{"id":8517,"date":"2011-06-04T16:30:00","date_gmt":"2011-06-04T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8495"},"modified":"2011-06-04T16:30:00","modified_gmt":"2011-06-04T15:30:00","slug":"who-am-i-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/04\/who-am-i-9\/","title":{"rendered":"Who am I? 9."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d jdeme\u2026 sem?“ zept\u00e1m se ti\u0161e Toma a vystra\u0161en\u011b poodstoup\u00edm. J\u00e1 se snad v\u00edc boj\u00edm toho, co se stane mezi n\u00e1mi, co si \u0159ekneme, ne\u017e toho, \u017ee m\u011b vojede n\u011bjakej Rus\u00e1k.<\/div>\n
„Neboj se. Nechci ti ubl\u00ed\u017eit,“ povzdechne a p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Sklon\u00edm hlavu a \u010dek\u00e1m.<\/div>\n
„Tak\u2026 o co jde?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co je nejhor\u0161\u00ed? \u017de kdy\u017e ti n\u011bkdo n\u011bco ud\u011bl\u00e1 na podiu, budu pobl\u00ed\u017e j\u00e1. Ale on s tebou bude v pokoji a tam se nedostanu. A pokud by sis cht\u011bl st\u011b\u017eovat \u0161\u00e9fovi, dopadne to je\u0161t\u011b h\u016f\u0159,“ za\u0161ept\u00e1 frustrovan\u011b a opatrn\u011b mi p\u0159ilo\u017e\u00ed ruku na krk. Znepokojen\u011b se p\u0159itisknu op\u011bt ke zdi.<\/div>\n
„Tome, ale tohle t\u011b v\u016fbec tr\u00e1pit nemus\u00ed. Kdyby ses m\u011bl takhle stresovat s ka\u017ed\u00fdm, asi by ses zbl\u00e1znil. Vypus\u0165 to prost\u011b z hlavy.“ Ne\u0159\u00edk\u00e1 se mi to zrovna lehce. Vylo\u017e\u00ed si mou reakci jako \u0161patn\u00e9 znamen\u00ed. Proto ruku sund\u00e1.<\/div>\n
„Promi\u0148\u2026“ za\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
Vydechnu. „Nemysl\u00edm to zle, Tomi. Zn\u00ed to\u2026 hezky, i kdy\u017e je to smutn\u00fd. Ale j\u00e1 nechci, aby ses strachoval. O m\u011b ne\u2026“<\/div>\n
„Ani nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1m,“ zakrout\u00ed nad sebou hlavou.<\/div>\n
„To bys ale v\u011bd\u011bt m\u011bl. Pro\u010d jsme \u0161li sem?“ sklop\u00edm o\u010di.<\/div>\n
„Proto\u017ee jsem cht\u011bl ud\u011blat n\u011bco, co by si ten blbec Harry mohl n\u011bjak blb\u011b vylo\u017eit.“<\/div>\n
„A\u2026 a to?“ \u0159eknu naprosto v\u00e1\u017en\u011b. P\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b a beze slova m\u011b obejme. Zav\u0159u o\u010di. Po chv\u00edli svoje ruce obmot\u00e1m kolem n\u011bj a vydechnu. Tohle je zase star\u00fd Tom. Tom, kter\u00e9ho m\u00e1m tolik r\u00e1d. A zase c\u00edt\u00edm to jeho teplo a c\u00edt\u00edm se tak zatracen\u011b bezpe\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Chov\u00e1m se divn\u011b, v\u00edm to. Nemus\u00ed\u0161 nic \u0159\u00edkat,“ povzdechne, ale nepovol\u00ed ani o p\u00ed\u010f.<\/div>\n
„Te\u010f se chov\u00e1\u0161 jako\u2026ty. A takhle jsi to ty, nejsi divn\u00fd.“<\/div>\n
„Ani nev\u00edm, pro\u010d t\u011b pr\u00e1v\u011b chci obj\u00edmat,“ \u0159ekne zmaten\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl by sis tro\u0161ku pro\u010distit hlavu. I kdy\u017e jsem za to moc r\u00e1d. Ned\u011blej n\u011bco, \u010d\u00edm si nejsi jist\u00fd,“ poodt\u00e1hnu se, abych se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Jen o tebe m\u00e1m prost\u011b strach. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se na tebe ostatn\u00ed koukaj\u00ed, jak tan\u010d\u00ed\u0161 u ty\u010de. A u\u017e v\u016fbec, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee t\u011b bude ohrab\u00e1vat tak nechutn\u00fd prase jako Sergej,“ za\u00fap\u00ed.<\/div>\n
