e1v\u011bry o jeho l\u00e1sce v\u016f\u010di m\u00e9 osob\u011b, byly myln\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161\u00edm kroky. Klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159u se v kuchyni, zapnu k\u00e1vovar a z\u00e1dy se svezu pod\u00e9l zdi k zemi.<\/p>\n<\/div>\n
Je to pravda. V\u0161echno to, co se mezi n\u00e1mi v noci stalo, to, o \u010dem jsem si na chv\u00edli myslel, \u017ee by mohly b\u00fdt jen v\u00fdplody m\u00e9 bujn\u00e9, opil\u00e9 fantazie, bylo skute\u010dn\u00e9. Opravdu se to stalo.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se m\u011b Bill s pohledem up\u0159en\u00fdm hluboko do o\u010d\u00ed zeptal, jestli si na to pamatuju, p\u0159\u00edsahal bych, \u017ee se mi na chv\u00edli zastavilo srdce. Pamatuju si, co se stalo v klubu, i na\u0161\u00ed divokou cestu dom\u016f. Dokonce si pamatuju i n\u00e1s dva, jak si vym\u011b\u0148ujeme \u017ehav\u00e9 polibky na pohovce. Ale jak jsme skon\u010dili oba naz\u00ed v m\u00e9 posteli, o tom nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed. A pr\u00e1v\u011b toho se d\u011bs\u00edm nejv\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Co v\u0161echno jsme d\u011blali?<\/p>\n<\/div>\n
Nad hlavou mi k\u00e1vovar s cvaknut\u00edm ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee kafe je hotov\u00e9. Zvednu se a automaticky s\u00e1hnu pro dva hrnky, mezi nimi Bill\u016fv obl\u00edben\u00fd, s ply\u0161ov\u00fdm medv\u00eddkem. Do jeho hrnku p\u0159iprav\u00edm \u010dist\u011b \u010dernou k\u00e1vu, p\u0159esn\u011b tak, jak to m\u00e1 Bill r\u00e1d. Pro sebe pak p\u0159ihod\u00edm l\u017ei\u010dku cukru a p\u0159iliju trochu ml\u00edka, a m\u00e1m hotovo. Je na \u010dase si promluvit. I kdy\u017e se tohohle rozhovoru up\u0159\u00edmn\u011b d\u011bs\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ rozhl\u00e9dnu se po pokoji, ale nikde br\u00e1chu nevid\u00edm. „Bille?“ zopakuju, a kdy\u017e se chyst\u00e1m odlo\u017eit hrnky na no\u010dn\u00ed stolek, abych po n\u011bm mohl j\u00edt p\u00e1trat, v\u0161imnu si m\u00e9ho dvoj\u010dete, jak sed\u00ed na parapetu u okna a d\u00edv\u00e1 se dol\u016f, do dvora.<\/div>\n
S nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem dojdu k n\u011bmu a posad\u00edm se naproti. Nat\u00e1hnu k n\u011bmu ruku s hrnkem, kter\u00fd po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed nakonec p\u0159ijme, a zamuml\u00e1 tich\u00e9: „D\u00edky.“<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r minut ho ml\u010dky v naprost\u00e9m tichu pokoje pozoruju a sem tam usrk\u00e1v\u00e1m z vlastn\u00edho n\u00e1poje. Ticho mezi n\u00e1mi je nep\u0159\u00edjemn\u011b napjat\u00e9, \u0161patn\u011b se mi d\u00fdch\u00e1, ale j\u00e1 nezvl\u00e1dnu b\u00fdt ten, kdo jej prvn\u00ed poru\u0161\u00ed. Nem\u00e1m na to odvahu. Nev\u011bd\u011bl bych, co \u0159\u00edkat.<\/div>\n
Na\u0161t\u011bst\u00ed to za m\u011b ale vy\u0159e\u0161\u00ed Bill.<\/p>\n<\/div>\n
„Lituje\u0161 toho?“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli ho up\u0159en\u011b pozoruju, nakonec v\u0161ak sto\u010d\u00edm pohled z okna stejn\u011b jako on. Lituju toho? Mohl bych doopravdy litovat n\u011b\u010deho, po \u010dem jsem tak dlouho ve skrytu du\u0161e tou\u017eil?<\/p>\n<\/div>\n
„A ty?“<\/p>\n<\/div>\n