„A p\u0159itom by ti to m\u011blo b\u00fdt jedno. Naprosto fuk. Vyka\u0161li se na m\u011b, Tomi. Jen mi po\u0159\u00e1d v hlav\u011b zn\u00ed ot\u00e1zka, pro\u010d? Pro\u010d to nem\u00e1\u0161 r\u00e1d a vad\u00ed ti to\u2026?“<\/div>\n
„To bych taky r\u00e1d v\u011bd\u011bl,“ povzdechne a za\u010dne se pomalu odtahovat.<\/div>\n
„N\u011bco\u2026 ti chci \u0159\u00edct,“ \u0159eknu a s\u00e1m se odt\u00e1hnu. Chci na n\u011bj m\u00edt dobr\u00fd v\u00fdhled. „Mn\u011b se taky nel\u00edb\u00ed p\u00e1r v\u011bc\u00ed. \u017de pije\u0161 a j\u00ed\u0161 ty zasran\u00fd pr\u00e1\u0161ky. A na ot\u00e1zku ‚pro\u010d‘ bych ti odpov\u011bd\u011bl – z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tob\u011b, a v\u00edc, ne\u017e si mo\u017en\u00e1 mysl\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m. \u017de j\u00e1 idiot jsem tak up\u0159\u00edmn\u00fd. Kdybych ml\u010del, ud\u011blal bych mo\u017en\u00e1 l\u00edp.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161 o t\u011bch pr\u00e1\u0161k\u00e1ch?“ p\u0159imhou\u0159\u00ed o\u010di.<\/div>\n
„Nejsem slepej, ani hluchej,“ \u0159eknu nespokojen\u011b. „Neber to, pros\u00edm t\u011b, neber to.“ Nev\u00edm, co za sra\u010dku to p\u0159esn\u011b je, ale nel\u00edb\u00ed se mi to. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e mi Harry \u0159ekl, jak moc pije a do toho j\u00ed tohle svinstvo.<\/em> Najednou se na m\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b zad\u00edv\u00e1 a odstoup\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e\u2026 bych m\u011bl j\u00edt,“ uk\u00e1\u017ee rukou k v\u00fdchodu a trochu zakol\u00eds\u00e1. Je mi jedno, co te\u010f \u0159ekl, ale podep\u0159u ho.<\/div>\n
„Tome, co se to d\u011bje? M\u011bl bys j\u00edt dom\u016f, po\u0159\u00e1dn\u011b se vyspat a na v\u0161echno se te\u010f vysrat.“ Jsme u sebe zase tak bl\u00edzko.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b. Dobr\u00fd,“ sna\u017e\u00ed se ode m\u011b dostat. Ale o to v\u00edc si ho k sob\u011b p\u0159itisknu a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Pronikav\u011b a dlouze. Tak r\u00e1d bych zjistil, jestli se mi to zd\u00e1 nebo ne.<\/em> Zamrk\u00e1 a odvr\u00e1t\u00ed pohled jinam.<\/div>\n
„Nic mi nen\u00ed.“ Pak ho tedy pust\u00edm.<\/div>\n
„Budu muset do \u0161atny. Za chv\u00edli otv\u00edr\u00e1me,“ \u0159eknu smutn\u011b.<\/div>\n
„D\u00e1vej na sebe pozor,“ za\u0161ept\u00e1 a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se ke mn\u011b, jako by m\u011b cht\u011bl pol\u00edbit. Pak si to rozmysl\u00ed. Odt\u00e1hne se a couvne. Ani mi n\u011bjak nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee m\u011b za chv\u00edli \u010dek\u00e1 sex s n\u011bjak\u00fdm nadr\u017een\u00fdm prasetem.<\/em><\/div>\n
„A ty na sebe,“ \u0159eknu potichu. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee se zase odt\u00e1hnul. Popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po ramen\u011b jako n\u011bjak\u00e9ho sv\u00e9ho k\u00e1mo\u0161e a odejde. No skv\u011ble. Je\u0161t\u011b by mi mohl \u0159\u00edct: „To zvl\u00e1dne\u0161, k\u00e1mo,“ a bylo by to v\u00e1\u017en\u011b hotovo.<\/div>\n
Jen jsem se d\u00edval, jak odch\u00e1z\u00ed, jak se mi ztr\u00e1c\u00ed a j\u00e1 jsem s ka\u017ed\u00fdm jeho krokem kup\u0159edu v\u00edc a v\u00edc s\u00e1m. Svezl jsem se bezmocn\u011b po zdi a rozbre\u010del se. Po dlouh\u00e9 dob\u011b jsem se rozbre\u010del. Slzy mi p\u0159\u00edmo vytryskly ven. Nedok\u00e1zal jsem to udr\u017eet. Tolik to bolelo.<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edm v\u0161echno prob\u00edhalo celkem klidn\u011b. Tancoval jsem, zat\u00edm nikdo nep\u0159i\u0161el s t\u00edm, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt s n\u011bk\u00fdm na pokoj. Ale nikde jsem nevid\u011bl Toma. Prost\u011b tu nebyl. Asi v\u00e1\u017en\u011b ode\u0161el dom\u016f.<\/em><\/div>\n
Z m\u00e9 \u00favahy o Tomov\u011b odchodu a celkov\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, a hlavn\u011b \u00falevy, \u017ee pro m\u011b nikdo nejde, m\u011b vyru\u0161il hrub\u00fd hlas. Hned jsem zaregistroval, \u017ee n\u011bkdo pod podiem vol\u00e1 moje jm\u00e9no a pod\u00edval jsem se do davu. Ten jeho pohled mi sta\u010dil a bylo mi jasno. \u0160\u00e9f. Nazna\u010dil mi, abych okam\u017eit\u011b slezl. Jak nazna\u010dil, tak jsem ud\u011blal.<\/div>\n
„Tak, Bille,“ usm\u011bje se na m\u011b hned. „P\u0159ich\u00e1z\u00ed tvoje chv\u00edle. M\u011bl bys b\u00fdt poct\u011bn t\u00edm, kdo si t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1 do pokoje.“<\/div>\n
Ani se nesta\u010d\u00edm divit, ale hned m\u011b \u010dapne za ruku a t\u00e1hne m\u011b do chodby, kde je jen p\u00e1r pokoj\u016f.<\/div>\n
„Ale pane, nikdo si nep\u0159i\u0161el. O ni\u010dem nev\u00edm,“ \u0159eknu na oko p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed pot\u0159eba, abys o n\u011b\u010dem v\u011bd\u011bl, Bille. Te\u010f u\u017e v\u0161e v\u00ed\u0161. Co je tv\u00fdm \u00fakolem v\u00ed\u0161. M\u016fj dlouholet\u00fd p\u0159\u00edtel Sergej si zaslou\u017e\u00ed, abys mu splnil jak\u00e9koli jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, a jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee ty to ud\u011bl\u00e1\u0161. M\u011bl bys,“ nazna\u010d\u00ed varovn\u011b a ironicky se usm\u011bje. Na sucho polknu. Do prdele, Tom m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b pravdu. Sergej.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u00edpnu ti\u0161e. V\u00edm, \u017ee kdy\u017e se budu vzp\u00edrat, nebude mi to k ni\u010demu. Pokus\u00edm se ho tro\u0161ku obehr\u00e1t, ale nejsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee by to vy\u0161lo.<\/em> Ani nev\u00edm jak, \u0161\u00e9f m\u011b prost\u011b \u0161oupne do pokoje a zav\u0159e za mnou dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak ti vedu m\u016fj nov\u00fd objev, no nen\u00ed n\u00e1dhern\u00fd?“ zasm\u011bje se \u0161\u00e9f. Kdy\u017e vid\u00edm to monstrum, se kter\u00fdm tady budu zav\u0159en\u00fd kdov\u00ed jak dlouho, zvedne se mi i \u017ealudek.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je to slab\u00e9 slovo,“ \u0159ekne a vstane z postele. Dojde ke mn\u011b a ol\u00edzne si slizce rty. Je opravdu nechutn\u00fd. Vydr\u017e\u00edm hodn\u011b, ale tohle je moc i na m\u011b. Je cel\u00fd zarostl\u00fd, celkem tlust\u00fd, mohutn\u00fd. Jeho ruce, kter\u00fdmi m\u011b u\u017e te\u010f dr\u017e\u00ed za boky, nejsou jako ty Tomovy. Jsou drsn\u00e9, nep\u0159\u00edjemn\u00e9 na dotek. P\u0159iv\u0159u znechucen\u011b o\u010di.<\/div>\n