Billovy rty se rozt\u00e1hnou do m\u00edrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a br\u00e1\u0161ka zavrt\u00ed hlavou. „J\u00e1 se ptal prvn\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekni mi jedno, Bille,“ po\u010dk\u00e1m, dokud na m\u011b nespo\u010dinou jeho o\u010di, teprve pak pokra\u010duju, „Spali, spali jsme spolu? Chci \u0159\u00edct, m\u011bli jsme sex?“ vym\u00e1\u010dknu ze sebe ot\u00e1zku, na kterou mi bylo trapn\u00e9 se pt\u00e1t a u kter\u00e9 jsem se b\u00e1l odpov\u011bdi. Ale v\u011bd\u011bt to mus\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di m\u011b p\u00e1r okam\u017eik\u016f bez mrknut\u00ed pozoruj\u00ed. „Nepamatuje\u0161 si to.“ Nen\u00ed to ot\u00e1zka. Je to ozn\u00e1men\u00ed, kter\u00e9 mu potvrd\u00edm nepatrn\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. Bill jen p\u0159ik\u00fdvne a dal\u0161\u00ed kr\u00e1tkou chv\u00edli m\u011b pozoruje. T\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e stihnu za\u010d\u00edt vy\u0161ilovat a panika\u0159it, znovu v\u0161ak promluv\u00ed. „Kdyby jo, litoval bys toho?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi p\u0159ece m\u016fj br\u00e1cha,“ odpov\u00edm prvn\u00ed, co mi p\u0159ijde na jazyk, i kdy\u017e to nen\u00ed odpov\u011b\u010f, kterou by cht\u011bl sly\u0161et.<\/p>\n<\/div>\n
Zavrt\u00ed hlavou. „Na to jsem se ale neptal.“<\/p>\n<\/div>\n
Zav\u0159u o\u010di a zhluboka se nadechnu. N\u00e1\u0161 rozhovor se rozv\u00edj\u00ed \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e bych si p\u0159edstavoval. Myslel jsem si, \u017ee si v\u0161echno otev\u0159en\u011b v kr\u00e1tkosti \u0159ekneme a bude to za n\u00e1mi, ale to by nesm\u011bl b\u00fdt Bill, kdo sed\u00ed p\u0159ede mnou.<\/div>\n
Podle v\u0161eho Bill fakt, \u017ee by m\u011bl pohlavn\u00ed styk se sv\u00fdm bratrem, nijak ne\u0159e\u0161\u00ed. Je mu to opravdu jedno, nebo se mnou jen hraje n\u011bjakou svou hru?<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec se rozhodnu odpov\u011bd\u011bt up\u0159\u00edmn\u011b a d\u00e1t v\u0161echno v\u0161anc. „Mrzelo by m\u011b, \u017ee si z toho nic nepamatuju.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ale nelitoval bys toho?“<\/p>\n<\/div>\n
Jen zavrt\u00edm hlavou. Mohl bych si vy\u010d\u00edtat, \u017ee jsem neuhl\u00eddal vlastn\u00ed \u010diny, ale nikdy bych nelitoval ni\u010deho, co by se mezi n\u00e1mi stalo. Alespo\u0148 ne, pokud by to nebylo proti Billov\u011b v\u016fli. To bych si pak odpustit nedok\u00e1zal nikdy.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy o\u010di m\u011b n\u011bkolik dlouh\u00fdch okam\u017eik\u016f jen bez mrknut\u00ed propaluj\u00ed. Jsem z jeho pohledu nerv\u00f3zn\u00ed, ale nedok\u00e1\u017eu se od n\u011bj odtrhnout. Kdy\u017e z jeho rt\u016f vyjdou slova, kter\u00fdmi mi potvrd\u00ed, \u017ee se mezi n\u00e1mi nic nestalo, proto\u017ee jsem usnul, ulev\u00ed se mi a rozesm\u011bju se vlastn\u00ed neschopnosti. Ale ten pocit uvoln\u011bn\u00ed netrv\u00e1 moc dlouho.<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed Billova slova jsou pro m\u011b doslova ledovou sprchou.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee je na \u010dase, abys mi n\u011bco<\/em> \u0159ekl?“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Tom Se za\u00fap\u011bn\u00edm se pokus\u00edm posadit, ale n\u011bco mi v tom br\u00e1n\u00ed. Na hru\u010f mi tla\u010d\u00ed nezn\u00e1m\u00e1 v\u00e1ha a m\u00e1m pocit, \u017ee se mi ka\u017edou chv\u00edli rozsko\u010d\u00ed hlava. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee m\u00e1m m\u00edsto mozku v hlav\u011b ostr\u00fd st\u0159ep. Zhluboka se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8514","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8514","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8514"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8514\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8514"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8514"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8514"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}