„U\u017e v\u00e1s nech\u00e1m. Hezk\u00fd ve\u010der,“ pop\u0159eje sp\u00ed\u0161 jemu \u0161\u00e9f a odejde. Jak se za n\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e, za\u010dne m\u011b osah\u00e1vat a s\u00e1pat se po mn\u011b. Sem tam sebou cuknu. Je mi to nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„To, co za\u017eije\u0161, jsi je\u0161t\u011b neza\u017eil,“ \u0159ekne a pr\u00e1skne se mnou do postele a vrhne se po mn\u011b. Zav\u0159u o\u010di a zatnu ruce v p\u011bst. K\u00e9\u017e bys tu tak byl, Tome. K\u00e9\u017e bych mohl b\u00fdt te\u010f u n\u011bj a kr\u010dit se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Zase bych se c\u00edtil dob\u0159e. Ale on s\u00e1m \u0159ekl, \u017ee sem nem\u016f\u017ee. Tady mi nikdo a nic nepom\u016f\u017ee.<\/em><\/div>\n
„Nee,“ vydechnu bezmocn\u011b, kdy\u017e mi strhne boxerky a sebe za\u010dne svl\u00e9kat. Nebere na m\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd ohled.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli u\u017e se d\u00e1v\u00edm jeho penisem, ale to ho nezaj\u00edm\u00e1. Naopak na m\u011b je\u0161t\u011b k\u0159i\u010d\u00ed a nad\u00e1v\u00e1, abych ho kou\u0159il po\u0159\u00e1dn\u011b, a tah\u00e1 m\u011b za vlasy. V\u0161echno jeho osah\u00e1v\u00e1n\u00ed je mi nep\u0159\u00edjemn\u00e9. P\u0159ijde mi, \u017ee to trv\u00e1 hodiny, \u017ee to nenab\u00edr\u00e1 konce. Ale to nejhor\u0161\u00ed teprve p\u0159ijde. To, \u017ee jsem mu ho musel kou\u0159it, bych je\u0161t\u011b p\u0159e\u017eil. Z\u0159ejm\u011b si budu vyplachovat pusu je\u0161t\u011b t\u00fdden a klidn\u011b savem. Ale to, \u017ee mi za\u010dal u\u017e sahat na zadek, se mi nel\u00edb\u00ed ani za m\u00e1k.<\/em> Beze slova m\u011b poval\u00ed na b\u0159icho a rozt\u00e1hne mi do \u0161iroka nohy.<\/div>\n
„Ne, ne, j\u00e1\u2026 j\u00e1 na to nejsem p\u0159ipraven\u00fd,“ sna\u017e\u00edm se ho n\u011bjak obm\u011bk\u010dit.<\/div>\n
„Zvykne\u0161 si,“ \u0159ekne t\u00edm sv\u00fdm hnusn\u00fdm p\u0159\u00edzvukem. Rukama mi za\u010dne jezdit po zadku.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 v\u00e1s znovu uspokoj\u00edm jinak. Tohle ne!“ za\u010dnu se zdr\u00e1hat.<\/div>\n
„Od \u010deho tu kurva se\u0161? Abych t\u011b vo\u0161ukal. Tak nemel,“ vezme m\u011b za zadek a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Zav\u0159u k\u0159e\u010dovit\u011b o\u010di a jen \u010dek\u00e1m. Dr\u017e\u00ed m\u011b tak pevn\u011b, \u017ee se mu vyvl\u00e9knout nem\u016f\u017eu. Kdy\u017e do m\u011b zajede, nevy\u010dk\u00e1 ani chvilku a za\u010dne p\u0159ir\u00e1\u017eet. Vytrysknou mi slzy. I na to, \u017ee je star\u00fd, nen\u00ed zrovna mal\u00fdch rozm\u011br\u016f. Nav\u00edc je tak necitliv\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Hmmm jooo,“ zast\u00e9n\u00e1 a za\u010dne b\u00fdt prud\u0161\u00ed. Trv\u00e1 to snad v\u011bky. P\u0159ipad\u00e1 mi, jako bych m\u011bl ka\u017edou chvilkou omdl\u00edt. Pohazuje se mnou a po\u0159\u00e1d jede\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Dost!“ k\u0159iknu bezmocn\u011b. Znovu mu plesknou varlata o m\u016fj zadek a p\u0159estane.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
Rychle d\u00fdch\u00e1m. V\u00e1\u017en\u011b to bol\u00ed. \u017de by se snad slitoval?<\/em> „Dost, to se ned\u00e1 vydr\u017eet.“<\/div>\n
„Ale m\u011b to nezaj\u00edm\u00e1. Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi za\u010d?“ \u0159ekne hrub\u011b, ale i p\u0159esto m\u011b pust\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci,“ ihned se od n\u011bj vy\u0161kr\u00e1bu.<\/div>\n
„To by m\u011b zaj\u00edmalo, kde Robert vzal takovouhle zasranou d\u011bvku, jako se\u0161 ty! V\u017edy\u0165 nic neum\u00ed\u0161! A k tomu se\u0161 hnusnej a hubenej! Fuj!“ zvedne se a za\u010dne se obl\u00e9kat. Vystra\u0161en\u011b se skr\u010d\u00edm v rohu postele a p\u0159it\u00e1hnu si kolena k sob\u011b. M\u00e1m prdel nadranc. Ot\u0159u si o\u010di. Rad\u0161i nic ani ne\u0159eknu. Bo\u017ee, je\u0161t\u011b \u017ee tak. M\u00e1m pocit, \u017ee bych to u\u017e nevydr\u017eel ani minutu.<\/em> Nakonec se sebere a s pr\u00e1sknut\u00edm dve\u0159\u00ed zmiz\u00ed. Tro\u0161ku se mi ulev\u00ed. Ale asi a\u017e te\u010f mi doch\u00e1z\u00ed, \u017ee z tohohle v po\u0159\u00e1dku nevyjdu.<\/em><\/div>\n
Z\u016fstanu sed\u011bt na posteli a ti\u0161e bre\u010d\u00edm. Nejen bolest\u00ed, ale hlavn\u011b proto, jak nechutn\u00fd a nespravedliv\u00fd tenhle \u017eivot je. Tom m\u011bl pravdu. Bylo to hor\u0161\u00ed, ne\u017e jsem o\u010dek\u00e1val. Ani m\u011b ne\u0161tve a nebol\u00ed tolik to, \u017ee m\u011b tady o\u0161ukal n\u011bjak\u00fd zvrhl\u00fd Rus\u00e1k, jako to, \u017ee nev\u00edm, kde te\u010f Tom je. Co se to s n\u00edm po\u0159\u00e1d d\u011bje? K\u00e9\u017e by tu tak byl u m\u011b. K\u00e9\u017e bych ho mohl obejmout a t\u011b\u0161it se z toho, \u017ee ho m\u00e1m u sebe. Tome\u2026<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b sed\u00edm na baru a ka\u017edou chvilku kouk\u00e1m na hodinky. Netrp\u011bliv\u011b podup\u00e1v\u00e1m nohou, klepu prsty do pultu a \u010dek\u00e1m. U\u017e bude 7 hodin a Bill nikde. Od sedmi m\u00e1 p\u0159ece sm\u011bny, a pokud spr\u00e1vn\u011b tu\u0161\u00edm, dnes volno m\u00edt nem\u00e1. V\u017edycky je tu je\u0161t\u011b o dost nap\u0159ed. Za\u010d\u00edn\u00e1m si d\u011blat starosti. A\u010dkoliv je to p\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed, ani jsem v noci nemohl po\u0159\u00e1dn\u011b sp\u00e1t. St\u00e1le si d\u011bl\u00e1m starosti s t\u00edm, jak dopadl v\u010dera se Sergejem. Co kdy\u017e mu opravdu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil. Sakra!<\/div>\n
Vyt\u00e1hnu z krabi\u010dky dal\u0161\u00ed cigaretu, zap\u00e1l\u00edm si a objedn\u00e1m si u Harryho dal\u0161\u00ed sklenku Fernetu. Tak kde sakra je? U\u017e je tu dost lid\u00ed.<\/em> Kone\u010dn\u011b se otev\u0159ou dve\u0159e od klubu, a kdy\u017e se oto\u010d\u00edm, uvid\u00edm v nich Billa. Je cel\u00fd. D\u00edkybohu.<\/em> Tv\u00e1\u0159\u00ed se pon\u011bkud obez\u0159etn\u011b a pohledem p\u00e1tr\u00e1 po klubu. Pomalu vejde a hned zab\u011bhne do \u0161aten. Co se stalo?<\/em><\/div>\n
Beze slova se zvednu a dojdu k \u0161atn\u011b. Rad\u011bji p\u0159edem zaklepu.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ zept\u00e1m se p\u0159es dve\u0159e. A\u017e po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli se dve\u0159e otev\u0159ou. Stoj\u00ed tam, zat\u00edm nep\u0159evle\u010den\u00fd.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekne celkem p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Ahoj. M\u016f\u017eu?“ nazna\u010d\u00edm, jestli sm\u00edm dovnit\u0159. Hned k\u00fdvne hlavou a odstoup\u00ed ode dve\u0159\u00ed. Kdy\u017e vejdu, pomalu za sebou zav\u0159u a se z\u00e1jmem se porozhl\u00e9dnu po \u0161atn\u011b. Nikdo jin\u00fd u\u017e tu nen\u00ed. Holky u\u017e jsou d\u00e1vno p\u0159ipraven\u00e9. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kde se tak zdr\u017eel a jak dopadl v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der. Cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt tolika v\u011bc\u00ed. M\u00e1m pro n\u011bj tolik ot\u00e1zek, sakra. Nakonec jenom povzdechnu.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ polo\u017e\u00edm tu nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zku ze v\u0161ech. Op\u011bt jenom slab\u011b k\u00fdvne a odstoup\u00ed d\u00e1l. Posad\u00ed se na malou \u017eidli\u010dku a kouk\u00e1 do zem\u011b. Pomalu k n\u011bmu dojdu a p\u0159ikleknu si k n\u011bmu.<\/div>\n
„M\u011bl jsem o tebe v\u010dera strach,“ \u0159eknu mu jemn\u00fdm t\u00f3nem hlasu.<\/div>\n
„Tos nem\u011bl, Tome,“ po\u0161ept\u00e1 a koukne se mi do o\u010d\u00ed. Ty jeho jsou jin\u00e9 ne\u017e kdy jindy. Cel\u00e9 opuchl\u00e9, \u010derven\u00e9 a uplakan\u00e9. Ach n\u00e9\u2026<\/em><\/div>\n
„Co se stalo? Co ti ud\u011blal?“ za\u0161ept\u00e1m a opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po ruce.<\/div>\n
Pokr\u010d\u00ed rameny. „Nic. Jen to, co m\u011bl\u2026 pro\u010d p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„Ml\u00e1til t\u011b?“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Byl hrub\u00fd,“ odpov\u00ed stroze.<\/div>\n
„Ubl\u00ed\u017eil ti moc?“ d\u00edv\u00e1m se mu starostliv\u011b do o\u010d\u00ed. Kdyby ne, tak by ur\u010dit\u011b tak neplakal.<\/em><\/div>\n
„Nebavme se o tom, pros\u00edm,“ odvr\u00e1t\u00ed zrak jinam. Chci n\u011bco nam\u00edtnout, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el hlavn\u011b kv\u016fli tomuhle, ale nakonec ztichnu. Hlavn\u00ed je, \u017ee tu p\u0159ede mnou sed\u00ed a \u017eije. Nen\u00ed mu nic krom\u011b toho, \u017ee m\u00e1 pochroumanou psychiku, co\u017e nen\u00ed a\u017e tak z\u00e1vratn\u00e9. To se \u010dasem zlep\u0161\u00ed. Najednou m\u011b popadne zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ochranitelsk\u00fd pud a pot\u0159eba ho ut\u011b\u0161it.<\/p>\n

<\/div>\n

„Poj\u010f sem,“ za\u0161ept\u00e1m a st\u00e1hnu si ho k sob\u011b n\u00ed\u017e. Obejmu ho a t\u00e9m\u011b\u0159 schov\u00e1m ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. Nap\u0159ed se cuk\u00e1 a sna\u017e\u00ed se mi vyrvat, ale nakonec se ke mn\u011b s\u00e1m p\u0159itul\u00ed a hlasit\u011b oddechne, jako by se rozbre\u010del. Povzdechnu, st\u00e1hnu si ho do kl\u00edna a za\u010dnu ho v \u00fat\u011b\u0161n\u00e9m gestu hladit po jemn\u00fdch havran\u00edch vlasech.<\/div>\n
„Klidn\u011b se z toho vybre\u010d. Jsem tu s tebou,“ \u0161ept\u00e1m ti\u0161e, i kdy\u017e si stejn\u011b nejsem jist\u00fd t\u00edm, \u017ee by mu to mohlo n\u011bjak pomoct. Zjistil jsem dal\u0161\u00ed d\u016fle\u017eitou v\u011bc. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e bre\u010d\u00ed!<\/em> Sna\u017e\u00ed se to dr\u017eet, ale uc\u00edt\u00edm p\u00e1r slz na sv\u00e9m krku.<\/div>\n
„To\u2026 to je dobr\u00e9,“ pust\u00ed se potom a ot\u0159e si o\u010di. „M\u011bl jsi pravdu. Oba jsme m\u011bli pravdu, Tome.“<\/div>\n
„V \u010dem p\u0159esn\u011b?“ znejist\u00edm. Rozhl\u00e9dnu se, a kdy\u017e zahl\u00e9dnu na stolku pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00ed\u010dky, jeden mu pod\u00e1m.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekne a hned si ot\u0159e tv\u00e1\u0159e a tro\u0161ku se vysmrk\u00e1. „Ty jsi m\u011bl pravdu v tom, co je to za\u010d, jak se chov\u00e1. A j\u00e1 m\u00e1m pravdu v tom, \u017ee jsem nechutn\u00e1 d\u011bvka,“ pomalu ze m\u011b vstane. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee tohle nebude m\u00edt dobr\u00fd konec. O\u010dek\u00e1v\u00e1m p\u0159\u00edchod \u0161\u00e9fa. Po v\u010derej\u0161ku je mi jasn\u00e9, co asi nastane,“ \u0161pitne.<\/p>\n<\/div>\n
„Oh, Bille, no tak,“ zvednu se. „Nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 nechutn\u00e1 d\u011bvka a kdo to \u0159ekl, je idiot. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by ti Robert nebo Sergej n\u011bco ud\u011blali. Takov\u00fd mach\u0159i to zase nejsou.“ Dob\u0159e, uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee s t\u00edm probl\u00e9m nemaj\u00ed a j\u00e1 mu tu takhle okat\u011b l\u017eu, ale jak jinak se ho m\u00e1m pokusit uti\u0161it? Pokud mu v\u00e1\u017en\u011b bude cht\u00edt Robert n\u011bco ud\u011blat, zastanu se ho a budu ho br\u00e1nit. Jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee m\u011b by se Robert jen tak nezbavil.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e to dopadne co nejl\u00e9pe, vyhod\u00ed m\u011b. Kdy\u017e to dopadne h\u016f\u0159, nev\u00edm, co se stane a v\u011bd\u011bt to nechci. Prost\u011b to p\u0159ijde,“ op\u0159e se o st\u011bnu.<\/div>\n
„Pro\u010d by se m\u011blo n\u011bco d\u00edt? Kousnul jsi ho nebo co?“ M\u00e1m co d\u011blat, abych udr\u017eel v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
„J\u00e1 to zastavil. Nemohl jsem to vydr\u017eet, ten pocit a bolest,“ povzdechne. „Na\u0161tval jsem ho a za\u010dal nad\u00e1vat.“ Ani nev\u00edm pro\u010d, ale\u2026 pot\u011b\u0161\u00ed m\u011b to!<\/em><\/div>\n
„Opravdu?“ udiv\u00edm se. A j\u00e1 myslel, \u017ee s n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b spal! Ufff!<\/em><\/div>\n
„Ale stihl nad\u011blat v\u00edc paseky, ne\u017e n\u011bkdo za cel\u00fd rok,“ \u0159ekne a sklop\u00ed o\u010di. Je mu trapn\u011b. Au. A\u017e m\u011b z toho rozbolel zadek.<\/em><\/div>\n
„Bille, to se zahoj\u00ed. Hlavn\u00ed je, \u017ee ti neud\u011blal nic v\u00e1\u017en\u00e9ho. Mohlo to dopadnout mnohem h\u016f\u0159,“ konej\u0161iv\u011b ho pohlad\u00edm po ramen\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, o tohle nejde,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. „M\u00e1m strach.“<\/div>\n
„Z \u010deho?“ zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a za\u010dnu ho palcem n\u011b\u017en\u011b hladit po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„\u017de u\u017e t\u011b neuvid\u00edm,“ p\u0159izn\u00e1. Tomu se podiv\u00edm. Pro\u010d by m\u011b nem\u011bl u\u017e vid\u011bt?<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d se boj\u00ed\u0161 zrovna tohohle?“ pozvednu p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee nev\u00edm, co se stane. A nic m\u011b net\u00ed\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e \u017ee u\u017e nedostanu \u0161anci t\u011b vid\u011bt, n\u011bco ti \u0159\u00edct\u2026“<\/div>\n
„Ty se boj\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b zabijou?“ hlesnu. Tohle mi v\u00e1\u017en\u011b nejde p\u0159es jazyk!<\/em><\/div>\n
„Ne\u2026 M\u00e1m strach z tohohle, a\u0165 se stane cokoli.“ Ale no tak. P\u0159ece si tu te\u010f nepadneme kolem krku a nebudeme bre\u010det.<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 jsem tady. A to jen proto, \u017ee o tebe m\u00e1m strach. Nemohl jsem v noci ani sp\u00e1t,“ zasm\u011bji se chab\u011b. „Neboj se. Tohohle se opravdu neboj, hm?“<\/div>\n
Bill jen k\u00fdvne a d\u011bkovn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po zdrav\u00e9 pa\u017ei. „Mus\u00edm se\u2026 p\u0159ipravit.“<\/div>\n
„I kdy\u017e to tak nechci, tak\u2026 ano,“ povzdechnu. „Budu pod podiem, dob\u0159e?“<\/div>\n
„Ne, nemus\u00ed\u0161. V\u00e1\u017en\u011b ne.“ Ehe?<\/em><\/div>\n
„\u2026nechce\u0161, abych tam byl?“ posmutn\u00edm.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi to nevad\u00ed. Ale nen\u00ed to tv\u00e1 povinnost.“<\/div>\n
„Jsem tam r\u00e1d. R\u00e1d na tebe kouk\u00e1m. Alespo\u0148 se ujist\u00edm, \u017ee si k tob\u011b nikdo nic nedovoluje,“ zak\u0159en\u00edm se.<\/div>\n
Zakrout\u00ed hlavou a sladce se usm\u011bje. „Bl\u00e1zen, jsi bl\u00e1zen.“<\/div>\n
„Budu to br\u00e1t jako kompliment,“ zasm\u011bji se a otev\u0159u dve\u0159e od \u0161atny, „po\u010dk\u00e1m tam na tebe. A p\u011bkn\u011b v\u0161em uka\u017e, kdo jsi, Bille,“ povzbud\u00edm ho vesele. Ale on se moc vesele nezatv\u00e1\u0159\u00ed. Pokus\u00ed se o \u00fasm\u011bv, ale pak rad\u0161i zajde a jde se p\u0159evl\u00e9kat. M\u00e1m chu\u0165 ho je\u0161t\u011b zastavit, ale u\u017e by mo\u017en\u00e1 mohl b\u00fdt svle\u010den\u00fd a j\u00e1 mu tam nechci vl\u00e9zt. T\u0159eba by se mohl c\u00edtit nep\u0159\u00edjemn\u011b. I kdy\u017e\u2026 on jako stript\u00e9r je na to vlastn\u011b asi zvykl\u00fd. Ale i p\u0159esto mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee v\u011bci spojen\u00e9 se mnou vn\u00edm\u00e1 jinak. Proto rad\u011bji odejdu. Zvenku za sebou zav\u0159u a pomalu jdu k baru.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Pro\u010d jdeme\u2026 sem?“ zept\u00e1m se ti\u0161e Toma a vystra\u0161en\u011b poodstoup\u00edm. J\u00e1 se snad v\u00edc boj\u00edm toho, co se stane mezi n\u00e1mi, co si \u0159ekneme, ne\u017e toho, \u017ee m\u011b vojede n\u011bjakej Rus\u00e1k. „Neboj se. Nechci ti ubl\u00ed\u017eit,“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8517","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8517","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8517"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8517\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8517"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8517"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8517"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}